25 C 64/2020 - 273

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Chowaniece a přísedících Soni Virguľové a Milana Kučery ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] 1 proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce takto:

Výrok

I. Žaloba, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatná, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou 6. 4. 2020 proti společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 23. 3. 2020. Žalobu odůvodňoval tím, že na základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 6. 3. 2020 pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubáni pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Proti tomuto posudku podal žalobce návrh na přezkoumání lékařského posudku, a přestože o návrhu na přezkoumání lékařského posudku nebylo rozhodnuto, přistoupila žalovaná k rozvázání pracovního poměru a dne 23. 3. 2020 mu předala výpověď z pracovního poměru datovanou 23. 3. 2020. Žalobce je přesvědčen, že se u něho jedná o nemoc z povolání, když převážnou část směny pracoval na kolenou s různými pracovními nástroji, docházelo k mimořádnému zatížení dolních končetin zejména v oblasti kolen. Pracoval v prostředí s rizikem vzniku nemoci z povolání a má za to, že má nemoc z povolání „onemocnění šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů nebo svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování, a tedy měl s ním být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odůvodněním, že dle doložené dokumentace měl žalobce potíže s koleny již dříve, od roku 2015, postupně se zhoršující změny na chrupavce kolene jsou degenerativní a mohou souviset jak s lézí zadního rohu vnitřního menisku, tak se subtotální rupturou předního zkříženého vazu. Opakovaně byla provedena rentgenová vyšetření levého kolene a byla zjištěna artróza prvního stupně. Dle lékařky je klinický nález na levém koleni, praktický fyziologicky pohybový rozsah je normální, koleno je stabilní. Dle závěru oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznání nemoci z povolání ze dne 29. 1. 2020 se u nálezu na levém koleni nejedná o nemoc z povolání. Dále dle dokumentace je EMG nález bez neuropatie nervů horních končetin, rtg neobsahuje typických rtg znaků pneumokoniózy, tedy u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání.

3. Usnesením č. j. 25 C 64/2020-89 ze dne 29. 6. 2021 soud návrhu žalobce, aby namísto dosavadní žalované [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] vstoupila do řízení společnost [Jméno žalovaného], IČO [IČO], se sídlem [adresa] vyhověl s odůvodněním, že žalobce byl v době ukončení pracovního poměru, jehož neplatnost je předmětem tohoto řízení, zaměstnancem [právnická osoba]., [Anonymizováno]. Předmětem převodu dle článku 2.1 smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum] byl veškerý majetek, pohledávky, závazky, smluvní vztahy pracovněprávní vztahy, které byly součástí organizovaného souboru jmění, který [právnická osoba]. vytvořila a který z její vůle slouží k provozování a obsluze [Anonymizováno]. Součástí takto vymezené části závodu byl i pracovněprávní vztah mezi [právnická osoba]. a žalobcem. Dle § 2175 odst. 2 občanského zákoníku se koupě závodu považuje za převod činnosti zaměstnavatele a dle § 338 odst. 5 zákoníku práce vyplývá, že na přebírajícího zaměstnavatele přecházejí práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztahy přede dnem účinnosti převodu, tj. ke dni 1. 3. 2021 zanikly. Dle judikatury SDEU (Rozhodnutí SDEU, C – 101/87, Bomb bod 18) vyplývá, že na zaměstnance, jejichž pracovněprávní vztahy byly skončeny před okamžikem přechodu v rozporu se zákoníkem práce, se přihlíží, jako by byli stále u zaměstnavatele zaměstnáni, a to bez ohledu na to, že je nový zaměstnavatel nepřevzal. Rovněž dle rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 1951/2009 vyplývá, že o sporný pracovněprávní vztah jde tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna podáním žaloby u soudu před účinností převodu. Z toho vyplývá, že jako součást [Anonymizováno] přešel na [Jméno žalovaného] i řešený vztah k žalobci, a to právě proto, že dosud není postaveno najisto, zda pracovněprávní vztah mezi žalobcem a zaměstnavatelem zanikl před 1. 3. 2021 či nikoliv, přičemž je prokázáno, že pokud žalobce pracoval [Anonymizováno], byl jeho vztah k zaměstnavateli součástí této části závodu, která byla k datu 1. 3. 2021 převedena na [Jméno žalovaného]. Toto usnesení nabylo právní moci dnem 28. 7. 2021.

4. Žalovaný [Jméno žalovaného] s žalobou nesouhlasil, navrhnul zamítnutí žaloby s odůvodněním, že ve věci nemůže být věcně pasivně legitimován, a to z procesních důvodů na straně jedné, a z hmotněprávních důvodů na straně druhé. Zdejší soud sice dospěl ve svém usnesení č. j. 25 C 64/2020-89 ze dne 29. 6. 2021 k závěru, že na základě smlouvy o koupi části závodu uzavřené dne 18. 2. 2021 mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalovaného], bylo na žalovaného dne [datum] mezi [právnická osoba]. a [Jméno žalovaného] na žalovaného převedeno vlastnické právo v části obchodního závodu [právnická osoba]., nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod práva nebo povinnosti účastníků řízení. Toto rozhodnutí však nedeterminuje rozhodnutí, zda na žalovaného přešly povinnosti [právnická osoba]. související s pracovněprávním vztahem žalobce. Soud je sice vázán rozhodnutím podle § 107 a) o. s. ř. pokud, že je tím napříště jinak vymezeno procesní účastnictví, nikoliv však v tom smyslu, že by již tímto usnesením bylo s konečným důsledkem předurčeno posouzení otázky, zda na žalovaného přešly povinnosti [právnická osoba]. coby původního žalovaného (viz např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017 sp. zn. 31 Cdo 4427/2016). Z procesních důvodů namítal, že [Jméno žalovaného] coby žalovaný poukazuje na skutečnost, že je účastníkem řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru (předané dne 26. 3. 2020) ačkoliv právní jednání, jehož neplatnosti se žalobce domáhá, učinila společnost [právnická osoba]. a nikoliv [Jméno žalovaného]. Žalovaný [Jméno žalovaného] toto právní jednání neučinil ani neměl žádný vliv na to, že bude či nebude toto právní jednání učiněno. Z pohledu procesního práva má přitom žalovaný za to, že žaloba o určení neplatnosti právního jednání má směřovat proti původci tohoto právního jednání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cdo 1951/2009 totiž vyplývá, že „v řízení zahájeném žalobou zaměstnance nebo zaměstnavatele o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou podle ustanovení § 64 zákoníku práce je pasivně věcně legitimován druhý účastník pracovního poměru, který přistoupil k napadenému právnímu úkonu směřujícímu k rozvázání pracovního poměru“. Žaloba proto může být úspěšná jen tehdy, směřuje-li proti zaměstnavateli (zaměstnanci), který rozvázal pracovní poměr mezi účastníky. Z hmotněprávních důvodů žalovaný [Jméno žalovaného] namítal, že podle článku 2.1 smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba]. coby prodávajícím a [Jméno žalovaného], coby kupujícím, byla předmětem koupě pouze část obchodního závodu vymezená smlouvou, nikoliv obchodní závod jako celek. Dle článku 2.1 citované smlouvy byla tato část tvořená „…majetkem, dluhy, závazky, smluvními právy, povinnostmi a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 této smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostatně určovány v účetním systému prodávajícího v rámci účetního roku 2019.“ Žalobce nikdy nebyl evidován v rámci účetního roku 2019 (tito zaměstnanci jsou uvedeni v příloze 7 citované smlouvy). Žalovaný má proto za to, že ve vztahu k žalobci nikdy nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu ve smyslu ustanovení § 338 zákoníku práce z [právnická osoba]. na [Jméno žalovaného]. Žalobce dále tvrdil, že předmětná výpověď z pracovního poměru je neplatná, neboť byla dána podle ustanovení § 52e zákoníku práce, přestože podle jeho názoru měla být dána podle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce. Bez ohledu na skutečnost, zda se žalobce mýlí či nikoliv, je nutno poukázat na to, že žalobce nijak nevysvětluje, jak dospěl k závěru, že předmětná výpověď je neplatná. V případě, že by předmětná výpověď bylo v rozporu se zákoníkem práce, což žalovaný popírá, poukazuje žalovaný na to, že stávající právní úprava vychází z principu, že ne každé porušení zákona je nedovolené. Z toho vyplývá, že chování, kterým se porušuje zákon, může být platné, a tudíž součástí práva a povinností smluvních stran základních pracovněprávních vztahů. Podle § 580 odst. 1) občanského zákoníku je totiž neplatné jen takové právní jednání, odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Usnesením č. j. 25 C 64/2020-113 ze dne 19. 10. 2021 ve spojení s opravným usnesením č. j. 25 C 64/2020-123 ze dne 12. 11. 2021 v souladu s § 92 odst. 1) o. s. ř. soud připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila jako další žalovaná [právnická osoba]., IČO [IČO] se sídlem [adresa].

6. Proti tomuto usnesení podala odvolání společnost [právnická osoba]. Namítala, že není ve sporu pasivně legitimována, podle § 338 zákoníku práce přešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu žalobce ze společnosti [právnická osoba]. na [Jméno žalovaného], protože žalobce byl organizačně zařazen v části závodu, která byla předmětem smlouvy o koupi části závodu. Nic na tom nemění skutečnost, že žalobce nebyl uveden v příloze č. 7 citované smlouvy, neboť závod či část závodu je věcí hromadnou a předmětem převodu je podle § 2175 občanského zákoníku vše co k závodu (části závodu) přináleží bez ohledu na to, zda je taková „položka“ ve smlouvě výslovně uvedena. S ohledem na probíhající řízení o neplatnost výpovědi je třeba v souladu s judikaturou považovat pracovněprávní vztah žalobce za nezaniklý.

7. Odvolací soud usnesením č. j. 16 Co 23/2022-133 ze dne 21. 3. 2022 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že nepřipustil, aby do řízení jako další účastník na straně žalovaného přistoupila společnost [právnická osoba]., IČO [IČO]. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že pokud nedostatek aktivní nebo pasivní legitimace nastal až po zahájení řízení, nelze využít záměny ani přistoupení dalšího účastníka, nýbrž postup podle § 107a o. s. ř. Podle ustálené judikatury (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 28 Cdo 337/2007 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod číslem 12/2008) soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení ani tehdy, bylo-li navrženo jen z důvodů žalobcovy nejistoty o tom, zda po zahájení řízení nastala skutečnost ve smyslu § 107a o. s. ř., se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod povinnosti, o níž v řízení jde. Žalobce v případě svých pochybností o tom, zda pasivní legitimace přešla na jiný subjekt, musí provést volbu, neboť svůj stav pasivní nejistoty může řešit leda návrhem podle § 107a odst. 1) o. s. ř., anebo podání nové žaloby proti podle něj domněle legitimovanému účastníkovi. Žalobce ostatně tuto volbu již provedl, a to návrhem podle § 107a odst. 1) o. s. ř., kterému bylo pravomocným rozhodnutím vyhověno. Usnesení nabylo právní moci dnem 6. 4. 2022.

8. Soud se nejdříve zabýval námitkou nedostatku věcné pasívní legitimace žalovaného [Jméno žalovaného]. Vzhledem k tomu, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů z dosavadního zaměstnavatele na jiného zaměstnavatele může dojít jen na základě právního předpisu, je vyloučeno, aby nastal jen na základě smluvního ujednání (srovnej např. rozsudek NS ze dne 9. 6. 1999 sp. zn. 21 Cdo 253/99 nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 1994 sp. zn. 6 Cdo 82/94). Přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů v důsledku smlouvy mezi zaměstnavateli je možný, jen tehdy, jestliže právní předpisy s uzavřením smlouvy určitého typu takový následek vyplývajícího ze zákona, nikoliv ze smlouvy samotné, spojují. Jedním z takových případů je uzavření smlouvy o koupi závodu nebo části závodu, neboť koupě závodu nebo části závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. (§ 2175 odst. 2 a § 2183 o. z.) Smlouva o koupě části závodu uzavřená dne [datum] mezi společností [Anonymizováno] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím proto představuje právní skutečnost, která je způsobilá mít za následek přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů ze společnosti [právnická osoba]. jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímajícího zaměstnavatele. Ustanovení § 2175 odst. 2 o. z. stanoví, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele. Důvodová zpráva k § 2175 o. z. výslovně odkazuje na § 338 zákoníku práce. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tedy dojde podle § 338 odst. 4 zákoníku práce pouze u pracovněprávních vztahů existujících ke dni uzavření, resp. ke dni účinnosti smlouvy o koupi závodu, resp. části závodu. Na přejímajícího zaměstnavatele přechází, nestanoví-li zákon jinak práva a povinnosti dosavadního zaměstnavatele jen vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud, tj. do dne převodu, nezanikl. Za dosud nezaniklý pracovněprávní vztah se přitom podle ustálené judikatury soudu považuje nejen pracovněprávní vztah nepochybně trvající, ale i takový, ve vztahu, k němuž bylo v době přechodu sporné neboli pochybné, zda byl platně rozvázán, popř. zda skončil, nebo zda bude dále pokračovat. Je-li totiž otázka platnosti rozvázání, nebo otázka skončení či dalšího pokračování pracovního poměru v době přechodu práv a povinností z dosavadního na přejímajícího zaměstnavatele sporná, není tu a ani nemůže být jistota, zda pracovní poměr skutečně skončil, nebo zda bude dále (u přejímajícího zaměstnavatele) pokračovat. V okamžiku rozhodném pro přechod práv a povinností z pracovněprávního vztahu tedy nelze považovat za zaniklý pracovněprávní vztah u takového zaměstnance, u něhož uvedené otázky do té doby nebyly konečným způsobem vyřešeny. O sporný pracovněprávní vztah jde z toho pohledu také tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna podáním žaloby podle ust. § 72 zákoníku práce ještě před účinností přechodu (srovnej rozsudek NS ze dne 18. 9. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1495/1996). Žalobce podal žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru proti společnosti [právnická osoba]., přičemž v průběhu řízení byla dne [datum] mezi touto společností a žalovaným [Jméno žalovaného] uzavřena smlouva o koupi části závodu, jejímž předmětem byla část obchodního závodu prodávajícího tvořená organizovaným souborem jmění, které prodávající vytvořil, a která z vůle prodávajícího slouží k jeho činnosti při provozování a obsluze [Anonymizováno] a dalším činnostem realizovaným v oblasti [adresa], [adresa] [jméno FO], to vše však s výjimkou činnosti v rámci „aktivní těžby“ (viz čl. 1.1 smlouvy) nebo vzhledem ke své povaze má k tomuto účelu sloužit, a která je tvořena zejména majetkem (včetně věcí a pohledávek), dluhy, závazky, smluvními právy a povinnostmi a zaměstnanci, jak jsou tyto složky blíže popsány v seznamech v příloze 1 této smlouvy a jak jsou tyto jednotlivé složky samostaně účtovány v účetním systému prodávajícího v rámci účetního okruhu 19. Jelikož žalobce pracoval před rozvázáním pracovního poměru [Anonymizováno] a dosud není na jisto postaveno, zda tento pracovní poměr před 1. 3. 2021, tj. přede dnem účinnosti smlouvy o koupi části závodu zanikl či nikoliv, je zřejmé, že žalobce byl součástí té části závodu, která byla převedena k 1. 3. 2021 na [Anonymizováno]. Žalobce sice skutečně není uveden v příloze 7 smlouvy o koupi části závodu, ve které byli vyjmenováni zaměstnanci části závodu, jejichž práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů měly přejít na žalovaného, tato skutečnost však nemá na přechod práv a povinností z pracovněprávního poměru žalobce ze společnosti [právnická osoba]., jako dosavadního zaměstnavatele na žalovaného jako přejímacího zaměstnavatele žádný vliv, neboť je nepochybné, že účelem přílohy č. 7 předmětné smlouvy nebylo vyloučit, resp. odchýlit se od ustanovení § 338 odst. 4 zákoníku práce. Obchodní závod je zákonem (§ 502 o. z.) definován jako organizovaný soubor, který podnikatel vytvořil, a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činností. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu. Části závodu je třeba rozumět samostatnou organizační složku závodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019 sp. zn. Cdo 5645/2018). Pro její vymezení je v tomto smyslu podstatné, že představuje určitý soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které slouží k podnikání úkolů (části) obchodního závodu. Součástí tohoto souboru je i osobní prvek, tj. zaměstnanci v něm působící. Pro část závodu je tak charakteristické spojení hmotných a osobních složek činností. Dochází-li k převedení části závodu, pak takového opatření se nemůže dotýkat jen jejích hmotných složek, ale také osobního prvku, tj. zaměstnanců v ní působících. V zájmu zachování této jednoty hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání, jenž jsou ve svém souhrnu předpokladem ekonomické funkčnosti závodu, neboli části závodu, právní předpis stanoví, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů zaměstnancům závodu nebo její části, přecházejí z prodávajícího na kupujícího. Pokud žalobce pracoval v převáděné části závodu, byl součástí její osobní složky, a proto na žalovaného jako kupujícího přešla práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu žalobce, i když žalobce, jehož pracovněprávní vztah byl ke dni účinnosti smlouvy o prodeji části závodu sporný, není výslovně uveden v seznamu převáděných zaměstnanců (příloha 7 smlouvy o koupi části závodu).

9. Účastníci učinili nesporným, že žalobci vznikl pracovní poměr u [právnická osoba]. od roku 1997 se zařazením jako mechanik důlních provozů. Od 1. 10. 1997 byl žalobce zařazen jako horník, od 1. 10. 1999 byl pracovní poměr změněn na dobu neurčitou. Od 1. 9. 2015 byl žalobce zařazen jako horník v tarifním stupni 5 – 6. Žalobce převzal výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 osobně dne 26. 3. 2020. Podle výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 pracovní poměr měl skončit k datu 31. 5. 2020. Žalobce u žalované uplatnil předžalobní výzvu ze dne 3. 4. 2020 a oznámil, že trvá, aby byl nadále zaměstnáván.

10. Soud provedl důkaz propouštěcí zprávou [právnická osoba]. ze dne 8. 11. 2019, žádostí o provedení pracovnělékařské prohlídky a lékařským posudkem o způsobilosti k práci ze dne 6. 3. 2020, který byl vydán [podezřelý výraz], a. s., oddělením pracovního lékařství, sdělením zaměstnavateli ze dne 6. 3. 2020, návrhem žalobce na přezkoumání lékařského posudku ze dne 13. 3. 2020, žádostí o projednání rozvázání pracovního poměru ze dne 16. 3. 2020, zápisem z jednání přeřazovací komise ze dne 16. 3. 2020, výpovědí z pracovního poměru ze dne 23. 3 2020, výpovědí [právnická osoba]. k návrhu na přezkoumání lékařského posudku ze dne 26. 3. 2020, doplněním návrhu na přezkoumání lékařského posudku z 1. 4. 2020, oznámením o přijetí návrhu na přezkoumání lékařského posudku ze dne 8. 4. 2020, rozhodnutím [Anonymizováno], odboru zdravotnictví ze dne 27. 4. 2020, výpovědí žalobce jako účastníka řízení s jeho souhlasem, znaleckým posudkem vypracovaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z oboru ortopedie a traumatologie ze dne 6. 1. 2021, lékařským posudkem o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 5. 2021, rozhodnutím [Anonymizováno], odboru zdravotnictví ze dne 27. 4. 2020, lékařským posudkem o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021, rozhodnutím [Anonymizováno], odboru zdravotnictví ze dne 5. 5. 2021, znaleckým posudkem ze dne 30. 11. 2022, který byl vypracován [adresa] z oboru hygiena práce a pracovní lékařství, znaleckým posudkem vypracovaným znalcem [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání ze dne 28. 6. 2023.

11. Soud nepřipustil návrh žalobce na konfrontaci znalců [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], když má za to, že se jedná o znalce s různou specializací. U [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se jedná o odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání a u znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] se jedná o odvětví ortopedie a traumatologie….

12. Po provedeném dokazování z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že žalobci vznikl u zaměstnavatele [právnická osoba]. pracovní poměr od roku 1997 se zařazením jako mechanik důlních provozů. Od 1. 10. 1997 byl žalobce zařazen jako horník a současně pracovní poměr byl změněn na dobu neurčitou. Od 1. 9. 2015 byl žalobce zařazen jako horník v tarifním stupni 5 – 6. V roce 2015 měl žalobce poprvé krátkodobé bolesti kolenních kloubů bez pracovních omezení a bez odborného vyšetření. V roce 2018 znova bolesti levého kolenního kloubu, při dřepu a kleku intenzivní, pro které nemohl práci vykonávat. [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] byla žalobci vystavena pro potíže dočasná pracovní neschopnost. V době od 7. 11. 2019 do 8. 11. 2019 byl žalobce hospitalizován v [právnická osoba]. [právnická osoba] byl žalobce odeslán k ortopedovi [tituly před jménem] [jméno FO], ten zhotovil poprvé Rtg vyšetření s nálezem nevýznamných degenerativních změn na levém kolenním kloubu a doporučil rehabilitaci a léky. Ke zlepšení nedošlo, proto byl odeslán do [právnická osoba], kde na MRI zjistili závažné poškození levého kolenního kloubu a poslali žalobce do [právnická osoba] na ortopedii. Na základě lékařského posudku pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci ze dne 6. 3. 2020 bylo rozhodnuto, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost výkonu dosavadní práce horníka – rubače pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání a pracovního úrazu. Žalobce byl schopen práce v dole s omezením pro chůzi po nerovném terénu, práci v kleku, dřepu a nošení těžkých břemen. Žalobce podal návrh na přezkoumání lékařského posudku ze dne 6. 3. 2020. Zaměstnavatel [právnická osoba]. dal žalobci výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 s odkazem na lékařský posudek ze dne 6. 3. 2020, který vystavilo oddělení pracovnělékařských služeb [právnická osoba]., a žalobce byl uznán dlouhodobě zdravotně nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce horníka. Zaměstnavatel [právnická osoba]. neměl žádné volné pracovní místo, které by odpovídalo zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno i kvalifikaci žalobce, a proto mu byla výpověď podle § 52 písm. e) zákoníku práce pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobce osobně převzal výpověď z pracovního poměru dne 26. 3. 2020. K návrhu žalobce na přezkoumání lékařského posudku ze dne 6. 3. 2020 se [právnická osoba]. vyjádřila tak, že při mimořádné prohlídce dne 6. 3. 2020 po provedení všech potřebných odborných vyšetření bylo zjištěno onemocnění levého kolenního kloubu. Dne 21. 1. 2020 bylo provedeno ortopedické vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] se závěrem objektivní ortopedický nález při fyzikálním vyšetření je negativní, není známek funkčního omezení, na rtg sim kolena jen minimální degenerativní změny ve formě ostrých eminencí, kolena jsou vcelku stabilní a není žádná známka insuficience předního zkříženého vazu. V souvislosti s výše uvedeným onemocněním byl žalobce dne 15. 1. 2020 vyšetřen místně příslušným oddělením pracovního lékařství oprávněným k uznáváním nemoci se závěrem, že toho času se u výše uvedeného onemocnění nejedná o nemoc z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání ve smyslu platné legislativy. Na základě rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru zdravotnictví ze dne 27. 4. 2020 byl návrh žalobce na přezkoumání lékařského posudku zamítnut a napadený lékařský posudek ke zdravotní způsobilosti k práci, který byl vystaven 16. 3. 2020 primářkou [tituly před jménem] [jméno FO] z oddělení pracovnělékařských služeb [právnická osoba]. byl potvrzen. Správní orgán ustanovil odborně způsobilou osobu – lékařku krajského úřadu, které předal související dokumentaci a požádal o vypracování odborného stanoviska. V odborném stanovisku ze dne 21. 4. 2020 lékařka krajského úřadu uvedla, že dle doložené dokumentace má žalobce potíže s koleny asi od roku 2015, postupně se zhoršovaly, větší potíže vlevo. Od ledna 2019 byl v dočasné pracovní neschopnosti. Pro neúspěch konzervativní léčby byla žalobci indikována fibrilace faset patelly, osteochondrotické změny v oblasti mediálního kompartmentu levého kolene. Dále byl zjištěn stav po subtotální ruptruře předního zkříženého vazu. Lékařka krajského úřadu uvedla, že v dokumentaci není uveden žádný úraz. Změny na chrupavce vnitřního kompartmentu kolene jsou degenerativní a mohou souviset jak s lézí zadního rohu vnitřního menisku, tak se subtotální rupturou předního zkříženého vazu. Dle opakovaného rtg levého kolena je zjišťována artróza prvního stupně, dle dokumentace je klinický nález na levém koleni prakticky fyziologický, pohyblivý zásah je normální, koleno je stabilní. Dle závěru oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemocí z povolání ze dne 29. 1. 2020 se u nálezu na levém koleni nejedná o nemoc z povolání. Dále dle dokumentace je EMG nález bez neuropatie nervů horních končetin, RTG nedosahuje typických RTG znaků pneumokoniózy. Pro uváděné potíže je žalobce pracovně omezen pro delší chůzi v nerovném terénu, pro práci v kleku a v dřepu, pro nošení těžkých břemen. [právnická osoba]., oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání vydal dne 15. 2. 2021 lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání, když při vyšetření dne 15. 1. 2020, které bylo ukončené 29. 1. 2020, nebyla zjištěna nemoc z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 (položky č. 9). Žalobce opětovně podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku, o kterém rozhodoval [Anonymizováno], odbor zdravotnictví dne 5. 5. 2021, kdy návrh žalobce na přezkoumání lékařského posudku byl zamítnut a lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021, vystavený [tituly před jménem] [jméno FO], primářkou oddělení pracovního lékařství [právnická osoba]., byl potvrzen. Lékařka krajského úřadu podala odborné stanovisko, v němž uvedla, že žalobce uváděl potíže s koleny od roku 2015. V roce 2019 byl léčen v déletrvající pracovní neschopnosti, posléze bylo provedeno MR vyšetření (magnetická rezonance) a artroskopické vyšetření levého kolene, kdy byla zjištěna léze zadního rohu vnitřního menisku levého kolene, chondropatie (poškození chrupavky kloubu) na vnitřním kondylu tibie (kost holenní) a femoru vlevo (kost stehenní), nezasahující až na kost a mírné známky chondropatie čéšky. Podotkla, že dokladovaným postižením odpovídá i rtg nález a doplnila, že dále je popisován stav po parciální ruptuře předního zkříženého vazu. Na rtg kolene je hodnocena jen počínající artróza levého kolenního kloubu prvního stupně, ortopedickým vyšetřením nebyla zjištěna funkční porucha levého kolene. Z pooperačního nálezu jednoznačně nevyplývá, že postižení vnitřního menisku bylo čistě degenerativní a vysvětlila, že obdobné závěry jsou popisovány i při úrazech kolene. K částečnému roztržení předního zkříženého vazu dochází zpravidla při úrazech (degenerativní postižení předního zkříženého vazu není ani deklarováno). Ostatní degenerativní změny na chrupavkách kolenního kloubu vlevo mohou být sekundárním projevem při delším trvání poškození menisku či předního zkříženého vazu. Lékařka krajského úřadu uvedla, že není popisováno významnější funkční postižení levého a vůbec již ne pravého kolenního kloubu, a že v seznamu nemocí z povolání pod položkou č. 9 poškození kloubů či chrupavek kolenního kloubu přímo uvedeno není. Dne 9. 11. 2019 byla artroskopicky provedena terciální menisektomie (částečné odstranění menisku), úprava léze menisku. Lékař krajského úřadu uvedl, že poškození menisku stejně jako poškození chrupavek kolenního kloubu není sice uvedeno v seznamu nemocí z povolání k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., diagnózy 1 – 5 lze klasifikovat jako nemoci kloubů končetin, uvedené v kapitole II položce 9 výše uvedeného seznamu nemocí z povolání, nicméně diagnóza pod č. 5 (artróza) výrazně nesplňuje klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Pro to, aby klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání byly splněny a bylo vyžádáno hygienické šetření je nutné, aby postižení působilo omezení funkce postiženého kloubu (nejméně o 1/3), které vedlo k významnému omezení pracovní schopnosti. Tato podmínka není splněna, jak je zřejmé z ortopedického nálezu ze dne 21. 1. 2020, ve kterém je popsán normální objektivní nález bez funkčního omezení levého kolenního kloubu. Nemoc žalobce neplní klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání, neboť není přítomno funkční omezení kloubních exkurzí o více než 1/3. Z důvodu nesplnění klinických kritérií nepožádal poskytovatel pracovnělékařských služeb ověření, zda žalobce pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká (tzv. hygienická kritéria).

13. Z výpovědi žalobce jako účastníka řízení s jeho souhlasem bylo zjištěno, že práci horníka u [Anonymizováno] začal vykonávat od 1. 10. 1997. Pracoval v rubáni v nízkých slojích v [Anonymizováno] od roku 2007 na [adresa]. Pracoval v nízkých slojích o výšce 50 cm až metr dvacet. Pracoval s různým nářadím jako jsou vrtačky, sbíječky, dle žalobce cirka 6 hodin denně. V roce 2007 přešel na [adresa], kde pracoval v nízkých slojích [Anonymizováno]. Jsou to sloje od 60 cm po metr dvacet. Pracuje se tam vleže. V roce 2015 měl bolesti kolen a šel k lékaři [tituly před jménem] [jméno FO], ten mu předepsal mast Diklophenac. Poté se začal léčit sám. V roce 2018 bolesti byly většího rázu. Změnil obvodního lékaře a přešel k [tituly před jménem] [jméno FO], ta ho poslala za ortopedem [tituly před jménem] [jméno FO] a ten poslal žalobce na rentgen a rehabilitace. Po absolvování rehabilitací mu to nepřineslo žádnou úlevu, a proto [tituly před jménem] [jméno FO] poslal žalobce na magnetickou rezonanci, kde zjistili poškození kolen a po výsledcích ho poslali do [právnická osoba] na artroskopii levého kolene. Po absolvování této operace čekal na rozhodnutí primářky na pracovnělékařském oddělení [právnická osoba].

14. Ze znaleckého posudku ze dne 9. 1. 2021 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalce z odvětví zdravotnictví z oboru ortopedie a traumatologie bylo zjištěno, že znalec na otázku, zda žalobce ke dni 26. 3. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 23. 3. 2020) trpěl nemocí z povolání v odškodnitelné formě, konkrétně jakou a kdy tato nemoc z povolání vznikla dospěl k závěru, že nemoc z povolání může určit pouze oprávněný orgán v souladu s platnou legislativou. Znalecky ale posoudil a určil, že žalobce ke dni 26. 3. 2020 trpěl nemocemi, které splňují klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání (doložených objektivními nálezy MRI a OP) jako nemoci z povolání zařazeny v kapitole II v položce 9. Znalecky ověřil a odborně doložil, že uvedená onemocnění levého kolenního kloubu mohla v pracovních podmínkách vzniknout, a že byly objektivně doložené patologické nálezy s poškozením anatomických struktur, které byly při práci vkleče nefyziologicky zatěžované a že dlouhá doba pracovní expozice mohla být převažující příčinou (a jedinou známou) jejich poškození. Ověřování hygienických podmínek jako příčinné souvislosti se vznikem chorobného stavu se provádí hygienickým šetřením, které v případě žalobce nebylo provedeno. Dá se předpokládat, že hygienické šetření, které by v takovém případě proběhlo, by bylo pozitivní, tedy že žalobce pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká, a to od 1. 10. 1997. Podle odborného nálezu znalce žalobce trpěl nemocemi, které vznikly v souvislosti s vykonávanou prací vkleče a ve dřepu, že patologické nálezy zjištěné při vyšetření magnetickou rezonancí a dále při operačním vyšetření žalobce byly způsobené v převažující míře dlouhodobou pracovní nefyziologickou zátěží tkání a anatomických struktur, které byly zjištěny jako poškozené a dále, že mezi dlouhodobě vykonávanou prací v dřepu a vkleče a patologickými nálezy zjištěnými při operaci je příčinná souvislost. U žalobce vznikl chorobný stav v takové míře potíží, že pro uvedený chorobný stav nemohl žalobce od vzniku pracovní neschopnosti v roce 2019 dále vykonávat práce vkleče a ve dřepu. Znalec znalecky tvrdil a prokazoval, že operací objektivizovaný chorobný stav levého kolenního kloubu vznikl v přímé příčinné souvislosti s nepříznivým zatěžováním kolenního kloubu prací vkleče a ve dřepu a v časové souvislosti s dlouhodobou (20letou) expozicí. Znalecky tvrdil, že chorobný stav levého kolenního kloubu byl příčinou rok trvající pracovní neschopnosti. Znalecky tvrdil, že odbornou příčinou chorobného stavu byla poprvé stanovena až na základě MRI vyšetření a operačního vyšetření kolenního kloubu. Znalec dále znalecky tvrdil, že zjištěný operační nález (zjištěné patologie na chrupavkách, meniscích a vazů LCA) vznikl v příčinné souvislosti s dlouhodobým jednostranným zatěžováním poškozených anatomických struktur prací vkleče a v dřepu a byl jednou příčinou vyvolání roční pracovní neschopnosti a je převažující příčinou, proč žalobce není schopen práce v dřepu a vkleče vykonávat. Na otázku, zda žalobce trpěl ke stejnému dni obecnými chorobami, konkrétně jakými a od kdy znalec uvedl: Žalobce trpí obecným degenerativním onemocněním levého kolenního kloubu, gonartrózou prvního stupně. Gonartróza prvního stupně byla diagnostikována při prvním rentgenovém vyšetření a byla posuzována [tituly před jménem] [jméno FO] jako klinicky nevýznamná, kdy klinický nález na levém kolenním kloubu při vyšetření posoudil [tituly před jménem] [jméno FO] jako téměř normální. S odbornou jistotou znalec tvrdí, že gonartróza prvního stupně (ověřená znalcem při vyšetření ve [adresa]) nebyla a není příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a ani dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti k práci, kdy mezi RTG nálezem gonartrózy prvního stupně a dlouhodobou zdravotní nezpůsobilostí nezjistil žádné odborné důvody. Na otázku, zda žalobce ke dni 26. 3. 2020 (převzetí výpovědi ze dne 23. 3. 2020) pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopnost konat dosavadní práci horníka v dole pro nemoc z povolání v odškodnitelné formě nebo pro obecné onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu znalec odpověděl tak, že ke dni 26. 3. 2020 pozbyl žalobce vzhledem ke známým patologickým nálezů na levém kolenním kloubu schopnost konat práci v dřepu nebo vkleče (konkrétně práci horníka v nízkých štolách), a to pro významné poškození chrupavek kolenního kloubu. Nejedná se o následek obecného onemocnění fyziologickým stárnutím chrupavek kloubů, ale o nemoc chrupavek, která postihla anatomické struktury v místě nefyziologického působení pracovních podmínek. Znalec doporučil, aby pracovní podmínky byly ověřené standardními legislativními postupy, hygienickým šetřením s ověřením, zda žalobce pracoval v podmínkách nad stanovenými hygienickými limity. K připomínce žalované, že v případě, že půjde o určení, zda se u žalobce jedná o nemoc z povolání je kompetentní pouze znalec z odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání znalec uvedl, že v žádném případě neurčuje u žalobce nemoc z povolání, k tomu není žádná legislativní možnost. Znalec naopak ze své specializace zkoumá konkrétní chorobné zdravotní nálezy (objektivní chorobný stav, např. objektivní patologické nálezy zjištěné při operaci) a zkoumá, zda mohly vzniknout příčinné souvislosti se známým dějem (úrazem) možným vlivem specifického pracovního zatěžování možným vlivem specifických poloh. Znalec neurčuje nemoc z povolání, ale zkoumá fyziologické nálezy a své odbornosti, znalec ověřuje odborné nálezy, které si vyžádal poskytovatel zdravotních služeb u ortopeda specialisty s odbornou způsobilostí [tituly před jménem] [jméno FO], znalec ověřuje správnost posudkové interpretace odborných nálezů.

15. Ze znaleckého posudku ze dne 30. 11. 2022, který vypracoval [adresa] z oboru zdravotnictví, odvětví hygiena práce a pracovní lékařství bylo zjištěno, že [Anonymizováno] dospěl k závěru, že žalobce v období od 1. 10. 1997 do 14. 1. 2007 pracoval na důlních pracovištích [Anonymizováno] a v období od 15. 1. 2007 do 28. 12. 2018 (poslední fáraná směna) na důlních pracovištích [adresa] za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání uvedená v seznamu nemocí z povolání, která je přílohou k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. v kapitole II v položce 9.

16. Ze znaleckého posudku ze dne 28. 6. 2023, který vypracoval znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] bylo zjištěno, že rozhodující příčinou pro stanovení posudkového závěru „pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost“ k výkonu práce rubače v podzemí kamenouhelných dolů prací zařazené do třetí rizikové kategorie i pro faktor pracovní polohy jsou chronické dlouhodobě potíže s pohybovým systémem, především koleny. Poškození kolenních kloubů žalobce bylo zčásti způsobeno vynucenou pracovní polohou při práci vkleče, tato pracovní poloha však byla pouze jednou z příčin obtíží, které vedly k rozvoji poškození a následně dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce k práci. Za nemoc z povolání podle kapitoly II. položky 9 seznamu nemocí z povolání lze uznat onemocnění „nemoci šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování objektivními vyšetřovacími metodami potvrzené vleklé formy nemoci vedoucí k významnému omezení pracovní schopnosti“. Objektivní ortopedický nález při fyzikálním vyšetření je z podstatné části opakovaně negativní, klouby jsou klidné, bez defigurace, bez výpotků, je pouze lehký otok, případně např. v 1/2000 bez otoku, pohyb kolenních kloubů je neomezen, kolena jsou dle ortopeda zcela stabilní, není žádná známka insuficience předního zkříženého vazu, není známek funkčního omezení, tj. v nálezech několika ortopedů nejsou objektivní ortopedem zjištěny známky významného omezení funkce kloubů. Na rtg levého kolena i při ASK operaci byly popsány jen minimální degenerativní změny, onemocnění žalobce nesplňuje stupeň závažnosti pro uznání nemoci z povolání uveden v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. ani další udávané zdravotní obtíže a zjištěné nemoci u žalobce nesplňují klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání, žalobce netrpí nemocí[Anonymizováno]z povolání v odškodnitelné formě. Znalec se vyjádřil k zpracovanému znaleckému posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který je lékařem se specializací v oboru ortopedie a traumatologie. Diskutabilní je jeho odborný závěr že, „dosvědčuje, že místě poškození anatomických struktur působily nefyziologické síly, které mohly poškození při dlouhodobé expozici práce horníka vyvolat, a to i úplně jako jediná příčina“, eventuálně že „všechny patologické nálezy poškození kolenního kloubu, zařazené pod 1 – 4 mohly být následkem dlouhodobé expozice práce v dřepu a vkleče“. U osoby s dalšími faktory, které prokazatelně ovlivňují stav nosných kloubů (nadváha, postavení kolen, tvar pately, věk) je takový jednoznačný závěr od ortopeda překvapivý. Lékař se specializací v oboru ortopedie, traumatologie není kompetentní se vyjadřovat ani k posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ani k posuzování nemoci z povolání (viz § 54 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách). Zdravotní způsobilost ani nemoci z povolání ve své pracovní činnosti ortopeda [tituly před jménem] [jméno FO] nikdy neposuzoval, není členem Společnosti nemocí z povolání ČLS JEP, která disponuje a upřesňuje podmínky pro posuzování nemocí z povolání, nenavštěvuje odborné akce této společnosti, kde se diskutuje o posudkových zásadách. Odpovědi na otázky č. 1 – 4 jeho znaleckého posudku, kde [tituly před jménem] [jméno FO] zcela jednoznačně „znalecký tvrdí“ skutečnosti týkající se posuzování zdravotní způsobilosti k práci a posouzení nemoci z povolání jsou odborně chybné, zpracované nikoliv na základě odborné znalosti uvedené problematiky, ale na základě pouhých domněnek jen lehce poučeného laika. Znalec se vyjadřuje i ke znaleckému posudku vypracovanému [podezřelý výraz], který je dle znalce zpracován velice pečlivě a odborně, je správný. Bohužel při nesplnění klinických podmínek u posuzované nemoci je tento posudek pro posouzení případu žalobce nadbytečný. Při posuzování nemoci z povolání se postupuje tak, že nejdříve je nutné prokázat, zda nemoc posuzované osoby splňuje klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání a teprve pokud tomu tak je, žádá se o ověření hygienických podmínek – přetěžování na pracovišti. Pokud nejsou splněny klinické podmínky pro uznání za nemoc z povolání, posouzení hygienických podmínek se nevyžaduje. Jejich splnění samo o sobě pro uznání nemoci z povolání nestačí. Znalec dospěl k závěru, že žalobce netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě, žádná z nemocí, kterou žalobce trpí, nesplňuje současně klinická a hygienická kritéria pro uznání nemoci z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb.

17. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 je nutno věc posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění (dále jen zákoník práce).

18. Pracovní poměr může být rozvázán výpovědí (§ 48 odst. 1 písm. b zákoníku práce).

19. Výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží (§ 50 odst. 1 zákoníku práce).

20. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z důvodů výslovně stanoveného v § 52 zákoníku práce (§ 50 odst. 2 zákoníku práce).

21. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď (§ 52 zákoníku práce), musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem. Důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn (§ 50 odst. 4 zákoníku práce).

22. Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě pracovní způsobilost (§ 52 písm. e zákoníku práce).

23. Neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním (§ 72 zákoníku práce). Žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána k soudu 6. 4. 2020, předmětná výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena do vlastních rukou 26. 3. 2020. Pracovní poměr dle této výpovědi měl skončit k 30. 4. 2020, z čehož vyplývá, že žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce.

24. Výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 byla dána v písemné formě, byla dána z důvodu výslovně stanoveného v § 52 písm. e) zákoníku práce, a to na základě vydaného lékařského posudku [podezřelý výraz] ze dne 6. 3. 2020, tj. byla splněna podstatná náležitost výpovědi zaměstnavatele, tj. vymezení výpovědního důvodu. Důvod výpovědi byl skutkově vymezen tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem a nebyl dodatečně měněn. Předmětná výpověď splňuje veškeré formální náležitosti, její skutkové vymezení nevyvolává pochybnosti, jaký důvod byl za účelem rozvázání pracovního poměru výpovědí uplatněn.

25. Zaměstnanec je schopen konat práci podle pracovní smlouvy jen jestliže má pro výkon práce odpovídající zdravotní stav nebo jestliže výkonu této práce nebrání právní předpisy, přijaté k ochraně zdraví zaměstnance před nepříznivými vlivy určitého pracovního prostředí. Lékařské posudky vydávají „poskytovatelé pracovnělékařských služeb“, jimiž jsou buď poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství nebo poskytovatelé v oboru pracovní lékařství. Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nenaplňují předpoklad zákoníku práce, podle něhož je nepříznivý zdravotní stav zaměstnance, lze dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru jen tehdy, byl-li posouzen takovou formou, aby závěr o způsobilosti zaměstnance k práci byl závazný pro zaměstnance, zaměstnavatele, soudy, správní úřady a jiné orgány. Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumával, tedy pro účely pracovněprávních úkonů, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli, soudům, správním úřadům a jiným orgánům pouze nezávazné „dobrozdání“ o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci.

26. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru, ale spor je o důvodu výpovědi, kdy dle zaměstnavatele je dána proto, že žalobce pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka rubače pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobce má za to, že důvodem výpovědi že žalobce pozbyl dlouhodobě způsobilost vykonávat dosavadní práci horníka pro nemoc z povolání, onemocnění šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů nebo svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování, a tedy že mu měla být dána výpověď z důvodu podle § 52 písm. d) zákoníku práce, když dle žalobce důvodem rozvázání pracovního poměru je nemoc z povolání.

27. Žalobci byla dána výpověď na základě lékařského posudku pro účely posouzení zdravotní způsobilosti k práci vydaném oddělením pracovního lékařství [právnická osoba]. ze dne 6. 3. 2020, a to na základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 5. 3. 2020 se závěrem, že žalobce dále nesmí konat dosavadní práci pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci[Anonymizováno]nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobce při tom vykonával činnost horníka rubače v dole. Na základě návrhu na přezkoumání lékařského posudku, který podal žalobce, rozhodl [Anonymizováno] 8. 4. 2020 tak, že návrh byl zamítnut a napadený lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, který byl vystaven dne 6. 3. 2020 oddělením pracovnělékařských služeb [právnická osoba]., potvrdil. Lékařka krajského úřadu uvedla, že žalobce má potíže s koleny asi od roku 2015, postupně se zhoršovaly, větší potíže vlevo. Od ledna 2019 byl v dočasné pracovní neschopnosti, pro neúspěch konzervativní léčby byl žalobce indikován k artroskopii. Ta byla provedena 7. 11. 2019 na levém koleni s nálezem léze zadního rohu menisku, fibrilace faset pately, osteochondrotické změny v oblasti mediálních kompartmentů levého kolene, dále byl zjištěn stav po subtotální ruptuře předního zkříženého vazu. V evidenci není uveden žádný úraz. Změny na chrupavce vnitřního kompartmentu kolene jsou degenerativní a mohou souviset jak s lézí zadního rohu vnitřního menisku, tak se subtotální rupturou předního zkříženého vazu. Dle opakovaného rtg levého kolene je zjišťována artróza prvního stupně, dle dokumentace je klinický nález na levém koleni prakticky fyziologicky pohyblivým, rozsah je normální, koleno je stabilní. Dle závěru oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání ze dne 19. 1. 2020 se u nálezu na levém koleni nejedná o nemoc z povolání.

28. Oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznávání nemoci z povolání [právnická osoba]. dne 15. 2. 2021 vydala lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání, když nebyla zjištěna nemoc z povolání podle nařízení vlády č. 290/1995 podle kapitoly II. Žalobce podal návrh na přezkoumání tohoto lékařského posudku a [Anonymizováno] rozhodnutím z 5. 5. 2021 návrh zamítl a lékařský posudek o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021 potvrdil, přičemž lékařka krajského úřadu uvedla, že není popisováno významnější funkční postižení levého a vůbec již ne pravého kolenního kloubu, že v seznamu nemocí z povolání pod položkou č. 9 poškození menisku či chrupavek kolenního kloubu přímo uvedeno, poškození kloubů se určuje rtg nálezem a funkčním omezením kloubů. Dne 7. 11. 2019 byla artroskopicky provedena parciální menisektomie (částečné odstranění menisku), úprava léze menisku. Dále lékařka krajského úřadu uvedla, že k poškození menisku stejně jako poškození chrupavek kolenního kloubu není sice uvedeno v seznamu nemocí z povolání přílohy k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Diagnózy 1 – 5 lze klasifikovat nemoci kloubů končetin uvedené v kapitole II položce 9 výše uvedeného seznamu nemocí z povolání, nicméně diagnóza pod č. 5 (artróza) výrazně nesplňuje klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Pro to, aby klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání byly splněny a bylo vyžádáno hygienické šetření je nutné, aby postižení působilo omezení funkce postiženého kloubu (nejméně o 1/3), které vede k významnému omezení schopnosti. Tato podmínka není splněna. Nemoc žalobce neplní klinická kritéria pro uznání nemoci z povolání, neboť není přítomno funkční omezení levého kolenního kloubu, tzn. že postižení má za následek prokazatelné funkční omezení kloubních exkurzí o více než 1/3. Z důvodu nesplnění klinických kritérií nepožádal poskytovatel pracovnělékařských služeb ověření, zda posuzovaný pracoval za podmínek, za kterých nemoc z povolání vzniká (tzv. hygienická kritéria).

29. Následně byl ve věci vypracován znalecký posudek [podezřelý výraz], ve kterém bylo potvrzeno přetěžování kolenních kloubů při vynucené pracovní poloze u zaměstnavatele. Při nesplnění klinických podmínek u posuzované nemoci je tento posudek pro posouzení případu žalobce nadbytečný. Dále byl zpracován znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který je znalcem z oboru ortopedie a traumatologie. Dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní lékařství je diskutabilní závěr znalce, [tituly před jménem] [jméno FO], že dosvědčuje, že v místě poškození anatomických struktur působily nefyziologické síly, které mohly poškození při dlouhodobé expozici práce horníka vyvolat, a to i úplně jako jediná příčina, eventuálně, že všechny patologické nálezy poškození kolenního kloubu zařazené pod 1 – 4 mohly být následkem dlouhodobé expozice práce v dřepu a vkleče u osoby s dalšími faktory, které prokazatelně ovlivňují stav nosných kloubů, jako je nadváha, postavení kolen, tvar pately, věk je takový jednoznačný závěr od ortopeda překvapivý. Lékař se specializací v oboru ortopedie a traumatologie není kompetentní vyjadřovat se ani k posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ani k posuzování nemoci z povolání.

30. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní lékařství dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě, žádná z nemocí, kterou žalobce trpí, nesplňuje současně klinická a hygienická kritéria pro uznání nemoci z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Poškození kolenních kloubů žalobce bylo zčásti způsobeno vynucenou pracovní polohou při práci vkleče. Tato pracovní poloha však byla pouze jednou z příčin obtíží, které vedly k rozvoji poškození a následně k dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce k práci. Objektivní ortopedický nález při fyzikálním vyšetření je z podstatné části opakovaně negativní, klouby jsou klidné, bez defigurace, bez výpotků, je pouze lehký otok, případně bez otoku v lednu 2020, pohyb kolenních kloubů je omezen, kolena jsou dle ortopeda zcela stabilní a není žádná známka insuficience předního zkříženého vazu. Není známek funkčního omezení, tj. v nálezech několika ortopedů nejsou objektivní ortopedem zjištěné známky výraznějšího omezení funkce kloubů. Na rtg levého kolena i při ASK operaci byly popsány jen minimální degenerativní změny. Onemocnění žalobce nesplňuje stupeň závažnosti pro uznání za nemoc z[Anonymizováno]povolání uvedený v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. a ani další zdravotní obtíže zjištěné nesplňují klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Žalobce tedy netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě. Pokud nejsou splněny klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání, posouzení hygienických podmínek se nevyžaduje, jejich splnění samo o sobě pro uznání nemoci z povolání nestačí.

31. Nemocí z povolání se rozumí nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických faktorů nebo jiných škodlivých faktorů souvisejících s prací, která je uvedena v seznamu nemocí z povolání, a to v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb., vznikla za podmínek tam uvedených a dosáhla obvykle alespoň středně těžkého klimatického stupně závažnosti. Příčinou většiny nemocí uznávaných za nemoci z povolání je komplex faktorů působící jak v obecném životním prostředí, tak v jeho specifické části, v pracovním prostředí. Odlišit, jestli byla určitá nemoc způsobená vlivy obecnými nebo profesionálními, případně stanovit míru jejich vlivu při současném působení více faktorů, obvykle není jednoznačně možné. Byla stanovena pravidla ukotvená v legislativě i obecně přijímané posudkové závěry, které stanovují podmínky, za nichž lze určité onemocnění uznat za nemoc z povolání. Při posuzování nemoci z povolání je nutno vždy ověřit klinická kritéria příslušného onemocnění (ověřit diagnózu, zjistit stupeň závažnosti, provést diferenciální diagnostiku, zjistit jaké jiné příčiny by mohly vést k obtížím posuzované osoby), a pokud jsou splněna, jak ověřit hygienické podmínky potřebné pro uznání nemoci z povolání, tj. zda posuzovaný pracoval za podmínek, které jsou podle současných lékařských poznatků příčinou nemoci z povolání. Pouze, pokud jsou současně splněny jak klinické, tak i hygienické podmínky, lze onemocnění uznat za nemoc z povolání. Vznik nemoci z povolání je podmíněn působením jednostranné nadměrné a dlouhodobé zátěže.

32. Při rozhodování v této věci soud vycházel zejména ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru zdravotnictví – odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Tento posudek je vypracován příslušným znalcem z odvětví pracovní lékařství, který může posoudit z odborného hlediska, zda žalobce trpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě, je tedy znalecký posudek zpracován erudovaným odborníkem, a to velmi podrobně a rozpracovanými závěry, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalobce netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě a žádná z nemocí, kterou žalobce trpí, nesplňuje současně klinická a hygienická kritéria pro uznání za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Tento znalecký posudek potvrzuje závěry lékařky [Anonymizováno] při posuzování lékařského posudku ze dne 6. 3. 2020 a posudku o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021. Se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], se soud plně ztotožňuje. Poškození kolenních kloubů žalobce bylo zčásti způsobeno, či zhoršeno vynucenou pracovní polohou při práci vkleče. Pracovní poloha však byla pouze jednou z příčin obtíží, které vedly k rozvoji obtíží a následně dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce v práci. V případě, pokud existuje podíl vlivu pracovního prostředí na vzniku onemocnění, neznamená tento vliv automaticky, že lze poškození zdraví uznat za nemoc z povolání. Za nemoci z povolání se uznávají obvykle takové nemoci, které dosáhly alespoň středně těžkého stupně závažnosti potvrzeného objektivní vyšetřovací metodou.

33. Za této situace žalovaný prokázal, že důvodem k rozvázání pracovního poměru s žalobcem byla skutečnost, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka-rubače pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemoci z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce soud zamítl jako nedůvodnou.

34. Žalovaný měl ve věci plný úspěch a požadoval náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl (srovnej § 142 odst. 1 o. s. ř.). V ustanovení § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V dané věci o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, která byla odůvodněna tím, že na základě lékařské prohlídky ze dne 6. 3. 2020 žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubání pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobce byl přesvědčen, že u něho se jedná o nemoc z povolání, když převážnou část směny pracoval na kolenou s různými pracovními nástroji, docházelo k mimořádnému zatížení dolních končetin, zejména v oblasti kolen. Pracoval v prostředí s rizikem vzniku nemoci z povolání, a měl za to, že má nemoc z povolání „onemocnění šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů nebo svalů, nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování“, a tedy měl s ním být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce. To, že žalobce pracoval u žalovaného, resp. jeho předchůdce, za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, bylo potvrzeno znaleckým posudkem vypracovaným [adresa], a tedy žalobce se mohl domnívat, že u něho měla být zjištěna nemoc z povolání a pracovní poměr měl být ukončen podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Zda žalobce skutečně má či nemá nemoc z povolání, bylo tak na posouzení znalcem z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání. Tento znalec byl oprávněn posoudit z odborného hlediska, zda žalobce trpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě či nikoliv. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce touto nemocí z povolání netrpí. Nepřiznání nákladů řízení žalovanému nezpůsobí žalovanému finanční problémy, když žalovaný je státní podnik, tedy právnická osoba, u níž se nepřiznání nákladů řízení neprojeví negativně.

35. Pokud se týká nákladů řízení, které byly placeny z rozpočtových prostředků soudu, tak stát má podle výsledku řízení proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které platil, ale i zde soud použil ustanovení § 150 o. s. ř. se stejným odůvodněním, jako u nepřiznání nákladů řízení žalovanému.

Poučení