25 C 413/2021 - 312

Rubrum

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Toufarové a přísedících Mgr. Hermíny Malátové a Mgr. Jana Steinbauera v právní věci žalobkyně:[Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], [Adresa zainteresované osoby 0/0], zastoupené [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno], [Adresa zainteresované osoby 1/0], proti žalované:[Jméno zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0], [Adresa zainteresované osoby 2/0], zastoupené [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] [Anonymizováno], [Adresa zainteresované osoby 3/0], o neplatnost rozvázání pracovního poměru, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 25. 6. 2021 doručenou žalovanou žalobkyni dne 26. 6. 2021, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů tohoto řízení částku 78 412 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 10. 2021 ve znění pozdějších podání se žalobkyně proti žalované domáhala vydání rozsudku, jímž by soud vyslovil neplatnost rozvázání pracovního poměru žalobkyně u žalované výpovědí ze dne 25. 6. 2021 s odůvodněním, že žalobkyně byla na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 2. 2010 (ve znění pozdějších dodatků) zaměstnána v pracovním poměru u žalované, a to na pracovní pozici Vedoucí prodejny. Žalobkyně vykonávala práci na adrese [adresa] [jméno FO] (v prodejně žalované). Žalobkyni byla dne 26. 6. 2021 (žaloba ve znění upřesnění dle nesporného tvrzení účastníků při jednání soudu dne 29. 9. 2022) předána listina obsahující výpověď z pracovního poměru, přičemž důvodem bylo ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění údajné závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k zaměstnancem vykonávané práci. Dle žalobkyně do dne předání výše uvedené výpovědi nebyly shledány v pracovních výkonech žalobkyně žádné nedostatky a žalobkyně v minulosti nebyla nijak vyzývána např. ve smyslu ustanovení § 52 písm. g), věty poslední zákoníku práce. Jelikož žalobkyně nesouhlasila s důvody vedoucími k výpovědi, oznámila dne 27. 8. 2021 žalované, že podle ustanovení § 69 odst. 1 zákoníku práce trvá na dalším zaměstnání. V této písemnosti žalobkyně současně rozvedla důvody, proč se domnívá, že výpověď je neplatná a upozornila žalovanou na to, že pokud ji nebude nadále zaměstnávat, uplatní věc u soudu. Žalovaná na toto oznámení nijak nereagovala. Žalobkyně nesouhlasí s žádným z důvodů uvedených ve výpovědi z pracovního poměru, neboť je přesvědčena, že výpověď byla podána v rozporu se zákonem. Žalobkyně shrnula, že ani jeden z žalovanou prezentovaných důvodů se nezakládá na pravdě, popřípadě nedosahuje (při zohlednění kontextu dané situace) takové intenzity, aby bylo možné ho považovat za „závažné porušení povinnosti“. Žalobkyně dále namítala, že není možné výpovědní důvody prezentované žalovanou považovat za určitě vymezené, když tyto důvody obsahují pouze obecná tvrzení, která nesplňují kritéria stanovená judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Naprostá většina výpovědních důvodů neobsahuje žádné časové zařazení a není je tak možné považovat za jakkoliv konkretizované, neboť je možné je velice snadno zaměnit i s jinými jednáními. Neurčitá tvrzení žalované dle náhledu žalobkyně nebylo možno v řízení specifikovat ani při pokusech o interpretaci projevu vůle žalované obsažené ve výpovědi. Nad to žalobkyně uvedla, že nelze opomenout, že (přinejmenším některé) výpovědní důvody byly uplatněny opožděně. Žalobkyně má za to, že výpověď je neplatná taktéž z důvodu, že nebyla dodržena subjektivní lhůta dvou měsíců k podání výpovědi ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce. U nedatovaných jednání, kterých se měla žalobkyně údajně dopustit, navíc dle žalobkyně uplynula objektivní lhůta, neboť ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce tato jednání proběhla již více než před rokem. Námitku opožděnosti výpovědi žalobkyně vztáhla minimálně ke skutku definovanému ve výpovědi pod č. [hodnota]) písm. b) s tím, že se zaměstnavatel o tomto důvodu výpovědi dozvěděl již dne 19. 4. 2021 tj., když zaměstnankyně [jméno FO] uvedenou informaci sdělila paní [jméno FO], přičemž lhůta subjektivní výše naznačená již uplynula. Žalobkyně se domnívá, že tato subjektivní lhůta ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce uběhla pravděpodobně i v jiných případech. Pro případ, že by některé z výpovědních důvodů obstály i přes předchozí námitky, pak má žalobkyně za to, že žádný z výpovědních důvodů nedosahuje takové intenzity, aby ho bylo možné považovat za „závažné porušení“ ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, ale maximálně za „méně závažné porušení“ ve smyslu tohoto ustanovení. Pro tento případ pak žalobkyně dodala, že nebyla splněna podmínka, aby žalobkyně byla zaměstnavatelem v době posledních 6 měsíců písemně upozorněna na možnost výpovědi, dle § 52 písm. g), věty poslední zákoníku práce.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 16. 12. 2021 (ve znění pozdějších podání) navrhla zamítnutí žaloby coby neopodstatněné s odůvodněním, že žalobkyně se skutků, tak jak jsou tyto popsány ve výpovědi z pracovního poměru, dopustila. Dopustila se tak závažného porušení svých pracovních povinností, a to závažným způsobem, přičemž vymezení výpovědních důvodů ve výpovědi dané žalobkyni je dostatečně určité za situace, kdy žalovaná tvrdí, že se žalobkyně dopouštěla šikanózního jednání vůči svým podřízeným, zejména paní [jméno FO]. Dle náhledu žalované pak po zaměstnavateli (žalované) nelze spravedlivě požadovat, aby ve výpovědi z pracovního poměru byl každý dílčí skutek (z něhož se dlouhodobé a systematické jednání žalobkyně skládá) popsán samostatně. K intenzitě jednání žalobkyně žalovaná doplnila, že muselo jít o závažné porušení povinností žalobkyně, neboť žalované i zaměstnancům žalované hrozila v důsledku jednání žalobkyně značná rizika – přitom k naplnění jednoho z rizik již došlo, když se paní [jméno FO] psychicky zhroutila kvůli jednání žalobkyně. Současně dle žalované hrozily psychické problémy dalších zaměstnanců na dané prodejně, čímž by se zhoršila z důvodu jejich případné pracovní neschopnosti jejich efektivita. Hrozila tedy destabilita celé prodejny, poškození dobrého jména žalované a bylo vytvořeno nepříznivé pracovní prostředí, což mohlo negativně zdravotně ovlivňovat zaměstnance žalované. Žalovaná nesouhlasila s námitkou žalobkyně co do opožděnosti výpovědi, když zejména o incidentu ze dne 19. 4. 2021 vůči paní [jméno FO] se žalovaná jako zaměstnavatel poprvé dozvěděla až dne 28. 4. 2021, kdy se konala schůzka za účasti paní [jméno FO] (zaměstnankyně žalované na pozici Oblastní vedoucí), paní [jméno FO] (zaměstnankyně žalované na pozici Regionální HR Manažer junior) a zaměstnankyně [jméno FO]. O schůzku byla paní [jméno FO] požádána poprvé dne 26. 4. 2021 kontaktováním ze strany paní [jméno FO], přičemž v rámci této komunikace byl dohodnut pouze termín následné schůzky, a to právě na 28. 4. 2021. Žalovaná dále odmítla tvrzení žalobkyně, že do předání výpovědi z pracovního poměru nebyly v pracovních výkonech žalobkyně shledány žádné nedostatky a že žalobkyně nebyla nijak vyzývána v souvislosti s takovými nedostatky. Dle žalované přinejmenším v období jara 2021 byl se žalobkyní veden, a to minimálně 2x v tomto období, ústní pohovor v souvislosti se způsobem vedení zaměstnanců na prodejně a nevhodností jejího chování k personálu prodejny.

3. Podepsaný soud již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 7. 3. 2023, č.j. [spisová značka], jímž určil, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 25. 6. 2021 doručenou žalovanou žalobkyni dne 26. 6. 2021, je neplatné (výrok v odstavci I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení ve výši 47 919,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok v odstavci II.). Odvoláním (žalované) napadený rozsudek soudu prvního stupně byl usnesením Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne 25. 7. 2023, č.j. [spisová značka] zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud vyslovil, že soud prvního stupně postupoval správně, když se nejprve zabýval otázkou určitosti projevu vůle žalované ve výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu učinil správný závěr o tom, že důvod výpovědi musí být uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod ve výpovědi uvedený uplatňuje a aby bylo zjištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit s tím, že ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi je třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává. Soud prvního stupně učinil správný závěr též o tom, že pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď neplatná jen tehdy, kdy by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla výpověď dána s tím, že výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil. Soud prvního stupně učinil správný závěr o tom, že uplatněný důvod výpovědi je určitým způsobem konkretizován, pokud jde o incident ze dne 19. 4. 2021, ponižování zaměstnankyně [jméno FO] v souvislosti s jejím testováním na onemocnění COVID-19 dne 20. 5. 2021 a dále volání a zasílání SMS zpráv ze strany žalobkyně po kritickém pohovoru dne 25. 5. 2021. Dle odvolacího soudu však soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o tom, že v případě incidentu ze dne 19. 4. 2021 uplynula subjektivní doba, ve které může dát žalovaná, coby zaměstnavatel, žalobkyni, coby zaměstnankyni, výpověď z pracovního poměru, když uzavřel, že o incidentu ze dne 19. 4. 2021 se žalovaná dozvěděla dne 19. 4. 2021 prostřednictvím nadřízené zaměstnankyni [jméno FO], tj. prostřednictvím zástupkyně vedoucí prodejny v [jméno FO] [jméno FO]. Soudu prvního stupně bylo vytknuto, že sice provedl důkaz organizačním řádem žalované, avšak zjištění, který pracovník byl žalobkyni nadřízen neučinil a neučinil tedy ani zjištění, kdy se tento nadřízený pracovník o incidentu dozvěděl. Odvolací soud dále doplnil, že i když zaměstnavatel ve výpovědi některá konkrétní porušení povinností jako důvod pro výpověď dostatečně skutkově nevymezil tak, aby byla možná jejich přesná individualizace, při hodnocení stupně intenzity pracovních povinností je třeba přihlížet i k osobě zaměstnance, který se porušení pracovních povinností dopustil, k dosavadním postojům zaměstnance, k plnění pracovních úkolů, k situaci, za níž k porušení pracovní povinnosti došlo apod. Přestože tedy žalovaná nevymezila některé z důvodů dostatečně určitě tak, aby je nebylo možné dodatečně měnit, mohou být i tyto žalovanou tvrzené skutečnosti (přestože nemohou obstát jako řádně vymezený důvod výpovědi) okolnostmi významnými z hlediska posouzení intenzity ostatních porušení pracovních povinností uvedených ve výpovědi. Soudu prvního stupně bylo tedy uloženo zabývat se při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností i těmi skutky, které nebyly dostatečně určitě vymezeny. Pokud však soud prvního stupně postrádal časové vymezení období, ve kterém mělo ze strany žalobkyně docházet k nepříjemným scénám a hádkám vůči paní [jméno FO] i vůči jiným zaměstnancům prodejny, pak toto časové období je dle odvolacího soudu ve výpovědi uvedeno v bodě 2 písm. b) tak, že k nepříjemným scénám a hádkám mělo docházet v posledním zhruba roce. Jednání žalobkyně je tedy třeba hodnotit jako celek v souladu s jeho dlouhodobou a systematickou podobou, nikoliv jako izolované jednotlivé události s přihlédnutím i k osobě žalobkyně a funkci, kterou zastávala. Zohlednit je třeba také skutečnost, že žalobkyně pracovala u žalované na pozici vedoucího zaměstnance. Pokud by soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalobkyně naplňovalo znaky šikany (násilí na pracovišti) uskutečňované ve formě tzv. bossingu, nejedná se jen o porušení povinnosti vedoucího zaměstnance, ale také o významné narušení základních zásad pracovněprávních vztahů (základní zásady uvedené v ustanovení § 1 odst. 1 písmeno a), b) zákoníku práce) a pak lze dospět k závěru, že takové jednání představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy tak významnou okolnost, která zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3420/2020). Při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně pak bude třeba zohlednit „celkové dusno, napětí na pracovišti“, další neshody mezi svědkyní [jméno FO] a žalobkyní, včetně prohlášení žalobkyně o potřebě „omladit kolektiv“, hlasité vytýkání, že svědkyně neudělala něco, co udělat měla, ponižování svědkyně či snižování hodnoty jí vykonávané práce, výkřiky žalobkyně jako vedoucí zaměstnankyně, že „zaměstnance prodejny nesnáší, jak ji zaměstnanci prodejny už serou“, pokud budou v řízení prokázány. Soudu prvního stupně tak bylo uloženo provedení již navržených důkazů, učinění příslušných skutkových zjištění z čestných prohlášení předložených žalovanou a náležité posouzení intenzity porušení pracovní kázně ve smyslu shora uvedeného.

4. Soud vázán shora vymezeným právním názorem odvolacího soudu zjistil po doplnění dokazování následující skutkový stav:

5. Ve shodě se závěry vyslovenými odvolacím soudem se soud opětovně zabýval otázkou, zda žaloba na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí byla žalobkyní podána v souladu s ustanovením § 72 zákoníku práce. Podle citovaného ustanovení může neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

6. Z listiny adresované žalobkyni označené jako Výpověď z pracovního poměru datované 25. 6. 2021 vyplývá, že žalovaná dává žalobkyni výpověď z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce mimo jiné s tím, že výpovědní doba činí 2 měsíce a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi a končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Účastníci v průběhu řízení, a to při jednání soudu dne 29. 9. 2022, učinili nesporným, že žalobkyni byla tato listina obsahující výpověď z pracovního poměru doručena do vlastních rukou dne 26. 6. 2021. Dvouměsíční výpovědní lhůta by tak začala běžet dne 1. 7. 2021 a skončila by dne 31. 8. 2021. Žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla žalobkyní podána v zákonné prekluzivní lhůtě, když tato byla doručena soudu dne 29. 10. 2021.

7. Mezi účastníky řízení nebylo od počátku sporu o tom, že pracovní poměr mezi žalobkyní, coby zaměstnancem a žalovanou, coby zaměstnavatelem byl založen pracovní smlouvou ze dne 22. 2. 2010, na základě, které byla žalobkyně u žalované zaměstnána na pracovní pozici Vedoucí prodejny s místem výkonu práce na prodejně žalované v [jméno FO] (na adrese [adresa] [jméno FO]).

8. Z nesporných tvrzení obou stran vzal soud dále za prokázané, že žalobkyni byla dne 26. 6. 2021 osobně předána již výše citovaná Výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 6. 2021. V úvodu výpovědi je žalobkyní zopakováno, že na základě pracovní smlouvy ze dne 22. 2. 2010, ve znění jejích pozdějších dodatků, je žalobkyně u zaměstnavatele (žalované) zaměstnána v pracovním poměru na pracovní pozici Vedoucí prodejny, a to aktuálně (v době doručení výpovědi) prodejny zaměstnavatele č. [hodnota] na adrese [Anonymizováno] [adresa] [jméno FO] (dále též „Prodejna“). Žalovaná dále v citované listině žalobkyni oznamuje, že v souladu s ustanovením § 52 písm. g) zákoníku práce, této coby zaměstnavatel dává výpověď z pracovního poměru s odůvodněním, že se žalobkyně při výkonu práce pro zaměstnavatele dopustila porušení svých pracovních povinností, které je dáno dále (v textu výpovědi) uvedenými skutečnostmi. V závěru výpovědi je předchozí žalobkyni vytčené jednání hodnoceno jako závažné porušování jejích pracovních povinností. Žalobkyně je poučena o délce výpovědní lhůty a o termínu k němuž by měl pracovní poměr v návaznosti na tuto výpověď skončit s tím, že byla výpověď dne 24. 6. 2021 projednána dle § 61 odst. 1 zákoníku práce s odborovou organizací. V řízení nebylo zpochybňováno, že výpověď je opatřena vlastnoručními podpisy osob oprávněných jménem žalované takový úkon (směřující k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované) jménem žalované učinit.

9. Podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce v platném znění se pracovní poměr zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

10. Z Oznámení zaměstnance podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, že trvá na dalším zaměstnávání ze dne 27. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně tímto dopisem oznámila žalované, že s důvodem pro ukončení pracovního poměru obsaženým ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 25. 6. 2021 nesouhlasí, výpověď považuje za neplatnou a trvá i po 31. 8. 2021 na dalším zaměstnání podle sjednané pracovní smlouvy ze dne 22.2.2010 ve znění pozdějších dodatků. Současně žalobkyně upozornila žalovanou na případné podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru u soudu.

11. Žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 25.6.2021, která jí byla dána z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

12. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou, může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba byla podána ve lhůtě shora uvedené za situace, kdy výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena do vlastních rukou dne 26.6.2021. Výpovědní lhůta uplynula dne 31.8.2021 a žaloba byla podána dne 29.10.2021.

13. Podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy, zejména ustanovení § 301, § 302 až § 304 zákoníku práce, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nadřízeného zaměstnance. Má-li být porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci právně postižitelné jako důvod k rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, musí být porušení pracovní povinnosti zaměstnancem zaviněno (alespoň z nedbalosti) a musí dosahovat určitý stupeň intenzity. Zákoník práce rozlišuje mezi méně závažným porušením pracovní povinnosti, závažným porušením pracovní povinnosti a porušením pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. V zákoníku práce ani v ostatních pracovněprávních předpisech nejsou pojmy „méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“, „závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci“ a „porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem“ definovány, na jejich vymezení ale závisí možnost a rozsah postihu zaměstnance za porušení takové povinnosti. Ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, vymezení hypotézy právní normy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Při zkoumání intenzity porušení pracovní povinnosti zaměstnance může soud přihlédnout k jeho osobě, k funkci kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji, plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení pracovní povinnosti, k míře zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení uvedených povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Zákon zde ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením nebo výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance u něj nadále pokračoval.

14. Podle ustanovení § 301 písm. a) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Podle ustanovení § 302 písm. c) zákoníku práce jsou vedoucí zaměstnanci povinni vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zákon vedle povinností vyplývajících z právních předpisů a jiných předpisů vztahujících se k práci zaměstnance (§ 301 písm. c) zákoníku práce) ukládá zaměstnanci, aby celým svým chováním v souvislosti s pracovním vztahem nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už majetkovou nebo morální (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005).

15. Ve shodě s rozhodnutím odvolacího soudu se soud v daném případě zabýval nejprve otázkou určitosti projevu vůle žalované ve výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni, když zmíněná problematika byla opakovaně řešena již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2001, sp. zn. 21Cdo 2999/2000, popřípadě ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 2Cdo 1369/2001 vyplývá, že důvod výpovědi musí být v písemné výpovědi z pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikaly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tj. který zákonný důvod výpovědi uvedený uplatňuje, a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možné dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl určitým způsobem konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje naplnění zákonného důvodu tak, aby nemohly vzniknout pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 10. 1996 sp. zn. 3Cdon 946/96 jen taková konkretizace použitého důvodu po skutkové stránce zajišťuje, že nevzniknou pochybnosti o tom, z jakého důvodu byl se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr, a že důvod výpovědi nebude možné dodatečně měnit. Skutečnosti, které byly důvodem pro výpověď, přitom není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď neplatná jen tehdy, kdyby se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla výpověď dána. Výklad projevu vůle však může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil. Soud se může zabývat jen takovým jednáním zaměstnance, v němž zaměstnavatel podle skutkového vylíčení důvodu výpovědi spatřoval závažné porušování pracovní kázně. I kdyby se v řízení zjistilo, že zaměstnanec porušil své povinnosti vyplývající z pracovního poměru jiným než ve výpovědi vytýkaným jednáním, nelze při rozhodování věci k takovýmto skutečnostem přihlížet, neboť nemohou založit důvodnost podané výpovědi.

16. Neurčitost projevu vůle nelze předem považovat za neodstranitelnou pomocí jeho výkladu. Závěru o tom, že projev vůle je neurčitý (a že právní úkon k němuž projev vůle směřoval, je pro neurčitost neplatný), musí vždy předcházet výklad projevu vůle. Projev vůle je totiž neurčitý jen, jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny pochybnosti o jeho obsahu. Vzniknou-li pochybnosti o určitosti projevu vůle, pokusí se soud – jak vyplývá z výše uvedeného – vždy odstranit tuto vadu výkladem projevu vůle; vychází přitom z výsledků dokazování a přihlédne též ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Není-li možné provést výklad písemného projevu vůle jen na základě listiny, v níž je obsažen (obsahu písemné výpovědi z pracovního poměru), je třeba zabývat se zejména tím, za jakých okolností žalovaný projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru výpovědí učinil a zda za těchto okolností bylo mezi účastníky zřejmé, proč žalovaný dal žalobci výpověď z pracovního poměru. Při výkladu projevu vůle není – jak uvedeno výše – významná samotná existence skutečností, které by jinak mohly být způsobilým důvodem pro rozvázání poměru výpovědí, ale jen zjištění takových objektivních okolností existujících v době doručení výpovědi žalobci, za kterých byl projev vůle vůči žalobci učiněn a z nichž lze na obsah vůle písemným projevem vyjádřené objektivně usuzovat. Jen v případě, kdyby ani pomocí výkladu projevu vůle provedeného na základě výsledků dokazování a všeho, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, nebylo možné spolehlivě a přesně zjistit to, co bylo po skutkové stránce důvodem výpovědi z pracovního poměru, šlo by o neurčitý projev vůle a neplatný právní úkon, k němuž takto vadný projev vůle směřoval.

17. Soud tedy nejprve výpověď danou žalobkyni ze strany žalované podrobil zkoumání určitosti vymezení jednotlivých výpovědních důvodů, přičemž se následně v rámci dokazování pokusil pomocí výkladu vůle odstranit případné neurčitosti, když přitom přihlédl zejména k okolnostem doručení výpovědi žalobkyni žalovanou i k tomu, jak osoby zúčastněné na doručení výpovědi obsahu projevu vůle žalované vůči žalobkyni skutečně rozuměly a dále též k výsledkům dokazování a tomu, co vyšlo v řízení najevo.

18. Důvody ve výpovědi dané žalobkyni jsou (stručně shrnuto) žalovanou koncipovány následovně: - 1) a) dlouhodobý a opakovaný tlak ze strany žalobkyně v jehož důsledku je zaměstnankyně [jméno FO] v pracovní neschopnosti od 24. 5. 2021 - b) incident ze dne 19. 4. 2021 – předložení dohody o ukončení pracovního poměru sepsané na základě podnětu zaměstnance k podpisu zaměstnankyni [jméno FO] - c) křičení na zaměstnance s tím, že je žalobkyně „nenávidí“ a má jich „plné zuby“ - d) ponižování zaměstnankyně [jméno FO] dne 20. 5. 2021 nevhodnými cynickými poznámkami v souvislosti s jejím testování na onemocnění COVID – 19 - e) několikeré zaútočení na zaměstnankyni [jméno FO] vulgárním způsobem - f) nevhodné nepřípustné a nedůvodné akcentování věku zaměstnanců prodejny - g) vystupování při komunikaci z pozice síly a nadřazenosti - h) označování zaměstnanců, kteří jdou „marodit“ jako „těch nejhorších“ - 2) a) opětovně incident ze dne 20. 5. 2021 - b) nepříjemné scény a hádky „v posledním zhruba roce“ - c) docházení „další zaměstnankyně prodejny, jejíž vyjádření je datováno ke dni 26. 5. 2021, do zaměstnání obavou, co zase bude“ - d) opakující se výroky žalobkyně, že „je potřeba omladit stáj“ - e) enormní tlak vůči zaměstnankyni [jméno FO], hraničící až se šikanou - 3) a) nezastávání rovného přístupu a rovného zacházení ke všem zaměstnancům prodejny, například ve vztahu k zaměstnankyni [jméno FO] - b) opakované používání rétoriky narážející na věk zaměstnankyně [jméno FO] - c) opětovně odkaz na incident ze dne 19. 4. 2021 – předložení dohody o ukončení pracovního poměru zaměstnankyni [jméno FO] - d) invektivy vůči zaměstnankyni [jméno FO] opětovně v souvislosti s testováním na onemocnění COVID – 19 ze dne 20. 5. 2021 - e) sdělení zaměstnankyni, jejíž vyjádření je datováno ke dni 26. 5. 2021, v souvislosti s podpisem vytýkacího dopisu, že „bude dělat, co paní vedoucí řekne…“ - f) neunesení tlaku zaměstnankyní [jméno FO] (ze strany žalobkyně) a její odchod „marodit“ - 4) přístup žalobkyně, kdy nesčetněkrát došlo z její strany ke zvyšování hlasu, ponižování, vyhrožování vůči zaměstnancům - 5) a) sdělení zaměstnankyni, která se chtěla vrátit z pracovní neschopnosti, že žalobkyně má dost lidí a že s touto zaměstnankyní nepočítá - b) nerovný přístup ke všem zaměstnancům, jejich sprosté pomlouvání „za zády“ - c) špatná atmosféra panující na prodejně - d) vždy utlačování vybraného slabšího zaměstnance - e) vulgární mluva před zákazníky - 6) a) opětovně incident ohledně připravené „výpovědi ze strany zaměstnance“ týkající se zaměstnankyně [jméno FO] a projednávání tohoto incidentu - b) nátlak na zaměstnankyni [jméno FO] - c) problémy některých zaměstnanců jít do zaměstnání, jejich nevůle spolupracovat se žalobkyní - 7) a) telefonické volání zaměstnankyni [jméno FO] a zasílání jí SMS zpráv v tom smyslu, že žalobkyně „díky ní dostala výpověď za bossing“ - b) plánování pracovní směny výhodněji některým podřízeným zaměstnancům než zaměstnancům ostatním. Závěrem Výpovědi z pracovního poměru je pak shrnuto, že při výkonu práce žalobkyně pro zaměstnavatele z její strany dochází (mimo jiné) k a) verbálním atakům vůči podřízeným zaměstnancům prodejny, b) vyvíjení nátlaku na podřízeného zaměstnance, c) používání šikanózních praktik, d) přímému a otevřenému vyjadřování nenávisti vůči podřízeným zaměstnancům, e) vystupování vůči podřízeným zaměstnancům z pozice síly a nadřazenosti, f) verbálnímu urážení a ponižování podřízených včetně degradování jejich lidské důstojnosti, ať již v rovině věkové či sexuální, g) otevřenému a nedůvodnému vyjadřování nepotřebnosti podřízených zaměstnanců, h) vulgárnímu vyjadřování se před zákazníky prodejny. Na základě výše uvedeného dospěla žalovaná k závěru, že žalobkyně při výkonu práce pro zaměstnavatele porušuje, a to zcela zjevně závažným způsobem své pracovní povinnosti přinejmenším ve smyslu ustanovení § 302 písm. c) a § 301 písm. a), c), d) přičemž v důsledku závažného porušování pracovních povinností jí tímto zaměstnavatel (žalovaná) dává výpověď z pracovního poměru z důvodu podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

19. Podle ustanovení § 555 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 2014 se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle ustanovení § 556 odst. 2 o.z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

20. Ze samotného textu výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni ze strany žalované lze vyzdvihnout jako jednoznačně a určitě skutkově vylíčené pouze důvody označené pod bodem 1), b) (tentýž 3), c) a 6), a)) – tj. incident ze dne 19. 4. 2021 – předložení dohody o ukončení pracovního poměru zaměstnankyni [jméno FO] k podpisu, dále důvod označený pod bodem 1) d) (tentýž pak pod bodem 2 a) a též 3), d)) – nevhodné poznámky v souvislosti s testováním zaměstnankyně [jméno FO] na onemocnění COVID – 19, dále pod bodem a) – z horní části str. 7 výpovědi, tj. volání a zasílání SMS zpráv ze strany žalobkyně po kritickém pohovoru ze dne 25.5.2021 zaměstnankyni [jméno FO] v tom smyslu, že díky ní dostala žalobkyně „výpověď za bossing“. Jako ne zcela určitá se pak jeví žalobkyni vytčená jednání pod bodem 3) e) – sdělení zaměstnankyni prodejny při podpisu vytýkacího dopisu, že „bude dělat, co paní vedoucí řekne…“ či jednání pod bodem 5) a) – sdělení zaměstnankyni prodejny, která se chtěla vrátit z pracovní neschopnosti, že žalobkyně má dost lidí a s touto zaměstnankyní nepočítá, popř. pod bodem b) – z horní části str. 7 výpovědi - plánování pracovních směn některým podřízeným zaměstnancům výhodněji než zaměstnancům ostatním.

21. Veškeré zbývající ve Výpovědi z pracovního poměru uvedené důvody jsou dle náhledu soudu formulovány zcela neurčitě, nejasně za užití řady obecných pojmů a slovních spojení, jako „dlouhodobý a opakovaný tlak“, „několikrát jste řekla“, „často“, „při komunikaci se zaměstnanci prodejny vystupujete“, „pokud se stane, že jde někdo marodit“, „v posledním zhruba roce časté“, „situace a vztahy na prodejně jsou již natolik nepříjemné…“, „opakující se výroky“, „opakovaně“, „tlak vůči zaměstnankyni [jméno FO]“, „ nesčetněkrát“, „sprostě pomlouváte“, „panuje velmi špatná atmosféra“, „vždy“, „nátlak“, „zaznamenala případy“, „plánujete pracovní směny“. Použitým výrazům a vyjádřením nelze přiřadit žádnou konkrétní obsahovou náplň tak, aby takové jednotlivé výpovědní důvody nebylo možno zaměnit s jinými a byla tak splněna podmínka předpokládaná ustanovení § 50 odst. 4 zákoníku práce, popř. též bylo možno posoudit splnění podmínek předpokládaných ustanovením § 58 odst. 1 zákoníku práce.

22. V souladu s pokynem odvolacího soudu se však soud žalovanou tvrzenými skutečnostmi (přestože nemohou obstát jako řádně vymezený důvod výpovědi) zabýval coby okolnostmi významnými z hlediska posouzení ostatních porušení pracovních povinností uvedených ve výpovědi. Soud z bodu 2. písm. b) výpovědi dovodil, že k nepříjemným scénám a hádkám vůči paní [jméno FO] i vůči jiným zaměstnancům prodejny mělo docházet v posledním zhruba roce.

23. Zjištěnou neurčitost projevu vůle žalované ve výpovědi dané žalobkyni se soud pokusil odstranit pomocí jeho výkladu. Soud při interpretaci právního jednání žalované vyšel zejména z okolností bezprostředně předcházejících doručení listiny obsahující výpověď z pracovního poměru žalobkyni i okolností provázejících předání této listiny žalobkyni ze strany žalované a převzetí výpovědi žalobkyní i následné chování stran, z něhož soud mohl usuzovat na skutečný obsah vůle žalované při doručení výpovědi žalobkyni a na skutečný záměr žalované v okamžiku doručení výpovědi i toho, jak byla tato vůle žalované vůči žalobkyni skutečně navenek projevena a jak tento projev vůle žalované byl pochopen žalobkyní.

24. Okolnosti bezprostředně předcházející doručení listiny obsahující výpověď a okolnosti provázející předání této listiny žalobkyni ze strany žalované vzal soud za prokázané zejména z výpovědi svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. Byť se výpovědi jmenovaných svědkyň mírně rozcházejí (co do popisu časového sledu a zařazení dílčích kroků osob zúčastněných na schůzce, při níž byla žalobkyni předána posuzovaná výpověď z pracovního poměru), výpovědi těchto svědkyň jsou souladné v zásadních bodech popisu samotného předání výpovědi žalobkyni a převzetí listiny obsahující výpověď z pracovního poměru žalobkyní,a zejména, co do vzájemných sdělení zúčastněných osob týkajících se samotné výpovědi a jejího obsahu. Jak již bylo výše uvedeno, soud vzal z nesporných tvrzení obou stran za prokázané, že k osobnímu předání – doručení výpovědi žalobkyni ze strany žalované došlo dne 26. 6. 2021. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] zastávající u žalované pozici „HR Manažer“, zjednodušeně mající na starosti tým regionálních personalistek včetně regionu, do něhož spadá prodejna, na níž pracovala žalobkyně, soud zjistil, že k předání listiny obsahující výpověď z pracovního poměru žalobkyni došlo se souhlasem žalobkyně v restauraci nacházející se v blízké vzdálenosti od předmětné prodejny v [jméno FO]. [adresa] předání bylo takto zvoleno coby „neutrální půda“ v době, kdy žalobkyně byla v pracovní neschopnosti. Těžiště jednání se odehrálo v sobotu kolem oběda cca mezi 11 – 12 hodinou, celé jednání proběhlo zhruba do hodiny. Schůzku si osobně sjednala svědkyně [jméno FO] se žalobkyní, když jejím cílem mělo být projednat situaci, která dle svědkyně vykrystalizovala na prodejně v [jméno FO] a která z jejího pohledu byla velmi závažná. Setkání proběhlo tak, že se svědkyně [jméno FO] nejprve sama sešla se žalobkyní na parkovišti, obě společně přešly do restaurace, sedly si ke stolu, objednaly si nějaké drobné občerstvení, přičemž začátek jednání v restauraci proběhl ještě bez účasti svědkyně [jméno FO], která do tohoto jednání vstoupila až později. Úvodem jednání svědkyně [jméno FO] požádala žalobkyni, zda-li by se mohly společně věnovat té situaci, která v [jméno FO] nastala a vyžádala si náhled žalobkyně na onu situaci. Jelikož svědkyně [jméno FO] nezaznamenala ze strany žalobkyně jí předpokládanou sebereflexi ani žádné sdělení, které by se z jejího tehdejšího pohledu blížilo objektivnímu popisu situace na prodejně, po velmi krátké době předestřela žalobkyni, že v nastoleném stavu nelze dále pokračovat a že se tudíž žalovaná rozhodla k předání výpovědi žalobkyni. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vzal soud za prokázané, že obsahem komunikace, která proběhla mezi svědkyní [jméno FO] a žalobkyní, popř. posléze za účasti svědkyně [jméno FO] bylo následující:

25. Účel setkání vysvětlila svědkyně [jméno FO] žalobkyni již v rámci telefonického rozhovoru, při němž si předmětnou schůzku společně domlouvaly. K tomuto dojednání došlo na konci května, svědkyně upřesnila dne 25. května (před předáním výpovědi, tj. v roce 2021) s tím, že cílem schůzky bude vzájemné vyjasnění celé situace, zejména z pohledu toho, jak situaci na prodejně vnímá sama žalobkyně. V telefonickém rozhovoru si svědkyně [jméno FO] se žalobkyní řekly, že je potřeba situaci řešit, že svědkyně z pozice zodpovědné za tým regionálních personalistek žalované je se stavem na prodejně seznámena a že je potřeba tento řešit osobně. Žalobkyně v rámci telefonického hovoru s tímto postupem souhlasila. Svědkyně dále popsala, že k samotnému předání výpovědi žalobkyni došlo poté, co zaznamenala z postoje žalobkyně, že nebude možné vzniklou situaci napravit za její aktivní spolupráce. Žalobkyně proto požádala svědkyni [jméno FO], aby se k jednání (do té doby probíhajícího pouze mezi ní a žalobkyní) přidala. Listinu obsahující výpověď předala osobně svědkyně [jméno FO] do rukou žalobkyně, popsala, že listina byla velmi obsáhlá, měla několik listů (což odpovídá již výše soudem zjištěnému obsahu listiny označené, jako Výpověď z pracovního poměru) přičemž žádný jiný dokument v rámci uvedeného setkání žalobkyně neobdržela. Žalobkyně měla k dispozici všechny strany výpovědi, v těchto si četla. Tomuto již byla přítomna též svědkyně [jméno FO]. Žalobkyně se ponořila do textu a jediné, co pronášela, byla slova o spiknutí. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že souvislosti s předáním listiny obsahující výpověď žalobkyni svědkyně [jméno FO] nikterak nevysvětlovala obsah předávané listiny, nepronášela nad obsahem této listiny žádný komentář, přičemž ani žalobkyně nežádala dovysvětlení obsahu listiny. Svědkyně [jméno FO] výše uvedené vysvětlila ze svého pohledu tak, že se žalobkyní již nebyl možný dialog - „prostě se zatáhla opona a paní se ponořila do textu“. Svědkyně [jméno FO] ani spontánně ničeho z textu listiny žalobkyni nevysvětlovala, nic z jejího znění nekomentovala. K vyhotovení listiny obsahující výpověď svědkyně [jméno FO] vypověděla, že tato byla připravena na jejím oddělení, pod jejím dozorem, za spolupráce s paní [jméno FO] a za podpory firemního a právního oddělení. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že před předáním této listiny žalobkyni byla sama svědkyně seznámena s jejím obsahem. Žalobkyně se dle výpovědi svědkyně [jméno FO] bez pochyb seznámila s obsahem listiny. Svědkyně žalobkyni viděla, jak listinu čte, listuje si v ní, komentuje to, co se dočetla již výše uvedeným prohlášením „že to je spiknutí“ s tím, že „je to na ní ušito“. Svědkyně potvrdila, že žádným způsobem takové prohlášení žalobkyni nevyvracela, ničeho jí v této souvislosti z obsahu listiny nevysvětlovala s poukazem na to, že dialog nebyl možný a žalobkyně se „pak prostě sebrala a odešla“. Svědkyně [jméno FO] ještě doplnila, že žádala žalobkyni o potvrzení listiny obsahující výpověď, ovšem s tím, že žalobkyně již „nepřijímala“, prostě si pouze listovala výpovědí, žádný rozhovor neprobíhal. Žalobkyně ani nereagovala na krátce proběhlou drobnou komunikaci mezi svědkyní [jméno FO] a svědkyní [jméno FO], prostě vstala a odešla. Obsahem oné drobné komunikace mezi výše jmenovanými byla pouze poznámka ve smyslu „pojďme se dohodnout, popřípadě pojďme to ještě probrat“. To už však byla víceméně žalobkyně dle výpovědi svědkyně [jméno FO] na odchodu. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že ani ze strany svědkyně [jméno FO] nebyl pronášen nějaký komentář, dovysvětlení jednotlivých důvodů popsaných ve výpovědi s tím že „na to vůbec nebyl prostor“. Ze strany svědkyně [jméno FO] dle výpovědi svědkyně [jméno FO] zazněly pouze pobídky typu „pojďme to znovu tam proběhnout“, nicméně svědkyně [jméno FO] shrnula, že se nejednalo o nic konstruktivního k obsahu předmětné listiny. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud dále zjistil, že svědkyně [jméno FO] spolu se svědkyní [jméno FO] měly k dispozici 2 vyhotovení listiny obsahující výpověď, přičemž jedno si žalobkyně složila, dala do kabelky a odešla. Obě jmenované se snažily žalobkyni zastavit za tím účelem, aby mohly takovou listinu považovat za předanou, nicméně dle svědkyně [jméno FO] nebyla možná žádná komunikace se žalobkyní v daném směru. Proto svědkyně [jméno FO] spolu se svědkyní [jméno FO] druhý stejnopis listiny obsahující výpověď z pracovního poměru opatřily popisem toho, k čemu vlastně došlo, dopsaly datum a čas a podepsaly se se svědkyní [jméno FO], coby svědci toho, „co se tam odehrálo“. Uvedená část výpovědi svědkyně [jméno FO] koresponduje s obsahem písemného dodatku na stejnopisu listiny Výpověď z pracovního poměru ze dne 25. 6. 2021 předestřeném žalovanou (č. l. 39 – 42 spisu). Z uvedeného vyplývá, že coby „svědkové“ níže podepsané [jméno FO] a [jméno FO] na tento stejnopis výpovědi ručně dopsaly dovětek, že výpověď byla předána do dispozice paní Peyrkové (žalobkyně), složila si ji a dala do kabelky, poté odešla bez jakékoliv další komunikace. Uvedené se odehrálo v [jméno FO] dne 26. 6. 2021 ve 13:43 hodin. Soud již výše v odůvodnění tohoto rozsudku poznamenal, že drobné nesrovnalosti ve výpovědích svědkyně [jméno FO] i svědkyně [jméno FO], zejména co do přesného časového zařazení jednotlivých fází proběhlé schůzky dne 26. 6. 2021, na níž došlo k předání výpovědi soud nehodnotí jako zásadní, narušující věrohodnost výpovědí jmenovaných svědkyň, když v podstatných bodech jsou výpovědi těchto svědkyň souladné.

26. Takto zjištěné okolnosti doručení výpovědi nebyly ani stranou žalující rozporovány. Sama žalobkyně ve své účastnické výpovědi potvrdila, že se do obsahu výpovědi začetla, ze svého pohledu „viděla, že to je lež“, „nic jí k tomu neřekli“, pobídku k dohodě odmítla s odkazem na nesouhlas s výpovědí a odešla. Pokud však žalobkyně v pozdější části své výpovědi uváděla, že nepochopila, že dostala výpověď ze strany zaměstnavatele směřující k ukončení jejího pracovního poměru, vysvětlovala svůj náhled tím, že takhle se přece výpověď nepředává. Současně však žalobkyně potvrdila, že posléze zaslala paní [jméno FO] SMS „zprávu pomalu přes celý displej“ zahrnující mimo jiné právě její názor na tuto zmíněnou výpověď.

27. Soud neuvěřil té části účastnické výpovědi žalobkyně vypovídající o neporozumění faktu, že obdržela výpověď z pracovního poměru, když i z výpovědi svědkyně [jméno FO] (v posuzované době působící na pozici vedoucí prodejny v [adresa]) je zřejmé, že žalobkyni bylo jasné, že už nadále „nebude pracovat pro [jméno FO]“, tedy ne, že by žalobkyně průběh události spojené s doručením výpovědi nepochopila, pouze předávanou výpověď odmítla podepsat a odmítla přijmout to, že už nebude pracovat u žalované. Svědkyně [jméno FO] byla v rozhodném období dlouholetou kamarádkou žalobkyně, proto se jí právě po předání výpovědi žalobkyně telefonicky svěřovala se svými pocity. Dle výpovědi svědkyně si obě jmenované volaly hodně často, žalobkyně telefonovala svědkyni třeba i 4x až 5x denně, což vedlo nakonec k tomu, že se jako kamarádky stýkat a bavit přestaly. Obsahem těchto telefonátů bylo stěžování si ze strany žalobkyně, která si přišla hrozně ublížená, chtěla se svědkyní pořád probírat, „že ji paní [jméno FO] nemá ráda a že ji vlastně vyhodila kvůli tomu“ a též proto, že si tam chtěla dosadit svoji kamarádku. Svědkyně [jméno FO] z výše uvedeného dovodila právě své úvodní prohlášení, že žalobkyni bylo jasné, že již nadále nebude pracovat pro žalovanou. Žalobkyně však uvedené brala jako křivdu, cítila se ublížená.

28. Obdobně i svědkyně [jméno FO] pracující na pozici vedoucí „filiálky“ žalované v [právnická osoba] vypověděla, že v posuzovaném období byla taktéž kamarádkou žalobkyně, každý den si telefonovaly, sdělovaly si provozní záležitosti týkající se chodu jimi vedených provozoven žalované. Svědkyně vypověděla, že jí žalobkyně telefonovala i poté, co jí zřejmě byla předávána výpověď, když žalobkyně svědkyni výslovně sdělila: „Přijela za mnou ta svině [jméno FO] a vyhodila mě a ty půjdeš za 14 dní po mně, tak čekej to“. Žalobkyně dále pouze dodala, „že jí neřekli důvod a že prostě to neví, proč“. Výpovědi svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] soud hodnotí jako věrohodné, vzájemně souladné i korespondující s dalšími výpověďmi svědků popisujícími okolnosti doručení výpovědi žalobkyni, přičemž je logické a že se žalobkyně v souvislosti s předáním výpovědi se svými dojmy svěřila svým tehdejším kamarádkám. Z výpovědi jmenovaných svědkyň nevyplývá, že by snahou obou vypovídajících bylo přitížit žalobkyni v projednávaném sporu, každá ze svědkyň podává svou výpověď zjevně objektivně, nezaujatě, bez ohledu na to, že jejich kamarádství s žalobkyní (jak vypověděly) již skončilo.

29. Okolnosti doručení výpovědi shora naznačené v obdobném rozsahu popsala též svědkyně [jméno FO], zaměstnankyně žalované na pozici ,,Regionální HR Manager junior“. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že byla přitomna u předání listiny vztahující se ke skončení pracovního poměru žalobkyni, a to na schůzce zpočátku probíhající jen za přítomnosti žalobkyně a svědkyně [jméno FO], v restauraci v blízkosti prodejny žalované v [jméno FO], a to poslední sobotu „v červnu“. Potvrdila, že ji k tomuto setkání telefonicky přizvala svědkyně [jméno FO], za účelem předání výpovědi žalobkyni. I dle výpovědi svědkyně [jméno FO] chtěly nejprve se svědkyní [jméno FO] žalobkyni vysvětlit situaci a nalézt řešení, nicméně ze strany žalobkyně nebyla žádná odezva. Proto bylo přikročeno k předání výpovědi. Žalobkyně si do svých rukou výpověď vzala, začala si ji číst, přičemž nad jejím obsahem vyjadřovala pouhé odmítání. Bez jediného slova si pak výpověď uschovala a odcházela. Ze strany svědkyně [jméno FO] zazněl pouze pokus o možnost domluvy, na to však žalobkyně nereagovala. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že předmětné setkání proběhlo kolem oběda v rozmezí mezi 11. – 13. hodinou. Nad předáním výpovědi žalobkyni pronesla pouze svědkyně [jméno FO], že společně se svědkyní [jméno FO] přistoupí následně k ukončení pracovního poměru se žalobkyní z toho důvodu, že „ta situace kam došla, je neúnosná“ a svědkyně [jméno FO] předala žalobkyni výpověď do rukou k přečtení. Ani z výpovědi svědkyně [jméno FO] nevyplynulo, že by v rámci celého jmenovanými popsaného setkání, ať již svědkyně [jméno FO], či svědkyně [jméno FO] vysvětlovala žalobkyni něco k obsahu výpovědi nebo snad probírala jednotlivé body z obsahu této výpovědi či pronášela nad textem listiny nějaký komentář.

30. Na základě výše provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že ani za užití prostředků výkladu vůle nebylo možno odstranit již výše zmiňovanou rozsáhlou neurčitost významné části (téměř většiny) obsahu výpovědi dané žalobkyni žalovanou, když ani při předání výpovědi žalobkyni nezaznělo žádné doplnění či upřesnění skutkového vymezení jednotlivých bodů výpovědi tak, aby tyto nebylo možno zaměnit s jinými, tedy, aby bylo napevno postaveno, které konkrétní porušení pracovních povinností je žalobkyni vytýkáno. Na základě provedeného dokazování soud pouze zjistil, že listina obsahující výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dne 26. 6. 2021 skutečně doručena – osobně předána žalovanou prostřednictvím osob oprávněných takové pracovněprávní jednání jménem žalované učinit – svědkyní [jméno FO] ve spojení se svědkyní [jméno FO]. Předmětná posuzovaná listina se dostala do dispozice žalobkyně, tato měla možnost se s obsahem listiny seznámit, přečíst si ji. V okamžiku doručení výpovědi žalobkyně porozuměla obsahu a účelu tohoto pracovně právního jednání, které bylo vůči ní na setkání dne 26. 6. 2021 v restauraci v [jméno FO] učiněno, tj. v tom smyslu, že toto jednání směřuje k rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí ze strany žalované.

31. Jak již bylo výše uvedeno pomocí výkladu projevu vůle nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou účastník v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil.

32. Z výpovědí obou jmenovaných svědkyň pouze vyplynulo, že před předáním výpovědi žalobkyni byly tyto seznámeny s obsahem doručované výpovědi, nicméně z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že ani ona nebyla v době předání výpovědi žalobkyni schopna například bližšího časového zařazení dílčích porušování pracovních povinností kladených k tíži žalobkyně s tím, že situace byla špatná „delší dobu“, projevovalo se to tím, že z prodejny odcházeli lidé. Situace již byla „špatná“ cca půl roku předtím, než došlo k předání výpovědi žalobkyni. Svědkyně [jméno FO] pak dokonce ve své výpovědi uvedla, že i ona sama byla z obsahu výpovědi schopna časově zařadit pouze incident z 19. 4. (dle obsahu výpovědi 2021) a událost týkající se testování zaměstnankyně [jméno FO] na onemocnění COVID – 19. Ohledně zbývajících dalších důvodů výpovědi svědkyně [jméno FO] uvedla, že „nikdy nebyl úplně určitej termín, kdy se to stalo“. Z výše uvedeného je tak dle soudu zřejmé, že ani sama žalovaná v okamžiku doručení výpovědi z pracovního poměru žalobkyni neměla vůli rozvázat pracovní poměr se žalobkyní se skutkově konkrétně vylíčených důvodů, tj. vymezených alespoň natolik, aby tyto nebylo možno zaměnit s jinými. Ani svědkyně [jméno FO], popřípadě svědkyně [jméno FO] si nevybavily ničeho bližšího (ani časové zařazení) k události popsané ve výpovědi pod bodem 3) e) – sdělení žalobkyně při podpisu vytýkacího dopisu zaměstnankyni, že „bude dělat, co paní vedoucí řekne…“. Nejasnosti ve vymezení výpovědních důvodů se nepodařilo odstranit ani ohledně vytčeného jednání žalobkyni bod bodem za 5) a) – sdělení zaměstnankyni žalované v době, kdy se chtěla vrátit z pracovní neschopnosti, ze strany žalobkyně, že má dost lidí a že s touto již nepočítá, ani ohledně výhodnějšího plánování pracovních směn některým podřízeným zaměstnancům oproti zaměstnancům ostatním (písm. b) v horní části stránky 7 výpovědi), natož u výpovědních důvodů s užitím již citovaných výrazů a slovních spojení, jako „dlouhodobý a opakovaný“, „často“, „několikrát“ apod. jak již výše podrobně rozebráno. Soud shrnuje, že po provedení interpretace projevu vůle žalované lze jako jediné určité a skutkově jednoznačně vymezené výpovědní důvody obsažené ve výpovědi z pracovního poměru dané žalovanou žalobkyni hodnotit pouze (na několika místech textu výpovědi opakovaně zmiňovaný) incident ze dne 19. 4. 2021 – předložení dohody o ukončení pracovního poměru zaměstnankyni [jméno FO], výpovědní důvod – událost ze dne 20. 5. 2021 v souvislosti s testováním zaměstnankyně [jméno FO] na onemocnění COVID – 19, popř. ještě volání a SMS zprávy zaměstnankyni [jméno FO] po pohovoru se žalobkyní ze dne 25.5.2021.

33. V souvislosti s incidentem ze dne 19. 4. 2021 soud z výpovědi svědkyně [jméno FO] zjistil, že informace o této události se k ní dostala prostřednictvím oblastní vedoucí, která obdržela podnět zaměstnankyně [jméno FO]. Mělo dojít k tomu, že žalobkyně vytiskla dohodu o ukončení pracovního poměru zaměstnankyně [jméno FO] k určitému datu a nechala tuto ležet na místě, kde si ji mohli přečíst další zaměstnanci. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že se tato o incidentu ze dne 19. 4. 2021 dozvěděla od zaměstnankyně [jméno FO] pracující na prodejně v [jméno FO] jako zástupce vedoucího. Uvedeného dne celá událost vyvrcholila napsanou výpovědí ponechanou v kanceláři na stole, kdy ji vidělo několik zaměstnanců. S uvedenou informací se obrátila zaměstnankyně [jméno FO] nejen na svědkyni [jméno FO], ale též na paní [jméno FO]. Ona listina ležela na stole v kanceláři vedoucího na prodejně. Uvedený stůl je pracovním místem pro všechny, kdo zde přebírají tržby, pokladní zde provádějí zúčtování. Na tomto stole pak žalobkyně nechala ležet ono ukončení pracovního poměru zaměstnankyně [jméno FO]. Posledně jmenovaná o tom ani nevěděla, dokud jí to nepřišli říct další zaměstnanci, kteří listinu viděli na stole.

34. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (oblastní vedoucí) soud zjistil, že informace o shora popsané události jmenovaná obdržela od paní [jméno FO] a paní [jméno FO] v tom směru, že žalobkyně sepsala výpověď poté, co se zaměstnankyní [jméno FO] měly nějaký konflikt s tím, že na konci směny žalobkyně tuto výpověď dala na stůl a řekla jí, ať ,,to“ podepíše. Zaměstnankyně [jméno FO] ,,to“ odmítla podepsat s tím, že zde v provozovně v [jméno FO] pracuje ráda, nechce měnit zaměstnání. Výpověď byla zanechána v zázemí prodejny, v kanceláři prodejny v [jméno FO] na stole, který je přístupný všem zaměstnancům. Probíhá zde zúčtování pokladních a veškeré práce na počítači, jedná se též o kancelář pro vedení prodejny. Dveře od kanceláře zůstávají trvale otevřené, přístup do kanceláře mají všichni zaměstnanci. Jak z výpovědi svědkyně [jméno FO], tak z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že po této události následovalo nervové zhroucení zaměstnankyně [jméno FO].

35. Z listiny označené jako Rozvázání pracovního poměru dohodou (č. l. 57 spisu) sepsané v [jméno FO], datované dne 19. 4. 2021 postrádající podpis zaměstnavatele i zaměstnance se podává, že dle textu této listiny uzavírá žalovaná coby zaměstnavatel s [jméno FO] coby zaměstnancem tuto dohodu o rozvázání pracovního poměru s tím, že tato dohoda o ukončení pracovního poměru byla sepsána na základě podnětu zaměstnance (výše označené [jméno FO]) s tím, že se zaměstnanec a zaměstnavatel dohodli na ukončení pracovního poměru dohodou ke dni 20. 4. 2021. Z lékařské správy vystavené [Anonymizováno].[tituly za jménem] [jméno FO], [Anonymizováno] dne 3. 6. 2021 vyplynulo, že pacient [jméno FO] je od 24. 5. 2021 v pracovní neschopnosti s diagnózou těžká úzkostně depresivní reakce na stres (úmrtí matky, šikana v zaměstnání).

36. Z Porovnání fixovaného plánu s docházkou za měsíc duben 2021 soud zjistil, že dne 19. 4. 2021 vykonávala zaměstnankyně [jméno FO] obdobně jako žalobkyně pracovní činnost pro žalovanou na odpolední směně.

37. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], zaměstnané u žalované jako pracovník pro vybalování zboží, pečení pečiva, popřípadě pokladní, soud zjistil, že výše uvedeného dne měla svědkyně mít volno v práci, jednalo se o pondělí, přičemž někdy kolem 13 hodiny jí zavolala zástupkyně vedoucí, od níž se dozvěděla, že má napsanou odpolední směnu. Zaměstnankyně [jméno FO] se tedy na tuto směnu dostavila. V rámci této došlo ke konfliktu mezi ní a žalobkyní, která nejprve svědkyni [jméno FO] zarazila v její aktivitě směřující k pečení pečiva s tím, ať jde vyvézt zeleninu. Svědkyně [jméno FO] se ohradila, proč právě ona má vyvážet zeleninu, když měla za to, že toto dělají pouze zástupci a vedoucí. Nařízenou činnost však šla vykonávat, posléze se opět vůči žalobkyni ohrazovala ohledně výkonu činnosti na úseku zeleniny a nato jí žalobkyně odvětila, že bude dělat to, co jí ona, jako vedoucí řekne a pokud se to zaměstnankyni [jméno FO] nelíbí může jít. Nato svědkyně [jméno FO] odvětila, že „nevypadne, dokud nedostane nějakou výpověď“. Následovalo sdělení od kolegyně, že tato byla v kanceláři a na stole je výpověď zaměstnankyně [jméno FO] s dotazem kolegyně „co se děje ?“. Svědkyně [jméno FO] se na uvedené šla zeptat přímo žalobkyně, tato jí odpověděla, že se jedná o skutečnost. Svědkyně [jméno FO] si tedy přečetla na stole ležící „výpověď“ kde bylo napsáno, že „je to na popud zaměstnance, s okamžitou platností následující den“. Svědkyně [jméno FO] reagovala tak, že zůstala do konce směny, tuto odpracovala a následně celý incident popsala kolegyni [jméno FO], které ještě ten den napsala a na její popud se zaměstnankyně [jméno FO] u této cestou z práce zastavila. Zástupkyni vedoucí pak svědkyně [jméno FO] celou událost popsala jako výše. Ze strany svědkyně [jméno FO] byla svědkyně [jméno FO] vyrozuměna, že se [jméno FO] obrátí na oblastní vedoucí, kterou posléze skutečně kontaktovala.

38. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] působící na prodejně žalované v [jméno FO] na pozici zástupce vedoucího této provozovny soud dále zjistil, že k této události získala informace přímo od zaměstnankyně [jméno FO], která jí uvedený den volala s tím, zdali se cestou z práce může zastavit. Ten den měla zaměstnankyně [jméno FO] odpolední, uvedený telefonický hovor proběhl později k večeru. Cestou z práce se zaměstnankyně [jméno FO] skutečně u svědkyně [jméno FO] zastavila. Zaměstnankyně [jméno FO] sdělila, že se vůči žalobkyni proti něčemu ohradila (v tom směru, že také potřebuje určité volno a byla jí nařízena směna). Žalobkyně se poté začala rozčilovat, zaměstnankyni [jméno FO] nejdřív posílala pryč, ta se bránila, odmítla odejít, poté došlo k zanechání na stole vytištěné „výpovědi“ k podpisu jmenované zaměstnankyni. O tomto svědkyně [jméno FO] následně informovala paní [jméno FO] (zaměstnankyni žalované na pozici oblastní vedoucí) a to telefonicky. Tato však právě čerpala dovolenou Svědkyně [jméno FO] jí proto pouze napsala SMS zprávu v tom směru, že by s ní potřebovala mluvit. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] zjistil, že podnět ke svolání následné schůzky v [Anonymizováno] obdržela od paní [jméno FO] (jednající v součinnosti s paní [jméno FO]) a paní [jméno FO]. Vnímala, že se jedná o něco důležitého, kdy výše jmenované jí sdělily, že situace na prodejně v [jméno FO] je neúnosná, dlouhodobě zde probíhá upřednostňování zaměstnanců, na některé zaměstnance je vyvíjen obrovský tlak. Proto se domluvily na jednání v [Anonymizováno] konaném dne 28. 4. 2021. Teprve na této schůzce konané za účasti svědkyně [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] předala svědkyně [jméno FO] oblastní vedoucí [jméno FO] zásadní (konkrétní) informace o události ze dne 19. 4. 2021. Soud dospěl k závěru, že o incidentu ze dne 19. 4. 2021 se žalovaná prostřednictvím [jméno FO] dozvěděla právě dne 28. 4. 2021. Z Organizačního řádu společnosti [Jméno zainteresované osoby 2/0] s.r.o. soud zjistil, že řídící úroveň IV. v organizační struktuře společnosti žalované představují oblastní vedoucí, řídící úroveň V. pak vedoucí prodejen (článek 3.2 Organizačního řádu). Podle čl. 3.2.4. jsou zaměstnanci řídící úrovně IV. odpovědni za vedení a rozvoj podřízených zaměstnanců, když zaměstnanci řídící úrovně V. (vedoucí prodejny) jsou v přímé řídící působnosti managementu v řídící úrovni III. a IV. Tito jsou zejména odpovědni za vedení a rozvoj podřízených zaměstnanců. Skutečnost, že přímou nadřízenou žalobkyně byla oblastní vedoucí [jméno FO], oprávněná ukládat žalobkyni pracovní úkoly a dávat jí k tomuto účelu závazné pokyny vzal soud za prokázanou též z výpovědi svědka [jméno FO] (zaměstnance žalované na pozici regionálního vedoucího prodeje).

39. Podle ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců po jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikla. Dvouměsíční lhůta k výpovědi počne běžet ode dne, kdy organizace zjistila důvod výpovědi. Organizace zjistí důvod k výpovědi teprve tehdy, jestliže tento důvod zjistí kterýkoliv její pracovník, jenž je pracovníkovi, který pracovní kázeň porušil, služebně nadřízen a je tedy oprávněn tomuto podřízenému pracovníkovi ukládat pracovní úkoly a dávat mu k tomu účelu závazné pokyny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1972, sp. zn. [spisová značka]).

40. Za popsaného stavu pak byla ze strany žalované dodržena dvouměsíční lhůta ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 zákoníku práce, přičemž subjektivní doba, v níž může dát žalovaná coby zaměstnavatel žalobkyni coby zaměstnankyni výpověď z pracovního poměru přede dnem doručení výpovědi žalobkyně neuplynula. I ohledně tohoto výpovědního důvodu byla výpověď z pracovního poměru žalobkyni ze strany žalované doručena včas.

41. Soud vzal z výpovědi [jméno FO] ve spojení s drobnou korekcí této výpovědi učiněnou písemným prohlášením jmenovaného ze dne 11. 3. 2024 ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] ([Anonymizováno]) za prokázané, že organizace činností na úseku ovoce a zeleniny spadala dle dlouhodobě zavedené praxe u žalované do pracovního úkolu vedoucích prodejen a jejich zástupců. Dohled nad průběžným doplňováním a sledováním čerstvosti nabízeného zboží či likvidace shnilých kusů tak měly na starosti osoby zastávající pozice výše, nikoliv například pokladní či prodavačky. Obdobně vypověděly i svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Výše uvedená zjištění korespondují též s obsahem doplňujícího výslechu svědkyně [jméno FO] ve spojení s jejím čestným prohlášení ze dne 11. 3. 2024. Posledně jmenovaná svědkyně potvrdila, že úsek ovoce a zelenina spravuje jenom vedení směny. Zmíněný úsek je prioritou každé prodejny žalované. Vedoucí prodejny může dát pokyn svým podřízeným (prodavačkám, pokladním), aby na tomto úseku vykonávaly nějaké činnosti, které se přímo ovoce a zeleniny netýkají, jak např. zametení podlahy, vytření úklidovým strojem, ale doplňování tohoto zboží, popř. kontrola jeho čerstvosti náleží jen vedení. Uvedené dle výpovědi svědkyně [jméno FO] vycházelo z rozhodnutí žalované, v daném směru se svědkyně řídila pokynem od svého nadřízeného, když stejný pokyn sama směřovala na vedení prodejny. Opakovaně byli vedoucí prodejen a jejich zástupci (včetně žalobkyně) ohledně nastavení organizace daného úseku proškolováni na poradách. Svědkyně připustila, že se z těchto pořizovaly záznamy. Za popsaného stavu pak nelze uvěřit ojedinělé účastnické výpovědi žalobkyně, která jediná uvedla, že není pravdou, že by oddělení ovoce a zeleniny řešili vedoucí zaměstnanci, když zeleninu řešili vlastně všichni zaměstnanci, ten, kdo měl čas (včetně pracovnice [jméno FO]). Žalobkyně pouze připustila, že za uvedené činnosti ona (coby vedoucí prodejny) zodpovídala. Pokud tedy již výše popsanému konfliktu mezi žalobkyní a zaměstnankyní [jméno FO] dne 19.4.2021 předcházely neshody obou jmenovaných ohledně příkazu žalobkyně k provádění úkonů na zmiňovaném úseku (vyvézt zeleninu, jak plyne z výpovědi svědkyně [jméno FO]), nelze přisvědčit žalobkyni, že jí podřízená zaměstnankyně neuposlechla pokynu k výkonu činnosti, kterou jí žalobkyně určila v souladu s pracovní smlouvou.

42. Žalobkyně ke konfliktu popsanému svědkyní [jméno FO] výše vypověděla, že je pravdou, že se s paní [jméno FO] „trošku chytly, ale paní [jméno FO] chtěla po mně výpověď, tak jsem jí výpověď vytiskla“. Dle žalobkyně tomuto předcházelo, že se spolu s paní [jméno FO] neshodly na luxování koberečku ve vchodu (na způsobu práce). Na prodejně v té době nikdo nebyl, pouze ony dvě. Žalobkyně připustila, že zmíněnou výpověď vytiskla. Ve své výpovědi se následně snažila zlehčovat celou situaci tak, že posléze výpověď roztrhala, neboť „to bylo prostě jenom tak“, navíc se zaměstnanci často hovořili ve smyslu „dám výpověď“. Dle žalobkyně se jednalo o běžné, normální přirovnán. Žalobkyně tak učinila poté, kdy si paní [jméno FO] všimla vytištěné výpovědi a řekla žalobkyni, že ji nechce. Žalobkyně zdůvodnila vytištění výpovědi tím, že ji přece po ní svědkyně [jméno FO] chtěla. Žalobkyně připustila, že k takovému úkonu neměla žádnou pravomoc.

43. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] (ve spojení s jejím čestným prohlášením), zaměstnankyně žalované v rozhodném období na pozici pokladní/prodavač na prodejně v [jméno FO], soud zjistil, že celá událost započala tak, že žalobkyně křičela na zaměstnankyni [jméno FO] v úseku zeleniny, když paní [jméno FO] skládala zeleninu. Svědkyně sedící v tu dobu na pokladně slyšela, jak žalobkyně nad klečící [jméno FO] „burácela“. Následně ležela na stole v kanceláři výpověď pro [jméno FO]. Uvedeného si všimla jak svědkyně, tak paní [jméno FO] i [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] zaznamenala „nějaký rachot“, tedy hádku mezi žalobkyní a [jméno FO] na úseku zeleniny, v jejímž rámci paní [jméno FO] pronesla něco v tom smyslu, „že tam jakoby nemusí být“ a na to jí odvětila žalobkyně, že nemusí a šla sepsat zmiňovanou „výpověď“, kterou pak nechala ležet na stole, jak již výše uvedeno. S informací, že na stole v kanceláři leží výpověď pro zaměstnankyni [jméno FO], přišla [jméno FO].

44. Událost se zanecháním výpovědi pro paní [jméno FO] na stole v kanceláři prodejny popisuje shodně i svědkyně [jméno FO], která v posuzovaném období zastávala pozici zástupkyně vedoucí, posléze pokladní, na prodejně v [jméno FO] coby zaměstnankyně žalované. Svědkyně [jméno FO] zahlédla výpověď určenou [jméno FO] na stole v kanceláři, kam vstoupila za účelem odevzdání neschopenky. Na položené listině bylo velkým písmem uvedeno jméno [jméno FO], proto se svědkyně [jméno FO] jmenované zeptala, zda ukončuje pracovní poměr. Na to zaměstnankyně [jméno FO] vyložila svědkyni, že se nepohodly se žalobkyní, že měly mezi sebou nějaký konflikt a žalobkyně [jméno FO] vytiskla právě onu výpověď. Důvod, pro který měla žalobkyně výpověď pro paní [jméno FO] vytisknout, vyložila [jméno FO] svědkyni [jméno FO] tak, že v návaznosti na vzniklý konflikt řekla žalobkyně pracovnici [jméno FO]: „Tak prostě půjdeš teď ven pryč“. Z uvedeného byla zaměstnankyně [jméno FO] „velice sesypaná, jako že to byla taková výhrůžka“. Přestože pak žalobkyně uvedenou „výpověď“ roztrhala a vyhodila, tuto ponechala po celou dobu směny ležet na stole v kanceláři tak, aby to mohla paní [jméno FO] mít stále na očích. [jméno FO] se svěřovala se svými pocity svědkyni [jméno FO], když byla z uvedeného zážitku „velice zhroucená“ a vůbec nevěděla, jak s tím pracovat.

45. Za stavu popsaného svědky výše nelze přisvědčit účastnické výpovědi žalobkyně v tom směru, že by ponechání vytištěné výpovědi pro zaměstnankyni [jméno FO] na stole v kanceláři prodejny v [jméno FO] představovalo jen nějaké (mezi zaměstnanci obvyklé) nadnesené vyjadřování v tom smyslu, že některý ze zaměstnanců hodlá dát výpověď. I z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] je zřejmé, že uvedené jednání žalobkyně zaměstnankyni [jméno FO] výrazně zasáhlo, tato vnímala chování žalobkyně jako výhrůžku ze strany nadřízené vedoucí zaměstnankyně ukončením pracovního poměru u žalované společnosti. Uvedené nepochybně přispělo k následnému psychickému zhroucení a léčení [jméno FO], jak vyplývá též z již citované lékařské zprávy.

46. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] ve spojení s výše citovanou lékařskou zprávou soud dále zjistil, že se na jejím zhroucení podílela nejen ojedinělá událost ze dne 19. 4. 2021 či událost ze dne 20. 5. 2021, ale celkové dusno, napětí na pracovišti, a též další neshody mezi ní a žalobkyní, včetně prohlášení žalobkyně o potřebě „omladit kolektiv“, hlasité vytýkání, že svědkyně neudělala něco, co udělat měla, ponižování svědkyně či snižování hodnoty jí vykonávané práce.

47. Ohledně události ze dne 20. 5. 2021 soud pak pouze z výpovědi svědkyně [jméno FO] zjistil, že ze strany žalobkyně coby vedoucí prodejny došlo nějakým nevhodným poznámkám na snahu zaměstnankyně [jméno FO] provést si test v období, kdy se zaměstnanci povinně testovali antigenními testy. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] k této záležitosti soud zjistil, že v souvislosti s testováním na onemocnění COVID – 19 za doby povinného testování zaměstnanců, žalobkyně na zaměstnankyni [jméno FO] „vyjela, že se snad testuje každej den“. V této souvislosti žádala, aby jí zaměstnankyně [jméno FO] podala konkrétní šanon, přičemž vyjadřovala svou nelibost nad tím, že zaměstnankyně [jméno FO] nejprve sáhla po zcela jiném šanonu, než který měla žalobkyně na mysli. I z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo pouze tolik, že žalobkyně vytkla zaměstnankyni [jméno FO], že „se furt testuje, že se nemá testovat“ a mělo dojít ke slovnímu napadení zaměstnankyně [jméno FO] v souvislosti s dotazem zaměstnankyně [jméno FO], do kterého konkrétního šanonu má být výsledek testování založen. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně se začala rozčilovat nad častým testováním zaměstnanců včetně zaměstnankyně [jméno FO]. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně zvýšila na zaměstnankyni [jméno FO] hlas v souvislosti s testováním na COVID – 19 s tím, že se zaměstnankyně snad „testuje každý den“ a v souvislosti s tím, že zaměstnankyně [jméno FO] k pokynu žalobkyně, aby jí podala konkrétní šanon, nejprve sáhla po přihrádce nesprávné.

48. Žalobkyně se k této události ve své výpovědi vyjádřila tak, že si nevybavuje, že by došlo k nějaké neshodě mezi ní a zaměstnankyní [jméno FO] ohledně testování na covid. Pouze uvedla, že zaměstnanci se měli sami testovat a testy sami zakládat do šanonů. Samotestování probíhalo 1x týdně, žalobkyně popřela, že by na zaměstnankyně v souvislosti s tímto testováním křičela, pouze připustila, že je „taková hlučnější“ při mluvě, po zaměstnancích však nekřičí nebo nekřičela úmyslně, rozhodně jim neříkala, že mají dělat bez keců, nebo že je nenávidí.

49. Určité a časově zařaditelné je též žalobkyni vytýkané pochybení, že po pohovoru v rámci schůzky konané dne 25. 5. 2021 začala zaměstnankyni [jméno FO] volat a posílat jí SMS zprávy v tom smyslu, že díky ní dostala „výpověď za bossing“. Z printscreenu SMS komunikace soud zjistil, že žalobkyně oznamuje zaměstnankyni [jméno FO], že „dostala výpověď za bossing“ a požaduje po zaměstnankyni [jméno FO] vysvětlení, jak v rozhodné době toto nahlížela skutečně na chování žalobkyně vůči ní. Zasílání SMS po pohovoru ze strany žalobkyně zaměstnankyni [jméno FO] ve snaze zpochybnit osobu zaměstnankyně [jméno FO] potvrdila též svědkyně [jméno FO], obdobně i svědkyně [jméno FO] a sama svědkyně [jméno FO].

50. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi potvrdila, že v návaznosti na obdrženou výpověď psala paní [jméno FO] SMS zprávy v naznačeném směru s otevřenou otázkou, zdali se jedná o vtip či zda to bylo myšleno vážně (výpověď za bossing).

51. Soud předestírá, že při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností zaměstnance a volby způsobu případného rozvázání pracovního poměru by měl zaměstnavatel přihlížet mimo jiné k době a situaci, v níž k porušení povinnosti došlo, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele.

52. V již citovaném usnesení a ze dne 25. 7. 2023 Krajský soud v Českých Budějovicích coby soud odvolací nad rámec již shora uvedených právních úvah dodal, že při posuzování míry intenzity porušení pracovních povinností může soud přihlédnout rovněž k okolnosti, že se zaměstnanec dopustil několika po sobě následujících porušení pracovních povinností v krátkém časovém rozpětí; jednotlivé skutky přitom nemůže posuzovat odděleně, ale ve vzájemné souvislosti s dalšími vytýkanými porušeními pracovních povinností a jinými skutečnostmi rozhodnými pro vymezení hypotézy právní normy. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 26. 4. 2022, č.j. 21 Cdo 2555/2021 uzavřel, že jestliže se zaměstnanec dopustil několika porušení pracovních povinností, která by sama o sobě nebyla důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru, může okolnost, že se tak stalo v krátké časové souvislosti, být podkladem pro závěr, že ve svém souhrnu zvyšují míru intenzity porušení pracovních povinností některých z nich natolik, že představují porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem (rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č.j. 21 Cdo 2555/2021). Takový závěr nutno podle odvolacího soudu učinit i v případě výpovědi z pracovního poměru z důvodu uvedeného v ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce.

53. Slyšení svědci i sama žalobkyně se ve svých výpovědích vyjádřili též k atmosféře na pracovišti - provozovně žalované v [jméno FO] v době, kdy tuto vedla žalobkyně, k charakteru vztahů mezi zaměstnanci i k chování žalobkyně. Zatímco žalobkyně hned v úvodu své výpovědi zdůrazňuje, že s kolegyněmi měly „super vztah“ (navštěvovaly se i mimo pracovní dobu), přestože byla hektická doba (na pozadí pandemie covid), fungovaly jako dobrý kolektiv. Žalobkyně připouští, že mezi sebou příliš slušně nemluvily, nikdy však takto nehovořily před zákazníky. Žalobkyně dokonce uvedla, že konkrétně s paní [jméno FO] byly kamarádky. Žalobkyně poukazovala na osobní problémy zaměstnankyně [jméno FO] v době covidu, kdy jí zemřela maminka s tím, že to mělo dopad na psychiku paní [jméno FO]. Žalobkyně potvrdila, že výrok jí připisovaný v posuzované výpovědi : „[Anonymizováno]“ skutečně pronesla, byť se zlehčující poznámkou, že si to tak mezi zaměstnanci říkali. Odmítla však, že by užila spojení „omladit stáj“. Výše uvedený výrok měla žalobkyně pronést ve vtipu. Směny mezi jednotlivé pracovníky, žalobkyně dle své výpovědi rozdělovala spravedlivě.

54. Obdobně jako žalobkyně popsaly vztahy na prodejně v [jméno FO] v posuzovaném období též svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] působící na pozici zástupce vedoucího v prodejně v [jméno FO] (zaměstnankyně žalované) vypověděla, že měla vždy za to, že jsou na prodejně dobrý kolektiv, všichni si rozdělili práci, žalobkyně se nad ostatní zaměstnance nepovyšovala. Vztahy byly až rodinné, všichni si vycházeli vstříc, to se týkalo směn i přidělování práce. Svědkyně [jméno FO] dle své výpovědi vůbec nevěděla, že by byl na provozovně nějaký problém, až do doby, než se konala porada a než musela žalobkyně odejít. Občas se sice zaměstnanci na prodejně pohádali, ale jako v rámci každého takového obchodu. [právnická osoba] dle svědkyně zaměstnanci nebáli přijít do práce. Všichni si vše, pokud to bylo potřeba, říkali na rovinu, stejně tak i žalobkyně s podřízenými zaměstnanci. Svědkyně zejména ve vztahu k paní [jméno FO] uvedla, že této zaměstnankyni žalobkyně vždy vycházela vstříc coby samoživitelce, upravovala jí směny podle jejích potřeb. Svědkyně si nevzpomněla, že by někdo měl na prodejně ze zaměstnanců nějaké velké problémy, případně se se svými stížnostmi obracel na vedení prodejny. Žalobkyně pouze ze své pozice vedoucí důrazně sdělila zaměstnancům své požadavky na plánovanou práci, nikdy však nikomu nenadávala. Svědkyně zcela vyloučila, že by se na prodejně mezi zaměstnanci požíval alkohol. Vstřícná dle svědkyně byla žalobkyně též vůči zaměstnankyni [jméno FO], která měla své viditelné osobní problémy, proto jí žalobkyně uzpůsobovala směny.

55. Obdobně i svědkyně [jméno FO] zastávající pozici zástupce vedoucího prodejny v [jméno FO] v projednávané době (zaměstnankyně žalované) vypověděla, že se všichni pracující v předmětné prodejně snažili vyjít si vstříc a navzájem si pomáhat. S kolegyněmi fungovaly jako kamarádky. I dle této svědkyně se jednalo o super kolektiv, ve kterém nebyl nikdy žádný problém. Pracovní směny byly plánovány podle požadavků zaměstnanců, vždy se vedení prodejny snažilo všem vyhovět. [jméno FO] měla své osobní problémy, vedení prodejny se svěřovala. Žalobkyně i obě posledně jmenované svědkyně se snažily zaměstnankyni [jméno FO] pomoci jak mohly. Žalobkyně se chovala vůči zaměstnancům prodejny jako jejich nadřízená pouze v tom směru, že zadávala úkoly, které zaměstnanci plnili, nicméně zejména v pracovních pauzách přišly vzájemné vztahy na pracovišti svědkyni [jméno FO] jako kamarádské, společně se všichni zasmáli. Svědkyně si nevybavila, že by žalobkyně někdy užila vůči zaměstnancům zvýšený hlas, křičela na ně, pronášela nevhodné výrazy, poznámky či vulgarity.

56. Výpověď žalobkyně ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] je v příkrém rozporu se zjištěnými získanými z následující důkazů. Soud v daném směru hodnotí příslušné části výpovědí žalobkyně a dvou shora jmenovaných svědkyň jako nevěrohodné a z těchto při zjišťování skutečného stavu věcí nevycházel. Není pochyb o tom, že svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] se snaží svou výpovědí přehlížet závažná pochybení v chování žalobkyně coby vedoucího zaměstnance vůči svým podřízeným na prodejně v [jméno FO] v rozhodné době, a to ve zjevné snaze napomoci žalobkyni k procesnímu úspěchu v dané věci.

57. Z výpovědi svědka [jméno FO], regionálního vedoucího prodeje, vzal soud za prokázané, že poté co žalobkyně z prodejny odešla (tj. po doručení výpovědi), začala být situace na místě ještě složitější. V kontextu s výpovědí svědkyně [jméno FO] lze dovodit, že svědek [jméno FO] měl na mysli, že situace na prodejně v [jméno FO] se zklidnila až s nástupem nové vedoucí prodejny (paní [Anonymizováno]), což byla pro zaměstnance „neskutečná úleva, ač pro ni zároveň velkej boj, protože potřebovala se tam prosadit a zklidnit paní [jméno FO] a paní [jméno FO] už jenom z toho důvodu, že ty to nedokázaly unést“. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] totiž vyplynulo, že na předmětné prodejně v posuzované doby byly svědkyně [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] pravou rukou žalobkyně, tyto byly „zrcadlem paní [Anonymizováno] i chováním“. Skupinka těchto tří žen se setkávala i po pracovní době, pořádaly svá sezení. V pracovní době spolu trávily čas v kuchyňce, kde i požívaly alkohol. O uvedeném hloučku, který měla žalobkyně kolem sebe, hovoří ve své výpovědi i svědkyně [jméno FO]. Tito „koně“ žalobkyně byli žalobkyni bližší než ostatní zaměstnanci, pomlouvali další zaměstnance, včetně svědkyně [jméno FO]. Mezi tyto vyvolené zaměstnance, jimiž se obklopovala žalobkyně určitě nepatřila zaměstnankyně [jméno FO]. Obdobně vypověděla i svědkyně [jméno FO], že již dříve před posuzovaným období si žalobkyně kolem sebe sestavila tzv. VIP tým, včetně svědkyň [jméno FO], [jméno FO], popřípadě [jméno FO], které se dle svědkyně [jméno FO] se žalobkyní spolupodílely na šikaně vůči dalším zaměstnancům. Zbývajícím zaměstnancům, včetně svědkyně [jméno FO] pak žalobkyně dělala naschvály, zejména co do plánování směn.

58. Soud vzal z výpovědi svědka [jméno FO] podepřené výpovědí svědkyň [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], případně dalších za prokázané, že v působnosti svědka coby regionálního vedoucího prodeje byla i předmětná prodejna v [jméno FO]. Svědek popsal hierarchii vztahů u žalované tak, že v jeho přímém řízení je cca 7-10 oblastních vedoucích, kteří mají na starosti menší počet prodejen. Pod těmito oblastními vedoucími jsou pak vedoucí filiálek, kteří se zodpovídají a reportují příslušným oblastním manažerům. Svědek zmínil, že v době (před řadou let), kdy převzal prodejnu v [jméno FO], patřila tato mezi řadu normálně fungujících prodejen. Svědek zdůraznil, že on sám osobně nikdy neměl žádné konflikty se žalobkyní. Výpověď je svědkem [jméno FO] podávána zjevně nezaujatě, svědek objektivně popsal, jak danou situaci v rozhodné době vnímal, když zdůraznil, že i dnes žalobkyni rád vidí, nicméně je si vědom toho, že musí rozlišit tuto osobní rovinu od pracovní části, kterou zaznamenal následovně:

59. První indicie o tom, že něco na prodejně v [jméno FO] nebude v pořádku, zachytil svědek od své personalistky, jíž si měla stěžovat pokladní či snad zástupkyně vedoucí prodejny s tím, že však tento první případ nakonec odpadl, celá situace utichla, když zaměstnankyně si své oznámení rozmyslela, přehodnotila tak, že se vlastně nic neděje. Nicméně na svědka to působilo spíše tak, jako kdyby se věcí nadále již nechtěla zaobírat. Svědek časově zařadil tento první podnět do doby zhruba rok předtím než došlo k výpovědi žalobkyně. Později pak byla oslovena personalistka svědka a oblastní manažerka [jméno FO], která si stěžovala na jednání či profesní konání žalobkyně. Svědek [jméno FO] v této souvislosti zmínil jméno paní [jméno FO] s tím, že stížnost popisovala profesní šikanu osoby paní [jméno FO] ze strany žalobkyně. Dále si svědek vybavil, že stížnosti konkrétně směřovaly na nespravedlivý přístup ze strany žalobkyně, odlišný přístup vůči zaměstnankyni [jméno FO] než k jiným zaměstnancům. Jednalo se o plánování směn, rozdělení víkendů či různý různé organizace činností v tom směru, že někteří zaměstnanci určité činnosti nemuseli vykonávat na předmětné pobočce vůbec. Naopak jmenovaná paní [jméno FO] tak činit musela, následně za výsledek práce bývala ze strany žalobkyně velmi silně kritizována. Svědek si vybavil i námitky vůči užívání vulgarismů a nevhodného chování. Svědek postupoval v souladu s obvyklou praxí u žalované, kdy takovouto stížnost projednával jako každou jinou obdobnou stížnost. Následovaly pravidelné kroky jako vyslyšení oné zaměstnankyně a úkony směřující k prověření jejích prohlášení. Svědek popsal, že obvykle tyto úkony vykonává personalistka, která je s příslušnými pracovníky v užším kontaktu. V této souvislosti i další zaměstnanci získali odvahu a personalistku svědka taktéž oslovili a vylíčili, co každý z těchto zaměstnanců vnímal jako špatné na předmětné prodejně. Tato prohlášení na sebe navazovala. Jmenovanou personalistkou byla dle svědka paní [jméno FO]. V okamžiku, kdy měl svědek [jméno FO] k dispozici i všechny zmíněné výpovědi zaměstnanců, mohl učinit závěr, že na předmětné prodejně došlo k něčemu velmi nevhodnému, co až ohrožuje psychický stav zaměstnanců. Po shromáždění těchto důkazů souhlasil s tím, aby se do záležitosti vložilo personální oddělení žalované, když měl za to, že se žalobkyně dopustila velmi nevhodného způsobu chování a následné právní kroky tak převzalo personální oddělení žalované. Situace dospěla až k doručení výpovědi žalobkyni z pracovního poměru. V tu dobu již měl svědek [jméno FO] k dispozici čestná prohlášení jednotlivých zaměstnanců, jak tato byla v řízení předložena žalovanou, když v těchto dle svědka jejich zpracovatelé vylíčili své poznatky k chování žalobkyně na předmětné prodejně. Dle výpovědi svědka zaměstnanci prodejny v [jméno FO] v těchto písemných vyjádřeních popisovali neúnosné podmínky k práci. V první fázi prošetřovaly podněty přicházející z prodejny v [jméno FO] paní [jméno FO] s [jméno FO], tedy personalistka svědka a oblastní manažerka. Tyto uskutečnily setkání se žalobkyní, s touto vedly standardní rozhovor, v němž jí bylo obecně připomenuto správné chování vedoucích prodejen k zaměstnancům. Svědek [jméno FO] popsal okolnosti sepisu oněch písemných vyjádření - čestných prohlášení tak, že ve chvíli, kdy se začal projednávat první případ, začali jeho personalistku oslovovat další zaměstnanci s tím, že vnímají nedobrou situaci na prodejně.

60. Obdobně jako svědek [jméno FO] se k osobě žalobkyně a jejímu chování k podřízeným zaměstnancům v posuzované době vyjádřila též svědkyně [jméno FO] ve spojení se svým čestným prohlášení o popisovaných událostech. Svědkyně ze své pozice pokladní na prodejně v [jméno FO] vnímala gradaci vztahů, zejména, pokud jde o přístup žalobkyně k zaměstnankyni [jméno FO] na prodejně. Přestože [jméno FO] byla nejstarší ze zaměstnankyň, všimla si svědkyně, že této žalobkyně „hodně nandávala na záda“. Svědkyně vysvětlila, že vůči jmenované zaměstnankyni žalobkyně často měnila nálady, nejprve ji povzbuzovala, jak je šikovná, jak přidělenou činnost zvládne, práce jí byla navyšována a následně dostala od žalobkyně vynadáno, že práci udělala špatně. Jak již bylo výše uvedeno, svědkyně popsala křik žalobkyně na zaměstnankyni [jméno FO] na úseku ovoce a zeleniny a ponechání výpovědi na stole v kanceláři prodejny. Svědkyně dodala, že sama nelibě nesla, jak se k zaměstnancům žalobkyně coby vedoucí chovala. Atmosféru na prodejně vnímala jako těžkou, zaměstnanci nechtěli chodit do práce, když věděli, že tam je „paní vedoucí“ (žalobkyně), protože se jí báli, aby zas neudělali něco špatně, obavy měla zejména [jméno FO]. Sama svědkyně [jméno FO] měla o zaměstnankyni [jméno FO] strach, hodně s ní komunikovala v době, kdy zaměstnankyni [jméno FO] zemřela maminka a byla na tom nervově špatně, dotýkalo se jí spousta věcí. I v této osobně nelehké situaci se žalobkyně k zaměstnankyni [jméno FO] chovala dle výpovědi [jméno FO] tak, že jí ubližovala opakovaným vytýkáním špatně odvedené práce, když současně vzápětí jmenované zavolala s přidělením další práce, s pochvalou „vy jste v tom fakt nejlepší“. Svědkyně byla dvakrát přítomna vytýkání porušení práce vůči paní [jméno FO] ze strany žalobkyně, když zmínila, že si paní vedoucí „nebrala servítky“, „byla i taková škaredá“. Svědkyně vyložila, že hodně často žalobkyně na zaměstnance zvyšovala hlas, zejména podle toho, jakou měla náladu. Zaměstnancům bylo opakovaně vytýkáno, že jsou pomalí. Zaměstnankyně [jméno FO] byla z přístupu žalobkyně vůči ní nešťastná. Přestože byla ze zaměstnankyň nejstarší, měla práce vždycky nejvíc. Svědkyně vnímala, že se žalobkyně ve svých útocích na zaměstnance zaměřila především na jmenovanou [jméno FO]. Svědkyně viděla, že to jmenované nedělá dobře, že jí to ubližuje, sama se díky tomu také necítila v práci dobře. Popsaná situace na prodejně byla i důvodem, proč svědkyně nakonec z předmětné prodejny odešla. Zaměstnankyně [jméno FO] se svědkyni svěřovala, že je na tom psychicky hodně špatně, po incidentu s výpovědí na stole v kanceláři brečela, byla úplně vyřízená, nevěděla, co má dělat a následně „vlastně šla marodit“. Svědkyně dále popsala okolnosti, za kterých jí samotné žalobkyně předávala vytýkací dopis s kritikou za vzniklou frontu na kase. Žalobkyně v této souvislosti sdělila svědkyni, že si dopis zaslouží proto, že když byl v prodejně přítomen pan [jméno FO], měla svědkyně coby pokladní u pokladny uváděnou frontu zákazníků. Žalobkyně svědkyni výslovně sdělila: „[jméno FO]“. Uvedené prohlášení dle výpovědi svědkyně [jméno FO] touto otřáslo. Přestože sama zdůraznila, že má běžně výřečnost, na toto nebyla schopna nic říct, nic odpovědět, uvedené prohlášení žalobkyně se svědkyně dotklo s tím, že i kdyby toto bylo řečeno z legrace tak, přestože na prodejně padla spousta věcí z legrace, tohle už bylo i na ni příliš. Sama svědkyně uvedla, že si jen tak něco líbit ze strany žalobkyně nenechala, případný slovní útok jí vrátila, ale popsaná situace s předáním vytýkacího dopisu s ní otřásla. Uvedený osobní zážitek svědkyně s žalobkyní přiměl svědkyni k sepisu již zmíněného čestného prohlášení. Svědkyně popsala okolnosti sepisu onoho čestného prohlášení tak, že byla požádána o sepsání vyjádření k chování žalobkyně, přičemž v tomto dle své výpovědi svědkyně popsala již výše zmíněné, tedy co se dělo na prodejně. Svědkyně si vybavila též případ [jméno FO] Adorfové, zaměstnankyně, která šla marodit a v této souvislostí jí bylo ze strany žalobkyně řečeno, že už se pak nemá vrátit. Obdobné bylo ostatně řečeno ze strany žalobkyně i samotné svědkyni, když byla sama nemocná. Svědkyně zmínila i vulgarity, které zazněly ze strany žalobkyně v souvislosti s výkonem práce zaměstnanců. Přestože svědkyně připustila, že některé ostřejší výrazy zaznívaly mezi žalobkyní a zaměstnanci prodejny navzájem občas i ve vtipu, z většiny prohlášení žalobkyně měla svědkyně dojem, že byla míněna vážně. Svědkyně uvedla příklad, kdy výslovně žalobkyně uvedla, že je „třeba omladit stáj“ nad prací svědkyně a dalších zaměstnanců s tím, že to řekla takovým stylem, že si sama svědkyně pomyslela: „A máme to za sebou“. Svědkyně se skutečně zarazila, že za chvilku bude pracovní kolektiv omlazen „a my půjdeme pryč, až přijdou ty mladší, tak jdeme první“. Svědkyně doplnila, že přes rok marodila. Když se pak do práce vrátila, byly vztahy na prodejně ještě horší.

61. Shodně jako svědkyně [jméno FO] popsala osobu žalobkyně a její chování k zaměstnancům i svědkyně [jméno FO], která pracovala na prodejně v [jméno FO] pod vedením žalobkyně cca v letech 2016 - 2019, přičemž následně dobrovolně přešla na jinou pobočku. Tato svědkyně jednoznačně vymezila, že důvodem jejího odchodu byla šikana ze strany vedoucí (žalobkyně). Není pochyb o tom, že touto svědkyní popsané situace a jednání žalobkyně na prodejně v [jméno FO] se odehrály před rozhodným obdobím, tato svědecká výpověď však dokresluje již výše naznačená zjištění soudu vztahující se k osobě žalobkyně coby vedoucího zaměstnance a jejím dosavadním postojům. I svědkyně [jméno FO] ve spojení s jí vypracovaným čestným prohlášením charakterizovala žalobkyni jako arogantní, hysterickou, vzteklou, která se nedokázala chovat správně ke svým podřízeným. Svědkyně zmínila, že když se jí stal první pracovní úraz, a to nešťastnou náhodou, tak jí za to žalobkyně nadávala, jak si vůbec představuje to, že by šla marodit. Za každou chybu dostala hned ze strany žalobkyně vynadáno, přičemž žalobkyně uvedené provázela výhrůžkami vytýkacího dopisu a vyhazovu. Žalobkyně na svědkyni řvala i před lidmi v souvislosti s označeným utrpěným pracovním úrazem s tím, nechť jí svědkyně zmizí z očí. Svědkyně vnímala žalobkyni též jako mstivou, když vysvětlila, že v době, kdy se vrátila z pracovní neschopnosti, jí dělala žalobkyně naschvály co do stanovení dovolené či plánování směn. Za této situace musel zakročit až oblastní vedoucí, tehdy pan [Anonymizováno]. Svědkyně posléze znovu odešla na pracovní neschopnost, přičemž ji žalobkyně při návratu do práce varovala, že „ještě jednou bude marodit, tak bude zle“. Svědkyně poté každý den chodila do práce se stresem, co si žalobkyně zase „najde“, zda vše bude v pohodě, svědkyně se obávala, aby nepřišla o získanou pozici (místo zástupce vedoucího prodejny, která pro ni byla v tehdejší době důležitá). Zásadní problém nastal, když svědkyně „omarodila potřetí“, to už brala antidepresiva, poté co přecházela nemoci, aby nemusela zůstat doma. Tehdy jí žalobkyně vyhrožovala, řvala na ni po telefonu, že nebude za svědkyni chodit do práce 7 dní v týdnu, že je svědkyně líná, sprostě jí nadávala až musel zasáhnout manžel svědkyně. V tuto chvíli svědkyně začala komunikovat s odbory, snažila se vyřešit svou situaci spočívající v tom, že po ní „vedoucí šlape už vlastně dlouhou dobu“. Uvedená výpověď svědkyně je potvrzována obsahem e-mailové komunikace s [jméno FO] z měsíce listopadu 2019, emailovou komunikací svědkyně s [jméno FO] z ledna roku 2020 ohledně daňového přiznání a lékařskou zprávou ze dne 12. 9. 2023, z níž vyplývá, že svědkyně [jméno FO] musela užívat léky z důvodu vyčerpanosti, únavy a vynervovanosti z práce. Svědkyně komunikovala s odbory prostřednictvím paní [jméno FO], tuto žádala o radu a pomoc právě v souvislosti s tím, že jí žalobkyně vyhrožovala, jak uvedeno výše. Svědkyně na základě zkušeností se žalobkyní dospěla k názoru, že se na prodejnu v [jméno FO] již nevrátí, že nechce být podřízenou žalobkyně, neboť žalobkyně ve svém nevhodném chování vůči svědkyni dále pokračovala. I v době, kdy tato marodila, jí psala SMS zprávy, například v tom smyslu, že je svědkyně „povolána do [adresa]“. Uvedené vnímala svědkyně jako mstu, neboť sama žalobkyně se v daném směru vyjadřovala tak, že když se chce někoho zbavit, tak ho pošle buď na služební cestu nebo na jinou pobočku. Dle výpovědi svědkyně [jméno FO] pak tuto žalobkyně pomlouvala u oblastního vedoucího, což jí sám oblastní vedoucí potvrdil. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud dále zjistil, že žalobkyně častěji chodila do práce pod vlivem alkoholu, když o přítomnosti alkoholu na pracovišti se zmiňovala ve své výpovědi též svědkyně [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] shrnula, že byla po dobu zhruba tří let pod fyzickým i psychickým nátlakem ze strany žalobkyně, cítila, že žalobkyně zneužila její důvěru, našla slabinu její osobnosti a zneužívala toho ve své pozici. Svědkyně byla přesvědčena, že chování popsané žalobkyně bylo každodenní a záměrné. Žalobkyně byla náladová, mstivá a vulgární, nebyla to prostě „vedoucí taková, jaká by měla být“. Žalobkyně opakovaně pronášela, že se zbaví některé zaměstnankyně, pokud tato hodně marodila, na zaměstnance (mimo svou skupinku oblíbených kolegyň) řvala. Svědkyně uzavřela, že po třetí pracovní neschopnosti na ni žalobkyně zvýšila nátlak, vyhrožovala jí, obviňovala ji ze lhaní ohledně skutečného zdravotního stavu, vyžadovala po ní zdravotní potvrzení, což všechno ve svém souhrnu vedlo svědkyni ke strachu o práci. Svědkyně pociťovala, že jí žalobkyně dělala naschvály, pomlouvala ji, a to i u kolegyň v jiné prodejně, chtěla ji doslova zničit. Pomluvy se týkaly toho, že je „hodně marodná, že nic nedělá a že je k ničemu“. Žalobkyně se snažila dle výpovědi svědkyně tuto poškodit i u účetního pana Lemarieho, když otázky týkající se daňových záležitostí si pak raději svědkyně ověřovala, jak osvědčeno ve výše uvedené emailové korespondenci. Svědkyně zdůraznila, že následky chování žalobkyně vůči její osobě si nese dosud, „furt si hlídá záda, furt očekává, kde je nějaká zrada, bojí se toho, že se vlastně zase někde stmelí kolektiv, kde vlastně po vás půjdou“. Svědkyně doplnila, že žalobkyně byla celkově výbušná, křičela na zaměstnance, jakmile jí něco nebylo po vůli, řvala i na ni osobně, že je „úplně blbá“, nadávala jí do vulgárních výrazů. Dle svědkyně žalobkyně používala takové výrazy, aby „se ten člověk cítil takhle malej“. Dokázala utvrzovat zaměstnance v tom, že přijdou o místo, že jsou k ničemu, líní a že se jich stejně zbaví. Potvrdila, že žalobkyně byla i pod vlivem alkoholu, takto ji zaznamenala. Svědkyně [jméno FO] provázela podání své výpovědi zjevným dojetím a patrnou lítostí v hlase. Skutečnosti popsané touto svědkyní soud vzal za prokázané, stejně tak skutečnosti popsané zejména svědkyní [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a svědkem [jméno FO], když tyto výpovědi vzájemně korespondují, obsahově se prolínají a dovolují vytvoření uceleného obrazu chování žalobkyně vystupující z pozice vedoucí prodejny v [jméno FO] v rozhodném období.

62. Výpověď svědkyně [jméno FO] potvrdila i výpověď svědkyně [jméno FO], [Anonymizováno] ve spojení s jejím čestným prohlášením. Z této výpovědi soud zjistil, že tato v posuzované době pracovala v Praze v prodejně v [jméno FO] jako zástupce vedoucí. Svědkyně popsala, že když se měla vrátit po skončení pracovní neschopnosti, žalobkyně jí vyhrožovala, že jí dá na jinou prodejnu, když tak dlouho marodila. Svědkyni byly také známy spory žalobkyně coby vedoucí s [jméno FO], když si jí [jméno FO] coby kamarádka stěžovala. Svědkyně vypověděla, že žalobkyně křičela na zaměstnance, mluvila sprostě, když hovořila o některých zaměstnancích, označovala je „ta je pí…“. Svědkyně vyložila okolnosti, za kterých sepsala již zmíněné čestné prohlášení tak, že byla dotázána, zdali chce sepsat vyjádření k situaci na prodejně. Svědkyně zdůraznila, že sama měla zájem na tom, pravdivě v danou chvíli popsat, co jí na chování žalobkyně vadilo, co považovala za špatné. Uvedené skutečně ve zmíněném čestném prohlášení sepsala. Také svědkyně [jméno FO] popsala žalobkyni jako náladovou, která zaměstnance „ buď milovala nebo nenáviděla“. Výkyvů nálad žalobkyně si svědkyně všímala v souvislosti s požíváním alkoholu žalobkyní. Dle svědkyně dokázala žalobkyně každého „seřvat na dvě doby“ úplně před všemi. Dle svědkyně si žalobkyně řešila alkoholem svou osobní situaci. Svědkyně popsala, že původně byla sama terčem útoků ze strany žalobkyně. Pokud měla dělat nějakou práci, zničehonic žalobkyně svědkyni tuto práci odebrala, seřvala ji, že pracuje pomalu a je přitom nešikovná a přidělila jí nějakou podřadnější práci jako třeba zametání či vytírání. Uvedené vytýkání nedostatků práce doprovázela žalobkyně křikem, což dle svědkyně vnímali i zákazníci. Přestože žalobkyně věděla o vrozené nedoslýchavosti svědkyně i o tom, že trpí závažným onemocněním (chronickou pankreatitidou), neměla tato možnost pravidelně jíst, neboť jí žalobkyně neumožňovala pravidelné přestávky na svačiny. V důsledku přetížení, stresu a nepravidelné stravy pak svědkyně musela se zánětem slinivky zůstat po čtvrt roku doma, přičemž se dozvěděla, že vztahy žalobkyně a jejich podřízených vygradovaly, když se žalobkyně přeorientovala na paní [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalobkyně i na ni osobně často křičela, taktéž byla zaujatá vůči zaměstnankyni [jméno FO] z důvodu, že tato byla na neschopence. Svědkyni nebylo umožněno v souladu se svými potřebami si vybírat dovolenou či plánovat směny, nebyla propuštěna ani na pohřeb v příbuzenstvu. Žalobkyně zcela neprofesionálně zveřejnila soukromé informace svědkyně týkající se její nezletilé dcery a jejího bývalého partnera, tyto rozšířila mezi ostatní zaměstnance. Svědkyně [jméno FO] potvrdila, že právě z její strany zazněl prvotní impuls vůči oblastní vedoucí k řešení situace na prodejně a neúnosného chování žalobkyně. I svědkyně [jméno FO] zmínila vydírání ze strany žalobkyně prostřednictvím výhrůžek ohledně služebních cest či přeložení na jiné filiálky. Svědkyně, která byla v dané době právě v pracovní neschopnosti, se dozvěděla, že záležitost začala být řešena oblastní vedoucí [jméno FO]. V této době taktéž byla oslovena [jméno FO] a [jméno FO], zdali by se chtěla vyjádřit ohledně žalobkyně a toho, co se na prodejně dělo. Svědkyně vypověděla v souladu se svým čestným prohlášením s tím, že toto sepsala, když ze svého pohledu nastínila situaci na prodejně. Za tímto popsaným stavem si i nadále stojí. I svědkyně [jméno FO] ve vztahu k popisu chování žalobkyně užila výrazu šikana.

63. Obdobně i z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že tato se doslechla, že kvůli žalobkyni se jedna pokladní úplně psychicky zhroutila, i to, že žalobkyně měla problémy s alkoholem. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že žalobkyně pro sprosté slovo nešla daleko, sama žalobkyně jí přiznala, že po zaměstnancích houkne, občas jim řekne „po nějakým sprostým“. Žalobkyně se svědkyni svěřila, že občas zaměstnankyním řekne, že jsou krávy, pokladním a zástupcům, že jsou dementi.

64. Problémy s alkoholem na straně žalobkyně potvrdila i svědkyně [jméno FO], která v tomto směru žalobkyni opakovaně upozornila, když ze způsobu vedení telefonického hovoru ze strany žalobkyně poznala, že žalobkyně „nějakou láhev prostě vypila“. Svědkyně byla dokonce přítomna toho, kdy spolu se žalobkyní jely na poradu do [Anonymizováno] a když žalobkyně přišla k autu, „bylo vyloženě to zní cítit“. Svědkyně žalobkyni uvedla, že vypila „jenom jednu lahvinku“. Uvedenou situaci svědkyně časově zařadila zhruba do doby půl roku až 4 měsíce před výpovědí žalobkyni. I z jiných zdrojů se svědkyně dozvěděla o požívání alkoholu žalobkyní. Například, když přišla nějaká pokladní na výpomoc, říkala, že žalobkyně zas byla „ožralá nebo ležela tam na stole“.

65. Soud hodnotí výslechy svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jako věrohodné, když tyto jsou vzájemně souladné, korespondující též s obsahem souvisejících listinných důkazů. Naproti tomu soud v popsaném směru nevyšel, jak již bylo výše naznačeno, z účastnické výpovědi žalobkyně a výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], zejména pokud jde o popis chování žalobkyně coby vedoucí prodejny k zaměstnancům.

66. Soud pro nadbytečnost neprovedl výslech navrženého svědka manžela paní [jméno FO], když k chování žalobkyně vůči zaměstnankyni [jméno FO] soud zjistil rozhodné skutečnosti již ze svědeckých výpovědí výše. Soud nepřistoupil ani k opakovanému výslechu svědka [jméno FO] či k provedení důkazu písemným pokynem k úseku ovoce a zelenina, zejména záznamy z porad či jiným písemným pokynem o rozdělení provozovaných činností na uvedeném úseku ve vztahu k předmětné prodejně, když otázka obvyklé praxe uspořádání činností týkajících se úseku ovoce a zelenina byla v dostatečném rozsahu popsána ve výpovědích slyšených osob, jak naznačeno výše (zejména ve výpovědi svědkyně [jméno FO] a dalších). Soud k důkazu neprovedl ani navržený opakovaný výslech žalobkyně, když tento byl žalobkyní navržen pouze za účelem možného vyjádření žalobkyně k provedeným výslechům svědků. Žalobkyně výslovně důkazní návrh odůvodnila tím, že je nezbytné, aby žalobkyně „řekla svou verzi“ ve vztahu k událostem popisovaným svědky. Soud připomíná, že žalobkyně původně se svou účastnickou výpovědí nesouhlasila, následně k návrhu a se souhlasem žalobkyně byla žalobkyně jako účastník řízení vyslechnuta při jednání dne 7. 11. 2023, přičemž měla právě možnost v plném rozsahu vylíčit soudu svou skutkovou verzi událostí vytčených jí doručenou výpovědí. Účelem výpovědi účastníka řízení pak rozhodně není vyjádřit se k provedeným důkazům. Tato možnost zůstala žalobkyni až do skončení řízení zachována, když žalobkyně měla možnost, ať již písemně, osobně či prostřednictvím svého právního zástupce, se při jednání soudu reagovat na všechny provedené důkazy. Soud taktéž pro nadbytečnost neprovedl důkaz opakovaným výslechem svědkyň [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] či [jméno FO], popř. Pozdníčkové či Číhalové, když otázky podstatné pro toto řízení byly dostatečně již provedeným dokazováním objasněny.

67. Soud pro úplnost uvádí, že žalobkyně již ve skutkových tvrzeních uvedla, že v době před předáním výpovědi žalobkyni byl s touto minimálně dvakrát v období jara 2021 veden (toliko) ústní pohovor v souvislosti se způsobem jejího vedení zaměstnanců na prodejně a ohledně nevhodnosti jejího chování k personálu prodejny. I z výpovědi svědkyně [jméno FO] ve spojení s výpovědí svědkyně [jméno FO] vzal soud za prokázané, že k žádnému písemnému vytčení porušení pracovních povinností žalobkyně ze strany žalované před doručením výpovědi žalobkyni nedošlo. Dle výpovědi svědkyně [jméno FO] byla koncem května 2021 svolána porada na žádost oblastní vedoucí k řešení poměru na prodejně v [jméno FO], které se však žalobkyně neúčastnila. Zaměstnankyně [jméno FO] byla dle svědkyně [jméno FO] velmi psychicky zasažena chováním žalobkyně vůči ní, když tato byla v rozhodné době zranitelná nejen věkem, ale též příhodou, která se v její rodině v době covidu stala.

68. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že již více než před dvěma roky se na ni obrátila zaměstnankyně [jméno FO] s tím, že je na prodejně ze strany žalobkyně šikanována. Žalobkyně ji vulgárně oslovovala, užívala vůči ní nevhodných slov. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vzal soud dále za prokázané, že žádné písemné vytčení porušení pracovních povinností žalobkyně ze strany žalované nebylo, dvakrát došlo k osobní schůzce se žalobkyní, a to za účasti žalobkyně, paní [jméno FO] a svědkyně [jméno FO]. K těmto dvěma schůzkám, pohovorům došlo v dubnu 2021. Z druhé schůzky byl pořízen písemný záznam, a to v podobě budoucího rozvoje zaměstnance – žalobkyně s tím, že bude žalobkyně pracovat na přístupu k zaměstnancům a na rozvoji svých zaměstnanců. Z listiny označené [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 28. 1. 2021 se konala schůzka za účasti [jméno FO] a žalobkyně (č. schůzky v daném roce 01/2021).

69. Z porovnání fixovaného plánu docházky za období leden 2021 – květen 2021 lze dovodit srovnání plánu služeb a skutečné docházky jednotlivých zaměstnanců prodejny v [jméno FO] včetně žalobkyně či například zaměstnankyně [jméno FO].

70. Soud si je vědom judikatury Nejvyššího soudu, kterou cituje žalovaná, včetně rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 3420/2020 z něhož vyplývá, že šikana na pracovišti spočívá v dlouhodobém a systematickém jednání sestávajícím z celé řady jednotlivých skutků, vzhledem k tomu nelze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby ve výpovědi z pracovního poměru každý takový dílčí skutek popsal samostatně; z hlediska skutkového vymezení lze považovat za dostačující, pokud zaměstnavatel uvedené dlouhodobé a systematické jednání popíše údaji, z nich vyplývá způsob, povaha a intenzita vytýkaného jednání.

71. Na základě provedeného (doplněného) dokazování výše má soud zato, že skutky vymezené ve výpovědních důvodech (ohledně nichž soud učinil již výše dílčí závěr o tom, že jsou určitým způsobem konkretizovány) lze skutečně přičítat žalobkyni, když vylíčené události se popsaným způsobem odehrály. Žalobkyně se coby zaměstnanec dopustila několika po sobě následujících porušení pracovních povinností v krátkém časovém rozpětí, když jednotlivé skutky soud posoudil ve vzájemné souvislosti s dalšími (ve výpovědi žalobkyni) vytýkanými porušeními pracovních povinností. V řízení byly prokázány i popsané skutečnosti jako „celkové dusno, napětí na pracovišti“, další neshody mezi svědkyní [jméno FO] a žalobkyní, včetně prohlášení žalobkyně o potřebě „omladit kolektiv“, hlasité vytýkání, že svědkyně neudělala něco, co udělat měla, ponižování svědkyně, či snižování hodnoty jí vykonávané práce, výkřiky žalobkyně jako vedoucí zaměstnankyně, že „zaměstnance prodejny nesnáší, jak ji zaměstnanci prodejny už serou“. Uvedená zjištění ve svém souhrnu soud zohlednil při hodnocení intenzity porušení pracovní kázně na straně žalobkyně a dospěl k závěru, že v řízení byla zjištěna dlouhodobost a systematičnost jednání žalobkyně. Soud při hodnocení stupně intenzity porušení pracovních povinností přihlížel i k osobě zaměstnance (žalobkyně), který se porušení pracovních povinností dopustil a k dosavadním postojům žalobkyně k plnění pracovních úkolů, to vše s přihlédnutím k situaci, za níž k porušení pracovních povinností došlo. I vzhledem k funkci, kterou v rozhodné době žalobkyně zastávala (žalobkyně pracovala u žalované na pozici vedoucího zaměstnance), dospěl soud k závěru, že jednání žalobkyně naplňovalo znaky šikany (násilí na pracovišti) uskutečňované ve formě tzv. bossingu. Soud je proto přesvědčen, že takové jednání představuje tak významnou okolnost, která již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinností žalobkyně coby zaměstnance vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Porušování povinností žalobkyně v daném případě nutno hodnotit jako narušení základních zásad pracovněprávních vztahů.

72. Na straně žalované coby zaměstnavatele tak byly naplněny předpoklady, aby byla žalobkyni coby zaměstnanci dána výpověď z důvodu dle ustanovení § 52 písm. g) ve spojení s ustanovením § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce.

73. Ze všech shora uvedených důvodů soud neshledal návrh žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru důvodným, když rozvázání pracovního poměru výpovědí doručenou žalobkyni považoval soud za platné.

74. Soud proto žalobu zamítl.

75. Soud podle § 142 odst.1 o.s.ř. přiznal plně procesně úspěšné žalované náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení žalované advokátem, a to ve výši 2 500 Kč/úkon podle § 7 odst.1 za užití § 9 odst.3, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. za 22,5 úkonu právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. vyjádření ve věci samé ze dne 16.12.2021, 3. vyjádření ze dne 16.3.2022 k replice žalobkyně, 4. účast na jednání soudu dne 22.3.2022 – úkonu – nebylo zahájeno jednání ve věci samé, 5. účast na jednání soudu dne 30.6.2022 – 1 úkon, 6. vyjádření ze dne 29.7.2022 k výzvě soudu, 7. vyjádření ze dne 21.9.2022 k podání žalobkyně, 8. účast na jednání soudu dne 29.9.2022, 9. účast na jednání soudu dne 1.12.2022, 10. vyjádření ze dne 8.2.2023 k výzvě soudu, 11. závěrečný návrh ze dne 8.2.2023, 12. účast na jednání soudu dne 9.2.2023, 13. doplnění závěrečného návrhu ze dne 6.3.2023, 14. podání odvolání ze dne 18.4.2023 do rozsudku, 15. účast na jednání odvolacího soudu dne 25.7.2023, 16. účast na jednání soudu prvního stupně dne 7.11.2023 - po zrušení rozsudku, 17. vyjádření ze dne 7.12.2023 k výzvě soudu, 18. účast na jednání soudu dne 11.1.2024, 19. vyjádření ze dne 21.2.2024 k podání žalobkyně, 20. účast na jednání soudu dne 27.2.2024, 21. vyjádření ze dne 12.3.2024 k výzvě soudu, 22. závěrečný návrh ze dne 25.3.2024, 23. účast na jednání soudu dne 26.3.2024), náhradu za 23 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., to vše navýšeno o 21 % DPH, když právní zástupce žalované osvědčil, že je plátcem této daně.

76. Soud žalované nepřiznal účtovaný dílčí úkon – účast na jednání soudu dne 7.3.2023, když tohoto jednání se předem omluvený právní zástupce žalované neúčastnil, jak plyne též z protokolu o tomto jednání. Naproti tomu náklady spojené s veškerými vyjádřeními ve věci samé ve dnech výše soud považuje za účelně vynaložené v plném rozsahu, když vyjádření žalované jsou vždy následnou reakcí na podání žalobkyně, popř. výzvu soudu.

Poučení