25 C 50/2011 - 589

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyň: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], dříve [Anonymizováno], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] obě zastoupené advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva, takto:

Výrok

I. Určuje se, že [jméno FO], narozená [datum], zemřelá dne [datum], byla ke dni úmrtí, tedy ke dni [datum], podílovým spoluvlastníkem v rozsahu [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k celku nemovitostí pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsané na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeného u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], obec [adresa].

II. Vzájemná žaloba žalované 1 a 2, aby soud určil, že spoluvlastníky pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno] a pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], jsou žalovaná 1 v rozsahu 14/16, žalobkyně a) a žalobkyně b) každá v rozsahu 1/16, se zamítá.

III. Žalovaná 1 a 2 jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyním a) a b) na náhradě nákladů řízení částku 107 414,49 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyň.

IV. Žalovaná 1 a 2 jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů řízení státu 100 % částky, jejíž přesná výše bude určena samostatným usnesením.

V. Žalovaná 2 je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na soudním poplatku částku 5 000 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Původní žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně [jméno FO], narozená [datum], (dále jen „původní žalobkyně“) domáhala určení, že je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ideálních 13/16 pozemku st. parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota] v obci a katastrálním území [adresa] (dále jen „sporné nemovitosti“). Tvrdila, že darovací smlouvou sepsanou formou notářského zápisu dne [datum] bezúplatně převedla svůj spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech na žalovanou 1, nicméně v době, kdy tento úkon činila, trpěla již duševní poruchou, která nebyla jen přechodného rázu, jelikož prodělala mozkovou mrtvici a měla nádor na mozku. Dovozovala, že je tak právní úkon absolutně neplatný, přičemž naléhavý právní zájem na určení shledávala v existenci rozporu ve vlastnictví sporných nemovitostí podle stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí a podle stavu, který nastal v důsledku absolutní neplatnosti dotčeného právního titulu.

2. Původní žalobkyně dne [datum] zemřela a na její místo nastoupily pozůstalé dcery žalobkyně a) a b) a žalovaná 2 coby dědičky[Anonymizováno] které se nově domáhaly, aby soud určil, že původní žalobkyně byla ke dni svého úmrtí [datum] podílovou spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních [Anonymizováno]/16. Protože však [Jméno žalované B] ještě coby žalobkyně c) vzala žalobu zpět, soud řízení vůči její osobě zastavil a připustil, aby do řízení přistoupila na stranu žalovanou. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „rozsudek soudu I. stupně“), ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „rozsudek soudu II. stupně“), který nabyl právní moci dne [datum], pak soud žalobě žalobkyň a) a b) vyhověl a určil, že původní žalobkyně [jméno FO] byla ke dni [datum] podílovou spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 13/16. Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „zrušující rozsudek“), rozsudky soudu II. i I. stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Zrušující rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

3. V řízení se žalobkyně a) a b) nadále domáhaly, aby soud určil, že původní žalobkyně [jméno FO] byla ke dni úmrtí [datum] podílovou spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 13/16. Žalobkyně měly za to, že se stav ode dne vydání rozsudku soudu I. stupně nikterak nezměnil, že zdejší soud splnil veškeré požadavky dovolacího soudu a že po doplněném dokazování jsou tak splněny podmínky pro to, aby soud jejich žalobě opětovně vyhověl. Nově vypracovaný znalecký posudek z května [Anonymizováno] obsahuje podle názoru žalobkyň kompletní odborná vyjádření a jednoznačný závěr, že původní žalobkyně nebyla schopna posoudit důsledky svého úkonu, tj. uzavření předmětné darovací smlouvy.

4. Naproti tomu žalované 1 a 2 vzájemnou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] a doplněnou dne [datum] navrhovaly, aby soud rozhodl tak, že podle platné darovací smlouvy ze dne [datum] je spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 13/16 (resp. nyní 14/16) žalovaná 1. Žalované argumentovaly tím, že podle aktuálního stavu vyplývajícího ze zápisu v katastru nemovitostí svědčí spoluvlastnický podíl ve výši 1/3 sporných nemovitostí vedle žalované 1, která ho nabyla darovací smlouvou ze dne [datum] od žalované 2, také každé z žalobkyň, nicméně pokud by soud shledal, že darovací smlouva ze dne [datum] byla platná, připadl by žalobkyním a) a b) každé spoluvlastnický podíl ve výši 1/16 a žalovaná 1 by měla spoluvlastnický podíl v celkové výši 14/16 na sporných nemovitostech. Žalovaným tak svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva oproti žalobkyním, které měly vzít svou žalobu zpět poté, co v návaznosti na dědické řízení došlo ke změně údajů v katastru nemovitostí a žalobkyně byly zapsány jako podílové spoluvlastnice sporných nemovitostí ve větším rozsahu.

5. Žalované v závěru řízení dále namítaly, že dodatečně provedeným výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO] byly zkráceny na svých právech, neboť byl vyslechnut až deset let poté, co jako notářský kandidát sepsal notářský zápis, a je tedy přirozené, že už si na jeho sepsání nepamatoval. Z jeho výslechu nicméně vyplývá, že by notářský zápis s původní žalobkyní nesepsal, pokud by s ním nebyla schopna běžně hovořit a její stav by byl takový, jak popisují znalci. První znalecký posudek byl dle žalovaných vyhotoven za života původní žalobkyně [jméno FO], ale až po delší době po předmětném právním úkonu, druhý znalecký posudek pak byl vyhotoven až po její smrti. Znalci se tak museli spolehnout na vyšetření, která byla prováděna jinými lékaři – diagnóza stanovená [tituly před jménem] [jméno FO] není lege artis (takové pochyby měl i Nejvyšší soud), jelikož nebyla provedena žádná vyšetření, která by prokazovala demenci původní žalobkyně; lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z roku [Anonymizováno] u znaleckého ústavu byla skartována. Závěry znaleckého zkoumání stojí na dvou diagnózách, kdy jedna z nich již neexistuje a druhá byla zpochybněna, není prokázáno, že původní žalobkyně nebyla způsobilá k předmětnému právnímu jednání. Žalované tvrzení žalobkyň zpochybnily videozáznamem, výpověďmi svědků a poukazem na skutečnost, že nikdo z personálu [Anonymizováno] [adresa] ani samotná [tituly před jménem] [jméno FO] tehdy nepodali podnět ke zbavení původní žalobkyně způsobilosti k právním úkonům.

6. Mezi účastnicemi řízení bylo na základě jejich tvrzení a přednesů z právně relevantních tvrzení zejména nesporné, že původní žalobkyně darovací smlouvou sepsanou formou notářského zápisu dne [datum] bezúplatně převedla svůj spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech na žalovanou 1. Mezi účastnicemi řízení však byla sporná ta stěžejní skutečnost, zda původní žalobkyně tehdy trpěla duševní poruchou, která podstatně snižovala její ovládací a rozpoznávací schopnosti, tj. která původní žalobkyni činila k popsanému právnímu úkonu neschopnou.

7. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Předně zde soud pro stručnost toliko odkazuje na skutková zjištění, ke kterým zdejší soud dospěl v předcházejícím řízení, a to z obsahu spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum], notářského zápisu ze dne [datum], č. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], vybraných lékařských zpráv původní žalobkyně, úmrtního listu původní žalobkyně, výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], znaleckého posudku ze dne [datum] a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], která soud shrnul v rozsudku soudu I. stupně ve spojení s rozsudkem soudu II. stupně. Zdejší soud tehdy žalobě žalobkyň a) a b) vyhověl a určil, že původní žalobkyně byla ke dni [datum] podílovou spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 13/16 (výrok I), protože původní žalobkyně nebyla schopna darovat svůj spoluvlastnický podíl dne [datum] v důsledku středně těžké demence (duševní choroby), která u ní byla diagnostikována [tituly před jménem] [jméno FO] již dne [datum]. Tento závěr soud učinil primárně na základě znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechu tohoto znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který původní žalobkyni také osobně vyšetřil ještě před její smrtí dne [datum]. Nejvyšší soud však zrušujícím rozsudkem zrušil rozsudky soudů obou stupňů s tím, že existovaly pochybnosti o zdravotním stavu původní žalobkyně v inkriminovaném období a že z dalších navrhovaných důkazů soud mohl a měl zjistit, jaké bylo chování (jednání) původní žalobkyně při uzavírání darovací smlouvy dne [datum].

8. Z usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve věci dodatečného projednání dědictví po původní žalobkyni, má soud za prokázané, že zdejší soud prostřednictvím pověřené soudní komisařky schválil dědickou dohodu žalobkyň a) a b) a žalované 2, že nabývají rovným dílem (nově najevo vyšlý) spoluvlastnický podíl původní žalobkyně ve výši ideálních 13/16 na sporných nemovitostech. Výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] prokazuje, že ve vztahu k popsanému právnímu titulu nastaly právní účinky zápisu ke dni [datum]. Z tohoto výpisu pak má soud rovněž za prokázané, že ke dni [datum] byly spoluvlastnicemi sporných nemovitostí žalobkyně a) a b) a žalovaná 1 a že každá z nich vlastnila spoluvlastnický podíl ve výši 1/3, neboť žalovaná 1 nabyla do vlastnictví svůj spoluvlastnický podíl darovací smlouvou ze dne [datum] s právními účinky zápisu ke dni [datum].

9. Ze zprávy [právnická osoba] (dále jen „Domov“) ze dne [datum] soud zjistil, že zde byla původní žalobkyně umístěna za účelem pobytu a poskytování péče. Domov však neuchovával knihy návštěv a nespravoval finanční prostředky původní žalobkyně – pouze z důchodu původní žalobkyně strhával částku za pobyt a stravu a zbytek vyplatil k 15. dni v měsíci žalobkyni a). O tom svědčí doložené příjmové a výdajové pokladní doklady a výplatní pásky z období ledna 2009 až prosince 2010.

10. Ze svazku lékařských zpráv původní žalobkyně za období prosinec 2008 až prosinec 2010 soud zjistil, že ode dne [datum], kdy byl datován první lékařský záznam, do [datum] byla ošetřující lékařkou původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], od [datum] pak byla ošetřující lékařkou původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že v červenci a prosinci 2010 vystavila lékařské zprávy pro původní žalobkyni také [tituly před jménem] [jméno FO]. Původní žalobkyně tehdy trpěla mj. [Anonymizováno], pročež jí byly pravidelně předepisovány léky, a [Anonymizováno], pročež jí byly pravidelně předepisovány absorpční pomůcky. Z lékařských zpráv a záznamů [tituly před jménem] [jméno FO] vyplývá, že primárně hodnotila fyzický stav původní žalobkyně, nikoli její stav psychický.

11. Z lékařské zprávy původní žalobkyně ze dne [datum] ve spojení s lékařskou zprávou ze dne [datum] soud dále zjistil, že původní žalobkyně byla hospitalizována v období [Anonymizováno]. – [datum] na [Anonymizováno] pro bolesti [Anonymizováno]. Byla u ní objektivizována náhlá příhoda [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (pročež jí byly přepsány léky), nadto bylo mj. konstatováno, že má původní žalobkyně [Anonymizováno] v oblasti levé [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že původní žalobkyně v této souvislosti odmítla operaci.

12. Z dalších lékařských zpráv původní žalobkyně pak soud zjistil, že původní žalobkyně utrpěla zranění v důsledku pádů – konkrétně si zranila dolní končetinu, pročež jí byla nasazena ortéza (vyplývá z lékařských zpráv ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]), a dále si zranila hlavu a dolní končetinu, pročež byla hospitalizována v období [Anonymizováno]. – [datum] (vyplývá z lékařské zprávy původní žalobkyně ze dne [datum] a [datum], jakož i k tomu vydaného souhrnu chorobopisu k propuštění původní žalobkyně). Z propouštěcí zprávy přitom mj. vyplývá, že si původní žalobkyně pád nepamatovala, objektivně byla po přijetí dezorientovaná, nicméně záhy byla bez obtíží a čilá, chodila po oddělení bez sklonu k pádům. Nadto bylo ve zprávě mj. konstatováno, že původní žalobkyně má podle CT z roku [Anonymizováno] [Anonymizováno] na [Anonymizováno] a že odmítla operaci.

13. Z lékařských zpráv původní žalobkyně za období únor 2010 až leden 2013 vyhotovených [tituly před jménem] [jméno FO] soud souhrnně zjistil, že původní žalobkyně byla v péči této lékařky z oboru psychiatrie, která u ní poprvé objektivizovala demenci, a to nejprve ve fázi středné těžké a od července 2011 ve fázi těžké. Podrobně byl obsah těchto lékařských zpráv shrnut již v rozsudku soudu I. stupně.

14. K těmto lékařským zprávám žalobkyně uvedly, že první lékařská zpráva po předmětném právním jednání původní žalobkyně dne [datum] je již z února [Anonymizováno] a obsahuje absolutní výčet nezpochybnitelných důkazů o tom, že původní žalobkyně tehdy byla nezpůsobilá činit sporné právní jednání. Lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] se ostatně shodují v závěrech i se znaleckým zkoumáním ze dne [datum]. Naproti tomu žalované uvedly, že před předmětným právním jednáním původní žalobkyně je k dispozici pouze jedna lékařská zpráva a vyzdvihly, že Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku hodnotil zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] tak, že jde o obsahově velmi stručné zápisy do zdravotnické dokumentace, ze kterých lze jen stěží zjistit, že bylo provedeno odpovídající vyšetření.

15. Konkrétně ze záznamu do zdravotnické dokumentace ze dne [datum] soud zjistil, že lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] zaznamenala u původní žalobkyně diagnózu [Anonymizováno].[Anonymizováno], výkon [Anonymizováno] a regulační poplatek za výkon [Anonymizováno].

16. Z lékařské zprávy původní žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že původní žalobkyně byla vyšetřena lékařkou [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze zápisu o průběhu vyšetření vyplývá, že původní žalobkyně znala svoje jméno a věk, že opakovala po spolubydlící, že je zde tři roky (správně však bylo necelé dva roky), věděla, jaký je měsíc a tušila den, nevěděla však, jaký je rok. Neinformovala se o aktuálním dění, nesledovala televizi. K návštěvám uváděla, že nikoho nemá, k lidem, co za ní chodí, vypověděla, že „jsou jiní zadní“. K anamnéze původní žalobkyně lékařka uvedla, že původní žalobkyně trpí [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno], je patrně ve stavu po [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (nejspíše [Anonymizováno] na [Anonymizováno]) a má [Anonymizováno]. Lékařka objektivně shledala, že je původní žalobkyně lucidní, má pomalejší tempo, je orientována časem v rámci dne, nemá poruchy percepce, má primitivní nesouvislé myšlení, má poruchu řeči (afázie) a není schopna přiléhavého vyjádření, reaguje vyrovnaně, je bez úzkostí, má hrubou poruchu paměti. Na tomto základě lékařka uzavřela, že obraz původní žalobkyně svědčí o středně těžké demenci. Kontrolu původní žalobkyně určila za rok.

17. Z lékařské zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] zaznamenala u původní žalobkyně diagnózu [Anonymizováno].[Anonymizováno], výkon [Anonymizováno] a regulační poplatek za výkon [Anonymizováno]. Vycházela z toho, že podle rodiny i personálu (Domova) původní žalobkyně hodně zapomíná, osočuje okolí ze ztráty věcí, je někdy popudlivá; lékařce původní žalobkyně o sobě tehdy říkala, že je zde nová (ale nevěděla kde je), neznala svůj věk (odhadovala 85 nebo 90, nevěděla datum svého narození), věděla jen, odkud pochází. Lékařka objektivně shledala, že je původní žalobkyně lucidní, ztratila časovou orientaci, chápe velmi povrchně, její pozornost je roztěkaná, tempo přiměřeně svižné, nemá poruchy percepce, její myšlení je chaotické, paměť je alterována ve všech složkách a vyhasíná jí staropaměť. Na tomto základě lékařka uzavřela, že obraz původní žalobkyně svědčí o progredující demenci, převážně degenerativní do stadia těžké demence, a to s tím, že kognitiva jsou již bez efektu a má je užívat jedině na přání rodiny.

18. Z lékařské zprávy ze dne [datum] pak soud zjistil, že lékařka [tituly před jménem] [jméno FO] zaznamenala u původní žalobkyně diagnózu [Anonymizováno].[Anonymizováno] a výkon [Anonymizováno]. Vycházela z toho, že podle dvou dcer původní žalobkyně došlo ze strany původní žalobkyně v listopadu 2010 k darování nemovitosti jedné jejich neteři. Původní žalobkyně tehdy byla spokojená a usměvavá, říkala, že má dvě dcery (správně však měla uvést tři), které jsou tam přítomné, znala jejich křestní jména, nikoli i příjmení. Neznala datum svého narození a aktuální datum, při dotazech na paměť byla neklidná a chaoticky popocházela. Lékařka objektivně shledala, že je původní žalobkyně lucidní, ztratila časovou orientaci, její tempo i mimika jsou živé, její pozornost je roztěkaná, je unavitelná, má hrubé poruchy paměti, nepamatuje si základní informace, vázne její úsudek, má potíže s jednouchým vyjádřením, pomáhá si proto gesty a opisy. Na tomto základě lékařka uzavřela, že obraz původní žalobkyně svědčí o středně těžké demenci.

19. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], kterou soud vyslechl již v předcházejícím řízení, soud zjistil, že byla ošetřující psychiatričkou původní žalobkyně v Domově. Svědkyně uvedla, že původní žalobkyni poprvé vyšetřila dne [datum]. Svědkyně vyšetřuje všechny pacienty v [právnická osoba], kteří přijdou do tohoto ústavu, aby měla přehled o vývoji jejich kognitivních funkcí. Svědkyně tehdy neměla u výslechu výsledky prvého vyšetření, jen vyšetření učiněného až za rok dne [datum]. Její závěr zněl, že u původní žalobkyně byla zjištěna těžká demence. Doporučila užívání léku pro zlepšení kvality činnosti nervových buněk. Dále byla původní žalobkyně vyšetřena dne [datum], její stav byl stejný, nebyla schopna sdělit, kolik jí je let, kde se nachází, jaký je letopočet, kolik má dětí, neznala příjmení dětí, vybavovala si pouze křesní jména dvou dcer. Stejné závěry byly učiněny v lednu 2011. Původní žalobkyně věděla pouze, že je z [Anonymizováno], neznala datum svého narození. Nadále se její zdravotní stav dramaticky zhoršoval. Dne [datum] bylo nutno nasadit léky ke ztlumení necílené aktivity. Původní žalobkyně se při bezcílném chození dostala do úklidové místnosti a bylo podezření, že vypila úklidový prostředek. Příčinou úmrtí původní žalobkyně byla demence, z osoby, která byla schopna chodit a odpovídat na nějaké otázky, se stala osoba, která ležela a pouze odpovídala ve formě „ano“ a „ne“, byla schopna polykat jen tekutou stravu, její stav odpovídal kojenci. U demence je protichůdný vývoj než u dítěte. Všechny schopnosti, dovednosti takovéto osoby se zhoršují. Svědkyně si v lednu 2011 do zdravotní dokumentace poznamenala obraz progredující (zhoršující se) demence. Svědkyně na dotaz klinického obrazu původní žalobkyně v době od února 2010 do ledna 2011 uvedla, že má takovou zkušenost, že záleží na motivaci okolí, jakou motivaci má, aby toto okolí rozpoznalo, jaký je stav pacienta. Pokud daná osoba má dojem, že ho péče o daného pacienta zmáhá, všímá si jednotlivých příznaků, které nakonec vedou k vyslovení diagnózy demence. Pokud jiná osoba je motivována jinak, tím, že něco získá, tak snadno přehlédne jednotlivé příznaky s tím, že uvádí, že daný člověk je schopen se podepsat a hovoří ve společenských frázích. Pokud by u původní žalobkyně v dané době někdo pátral, zda ví, co činí, zda chápe dopady svého rozhodnutí, tak by zjistil rozpory mezi tím, co si z dlouhodobého hlediska přeje a tím, co činí. Dle názoru svědkyně záleží v konkrétním případě jakou má notář zkušenost se starými lidmi.

20. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], tehdejší [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO], vypověděl, že si na sepsání notářského zápisu ze dne [datum] nepamatuje a nevzpomíná si ani na účastníky tohoto notářského zápisu. Svědek obecně uvedl, že při sepsání notářského zápisu s klienty komunikuje a čte jim a vysvětluje obsah notářského zápisu, a že pokud by měl nějaké pochybnosti o stavu klienta, zejména zda je orientován v místě a čase vzhledem k vyššímu věku, notářský zápis by nesepsal a nechal by si předložit vyjádření lékaře, zda daná osoba může notářský zápis sepsat. U starších osob se v případě darovací smlouvy ptá, zda osoby mají kde bydlet a zda mají zájem zřídit věcné břemeno, poučuje dárce o právu na vrácení daru, není ale pravidlem ptát se osob, proč chtějí takové jednání učinit. S osobou, která by odpovídala zmateně nebo neodpovídala vůbec, by notářský zápis nesepsal.

21. Svědek [jméno FO], manžel žalobkyně a), vypověděl, že v červnu 2008 původní žalobkyně prodělala mrtvici a vrátila se po hospitalizaci až v říjnu 2008, načež si ji s žalobkyní a) vzali k sobě domů; předtím žila původní žalobkyně v domě s žalovanou 1. Původní žalobkyně se tehdy chovala divně, pořád se něčeho bála a vyžadovala kontakt s žalobkyní a), nebyla schopna se o sebe postarat (jedla sama, chodila s pomocí, i na záchod a do vany jí pomáhali), odpovídala svědkovi jen „ano“ a „ne“, nikoli v souvislých větách. S péčí o původní žalobkyni jim vypomáhala žalovaná 2. V roce 2008 původní žalobkyně ještě rozpoznávala osoby, následně (od roku 2011 – 2012) si už nepamatovala jména a všem říkala „[Anonymizováno]“, poznala ale, kdo k ní patří. Původní žalobkyně se přestěhovala do Domova v prosinci 2008, chtěla tam a líbilo se jí tam, byla tam až do roku 2013. Původní žalobkyně byla ještě před rokem 2010 v péči psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO], která do Domova dojížděla. Sám nebo s žalobkyní a) ji v Domově navštěvovali třikrát i vícekrát týdně, od října 2010 byl totiž svědek v důchodu a v Domově žila také jeho matka; původní žalobkyni si nadto brali domů na oslavy – pro časté návštěvy si proto zdravotní stav původní žalobkyně pamatuje. Původní žalobkyně tehdy odpovídala jen „ano“ a „ne“, jinak se do hovoru nezapojovala, reagovala na smích ostatních, občas říkala nemravné (na oslavě v září 2010) nebo nesmyslné věci (v Domově v únoru 2011). O předmětném darování se svědek dozvěděl v březnu 2011 od žalobkyně b) a z katastru nemovitostí, kde zjistil, že spoluvlastnický podíl ve výši 13/16 na sporných nemovitostech patří žalované 1 a zbylé 3/16 vlastní po 1/16 každá z dcer původní žalobkyně. Byl svědkem toho, když se žalobkyně a) původní žalobkyně následně v březnu 2011 zeptala, proč vše odkázala pouze jednomu vnoučeti, na což původní žalobkyně odpověděla, že to takto nechtěla a ať s tím něco udělají; prý jim to sama neměla říkat, protože by na ni byli zlí. Původní žalobkyně průběh uzavření darovací smlouvy před svědkem popsala tak, že pro ni přijela „ta z těch polí“, jeli autem přes les, pomáhali jí do schodů a malý tlustý pán v brýlích jim pak dlouho povídal a řekl jí, kde má co podepsat. Poté již o tom svědek s původní žalobkyní nemluvil.

22. Svědek [jméno FO], manžel žalované 1, vypověděl, že od roku 1998 žili s žalovanou 1 v rodinném domě v [Anonymizováno] ve vlastnictví původní žalobkyně a jejího manžela. Do odchodu do Domova (svědek nesprávně uvedl, že se tak stalo v roce 2011 nebo 2012 a že společně žili 12 – 14 let) žila původní žalobkyně s nimi, užívala spodní patro. Vídali se denně a starali se o ni i dům, ale pokud byli s žalovanou 1 v práci, byla po smrti manžela původní žalobkyně doma sama. Neměli mezi sebou konflikty, svědek si s ní běžně povídal, původní žalobkyně se vyjadřovala plynule. Na návštěvu za původní žalobkyní domů jezdily její dcery, u žalované 2 byla někdy na víkend, u žalobkyň a) a b) delší čas netrávila, vnoučata za ní nechodila často (někdo jedenkrát za tři měsíce, někdo za šest měsíců nebo devět měsíců, nejčastěji chodil bratr žalované 1); sama původní žalobkyně chodila za sousedkou [Anonymizováno]. Původní žalobkyni se motala hlava, asi dvakrát upadla a pro úraz byla hospitalizovaná, z nemocnice se vrátila domů; po pádu těsně před odchodem do Domova už se poté bála být doma sama, protože měla strach, aby se jí něco nestalo. Žalované 1 původní žalobkyně dvakrát nebo třikrát nabídla, že jí dá část domu, protože jinak nic nemá, a to ještě i za života pana [jméno FO] (který podle svědka zemřel v roce 2007 nebo 2008). Původní žalobkyně vycházela z toho, že každá její dcera má svůj dům a mrzelo jí, když žalobkyně a) říkala, že se dům původní žalobkyně prodá. K průběhu uzavření darovací smlouvy svědek vypověděl, že notáře domlouvala asi žalovaná 1, odjíždělo se od nich z domu, žalovanou 1 a původní žalobkyni k sepsání notářského zápisu vezla žalovaná 2. Od žalované 1 ví, že jí původní žalobkyně darovala část domu. V Domově byl původní žalobkyni navštívit pouze jedenkrát krátce po jejím odchodu, tehdy byla přesně taková, jakou si ji pamatoval z doby předtím; svědek nevěděl, jak dlouho původní žalobkyně v Domově žila.

23. Svědek [jméno FO], syn žalované 2, vypověděl, že v domě v Unhošti původní žalobkyni navštěvoval jedenkrát měsíčně, pili kávu a povídali si (svědek nesprávně uvedl, že do Domova odešla v roce 2006 nebo 2007). Nevěděl, proč původní žalobkyně odešla do Domova, nepamatoval si, kdy upadla. Původní žalobkyni navštívil v Domově v období Vánoc, když tam byla rok nebo dva, původní žalobkyně tehdy normálně komunikovala a těšila se z pravnuka, který se narodil v roce 2007 a v době návštěvy byl ještě miminko. Pak ji navštívil ještě asi dvakrát nebo třikrát, když se spolu bavili naposledy, mluvila normálně. Svědek nevěděl, kdy původní žalobkyně zemřela, nepamatuje si, kdy ji před smrtí viděl naposledy. Nevybavoval si, že by původní žalobkyně byla ve špatném psychickém stavu a mluvila nesmysly. Původní žalobkyně je navštívila u nich doma, když byl syn svědka ve věku 3 – 4 let a byl [Anonymizováno], původní žalobkyně vyšla do druhého patra domu a seděla v křesle, na návštěvě nebylo nic neobvyklého. Svědek ví, že původní žalobkyně darovala žalované 1 podíl na domě, protože říkala, že „[Anonymizováno] nemá kde bydlet“; dům chtěla dát i svědkovi, když mu bylo cca 20 let. Od žalované 1 věděl, že půjdou k notáři a dozvěděl se také, že u sepsání notářského zápisu byly původní žalobkyně a žalovaná 1 a 2 (svědek však nesprávně uvedl, že to bylo v roce 2008).

24. Žalovaná 2 při účastnické výpovědi uvedla, že v květnu 2008 měla původní žalobkyně [právnická osoba] [Anonymizováno] [Anonymizováno] (od neurologa věděla, že měla [Anonymizováno] na [Anonymizováno], který rostl, občas proto upadla dozadu), a byla proto v [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Po jejím propuštění se o ní žalovaná 2 spolu s žalobkyní a) střídavě staraly – žalovaná 2 si ji brala k sobě do péče každý týden ve čtvrtek večer do neděle. Původní žalobkyně špatně chodila, poznávala přítomné osoby, odpovídala v celých větách. Patrně dne [datum] pak byla původní žalobkyně umístěna do Domova. V lednu 2012 si chtěla žalovaná 2 vzít původní žalobkyni zpět natrvalo domů, s tím ale žalobkyně a) nesouhlasila. Žalovaná 2 původní žalobkyni v Domově navštěvovala každý týden, brala si ji domů i na víkendy nebo delší dobu – původní žalobkyně u ní byla v pořádku a dalo se s ní normálně mluvit, jen si pletla jména svých vnuků. S tím, že původní žalobkyně daruje dům žalované 1, přišla původní žalobkyně a žalobkyně a) a b) o tom věděly. Původní žalobkyně o darování mluvila například cestou k zubaři do [Anonymizováno] (na podzim 2009) nebo na [adresa]; žalobkyně a) totiž na původní žalobkyni naléhala, aby žalovaná 1 odešla a dům se prodal; původní žalobkyně ale říkala, že vnuci mají kde bydlet, kdežto žalovaná 1 ne, a že dokud může, chce dům předat. Žalovaná 2 původní žalobkyni sdělila, že to žalobkyně a) a b) neunesou, ale protože si to původní žalobkyně nerozmyslela, objednala ji k notářce [tituly před jménem] [jméno FO]. Původní žalobkyni vyzvedla v Domově, zdravotní sestřička jí dala občanský průkaz původní žalobkyně, po cestě vyzvedly žalovanou 1. Původní žalobkyně ten den byla normální. [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] si vzal iniciály původní žalobkyně, říkal jí, jak to bude probíhat, ptal se jí, jestli si je jistá svým rozhodnutím, jestli je obdarovaná hodná a dar si zaslouží. Následně [tituly před jménem] [jméno FO] četl smlouvu z počítače a původní žalobkyně se ptal několikrát, jestli všemu rozumí. Ona mu odpovídala, že rozumí a že je vnučka moc hodná. Svědkyně si nepamatuje, zda se [tituly před jménem] [jméno FO] původní žalobkyně také ptal, co je za den či rok. Poté původní žalobkyni žalovaná 2 odvezla zpět do Domova. S ošetřujícím lékařem v Domově ani s [tituly před jménem] [jméno FO] o tom nehovořila, nepovažovala to za potřebné, protože původní žalobkyně reagovala přiměřeně svému věku a byla v pohodě až do pádu (v létě 2012), do té doby se s ní dalo konverzovat. S původní žalobkyní akademicky nemluvila, bavily se spolu jen běžně například o vaření nebo koupání, žalobkyně a) a b) s ní však hovořily jen o domě a co od ní dostaly. Jednou po uzavření darovací smlouvy jí pak původní žalobkyně řekla, že za ní byli žalobkyně a) s [právnická osoba] řekli jí, že není možné, aby vše dala žalované 1, protože mají taky děti. Žalovaná 2 dále uvedla, že žalobkyně a) a b) i původní žalobkyně věděly, že jí otec chtěl dát polovinu domu, protože žalovaná 2 s manželem hradili dostavbu domu a společně s rodiči žalované 2 bydleli 12 let, z darování ale pro spory sešlo, načež se žalovaná 2 s manželem odstěhovali. Po smrti otce žalovaná 2 zdědila alespoň část tohoto domu. Řízení o svéprávnosti původní žalobkyně se žalovaná 2 neúčastnila, neboť o něm nevěděla. Původní žalobkyně jí v roce 2010 neřekla o tom, že byla vyšetřena psychiatrem a tuto informaci neměla ani od zdravotních sestřiček, původní žalobkyně mluvila jen o praktické lékařce [tituly před jménem] [jméno FO].

25. Svědkyně [jméno FO], snacha žalované 2, vypověděla, že se s původní žalobkyní vídala pravidelně, když chodila navštěvovat žalovanou 1 a původní žalobkyně s ní ještě žila společně v domě – tehdy si povídaly u kávy, původní žalobkyně jim vyprávěla ve větách a říkala, že se o ni žalovaná 1 dobře stará. V Domově původní žalobkyni navštívila asi třikrát na 30 – 45 minut, při jedné návštěvě jí původní žalobkyně říkala, že chce dům darovat žalované 1, aby měla kde bydlet; dům nabízela také manželovi svědkyně, ten ho ale nechtěl, protože měli hypotéku na byt. S původní žalobkyní měla kontakt také tehdy, když si jí brala žalovaná 2 z Domova do roku 2012 domů, trávila s nimi Mikuláše a vánoční svátky i v roce 2010. Jelo se pro ni do Domova, pomohlo se jí do schodů, původní žalobkyně byla vděčná, povídala si a ptala se na pravnuka, na svědkyni působila jako člověk, který věděl, co říká a co si myslí. O zdravotním stavu původní žalobkyně byla informovaná od žalované 2, od ní věděla, že měla mrtvičku, ale nevěděla kdy; sama u ní zhoršení pozorovala jen při pohybu. Původní žalobkyni naposledy viděla na Štědrý den v roce 2012, tehdy jen ležela. Svědkyně nevěděla nic o tom, že by původní žalobkyně byla v péči žalobkyně a) a nesouhlasila s tvrzením, že by původní žalobkyně měla bludy nebo z něčeho strach. Svědkyně neví o tom, že byla původní žalobkyně vyšetřena psychiatričkou, slyšela jen o [tituly před jménem] [jméno FO]. O řízení o omezení svéprávnosti původní žalobkyně také nic nevěděla. Věděla, že došlo k přepisu sporných nemovitostí na žalovanou 1 za účasti žalované 2 u notáře v říjnu 2010, protože poté probíhala nevhodná komunikace v rámci rodiny a docházelo i k napadání osob na facebookových stránkách.

26. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], bývalý manžel žalované 2 a otec žalované 1, vypověděl, že když se s žalovanou 2 vzali, bydlela v domě v jedné místnosti jen žalobkyně a). S rodiči žalované 2 se dohodl, že bude do domu investovat, aby byl dům obyvatelný, a že oni dům z poloviny přepíší na svědka a žalovanou 2 – šlo jen o dohodu s rodiči, neví o tom, zda to věděly i žalobkyně a) a b). Po provedení některých prací však z domluvy sešlo, načež už svědek do domu investovat nechtěl a požádal o podnikový byt, který pak vyměnil za jiný. V něm žili s žalovanou 2 až do roku 1986 – 1987. Když se žalovaná 1 vdala a měla rodinu, nabídla jí původní žalobkyně, aby šla do domu bydlet. Svědek pak původní žalobkyni v domě vídal, když navštěvoval žalovanou 1, asi šestkrát do roka, jen se zdravili.

27. Z výše popsaných výpovědí má soud za zjištěné, že v nejčastějším osobním kontaktu byl s původní žalobkyní svědek [jméno FO] (z vyslechnutých svědků) a žalovaná 2. Svědek [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] ji v Domově navštívili pravděpodobně jen třikrát, svědek [jméno FO] popsal pouze jednu návštěvu původní žalobkyně v Domově a svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ji tam nenavštívil nikdy. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] přitom i předtím, než původní žalobkyně odešla do Domova, ji pouze několikrát do roka toliko viděl a pozdravil, jeho výpověď tudíž neměla žádnou vypovídající hodnotu pro zjištění, v jakém duševním stavu byla původní žalobkyně konkrétně v den [datum]. Svědek [jméno FO] se ve své výpovědi soustředil na popis společného soužití s původní žalobkyní a jejího zdravotního stavu předtím, než odešla do Domova, navštívil ji jen jednou a to krátce po jejím odchodu (patrně tedy na sklonku roku 2008 nebo v průběhu roku 2009), ani jeho výpověď proto nepřinesla svědkovo vnímání zdravotního stavu původní žalobkyně v roce 2010, natož právě ke dni [datum]. Pokud jde o svědka [jméno FO] a jeho manželku [jméno FO], i ti byli v pravidelném kontaktu s původní žalobkyní pouze do jejího odchodu do Domova, poté ji navštívili v Domově jen párkrát a viděli ji pouze příležitostně u žalované 2. Poslední návštěvu původní žalobkyně svědek [jméno FO] nedokázal zařadit časově, nicméně vzpomínal si, že když ji viděl naposledy, mluvila normálně; svědkyně [jméno FO] uvedla, že původní žalobkyni viděla naposledy v prosinci 2012, kdy původní žalobkyně jen ležela. Oba si nicméně vzpomněli, že původní žalobkyni viděli v prosinci 2010 na Mikuláše, kdy původní žalobkyně byla u nich na návštěvě, tedy mimo Domov. Oba svědci tehdy nespatřovali na původní žalobkyni nic neobvyklého, měli z ní pocit, že je normální, svědkyně [jméno FO] pozorovala jen její zhoršení při pohybu, kdežto svědek [jméno FO] ani to ne (podle něho vyšla původní žalobkyně schody do patra bez pomoci). Svědek [jméno FO] si tedy nebyl vědom žádného zhoršení zdravotního stavu původní žalobkyně v inkriminovaném období a podle svědkyně [jméno FO] byla původní žalobkyně tehdy sice hůře pohyblivá, byla však vnímavá a schopna běžné komunikace. I podle žalované 2, která tehdy poskytovala informace o zdravotním stavu původní žalobkyně svědkyni [jméno FO], byla původní žalobkyně ke dni [datum] normální, dalo se s ní běžně mluvit a [tituly před jménem] [jméno FO] odpovídala, že všemu rozumí – [tituly před jménem] [jméno FO] si však na původní žalobkyni ani další okolnosti sepisu notářského zápisu již nepamatuje. K námitce žalovaných, že byly zkráceny na svých právech z důvodu, že byl [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut až deset let poté, co jako notářský kandidát sepsal notářský zápis, a že si tudíž pro takový časový odstup na jeho sepsání již nevzpomíná, soud uvádí, že žalované pouze spekulují, mají-li za to, že byl-li by tento svědek vyslechnut dříve, byla by jeho výpověď k věci konkrétní a obsáhlejší, protože by si na onu událost pamatoval. Jakkoli není vyloučeno, že mu jeho setkání s původní žalobkyní na čas skutečně utkvělo v paměti, lze jen stěží odhadovat, zda by si ho do detailů vybavil po uplynutí roku jednoho, dvou nebo tří lépe, než až později. Ani výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] tak nepřinesla žádná podstatná zjištění, v jaké mentální kondici původní žalobkyně dne [datum] byla. Nelze totiž přeceňovat vyjádření tehdejšího notářského kandidáta, že by notářský zápis s původní žalobkyní nesepsal, pokud by měl pochybnosti o jejím zdravotním stavu, neboť takové tvrzení jen odpovídá praxi, jak by být vykonávána správně měla, nikoli zda se tak i skutečně stalo v projednávaném případě. Koneckonců pakliže notářský kandidát žádný (do hloubky) jdoucí rozhovor s účastnicemi jednání, potažmo přímo s původní žalobkyní nevedl, mohla se původní žalobkyně cítit v přítomnosti dcery (žalované 2) a vnučky (žalované 1) klidně a komfortně i v pro ni neznámém prostředí, na pokládanou otázku, zda rozumí, odpovídat jednoduše tak, že „ano“ nebo „rozumím“, pročež nemusela vykazovat známky člověka stiženého duševní poruchou; přinejmenším se tak notářskému kandidátovi coby laikovi, který původní žalobkyni (nikdy) neznal, jako takový člověk jevit nemusela. Soud proto s ohledem na výše uvedené nesouzní s žalovanými, že je pro věc stěžejní, že notářský kandidát vypověděl, že by notářský zápis s původní žalobkyní nesepsal, pokud by býval měl pochybnosti o jejím zdravotním stavu, zejména pokud by nebyla schopna na něho reagovat a nebyla orientována místem a časem.

28. Pro úplnost soud dodává, že žalované nenamítají, že výpovědní hodnota byla v důsledku plynutí času snížena i u dalších jimi navržených a vyslechnutých svědků či u samotné žalované 2, ačkoli také u nich přirozeně mohl odstup od roku 2010 ovlivnit reprodukci jejich tehdejšího vnímání původní žalobkyně. Navzdory tomu žalované trvají na tom, že o výslechy jimi navržených svědků a žalované 2 by se soud měl bez pochybností opřít. Z pohledu žalované 2 se přitom zdravotní stav původní žalobkyně zhoršil až po pádu v roce 2012, do té doby byla podle žalované 2 „v pohodě“ a reagovala přiměřeně ke svému věku. Žalovaná 2 původní žalobkyni vídala pravidelně každý týden a brala si ji i k sobě domů na víkendy, měla tedy beze sporu vlastní zkušenosti s původní žalobkyní a pro personál Domova bylo běžné, že s ní původní žalobkyně Domov opouštěla – konkrétně návštěvu původní žalobkyně notářského úřadu dne [datum] žalovaná 2 s nikým z Domova ani s lékaři původní žalobkyně nekonzultovala, jelikož to nepovažovala za potřebné. Žalovaná 2 přes blízký vztah s původní žalobkyní nicméně (údajně) nevěděla o tom, že byla původní žalobkyně vyšetřována lékařkou z oboru psychiatrie, ačkoli z její výpovědi plyne, že se o její zdravotní stav v minulosti zajímala a mj. hovořila s neurologem o tom, že měla původní žalobkyně [Anonymizováno] [Anonymizováno] a že má [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. Z účastnické výpovědi žalované 2 tak sice plyne mnoho informací týkající se zdravotního stavu původní žalobkyně v inkriminovaném období, žalovaná 2 však i přes častý a též déletrvající kontakt vnímala původní žalobkyni toliko pozitivně, aniž věděla o tom, že původní žalobkyně je v péči lékařky z oboru psychiatrie. Takové vnímání původní žalobkyně ze strany žalované 2 proto soud hodnotí jako citově zkreslené se snahou odhlížet od projevů duševní choroby původní žalobkyně.

29. Za nejvíce objektivní (odpovídající realitě) výpověď z okruhu rodiny proto soud vyhodnotil svědeckou výpověď [jméno FO], který přesvědčivě líčil zdravotní stav původní žalobkyně v průběhu času a věděl také, že původní žalobkyně byla v péči lékařky [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědek věrohodně vysvětlil, že si zdravotní stav původní žalobkyně v inkriminovaném období pamatuje, protože byl od října 2010 v důchodu a do Domova chodil (sám nebo s žalobkyní a)) navštěvovat původní žalobkyni i několikrát do týdne, protože v Domově byla umístěna i jeho matka, nadto si svědek s žalobkyní a) brali původní žalobkyni také k sobě domů. Podle svědka [jméno FO] se tehdy (v rozhodném období) původní žalobkyně do hovoru příliš nezapojovala, často reagovala jen „ano“ a „ne“ nebo smíchem na smích ostatních, občas také říkala nemravné nebo nesmyslné věci.

30. Původní žalobkyně před svědkem [jméno FO] průběh dne [datum] popsala v březnu 2011 jen stroze a zejména v tom smyslu, že jí jeden pán dlouho něco povídal a řekl jí, kde má co podepsat, načež konstatovala, že nechtěla vše darovat jen jedné vnučce. S výjimkou [jméno FO] však shora vyjmenovaní svědci z širšího rodinného kruhu původní žalobkyně spolu s žalovanou 2 svorně potvrdili (dřívější) přání původní žalobkyně darovat spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech žalované 1. Snaha žalovaných prokázat, že si původní žalobkyně dlouhodobě přála, aby sporné nemovitosti připadly žalované 1, jakož i to, že již historicky byla ideální polovina sporných nemovitostí původní žalobkyní a jejím manželem přislíbena žalované 2 (a jejímu tehdejšímu manželovi), svědčí v kontextu objektivně zjištěného zdravotního stavu původní žalobkyně v roce 2010 nicméně i proti žalovaným, nikoli jen v jejich prospěch, neboť nelze vyloučit, že v inkriminovaném období mohla být původní žalobkyně snadněji ovlivnitelná.

31. Z audiovizuálního záznamu doloženého žalovanými soud zjistil, že je na něm zachycena původní žalobkyně na rodinném setkání při příležitosti mikulášské nadílky v prosinci 2010. Původní žalobkyně sedí v křesle, dívá se kolem sebe a téměř nijak se do dění nezapojuje – reaguje opakovaně citoslovcem „jé“ a směje se, po vzoru ostatních konstatuje, že je tam Mikuláš a že se bojí; následně se zajímá, kdo je druhé (pro ni cizí) dítě v místnosti a stroze hodnotí, jak je velké a co dělá, domnívá se nesprávně, že spolu obě přítomné děti chodí do školky.

32. K tomuto důkazu žalobkyně uvedly, že ze záznamu nevyplývá datum pořízení právě dne [datum] a že neprokazuje, že původní žalobkyně nebyla dementní. Mají za to, že je ze záznamu naopak patrné, že původní žalobkyně nemluvila a bylo jí popisováno, kdo je kdo, proto považují tento záznam za rozporný s výpovědí svědkyně [jméno FO]. S tím však žalované nesouhlasily a oponovaly, že záznam svědčí o tom, že původní žalobkyně byla schopna se této události účastnit a nebyla nemohoucí.

33. V návaznosti na uplatněnou argumentaci z obou stran soud uvádí, že z provedeného audiovizuálního záznamu ani fotografií původní žalobkyně soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil, neboť původní žalobkyně je toliko zachycena, jak v rodinném prostředí sedí a usmívá se, přičemž na zvukovém záznamu se příliš verbálně neprojevuje.

34. Z podaných svědeckých výpovědí a účastnické výpovědi žalované 2 ani ve spojení s (audio)vizuálními záznamy původní žalobkyně tak soud nemohl učinit jednoznačný závěr o tom, zda původní žalobkyně trpěla, či netrpěla v době uzavření darovací smlouvy dne [datum] duševní poruchou, která podstatně snižovala její ovládací a rozpoznávací schopnosti. Rozhodující proto byly vypracované znalecké posudky a jejich doplnění před soudem, jelikož až znalci zodpověděli tuto stěžejní odbornou otázku.

35. Ve znaleckém posudku ze dne [datum] zpracovaném [tituly před jménem] [jméno FO], který původní žalobkyni osobně vyšetřil ještě před její smrtí dne [datum], tento znalec shrnul, že již dne [datum] při vyšetření psychiatričkou [tituly před jménem] [jméno FO] bylo objektivně zjištěno, že původní žalobkyně má primitivní nesouvislé myšlení, byla u ní přítomna porucha řeči, hrubé poruchy paměti a nebyla schopna přiléhavého vyjádření. V době od [datum] do [datum] byla hospitalizována na [Anonymizováno] oddělení v Nemocnici v [Anonymizováno], kde nebyla schopna uvést svoji anamnézu a byla dezorientovaná. Při CT mozku provedeném dne [datum] byl konstatován [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a projevy [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V lékařské zprávě [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] při hospitalizaci od [datum] do [datum] bylo uvedeno, že původní žalobkyně je velmi omezeně orientovaná osobou, místem a časem není zcela orientovaná, je vysoce ošetřovatelsky závislá, kromě jiných diagnóz byla konstatována porucha poznávacích funkcí (kognitivní porucha – paměť, myšlení, pozornost, orientace) středního stupně. Z forenzně psychiatrického hlediska proto znalec dospěl k závěru, že u původní žalobkyně byla zjištěna duševní porucha trvalého charakteru, a to plně rozvinutá demence cévního typu, která vznikla na základě nedostatečného prokrvení mozku pro uzávěr mozkových tepen pro celkovou arteriosklerózu. Došlo tak k nezvratnému poškození mozkové tkáně. Poruchu hodnotil jako trvalou, léčebně neovlivnitelnou, s tím, že důsledkem onemocnění docházelo u původní žalobkyně k úbytku mozkové kůry a následně k poškození poznávacích funkcí, paměti, orientace, myšlení. Onemocnění se rozvíjelo plíživě již několik let zpětně, nejméně od roku 2008, kdy bylo prvně diagnostikováno, v roce 2010 byla demence již plně vyjádřena. Při výslechu provedeném v předcházejícím řízení znalec doplnil, že původní žalobkyně mohla být schopna v listopadu 2010 ještě společensky konverzovat na úrovni otázek jak se má či zda má nějaký problém, její odpovědi ale byly vágní. Pokud by s ní byl zapředen hovor, tak by podle znalce i laik poznal, že není v pořádku. Znalec uvedl, že medicína nezná pojem tzv. světlé chvilky. Hovoří se pouze o kolísavém stavu, který je závislý na tom, jak je pacient hydratovaný, jak se vyspal apod. Toto kolísání však není natolik velké, aby pacient byl schopen kvalitně uvažovat, jelikož u něho již došlo ke ztrátě mozkové hmoty.

36. V dalším řízení zdejší soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným ve zrušujícím rozsudku, zadal zpracování nového znaleckého zkoumání původní žalobkyně.

37. Ze znaleckého posudku [právnická osoba] ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] za čtyřčlennou znaleckou komisi, po studiu obsahu spisu vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a na základě zdravotní dokumentace původní žalobkyně získané od [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], vyplývá, že obě jmenované lékařky vyšetřovaly původní žalobkyni ještě přede dnem [datum] a nezávisle na sobě shodně shledaly u původní žalobkyně výraznou poruchu kognitivních funkcí, myšlení i dezorientaci. Již v roce 2008 byla přitom při vyšetření na CT u původní žalobkyně zachycena [Anonymizováno] [Anonymizováno] a byl popisován korelát ke zhoršování kognitivních funkcí, v témže roce původní žalobkyně prodělala [Anonymizováno] [Anonymizováno], ovdověla a byla umístěna do Domova pro zhoršení sebeobslužnosti. [právnická osoba] proto dospěla k závěru shodně jako předtím znalec [právnická osoba], že ke dni [datum] nebyla původní žalobkyně schopna projevit přání darovat svůj spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech a nebyla schopna posoudit důsledky darovací smlouvy ze dne [datum], neboť tehdy trpěla středně těžkou až těžkou demencí, která v čase dále progredovala. Stav kognitivních funkcí původní žalobkyně a její schopnost se rozhodnout a dohlédnout důsledků svých rozhodnutí se podle znalecké kanceláře začal horšit minimálně v průběhu roku 2008, kdy původní žalobkyně prodělala [Anonymizováno] [Anonymizováno], byl u ní diagnostikován [Anonymizováno] [Anonymizováno] a byla u ní potvrzena [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], nadto byla v tomto roce vystavena stresu v důsledku úmrtí jejího manžela (taková událost totiž velmi často vede k dalšímu zhoršení psychických funkcí). I přes dobrou adaptaci v Domově (kterou popisovali svědci) docházelo u původní žalobkyně zjevně k postupnému zhoršování orientace, paměti, myšlení, vyjadřovacích schopností, a to až do fáze středně těžké demence, kterou nezávisle na sobě diagnostikovaly [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2010, která nadto uvedla, že jsou již bez efektu léky zpomalující průběh degenerace. V počátku roku 2011 byl pak již stav původní žalobkyně na úrovni těžké demence, rozhodovací a ovládací schopnosti původní žalobkyně totiž se zrychlující se tendencí progredovaly, až byla původní žalobkyně omezena ve způsobilosti právně jednat. Ze znaleckého posudku vyplývá, že osoby ve fázi středně těžké demence nejsou schopni orientovat se místem a časem, vybavit si jména blízkých osob, vštípit si nové poznatky či fungovat bez pomoci. Samostatně zvládají jen jednoduché denní úkoly. Schopnost rozhodovat se a dohlédnout důsledků rozhodnutí jsou snížené forenzně významným způsobem. Jde přitom o trvalý stav neovlivnitelný současnými léčebnými prostředky.

38. Znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], pověřená znaleckou kanceláří k doplnění a stvrzení podaného znaleckého posudku, ve své výpovědi setrvala na závěrech znaleckého posudku ze dne [datum], že původní žalobkyně k datu [datum] trpěla středně těžkou až těžkou demencí. Takový jedinec podle znalkyně není schopen samostatné sebepéče, potřebuje pomoc, je dezorientovaný, neudrží pozornost, má výrazné poruchy paměti, je lehce ovlivnitelný a vysoce důvěřivý. [právnická osoba] měla k dispozici dokumentaci, která na sebe časově navazovala a popisovala, jak se stav původní žalobkyně rozvíjel. Ze zpráv [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že u původní žalobkyně bylo zaznamenáno vyhasínání staropaměti, už během roku 2010 tato lékařka popisovala těžké změny a v lednu 2011 již konstatovala těžkou demenci; symptomy demence potvrdilo i vyšetření na CT – je zde patrná [Anonymizováno] [Anonymizováno] (úbytek mozkové tkáně). Jen podle CT mozku nelze učinit závěr o středně těžké demenci, ke zjištění demence u původní žalobkyně by býval byl vhodný Addenbrookský test anebo Mini-Mental test, nicméně není nařízeno, aby se ke zjištění demence tyto testy prováděly, nejdůležitější je vždy provést s posuzovaným pohovor. Ve vztahu ke znaleckému posudku [právnická osoba] znalkyně uvedla, že je pouze hypotéza, že se první projevy demence začaly projevovat u původní žalobkyně již v roce 2005, změny kognitivních funkcí jsou u původní žalobkyně popisovány až v roce 2008. Velkým stresorem a spouštěčem změn demence bylo podle znalkyně tehdy úmrtí manžela původní žalobkyně. O tom, že se zdravotní stav původní žalobkyně zhoršoval, svědčí také to, že byla umístěna do Domova. K rozporuplným výpovědím svědků, se kterými byla znalecká kancelář seznámena z obsahu spisu, znalkyně uvedla, že je třeba rozlišovat, jak často původní žalobkyni viděli a kolik času s ní strávili, protože krátkodobě mohla situace vypadat jinak. Znalkyně konstatovala, že se často stává, že si blízcí příbuzní nechtějí připustit, že je stav rodinného příslušníka tak špatný, jaký je. I dementní člověk může mít chvíle, že odpovídá přiléhavě, což ale neznamená, že dementní není. Lidé s demencí totiž mohou působit mezi blízkými osobami, se kterými se cítí dobře, jako že jim nic není, jsou klidnější a usmívají se. V kontaktu s cizími lidmi ale mohou být úzkostnější, mohou mít záchvat nebo nemusí reagovat vůbec. Znalkyně tak není přesvědčena o tom, že osoba se středně těžkou demencí je schopna vést souvislejší hovor s notářem. Původní žalobkyně sice mohla učinit výrok, že „dům chce darovat [Anonymizováno]“, nicméně lidé s demencí nejsou schopni být si vědomi důsledků svého jednání. Videozáznam zachycující původní žalobkyni založený ve spise znalkyně neviděla.

39. Další návrhy na provedení důkazů, a to výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], jakož i na vyžádání si lékařské zprávy od [tituly před jménem] [jméno FO] z dubna 2010, soud zamítl pro nadbytečnost. Konkrétně navržený výslech dalšího znalce soud neprovedl, protože provedl výslech znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která zpracovala znalecký posudek ze dne [datum] spolu s [tituly před jménem] [jméno FO]. Skutečnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] neviděla videozáznam, který je součástí spisu v projednávané věci a který byl toliko jedním z podkladů pro znalecké zkoumání, nebyl dostatečným argumentem pro to, aby soud provedl výslech i s druhým zpracovatelem posudku, který toto video viděl a vyjádřil se (po jeho zhlédnutí) v písemné formě v odůvodnění znaleckého posudku, s nímž se soud spokojil. Jelikož tedy nebylo možné očekávat, že by provedení výslechu dalšího znalce vedlo k novým zjištěním, bylo by provedení takového důkazu neúčelným a nehospodárným, neboť by pouze prodloužilo řízení bez podstatného efektu a zvýšilo náklady státu. Pokud pak jde o provedení důkazu lékařskou zprávou [tituly před jménem] [jméno FO] z dubna 2010 a provedení výslechu této lékařky jako svědkyně, dospěl soud k závěru, že ani tyto důkazy nebyly pro zjištění skutkového stavu nezbytné, neboť v dosavadním řízení již bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že původní žalobkyně v inkriminovanou dobu trpěla duševní poruchou, která ji činila neschopnou darovat spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech žalované 1. Nadto bylo zjištěno, že předmětná lékařská zpráva již není u [tituly před jménem] [jméno FO] ani znalecké kanceláře k dispozici, soud ji proto neměl ani od koho vyžádat. Vyslechnuta jako svědkyně přitom byla [tituly před jménem] [jméno FO], která v roce 2010 byla také ošetřující lékařkou původní žalobkyně, a to dokonce z oboru psychiatrie.

40. Na tomto základě soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Darovací smlouvou ze dne [datum], sepsanou formou notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO] jménem notářky [tituly před jménem] [jméno FO], původní žalobkyně bezúplatně převedla svůj spoluvlastnický podíl na sporných nemovitostech na žalovanou 1. Na jeho sepsání ani na účastníky si již [tituly před jménem] [jméno FO] nepamatuje. Právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí nastaly ke dni [datum]. Od konce roku 2008 žila původní žalobkyně v Domově, protože přestala být soběstačná z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu v důsledku nádoru na mozku a pádu v první polovině roku 2008. V domově ji navštěvovali rodinní příslušníci a brali si ji i na delší návštěvy k sobě domů. Předmětného dne [datum] ji v Domově vyzvedla žalovaná 2 a odvezla ji spolu s žalovanou 1 do notářské kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem sepsání předmětné darovací smlouvy. V roce 2010 trpěla původní žalobkyně [Anonymizováno], inkontinencí, anémií a měla [Anonymizováno] na [Anonymizováno], který byl zjištěn již na vyšetření v roce 2008 a jehož operační řešení původní žalobkyně odmítla. V květnu 2010 původní žalobkyně utrpěla náhlou příhodu břišní, v září a v prosinci 2010 upadla a zranila si přitom dolní končetinu a podruhé i hlavu. Konkrétně dne [datum] původní žalobkyně byla vyšetřena psychiatričkou [tituly před jménem] [jméno FO], která u ní konstatovala obraz středně těžké demence. Následně dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] shledala, že obraz původní žalobkyně svědčí o progredující demenci do stadia těžké demence. Ke dni [datum] tak původní žalobkyně trpěla středně těžkou demencí, přičemž zdravotní stav původní žalobkyně se postupně zhoršoval. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž nabyl právní moci téhož dne [datum], byla původní žalobkyně zbavena způsobilosti k právním úkonům a její opatrovnicí byla ustanovena žalobkyně a). Dne [datum] původní žalobkyně zemřela.

41. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Předně se soud zaobíral otázkou, zda žalobkyně a žalované mají naléhavý právní zájem na určení vlastnictví ke sporným nemovitostem, neboť podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Určovací žaloba má preventivní charakter, a to tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (zde určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Žalobce se musí domáhat určení existence primárního právního vztahu, nikoliv existence nebo neexistence okolností, které jej měly nastolit. Proto je v zásadě třeba žalovat na určení vlastnictví, nikoliv na určení neplatnosti právního jednání, které mělo vlastnictví nastolit (zde by se jednalo o určení ne/platnosti darovací smlouvy, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2978/2019). Tomuto požadavku zde obě strany sporu dostály.

42. Žalobu na určení neplatnosti právního úkonu (zde darovací smlouvy), stejně jako žalobu na určení vlastnictví k (zde nemovité) věci, jež byla předmětem takové smlouvy, přitom může podat i osoba, jež nebyla účastníkem smlouvy. Úspěch takové žaloby je ovšem podmíněn tím, že určení existence tohoto právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní právní postavení žalobce vůči žalovanému. Toliko žalovaná 1 byla přímo jednou ze stran předmětné darovací smlouvy ze dne [datum], neboť figurovala na straně obdarované, o jejím naléhavém právním zájmu na určení vlastnictví ke sporným nemovitostem zde tudíž není pochyb.

43. Podstatné tak je, jak se následné určení promítne do právních poměrů zbývajících žalujících. Přitom může jít i o účast na věci, jež se ve sporu o určení vlastnictví neprojevuje přímo vlastnickým nárokem žalobce k předmětu určení, nýbrž třeba i dědickým nárokem žalobce k této věci. Mohlo-li by tedy požadované určení založit právně významný následek v řízení o dědictví po zůstaviteli (subjektu neplatného úkonu), pak dopad do právní sféry (ani) třetí osoby, jmenovitě dědice, vyloučit nelze (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1897/98). Dědic se tedy může domáhat určení, že zůstavitel byl ke dni úmrtí vlastníkem věci. Toto určení se vztahuje ke dni smrti zůstavitele, a okolnosti nastalé později na něj nemohou mít vliv (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2255/2004).

44. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí ve věci samé. Naléhavý právní zájem může i během řízení pominout, pokud je otázka existence (zde vlastnického) práva vyřešena (nebo dokonce musí být řešena) jako předběžná v rámci řízení, v němž se vztah účastníků řeší ze širší perspektivy, to se však v projednávané věci nestalo – neboť přestože v rámci dodatečného projednání dědictví po původní žalobkyni byla schválena dědická dohoda žalobkyň a) a b) a žalované 2, že nabývají rovným dílem (tehdy nově najevo vyšlý) spoluvlastnický podíl původní žalobkyně ve výši ideálních 13/16 na sporných nemovitostech, v pozůstalostním řízení soud vycházel z tehdy pravomocného a vykonatelného rozsudku soudu I. stupně, který však byl později zrušen Nejvyšším soudem. Věc jako taková pak byla vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení, spor o vlastnictví ke sporným nemovitostem tedy dosud vyřešen nebyl.

45. Žalobkyně a) a b) spolu s žalovanou 2 jsou tak i nadále coby dědičky z titulu svého dědického nároku věcně legitimováni k podání žaloby na určení, že původní žalobkyně byla ke dni svého úmrtí spoluvlastnicí sporných nemovitostí. Domáhají-li se přitom jiného určení, než jen deklarace spoluvlastnictví sporných nemovitostí v rozsahu aktuálně zapsaném v katastru nemovitostí, lze i u nich shledat naléhavý právní zájem na tomto určení. Určovací žalobu by nebylo možné s úspěchem podat, jestliže by jejím jediným cílem byl právě právní popis zapsaného skutkového stavu, obě žalobkyně se však žalobou, stejně tak jako obě žalované vzájemné žalobou, domáhají zcela jiného určení.

46. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví ke sporným nemovitostem tak soud shledal u všech účastnic řízení.

47. Konkrétně ve vztahu k námitce žalovaných ohledně naléhavého právního zájmu žalobkyň soud rekapituluje, že i ten má za prokázaný, neboť pro žalobkyně by nebylo postaveno najisto, že by příp. vyhovující rozsudek zakládal stejný právní stav, jako je nyní zapsán v katastru nemovitostí. Žalobkyně se v petitu žaloby domáhají jiného určení a na jeho základě by mělo být doplněno dědické řízení, byť v něm následně není vyloučeno, že výsledkem bude stejný zápis, dnes je zápis odlišný od toho, čeho se žalobkyně žalobou domáhají. Stejně tak nelze předjímat určení výrazně nižšího rozsahu spoluvlastnických podílů žalobkyň, když jejich určení závisí na výsledku nalézacího i následně pozůstalostního řízení. Naléhavý právní zájem žalobkyň je dán i tím, že dopředu může vyloučit budoucí spory mezi účastnicemi řízení.

48. Následně tak soud přistoupil k meritornímu posouzení, zda právní jednání původní žalobkyně, a to uzavření darovací smlouvy dne [datum] formou notářského zápisu, bylo, či naopak nebylo učiněno v duševní poruše původní žalobkyně, a pokud ano, zda její ovládací (ve smyslu její schopnosti ovládnout své jednání) a rozpoznávací schopnosti (ve smyslu rozpoznání následků jejího jednání) byly podstatně sníženy. Jinými slovy se soud zabýval tím, zda darovací smlouva ze dne [datum] byla platným právním úkonem původní žalobkyně nebo nikoli.

49. Vzhledem k tomu, že původní žalobkyně darovala svůj spoluvlastnický podíl v rozsahu ideálních 13/16 na sporných nemovitostech žalované 1 dne [datum], posouzení platnosti tohoto právního úkonu (nyní jde v právní terminologii o právní jednání) se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen „občanský zákoník“). Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) totiž platí, že (není-li dále stanoveno jinak) se řídí ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, a současně podle 3028 odst. 3 věty první o. z. platí, že (není-li dále stanoveno jinak) se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

50. Podle § 628 občanského zákoníku platilo, že darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá (odst. 1). Darovací smlouva musela být písemná, byla-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedošlo-li k odevzdání a převzetí věci při darování (odst. 2).

51. Ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku stanovilo, že právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný, přičemž právním úkonem se rozuměl projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují (§ 34 občanského zákoníku).

52. Podle § 38 občanského zákoníku platilo, že neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům (odst. 1). Rovněž je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (odst. 2).

53. K posouzení neplatnosti právního úkonu učiněného v duševní poruše ve smyslu § 38 odst. 2 občanského zákoníku přitom postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly v důsledku duševní poruchy podstatně sníženy, nemusejí být zcela vymizelé (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Závěr o neplatnosti právního úkonu však nezbytně předpokládá, aby bylo vždy bezpečně zjištěno, že jeho subjekt buď nedokáže posoudit následky svého právního úkonu, anebo tento právní úkon ovládnout, popřípadě obojí. Judikatura Nejvyššího soudu však nikdy nebyla postavena na závěru, že k aplikaci ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku lze přistoupit pouze na základě stoprocentně zjištěného skutku. Tím ostatně Nejvyšší soud reflektoval nález Ústavního soudu ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 173/13, ve kterém Ústavní soud konstatoval, že důkazní standard zcela jednoznačného skutkového závěru bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání je nadměrně vysoký.

54. Rozsudkem soudu I. stupně soud žalobě žalobkyň a) a b) vyhověl a určil, že původní žalobkyně byla ke dni [datum] podílovou spoluvlastnicí sporných nemovitostí v rozsahu ideálních 13/16 (výrok I). Zdejší soud totiž dospěl k právnímu závěru, že právní úkon původní žalobkyně učiněný dne [datum] je úkonem absolutně neplatným, protože původní žalobkyně nebyla schopna činit právní úkony v důsledku středně těžké demence (duševní choroby), která u ní byla diagnostikována již dne [datum]. Tento závěr soud učinil primárně na základě znaleckého posudku ze dne [datum] zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechu tohoto znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který původní žalobkyni také osobně vyšetřil ještě před její smrtí dne [datum]. K odvolání žalovaných 1 a 2 odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil, přičemž se stěžejní odvolací námitkou žalovaných 1 a 2, že před znaleckým zkoumáním původní žalobkyně mělo být nejdříve provedeno dokazování stran jednání a chování původní žalobkyně, se vypořádal tak, že jestliže by soud ustanovil znalce až po části provedeného dokazování, nestihl by znalec provést osobní vyšetření původní žalobkyně před její smrtí, a že tudíž bylo s ohledem na věk původní žalobkyně a její tehdejší zdravotní stav v procesním zájmu všech účastnic řízení, aby byl znalecký posudek vypracován bez zbytečného odkladu. Nicméně k dovolání žalovaných 1 a 2 podanému proti rozsudku soudu II. stupně Nejvyšší soud zrušujícím rozsudkem zrušil rozsudek soudu II. i I. stupně, jakož i usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž zdejší soud rozhodl o výši náhrady nákladů řízení státu, a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

55. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozsudku zdůraznil, že ne každá duševní porucha fyzické osoby, která činí právní úkon, vede k jeho (absolutní) neplatnosti, nýbrž že pouze taková duševní porucha, která jednající osobu činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou (k tomu odkázal na rozsudek tamního soudu ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1560/2011, ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2015, či ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5750/2015). Znaleckému posudku [právnická osoba] Nejvyšší soud vytkl, že znalec nespecifikoval ve svých závěrech, kterou duševní chorobou měla původní žalobkyně trpět, a zdejšímu soudu pak, že odpovědi znalce na otázky právní (soudem nesprávně položené) nemohly být (nejsou) pro soud z hlediska jeho meritorního rozhodování využitelné (k tomu odkázal na rozsudek tamního soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5226/2009, a ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012). Nejvyšší soud konstatoval, že nebylo zásadním pochybením, pakliže soud s ohledem na špatný zdravotní stav původní žalobkyně bez prodlení přistoupil k ustanovení znalce za účelem zpracování znaleckého posudku ohledně zjištění zdravotního stavu původní žalobkyně v inkriminovaném období, nicméně tak měl učinit s tím, že poté bude nařízeno jednání za účelem doplnění skutkového podkladu z oblasti dosavadního chování původní žalobkyně, z nějž bude znalec při zpracování posudku také vycházet. Je přitom úlohou soudu, aby svědecké výpovědi a různá potvrzení či prohlášení o chování původní žalobkyně, jež mohou obsahovat i zásadně protichůdné informace, velmi pečlivě jednotlivě vyhodnotil a relevantním způsobem vyložil, proč a na základě jaké (logické) úvahy nakonec přisvědčil například jedné skupině svědků a z jakého důvodu naopak nepřejal informace od druhé skupiny svědků. Teprve po takovéto verifikaci lze podle názoru Nejvyššího soudu znalci předložit spis za účelem (finálního) zpracování znaleckého posudku, kdy znalec bude vycházet toliko z těch zjištění, které soud na podkladě takového hodnocení svědeckých výpovědí učinil a přiznal jim validitu. Přesto ani tato okolnost nebude bránit znalci ve zpracovaném posudku zohlednit i další výpovědi, z nichž soud skutková zjištění neučinil, pakliže znalec z hlediska posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, dospěje k závěru, že informace vyplývající z těchto výpovědí svědků, například odpovídají popisu typického chování znalcem označené duševní poruchy původní žalobkyně – bude pak na soudu, aby všechny tyto okolnosti v rámci hodnocení důkazů zohlednil a promítl je do závěru o skutkovém stavu a do následného právního posouzení věci (k tomu Nejvyšší soud odkázal na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 10 Co 244/2007). Nejvyšší soud proto uzavřel, že zdejší i odvolací soud v minulosti dospěly k nesprávnému závěru o nadbytečnosti provádění dalšího navrženého dokazování za situace, kdy stále existovaly pochybnosti o zdravotním stavu původní žalobkyně v inkriminovaném období. Provedení žalovanými navrhovaných důkazů totiž mohlo podle Nejvyššího soudu přispět k objasnění věci, resp. z těchto důkazů soudem učiněná zjištění mohla do jisté míry objasnit určité významné momenty chování (jednání) původní žalobkyně při uzavírání předmětné darovací smlouvy ze dne [datum] sepsané ve formě notářského zápisu, před jehož sepisem notář standardně poučuje účastníky smlouvy o právních důsledcích jejich jednání a dotazuje se, zda účastníci takovému poučení porozuměli (pročež tak Nejvyšší soud shledal nezbytným provést i výslech notářského kandidáta [tituly před jménem] [jméno FO]). Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem ve zrušujícím rozsudku je (byl) pro zdejší soud závazný. Na exkurz učiněný Nejvyšším soudem do judikatury aplikovatelné v projednávané věci zdejší soud pro stručnost toliko odkazuje.

56. V této návaznosti zdejší soud zejména připomíná, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, řešení otázky, zda osoba v době, kdy činila příslušný právní úkon, jednala v duševní poruše, závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborných znalostí. Judikatura, převážně se upínající k interpretaci a aplikaci ustanovení § 38 odst. 1 občanského zákoníku, tj. k institutu omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, kterou lze ovšem přiměřeně použít i při posuzování platnosti právního úkonu ve smyslu § 38 odst. 2 občanského zákoníku, opakovaně zaujala právní názor, že v těchto věcech je povinností soudu umožnit znalcům (psychiatrům, psychologům), aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy duševní choroby vyžadují zbavení, případně omezení způsobilosti k právním úkonům. K tomuto účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, přičemž nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Zvláště je nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se vyšetřovaný chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních situacích, apod.

57. V souladu s výše uvedeným proto soud dovyslechl navržené svědky a žalovanou [právnická osoba] jednotlivým výpovědím rodinných příslušníků soud sděluje, že tyto výpovědi jsou zčásti vzájemně protichůdné, a svým obsahem tak zcela neprokazují ani zcela nevyvracejí skutkovou verzi jedné či druhé procesní strany. Co se týká svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], tu lze hodnotit jako velmi obecnou, neboť si události podpisu darovací smlouvy nepamatoval, věrohodně popsal jen proces, který obvykle předchází notářskému zápisu, načež uvedl, že kdyby měl nějaké pochybnosti o svéprávnosti jednající osoby, tak by s ní notářský zápis nesepsal. Proti výpovědi svědků ze strany žalovaných i [tituly před jménem] [jméno FO] nicméně stojí zjištění znalců, kteří se jednoznačně vyjádřili tak, že původní žalobkyně v době, kdy předmětný úkon činila, objektivně trpěla duševní poruchou.

58. Podle § 127 odst. 1 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá si soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

59. Jakkoli esenciálním důkazním podkladem v řízení, v němž je posuzováno, zda předmětné právní jednání fyzické osoby bylo učiněno v duševní poruše, je znalecký posudek z příslušného oboru, nezbavuje to soud povinnosti hodnotit ho jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř. s tím, že však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů. Soud tedy hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 24 Cdo 873/2018). Soud proto hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedly účastnice řízení.

60. V daném případě vyslechnutá znalkyně za znaleckou kancelář přesvědčivým způsobem obhájila znalecký posudek zpracovaný dne [datum] a zodpověděla veškeré vznesené dotazy. O správnosti odborných závěrů znalecké kanceláře ze strany soudu nebyly pochybnosti, ostatně přezkoumávat jejich věcnou správnost ani soudu nepříslušelo. Znalkyně potvrdila, že psychický stav původní žalobkyně byl ke dni podpisu darovací smlouvy změněn natolik, že její schopnosti posoudit následky svého jednání a své jednání ovládnout byly podstatným způsobem sníženy. Co se týká argumentace žalovaných, že diagnóza původní žalobkyně učiněná [tituly před jménem] [jméno FO] byla zpochybněna Nejvyšším soudem, tak soud konstatuje, že zprávy [tituly před jménem] [jméno FO], byť se z pohledu Nejvyššího soudu mohly jevit jako kusé, byly pouze jedním z podkladů pro vypracování znaleckého posudku, nicméně lékařských zpráv byla celá řada a nadto byla [tituly před jménem] [jméno FO] slyšena před soudem jako svědkyně. Teprve všechny tyto důkazy a klinické zkušenosti znalců vedly znaleckou kancelář k závěru, že původní žalobkyně v době, kdy předmětný právní úkon činila, trpěla duševní poruchou.

61. Soud nadto poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2020, sp. zn. 24 Cdo 622/2020, ve kterém tamní soud reagoval na v praxi nikoli výjimečnou situaci, kdy posuzovaná osoba je (objektivně) stižena duševní poruchou a učinila právní úkon, který byl pro její vymizelé či podstatně snížené ovládací či (nebo i) rozpoznávací schopnosti shledán rozhodujícím soudem jako absolutně neplatný ve smyslu § 38 odst. 2 občanského zákoníku, ačkoliv chování posuzovaného navenek – vůči laikům – nemuselo na první pohled vykazovat zjevný prvek jednání osoby stižené duševní poruchou. Nejvyšší soud vyložil, že relevantní v tomto směru jsou především odborné závěry soudního znalce (psychiatra), který mnohdy až na základě sofistikovaného vyšetření dojde k závěru, že ovládací či (nebo i) rozpoznávací schopnosti posuzované osoby byly v době učiněného právního úkonu touto osobou vymizelé či podstatně snížené.

62. Poukazovaly-li žalované na to, že znalecký posudek ze dne [datum] byl vyhotoven až po dlouhé době po předmětném právním jednání původní žalobkyně, a to dokonce až po její smrti, soud uvádí, že při posuzování způsobilosti již zemřelých osob k jednotlivému právnímu aktu je znalcova role skutečně podstatně snížena. Žalovaným v tomto ohledu dává za pravdu nejen Nejvyšší soud, ale i odborná literatura. Znalec se v takovém případě nemůže spolehnout na výtěžek vlastní verbální explorace posuzovaného, ale vychází pouze ze spisového materiálu, sice také z výpovědí svědků a tvrzení účastníků řízení, nicméně se zaměřením na zdravotnické nálezy, zejména na záznamy z doby nejbližší původní posuzovanému právnímu úkonu (viz MUDr. Slavoj Brichcín, Soudně psychiatrická expertíza z pohledu znalecké praxe, Bulletin advokacie č. 4/1998, str. 21 a násl., dostupný v systému Beck-online). V soudní praxi tedy nejde o nijak výjimečnou situaci, s níž by se soud nezvládl vypořádat. Ostatně žalované zde záměrně odhlíží od toho, že původní žalobkyně byla vyšetřena také dvěma znalci ještě za jejího života, a to nejen v rámci tohoto soudního řízení, ale také znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] ve věci vedeném zdejším soudem původně pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), a že i jejich závěry vyjádřené v písemných znaleckých posudcích soud vzal v úvahu při posouzení projednávané věci. Stran vývoje psychického stavu původní žalobkyně se tak v podstatě shodlo celkem šest znalců, přičemž ve věci byla slyšena jako svědkyně i tehdejší ošetřující psychiatrička původní žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], která zaujala závěr o duševní poruše původní žalobkyně jako první již na počátku roku 2010, tj. ještě před předmětným právním jednáním původní žalobkyně dne [datum].

63. Konečně k námitce žalovaných, že nikdo z personálu Domova ani [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2010 nepodala podnět ke zbavení původní žalobkyně její způsobilosti k právním úkonům, soud uvádí, že ačkoli ustanovení § 10 odst. 1 občanského zákoníku patrně vyvolává u žalovaných představu, že bylo třeba na prvním místě zkoumat, zda byly u původní žalobkyně dány podmínky pro zbavení její způsobilosti k právním úkonům, ke zbavení způsobilosti k právním úkonům by soud býval mohl přikročit jedině, nepostačovalo-li by k ochraně zájmů původní žalobkyně žádné mírnější a méně omezující opatření, a to nikoli jen k podnětu shora označených osob. I méně omezující (podpůrná) opatření totiž mohla být schopna zabránit možnému ohrožení původní žalobkyně na jejích právech a mohla vhodně a dostatečně zabezpečovat její potřeby. Předmětem projednávané věci nicméně nebylo zkoumat, zda ke dni [datum] (nebo ještě dříve) u původní žalobkyně byly splněny všechny zákonné podmínky pro zbavení původní žalobkyně její způsobilosti k právním úkonům.

64. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k právnímu závěru, že darovací smlouva sepsaná formou notářského zápisu dne [datum] je podle § 38 odst. 2 občanského zákoníku neplatná, neboť původní žalobkyně ke dni [datum] trpěla duševní poruchou, kterou medicínská praxe definuje diagnózou (středně těžká) demence, která podstatně snížila ovládací a rozpoznávací schopnosti původní žalobkyně, a nebyla tedy předmětného právního úkonu schopna. V té návaznosti proto soud ve výroku I uzavřel, že původní žalobkyně byla ke dni úmrtí, tj. ke dni [datum], podílovou spoluvlastnicí v rozsahu 13/16 k celku sporných nemovitostí a současně pod výrokem II zamítl vzájemnou žalobu žalovaných na určení, že spoluvlastnicemi sporných nemovitostí jsou žalovaná 1 v rozsahu 14/16 a žalobkyně a) a žalobkyně b) každá v rozsahu 1/16.

65. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III tak, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobkyním a) a b), které byly v řízení zcela úspěšné, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají: i) z nákladů, jejichž náhrada ve výši 34 523 Kč byla žalobkyním přiznána rozsudkem soudu I. stupně, na jehož odůvodnění výroku II zde soud pro stručnost toliko odkazuje, ii) z nákladů, jejichž náhrada ve výši 32 568,92 Kč byla žalobkyním přiznána rozsudkem soudu II. stupně, na jehož odůvodnění výroku II zde soud pro stručnost rovněž toliko odkazuje, a iii) z nákladů ve výši 40 322,57 Kč, které žalobkyním vznikly v průběhu dalšího řízení po vydání zrušujícího rozsudku včetně jemu předcházejícího dovolacího řízení – viz jejich odůvodnění níže.

66. Další náklady žalobkyň sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč. Za tarifní hodnotu se v projednávané věci nepovažuje součet tarifních hodnot spojených věcí, neboť podle § 12 odst. 3 a. t. se toto pravidlo nevztahuje na případ, kdy spojení dvou a více věcí ke společnému projednání je stanoveno jiným právním předpisem (viz § 12 odst. 3 a. t. a contrario) – projednání a rozhodnutí o vzájemné žalobě je přitom ze zákona spojeno s řízením o žalobě (viz § 97 odst. 2 o. s. ř.). Vzájemný návrh žalovaných 1 a 2 tudíž nebylo třeba spojovat s původním návrhem na zahájení řízení ve věci samé a usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka] je tedy obsolentní. Jsou-li přitom tarifní hodnoty v řízení o žalobě a vzájemné žalobě totožné, nezmění se tarifní hodnota ani aplikací ustanovení § 8 odst. 3 a. t., které na projednávanou věc také dopadá.

67. Podle § 6 odst. 1 a § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 a. t. činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby 2 000 Kč za každou zastupovanou, jelikož odměna byla snížena z původní částky 2 500 Kč o 20 % – v případě dvou žalobkyň jde tak celkem o odměnu ve výši 4 000 Kč za jeden úkon právní služby.

68. Žalobkyním a) a b) přitom byla přiznána odměna po 4 000 Kč za jeden úkon právní služby konkrétně za písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum] ke vzájemné žalobě žalovaných 1 a 2 podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (jeden úkon) a za účast na jednání soudu za každé započaté dvě hodiny, a to dne [datum] v čase od 9:00 do 12:50 hodin (dva úkony), dne [datum] v čase od 9:05 do 11:36 hodin (dva úkony), dne [datum] v čase od 9:04 do 10:05 hodin (jeden úkon) a dne [datum] v čase od 9:00 do 10:05 hodin (jeden úkon) podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., celkem tedy 28 000 Kč za sedm úkonů právní služby. Dále byla žalobkyním přiznána náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze sedmi právních úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 2 100 Kč. Další dva žalobkyněmi vyúčtované písemné úkony, a to návrh znění smíru ze dne [datum] a návrh na provedení dalších důkazů ze dne [datum], soud nepovažoval za účelná písemná podání ve věci samé.

69. Nákladem žalobkyň je dále cestovné podle § 13 odst. 4 a. t. v celkové výši 1 624,44 Kč za cesty k soudu do Kladna ze sídla advokáta žalobkyň v [Anonymizováno] a zpět – po 60 km celkem za cestu tam a zpět, konané vždy automobilem značky [Anonymizováno] s RZ [SPZ] při kombinované spotřebě 6,4 litrů/km, a to dne [datum] při ceně motorové nafty 31,80 Kč za litr a sazbě základní náhrady 4,20 Kč za 1 km jízdy (podle vyhl. č. 358/2019 Sb.) toliko v rozsahu požadovaném žalobkyněmi ve výši 300 Kč, dne [datum] při ceně motorové nafty 27,20 Kč za litr a sazbě základní náhrady 4,40 Kč za 1 km jízdy (podle vyhl. č. 589/2020 Sb.) ve výši 368,44 Kč, dne [datum] a dne [datum] při ceně motorové nafty 44,10 Kč za litr a sazbě základní náhrady 5,20 Kč za 1 km jízdy (podle vyhl. č. 467/2022 Sb.) toliko v rozsahu požadovaném žalobkyněmi vždy ve výši 478 Kč. K tomu byla připočítána náhrada za promeškaný čas strávený cestou ve výši 1 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 a. t. po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, tj. v tomto případě vždy za čtyři i jen započaté půlhodiny za každou ze čtyř cest k soudu do Kladna ze sídla advokáta v [Anonymizováno] a zpět. Dále pak byla žalobkyním přiznána 21 % daň z přidané hodnoty z výše uvedených položek ve výši 6 998,13 Kč, neboť advokát žalobkyň je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkové náklady žalobkyň a) a b) tedy činí částku 107 414,49 Kč a jejich náhrada jim pak byla přisouzena na zákonné platební místo podle § 149 odst. 1 o. s. ř. do 15 dnů od právní moci rozsudku, tj. ve lhůtě delší, než je obecná pariční lhůta podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

70. Pod výrokem IV bylo rozhodnuto o nákladech státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně neúspěšné žalované 1 a 2 byly zavázány zaplatit státu 100 % náhrady nákladů, které budou vyčísleny samostatným usnesením. Ke dni vyhlášení rozsudku totiž náklady státu ještě nebyly kompletně vyčísleny, jelikož do té doby nebylo přiznáno a proplaceno znalečné znalecké kanceláři za účast znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] u jednání soudu dne [datum]. Nesplní-li žalované povinnost nahradit náklady státu, které platil, v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., platí, že pro vymáhání pohledávek státu se uplatní postup stanovený daňovým řádem (§ 148 odst. 4 o. s. ř.).

71. Konečně ve výroku V soud (původně) uložil žalovaným 1 a 2, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku zaplatily společně a nerozdílně soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 5 000 Kč podle položky 4 bodu 3 (ve spojení s bodem 1 písm. a) téže položky) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Postupem podle § 164 o. s. ř. pak soud tento chybně formulovaný výrok ve všech stejnopisech opravil, aby správně zněl tak, že tuto povinnost má jen žalovaná 2, neboť na výzvu soudu ze dne [datum] zaplatila soudní poplatek dne [datum] pouze žalovaná 1, nikoli i žalovaná 2. Obě žalované uplatňující svá práva vzájemným návrhem jsou přitom poplatnicemi poplatku ve smyslu § 2 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích a současně platí, že ze vzájemného návrhu žalovaného se platí poplatek tak, jako by byl tento návrh podáván samostatně (viz položku 4 bod 2 Sazebníku poplatků). Nezastavil-li soud vůči žalované 2 řízení o jejím návrhu pro nezaplacení soudního poplatku a začal jednat ve věci samé, nezbylo mu než uložit žalované 2 povinnost zaplatit soudní poplatek až v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 9 odst. 6 věta první zákona o soudních poplatcích).

Poučení