16 Co 27/2024 - 458

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [datum] bytem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] se sídlem [Adresa advokáta B] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. září 2023, č. j. 25 C 64/2020-273, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění takto: Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 15 201,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 11 103,33 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta se sídlem [adresa].

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění takto: Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na náhradě nákladů řízení částku 7 883,10 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů řízení částku 6 695 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné dne 6. 4. 2020 proti společnosti [právnická osoba]., IČO [IČO] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce ze dne 23. 3. 2020. Svou žalobu odůvodnil tím, že na základě výsledků lékařské prohlídky ze dne 6. 3. 2020 pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubání pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Proti tomuto posudku podal žalobce návrh na přezkoumání lékařského posudku, a přestože o návrhu na přezkoumání lékařského posudku nebylo rozhodnuto, přistoupila žalovaná k rozvázání pracovního poměru a dne 23. 3. 2020 mu předala výpověď z pracovního poměru datovanou 23. 3. 2020. Žalobce je přesvědčen, že se u něho jedná o nemoc z povolání, když převážnou část směny pracoval na kolenou s různými pracovními nástroji, docházelo k mimořádnému zatížení dolních končetin zejména v oblasti kolen. Pracoval v prostředí s rizikem vzniku nemoci z povolání a má za to, že má nemoc z povolání – onemocnění šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů nebo svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování, a tedy měl s ním být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce.

2. Usnesením č. j. 25 C 64/2020-89 ze dne 29. 6. 2021 okresní soud návrhu žalobce, aby namísto dosavadní žalované [právnická osoba]., IČO [IČO], se sídlem [adresa] vstoupila do řízení společnost [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného], se sídlem [adresa] vyhověl s odůvodněním, že žalobce byl v době ukončení pracovního poměru, jehož neplatnost je předmětem tohoto řízení, zaměstnancem [právnická osoba]., lokalita [Anonymizováno]. Předmětem převodu dle článku 2.1 smlouvy o prodeji části závodu ze dne 18. 2. 2021 byl veškerý majetek, pohledávky, závazky, smluvní vztahy pracovněprávní vztahy, které byly součástí organizovaného souboru jmění, který [právnická osoba]. vytvořila a který z její vůle slouží k provozování a obsluze dolu [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Součástí takto vymezené části závodu byl i pracovněprávní vztah mezi [právnická osoba]. a žalobcem. Toto usnesení nabylo dne 28. 7. 2021. Okresní soud proto nadále jednal se společností [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného], jako s žalovaným.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí s tím, že dle doložené dokumentace měl žalobce potíže s koleny již dříve, od roku 2015, postupně se zhoršující změny na chrupavce kolene jsou degenerativní a mohou souviset jak s lézí zadního rohu vnitřního menisku, tak se subtotální rupturou předního zkříženého vazu. Opakovaně byla provedena rentgenová vyšetření levého kolene a byla zjištěna artróza prvního stupně. Dle lékařky je klinický nález na levém koleni, praktický fyziologicky pohybový rozsah je normální, koleno je stabilní. Dle závěru oddělení pracovního lékařství oprávněného k uznání nemoci z povolání ze dne 29. 1. 2020 se u nálezu na levém koleni nejedná o nemoc z povolání. Dále dle dokumentace je EMG nález bez neuropatie nervů horních končetin, rtg neobsahuje typických rtg znaků pneumokoniózy, tedy u žalobce nebyla zjištěna nemoc z povolání.

4. Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví žalobu, aby soud určil, že výpověď z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatná, zamítl (výrok I), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), České republice právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že při rozhodování v této věci vycházel zejména ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], z oboru zdravotnictví – odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání. Tento posudek byl vypracován příslušným znalcem z odvětví pracovní lékařství, který může posoudit z odborného hlediska, zda žalobce trpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě, je tedy znalecký posudek zpracován erudovaným odborníkem, a to velmi podrobně a rozpracovanými závěry, ze kterých jednoznačně vyplývá, že žalobce netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě a žádná z nemocí, kterou žalobce trpí, nesplňuje současně klinická a hygienická kritéria pro uznání za nemoc z povolání ve smyslu nařízení vlády č. 290/1995 Sb. Tento znalecký posudek potvrzuje závěry lékařky Krajského úřadu [Anonymizováno] kraje při posuzování lékařského posudku ze dne 6. 3. 2020 a posudku o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021. Se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], se okresní soud plně ztotožnil. Poškození kolenních kloubů žalobce bylo zčásti způsobeno či zhoršeno vynucenou pracovní polohou při práci vkleče. Pracovní poloha však byla pouze jednou z příčin obtíží, které vedly k rozvoji obtíží a následně dlouhodobému pozbytí zdravotní způsobilosti žalobce v práci. V případě, pokud existuje podíl vlivu pracovního prostředí na vzniku onemocnění, neznamená tento vliv automaticky, že lze poškození zdraví uznat za nemoc z povolání. Za nemoci z povolání se uznávají obvykle takové nemoci, které dosáhly alespoň středně těžkého stupně závažnosti potvrzeného objektivní vyšetřovací metodou. Za této situace žalovaný prokázal, že důvodem k rozvázání pracovního poměru s žalobcem byla skutečnost, že pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka-rubače pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemoci z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 23. 3. 2020 podle § 52 písm. e) zákoníku práce proto okresní soud zamítl jako nedůvodnou. V případě náhrady nákladů řízení okresní soud aplikoval ustanovení § 150 občanského soudního řádu, když v dané věci šlo o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce, která byla odůvodněna tím, že na základě lékařské prohlídky ze dne 6. 3. 2020 žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubání pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání nebo pracovního úrazu. Žalobce byl přesvědčen, že u něho se jedná o nemoc z povolání, když převážnou část směny pracoval na kolenou s různými pracovními nástroji, docházelo k mimořádnému zatížení dolních končetin, zejména v oblasti kolen. Pracoval v prostředí s rizikem vzniku nemoci z povolání, a měl za to, že má nemoc z povolání „onemocnění šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů nebo svalů, nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování“, a tedy měl s ním být rozvázán pracovní poměr podle § 52 písm. d) zákoníku práce. To, že žalobce pracoval u žalovaného, resp. jeho předchůdce, za podmínek, z nichž vzniká nemoc z povolání, bylo potvrzeno znaleckým posudkem vypracovaným Státním zdravotním ústavem [adresa], a tedy žalobce se mohl domnívat, že u něho měla být zjištěna nemoc z povolání a pracovní poměr měl být ukončen podle § 52 písm. d) zákoníku práce. Zda žalobce skutečně má či nemá nemoc z povolání, bylo tak na posouzení znalcem z oboru zdravotnictví – pracovní úrazy a nemoci z povolání. Tento znalec byl oprávněn posoudit z odborného hlediska, zda žalobce trpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě či nikoliv. V daném případě bylo prokázáno, že žalobce touto nemocí z povolání netrpí. Nepřiznání nákladů řízení žalovanému nezpůsobí žalovanému finanční problémy, když žalovaný je státní podnik, tedy právnická osoba, u níž se nepřiznání nákladů řízení neprojeví negativně.

5. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání. V odvolání uvedl, že vytýká okresnímu soudu především to, že dokazování před okresním soudem bylo neúplné a okresní soud poté vyhodnotil skutkový stav nesprávně a věc také nesprávně právně posoudil. Okresní soud ve věci provedl poměrně obsáhlé dokazování, ve věci byly vypracovány tři znalecké posudky, konstatovány listiny, avšak v samotném závěru, kdy byly zřejmé odlišné znalecké závěry na posouzení zdravotního stavu, vycházel toliko z posledního znaleckého posudku, jako by ty předchozí byly provedeny zcela zbytečně. Žalobce je přesvědčen o tom, že znalec z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], by neměl vyvracet odborné závěry znalce z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie a traumatologie [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tedy specialisty, k tomu, jak vzniklo poškození zdraví žalobce a ani k tomu, jakými onemocněními žalobce trpí. [jméno FO] tak jako nemůže vyvracet závěry Státního zdravotního ústavu o tom, v jakém prostředí žalobce pracoval, neboť k tomu není tento znalec povolán. Měl by posoudit, zda diagnostikovaná onemocnění s ohledem na jejich vznik a pracovní prostředí dosahují té míry, že jde o nemoc z povolání či nikoli. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tyto meze překročil. Žalobce tedy nepovažoval tento znalecký posudek za objektivní a navrhoval, aby okresní soud předvolal oba znalce k obhajobě svých posudků do jednací síně, případně aby zadal vypracování ústavního znaleckého posudku. Okresní soud těmto návrhům nevyhověl, a proto žalobce považuje dokazování za neúplné. Z těchto důvodů žalobce navrhuje, aby odvolací soud sám doplnil dokazování a pokud by dospěl k závěru, že toto dokazování by přesáhlo rámec přezkumu odvolacím soudem, pak nechť rozsudek okresního soudu zruší a věc vrátí okresnímu soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem nutnosti doplnění dokazování ve shora naznačeném směru.

6. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že žalobcovy námitky, stejně jako celé odvolání, nepovažuje za důvodné. Podle názoru žalovaného toliko soudní znalec z oboru pracovní úrazy a nemoci z povolání (a nikoli z oboru ortopedie, jak tvrdí žalobce) je příslušný posoudit odbornou otázku spočívající v tom, zda posuzovaná osoba trpí či netrpí nemocí z povolání. Z odborných závěrů [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemoci z povolání výrok I rozsudku okresního soudu vychází; jako takový je věcně správný a nelze mu nic vytknout. Žalovaný další důkazní návrhy žalobce považuje, stejně jako okresní soud, za nadbytečné. Žalovaný zdůrazňuje, že výkon práce v rizikovém prostředí bez dalšího neprokazuje vznik nemoci z povolání. O nemoci z povolání lze hovořit pouze tehdy, pokud je pracovní prostředí shledáno podstatnou a převažující příčinou zdravotních obtíží. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tedy dospěl k závěru, že žalobce netrpí nemocí z povolání, neboť pracovní prostředí bylo pouze jednou z nerozhodujících příčin. Tento svůj závěr [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], podrobně, logicky a přesvědčivě odůvodnil. Není důvod tomuto závěru znalce s potřebnou kompetencí nedůvěřovat. Navrhl proto, aby odvolací soud potvrdil napadený výrok I rozsudku okresního soudu a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Proti výroku II uvedeného rozsudku podal žalovaný odvolání. V odvolání uvedl, že okresní soud odůvodnil aplikaci moderačního práva podle § 150 občanského soudního řádu, a to v rozsahu 100 %, tím, že žalobce byl subjektivně „přesvědčen, že u něho se jedná o nemoc z povolání, když převážnou část směny pracoval na kolenou s různými pracovními nástroji, docházelo k mimořádnému zatížení dolních končetin, zejména v oblasti kolen.“. K uvedenému nelze než uvést, že subjektivní přesvědčení žalobce, že mu náleží uplatněné právo, nezakládá ve smyslu ustanovení § 150 občanského soudního řádu důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci moderačního práva soudu stran náhrady nákladů řízení. Okresní soud dále porušil při aplikaci moderačního práva procesní práva žalovaného. Jestliže má soud v plánu použít moderační právo, musí umožnit druhé straně, aby se k tomuto vyjádřila (k záměru i k důkazům). Postup, při kterém soud dospěje vnitřně k přesvědčení, že je třeba aplikovat ustanovení § 150 občanského soudního řádu, a straně, která by jinak náklady získala, to nesdělí a ta se to dozví až z rozhodnutí, není v souladu s právem takové strany na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadený výrok okresního soudu tak, že žalobce zaváže k náhradě nákladů před okresním soudem a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Žalobce k odvolání žalovaného uvedl, že v případě zamítnutí žaloby byl nákladový výrok okresního soudu správný, byl lidský a citlivý. Z pohledu žalobce jde o soudní spor, který jedinečný, první a zároveň poslední, jak zvrátit nepříznivé rozhodnutí v souvislosti s jeho ukončením pracovního poměru bez jakéhokoli nároku na odškodnění za léta strávená v podzemí, která se nepochybně odrazila na jeho zdravotním stavu. Zároveň se žalobce ocitá na dlažbě a po krátké době strávené na úřadu práce, se ocitá i bez práce a zcela bez příjmu. Jeho osobní a majetkové poměry jsou nesrovnatelné se žalovaným. Žalovaný je naopak státním podnikem, který si může dovolit zastupování renomovanou pražskou advokátní kanceláří u soudního sporu v [adresa]. Odkázal na judikaturu ve vztahu ke státním orgánům a institucím (např. [právnická osoba], [právnická osoba]), které se nechaly zastupovat advokáty v soudních sporech, kdy bylo konstatováno, že personálně je stát schopen si sám zajistit zastupování. Totéž by mělo platit u státního podniku. Protistranou je tedy ekonomicky silný subjekt, pro kterého žalobce pracoval, vytvářel pro něj majetkové hodnoty a obětoval mu i svoje zdraví. Nepřiznání nákladů se vůbec neprojeví u žalovaného ekonomicky negativně. Ve zbytku je možno se plně podepsat pod to, co uvádí okresní soud pod bodem 34 odůvodnění rozsudku. Pokud by tedy mělo dojít k potvrzení rozsudku okresního soudu, mělo by tak tomu být i v nákladovém výroku.

9. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné a odvolání žalovaného je částečně důvodné.

10. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutkové zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 9.-10., 12.-16. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná přejímá. Odvolací soud s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2458/2009 – Soud nesmí ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 věty čtvrté o.s.ř. upustit od výslechu znalce (a spokojit se s písemným posudkem znalce) mimo jiné tehdy, vznáší-li účastník řízení proti závěrům znalce podstatné (zdůvodněné) výhrady, jejichž vyjasnění je pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, a to i v případě, že soud jinak nemá pochybnosti o správnosti písemného posudku.) v souladu s § 213a odst. 1 o. s. ř. doplnil dokazování (jelikož tak okresní soud neučinil) současným výslechem jak znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který setrval na závěrech písemně vypracovaného znaleckého posudku (příčina poškození kolenního kloubu u žalobce je zřejmě multifaktoriální, tzn. podílejí se tady jak faktory, které jsou dány vrozeně, tak nějaké další faktory včetně pracovního prostředí a přetěžování v pracovním prostředí, pracovní prostředí však není v tomto případě tím rozhodujícím a důležitým, které způsobilo poškození kolenního kloubu nebo kolenních kloubů u žalobce a nejedná se tak o nemoc z povolání), tak i znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který též setrval na závěrech písemně vypracovaného znaleckého posudku (chorobný stav vznikl v souvislosti s pracovním zatěžováním a nepřirozených polohách kolenního kloubu, který se u žalobce vyskytoval více než 10 let, tzn., že to je těžké přetížení zadního kompartmentu kolenního kloubu, a jedná se tak o nemoc z povolání). Jelikož se ani takto (tzv. konfrontací znalců) nepodařilo odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, odvolací soud v souladu s § 211 ve spojení s § 127 odst. 2 věta druhá o. s. ř. nechal závěry znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] přezkoumat jiným znalcem, a to [tituly před jménem] [jméno FO]. Odvolací soud chtěl nechat zpracovat „ústavní“ znalecký posudek, avšak v současné době není v seznamu znaleckých ústavů zapsán žádný, který by měl příslušné specializace.

11. Odvolací soud z revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho výslechu zjistil, že výkon profese u žalobce nepochybně zatížil pohybové ústrojí, došlo k bolestivému postižení kyčelních, kolenních a ramenních kloubů a bederní páteře, podle posudku lékařky pracovně lékařských služeb tím dlouhodobě pozbyl způsobilost k výkonu profese horník pro obecné onemocnění. Při artroskopii 7. 11. 2019 je popisována lalokovitá léze zadní třetiny vnitřního menisku, stav po subtotální ruptuře předního zkříženého vazu, fibrilace na fasetách pately, na medální kondylu femuru defekty chrupavky a tibie asi 2x2 cm a 1x1 cm, nezasahující na subchondrální kost. Jen z tohoto popisu se nelze vyjádřit jednoznačně k etiologii, poranění předního zkříženého vazu vzniká obvykle nepřímým násilím, při násilné zevní rotaci bérce, lalokovité ruptury menisku jsou degenerativního původu. Lze tak uzavřít, že celková těžká, riziková profese horníka, přispěla ke změnám na levém kolenním kloubu, ale i na jiných částech pohybového ústrojí. Na celkovém zdravotním stavu žalobce se podílejí bolesti kyčlí, kolenních a ramenních kloubů, chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře, jde o obecná onemocnění, žádné z nich nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání. Podepsaný znalec ([tituly před jménem] [jméno FO]) nesouhlasí se závěrem znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že patologie na levém koleni splňuje podmínky pro nemoc z povolání, neodpovídá doloženému zdravotnímu stavu ani metodice uznávání nemocí z povolání. Se závěrem znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že žalobce netrpí nemocí z povolání v odškodnitelné formě, podepsaný znalec ([tituly před jménem] [jméno FO]) souhlasí.

12. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi ze dne 23. 3. 2020 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále jen zákoník práce).

13. Okresní soud správně v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2021 sp. zn. 21 Cdo 1096/2021 – Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nelze ani za právní úpravy účinné od 1. 11. 2017 považovat za rozhodnutí, z něhož by mohl soud bez dalšího vycházet v občanském soudním řízení ve smyslu ustanovení § 135 odst. 2 o. s. ř.) s ohledem na námitky žalovaného ustanovil znalce z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], aby bylo postaveno na jisto, zda žalobce pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu dosavadní práce horníka v rubání pro jiné (obecné) onemocnění odlišné od nemoci nebo ohrožení nemocí z povolání anebo jej pozbyl právě z důvodů nemoci z povolání.

14. Nemocí z povolání jsou ty a jen ty nemoci z povolání, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání, tvořící přílohu nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání (první podmínka), kdy dále tyto nemoci musí vzniknout za podmínek (pracovních), kdy tyto nemoci z povolání vznikají (druhá podmínka), jiné nemoci, byť by mohly mít souvislost s prací, nemocemi z povolání nejsou. Určit, zda nějaké onemocnění je či není nemocí z povolání, jsou povoláni znalci z oboru zdravotnictví, odvětví nemoci z povolání.

15. Je třeba zdůraznit, že rozhodnutí v této věci zejména závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, jak má na mysli § 127 odst. 1 o. s. ř., a že hodnocení soudu (ani odvolacímu) nepodléhají odborné znalecké závěry ve smyslu jejich správnosti, neboť k tomu nemají soudci odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. Soud (i odvolací) hodnotí pouze přesvědčivost znaleckého posudku, co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění znaleckého nálezu a jeho soulad s ostatními provedenými důkazy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] včetně jeho výslechu, ve věci vypracovaný, byl zpracován renomovaným znalcem, o jehož odbornosti nemá odvolací soud důvod pochybovat, tento se vypořádal se všemi námitkami, ve svém znaleckém posudku včetně výslechu se vyjádřil k omezením žalobce, podrobně zdůvodnil své závěry, které byly již uvedeny shora.

16. Žalobce se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nesouhlasil, avšak nepředložil nic, čím by jej zpochybnil. Obecně je třeba uvést, že odborné závěry znaleckého posudku lze zpochybnit toliko oponentním znaleckým posudkem nebo oponentním znaleckým vyjádřením (situace, kdy oponentní znalec má k dispozici toliko znalecký posudek, avšak nemá k dispozici potřebnou (např. zdravotnickou) dokumentaci, přesto v rozvaze – závěrech znaleckého posudku shledá (odůvodní) takové nedostatky, že z odborného hlediska nemůže znalecký posudek obstát) anebo nesoulad s ostatními důkazy (listinami či svědky). Oponentní znalecký posudek nebo oponentní znalecké vyjádření předloženo žalobcem nebylo. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], je pak v souladu s ostatními listinnými důkazy (lékařským posudkem [právnická osoba]. o způsobilosti žalobce k práci ze dne 6. 3. 2020 včetně sdělení zaměstnavateli, lékařským posudkem o neuznání nemoci z povolání ze dne 15. 2. 2021, vystavený [tituly před jménem] [jméno FO], primářkou oddělení pracovního lékařství [právnická osoba]., a dalšími lékařskými zprávami), zejména znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] přesvědčivě vysvětlil, že na celkovém zdravotním stavu žalobce se podílejí bolesti kyčlí, kolenních a ramenních kloubů, chronický bolestivý syndrom krční a bederní páteře, avšak jde o obecná onemocnění, žádné z nich však nesplňuje klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se ztotožnil se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že názor znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že patologie na levém koleni splňuje podmínky pro nemoc z povolání, je nesprávný, neboť neodpovídá doloženému zdravotnímu stavu žalobce ani metodice uznávání nemocí z povolání. Za nemoc z povolání podle kapitoly II. položky 9 seznamu nemocí z povolání uvedené v příloze k nařízení vlády č. 290/1995 Sb. lze uznat onemocnění „nemoci šlach, šlachových pochev, tíhových váčků nebo úponů svalů nebo kloubů končetin z dlouhodobého nadměrného jednostranného přetěžování objektivními vyšetřovacími metodami potvrzené vleklé formy nemoci vedoucí k významnému omezení pracovní schopnosti“. U žalobce je objektivní ortopedický nález při fyzikálním vyšetření z podstatné části opakovaně negativní, klouby jsou klidné, bez defigurace, bez výpotků, je pouze lehký otok, případně např. v 1/2000 bez otoku, pohyb kolenních kloubů je neomezen, kolena jsou dle ortopeda zcela stabilní, není žádná známka insuficience předního zkříženého vazu, není známek funkčního omezení, tj. v nálezech několika ortopedů nejsou objektivní ortopedem zjištěny známky významného omezení funkce kloubů. Na rtg levého kolena i při ASK operaci byly popsány jen minimální degenerativní změny, onemocnění žalobce nesplňuje stupeň závažnosti pro uznání nemoci z povolání ani další udávané zdravotní obtíže a zjištěné nemoci u žalobce nesplňují klinické podmínky pro uznání nemoci z povolání. Jelikož názor znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tak zůstal osamocen, odvolací soud neshledal důvod doplňovat dokazování o nový (další) znalecký posudek a lze bez dalšího uzavřít, že žalobce netrpí ani netrpěl nemoci z povolání v odškodnitelné formě, kdy příčinou nezpůsobilosti žalobce k výkonu sjednaného druhu práce (horník v rubání) je nemoc povahy obecné.

17. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný, když došlo k naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. e) zákoníku práce, a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.

18. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku II rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Podle ustálené judikatury (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1016/2014 – Soud nemusí výjimečně přiznat náhradu nákladů řízení mimo jiné tehdy, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. Úvaha soudu o tom, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud při tomto posuzování přihlíží zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, a to nejen u účastníka, který by měl náklady řízení hradit, ale také z pohledu poměrů oprávněného účastníka, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Závěr soudu o výjimečnosti případu a důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení se musí opírat o takové zjištěné okolnosti, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci neměl úspěch, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.; nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2023 sp. zn. III. ÚS 3517/22 – Za důvody hodné zvláštního zřetele je třeba považovat takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a okolnosti další, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Spočíval-li důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. pouze v jakési "lítosti" soudu nad vedlejším účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu nepodařilo coby žalobci prokázat jeho žalobní tvrzení, je takové posouzení, neberoucí naopak v potaz situaci druhého účastníka (zde: stěžovatele), proti kterému byla podána žaloba, zcela mimo možnosti, jež soudu moderační právo přiznává. Pokud je toto ustanovení aplikováno s uvedením důvodu, který jeho aplikaci objektivně založit nemůže, aniž byly posouzeny všechny relevantní důvody pro jeho možnou aplikaci, jde o postup znamenající libovůli a zasahující do základního práva na spravedlivý proces.) platí, že moderační právo soudu (§ 150 o. s. ř.) je totiž třeba vykládat nejen ve vztahu k účastníkovi, v jehož prospěch soud rozhoduje, ale zároveň i ve vztahu k ostatním, zejména k tomu, který by jinak měl za normálního běhu událostí právo na náhradu nákladů řízení. Takový účastník se zpravidla nijak nepodílí na vzniku okolností, pro které nakonec soud neuloží neúspěšnému účastníkovi nahradit náklady řízení. Z tohoto pravidla jsou výjimky, protože také okolnosti provázející řízení a způsob chování účastníků mohou být výjimečně důvodem pro uplatnění moderačního práva a to – morální důvody (např. o spory mezi příbuznými, v nichž bude uplatněný nárok po právu, avšak z hlediska mravnosti a vyšších principů by bylo přiznání náhrady nákladů příliš tvrdé); – zdravotní důvody; – nepříznivá sociální situace nastalá bez přičinění účastníka. Odvolací soud v zásadě souhlasí s důvody pro moderaci ve smyslu § 150 o. s. ř., jak je uvedl okresní soud, avšak nesouhlasí s rozsahem moderace. Žalobce se při podání žaloby opíral toliko o své subjektivní přesvědčení, že trpí nemocí z povolání, kdy neměl k dispozici žádný lékařský posudek či jiné odborné dobrozdání v tomto směru (že trpí nemocí z povolání), kdyby tomu tak bylo (žalobce by je při podání žaloby doložil), pak by byla úplná moderace ve smyslu § 150 o. s. ř. zcela na místě. Odvolací soud dále přihlédl k tomu, že výsledek sporu závisel na znaleckém dokazování (znaleckých posudcích), kdy závěry znalců na posuzovanou otázku (zda žalobce trpní nemoci z povolání či nikoliv), nebyly jednotné, resp. zcela protichůdné. Při zohlednění výše uvedených skutečností a mj. zdravotního stavu žalobce, tak s ohledem na finanční a sociální situaci žalobce, doloženou příslušnými potvrzeními je zřejmé, že je na místě aplikace § 150 o. s. ř., přes nesouhlas žalovaného, v rozsahu 2/3, jinak řečeno žalovanému přísluší 1/3 účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce je zaměstnán s průměrným hrubým výdělkem 40 000 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnost a manželka pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 10 800 Kč měsíčně. Odkaz žalobce na judikaturu Ústavního soudu se v případě státních podniků, jako je žalovaný, neuplatní.

19. Z nákladů žalovaného na právní zastoupení před okresním soudem považuje odvolací soud za účelně vynaložené náklady ve výši 45 604,20 Kč spojené s 6 úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 4x účast u jednání (19. 10. 2021, 23. 6. 2022, 21. 3. 2023, 27. 9. 2023) a 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., úkonu právní služby – sepis vyjádření k odvolání (28. 2. 2022) á 1 250 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 téže vyhlášky, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 8 300 Kč za osmdesáttři půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 6 907,19 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce dle předložených jízdenek ČD, a.s. a [právnická osoba] a [právnická osoba]. (4x cesta z [adresa] a zpět), 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., kdy dále žalovanému náleží zaplacená záloha na znalečné ve výši 5 000 Kč podle § 137 odst. 1 ve spojení s § 141 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení žalovaného před okresním soudem tak činí 45 604,20 Kč, z toho 1/3 pak je 15 201,40 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit takto stanované náklady řízení před okresním soudem (ve výši 15 201,40 Kč) k rukám zástupce žalovaného, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., a v tomto směru odvolací soud druhý výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

20. Odvolací soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáními ze dne 25. 8. 2021 a 17. 10. 2021. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování. V podáních ze dne 25. 8. 2021 a 17. 10. 2021 zástupce žalovaného zopakoval své procesní stanovisko z podání ze dne 15. 6. 2021, resp. jej toliko rozvedl.

21. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem III rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení zcela procesně úspěšný, a proto by mu byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 33 310 Kč představující jednak 3 úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a 2x účast u jednání (9. 4. 2024, 6. 9. 2024) a 2 500 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31. 12. 2024, úkonu právní služby – sepis odvolání proti náhradě nákladů řízení a 1 250 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 téže vyhlášky, příslušného počtu režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 3 600 Kč za třicetšest půlhodin po 100 Kč (účast u jednání), a jednak 1 úkon právní služby – účast u jednání (27. 11. 2025) a 3 700 Kč podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1. 1. 2025, příslušného režijního paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhrady za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 a odst. 3 téže vyhlášky ve výši 3 000 Kč za dvacet půlhodin po 150 Kč (účast u jednání), cestovné ve výši 6 828,93 Kč podle § 157 odst. 1 zákoníku práce dle předložených jízdenek ČD, a.s. (3x cesta z [adresa] a zpět) a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení žalovaného před odvolacím soudem tak činí 33 310 Kč, z toho 1/3 pak je 11 103,33 Kč, neboť shora uvedené důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. se uplatní i v odvolacím řízení. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalobce zavázán zaplatit takto stanované náklady řízení před odvolacím soudem (ve výši 11 103,33 Kč) k rukám zástupce žalovaného, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

22. Odvolací soud žalovanému nepřiznal náhradu nákladů spojených s dalším písemným podáním ze dne 23. 1. 2024 a 16. 7. 2025. Odvolací soud předesílá, že ve své rozhodovací praxi nepřiznává účastníkům náhradu nákladů spojených s vyjádřeními jejich zástupců, která korespondují s již sdělenými stanovisky a ve kterých advokát pouze opakuje nebo rozvíjí svou argumentaci, kterou uvedl či mohl uvést dříve, ani za vyjádření týkající se toliko dokazování. V podání ze dne 23. 1. 2024 zástupce žalovaného zopakoval své procesní stanovisko z podání ze dne 30. 11. 2024, resp. jej toliko rozvedl. V podání ze dne 16. 7. 2025 se pak zástupce žalovaného vyjadřoval k vypracovanému znaleckému posudku, kde však toliko uvedl, že k němu nemá výhrad.

23. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku III rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení státu. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobci, jako plně procesně neúspěšnému v řízení před okresním soudem, by měl stát právo na náhradu nákladů nalézacího řízení, které platil za náklady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve výši 12 879 Kč, náklady znaleckého posudku Státního zdravotního ústavu [adresa] ve výši 6 570,30 Kč a náklady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve výši 14 200 Kč, celkem [hodnota] Kč. Žalobce byl zavázán zaplatit náhradu nákladů státu za nalézací řízení ve výši 7 883,10 Kč (1/3 z 33 649,30 Kč) na účet Okresního soudu v Karviné, neboť shora uvedené důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. se uplatní i ve vztahu k nákladům řízení státu v nalézacím řízení, a v tomto směru odvolací soud třetí výrok napadeného rozsudku okresního soudu změnil.

24. O náhradě nákladů státu za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem V. rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobci, jako plně procesně neúspěšnému, by měl stát právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které platil za náklady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] včetně výslechu znalce ve výši 12 900 Kč, výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve výši 2 500 Kč a výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve výši 4 685 Kč, celkem [hodnota] Kč. Žalobce byl zavázán zaplatit náhradu nákladů státu za odvolací řízení ve výši 6 695 Kč (1/3 z 20 085 Kč) na účet Krajského soudu v Ostravě, neboť shora uvedené důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. ve vztahu k nákladům řízení státu se uplatní i v odvolacím řízení.

25. Náhradu nákladů řízení státu za řízení před soudy obou stupňů byl žalobce zavázán zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení