58 Co 257/2022- 280

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] za vedlejšího účastenství: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 451/2018-231 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), nepřiznal žalobkyni vůči žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a uložil žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného povinnost nahradit České republice, na účet Obvodního soud pro Prahu 5, náklady řízení státu ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalovaný byl jejím právním zástupcem v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech pod sp. zn. 5 C 215/2015, v němž se [jméno] [příjmení] coby žalobkyně domáhala po žalobkyni (tehdy žalované) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody. Žalovaný coby právní zástupce žalobkyně (tehdy žalované) sice podal odpor proti platebnímu rozkazu, k žalobě se však nevyjádřil, což vedlo k fikci uznání nároku a vydání rozsudku pro uznání. Žalobkyně tvrdila, že nebýt opomenutí žalovaného s vyjádřením k žalobě, byla by v řízení úspěšná, neboť předpoklady náhrady škody nebyly naplněny.

3. Žalovaný nárok žalobkyně neuznával s tím, že nelze učinit závěr, že by žalobkyně byla v řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech úspěšná. 4. [ulice] účastník navrhl žalobu zamítnout s tím, že [jméno] [příjmení] by byla úspěšná ve významné části, minimálně ve výši [částka] dle znaleckého posudku, dále požadoval žalobu zamítnout v rozsahu úroků z prodlení i ohledně nákladů odvolacího a dovolacího řízení, neboť v těchto řízeních neúspěch žalobkyně nebyl v příčinné souvislosti s pochybením advokáta.

5. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli (příkazní) smlouvu o právní pomoci podle ust. § 2430 a násl. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou se žalovaný zavázal poskytnout žalobkyni za odměnu právní pomoc při zastupování v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v Lounech. Žalovaný se k soudem doručené žalobě a s ní spojené výzvě ve stanové lhůtě jménem žalobkyně nevyjádřil, čímž nastala fikce uznání nároku poškozené [jméno] [příjmení] (žalobkyní) a v důsledku toho byl v neprospěch žalobkyně soudem vynesen rozsudek pro uznání. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný nevyjádřením se ve lhůtě porušil své povinnosti advokáta. Žalobkyně tak byla v řízení procesně neúspěšná v prvé řadě v důsledku pochybení žalovaného v rámci jeho výkonu advokacie, jehož následkem byla odsouzena k zaplacení přiznané částky a náhradě nákladů řízení. Podmínka odpovědnosti advokáta za škodu dle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, tedy výkon advokacie, zde byla nepochybně splněna, neboť žalovaný žalobkyni zastupoval v řízení před Okresním soudem v Lounech na základě smlouvy o právní pomoci a následně své pochybení, kterého se při zastupování žalobkyně ve výše uvedené věci dopustil, ani nepopíral.

6. Při zkoumání výše škody soud I. stupně s ohledem na jím citovanou judikaturu jako předběžnou otázku řešil, zda by při řádném postupu žalovaného advokáta v řízení, v němž žalobkyni zastupoval, musela žalobkyně uspokojit proti ní uplatněnou pohledávku. Uzavřel, že teprve v případě, že by bylo možno dovodit, že by žalobkyně neměla (při řádném běhu věcí) platit některou z žalobou uplatněných částek (či případně nákladů řízení), bylo by možné usuzovat o vzniku škody na její straně, za kterou by byl odpovědný žalovaný advokát.

7. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování ke zjištění, jak by dopadlo řízení vedené před Okresním soudem v Lounech, zda a v jakém rozsahu by tehdejší žalobkyně [jméno] [příjmení] byla úspěšná i v případě, že by nedošlo k fikci uznání nároku. Po provedeném dokazování vzal za prokázané, že předmětné pozemky (a s nimi další pozemky v celkové výměře přes 203 hektarů) byly předmětem nájemní smlouvy uzavřené mezi státem jako pronajímatelem a [titul]. [příjmení] jako nájemcem, přičemž v důsledku utlumení činnosti podniku nájemce došlo k tomu, že žalobkyně začala na některých pozemcích (zjevně se souhlasem tohoto nájemce) provozovat zemědělskou činnost. V roce 2011 s nájemcem uzavřela smlouvu o prodeji podniku, jejíž součástí byla uvedená nájemní smlouva. Účastníkem této smlouvy nebyl ani Pozemkový fond ČR, ani kdokoliv z rodiny poškozené [příjmení], přičemž v roce 2012 pozemkový fond jednal nadále s původním nájemcem tak, že mu nájemní smlouvu z roku 2005 vypověděl. Pronajímatel tak nevzal vůbec v potaz smlouvu o prodeji podniku a na základě výběrového řízení (jehož se mimochodem žalobkyně rovněž zúčastnila) získala nájem předmětných pozemků od [datum] poškozená [příjmení]. Ta tak věděla o tom, že ke dni [datum] skončí nájem předchozího nájemce [titul]. [příjmení], zároveň od tohoto předchozího nájemce pozemky v srpnu 2012 převzala a získala jeho souhlas s osetím. Nebylo prokázáno, že by poškozená byla seznámena s existencí smlouvy o prodeji podniku obsahující přechod nájemní smlouvy na žalobkyni. Z žádného důkazu neplyne, že by věděla o tom, že [titul]. [příjmení] by už v létě 2012 neměl být nájemcem předmětných pozemků a že by tedy nebyl oprávněn předat jí pozemky a poskytnout jí souhlas s osetím. Přestože pozemky, jejichž nájemcem byl na základě smlouvy z roku 2005 [titul]. [příjmení], byly zjevně osety zemědělskou plodinou, provedla na nich žalobkyně dne [datum] postřik totálním herbicidem, čímž došlo k naprostému zničení porostu vzešlé ozimé řepky, kterou zde osela poškozená. Tento postup žalobkyně byl zdokumentován Policií ČR a rovněž formou notářského zápisu. Lze tak přesně zjistit, v jakém rozsahu došlo ke zničení porostu ozimé řepky a není sporu o tom, že tuto plodinu na příslušné rozloze pozemků osela poškozená. Žalobkyně formálně předávala pozemky zpět pozemkovému fondu dne [datum] a odůvodnila svůj postup s postřikem tím, že je chtěla předat v čistém bezplevelném stavu, toto její zdůvodnění však absolutně neodpovídalo situaci. Žalobkyně totiž již od poloviny roku 2012 věděla, že nebude od [datum] nájemcem žádného z předmětných pozemků a soud I. stupně tak neuvěřil jejímu tvrzení, že vynakládala jistě ne nevýznamné prostředky na zemědělské práce, které po ní nikdo, tedy ani pronajímatel, nepožadoval. Za tohoto stavu věci tak uzavřel, že jednání žalobkyně spočívající v provedení postřiku pozemků herbicidem dne [datum] bylo jednáním čistě schválnostním. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyně, byť se snad mohla ještě jeden den považovat za osobu oprávněnou na pozemcích hospodařit, svým protiprávním jednáním způsobila [jméno] [příjmení] škodu. Protože se tak stalo za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), posuzoval soud vznik této škody podle ust. § 415 obč. zák., kdy každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí a rovněž podle ust. § 424 obč. zák., kdy za škodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

8. Předpoklady odpovědnosti žalobkyně za škodu (protiprávní jednání, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi) měl soud I. stupně za plně prokázané, schválnostní jednání žalobkyně posoudil jako jednání v rozporu s dobrými mravy, zabýval se tedy otázkou výše škody. Vycházel přitom ze znaleckého posudku, vůči němuž neměli účastníci žádných námitek. Znalec ohodnotil výši nákladů vynaložených na založení porostu řepky částkou [částka] a ušlý zisk částkou [částka], poškozené tak mohla vzniknout škoda maximálně ve výši [částka]. Škoda vzniklá v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie tak byla shledána v rozdílu mezi částkou přiznanou Okresním soudem v Lounech ve výši [částka] a částkou [částka], současně bylo třeba zohlednit úrok z prodlení, který žalobkyně zaplatila, a úrok, který by zaplatit měla pouze z částky [částka]. Soud I. stupně tak vyčíslil škodu žalobkyně jako rozdíl mezi částkou, kterou zaplatila, a částkou, která zaplacena být měla, ve výši [částka]. Ohledně přesných výpočtů odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku. Dále soud I. stupně zohlednil soudní poplatek a náklady právního zastoupení poškozené, které žalobkyně musela zaplatit v řízení před Okresním soudem v Lounech (v I. stupni) v celkové výši [částka]. Ohledně nákladů vynaložených na odvolací a dovolací řízení však dospěl k závěru, že došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody, neboť v těchto samostatných řízeních již žalovaný coby zástupce žalobkyně žádné povinnosti advokáta neporušil, odkázal přitom na související judikaturu Nejvyššího soudu Celkem tak přiznal žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení vyplývajícím z ust. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbylém rozsahu žalobu zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 150 o. s. ř. s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Soud I. stupně vycházel z toho, že žalobkyně byla převážně úspěšná, náležela by jí tedy náhrada poměrné části nákladů řízení. Považoval však současně za velmi podstatné, že ke škodě na straně poškozené [jméno] [příjmení] došlo v důsledku úmyslného jednání žalobkyně proti dobrým mravům. Takové jednání přitom nepožívá právní ochrany, a proto dospěl k závěru, že by bylo nepřiměřeně přísné, pokud by i v současném řízení mělo být pochybení žalovaného jediným důvodem pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni. Soud v těchto uvedených okolnostech shledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o. s. ř., které moderaci náhrady nákladů řízení opodstatňují.

10. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně přitom vycházel z toho, že žalobkyně byla se svým nárokem úspěšná ze 70 %, v rozsahu 30 % neuspěla, byla jí tedy uložena náhrada nákladů státu v rozsahu 30 % a žalovanému s vedlejším účastníkem na straně žalovaného v rozsahu 70 %.

11. Proti tomuto rozsudku podali oba účastníci včasná blanketová odvolání, která následně doplnili. Žalobkyně napadla zamítavý výrok ad I. a nákladové výroky III. a IV. Vytýkala soudu I. stupně, že částečně nesprávně zjistil skutkový stav a zjištěný skutkový stav nesprávně právně posoudil. Nesouhlasila s tím, že by postřik totálním herbicidem, který provedla na pozemcích, jichž byla nájemcem, byl protiprávním jednáním, za které by nesla odpovědnost. Zdůraznila, že v té době byla oprávněným nájemcem, naopak poškozená neměla žádné právo na předmětných pozemcích provádět jakékoliv zemědělské práce. Dle § 663 tehdy platného obč. zák. mohla výlučně žalobkyně dané pozemky užívat a brát z nich užitky. Nikdo jiný neměl právo zde hospodařit. Žalobkyně byla oprávněna učinit na pozemcích cokoliv, co uznala za vhodné, v daném případě šlo o totální odstranění všech porostů. Namítala, že výkon práva zásadně vylučuje protiprávní čin, na podkladě výkonu práva nemohla vzniknout komukoliv škoda, neboť základním předpokladem vzniku škody je protiprávní jednání. Namítala dále, že nebylo vůbec rozhodné, zda poškozená [příjmení] byla v dobré víře ohledně toho, zda předchozí nájemce [titul] [příjmení] byl oprávněn jí dát svolení k předčasnému osetí, takový souhlas jí mohla dát pouze žalobkyně jako oprávněný nájemce. Poukázala na to, že z veřejně dostupných evidencí, jakož i u pronajímatele, mohla poškozená [příjmení] zjistit, kdo je oprávněným nájemcem daných pozemků. Škodu si tedy způsobila sama poškozená tím, že osela pozemek ve vlastnictví a nájmu někoho jiného, z tohoto právního stavu nemohla poškozené vzniknout škoda, za niž by žalobkyně odpovídala. Žalobkyni tak vůči žalovanému měla být přiznána škoda v plné výši včetně náhrady nákladů řízení. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v zamítavém výroku změnil tak, že žalobě i v této části vyhoví, přizná žalobkyni náhradu nákladů řízení v plném rozsahu a náhradu nákladů státu uloží žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného.

12. Žalovaný ve svém odvolání uplatnil odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., odvolání směřovalo proti vyhovujícímu výroku II. a akcesorickým nákladovým výrokům. Nesouhlasil s tím, že by žalobkyni způsobil tak vysokou škodu, výše škody byla nesprávně určena. Vytýkal soudu I. stupně, že při určení výše škody nezohlednil pěstební opatření provedené paní [příjmení] ve výši [částka], o tuto částku měla být výše škody jím způsobená snížena. Z odůvodnění rozhodnutí ani nevyplývá, proč tato částka nebyla vyhodnocena jako škoda způsobená paní [příjmení]. Pokud byl postřik řepky vyhodnocen jako způsobená škoda, pak pěstební opatření byla nákladem, který souvisel se škodou způsobenou žalobkyní paní [příjmení], o tuto částku měla být odpovědnost žalovaného snížena. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím a žalobě vyhoví pouze v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím a rozhodl shodně o nákladech řízení, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 13. [ulice] účastník se vyjádřil k odvolání obou účastníků, k odvolání žalobkyně uvedl, že nelze souhlasit s její argumentací, že v dané době mohla na pozemcích učinit cokoliv, co uznala za vhodné, tedy včetně plošné likvidace vzrostlého porostu řepky. Poukázal na to, že žalobkyně byla poměrně dlouhou dobu předtím seznámena s tím, že od [datum] se novým nájemcem pozemků stává namísto ní [jméno] [příjmení], bylo jí rovněž známo, že na daných pozemcích zasela řepku, toto mu bylo dle vlastního vyjádření jedno. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že v době postřiku byly pozemky zjevně osety zemědělskou plodinou, čehož si byla žalobkyně vědoma. Správně posoudil jednání žalobkyně jako schválnostní, v rozporu s dobrými mravy, tedy protiprávní, když jednání žalobkyně nemělo žádný racionální podklad, tvrzení o nutnosti odplevelení byla zcela účelová. Jednání žalobkyně bylo motivováno pouze snahou způsobit škodu [jméno] [příjmení], žalobkyně tím nesledovala žádný svůj reálný hospodářský cíl. V souladu s ustálenou judikaturou tak šlo o šikanózní výkon práva, zakládající právo poškozené na náhradu škody. Soud I. stupně tak správně zamítl žalobu co do částky [částka], představující náklady na pěstební práce [částka], ušlý zisk [částka] a [částka] jako úrok z prodlení. Pokud odvolání žalobkyně směřovalo i proti částce [částka] představující náklady žalobkyně vynaložené v původním odvolacím a dovolacím řízení, žalobkyně žádnou argumentaci v odvolání neuvedla, vedlejší účastník se plně ztotožnil se závěry soudu I. stupně k těmto nákladům. K odvolání žalovaného se vedlejší účastník připojil, vytýkal soudu I. stupně, že zohlednil pouze pěstební náklady ve výši [částka] odpovídající rozsahu prací dle výpovědi svědka [příjmení], namítal, že nelze bez dalšího uzavřít, že byly provedeny právě jen tyto práce, není důvod se domnívat, že by [jméno] [příjmení] při založení porostu řepky a při následné péči nepostupovala dle standardní pěstební technologie. Správně tak měla být zohledněna celá částka, kterou znalec určil jako přímé náklady na pěstování ozimé řepky ve výši [částka]. Žaloba tak měla být zamítnuta rovněž ohledně částky [částka] představující rozdíl mezi náklady při realizaci standardní pěstební technologie a náklady vyplývajícími pouze z provedení prací popsaných svědkem [titul]. [příjmení]. Ohledně nákladových výroků se ztotožnil se závěry soudu I. stupně. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek v zamítavém výroku, ve vyhovujícím výroku jej částečně změnil tak, že žalobu zamítne co do částky [částka] s příslušenstvím a potvrdí nákladové výroky.

14. K odvolání žalobkyně se vyjádřil i žalovaný, ztotožnil se se závěry soudu I. stupně s výjimkou části, kterou sám napadl odvoláním. Poukázal na to, že v řízení nebylo nijak zpochybňováno, že žalobkyně byla řádným nájemcem, nebylo však prokázáno, že by bylo nutné provádět daný postřik. Tento postřik byl vyhodnocen soudem I. stupně jako jednání, jímž byla paní [příjmení] způsobena škoda. Argumentace žalobkyně, jíž se snažila vyvinit z odpovědnosti za škodu, nemá oporu v zákoně. Nesouhlasil s tím, že by původcem vzniku škody byla paní [příjmení], to z dokazování nevyplývá. Navrhl zamítnutí odvolání žalobkyně.

15. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobkyně pouze doplnila, že v původním odvolacím a dovolacím řízení bylo usilováno o opravu rozsudku pro uznání, náklady v těchto řízeních vynaložené tak souvisely s pochybením žalovaného coby advokáta žalobkyně. Žalovaný se nedostavil, svou neúčast u odvolacího jednání omluvil, odvolací soud tedy jednal dle § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti.

16. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a odvolání žádného z účastníků neshledal opodstatněným.

17. Soud I. stupně se pečlivě a podrobně zabýval předpoklady odpovědnosti žalovaného coby advokáta za škodu vzniklou žalobkyni dle § 24 zákona č. 85/1996 Sb., přiléhavě odkázal na související judikaturu a správně rovněž určil výši škody tak, že posuzoval, jaký výsledek by mělo řízení před Okresním soudem v Lounech, v němž žalovaný žalobkyni zastupoval, nebýt pochybení žalovaného.

18. K odvolání žalobkyně: Odvolací soud shledal zcela správným závěr soudu I. stupně, že jednání žalobkyně, v jehož důsledku vznikla škoda paní [příjmení], je třeba posoudit jako úmyslné jednání proti dobrým mravům dle § 424 obč. zák., za které žalobkyně nese odpovědnost, případně porušení prevenční povinnosti dle § 415 obč. zák. Soud I. stupně přitom správně vycházel ze skutkových okolností, za nichž došlo k postřiku totálním herbicidem, správně vyhodnotil tvrzení žalobkyně, že chtěla pozemky předat odplevelené, jako zcela účelové, když žádný takový požadavek ze strany pronajímatele nebyl zjištěn, navíc se zjevně nejednalo o zaplevelený pozemek, ale pozemek osetý zemědělskou plodinou, což muselo být žalobkyni coby podnikatelce v daném oboru zcela zřejmé. Žalobkyně tak záměrně zničila tento porost, aniž by k tomu měla jakýkoliv hospodářský důvod. [příjmení] si být přitom vědoma toho, že tím způsobí škodu danému pěstiteli. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že žalobkyně by v soudním sporu s paní [příjmení] musela být minimálně v části neúspěšná, neboť předpoklady odpovědnosti za způsobenou škodu byly naplněny. Pokud žalobkyně poukazovala na to, že v době provedení postřiku byla oprávněným nájemcem těchto pozemků a mohla na nich dělat cokoliv, co uznala za vhodné, odvolací soud tuto argumentaci opodstatněnou neshledal. Žalobkyně sice byla v té době (dosud) řádným nájemcem pozemků, výkon jejích práv však nebyl neomezený, jak se domnívala. I při výkonu svých práv je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku třetích osob (§ 415 obč. zák.) a je rovněž povinen postupovat v souladu s dobrými mravy. Úmyslný výkon práv v rozporu s dobrými mravy nepožívá právní ochrany a naopak zakládá odpovědnost takto jednajícího za vzniklou škodu (§ 424 obč. zák.). Soud I. stupně rovněž správně přihlížel k tomu, že paní [příjmení] byla při osetí pozemků v dobré víře, že tak činí se souhlasem nájemce pana [příjmení], který to písemně potvrdil, aniž by ji informoval o tom, že nájemcem v té době byla žalobkyně. Po paní [příjmení] nebylo na místě požadovat, aby tyto údaje ověřovala v oficiálních registrech, když pana [příjmení] znala jako dlouholetého souseda a nájemce daných pozemků. Nelze ani souhlasit s názorem žalobkyně, že si paní [příjmení] škodu způsobila sama osetím pozemků v nájmu někoho jiného. [příjmení] osetím žádná škoda nevznikla, ta vznikla až v důsledku jednání žalobkyně (provedením postřiku pozemků totálním herbicidem).

19. Soud I. stupně se rovněž správně zabýval výší škody, jak by pravděpodobně byla v původním soudním sporu zjišťována, za tím účelem byl vypracován znalecký posudek, proti jehož závěrům žádný z účastníků neměl námitek. Z těchto závěrů také správně soud I. stupně vycházel.

20. Odvolací soud neshledal žádné pochybení ani v postupu soudu I. stupně, jakým dospěl k výši škody způsobené žalobkyni žalovaným, v tomto směru odvolací soud plně odkazuje na podrobné a přehledné odůvodnění napadeného rozsudku (odst. 44 až 46), ztotožnil se i s jeho závěrem, že v případě nákladů vynaložených na odvolací a dovolací řízení v původním soudním sporu s paní [příjmení] se nejedná o škodu, za niž by advokát odpovídal, neboť došlo k přerušení příčinné souvislosti, v těchto navazujících řízeních již k žádnému pochybení advokáta nedošlo. Uplatnění opravných prostředků záleželo na vůli žalobkyně, nesouviselo bezprostředně s předchozím pochybením advokáta. Vynaložení těchto nákladů tak nelze považovat za škodu způsobenou výkonem advokacie.

21. K odvolání žalovaného: Pokud žalovaný požadoval, aby výše škody byla snížena o další částku za pěstební práce uvedené ve znaleckém posudku ve výši [částka], ani tuto námitku odvolací soud důvodnou neshledal. Soud I. stupně správně vycházel ze závěrů znaleckého posudku, který zohlednil ty práce, jejichž provedení vyplývalo přímo z obsahu spisu, z výpovědi svědka [příjmení], tedy práce, které byly prokazatelně provedeny. Skutečnost, že standardní pěstební postup předpokládá provedení dalších prací, nepovažoval odvolací soud v dané věci za rozhodné, když provedení těchto dalších prací nebylo tvrzeno ani prokázáno. Ze skutečnosti, že se jedná o standardní práce, nelze dovodit, že tyto práce jsou prováděny vždy a za všech okolností. Ani v této části tedy odvolací soud neshledal žádné pochybení soudu I. stupně.

22. Odvolací soud neshledal důvod ani k přehodnocení závěrů ohledně aplikace § 150 o. s. ř., soud I. stupně uvedl, jaké důvody ho vedly k odepření náhrady nákladů řízení převážně úspěšné žalobkyni, spočívající ve specifických okolnostech dané věci, kdy náhrada škody souvisela se schválnostním jednáním žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, i s těmito závěry se odvolací soud ztotožnil. Napadený rozsudek tedy v celém rozsahu jako věcně správný potvrdil dle § 219 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. V odvolacím řízení již odvolací soud důvod k postupu dle § 150 o. s. ř. neshledal, bylo na účastnících, aby zvážili opodstatněnost svých námitek a míru pravděpodobnosti úspěchu svých opravných prostředků, v tomto stádiu řízení již nebyl důvod přihlížet k okolnostem vzniku škody, která byla předmětem sporu. Odvolací soud uložil tedy převážně neúspěšné žalobkyni uhradit žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného poměrnou část nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně neuspěla ohledně částky [částka], tj. v rozsahu 69 %, uspěla ohledně částky [částka], tj. 31 %, je tak povinna uhradit náklady řízení žalovanému (a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného) v rozsahu rozdílu, tj. 38 %. Žalovanému vznikly náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 1 úkon (odvolání) dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. a soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], celkem [částka], z toho 38 % činí [částka]. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného vznikly v odvolacím řízení náklady za právní zastoupení za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka] (z tarifní hodnoty tvořené součtem částek, které byly předmětem odvolání obou účastníků, tj. [částka]) dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 2 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka], celkem [částka]; 38 % z této částky činí [částka].

Poučení