25 Co 11/2025 - 164

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [tituly před jménem]. [jméno FO] sídlem [adresa] o určení dědického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. října 2024 č. j. 60 C 168/2023-128, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 8 409,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta.

Odůvodnění

1. Požadovaného určení, že se žalobkyně domáhala na základě tvrzení, že dne 20. 4. 2023 jí bylo doručeno usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 20. 4. 2023, č. j. [spisová značka], jímž bylo žalobkyni uloženo podle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) a § 1672 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u nadepsaného soudu žalobu proti závětní dědičce [Jméno žalované], narozené [datum], na určení, že je dědičkou zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO], narozeného [datum] a zemřelého dne [datum], jako dědička ze zákona.

2. Uvedla, že je sestrou zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] (dále též jen zůstavitel), který zanechal pořízení pro případ smrti, jež bylo předloženo v řízení o pozůstalosti vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Závěť ze dne 18. 2. 2022 sepsaná formou notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, zástupcem [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v [adresa], [číslo], [číslo], kterou zůstavitel povolal k dědění žalobkyni, dále [jméno FO] a [Jméno žalované]. [jméno FO] byla povolána k dědění jednotky číslo [adresa] zapsané na LV číslo [číslo], číslo [číslo], číslo [číslo] a číslo [číslo] k. ú. [adresa], včetně veškerého příslušenství a vybavení, a rovněž byla povolána k dědění účtu zůstavitele vedených u [právnická osoba]. [Jméno žalované] byla ustanovena náhradní dědičkou v případě, že by [jméno FO] z jakéhokoliv důvodu nedědila. Pokud by [Jméno žalované] nedědila, ustanovil zůstavitel náhradní dědičkou žalobkyni. Dále byla [Jméno žalované] povolána k dědění bytové jednotky č. [číslo] na adrese [adresa] zapsané na LV č. [číslo] a [číslo], k.ú. [adresa], včetně veškerého příslušenství a vybavení. Žalobkyni pak zůstavitel povolal k dědění veškerého jeho zbývajícího majetku, a v případě, že by žalobkyně nedědila, ustanovil náhradním dědicem [Jméno žalované]. V řízení o pozůstalosti bylo zjištěno, že zůstavitel nezanechal žádný další majetek než ten, k jehož dědění byly povolány [jméno FO] a [Jméno žalované]. Zůstavitel tak nezanechal žalobkyni žádný podíl z pozůstalosti. [jméno FO] a [Jméno žalované] prohlásily, že závěť uznávají za pravou a platnou a při jednání konaném před soudní komisařkou dne 23. 3. 2023 byly závětí povolané dědičky vyrozuměny o dědickém právu, přičemž [Jméno žalované] dědictví neodmítla a [jméno FO] dědictví odmítla, v důsledku čehož je [Jméno žalované] jedinou dědičkou ze závěti. Žalobkyně o dědickém právu poučena nebyla, avšak písemným podáním z 19. 4. 2023 namítla neplatnost závěti, neboť má za to, že zůstavitel byl [Jméno žalované] a jejím manželem [jméno FO] k sepsání závěti zmanipulován a hrubě ovlivněn.

3. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že závěť ze dne 18. 2. 2020 je neplatným právním jednáním, když vůle zůstavitele projevená při sepisu závěti nebyla vážnou vůlí zůstavitele, zůstavitel zároveň jednal pod vlivem podstatného omylu, ve který ho uvedly osoby, které jej k sepisu závěti doprovázely, nebo mohl být těmito osobami přímo k sepsání závěti donucen, a zůstavitel ani nebyl v době sepsání závěti zcela schopen postarat se o své vlastní záležitosti a nabývat pro sebe soukromá práva a povinnosti z vlastní vůle (odkaz na § 15 o. z.) ve vztahu k právnímu jednání – pořízení pro případ smrti, a to pro vysoký věk a špatný zdravotní stav.

4. Uvedla, že zůstavitel a žalobkyně jsou oba svobodní a bezdětní a byli si jedinými sourozenci, což vedlo ke vzniku velmi silného pouta a vřelého a blízkého vztahu mezi nimi. O podstatných událostech v jeho životě se žalobkyni vždy svěřoval. V posledních letech svého života byl zůstavitel již velmi nemocný, trpěl vysokým krevním tlakem, dlouhodobou silnou nespavostí, na kterou mu byl mimo jiné předepisován návykový lék [nazev], měl problémy s pohybem a trpěl silným třasem rukou. V roce 2020 prodělal operaci zhoubného nádoru ledviny. Žalobkyně poskytovala zůstaviteli v důsledku jeho narůstajících zdravotních obtíží pomoc ve stáří a pravidelně jej navštěvovala, mimo jiné i při jeho poslední hospitalizaci z důvodu zápalu plic a akutního onemocnění COVID-19. Zůstavitel byl s ohledem na svůj zdravotní stav v posledních letech snáze ovlivnitelný, zranitelný a náchylný k manipulaci od třetích osob, což je zřejmé mimo jiné i z toho, že se zůstavitel o žalované při hovoru se žalobkyní zmínil jako o „vnoučeti“.

5. Žalobkyně dále tvrdila, že v roce 2007 prodala bytovou jednotku, kterou měla ve svém vlastnictví, za kupní cenu ve výši 7 200 000 Kč. Žalobkyně následně část kupní ceny ze svého bankovního účtu odeslala na jiný svůj bankovní účet, z něhož pak dne 8. 8. 2012 po předchozí dohodě se zůstavitelem zaslala částku 1 440 367 Kč na bankovní účet zůstavitele. Učinila tak proto, aby její finanční vklady byly kryty tzv. pojištěním pohledávek z vkladů. Ve vztahu k části kupní ceny zaslané žalobkyní na účet zůstavitele se nejednalo o dar zůstaviteli, čehož si byl vědom, a také ze žalobkyní zaslané částky zasílal úroky. S ohledem na velmi blízký vztah žalobkyně a zůstavitele, a vědomost zůstavitele o tom, že na jeho bankovním účtu se nachází finanční prostředky ve vlastnictví žalobkyně, vyslovila přesvědčení, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečné a vážné vůli zůstavitele, a zůstavitel byl při jeho sepsání pod vlivem podstatného omylu ve smyslu § 1529 o. z. o osobách a věcech, které zůstavuje. Zdůraznila, že povolaná dědička – žalovaná je osobou, která je ve vztahu k zůstaviteli zcela cizí, nemá k němu žádný příbuzenský ani jiný vztah. Navíc zůstavitel by jí nepochybně o svém plánu sepsat závěť informoval, když byla jeho jedinou pokrevní příbuznou a velmi blízkou osobou.

6. Uvedla, že v obecné rovině nezpochybňuje povolání Anny Karmazinové jako dědičky, neboť si je vědoma toho, že jmenovaná byla dlouholetou kamarádkou zůstavitele, což se však neuplatní ve vztahu k [Jméno žalované], která je osobou zůstaviteli naprosto cizí.

7. K dalším vadám závěti žalobkyně tvrdila, že na zůstavitele byl před sepsáním nebo při sepsání notářského zápisu vyvíjen nátlak, o čem svědčí mimo jiné i to, že byl k notáři doprovázen dvěma cizími osobami, kdy jedna z nich následně byla povolána jako dědička velké části majetku zůstavitele.

8. Uzavřela, že závěť nevyjadřuje skutečnou a vážnou vůli zůstavitele i z důvodu její vnitřní rozpornosti, když v prvním odstavci závěti zůstavitel povolává jako první dědičku svou sestru – žalobkyni, kterou pak nelogicky povolá specificky k dědění veškerého zbývajícího majetku až v bodu čtvrtém závěti, přičemž v pozůstalostním řízení vyšlo najevo, že zůstavitel žádný jiný majetek než ten, k jehož dědění povolal žalovanou a [jméno FO], nemá.

9. Shrnula, že závěť nelze považovat za platné právní jednání, když v rozhodné době zůstavitel jednal v omylu a v mylné pohnutce o osobách (osobě), je dáno důvodné podezření, že pořízení pro případ smrti ve prospěch žalované bylo docíleno lstí a manipulací způsobenou tím, že se žalovaná za krátkou dobu dostala do přízně zůstavitele, a zřejmě se chovala jako jeho příbuzná, ač tou nebyla. Zůstavitel jednal v omylu i o věcech, o nichž závěť pořizoval, když zahrnuje do závěti věc, která není v jeho vlastnictvím. Zůstavitel nebyl s ohledem na svůj zdravotní stav a vysoký věk schopen právně jednat v rozsahu sepisu závěti a plně rozumět důsledkům svého jednání, je zde podezření, že k sepsání závěti ve prospěch žalované mohl být zůstavitel i donucen osobami, které jej k notáři doprovázely.

10. Navrhla, aby soud určil, že je dědičkou zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] ze zákona.

11. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svoji obranu tvrdila, že se zůstavitelem měli dlouhou dobu těsný vztah obdobný příbuzenskému, a to po dobu posledních čtrnácti let. Se zůstavitelem je seznámila její dlouholetá kamarádka [jméno FO] v létě roku 2009, když byla v České republice na dovolené s manželem. Po přestěhování do České republiky v roce 2019 se žalovaná s manželem a dcerou stali pro [jméno FO] a zůstavitele skutečnou rodinou. O zůstavitele i [jméno FO] pečovali, trávili společně všechny svátky, pravidelně chodili na procházky. Manžel žalované vozil paní [jméno FO] a zůstavitele do lékařských zařízení, na nákupy, případně žalovaná a její manžel nákupy sami obstarávali. Stejně tak mu zajišťovali ostatní potřeby, platili za něj v obchodech, nosili tašky s potravinami, zajišťovali drobné opravy a údržbu jeho bytu. V posledních dvou let žalovaná pravidelně pro zůstavitele vařila. Po uzdravení z COVID-19 byl zůstavitel převezen do nemocnice [nazev] a první dva měsíce pobytu v nemocnici zaplatila žalovaná. Manžel žalované navštěvoval zůstavitele dvakrát týdně v nemocnici, přinášel mu čerstvé ručníky a prádlo, odvážel špinavé prádlo. Dne 15. 12. 2022 zaměstnanci nemocnice oznámili manželovi žalované, že zůstavitel dne [datum] zemřel. Zůstavitel však v žádném případě neměl za to, že žalovaná je jeho pravou vnučkou, občas ji však tak nazýval. Na začátku roku 2020 se zůstavitel připravoval na operaci ledvin a velmi se tohoto zákroku bál, stejně tak jako paní [jméno FO], která se zůstavitelem bydlela. Zůstavitel požádal žalovanou a jejího manžela, aby mu sehnali notáře k sepsání závěti formou notářského zápisu. [jméno FO] se rozhodla sepsat vlastní závěť ve stejný den u téhož notáře. V dohodnutý čas manžel žalované odvezl zůstavitele a paní [jméno FO] k notáři, protože paní [jméno FO] potřebovala pomoc. Žalovaná jela s nimi spolu a doprovázela jí u notáře. Na prvním setkání zůstavitele s notářem byla žalovaná rovněž přítomna. Na tomto setkání zůstavitel řešil všechny své dotazy a nahlas přečetl notáři text vlastnoruční závěti ze dne 9. 2. 2020, zmínil, že všechny finanční prostředky na účtu u [právnická osoba]. zanechává paní [jméno FO]. Následně notáři výslovně sdělil, že „ostatní majetek“ tvoří jeho rodinný dům a velký pozemek poblíž [adresa]. Na druhé schůzce, při níž proběhlo samotné sepsání závěti, již žalovaná přítomna nebyla. Popírala tvrzení žalobkyně, že by činila na notáře nebo zůstavitele nátlak a zdůraznila, že zůstavitel rozhodně velmi dobře rozuměl podstatě jednání u notáře. Věděl, že podepisuje pořízení pro případ smrti a byl způsobilý nabývat práva a povinnosti. Následně se žalovaná dozvěděla, že již po sepsání závěti zůstavitel daroval žalobkyni pozemky, jejichž součástí je i stavba [adresa]. Proto také tvrzení žalobkyně, že jí nebyl zanechán majetek, není pravdivé, neboť v době sepsání závěti měl zůstavitel skutečně v úmyslu své sestře odkázat značný majetek, ale následně jí ho daroval. Akcentovala, že obsah vlastnoruční závěti zůstavitele ze dne 9. 7. 2017 a ze dne 9. 2. 2020 byl téměř identický se závětí, kterou žalobkyně v tomto řízení napadá.

12. Nesporovala, že zůstavitel do roku 2020 úroky z účtu zasílal na účet žalobkyně, nicméně na začátku roku 2020 tento příkaz k převodu úroků na účet žalobkyně zrušil, a žalobkyně během dalších dvou let proti tomu nevznášela žádné námitky.

13. Soud prvního stupně po provedl dokazování zejména listinnými důkazy, výslechem žalobkyně a žalované jako účastnic řízení, výslechem svědka [jméno FO], manžela žalované, svědka [jméno FO], přítele žalobkyně a výslechem svědka [jméno FO], dříve notářského kandidáta. Dále provedl listinné důkazy, které označil v bodě 18 rozsudku s dovětkem, že tyto důkazy nehodnotil, neboť tvrzení jimi prokazovaná nejsou pro rozhodnutí v tomto sporu podstatná. Jako nadbytečné pak zamítl navržený důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnanců notářské kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], diářem [tituly před jménem] [jméno FO], emailovou komunikací mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a panem [jméno FO], znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Součástí odůvodnění rozhodnutí jsou zjištění učiněná z jednotlivých provedených důkazů, z hlediska skutkového pak uzavřel, že zůstavitel zemřel dne [datum], pozůstalostní řízení je vedeného u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Během svého života zůstavitel pořídil závěť, jednak ve formě notářského zápisu, jednak zanechal dvě listiny označené jako závěť ze dne 9. 7. 2017 a ze dne 9. 2. 2020 a konstatoval, že všechny tři listiny mají obdobný obsah. Vzal dále za prokázané, že zůstavitel se se žalovanou a její rodinou seznámil v roce 2009, v následujících letech, až do roku 2019, kdy se natrvalo přestěhovali do České republiky, se se zůstavitelem pravidelně stýkali (minimálně 1× ročně), po roce 2019 se jejich vztahy zintenzivnily, trávili spolu Vánoce, Velikonoce a navštěvovali se. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zůstavitel v okamžiku sepisu závěti byl schopen právně jednat, tj. byl schopen rozhodovat o svých právech a povinnostech, nejednal v omylu a k sepsání sporné závěti nebyl nikým donucen.

14. S odkazem na § 1672 o. z., 551 o. z., § 1476 o. z. a § 170 odst. 1 z. ř. s. dospěl k závěru, že sporná závěť je závětí sepsanou ve formě notářského zápisu, o jejíž pravosti soud prvního stupně neměl pochybnosti, když splňuje veškeré náležitosti, které jsou zákonem požadovány. Z provedeného dokazování (zejména výpověď žalobkyně, žalované, svědka u notáře prohlášení [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO]) sice vyplynulo, že zůstavitel trpěl vlivem vysokého věku omezenou hybností, nespavostí, třásly se mu ruce, v poslední fázi života hodně zhubl, avšak tyto „neduhy“ se s vysokým věkem obvykle pojí a nemohou vést k závěru, že zůstavitel není kvůli nim schopen právně jednat, v tomto konkrétním případě sepsat závěť a posoudit následky svého právního jednání. Naopak se provedeným dokazováním prokázalo, že zůstavitel, ač v pokročilém věku a stižen zmíněnými zdravotními problémy, byl schopen obstarávat záležitosti nejen své, ale i záležitosti svých blízkých. Vyslechnutí svědci [jméno FO] i [jméno FO] taktéž žalobkyně, se žalobou shodně uvedli, že zůstavitel byl silná osobnost s pevným názorem a představou o tom, co se má, jak stát. O potřeby druhých se aktivně zajímal a aktivně se také chápal jejich řešení. Uzavřel, že zůstavitel byl v době sepsání závěti zcela způsobilý právně jednat, jeho kognitivní schopnosti nebyly nikterak omezeny.

15. K tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitel jednal při sepisu závěti v omylu a mylné pohnutce, případně byl k tomuto právnímu jednání přiveden lstí a manipulací, soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že zůstavitel přesně věděl, jak zacházet se svým majetkem, a jak se o něj postarat. Zdůraznil, že jak závěť z roku 2017, tak závěť z roku 2020, sepsané samotným zůstavitelem, a závěť sepsaná ve formě notářského zápisu jsou po obsahové stránce víceméně totožné. Opakovaná argumentace žalobkyně založená na tvrzení, že se zůstavitelem měla harmonické a blízké vztahy a není proto možné, aby si za krátkou dobu oblíbil jinou osobu (žalovanou), tak nemění ničeho na tom, že si zůstavitel mohl se svým majetkem nakládat dle své vůle, aniž by o tom svoji sestru (žalobkyni) blíže informoval.

16. K námitce žalobkyně, že byl zůstavitel k sepsání závěti donucen osobami, které jej k notáři doprovázely, soud prvního stupně poukázal na výpověď svědka [jméno FO], který sice uvedl, že prvního jednání se účastní toliko notář a žadatel (oproti tomu žalovaná vypověděla, že takového jednání účastna byla), avšak svědek současně uvedl, že v případě, že pojme jakoukoliv pochybnost stran úkonu, který má pořizovat, tak tento úkon neprovede. Rovněž je třeba mít na paměti, že zůstavitel měl jasnou představu o své závěti, k notáři si přinesl i sepsané body, což korespondovalo i s tím, jak jeho osobu vykreslily osoby, které byly před soudem vyslechnuty.

17. Pro úplnost se soud prvního stupně vyjádřil i k námitce žalobkyně, kterou zpochybňovala pravost podpisu zůstavitele. Uvedl, že neměl důvod o jeho pravosti jakkoli pochybovat, neboť notář vždy pečlivě každého žadatele o sepsání závěti řádně ztotožnil (při každé schůzce), proto je v daném případě vyloučeno, aby závěť byla podepsána někým jiným než zůstavitelem.

18. Ze všech uvedených důvodů soud prvního stupně přijal jednoznačný závěr, že zůstavitel volně a svobodně rozhodoval o svých záležitostech, zcela vědomě učinil svou závětní dědičkou žalovanou, která s ním navázala v průběhu života rodinný vztah.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil procesním úspěchem žalované (§ 142 odst. 1 o. s. ř. a rozsah a výši účelně vynaložených žalovanou na bránění práva v odůvodnění svého rozhodnutí specifikoval.

20. Rozsudek napadla žalobkyně včas podaným odvoláním, které založila na odvolacím důvodu podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř.

21. K uplatněnému odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. d) o s. ř. uvedla, že soud neprovedl všechny důkazy navržené žalobkyní k prokázání rozhodných skutečností, navíc v rozsudku nedostatečně odůvodnil, proč tyto důkazy neprovedl, což je v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Konkrétně se jedná o neprovedené důkazy výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], zaměstnanců notářské kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], diářem [tituly před jménem] [jméno FO], emailovou komunikací mezi [tituly před jménem] [jméno FO] a panem [jméno FO] a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když provedení těchto důkazů považoval za nadbytečné. S tímto závěrem však vyslovila odvolatelka nesouhlas a poukázala na výpověď svědka [jméno FO], který si sepis závěti vůbec nevybavil. Důkazy měly být provedeny tím spíše, když zde vyplynul rozpor mezi výpovědí svědka [jméno FO], který tvrdil, že u první schůzky při sepisování závětí je svědek v 99 % případů vždy sám s pořizovatelem závěti, aby zjistil jeho skutečnou vůli, protože nechce, aby byl pořizovatel závěti ovlivněn další osobou, a pokud je nějaká osoba přítomna, jedná se většinou o osobu, která není dědicem. Proti tomu však stojí výpověď žalované a jejího manžela, kteří oba shodně tvrdili, že při první schůzce u notáře byla se zůstavitelem přítomna i žalovaná. Vzhledem k tomu, že svědek [jméno FO] si průběh schůzky se zůstavitelem nevybavil, a naopak žalovaná si tyto události vybavila a popsala je, lze spíše přisvědčit tomu, že žalovaná byla přítomna při první schůzce zůstavitele u notářského kandidáta, a zároveň lze z toho vyvodit, že její účast byla neobvyklá. Za situace, kdy žalobkyně namítá, že zůstavitel mohl být při sepisu závěti ovlivněn žalovanou, a žalovaná byla oproti běžné praxi notářského kandidáta přítomna první schůzce ohledně závěti u notářského kandidáta, je zřejmé, že skutkový stav týkající se okolností schůzek u notáře a možného ovlivnění zůstavitele při sepisu závěti byl zjištěn neúplně. Uzavřel-li soud prvního stupně, že zůstavitel nebyl k sepisu závěti donucen osobami, které jej k notáři doprovázely, a vycházel přitom fakticky pouze z jediného důkazu, a to z obecného tvrzení svědka [jméno FO] a zároveň zamítl provedení žalobkyní navrhovaných důkazů, odňal tak žalobkyni možnost unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Navrhla proto, aby označené důkazy provedl odvolací soud.

22. Odvolatelka vyslovila zároveň přesvědčení, že postup nadepsaného soudu byl rovněž v rozporu s § 157 odst. 2 o. s. ř., tedy s požadavkem na řádné odůvodnění rozsudku. Zdůraznila přitom svoji vědomost, že soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede, avšak pokud jejich neprovedení dostatečně neodůvodní, založí tím nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí (poukaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. [spisová značka]). Nedostatek odůvodnění žalobkyně namítala i v případě důkazů, které soud provedl, avšak nehodnotil je, neboť tvrzení jimi prokazovaná nebyla pro rozhodnutí v tomto sporu podstatná (odkaz na bod 18 přezkoumávaného rozsudku). To se týká například důkazu kupní smlouvou k bytové jednotce číslo [číslo] k. ú. [adresa], výpisem z účtu číslo [č. účtu], žádostí o pravidelný převod úroků ze dne 23. 6. 2015 výpisem z účtu žalobkyně za dobu od 1. 5. 2007 do 31. 12. 2007 a za období od 1. 7. 2015 do 31. 1. 2020, nebo potvrzením [právnická osoba] ze dne 8. 6. 2023. Tím, že soud prvního stupně neuvedl důvod, pro nějž shledal tyto důkazy za nepodstatné, založil u svého rozhodnutí jeho nepřezkoumatelnost (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]).

23. Poukázala i na své tvrzení, že zůstavitel jednal při pořízení závěti v podstatném omylu i ve vztahu k věcem, které zůstavoval, neboť dědicům ze závěti odkázal majetek, který nebyl v jeho vlastnictvím, a v této souvislosti soudu prvního stupně vytýkala, že se touto žalobní námitkou neplatnosti závěti z důvodu podstatného omylu vůbec nezabýval.

24. Shrnula, že soud nesprávně právně posoudil právní jednání zůstavitele jako platné, a při přezkumu závěti nesprávně vyhodnotil, že zůstavitel nejednal v podstatném omylu ve smyslu § 1529 a následujících o. z., a že projev vůle zůstavitele byl učiněn svobodně a bez donucení ve smyslu § 1538 o. z. a že není dána jeho neplatnost ve smyslu § 581 nebo § 587 o. z. (odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky [spisová značka]).

25. Žalovaná navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného, když vyslovila přesvědčení, že soud prvního stupně úplně zjistil skutkový stav věci. Rekapitulovala skutkové závěry přijaté soudem prvního stupně a ztotožňovala se s jeho závěrem, že v okamžiku sepisu závěti byl zůstavitel schopen právně jednat, tj. byl schopen rozhodovat o svých právech a povinnosti, nejednal v omylu a k sepsání sporné závěti nebyl nikým donucen. Nikdo z vyslýchaných osob, včetně žalobkyně, neuvedl žádné skutečnosti svědčící ve prospěch verze žalobkyně předestřené v žalobě. Tato verze se zakládá pouze na výmyslech a spekulacích, přičemž je nepotvrdila ani samotná žalobkyně při svém účastnickém výslechu. Drobné rozpory mezi výpověďmi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a svědka [jméno FO] žalované nemohou být důvodem ke zpochybnění notářského zápisu. Pořízení pro případ smrti bylo sepsáno svědkem [tituly před jménem] [jméno FO] v roce 2020, a proto je pochopitelné, že si nemusí svědek pamatovat některé detaily, pokud zápis proběhl řádně a bez problémů.

26. Žalovaná považovala za správný i procesní postup soudu prvního stupně, jestliže neprovedl všechny žalobkyní označené důkazy pro jejich nadbytečnost. Provedení namítaných důkazů by bylo nadbytečné, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn na základě důkazů již provedených, navíc žalobkyně neoznačila, k jakému žalobnímu tvrzení mají být uvedení svědci vyslechnuti. Pokud má pak žalobkyně za to, že součástí pozůstalosti má být závazek zůstavitele zaplatit částku ve výši 1 440 367 Kč, musí svou pohledávku uplatnit v řízení o pozůstalosti.

27. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, jež předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

28. K tvrzené nepřezkoumatelnosti rozhodnutí a alternativnímu odvolacímu návrhu (změna výroku přezkoumávaného rozsudku) odvolací soud připomíná, že nepřezkoumatelné rozhodnutí nelze přezkoumat, a tedy ani změnit, v úvahu připadá jen jeho kasace (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2746/19). Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen nejzávažnějším vadám, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, což není případ přezkoumávaného rozsudku. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (srovnej usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění přitom nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud to jako celek odůvodnění soudního rozhodnutí účastníkům řízení umožňuje seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli v odvolání proti tomuto rozhodnutí náležitě uplatnit odvolací důvody.

29. V souzené věci žalobkyně byla schopna řádně a úplně formulovat odvolací důvody, odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožňuje řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a přezkumu právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, proto nelze napadený rozsudek shledat nepřezkoumatelným.

30. V souzené věci se jedná o spor o dědické právo, tj. právo na pozůstalost, když žalobkyně zpochybňuje způsobilost zůstavitele k sepsání závěti ze dne 18. 2. 2020 sepsané formou notářského zápisu. Konkrétně namítá, že zůstavitel jednal při sepisu závěti v podstatném omylu, a toto právní jednání bylo činěno s donucením/lstí dalších osob.

31. K těmto rozhodným skutečnostem soud prvního stupně provedl účastníky nabídnuté relevantní důkazy, které hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, tedy každý důkaz zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti. V tomto směru lze odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí, z něhož je zřejmé, jaká zjištění soud prvního stupně učinil z jednotlivých důkazů (bod 6-17 rozsudku soudu prvního stupně), a následně provedl jejich hodnocení ve vzájemných souvislostech (bod 20 a až 27 rozsudku). Skutkový závěr soudu prvního stupně, že „zůstavitel volně a svobodně rozhodoval o svých záležitostech a stejně tak vědomě učinil svou závětní dědičkou žalovanou“ je výsledkem korektně provedeného procesu dokazování a výsledkem logických úvah, které byly dostatečně prezentovány v odůvodnění rozsudku. Skutečnost, že odvolatelka nabízí jinou skutkovou verzi a odlišně hodnotí provedené důkazy, nepostačuje ke zpochybnění správnosti odvoláním napadeného rozsudku.

32. Soud prvního stupně se podrobně zabýval způsobilostí zůstavitele sepsat závěť i z hlediska jím vlastní rukou sepsaných předchozích závětí. Lze jen připomenout správnost závěru soudu prvního stupně, dovodil-li, že „i v pokročilém věku byl schopen obstarávat nejen své záležitosti, ale i záležitosti svých blízkých a aktivně se také chápal i jejich řešen“, neboť tyto závěry vycházejí i z časových a věcných návazností zjištěných v souzené věci. K sepsání závěti došlo dne 18. 2. 2020, tedy necelý měsíc předtím, než byl zůstavitel hospitalizován ve fakultní nemocnici [adresa], dne 15. 3. 2020 z důvodu plánované operace s diagnózou zhoubného novotvaru ledviny mimo pánvičku. Tento časový sled událostí spolu se zjištěním, že zůstavitel projevil v závěti ze dne 18. 2. 2020 sepsané formou notářského zápisu zásadně shodnou vůli, jakou vyjádřil ve vlastnoručně sepsaných závětích v roce 2017 a 2020, tak vyvrací tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitel jednal v podstatném omylu a k sepsání závěti byl zároveň donucen dalšími osobami.

33. Námitka odvolatelky, že soud prvního stupně neprovedl jí navržené důkazy (výslech zaměstnanců notářské kanceláře [tituly před jménem] [jméno FO], diářem [tituly před jménem] [jméno FO], emailovou komunikací mezi [tituly před jménem] [jméno FO], respektive notářskou kanceláří a zůstavitelem) jsou svou povahu námitkami vady řízení, kterou však v poměrech rozhodované věci neshledal odvolací soud důvodnou.

34. Soudy nejsou v civilním řízení sporném povinny provést všechny účastníky navržené důkazy, důvodem k odmítnutí jejich provede je vztah nabízeného důkazu k projednávané věci, tedy například se jedná o procesní situaci nastalou v tomto řízení, kdy navržené důkazy nemohou přispět k objasnění skutkového stavu věci, jelikož skutkový stav byl dostatečně objasněn již provedenými důkazy. Soud prvního stupně neprovedl všechny žalobkyní navržené důkazy z důvodu jejich nadbytečnosti, a neprovedl rovněž v bodu 18 rozsudku označené listinné důkazy z důvodu jejich právní irelevantnosti ve vztahu k projednávané věci. Obraně odvolatelky založené na tvrzení, že tento postup měl za následek neúplně zjištěný skutkový stav věci, nelze přisvědčit, neboť z již provedených důkazů soud prvního stupně učinil zjištění, že závěť zůstavitele je projevem jeho svobodné vůle. Žalobkyní navržené důkazy-výslechem přítomných pracovníků notářské kanceláře, e-mailovou korespondencí či notářským spisem nebyly způsobilé tento skutkový závěr soudu prvního stupně změnit.

35. Stejně tak tomu je u žalobkyní navrhovaného důkazu znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, a v tomto směru lze odkázat na důvody rozsudku soudu prvního stupně obsažené v bodu 39, nehledě na to, že žalobkyně své pochybnosti o pravosti podpisu blíže nezpřístupnila.

36. S uvedenými důvody odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně akcesoricky navazujícího výroku o nákladech řízení.

37. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla i v této fázi řízení plně procesně úspěšná. Její náklady jsou tvořeny odměnou za právní zastoupení v celkové výši 8 409,50 Kč (odměna podle § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu, tj. 1x 2 500 Kč – vyjádření k odvolání, 1x 3 700 Kč (účast u odvolacího jednání), 1x paušální částka 300 Kč, 1x 450 Kč, 21 % DPH 1 459,50 Kč.

Poučení