25 C 451/2018-231

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] za vedlejšího účastenství: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 2 011 021,60 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 602 019,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 409 002 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyni se vůči žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši 1 590 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši 3 710 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 011 021,60 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku s tvrzením, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně v řízení vedeném pod sp. zn. 5 C 215/2015 před Okresním soudem v Lounech. V uvedeném řízení se proti žalobkyni domáhala [celé jméno svědkyně] zaplacení částky 1 410 838,75 Kč s příslušenstvím. Žalobkyni bylo soudem uloženo kvalifikovaně se k žalobě vyjádřit, přičemž žalovaný sice podal v zastoupení žalobkyně odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, k žalobě se však nevyjádřil. V důsledku toho došlo k fikci uznání nároku [celé jméno svědkyně] a vydání rozsudku pro uznání, který byl k odvolání žalobkyně potvrzen Krajským soudem v Ústí nad Labem. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ČR. Žalovaný tímto jednáním porušil své povinnosti advokáta, existuje i příčinná souvislost mezi tímto porušením a vznikem újmy, protože lze důvodně předpokládat, že v uvedeném řízení by žalobkyně byla úspěšná, nebýt zmeškání lhůty ze strany žalovaného. Konstrukce uvedené žaloby vychází z toho, že [celé jméno svědkyně] se proti žalobkyni domáhala zaplacení nároku na náhradu újmy v rozsahu 1 410 839 Kč, kterou jí měla způsobit žalobkyně dne [datum] neoprávněným postřikem herbicidu na porost řepky, zasetý [celé jméno svědkyně] a vzešlý na pozemcích v k.ú. [část obce] u [část obce] a [část obce], které měla údajně pronajaty od Pozemkového fondu ČR. Tyto pozemky však měla od Pozemkového fondu ČR pronajaty žalobkyně, která se stala jejich nájemcem na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne [datum], kterou uzavřela s původním nájemcem Ing. [celé jméno svědka] (jehož nájemní vztah vznikl na základě nájemní smlouvy na dobu neurčitou). Tento nájemní vztah byl Pozemkovým fondem ČR žalobkyni vypovězen dne [datum], platnost této výpovědi žalobkyně sporovala a pozemky Pozemkovému fondu ČR nikdy zpět nepředala. Ing. [celé jméno svědka] nemohl Pozemkovému fondu ČR pozemky ke dni [datum] předat zpět, protože nebyl jejich nájemcem. Navíc [celé jméno svědkyně] sama ve výše uvedené žalobě přiznala, že pozemky osela řepkou dříve, než se měla stát jejich nájemcem a rovněž k jí tvrzené škodní události mělo dojít dříve, než se měla dle vlastních tvrzení stát nájemcem pozemků (k tomu mělo dojít až od [datum]). Proto [celé jméno svědkyně] nebyla vůbec aktivně legitimována k podání žaloby na náhradu škody, když nebyla nájemcem pozemků a ani vlastníkem porostu na pozemcích vzešlého. Pokud tak byla uvedená sklizeň zničena, nebyla zničena v neprospěch [celé jméno svědkyně] a ta se proto nemohla účinně domáhat náhrady škody. Rozhodující soud měl proto žalobu (v případě, že by se provádělo dokazování) zamítnout. Žalovaný tak svým procesním opomenutím zavinil, že proti žalobkyni bylo vydáno pravomocné rozhodnutí v důsledku právní fikce tam, kde [celé jméno svědkyně] právo z hmotného práva neplynulo. Odpovídá proto žalobkyni za vzniklou újmu v rozsahu, v němž žalobkyně musela [celé jméno svědkyně] plnit podle pravomocných rozhodnutí. Takto žalobkyně zaplatila celkem částku 2 011 021,60 Kč, která sestává z částky 70 317,60 Kč zaplacené dne [datum] na náklady řízení před soudy obou stupňů, z částky 70 542 Kč zaplacené dne [datum] za soudní poplatek, z částky 1 852 883 Kč zaplacené dne [datum] na jistině a úrocích z prodlení a z částky 17 279 Kč zaplacené dne [datum] na nákladech řízení před soudem dovolacím.

2. Žalobkyně dodala, že nejpodstatnější je zde otázka vzniku a výše škody, neboť mezi stranami je protiprávní jednání žalovaného v podstatě nesporné a je tedy dán základ nároku. V původním návrhu na vydání platebního rozkazu byla povinnost kvalifikována tak, že se vůbec nezkoumala škoda na straně [celé jméno svědkyně], vznikla fikce uznání a není možné říct, co měla vlastně žalobkyně uznat (zda se jednalo o škodu nebo ušlý zisk). Pokud jde o údajné protiprávní jednání žalobkyně vůči [celé jméno svědkyně], mělo se jednat pouze o postřik herbicidem. To však protiprávní nebylo, neboť žalobkyně byla nájemcem předmětných pozemků, s osetím pozemků nesouhlasila, navíc k němu došlo bez jejího vědomí. Navíc pokud na pozemcích vzešel nějaký porost, tak s ohledem na skutečnost, že pozemky byly v nájmu žalobkyně, byl porost v jejím vlastnictví a žalobkyně byla oprávněna jej zlikvidovat. Dokonce byla povinna jej zničit, neboť dostala výpověď z nájmu pozemků a měla je předat v původním stavu. Ani Pozemkový fond ČR, který byl vlastníkem pozemků, souhlas k osetí [celé jméno svědkyně] nedal, a pokud jej dal Ing. [celé jméno svědka], tak jeho souhlas neměl žádné právní důsledky, protože v době jeho učinění nebyl nájemcem pozemků. Nemohlo se tak jednat o protiprávní jednání žalobkyně, kdy plnění povinnosti vylučuje protiprávnost, tudíž ani základ nároku [celé jméno svědkyně] vůči žalobkyni dán nikdy nebyl. I v případě odlišného posouzení soudem by podle v řízení vypracovaného znaleckého posudku byla výše škody jiná, než odpovídá pravomocnému rozsudku a než bylo žalováno. Kromě toho pozemek i poté, co došlo k aplikaci herbicidů, neležel ladem, nezůstal neosetý, takže i povinností [celé jméno svědkyně] v případě takovéto likvidace bylo minimalizovat škodu (taková částka by se ve prospěch [celé jméno svědkyně] musela odečíst). Takže i v případě, že by aplikace herbicidů byla protiprávní, byla by škoda diametrálně odlišná od té, která byla vyčíslena v předmětném rozsudku. A i v případě, že by [celé jméno svědkyně] vyhrála částku, která odpovídá znaleckému posudku, platila by žalobkyni náklady řízení. Pokud tedy žalobkyně platila na základě rozsudku pro uznání, platila pouze z důvodu administrativní chyby žalovaného.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že v žalobě je tvrzeno, že existuje příčinná souvislost mezi porušením povinností advokáta a vznikem újmy, protože lze důvodně předpokládat, že ve shora uvedeném řízení by žalobkyně byla úspěšná, pokud by nedošlo ke zmeškání lhůty ze strany žalovaného. Takový závěr však učinit nelze a žalobkyně tato tvrzení neprokázala. Žalovaný dále uvedl, že nic nezpůsobil a pokud by se soud s jeho argumentací neztotožnil, připojil se k argumentaci vedlejšího účastníka.

4. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl žalobu zamítnout s tím, že by měla být přednostně vyřešena otázka, jak by dopadl spor před Okresním soudem v Lounech, pokud by žalovaný postupoval řádně. Tehdejší žalobkyně by byla úspěšná ve významné části, minimálně však ve výši částky 497 321,40 Kč, kterou znalec uvedl v posudku. Tato částka je škodou vzniklou [celé jméno svědkyně] zásahem žalobkyně. O protiprávnosti zásahu žalobkyně potom není sporu, neboť nešlo o plnění nějaké povinnosti, ale o schválnostní jednání, kdy žalobkyně jednak věděla, že na pozemcích se nachází porost řepky a věděla i o tom, že nájem těchto pozemků z její strany končí; věděla také o tom, že jejím zásahem se porost na pozemcích zničí. Pokud by nedošlo k tomuto zásahu pomocí herbicidů, tak by škoda [celé jméno svědkyně] vůbec nevznikla. Do této částky je třeba žalobu zamítnout, a je třeba zamítnout i úroky z prodlení, které by nemohly být přiznány, celkem jde o částku 155 820,59 Kč. Dále je zde otázka nákladů řízení, neboť v případě, že žalobkyně po vydání rozsudku pro uznání podala odvolání a dovolání, tak se již nejednalo o porušení povinností advokáta. Žalobkyně musela akceptovat riziko, že bude v odvolacím i dovolacím řízení neúspěšná. Žaloba by tak měla být zamítnuta co do částky 706 186,99 Kč s příslušenstvím z této částky. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak úspěch žalobkyně je porovnáván s úspěchem žalovaného, žalobkyně by tak měla nárok na 30 % náhrady nákladů řízení. Zde se ale nejedná o běžnou situaci, k výsledku se jednak dospělo pomocí znaleckého posudku, a navíc celý spor byl vyvolán schválnostním jednáním žalobkyně. Soud by měl vycházet z okolností zvláštního zřetele hodných a náklady řízení žalobkyni nepřiznat.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný zastupoval žalobkyni jako advokát na základě plné moci v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. 5 C 215/2015.

7. V žalobě tam podané se [celé jméno svědkyně] po žalobkyni domáhala zaplacení částky 1 410 839 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že poškozená zasela v srpnu 2012 na pozemcích v k.ú. [část obce] ozimou řepku, stalo se tak ještě před tím, než nabyla účinnosti nájemní smlouva s ní uzavřená Pozemkovým fondem ČR. Poškozená tak učinila na základě předání pozemků tehdejším nájemcem Ing. [celé jméno svědka] v průběhu srpna 2012, který na pozemcích nevykonával žádnou činnost, pozemky byly vyklizené a poškozená musela pro dodržení agrotechnických lhůt setbu provést na konci srpna 2012. Žalobkyně dne [datum] provedla postřik uvedených pozemků totálním herbicidem, čímž porost řepky záměrně zničila a tím měla způsobit poškozené škodu ve výši 1 410 839 Kč. Škodu poškozená odvodila z očekávaného výnosu zaseté plodiny, aniž by její výši blíže specifikovala. Dne 21. 1. 2016 byl v řízení vynesen rozsudek pro uznání č.j. 5 C 215/2015-37, kterým bylo žalobě zcela vyhověno s odůvodněním, že žalobkyně podala odpor proti platebnímu rozkazu, avšak ve stanovené lhůtě se k žalobě nevyjádřila. Soudem přiznaná částka 1 410 839 Kč byla navýšena o úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a o povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 105 099,60 Kč. Žalobkyně se proti rozsudku prostřednictvím žalovaného advokáta odvolala, rozsudek byl však potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 10. 2016, č.j. 17 Co 225/2016-113 Odvolací soud vyšel ze závěru, že soud I. stupně nepochybil, když vydal rozsudek pro uznání, neboť (zde) žalovaný jako řádně zmocněný právní zástupce (zde) žalobkyně sice podal odpor proti platebnímu rozkazu, ale žalobkyně se ve stanovené lhůtě k žalobě (sama či jeho prostřednictvím) nevyjádřila, čímž došlo k uznání nároku poškozené fikcí (prokázáno obsahem spisu Okresního soudu v Lounech shora uvedené sp. zn.). Nejvyšší soud ČR dovolání podané žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu odmítl, ve věci žalobkyni i nadále zastupoval žalovaný (prokázáno usnesením ze dne 27. 7. 2017, č.j. 25 Cdo 996/2017-139).

8. Ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že ji uzavřel Pozemkový fond ČR jako pronajímatel a [anonymizováno] [celé jméno svědka] jako nájemce, týkala se pozemků ve vlastnictví státu v kat. území [část obce] u [část obce] a [část obce] o výměře přes [anonymizováno] ha (dodatek [číslo] smlouvy včetně přílohy ke smlouvě). Nájemce převzal pozemky do užívání za účelem provozování zemědělské výroby za stanovené nájemné (prokázáno nájemní smlouvou [číslo]).

9. Ze smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizováno] [celé jméno svědka] jako prodávající a žalobkyně jako kupující (za vedlejší účasti společnosti [právnická osoba] jako zprostředkovatele) ji uzavřeli za účelem prodeje části hmotného a nehmotného majetku podniku [anonymizováno] [celé jméno svědka]. Součástí prodeje dle článku IV. této smlouvy byla nájemní smlouva ze dne [datum] uvedená v odstavci 8.

10. Dopisem ze dne [datum] byla žalobkyně informována Pozemkovým fondem ČR o řešení jejího odvolání proti výpovědi z nájmu dle smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [anonymizováno] [celé jméno svědka]. Pozemkový fond uvedl, že vyvstaly pochybnosti o tom, že pozemky, které jsou předmětem nájemní smlouvy, byly Ing. [celé jméno svědka] udržovány v souladu se smlouvou, respektive některé z nich užívaly třetí osoby bez vědomí Pozemkového fondu ČR. Proto fond na výpovědi nájemní smlouvy trvá s tím, že se uskuteční výběrové řízení na nového nájemce pozemků.

11. Z dopisu ze dne [datum] (zjevně má být [datum]) je prokázáno, že žalobkyně s důvody výpovědi polemizovala a stěžovala si na přístup Pozemkového fondu ČR k [anonymizováno] [celé jméno svědka] a naopak na vstřícný přístup k [anonymizováno].

12. Ze smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že ji uzavřela [celé jméno svědkyně] jako nájemce a Pozemkový fond ČR jako pronajímatel, týká se pozemků v kat. území [část obce] a [část obce] u [část obce], celková výměra [anonymizováno] ha. Smlouva byla uzavřena na dobu do [datum] na dobu neurčitou (prokázáno smlouvou ze dne [datum]).

13. Dne [datum] byl sepsán protokol týkající se pozemků v kat. území [část obce] a [část obce] u [část obce] (seznam pozemků uveden v příloze), kdy„ předávající“ [anonymizováno] [celé jméno svědka] odkazoval na nájemní smlouvou uzavřenou mezi jeho osobou a pozemkovým fondem, která byla vypovězena a končí ke dni [datum]. [anonymizováno] [celé jméno svědka] v tomto protokolu potvrdil, že se dohodl s novým nájemcem [celé jméno svědkyně] na předání pozemků ode dne [datum]. Uvedl, že na pozemcích již nebude hospodařit a považuje nájemní vztah s pozemkovým fondem za ukončený.

14. Z obsahu spisu [územní celek] č. [anonymizováno] [číslo] 2012 [číslo] bylo zjištěno jen tolik, že se týkal napadení jednatele žalobkyně ze strany [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka] dne [datum] (věc byla Policií ČR odevzdána městu [obec] k řešení přestupku).

15. Z předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne zástupci žalobkyně předávali pozemky v k.ú. [část obce], na kterých hospodařili, Pozemkovému fondu ČR. Je zde zaznamenáno, že žalobkyně chtěla pozemky předat zpět v čistém bezplevelném stavu, proto byla část pozemků„ ošetřena“ glyfosátem a u druhé části tomu bylo zabráněno ze strany [celé jméno svědka] a [celé jméno svědka]. Přestože zástupci žalobkyně trvali na tom, že pozemky předat nelze, tímto zápisem pozemky dle nájemní smlouvy [číslo] Pozemkový fond ČR převzal.

16. Z notářského zápisu ze dne [datum] (k jehož sepisu [celé jméno svědkyně] zmocnila [celé jméno svědka]) bylo zjištěno, že se tohoto dne notářka [anonymizováno] [příjmení] dostavila na pozemky v kat. území [část obce] u [část obce] a [část obce] a osvědčila, že se na místo dostavili odborníci (rostlinolékařští inspektoři) a zkonstatovali, že pozemky jsou osety řepkou olejkou, rostliny jsou zabarveny žlutě, zjevně jsou poškozené.

17. Z protokolu o zkouškách ze dne [datum] bylo zjištěno jen tolik, že jej zpracovala [obec] škola chemicko-technologická a týká se potvrzení postřiku pozemků osázených řepkou ozimou glyfosátem, což bylo zjištěno při odběru vzorků dne [datum].

18. Z historie transakcí soud zjistil, že žalobkyně zaplatila [anonymizováno] [jméno] (který zastupoval před Okresním soudem v Lounech [celé jméno svědkyně]) dne [datum] částku 17 279 Kč, témuž advokátovi již dne [datum] částku 70 317,60 Kč (náklady řízení) a dále částku 70 542 Kč [celé jméno svědkyně] (náklady řízení) a částku 1 852 883 Kč (označeno jako [celé jméno svědkyně] soud).

19. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky do [datum].

20. Z odpovědi na výzvu soud zjistil, že žalovaný tento požadavek předložil vedlejšímu účastníkovi (dopis ze dne [datum]).

21. Soud ve věci vyslechl rovněž svědka [příjmení] [celé jméno svědka], z jehož výpovědi zjistil, že si uvědomoval pouze nájemní smlouvu uzavřenou s Pozemkovým fondem, z níž dostal výpověď. Na smlouvu (o prodeji podniku) si svědek při výpovědi nepamatoval, a to ani poté, co mu byla předložena. Svědek si nepamatoval ani na jméno [celé jméno svědkyně], ani na osázení předmětných pozemků řepkou či na to, zda dával souhlas k tomu, aby někdo z rodiny [příjmení] na pozemcích něco zasel, když svou ztrátu paměti odůvodňoval prodělanou mozkovou mrtvicí.

22. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že pracuje na pracovišti Státního pozemkového úřadu v [obec], dříve se jednalo o Pozemkový fond. Svědkyně si na problematiku nájemní smlouvy týkající se pozemků v [část obce] nepamatovala, matně si vzpomínala jen na osobu [celé jméno svědka] a [anonymizováno] [celé jméno svědka].

23. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka], zaměstnance Pozemkového fondu ČR, bylo zjištěno, že je mu známo, že žalobkyně byla zájemcem o nájem pozemků v [část obce], ale ty měly být v nájmu jiné osoby, konkrétně [anonymizováno] [celé jméno svědka]. Dalšími zájemci o pozemky byli [celé jméno svědka], přičemž svědek si vzpomíná pouze na to, že se účastnil místního šetření, kde se řešil blíže neurčený spor o pronájem pozemků. Svědek už věděl jen tolik, že při místním šetření se řešila otázka postřiku řepky na pozemcích, na bližší podrobnosti si nepamatoval. K zasetí řepky na pozemku, na kterém ještě není v účinnosti nájemní smlouva, uvedl, že by budoucí nájemce plodiny obecně zasadit neměl, ale řepka se sází koncem srpna a nájemní smlouvy se uzavírají k 1. říjnu, takže k tomu osetí dojít mohlo.

24. Z výpovědi jednatele žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno] soud zjistil, že žalobkyně na pozemcích v kat. území [část obce] hospodařila několik let před předmětnou událostí, neboť [anonymizováno] [celé jméno svědka] již neměl sílu pozemky obdělávat a pozemkový fond mu chtěl pozemky odejmout. Následně od něho žalobkyně zakoupila podnik, nájemní smlouva původně uzavřená s [anonymizováno] [celé jméno svědka] týkající se předmětných pozemků však byla fondem ukončena bez uvedení důvodu (samostatnou nájemní smlouvu na tyto pozemky žalobkyně s fondem neuzavřela). Proběhlo výběrové řízení, kterého se žalobkyně zúčastnila, ale neuspěla. Při fyzickém předávání pozemků chtěla žalobkyně vědět, které pozemky má vydat. Podle fondu měla vydat všechny, s čímž žalobkyně nesouhlasila, neboť obhospodařovala nejen pozemky ve vlastnictví státu, ale i pozemky soukromých vlastníků. O tom, že na předmětných pozemcích pan [celé jméno svědka] osadil plodinu, jednatel žalobkyně věděl, poznal, že šlo o řepku, a dokonce předpokládal, že ji tam zaseli [celé jméno svědka], ale bylo mu to jedno. Věděl přitom o tom, že postřik zlikviduje vše zelené na tomto místě. Žalobkyně přitom z veřejné soutěže věděla, že pole si pronajala paní [celé jméno svědkyně], přesto na pozemcích prováděla zemědělskou činnost, když předpokládala, že bude na těchto polích i nadále hospodařit. Po incidentu s postřikem v srpnu 2012 činnost žalobkyně na pozemcích fakticky skončila, policie ji vyrozuměla, že už v ní nemá pokračovat. Žalobkyně nechtěla riskovat, že pozemky oseje a pak o osivo přijde. Postřik pozemků provedla, přestože věděla, že má pozemky předat fondu [datum]. Důvodem bylo, aby nebyla ze strany fondu výtka, že pozemky nejsou v pořádku, že je na nich plevel. A kromě toho žalobkyně plánovala na pozemcích zasít (přestože již věděla, že od [datum] nebude jejich nájemcem).

25. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že je otcem poškozené [celé jméno svědkyně] a o věci ví jen tolik, že na pozemcích užívaných v [část obce] [anonymizováno] [celé jméno svědka] měla hospodařit jeho dcera, která s fondem uzavřela nájemní smlouvu od [datum]. Proto na polích po písemném souhlasu [anonymizováno] [celé jméno svědka] (protokol ze dne [datum] – viz odstavec 13), který se svědkovi nezmínil o existující smlouvě o prodeji podniku uzavřené s žalobkyní, osela řepku, která byla v září [rok] již vzešlá. Koncem září na pole najely postřikovače žalobkyně a řepku postříkaly totálním herbicidem, přičemž byly zničeny dva půdní bloky. Ta přitom v té době na pozemcích nehospodařila, věděla o výsledku veřejné soutěže na pozemkovém fondu, ve které neuspěla.

26. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že je informován o sporu, který vedla jeho sestra [jméno]. Týkal se náhrady škody za zničený porost řepky, kdy sestra měla pozemky pronajaté od fondu od 1. 10., přičemž vycházel z informace, že současným nájemcem pozemků je [anonymizováno] [celé jméno svědka]. Nebylo mu známo nic o tom, že by existovala smlouva jiná. Protože se řepka seje kolem poloviny srpna, podepsali s [anonymizováno] [celé jméno svědka] předání pozemků. Ten už na pozemcích neměl žádnou úrodu, a protože svědek věděl o tom, že jeho sestra bude nájemcem od 1. 10., tak aby se neblokovaly zemědělské práce, byl sepsán právě ten předávací protokol. Jeho přílohou byla kopie nájemní smlouvy [anonymizováno] [celé jméno svědka] s výčtem jednotlivých pozemků, které tvořily několik polí. Svědek je samostatně hospodařící osobou a sestře v této záležitosti pomáhal. Přitom nikdo z nich neměl pochybnosti o tom, které pozemky bude mít sestra v nájmu, protože se obecně vědělo o tom, na jakých pozemcích [anonymizováno] [celé jméno svědka] hospodaří. Vědělo se také o tom, že [anonymizováno] [celé jméno svědka] skončil v konkursu a rozprodával nějaké stroje. A [celé jméno svědka] věděli rovněž o tom, že hodně prací si nechával dělat formou služby, takže se na jeho pozemcích pohybovala řada firem, které prováděly zemědělské práce, o nějakém zvláštním postavení žalobkyně však nevěděli. Takže po podpisu předávacího protokolu na pozemcích sestra osela řepku, neboť v té době měla již podepsanou smlouvu s pronajímatelem a čekalo by se jen formálně na datum 1. 10.

27. S ohledem na následující závěry soudu byl v řízení vypracován znalecký posudek k posouzení skutečné výše škody vzniklé na předmětných pozemcích a na porostu ozimé řepky osázené [celé jméno svědkyně] v rozhodném období léta roku [rok]. Z posudku ze dne [datum] má soud za prokázané, že [celé jméno svědkyně] získala k nájmu [anonymizováno] ha pozemků, začala je užívat dříve než od [datum], od kdy byla platná nájemní smlouva, přičemž v době od 21. do [datum] na pozemcích zasela ozimou řepku. Dne [datum] provedla žalobkyně postřik těchto pozemků totálním herbicidem Glyfosátem, poškození rostlin bylo zjištěno na [anonymizováno] ha plochy. Znalec stanovil škodu [celé jméno svědkyně] jako ztrátu nákladů vynaložených na založení a vedení porostu řepky do [datum], jako možný ušlý zisk, kterého by bylo možné dosáhnout při pěstování řepky v ročníku [rok] [číslo] (stanoví se jako rozdíl tržeb a vynaložených nákladů) a uvažoval i jinou možnou škodu. Protože některá data již nejsou dohledatelná, znalec započetl předpokládané operace související se založením a vedením porostu řepky částkou 5 452 na 1 hektar (jde o práce včetně ceny osiva), což činí 221 639,30 Kč. Pěstební opatření, která měla být provedena do 30. 9., ocenil částkou 6 605 [spisová značka], což je 272 146,50 Kč. Při realizaci standardní pěstební technologie řepky tak bylo možné předpokládat přímé náklady ve výši 496 785,80 Kč. Na zkoumané ploše potom mohly být dosaženy tržby ve výši 37 197 [spisová značka], což činí 1 532 631,70 Kč Náklady na pěstební opatření by činily 32 501 [spisová značka], což je 1 339 141,90 Kč. Ušlý zisk [celé jméno svědkyně] tak dosáhl částky 193 489,80 Kč. Znalec poté závěry shrnul tak, že náklady vynaložené na založení porostu dosáhly částky 224 639,30 Kč a v případě, že by porost nebyl poškozen a byl sklizen, bylo možné vytvořit zisk ve výši 193 489,80 Kč (celkem 418 129,10 Kč). Dodatek posudku ze dne [datum] se potom zabýval hypotetickou možností, že by [celé jméno svědkyně] na pozemcích, které byly poničeny aplikací herbicidu, následně pěstovala nikoliv řepku, ale ozimou pšenici (což byla tzv. následné plodina po pěstování řepky). Při takovéto konstrukci by [celé jméno svědkyně] mohla dosáhnout zisku ve výši 133 310,56 Kč.

28. Výslech znalce k obsahu posudku žádný z účastníků nenavrhoval, ostatní provedené listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové ani právní závěry, neboť by to bylo pro posouzení věci nadbytečné. Veškeré takto provedené důkazy bylo třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

29. Ze skutkových zjištění a nesporných tvrzení stran tak vyplývá skutkový závěr, že žalovaný zastupoval jako advokát žalobkyni v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech, v němž se poškozená [celé jméno svědkyně] domáhala po žalobkyni zaplacení částky 1 410 838,75 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené jí žalobkyní dne [datum] neoprávněným postřikem herbicidu na porost řepky. [jméno] poškozená osela v průběhu srpna na pozemcích, které měla počínaje [datum] pronajaté od Pozemkového fondu ČR. Předchozím nájemcem pozemků byl [anonymizováno] [celé jméno svědka], od něhož žalobkyně v roce 2011 zakoupila podnik a v rámci tohoto prodeje na ní měla přejít i práva a povinnosti z nájemní smlouvy. V řízení nebylo zjištěno, že by o této skutečnosti byl informován pronajímatel a zejména budoucí nájemkyně [celé jméno svědkyně]. Ta od původního nájemce [anonymizováno] [celé jméno svědka] pozemky převzala v srpnu 2012, tedy v době, kdy byla oficiálním vítězem výběrového řízení na jejich nájem a následně na nich provedla pěstební práce spojené s osetím řepkou ozimou, přičemž ke dni [datum] byla plodina již viditelně vzešlá. Jestliže žalobkyně uvedeného dne provedla postřik těchto pozemků totálním herbicidem, veškerý porost zničila. Tím způsobila poškozené škodu, kterou Okresní soud v Lounech vyčíslil pouze dle tvrzení uvedených v žalobě. Rozsudek I. stupně byl napaden odvoláním a rozsudek soudu odvolacího dovoláním, v obou řízeních žalovaný opět zastupoval žalobkyni. Odvolání i dovolání žalobkyně bylo neúspěšné, rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci, a proto byla žalobkyně povinna zaplatit poškozené náhradu škody v plné výši, stejně tak i náklady řízení vzniklé před soudy všech stupňů. Výše škody však byla v současném řízení zjištěna odlišně, kdy náklady vynaložené na založení porostu řepky dosáhly pouze částky 224 639,30 Kč a v případě, že by porost nebyl poškozen a byl sklizen, bylo možné vytvořit zisk ve výši 193 489,80 Kč, což je celkem 418 129,10 Kč a nikoliv 1 410 839,75 Kč.

30. Podle ust. § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

31. Podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon) odpovídá advokát klientovi za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za škodu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li škoda způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za škodu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

32. Podle ust. § 16 zákona je advokát povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

33. Jak bylo uvedeno shora, podle ust. § 24 zákona advokát odpovídá za škodu, kterou způsobil klientovi v souvislosti s výkonem advokacie. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění, tato odpovědnost je založena na splnění tří zákonem stanovených podmínek, kterými jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Škodou je přitom míněna újma v majetkové sféře poškozeného a je obecně vyjádřitelná penězi. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem prováděn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ust. § 16 zákona. Splnění všech těchto uvedených předpokladů musí být v řízení jednoznačně zjištěno, přičemž důkazní povinnost má v tomto směru poškozený (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4009/2014). Soud je zároveň vedle zjištění uvedených podmínek povinen vyřešit v takovém řízení jako předběžnou otázku, zda by při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení (v němž svého klienta zastupoval) jeho klient nemusel uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 25 Cdo 886/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2016/2009, nebo také rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007).

34. Na základě zjištění a nesporných tvrzení účastníků soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli (příkazní) smlouvu o právní pomoci podle ust. § 2430 a násl. o. z., kterou se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni za odměnu právní pomoc při zastupování v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech. Žalovaný se k soudem doručené žalobě a s ní spojené výzvě ve stanové lhůtě jménem žalobkyně nevyjádřil, čímž nastala fikce uznání nároku poškozené [celé jméno svědkyně] (žalobkyní) a v důsledku toho byl v neprospěch žalobkyně soudem vynesen rozsudek pro uznání. Mezi stranami není sporu o tom (a soud jejich názor plně sdílí), že žalovaný nevyjádřením se ve lhůtě porušil své povinnosti advokáta. Lze tedy obecně uvést, že žalobkyně byla v řízení procesně neúspěšná v prvé řadě v důsledku pochybení žalovaného v rámci jeho výkonu advokacie, jehož následkem byla odsouzena k zaplacení přiznané částky a náhradě nákladů řízení. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že při řádném postupu žalovaného v souladu s ust. § 16 zákona by žalobkyni nebylo odňato právo tvrdit rozhodné skutečnosti a označovat důkazy k vyvrácení žalobou uplatněného nároku, jimiž se však rozhodující soud při aplikaci zákonné fikce uznání nároku zabývat nemohl.

35. Podmínka odpovědnosti advokáta za škodu dle ust. § 24 odst. 1 zákona, tedy výkon advokacie, zde byla nepochybně splněna, neboť žalovaný žalobkyni zastupoval v řízení před Okresním soudem v Lounech na základě smlouvy o právní pomoci a následně své pochybení, kterého se při zastupování žalobkyně ve výše uvedené věci dopustil, ani nepopíral. Pokud jde o vznik škody, žalobkyně se v tomto řízení domáhá náhrady škody, která jí měla vzniknout v důsledku přiznání celého nároku poškozené v řízení předchozím. Její žalobě je postavena na tvrzení, že v řádně proběhnuvším řízení by prokázala, že se vůči poškozené nedopustila protiprávního jednání, proto poškozené ani nemohla vzniknout škoda. Ale i v případě, že by aplikace herbicidů na předmětné pozemky byla ze strany žalobkyně protiprávní, byla by škoda na straně poškozené diametrálně odlišná od té, která byla přiznána v řízení, v němž žalobkyni zastupoval žalovaný. Žalobkyně tak tvrdila, že na základě rozsudku pro uznání jednotlivé částky zaplatila pouze z důvodu pochybení žalovaného.

36. Při zkoumání výše škody proto soud s ohledem na shora citovanou judikaturu jako předběžnou otázku řešil, zda by při řádném postupu žalovaného advokáta v řízení, v němž žalobkyni zastupoval, nemusela žalobkyně uspokojit proti ní uplatněnou pohledávku. Teprve v případě, že by soud dovodil, že by žalobkyně neměla (při řádném běhu věcí) platit některou z žalobou uplatněných částek (či případně nákladů řízení), bylo by možné usuzovat o vzniku škody na její straně, za kterou by byl odpovědný žalovaný advokát.

37. Soud provedl rozsáhlé dokazování, které by v rámci posouzení uplatněného nároku prováděl okresní soud, nebýt procesního pochybení žalobkyně v důsledku opomenutí žalovaného. Dospěl k závěru, že předmětné pozemky (a s nimi pozemky další v celkové výměře přes [anonymizováno] hektarů) byly předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi státem jako pronajímatelem a [anonymizováno] [celé jméno svědka] jako nájemcem, přičemž v důsledku utlumení činnosti podniku nájemce došlo k tomu, že žalobkyně začala na některých pozemcích (zjevně se souhlasem tohoto nájemce) provozovat zemědělskou činnost. V roce [rok] s nájemcem uzavřela smlouvu o prodeji podniku, jejíž součástí byla uvedená nájemní smlouva. Účastníkem této smlouvy nebyl ani Pozemkový fond ČR, ani kdokoliv z rodiny poškozené [celé jméno svědkyně], přičemž v roce [rok] pozemkový fond jednal nadále s původním nájemcem tak, že mu nájemní smlouvu z roku 2005 vypověděl. Pronajímatel tak nevzal vůbec v potaz smlouvu o prodeji podniku a na základě výběrového řízení (jehož se mimochodem žalobkyně rovněž zúčastnila) získala nájem předmětných pozemků od [datum] poškozená [celé jméno svědkyně]. Ta tak věděla o tom, že ke dni [datum] skončí nájem předchozího nájemce [anonymizováno] [celé jméno svědka], zároveň od tohoto předchozího nájemce pozemky v srpnu [rok] převzala a získala jeho souhlas s osetím. Nebylo prokázáno, že by poškozená byla seznámena s existencí smlouvy o prodeji podniku obsahující přechod nájemní smlouvy na žalobkyni. Z žádného důkazu neplyne, že by věděla o tom, že [anonymizováno] [celé jméno svědka] by už v létě [rok] neměl být nájemcem předmětných pozemků a že by tedy nebyl oprávněn předat jí pozemky a poskytnout jí souhlas s osetím.

38. Přestože pozemky, jejichž nájemcem byl na základě smlouvy z roku 2005 [anonymizováno] [celé jméno svědka], byly zjevně osety zemědělskou plodinou, provedla na nich žalobkyně dne [datum] postřik totálním herbicidem, čímž došlo k naprostému zničení porostu vzešlé ozimé řepky, který zde osela poškozená. Tento postup žalobkyně byl zdokumentován Policií ČR a rovněž formou notářského zápisu. Lze tak přesně zjistit, v jakém rozsahu došlo ke zničení porostu ozimé řepky a není sporu o tom, že tuto plodinu na příslušné rozloze pozemků osela poškozená.

39. Žalobkyně formálně předávala pozemky zpět pozemkovému fondu dne [datum] a odůvodnila svůj postup s postřikem tím, že je chtěla předat v čistém bezplevelném stavu, toto její zdůvodnění však absolutně neodpovídá situaci. Žalobkyně totiž již od poloviny roku [rok] věděla, že nebude od [datum] nájemcem žádného z předmětných pozemků a jen těžko lze uvěřit tvrzení, že vynakládala jistě ne nevýznamné prostředky na zemědělské práce, které po ní nikdo, tedy ani pronajímatel, nepožadoval. Za tohoto stavu věci tak lze uzavřít, že jednání žalobkyně spočívající v provedení postřiku pozemků herbicidem dne [datum] bylo jednáním čistě schválnostním, jak jej přiléhavě nazval vedlejší účastník na straně žalovaného.

40. Vztaženo na předmět sporu má soud za to, že žalobkyně, byť se snad mohla ještě jeden den považovat za osobu oprávněnou na pozemcích hospodařit, svým protiprávním jednáním způsobila [celé jméno svědkyně] škodu. Protože se tak stalo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), posuzoval by soud vznik této škody podle ust. § 415 obč. zák., kdy každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí a rovněž podle ust. § 424 obč. zák., kdy za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

41. Podle předchozí právní úpravy taktéž platilo, že pro odpovědnost škůdce musí být naplněny základní podmínky, a těmi jsou porušení právní povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Jestliže tedy žalobkyně postupovala vůči poškozené [celé jméno svědkyně] protiprávně (její schválnostní jednání lze jednoznačně označit za jednání v rozporu s dobrými mravy) a vznikla-li tímto jednáním na straně poškozené škoda, je potom jen otázkou její výše. Příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalobkyně a vznikem škody má soud přitom za jednoznačně prokázanou.

42. Pokud jde o výši škody, byl v řízení zpracován znalecký posudek, jehož závěry však nekorespondovaly s výší nároku na náhradu škody uplatněného [celé jméno svědkyně] (a přiznaného) v původním řízení. Soud při určení výše primární škody z jeho závěrů vycházel, když ani žádná ze stran neměla k tomuto způsobu stanovení majetkové újmy [celé jméno svědkyně] žádné námitky.

43. Z posudku plyne, že poškozené nemohla vzniknout újma ve výši uplatněné žalobou, ale pouze škoda ve výši nákladů vynaložených na založení porostu řepky, kterým odpovídá částka maximálně 224 489,80 Kč a dále jí ušel zisk v maximální výši 193 489,80 Kč. Škoda tak mohla u poškozené vzniknout nanejvýše ve výši 418 129,10 Kč.

44. Poté, co si soud ujasnil oprávněnost nároku poškozené na náhradu škody v původním řízení a stanovil její skutečnou výši, vrátil se zpět k posouzení odpovědnosti žalovaného za škodu vzniklou žalobkyni porušením jeho povinností advokáta. Má za to, že je dána přímá příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody ve shora uvedené výši. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) v případě odpovědnosti advokáta za škodu se jedná tehdy, pokud škoda vznikla následkem pochybení žalovaného advokáta při výkonu advokacie (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2533/2007), tedy je-li doloženo, že nebýt jeho pochybení, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Odpovědnost advokáta za škodu však není bezbřehá. Žalovaný skutečně v rámci svého výkonu advokacie způsobil, že rozsudek pro uznání nabyl ve vztahu k žalobkyni právní moci ve všech svých výrocích, nicméně bezprostřední příčinou vzniku škody odvozované od přiznání nákladů protistraně v souvislosti s odvolacím i dovolacím řízením již nebylo pochybení žalovaného. Žalovaný podal na pokyn a jménem žalobkyně odvolání proti rozsudku pro uznání, v tomto samostatném (odvolacím) řízení již žádné povinnosti advokáta neporušil (což ostatně ani žalobkyně netvrdí); stejné potom platí rovněž pro řízení dovolací. V odvolacím (i dovolacím) řízení tak došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně. U takto vymezeného nároku není mezi vznikem škody, která spočívá v přiznání nároku na náhradu nákladů řízení, a pochybením žalovaného, která již nemohl mít na tyto okolnosti žádný vliv, bezprostřední vztah příčinné souvislosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006). Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že odvolací řízení bezprostředně navazovalo na řízení před soudem I. stupně, v němž byl v důsledku pochybení žalovaného vynesen pro žalobkyni nepříznivý rozsudek. V situaci, kdy nová okolnost (zde procesní neúspěch žalobkyně a v důsledku toho uložená povinnost k náhradě nákladů řízení protistraně v řízeních před soudem odvolacím i dovolacím) působí jako rozhodující příčina, která způsobí vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost, dochází k přerušení příčinné souvislosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1474/2011). Výše uvedené skutečnosti tedy již nelze klást k tíži žalovanému, neboť podnět k zahájení (následně neúspěšného) odvolacího a dovolacího řízení nedal a na výsledek obou řízení již neměl žádný vliv.

45. Soud proto uzavírá, že přímá příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie a vzniklou škodou je dána zejména v rozdílu mezi částkou 418 129,10 Kč, což je částka, která měla být při správném běhu věcí přiznána v řízení před Okresním soudem v Lounech, a částkou tam žalovanou, což je částka 1 410 839 Kč (tento rozdíl odpovídá částce 992 709,90 Kč). Žalobkyně však zaplatila poškozené na základě rozsudku pro uznání na jistině nejen částku 1 410 839 Kč, ale i úrok z prodlení dospělý ke dni [datum] (kdy byla provedena platba) ve výši 442 044 Kč, celkem 1 852 883 Kč. Úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně však měl být přiznán jen z částky 418 129,10 Kč, což za dobu od prvého dne prodlení žalobkyně (od [datum]) do zaplacení ([datum]) odpovídá pouze částce 130 851,50 Kč Celkem tak měla být poškozené na jistině a úroku z prodlení zaplacena částka 548 980,60 Kč (418 129,10 Kč + 130 851,50 Kč). Rozdíl mezi částkou zaplacenou (1 852 883 Kč) a částkou, která být zaplacena měla (548 980,60 Kč), proto tvoří škodu na straně žalobkyně. Jedná se o částku 1 303 902,40 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal.

46. Další nárok žalobkyně je odvozen od zaplaceného soudního poplatku ve výši 70 542 Kč a nákladů právního zastoupení zcela procesně úspěšné poškozené, když tato povinnost byla žalobkyni uložena pravomocným rozsudkem pro uznání a splněna dne [datum] zaplacením částky 105 099,60 Kč (soudní poplatek z žaloby ve výši 70 542 Kč a náklady právního zastoupení 34 557,60 Kč). Protože však měla být žalobkyni správně uložena povinnost zaplatit poškozené škodu a ušlý zisk pouze ve výši 418 129,10 Kč, oproti požadované částce 1 410 839 Kč, měla by být soudem povinnost k náhradě nákladů řízení správně rozdělena ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. V případě rozhodování podle úspěchu ve věci by poškozená byla procesně úspěšná jen co do 30 % nároku (požadovala 1 410 839 Kč, přiznáno mělo být 418 129,10 Kč, žaloba měla být zamítnuta co do částky 992 709,90 Kč) a žalobkyně procesně úspěšná co do 70 %. V takovém případě by soud (pokud by neaplikoval ust. § 142 odst. 3 či ust. § 150 o. s. ř.) přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % žalobkyni (odečtením procesního neúspěchu od úspěchu). Zaplatila-li žalobkyně dne [datum] náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně (včetně soudního poplatku) v částce 105 099,60 Kč, vznikla jí v této výši rovněž škoda, kterou soud žalobkyni přiznal.

47. Celkem tak byla žalobkyni přiznána částka 1 409 002 Kč (1 303 902,40 Kč a 105 099,60 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše je dána ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. Prvým dnem prodlení je den následující po uplynutí lhůty uvedené ve výzvě žalobkyně ze dne [datum], tedy [datum].

48. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

49. Jak již bylo uvedeno v odstavci 44, náklady odvolacího řízení (35 760 Kč) škodu na straně žalobkyně netvoří, a proto musela být žaloba v tomto rozsahu zamítnuta. Stejně tomu bylo v případě nákladů řízení dovolacího, které žalobkyně uplatnila ve výši 17 279 Kč. S připočtením výše škody (548 980,60 Kč), která měla být poškozené vůči žalobkyni v předchozím řízení přiznána, se jedná o zamítnutí žaloby co do částky 602 019,60 Kč s příslušenstvím.

50. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným soud rozhodl podle ust. § 150 o. s. ř., jež zakotvuje moderační právo soudu představující výjimku ze zásady úspěchu ve věci i ze zásady zavinění. Soud tohoto práva může využít v těch případech, kdy by přiznání nákladů řízení jinak úspěšné protistraně vedlo k nepřiměřeným tvrdostem. Podmínkou použití moderačního práva soudu je existence důvodů hodných zvláštního zřetele, při jejichž zkoumání soud přihlíží nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, ale podstatné jsou z hlediska aplikace ust. § 150 rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku nebo také postoj účastníků v průběhu řízení. Ust. § 150 o. s. ř. přitom primárně neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, ve které je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu náklad, které při této činnosti účelně vynaložil (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I ÚS 2862/07). Moderační právo je mimořádný procesní institut, proto k němu soud přistoupí pouze výjimečně po pečlivém zvážení všech okolností výše uvedených, když jej zároveň musí vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň ve vztahu k ostatním, kteří by jinak právo na náhradu nákladů řízení měli. Žalobkyně se zde domáhala náhrady škody, která jí vznikla v důsledku sledu událostí, v jejichž prvopočátku stálo porušení povinnosti žalovaného v rámci výkonu advokacie. Soud přitom zejména zkoumal, zda by žalobkyně v původním řízení byla procesně úspěšná či nikoliv, pokud by řízení nebylo zatíženo pochybením žalovaného a dospěl k závěru, že žalobkyně by byla převažujícím způsobem úspěšná. Za této situace by tak měla nárok na náhradu nákladů řízení vůči žalující poškozené [celé jméno svědkyně] v rozsahu 40 % (byla procesně úspěšná co do 70 % nároku, po odečtení neúspěchu ve výši 30 % se podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. jedná o 40 % nákladů, které by jí soud mohl přiznat). Nicméně k uvedenému závěru soud dospěl až po provedení znaleckého zkoumání a pro posouzení bylo velmi podstatné, že ke škodě na straně poškozené [celé jméno svědkyně] došlo v důsledku úmyslného jednání žalobkyně proti dobrým mravům. Takové jednání přitom nepožívá právní ochrany, a proto soud dospěl k závěru, že by bylo nepřiměřeně přísné, pokud by i v současném řízení mělo být zjevné pochybení žalovaného jediným důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Soud proto v těchto uvedených okolnostech shledává důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., které moderaci náhrady nákladů řízení opodstatňují, když považuje za odpovídající nepřiznat žalobkyni náhradu nákladů.

51. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejším účastníkem na straně žalovaného bylo rovněž rozhodnuto podle ust. § 150 o. s. ř., přičemž soud zcela odkazuje na důvody užití moderačního práva, které uplatnil ve vztahu k žalovanému.

52. O nákladech řízení mezi účastníky a Českou republikou soud rozhodl podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 19. 8. 2021 bylo přiznáno znalečné ve výši 12 600 Kč a usnesením ze dne 4. 1. 2022 ve výši 2 700 Kč. Žalovaný však zaplatil zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 10 000 Kč, státu proto vznikly náklady pouze ve výši 5 300 Kč. Soud povinnost k náhradě těchto zbývajících nákladů státu uložil oběma účastníkům podle poměru úspěchu ve věci, žalobkyni tak uložil zaplatit 30 % těchto nákladů, což je částka 1 590 Kč a žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného 70 % těchto nákladů, což je částka 3 710 Kč Lhůta k plnění nákladů řízení státu byla potom ponechána obecná podle ust. § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.