25 Co 116/2024 - 837

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské ve věci žalobkyně: a) [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] trvale bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce A], advokátkou sídlem [Anonymizováno] b) [Jméno advokátky], narozená [Datum narození advokátky] trvale bytem [Adresa advokátky] zastoupená [Jméno Zástupce B], advokátkou sídlem [Anonymizováno] c) [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovaným: [Jméno žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupená [Jméno Zástupce C], advokátem sídlem [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně 1. žalované: [Jméno žalované B]. , [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované B] 2. [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupená [Jméno Zástupce D], advokátem sídlem [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně 2. žalované: [Jméno žalované C], IČO [IČO žalované C] sídlem [Adresa žalované C] o újmu na zdraví a náklady léčení, o odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 1. 2. 2024, č. j. 112 C 8/2018-759, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 7. 2024, č. j. 112 C 8/2018-804, takto:

Výrok

I. Odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované proti napadenému výroku IV. se odmítá.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části napadeného výroku I. mění tak, že žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 103 152,60 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 695 414 Kč od 14. 9. 2021 do 18. 10. 2021, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 125 Kč od 14. 9. 2021 do 4. 10. 2021; jinak se v napadané části napadeného výroku I. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části napadeného výroku V. mění tak, že žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 418 779,23 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 45 264 Kč za den 12. 11.2019, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 241 Kč od 19. 11. 2021 do 24. 11. 2021, a dále se mění tak, že žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobkyni c) úrok z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 45 264 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení; jinak se v napadené části napadeného výroku V. potvrzuje.

IV. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 218 431 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

V. Žalované č. 2 a vedlejší účastnici na její straně se vůči žalobkyni a) a c) náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává.

VI. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 29 639 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 44 701 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

VIII. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice náhradu nákladů odvolacího řízení 35 998 do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

IX. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni c) náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalované č. 2 a vedlejší účastnici na její straně se vůči žalobkyním a) a c) náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

XI. Žalovaná č. 1 a vedlejší účastnice na její straně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice soudní poplatek 17 910 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 2. 2024, č. j. 112 C 8/2018-759, ve spojení s usnesením ze dne 22. 7. 2024, č. j. 112 C 8/2018-804, uložil žalovanému č. 1 povinnost zaplatit žalobkyni 1 428 617,40 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 724 777 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 695 414 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, s 8,5 % úrokem z prodlení jdoucím z částky 44 835 Kč od 14. 9. 2021 a s 8,5 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 77 454 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl návrh žalobkyně a) na zaplacení 103 862,60 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2018 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 454 Kč od 14. 9. 2021 do 1. 11. 2023 (výrok II.), uložil žalovanému č. 1 povinnost uhradit žalobkyni b) 50 899 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně jdoucím od 1. 1. 2018 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), zamítl návrh, aby žalovaná č. 2 zaplatila společně a nerozdílně s žalovanou č. 1) 2 008 209,23 Kč s příslušenstvím (výrok IV.), uložil žalované č. 1 povinnost uhradit žalobkyni c) 502 284,23 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 418 779,23 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení, s 9 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 45 264 Kč od 12. 11. 2019 do zaplacení a s 9,75 % úrokem z prodlení ročně jdoucím z částky 38 241 Kč od 19. 11. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.), uložil žalované č. 1 povinnost uhradit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení 74 468,24 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (výrok VII.), nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanými 1 a 2 (výrok VIII.), nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a 2. žalovaným (výrok IX.) a uložil žalované č. 1 povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení 40 345 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a náklady ustanoveného zástupce žalobkyně a) ve výši 100 % těchto nákladů s tím, že o výši ustanoveného zástupce bude rozhodnuto samostatným rozhodnutím (výrok X.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že 1. žalovaná porušila svoji právní povinnost tím, že dodala 2. žalované vadný herní prvek Strážní věž, který nebyl správně sestaven a dostatečně zkontrolován. V příčinné souvislosti s vadou výrobku došlo k úrazu a vzniku újmy na zdraví žalobkyně a). Odpovědnost 2. žalované za vznik újmy na zdraví žalobkyně a) soud prvního stupně vyloučil. Žalobkyni a) bylo přiznáno bolestné ve výši 195 998,40 Kč, kdy soud v rozsahu uplatněného nároku na bolestné žalobu zamítl v rozsahu 4 352 Kč s odůvodněním, že pro výpočet výše bolestného žalobkyně použila nesprávnou hodnotu bodu pro rok 2014. Žalobkyni a) bylo dále přiznáno ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“), dle znaleckého posudku ve výši 1 108 074 Kč. Uplatněný nárok žalobkyně a) na další nemajetkovou újmu ve výši 98 800 Kč soud prvního stupně nepovažoval důvodný, neboť neshledal u žalobkyně a) tvrzená omezení vymykající se běžné léčbě a tento její nárok zamítl. Žalobkyně b) uplatnila nárok na účelně vynaložené náklady spojené s hospitalizací žalobkyně a) a jejím léčením, které jí byly v požadovaném rozsahu 50 899 Kč s příslušenstvím přiznány. Soud prvního stupně dále vyhověl žalobkyni c) v plném rozsahu uplatněného regresního nároku na náhradu nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání 1. žalované vůči žalobkyni a). Soud prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanými a vedlejšími účastnicemi na straně žalovaných nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, ve vztahu mezi žalobkyní c) a žalovanými a vedlejšími účastnicemi na straně žalovaných nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a uložil 1. žalované povinnost uhradit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované, a to v rozsahu částky 772 868 Kč za ZSU a 34 125 Kč za bolestné přiznané za akutní stres a příslušenství těchto částek. Namítala, že soudu prvního stupně nebylo známo, za co žalobkyni částku za ZSU přiznal. V bodu 4. rozsudku soud uvedl, že žalobkyně a) 14. 9. 2021 rozšířila žalobu o 695 414 Kč za ZSU za psychické následky z důvodu seznámení se se znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [Anonymizováno]“) z 11. 9. 2021, který nově ohodnotil nejen omezení v psychické sféře a doménu [Anonymizováno], ale zároveň zcela bezdůvodně navýšil své původní hodnocení fyzických obtíží žalobkyně z 30. 6. 2017 s 2,25 % na 5,36 %. Dle odvolatelky tak znalec [Anonymizováno] podal ve shodné věci vzájemně rozporné znalecké posudky a soudu prvního stupně nevysvětlil, proč k původnímu posudku nepřihlédl. Podle doplňku posudku znalce [Anonymizováno] je rozpad procentního omezení žalobkyně za fyzická omezení 4,88 % (z toho nově doména D770 intimní vztahy 0,35 %), psychická omezení 0,48 %. Z obsahu znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [Anonymizováno]“) se podává, že rozpad omezení jím hodnocených na celkem 5,76 %, je fyzická omezení 4,88 % a psychická omezení 0,88 %. Není pravdou, že by se žalobkyně a) domáhala náhrady za trvalé fyzické následky (posudek znalce [Anonymizováno]) pouze 335 206 Kč a zbývajících 772 868 Kč požadovala za trvalé psychické následky. Dle odvolatelky má převážná většina znalci hodnocených trvalých následků původ ve fyzických omezení žalobkyně a). Mezi účastníky bylo výslovně učiněno nesporným, že se fyzický stav žalobkyně ustálil 30. 6. 2017, avšak doplněk posudku znalce [Anonymizováno] a posudek znalce [Anonymizováno] nesprávně počítají s ustálením všech obtíží až k datu 28. 8. 2021 a míru fyzických omezeních 4,88 % násobí zcela nesprávnou výchozí rámcovou částkou 14 244 400 Kč namísto částky 11 035 600 Kč. Nesprávně je stanoveno i datum ustálení psychických obtíží žalobkyně a) a k tomu zjevně nedošlo až 28. 8. 2021, což je datum zpracování znaleckého posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [Anonymizováno]“). V tomto znaleckém posudku je uvedeno, že k chronifikaci poruchy přizpůsobení došlo před delší dobou, kterou znalec nedokázal stanovit přesně. Odvolatelka namítá, že pokud znalec [Anonymizováno] v srpnu 2021 konstatoval ustálení psychického stavu před delší dobou, pak k němu došlo nejpozději v roce 2020, čemuž odpovídá výchozí rámcová částka 13 650 000 Kč. Znalecké posudky znalce [Anonymizováno], znalce [Anonymizováno] i doplněk posudku znalce [Anonymizováno] vycházely z tvrzení žalobkyně a), že studium na Střední umělecké škole textilních řemesel v [Anonymizováno] musela ukončit kvůli následkům úrazu, což bylo dle odvolatelky jednoznačně vyvráceno. Soud prvního stupně se i přes námitky odvolatelky v řízení s nimi nevypořádal a mechanicky převzal do rozsudku částku uvedenou na konci posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Zcela tak rezignoval na rozhodnutí o výši ZSU a ponechal jej na znalci a mimo jiné posvětil i automatické navýšení vypočtené náhrady o 35 % za věk žalobkyně k datu úrazu s odkazem na příslušnou pasáž metodiky Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ZSU, tu však Ústavní soud v době nedávné označil za diskriminační a tedy protiústavní. Soud prvního stupně rovněž nevysvětlil, proč fakticky nezohlednil doplněk posudku znalce [Anonymizováno], o jehož správnosti dle odůvodnění neměl pochybnosti, a který stanovil celkovou míru omezení o 40% nižší než posudek znalce [Anonymizováno]. Soud prvního stupně žalobkyni a) přiznal v rámci náhrady za bolest částku 34 125 Kč za akutní stres, který konstatovali znalci [adresa], a který hodnotili analogicky jako difuzní axonální poranění mozku 100 body. Odvolatelka nezpochybňuje, že úraz byl pro žalobkyni a) nepříjemnou a stresující událostí, které odpovídalo vysoké ohodnocení bolesti 780 body v posudku znalce [Anonymizováno]. V řízení nebylo prokázáno, že by nad rámec těchto obtíží žalobkyně a) následně v souvislosti s rozvojem psychických obtíží utrpěla akutní stres, jak tvrdili znalci [adresa]. Shodně uvedli, že porucha přizpůsobení se u žalobkyně rozvíjela postupně a nedokázali stanovit přesný časový rámec tohoto rozvoje a ani neoznačili konkrétní moment v životě žalobkyně, kdy měla akutní stres utrpět. I pokud by tento akutní stres žalobkyně utrpět měla, hodnocení stresu, jak analogicky jako difuzní axonální poranění mozku považuje odvolatelka za nepřiměřené. Úroky z prodlení k částkám stanoveným ve výroku I. jsou stanoveny chybně, neboť byly přiznány i z částek, v jejichž rozsahu byla žaloba zamítnuta a celková částka, z níž byly úroky přiznány, tak převyšuje přiznanou jistinu. V rozsudku rovněž chybí odůvodnění dat splatnosti jednotlivých částek přiznaných žalobkyni a). Částku uplatněnou rozšířením žaloby datovaným 14. 9. 2021 na základě důkazů založených do spisu 21. 9. 2021 považoval soud prvního stupně za splatnou k 13. 9. 2021, což je absurdní. Odvolatelka poukázala na ustanovení § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), dle kterého jsou pohledávky bez časového určení plnění splatné bez zbytečného odkladu od výzvy. S přihlédnutím ke složitosti případu a rozšíření žaloby provedené na základě znaleckého posudku obsahujícího množství chyb, znamená dle odvolatelky bez zbytečného odkladu několik měsíců, neboť ta se jako odpovědnostní pojistitel musela s podklady seznámit. Podle § 2798 o. z. má pojistitel na šetření standardně minimálně 3 měsíce a ve složitých případech i déle a je povinen plnit do 15 dnů od skončení šetření. Nebylo možno po 1. žalované spravedlivě požadovat, aby plnila dříve než 4 měsíce po obdržení rozšíření žaloby. Pokud jde o úrok z prodlení z částky 77 454 Kč nelze z rozsudku dovodit, jak bylo stanoveno datum splatnosti 1. 11. 2023. Ani v tomto případě neměla odvolatelka dostatek času na seznámení se s podklady. Odvolatelka nezpochybňuje nárok žalobkyně c) na náhradu nákladů léčení žalobkyně a), které byly vynaloženy v souvislosti s jejím úrazem dne 27. 12. 2015, ale namítá, že náklady vynaložené v souvislosti s hospitalizací žalobkyně a) v psychiatrické nemocnici [adresa] v lednu 2021 nesouvisejí s jejím úrazem. Znalec [Anonymizováno][Anonymizováno]při jednání dne 23. 11. 2023 uvedl, že u žalobkyně a) se v důsledku jejího úrazu rozvinula porucha přizpůsobení, avšak důvodem jejího pokusu o sebevraždu v lednu 2021 byla emočně nestabilní porucha osobnosti, což je onemocnění vyvolané především genetickými predispozicemi, kterým žalobkyně a) trpí bez souvislosti s úrazem. Dle odvolatelky je proto skutkový závěr soudu prvního stupně, že se žalobkyně a) pokusila o sebevraždu, protože v prosinci 2015 spadla z prolézačky, nesprávný a uplatněný nárok žalobkyně c) v rozsahu částky 38 241 Kč nedůvodný. Odvolatelka se dále odvolala proti výroku V. v rozsahu veškerých úroků z prodlení přiznaný žalobkyni c). Úroky byly stanoveny nesprávně, neboť soud prvního stupně žalobkyni na úroku přiznal více než požadovala, tedy místo 8,05 % byl přiznán úrok ve výši 8,5 %. Soud prvního stupně pak zcela převzal do výroku data splatnosti stanovená žalobkyní c), aniž by je jakkoliv posuzoval. Odvolatelka opět argumentuje tím, že měla mít daleko delší objektivně přiměřenou lhůtu k přezkoumání podkladů žalobkyně c), na základě kterých se domáhala regresního plnění. Rovněž rozšíření žaloby o částku 45 264 Kč uplatněné podáním datovaným 5. 11. 2019 mělo stanovenu splatnost 12. 11. 2019 a úrok z částky 38 241 Kč je požadován ode dne, kdy bylo příslušné rozšíření žaloby soudu doručeno. Odvolatelka nesouhlasí se zamítnutím žaloby proti 2. žalované, neboť ze skutkového závěru soudu prvního stupně se podává, že v den úrazu žalobkyně 27. 12. 2015, kdy dětské hřiště stále nebylo dokončeno, prolézačka proti vstupu osob zabezpečena nebyla. Poukázala na výslech svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno], kteří vypověděli, že hřiště jako celek není dokončené, motali vstup na prolézačku páskou a upozornili 2. žalovanou, že by měla objekt zabezpečit jako nedokončenou stavbu. 2. žalovaná za újmu žalobkyně a) rovněž odpovídá objektivně ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. a nemůže se liberovat, protože zjevně nad hřištěm dostatečný dohled nevykonávala, když po dobu minimálně několika dnů před úrazem žalobkyně a) tolerovala pohyb dětí přímo na prolézačce. Odvolatelka výrok IV. napadla z opatrnosti, neboť 1. žalovaná a zprostředkovaně i vedlejší účastnice na její straně mají na tom výroku faktický právní zájem z důvodu případného následného vypořádání podle § 2916 o. z. Výrok soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení žalobkyně b) pak považuje za nepřezkoumatelný, neboť soud jednotlivé úkony nespecifikoval. Vedlejší účastnice na straně 1. žalované navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu žalobkyně a) na další náhradu za bolest ve výši 34 125 Kč s příslušenstvím zamítne, přizná žalobkyni a) přiměřenou náhradu za ZSU (nad rámec částky 335 206 Kč, proti níž odvolání nesměřuje), přizná žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve správné výši a zamítne žalobu žalobkyně c) v rozsahu částky 38 241 Kč s příslušenstvím, přizná žalobkyni c) úrok z prodlení z částek 418 779,23 Kč a 45 264 Kč nepřevyšující žalobní návrh a od dat splatnosti stanovených správně a všechny povinnosti uložené v řízení 1. žalované uloží společně a nerozdílně oběma žalovaným.

4. Žalobkyně a) a b) ve svém vyjádření k odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované uvedly, pokud jde o nejzásadnější námitku celého odvolání, a to ustálení zdravotního stavu žalobkyně a) a použití rámcové částky 14 244 400 Kč znalcem [Anonymizováno] v jeho doplňujícím znaleckém posudku ze dne 11. 9. 2021, že v době, kdy znalec [Anonymizováno] hodnotil stav žalobkyně v roce 2017 se jevil jako ustálený, nicméně v mezidobí se změnil, a to i ten fyzický zejména v souvislosti se zahájením intimního života žalobkyně a). Pokud od roku 2017 došlo k progresi, bylo namístě znovu posoudit datum ustálení zdravotního stavu a toto datum změnit bez ohledu na to, jestli vedlejší účastník činí něco nesporným. Nespornost k roku 2017 vedlejší účastník učinil až v roce 2023, tedy až když zjistil, že pozdější datum ustálení zdravotního stavu pro něj není ekonomicky příznivé. Metodika nerozlišuje ustálení zdravotního stavu po psychické či fyzické stránce odděleně, a naopak pro účely posouzení schopnosti poškozeného zapojit se po ustálení celkového zdravotního stavu do všech oblastí života byla využita upravená část MKF. Všichni tři znalci, kteří podávali znalecké posudky, jsou znalci zapsanými pro obor stanovení nemateriální újmy na zdraví, kteří prošli stejným proškolením. Znalec [Anonymizováno] ve svém znaleckém posudku z 30. 6. 2017 neměl informaci o fyzickém omezení žalobkyně a) v intimní oblasti, a proto v tomto znaleckém posudku nemohl její fyzické obtíže zohlednit. Naopak znalci [adresa] nové obtíže žalobkyně a) zhodnotili a dospěli k závěru, že její zdravotní stav se ustálil ke dni 28. 8. 2021, tedy v době, kdy byla žalobkyně a) vyšetřena znalcem [Anonymizováno]. Při určení data ustálení zdravotního stavu je třeba vycházet z celé řady faktorů, což srozumitelně vysvětlil znalec [Anonymizováno] při svém výslechu, jehož závěry odvolatelka dezinterpretuje. K námitce odvolatelky, že k ukončení studia žalobkyně na střední škole nedošlo kvůli úrazu, ale pro její špatný prospěch, uvedli, že žalobkyně a) do školy docházela, nevyhýbala se jí, ale pro špatný psychický stav, který měl původ v nepříznivém fyzickém zdravotním stavu, v předmětech neprospívala a celkově se to na jejím výkonu podepsalo. Dle žalobkyň a) a b) odvolatelka dezinterpretuje nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1010/22, pokud jde o modifikaci základní výše odškodnění stanovené na základě znaleckého posudku. Ústavní soud kritizoval tu část modifikace, která se naopak týkala snížení výše odškodnění z důvodu vyššího věku. Je žádoucí, aby mladí lidé byli odškodněni částkou vyšší, neboť se s bolestmi budou potýkat v životě déle než osoba důchodového věku. K odvolacím námitkám odvolatelky, pokud jde o položku bolestného, akutní stres, žalobkyně a) a b) uvedly, že znalec [Anonymizováno] není primárně psychiatrem a v době vypracování znaleckého posudku neměl podklad od psychiatra a sám za sebe tuto položku v roce 2017 použít nemohl, ale naopak ji použil ve svém druhém posudku pod položkou S 0620 v souladu s metodikou. Vyšel z psychiatrického znaleckého posudku vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu, může vznikat, jak při samotné škodní události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví a může jít o bolest jak fyzickou, tak psychickou. Úroky z prodlení byly stanoveny chybně, když byly přiznány z částek, v jejichž rozsahu byla žaloba zamítnuta a celková částka, z níž byly úroky přiznány, převyšuje přiznanou jistinu. Žalobkyně a) a b) nesouhlasí s odvolatelkou, pokud jde o stanovení počátku běhu promlčecí lhůty. Poukázaly na skutečnost, že výzva byla žalovaným zaslána a ty odmítly svou odpovědnost a házely vinu jeden na druhého. Snažily se přenést i spoluúčast na žalobkyně a) a b) za vzniklou situaci. Dle žalobkyň by vedlejší účastnice na straně žalovaného těžko proplatila dodatečné nároky, pokud se 6 let bránila uhradit nároky základní. Úrok z částky 77 454 Kč byl stanoven ke dni, kdy byl návrh na rozšíření žaloby uplatněn u soudu. Soud prvního stupně ve vztahu k nákladům řízení označil 3 úkony za časově náročné a jednalo se o účast u jednání soudu, které přesáhlo dobu 120 minut. Nejednalo se o náročný úkon ve smyslu § 12 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), ale jedná se o 2 úkony za jednání dne 27. 8. 2019, 9. 11. 2021 a 22. 9. 2022. V ostatních námitkách se vedlejší účastnice mýlí, neboť se jednalo výlučně o úkon vztahující se k žalobkyni a), například porada dne 10. 10. 2022, která nebyla v rámci nákladů řízení za žalobkyni b) požadována. Žalobkyně a) a b) navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako správný potvrdil, vyjma stanovení správných částek, ze kterých se má zákonný úrok počítat a přiznal žalobkyním a) a b) náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Vedlejší účastnice na straně 2. žalovaného ve svém vyjádření k odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované poukázala na nedostatek subjektivní legitimace odvolatelky, pokud jde o její odvolání proti výroku IV. napadeného rozsudku. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu 2 Odon 176/97, 32 Cdo 2081/2007 a 25 Cdo 3925/2013.

6. Odvolatelka ve své replice k vyjádření vedlejší účastnice na straně 2. žalované uvedla, že judikatura jí předestřená je nekonzistentní s judikaturou při obdobné procesní situaci a odkázala na usnesení pléna Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. Plsf 2/74, na něž se Nejvyšší soud ve věci 2 Odon 176/97 odkazuje. Pokud jsou společně žalováni dva škůdci, mezi nimiž fakticky existuje spor, kdo z nich vznik újmy zavinil, respektive, v jaké míře, dle judikatury Nejvyššího soudu závisí možnost brojit proti posouzení zavinění jednotlivých žalovaných soudem prvního stupně na tom, jak soud tuto otázku posoudí. Pokud shledá odpovědnost obou žalovaných bez ohledu na to, zda je zaváže plnit společně a nerozdílně, může kterýkoliv z nich takové rozhodnutí napadnout a odvolací soud se musí zabývat též povinností 2. žalovaného k náhradě újmy žalobci, byť by ani žalobce ani 2. žalovaný proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebrojili. Pokud však soud prvního stupně shledá veškerá zavinění na straně jednoho ze solidárně žalovaných, což nastalo v tomto řízení, nemůže se podle Nejvyššího soudu tento žalovaný proti takovému závěru bránit odvoláním. Soud v projednávané věci 6 let posuzoval otázku, zda za újmu žalobkyně a) odpovídá také 2. žalovaná, protože to shodně tvrdily, jak všechny žalobkyně tak 1. žalovaná. Bylo by neefektivní, pokud by odvolací soud odmítl výrok IV. napadeného rozsudku přezkoumat s odůvodněním, že ho nemůže z formálních důvodů napadnout (a žalobkyně se proti němu neodvolaly proto, že je jim lhostejné, kdo jim náhradu poskytne) a dají tím vzniknout dalšímu několikaletému soudnímu sporu mezi účastníky vystupujícími v tomto řízení na straně žalované, který by k odvolacímu soudu s vysokou pravděpodobností nakonec také doputoval. Vedlejší účastnice na straně 1. žalované by preferovala, pokud by odvolací soud s odkazem na § 153 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 2915 odst. 2 o. z. rovnou rozhodl o míře, v níž se obě žalované na újmě žalobkyně a) podílely.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací, přezkoumal napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání odvolatelky je částečně opodstatněné.

8. Odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované směřovalo proti části výroku I. co do částky 772 868 Kč s příslušenstvím přiznané soudem prvního stupně za ZSU a částky 34 125 Kč s příslušenstvím (100 bodů) přiznané na bolestném za akutní stres (analogicky difuzní axonální poranění mozku). Odvolání rovněž směřovalo proti příslušenství uvedenému k přiznaným částkám uvedeným ve výroku I., a to v rozsahu, ve kterém přesahovalo přiznanou jistinu a rovněž proti stanovenému počátku běhu prodlení. Odvolání dále směřovalo proti výroku IV., kterým byla žaloba zamítnuta proti 2. žalované. Odvolání dále směřovalo proti výroku V. v rozsahu částky 38 241 Kč s příslušenstvím a v rozsahu 0,45 % přiznané výše úroku z prodlení z částky 418 779,23 Kč (úrok z prodlení byl přiznán ve výši 8,5 %, ačkoli žalobkyně c) požadovala úrok ve výši 8,05 %) a proti stanovené lhůtě počátku prodlení u úroku z prodlení. Ve zbývajících částech výroků I. a V. a ve výrocích II. a III. nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci a nebyl odvolacím soudem v tomto rozsahu přezkoumáván (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

9. Odvolací soud odvolání vedlejší účastnice na straně 1. žalované proti výroku IV., kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyň proti 2. žalované odmítl podle § 218 odst. 2 o. s. ř. „Odvolání – proti výroku rozhodnutí soudu prvního stupně – může podat jen ten, komu nebylo takovým rozhodnutím (poměřováno jeho výrokem) plně vyhověno, popřípadě komu byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá (byť nepříliš významná) újma na jeho právech a tu lze odstranit zrušením nebo změnou rozhodnutí soudu prvního stupně. Jde o poměření nejpříznivějšího výsledku, který by mohl být odvoláním napadaným rozhodnutím (z pohledu konkrétního výroku) soudem pro takovou osobu založen a výsledku, který daným rozhodnutím (skutečně) nastal, a úvahu, zda je takto nastalá („procesní“) újma osoby odstranitelná změnou či zrušením odvoláním napadaného rozhodnutí (NS 21 Cdo 2323/99, NS 33 Cdo 825/2000)“ (ŠEBEK, Roman. § 218 [Odmítnutí odvolání]. In: SVOBODA, Karel, SMOLÍK, Petr, LEVÝ, Jiří, DOLEŽÍLEK, Jiří a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 8.). V řešené věci byla zamítnuta žaloba vůči 2. žalované z důvodu neshledání příčinné souvislosti mezi jejím jednáním (případně i omisivním) a újmou na zdraví vzniklou žalobkyni a). Cílem odvolatelky je dosáhnout zlepšení jejích poměrů tak, aby společně s ní odpovídala za újmu vzniklou žalobkyni a) i 2. žalovaná. Odvolatelka je však oprávněna podat odvolání pouze sama za sebe, nikoli za žalobkyně a její odvolání proti výroku IV. tak nezbylo než odmítnout jako podané osobou neoprávněnou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 1999, sp. zn. 33 Cdo 825/2000).

10. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne 15. 10. 2015 uzavřela 1. žalovaná, jako zhotovitel, s 2. žalovanou, jako objednatelem, smlouvu, mimo jiné o dodání herního prvku, strážní věž (dále jen „Strážní věž“), na dětské hřiště v [Anonymizováno]. Sjednaná cena ve výši 267 149 Kč bez DPH zahrnovala celé provedení díla, včetně dopravy, montáže i revizní zprávy. Dílo bylo 1. žalovanou předáno 2. žalované dne 9. 12. 2015 a to, domeček hrací Šmoula distance, houpadla pružinová Maxipex distance, sestava Modrovousova strážní věž distance. Byla provedena montáž s výhradou s tím, že chybí skluzavka 2,5 metru a malovací tabule u hracího domečku Šmoula. U hracích prvků byly vyhrabány jámy dopadu o hloubce asi 35 cm, které při předání nebyly vyplněny kačírkem, což měla zajistit 2. žalovaná. [právnická osoba] [Anonymizováno] [adresa] vydal 1. žalované jako výrobci certifikát na výrobky zařízení dětských hřišť, herní prvky a jejich kombinace, mezi kterými je uveden herní prvek Strážní věž dodaný na dětské hřiště v [Anonymizováno]. Žalobkyně a) se sestrou a spolužačkou se vydaly dne 28. 12. 2020 na hřiště a vylezly na hrací prvek Strážní věže, kde se žalovaná a) opřela o zábranu, která se utrhla a ona nekontrolovatelně spadla z výšky asi 2,34 m na záda. Žalobkyně a) utrpěla poranění hrudní a bederní páteře v rozsahu výrazně tříštivé zlomeniny těla prvního bederního obratle s odlomením přední a zadní hrany obratlového těla a jeho výraznou úrazovou deformací, přičemž odlomená zadní hrana zasahovala do páteřního kanálu a vedla k jeho zúžení. Dále utrpěla zlomeninu oblouku prvního bederního obratle s linií lomu procházející pravou částí oblouku a jeho trnovým výběžkem, zlomeninu 11. a 12. hrudního obratle se snížením obratlového těla. Žalobkyně a) byla po úrazu hospitalizována ve Fakultní nemocnici [adresa] a poté z důvodu lepšího vybavení domácnosti prarodičů u nich bydlela na [adresa], kde žalobkyně b) dceru často navštěvovala. Zranění žalobkyně a) byla znaleckým posudkem znalce [Anonymizováno] ze dne 15. 11. 2016 ohledně bolestného ohodnoceno 780 body, později ještě dalšími 100 body (znalecký posudek znalce [Anonymizováno] ze dne 11. 9. 2021). ZSU bylo stanoveno dle Metodiky s modifikačním koeficientem 135 % z důvodu korekce věku na částku 335 206 Kč, když bylo zohledněno nejenom zranění, ale také lehká porucha přizpůsobivosti. Znalcem [Anonymizováno] (znaleckým posudek ze dne 28. 8. 2021 zadaným právní zástupkyní žalobkyň a) a b)) byla zjištěna u žalobkyně porucha adaptace s rysy posttraumatické stresové poruchy ([Anonymizováno] [podezřelý výraz]). Znaleckým posudkem znalce [Anonymizováno] ze dne 11. 9. 2021 (zadaným právní zástupkyní žalobkyň a) a b)) bylo za použití znaleckého posudku znalce [Anonymizováno] vyčísleno ZSU na částku 1 030 620 Kč, s tím, že k ustálení zdravotního stavu došlo k 28. 8. 2021, bylo vycházeno z rámcové částky 14 244 400 Kč, součtu korigovaných procent 5,359457672 a byl uplatněn modifikační koeficient 135 %. Soudem ustanovený znalec [Anonymizováno] stanovil bolestné ve shodné výši jako znalec [Anonymizováno] (780+100 bodů), ustálení zdravotní stavu žalobkyně a) stanovil ke dni 28. 8. 2021, ZSU vyčíslil částkou 1 108 074 Kč, při stanovení výchozí rámcové částky 14 244 400 Kč, součtu korigovaných procent 5,7622354497 a uplatnění modifikačního koeficientu 135 %. Ve spoji typu DRd, kterým měla být stabilně připevněna předmětná zábrana nad řetězovým žebříčkem k nosnému zelenému sloupku herní sestavy Strážní věž, byl ponechán a nebyl zjištěn překroucený vrut, který tak neplnil a nemohl plnit funkci hlavního nosného prvku spoje typu DRd. V trestní věci poškození žalobkyně a) na zdraví byl pravomocně odsouzen mistr výroby 1. žalované obžalovaný [jméno FO] s tím, že provedl kontrolu herního prvku nedostatečně a nezjistil vadu, která byla příčinou zdravotní újmy žalobkyně a). Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021 bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 9. 2020 č. j. 27 T 49/2017-922, a ve věci bylo znovu rozhodnuto tak, že [jméno FO], mistr výroby [právnická osoba] je vinen, že neprovedl řádným způsobem kontrolu herního prvku Strážní věž pro obec [adresa], nezjistil tak, že při montáži došlo k překroucení vrutů do dřeva, jimiž byla zábrana připevněna, takže vruty neplnily svůj účel připevnit zábranu k sloupkům tak, aby nebylo možné ji pouhým tlakem uvolnit, v důsledku toho došlo při opření žalobkyně a) o zábranu k jejímu pádu z výšky 2,34 m na záda a byla jí způsobena těžká újma na zdraví. [jméno FO] byl odsouzen k trest odnětí svobody 6 měsíců s odkladem na 1 rok. Dovolání i ústavní stížnost proti shora uvedenému trestnímu rozsudku byla odmítnuta. Žalobkyně c) vyúčtovala na nákladech léčení spojených s újmou na zdraví způsobené žalobkyni a) 418 779,23 Kč. Žalobkyně a) vyzvala dne 1. 12. 2017 žalované k plnění celkem částky 700 077 Kč, žalobkyně c) vyzvala dne 11. 1. 2018 žalované k plnění 418 779,23 Kč.

11. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení. Odvolací soud proto na toto vylíčení skutkového stavu učiněné soudem prvního stupně plně odkazuje.

12. Soud prvního stupně správně posoudil věc dle o. z.. Předmětem žaloby je v daném případě nárok žalobkyň a) na náhradu nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout porušením právní povinnosti 1. žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně. Dále správně posoudil nárok uplatněný žalobkyní c) podle zákona č. 47/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“).

13. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

14. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

16. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

17. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

18. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

19. Podle § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Odvolací pro přehlednost věci shrnuje: Žalobou podanou dne 28. 2. 2018 se: Žalobkyně a) domáhala Bolestného, které vyčíslila částkou 200 351 Kč (780 bodů x 256,86 Kč) se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení ZSU ve výši 335 206 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení Další nemajetkové újmy ve výši 98 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení Nákladů léčení ve výši 90 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení Celkem požadovala částku 724 777 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení Podáním ze dne 14. 9. 2021 rozšířila žalobkyně a) žalobu o: další ZSU ve výši 695 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení další bolestné 34 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení (obé rozšíření žaloby bylo soudem prvního stupně připuštěno) další ZSU ve výši 77 454 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně (žalobkyně neuvedla datum od kdy se nároku domáhá a soud prvního stupně rozhodl o přiznání nároku od data následujícího po doručení usnesení o připuštění rozšíření žaloby, tedy 2. 11. 2023) Žalobkyně b) domáhala účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou ve výši 50 899 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2018 do zaplacení Žalobkyně c) se domáhala regresního nároku dle § 55 odst. 1) zákona o veřejném zdravotním pojištění ve výši 418 779,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 27. 1. 2018 do zaplacení, V průběhu řízení žalobkyně c) rozšířila žalobu o 45 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 12. 11. 2019 do zaplacení podáním ze dne 5. 11. 2019, podaným k soudu 6. 11. 2019, rozšíření žaloby bylo připuštěno v požadovaném rozsahu usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2019 a téhož dne bylo při jednání doručeno žalovaným Žalobkyně c) opětovně rozšířila žalobu podáním ze dne 19. 11. 2021, doručeném soudu téhož dne o částku 38 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2021 do zaplacení (obé rozšíření žaloby bylo soudem prvního stupně připuštěno) Předmětem odvolacího řízení jsou tyto nároky žalobkyně a): bolestné 34 125 Kč (pozn. co do částky 710 Kč byla žaloba již pravomocně zamítnuta) se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení, včetně počátku běhu úroku z prodlení ZSU 695 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 14. 9. 2021 do zaplacení, včetně počátku běhu úroku z prodlení a ZSU ve výši 77 454 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 2. 11. 2023 do zaplacení úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 103 152, 60 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení žalobkyně c): částka 38 241 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 19. 11. 2021 do zaplacení, výše úroku z prodlení 0,45 % ročně z částky 418 779,23 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení počátek běhu zákonného úroku z prodlení z částky 45 264 Kč.

23. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které se presumuje.

24. Bylo prokázáno, že 1. žalovaná pochybila při výrobě a kontrole výrobku Strážní věž, osadila část výrobku s překrouceným (nedržícím) vrutem, při opření žalobkyně a) došlo k jejímu pádu z výšky 2,34 m na záda a újmě na jejím zdraví spočívajícím v poranění hrudní a bederní páteře (tříštivá zlomenina těla prvního bederního obratle s odlomením přední a zadní hrany obratlového těla a jeho výraznou úrazovou deformací, zúžení páteřního kanálu, zlomenina oblouku prvního bederního obratle, zlomenina 11. a 12. hrudního obratle se snížením obratlového těla). Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru o existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti 1. žalovanou a vznikem újmy na straně žalobkyně a) a splněním předpokladů pro odpovědnost 1. žalované za újmu vzniklou žalobkyni a). 1. žalovaná pochybení ve výrobě a instalaci herního prvku ostatně nesporovala. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně neshledal spoluzpůsobení újmy na zdraví žalobkyně a) žalobkyní a) a žalobkyní b) a na podrobné odůvodnění soudu prvního stupně v bodě 55 jeho rozsudku odkazuje.

25. Splnění předpokladu odpovědnosti 2. žalované za újmu vzniklou žalobkyni a) již nebylo předmětem odvolacího přezkumu, neboť odvolání 1. žalované proti rozsudku soudu prvního stupně proti výroku IV. bylo odmítnuto. Pouze pro úplnost odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně k této otázce vedl rozsáhlé dokazování, zejména zda by navezení kačírku pod herní prvek Strážní věž 2. žalovanou do výše 30 cm mohlo ovlivnit rozsah újmy na zdraví žalobkyni a) vzniklý a vyšel z odborných závěrů soudem ustanovených znalců (později odborníků z oboru biomechaniky), kteří uzavřeli, že navezení kačírku by na rozsah újmy vzniklé žalobkyni a) s ohledem na výšku pádu a tvrdost povrchu vliv s největší pravděpodobností nemělo. Připustili možnost bližšího zkoumání (rekonstrukce za pomoci maket), která by však bylo nejen nákladné, ale závěr by byl s největší pravděpodobností shodný. Soud prvního stupně neměl z důvodů shora uvedených prokázánu příčinnou souvislost mezi jednáním 2. žalované a újmou na zdraví vzniklou žalobkyni a).

26. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal splnění předpokladů pro úhradu hrazených služeb, které vynaložila žalobkyně c) v souvislosti s léčbou žalobkyně a) pouze vůči 1. žalované, na jejíž straně shledal protiprávní jednání.

27. Po vyřešení otázky základu nároku se odvolací soud zabýval výší nároku žalobkyně a) v napadeném rozsahu. Nárok žalobkyně a) na bolestné v rozsahu 34 125 Kč za psychickou újmu (difuzní axonální poranění mozku) shledal odvolací soud důvodným. Znalec [Anonymizováno] i znalec [Anonymizováno] postupovali správně a v souladu s Metodikou, pokud za situace, kdy Metodika neobsahuje položku psychické bolesti, která byla shledána u žalobkyně a) v souvislosti s jejím pádem z herního prvku Strážní věž, zvolili k ohodnocení bolesti položku, která se nejvíce blíží příslušnému poškození. Jde o otázku odbornou a zejména znalec [Anonymizováno] svůj postup ve znaleckém posudku z 11. 9. 2021 přesvědčivě vysvětlil. Odvolací soud částečně zamítl požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 34 125 Kč, neboť žalobkyně a) jej požadovala od data podání návrhu soudu, tedy od 14. 9. 2021. Škoda je však splatná teprve po výzvě učiněné škůdci. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2021 o připuštění změny žaloby v rozsahu částky 34 835 Kč s příslušenstvím bylo 1. žalované doručeno 4. 10. 2021, k prodlení došlo nejdříve dne následujícího.

28. Odvolací soud se dále zabýval odvoláním napadenou částí ZSU 772 868 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně z částky 695 414 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení a ve výši 8,5 % z částky 77 454 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení. Znalci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] po vypracování znaleckého posudku znalcem [Anonymizováno] (znalecký posudek z 28. 8. 2021) vzali v úvahu jeho závěry o zjištění diagnózy žalobkyně a) [Anonymizováno] porucha adaptace s rysy posttraumatické stresové poruchy a skutečnosti, že tato porucha u žalobkyně a) nastala v souvislosti s řešeným úrazem žalobkyně a). Znalec [Anonymizováno] uvedl, že u žalobkyně a) je zvýšená predispozice k rozvoji duševních poruch charakteru poruchy adaptace či posttraumatické stresové poruchy, ale nijak podstatně. [adresa] měl pro žalobkyni a) i následky psychického rázu, jako pokles nálady, napětí, poruchy spánku s nepříjemnými sny, poruchy pozornosti a paměti, snížená psychická výkonnost, emoční labilita se sníženou frustrační tolerancí a lakrimací, snížení sebevědomí, sociální stažení, opuštění aktivit před úrazem, v důsledku toho opuštění školy, po které toužila a přechod na školu jinou, strach z výšek, autoagresivní jednání, sebevražedný úmysl s nutností hospitalizace na psychiatrii, jako důsledek poruchy adaptace, sexuální dysfunkce a následný rozchod s partnerem. Znalec [Anonymizováno] uvedl, že dle jeho zkušeností a znalostí by u žalobkyně a) porucha adaptace nenastala, pokud by nedošlo k jejímu úrazu. Odvolatelka namítala nejen skutečnost, že psychické potíže žalobkyně a) nejsou v příčinné souvislosti s jejím úrazem, dále ani sebedestrukční jednání, ale poukazovala na změnu školy žalobkyně a), ke které mělo dojít v důsledku jejího špatného prospěchu. Znalec [Anonymizováno] rovněž přesvědčivě vysvětlil, že špatný prospěch žalobkyně a) je důsledek nejen jejích fyzických potíží spojených s úrazem, ale i potíží psychických (snížená psychická výkonnost, poruchy pozornosti a paměti). Odvolací soud po zjištění odborného názoru znalce z odvětví psychiatrie, který žalobkyni a) vyšetřil, dospěl k závěru, že fyzické i psychické potíže žalobkyně a) jsou v příčinné souvislosti s jejím úrazem. Odvolací soud částečně zamítl požadovaný zákonný úrok z prodlení z částky 695 414 Kč, neboť žalobkyně a) jej požadovala od data podání návrhu soudu, tedy od 14. 9. 2021. Škoda je však splatná teprve po výzvě učiněné škůdci, jak již shora uvedeno. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2021 o připuštění změny žaloby v rozsahu částky 695 414 Kč s příslušenstvím bylo 1. žalované doručeno 18. 10. 2021, nejdříve tak prodlení mohlo nastat dne následujícího. Odvolací soud shledal počátek běhu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % z částky 77 454 Kč od 2. 11. 2023 do zaplacení jako správně stanovený. Byť žalobkyně a) neuvedla konkrétní datum, od kdy jej požaduje, soudem bylo rozšíření žaloby připuštěno a bylo zřejmé, že se jej žalobkyně domáhá od podání návrhu, a bylo správně rozhodnuto o jeho počátku od dne následujícího po dni, kdy bylo usnesení o připuštění rozšíření žaloby doručeno 1. žalované.

29. K odvolacím námitkám odvolatelky, zejména rozpor ve znaleckých posudcích znalce [Anonymizováno], je třeba konstatovat, že znalec [Anonymizováno] v době vyhotovení prvního znaleckého posudku neměl k dispozici veškeré informace o zdravotním stavu žalobkyně a mohl teprve v době vyhotovení druhého znaleckého posudku použít znalecký posudek znalce [právnická osoba] informace o dalších fyzických omezeních života žalobkyně a). Pokud jde o odkazy na rozdílné výsledky výpočtu ZSU všemi znalci a poukaz na určení rozdílného ustálení zdravotního stavu žalobkyně a) dle Metodiky, odvolací soud konstatuje, že Metodika stále prochází vývojem a vychází ze zákonného požadavku, aby vytrpěné zdravotní újmy byly plně kompenzovány. Zjištění finančního ekvivalentu za poškození lidské zdraví je obtížné, neboť přesná kvantifikace nemajetkových újem je složitá. Lze proto vyložit, že i z tohoto důvodu zákon v ustanovení § 2958 o. z. uvádí, že nelze-li výši náhrady určit cestou plné kompenzace, má se náhrada stanovit podle zásad slušnosti. [adresa] slušnosti však nejsou dostatečně definovány a je tak založena povinnost soudu stanovit je dle své úvahy. Úvaha soudu musí být dostatečně odůvodněna tak, aby bylo posoudit, jaká kritéria pro stanovení výše nemajetkové újmy soud použil. Je třeba vycházet z požadavku předvídatelnosti soudního rozhodnutí, ale zároveň je nezbytné přihlížet k okolnostem každé konkrétně řešené věci. Účelem znaleckého posudku je vytvořit dostatečně podrobný a srozumitelný skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v metodice, aby soud sám následně mohl učinit právní závěr o výši přiznávané náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Znalec tedy nemá zjišťovat a nezjišťuje, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. Soud pak na podkladě znaleckého posudku, případně i výslechu znalce učiní úvahu, v jaké míře je poškozený vyřazen ze svého dosud obvyklého života, což posoudí v každém řešeném případě individuálně. Je nezbytné vzít v úvahu i vnímaní újmy na zdraví samotným poškozeným ke vnímání újmy samotným poškozeným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, v oblasti ZSU „přináší Metodika oproti předchozí právní úpravě a jejímu výkladu ideově zcela nový systém, který má vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy lépe zohledňovat definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a to jak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, tak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. V souladu s dosavadní praxí by mělo být k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i o době delší. Východiskem nového přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění je Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO)“. „Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, vystihující ovšem důsledněji dopady těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity.“ „Nespornou předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho zhoršenému zdravotnímu stavu tak, aby byla zohledněna změna oproti předchozímu stavu. Tento systém přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou) a tím lépe než bodový systém založený na lékařských diagnózách vystihuje rozsah trvalého zdravotního postižení. Protože je velmi podrobná a promyšlená, umožňuje MKF při jejím plném využití vykreslit velmi plastický obraz nejen postižení konkrétních tělesných funkcí, nýbrž i praktický dopad těchto postižení do všech sfér života poškozeného, přehledně vyjmenovaných (kódovaných) v devíti kapitolách.“ „Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení prostřednictvím objektivní klasifikace funkčních schopností se nevyjadřuje jako dříve součtem bodového hodnocení diagnóz, násobeným peněžitou hodnotou jednoho bodu, nýbrž je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o. z.) ve škále 0 – 100 % pro jednotlivé položky (domény – označené písmenem d a trojciferným kódem, v některých případech doplněné i o čtyřmístné podpoložky) v devíti oblastech společenského zapojení.“). Odvolací soud konstatuje, že žalobkyně utrpěla v dětském věku závažný úraz, v jehož důsledku utrpěla překážku lepší budoucnosti. Žalobkyně a) si ponese následky zbytečného pádu po celý svůj život jak na fyzickém těle, tak bude ovlivněno negativně její psychické prožívání. Následky úrazu budou mít vliv na její rodinný, partnerský a společenský život. Dle odvolacího soudu má nárok na uplatněný nárok ZSU v celém požadovaném rozsahu dle zásad slušnosti. Odvolací soud má za to, že soudem přiznaná částka ZSU celkem 1 108 074 Kč je spíše nižší, než by odpovídalo rozsahu překážky lepší budoucnosti žalobkyně a) a skutečnosti, že úraz ovlivnil celou její budoucnost a dále bude mít stále podstatný dopad do jejího dalšího života, ale nemůže jít nad žalobkyní a) uplatněný nárok. Odvolací soud se s ohledem na shora uvedený závěr námitkami odvolatelky vztahujícím se k datu ustálení zdravotního stavu žalobkyně a) a k různé výší korigovaných procent nezabýval.

30. Odvolací soud dále zamítl žalobu co do přiznaného úroku z prodlení ve výši 8, 05 % ročně z částky 103 152,60 Kč od 1. 1. 2018 do zaplacení, neboť přiznaná jistina byla o částku 103 152,60 Kč nižší a k přiznání této částky úroku z prodlení nebyl žádný důvod. Zřejmě v zásadě tento úrok z prodlení (s rozdílem 710 Kč) soud prvního stupně zamítl výrokem II. rozsudku.

31. Odvolací soud uzavírá, že v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti 1. žalovanou vznikla žalobkyni a) újma na zdraví a právo na úhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění v přiznaném rozsahu.

32. Dále se odvolací zabýval odvoláním odvolatelky proti výroku V. rozsudku v napadeném rozsahu a dospěl k závěru, že žalobkyni c) vznikl vůči 1. žalované nárok i na zaplacení částky 38 241 Kč s příslušenstvím, neboť jak shora uvedeno uzavřel, sebedestrukční pokus žalobkyně a) a její hospitalizace ve zdravotnickém zařízení je v příčinné souvislosti s jejím úrazem. Pokud jde o příslušenství částky 38 241 Kč, žalobkyně c) jej požadovala od 19. 11. 2021, avšak 1. žalované se do dispozice uplatněný nárok dostal dne 24. 11. 2021, prodlení nastalo 25. 11. 2021. Proto v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 38 241 Kč od 19. 11. 2021 do 24. 11. 2021 byla žaloba zamítnuta.

33. Pokud jde o počátek prodlení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % z částky 45 264 Kč přiznaného od 12. 11. 2019, dostala se do dispozice 1. žalované informace o uplatnění nároku 45 264 Kč se zákonným úrokem z prodlení dne 12. 11. 2019, prodlení tak nastalo dne 13. 11. 2019.

34. Soudem prvního stupně byl žalobkyni c) přiznán úrok z prodlení z částky 418 779,23 Kč ve výši 8,5 % od 27. 1. 2018 do zaplacení, nikoli v žalobou požadované výši 8,05 %. Žalobkyně c) v odvolacím řízení rozšířila žalobu o zákonný úrok z prodlení 0,45 % z částky 418 779,23 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení. Vedlejší účastnice na straně žalované vznesla námitku promlčení tohoto rozšířeného nároku. Odvolací soud shledal námitku promlčení důvodnou, neboť nárok byl uplatněn po uplynutí tříleté promlčecí doby. Žalobkyni c) tak nemůže být přiznán úrok z prodlení ve vyšší výši, než v jaké byl žalobou uplatněn. Proto byla žaloba zamítnuta v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 0,45 % z částky 418 779,23 Kč od 27. 1. 2018 do zaplacení.

35. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně c) má jako zdravotní pojišťovna žalobkyně a) vůči 1. žalované právo na náhradu těch nákladů hrazených služeb, které prokazatelně vynaložila v důsledku jejího zaviněného protiprávního jednání vůči žalobkyni a).

36. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech napadených výroků I. a V. podle § 220 odst. 1. písm. a) o. s. ř. částečně změnil a podle § 219 o. s. ř. částečně potvrdil (viz výrok I. a II. tohoto rozsudku).

37. Odvolací soud konstatuje, že se odchýlil po níže uvedených nálezech Ústavního soudu od konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dle které by tarifní hodnota jednotlivých nároků nemajetkové újmy měla být posuzována dle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Ústavní soud ve svém ve svém nálezu ze dne 7. 8. 2024, č. j. I. ÚS 3362/22-2, uvedl následující: „Ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 ze dne 8. 3. 2023 a sp. zn. III. ÚS 2040/22 ze dne 13. 12. 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu se pak nemůže číst izolovaně, nýbrž v kontextu jeho prvního odstavce, což konkrétně znamená, že částka 50 000 Kč se nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech náhrady nemajetkové újmy na zdraví, protože nejde o spory, v nichž nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (k tomu srov. zejména dále b. 25). Zatímco u jiných sporů o náhradu nemajetkové újmy (např. za zásah do pověsti člověka, újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) není volná úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. při určování výše újmy vyjma obecných mantinelů blíže limitována a je skutečně "volná", u odčinění újmy na zdraví je situace odlišná: žalobce vyčíslí konkrétní částku, která obvykle vychází ze znaleckého posudku a objektivizovaných hodnot formulovaných v tzv. Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Přestože tato metodika není právně závazná, slouží jako podpůrný podklad či "odrazový můstek" pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění soudem, jejíž kritéria Nejvyšší soud převzal do své rozhodovací praxe [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024 (101/2024 Sb.)]. Při určování výše náhrady za újmu na zdraví hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu, na rozdíl od jiných osobnostních sporů, v nichž je prostor pro soudní uvážení širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Tento typ sporu se tak blíží ‚klasickému‘ sporu o náhradu škody – jak tomu bylo ostatně do 31. 12. 2013, kdy se újma na zdraví považovala za škodu na zdraví, u níž se odměna advokáta vypočítávala podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z přisouzené částky. Byť se právní úprava od 1. 1. 2014 změnila, nastíněná specifika těchto sporů přetrvala. Je proto třeba na újmu na zdraví pohlížet odlišně než na jiné zásahy do osobnostních práv, a to i při rozhodování o nákladech řízení; tomu ostatně odpovídá i legislativní iniciativa zmíněná v b. 29. (…)“. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. III. ÚS 2358/24, „je-li předmětem řízení výše pojistného plnění za nemajetkovou újmu na zdraví (odčinění bolestí a ztížení společenského uplatnění), která byla za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. považována za škodu (majetkovou újmu), je při určení výše náhrady nákladů řízení třeba postupovat i za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a nikoliv z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) téhož předpisu jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Opačný postup může znamenat porušení ústavně zaručených práv na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).“ 38. Z důvodu změny věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. mezi Českou republikou a 1. žalovanou a vedlejší účastnicí na straně 1. žalované tak, že poměrně úspěšné České republice [žalobkyni a) byla právní zástupkyně ustanovena] přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které by sestávaly z odměny za 11 a úkonů právní služby dle § 7, § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“), po 8 976 Kč z pct 720 424 Kč (přiznané bolestné tarifní hodnota 195 998 Kč, nárok na další nemajetkovou újmu tarifní hodnota 98 800, ZSU 335 206 Kč a 90 420 Kč náhrada nákladů léčení), 5 a po 11 312 Kč (po rozšíření žaloby pct 1 450 673 Kč), 2 x po 11 536 Kč (po dalším rozšíření pct 1 528 127 Kč), dále 1x rozšíření žaloby 9 008 Kč a 1x rozšíření žaloby 3 376 Kč; a za 22 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis žaloby, 6x písemné podání, písm. g) 12x účast při jednání, z toho dvakrát za jednání trvající déle jak dvě hodiny. Právní zástupkyně žalobkyně a) prokázala, že je plátcem DPH, a proto by jí bylo přiznáno 21 % DPH ve výši 43 574 Kč po zaokrouhlení. České republice vzniklé účelně vynaložené náklady na právní zastoupení před soudem prvního stupně celkem činí 251 070 Kč po zaokrouhlení, avšak s ohledem na poměrný úspěch ve věci [byla plně neúspěšná v uplatněném nároku na další újmu ve výši 98 800 Kč a plně úspěšná v ostatních nárocích, po výpočtu úspěchu jednotlivých nároků k celku (vážený průměr), úspěch České republiky činí 93,5 % a 1. žalovaná a vedlejší účastnice na její straně byly úspěšné v rozsahu 6,5 %], má Česká republika právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 87 %, tedy na částku 218 431 Kč po zaokrouhlení. 1. žalované a vedlejší účastnici na její straně bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

39. Z důvodu změny věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní a) a 2. žalovanou a vedlejší účastnicí na straně 2. žalované tak, že 2. žalované a vedlejší účastnici na její straně nebyla náhrada nákladů řízení dle ustanovení § 150 o. s. ř. přiznána s ohledem na okolnosti případu, kdy žalobkyni a) se stal úraz v dětském věku a dlouho probíhalo dokazování o tom, zda jednání 2. žalované bylo v příčinné souvislosti se zdravotní újmou žalobkyně a). Odvolací soud opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní c) a 2. žalovanou a vedlejší účastnicí na straně 2. žalované, proto doplnil výrok V. dle § 166 odst. 1 o. s. ř. o nepřiznání náhrady nákladů řízení 2. žalované a vedlejší účastnicí na její straně dle § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu, kdy dlouhodobě probíhalo dokazování směřující ke zjištění, zda jednání 2. žalované bylo v příčinné souvislosti se zdravotní újmou žalobkyně a).

40. Z důvodu změny věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní c) a 1. žalovanou a vedlejší účastnicí na straně 1. žalované tak, že jsou 1. žalovaná a vedlejší účastnice na její straně povinny jí zaplatit plnou náhradu nákladů řízení dle § 224 odst. 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 19 úkony po 300 Kč (výzva k plnění, žaloba, vyjádření, 2x rozšíření žaloby a 12× účast na jednání, z toho 2x delší dvou hodin) celkem za úkony 8 700 Kč a náklady za zaplacený soudní poplatek 20 639 Kč, celkem 29 639 Kč v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

41. Z důvodu změny věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní c) a 2. žalovanou a vedlejší účastnicí na straně 2. žalované. Opomněl rozhodnout o tomto nároku postupem dle § 166 o. s. ř.

42. Odvolací soud z důvodu změny věcného výroku rozhodl nově dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil) o náhradě nákladů státu vzniklých v řízení v poměru jejich úspěchu a neúspěchu) a uložil 1. žalované a vedlejší účastnici na její straně zaplatit České republice jí vynaložené náklady na znalečné vzniklé ve výši 44 701 Kč a to ve lhůtě tří dnů.

43. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi Českou republikou [(žalobkyně a) má ustanovenou právní zástupkyni a je osvobozená v rozsahu 100 %] a 1. žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné České republice byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu (neúspěch byl pouze v marginální části). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení sestávají z 2 a úkonu právní služby po 11 220 Kč podle § 7 AT z pct 729 539 Kč a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyjádření k odvolání, písm. g) 2x účast při jednání, z toho jednou pouze na vyhlášení rozsudku. Právní zástupkyně žalobkyně a) prokázala, že je plátcem DPH, a proto by jí bylo přiznáno 21 % DPH. České republice vzniklé účelně vynaložené náklady na právní zastoupení před soudem prvního stupně celkem činí 35 998 Kč po zaokrouhlení a 1. žalované a vedlejší účastnici na její straně bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

44. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní c) a 1. žalovanou a vedlejší účastnicí na její straně bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni c) byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení v plném rozsahu (neúspěch byl pouze v marginální části) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 2 úkony po 300 Kč (vyjádření, účast na jednání,) celkem 600 Kč a 1. žalované a vedlejší účastnici na její straně bylo uloženo jí je zaplatit v obecné třídenní lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

45. Žalované č. 2 a vedlejší účastnici na její straně nebyla náhrada nákladů řízení vůči žalobkyni a) a žalobkyni c) přiznána dle § 150 o. s. ř. s ohledem na okolnosti případu, jak uvedeno shora.

46. Odvolací soud dále rozhodl dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích), o přechodu poplatkové povinnosti podle výsledku řízení na 1. žalovanou a vedlejší účastnici na její straně, neboť žalobkyně a) byla dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích od placení soudních poplatků osvobozena. Žalobkyni přiznaná výše nemajetkové újmy činí 1 338 907 Kč, z toho 1 % dle položky 3 písm. b) Sazebníku poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích) činí 13 389,07 Kč a přiznaná výše majetkové újmy činí 90 420 Kč, z toho 5 % dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích) činí 4 521 Kč, celkem výše soudního poplatku činí po zaokrouhlení 17 910 Kč, které bylo uloženo 1. žalované a vedlejší účastnici na její straně zaplatit na účet Okresního soudu v Kladně v třídenní pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení