25 Co 131/2025 - 182

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] o zaplacení 451 944,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 6. 2024, č. j. 9 C 65/2023-111, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2024, č. j. 9 C 65/2023-11, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku 451 944,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 27. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že ze samotných tvrzení žalobce není zřejmé, jakou povinnost (smluvní, zákonnou) měla žalovaná porušit. V řízení bylo prokázáno, že montovaný rodinný dům stál na pozemku parc. č. [adresa], jehož odstranění stavby bylo nařízeno příslušným stavebním úřadem a následně splnění této povinnosti bylo vymáháno ve vykonávacím řízení. Navíc v té době již byl předmětný pozemek, na němž stál tento montovaný rodinný dům, ve vlastnictví dcery účastníků [jméno FO], a to na základě darovací smlouvy z roku 2007. Nelze tedy dovodit, jakou povinnost měla žalovaná porušit, pokud při existenci pravomocného rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí odstraněním stavby, k takovému odstranění stavby došlo a jak toto souvisí s pohledávkou žalobce za [jméno FO] (která prokazatelně existuje). Protože se žalovaný k jednání konanému dne 11. 6. 2024 nedostavil, soud prvního stupně jej nemohl poučit o nezbytnosti doplnění tvrzení, jakou povinnost (konkrétní) žalovaná porušila, neboť poučení ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je vždy nástrojem poučení při jednání ve vztahu k přítomným účastníkům. Jestliže se účastník takového jednání nezúčastní, tohoto dobrodiní se vzdává. Pro vznik odpovědnosti za škodu je třeba, aby byly naplněny současně všechny podmínky předvídané § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) současně, přičemž žalobce neposkytl dostatečné tvrzení ohledně toho, jaká konkrétní povinnost byla ze strany žalované porušena, jakož i jaká je příčinná souvislost mezi tímto porušením a (nedobytnou) pohledávkou žalobce za [jméno FO]. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci plně úspěšné žalované soud prvního stupně přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč za každý ze dvou úkonů - vyjádření ve věci a účast na jednání soudu (viz § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů), celkem tedy 600 Kč.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce, kde vedle celé řady vulgarit zejména vůči rozhodující soudkyni poukázal na skutečnost, že kdyby žalovaná v roce 2011 neuzavřela řádně a včas zneplatněnou smlouvu o dílo na demolici jejich domu, tak by živnostník [právnická osoba] sám od sebe nepřijel z [adresa] dům zbourat a vyhnat jej z jeho obydlí na ulici. Soud prvního stupně nezohlednil § 42 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 o odpovědnosti za škodu pro neplatnost právního úkonu. V tomto případě se uplatní též ustanovení § 16 obč. zák. o odpovědnosti za škodu neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti, protože žalovaná iniciovala zásah do nedotknutelnosti jeho obydlí prostřednictvím neplatně sjednaného zhotovitele, který není schopen zaplatit jeho peněžitou pohledávku z tohoto titulu, čímž mu vznikla škoda. Žalovaná tak porušila svou právní povinnost tím, že bez souhlasu manžela – žalobce v rozporu s ustanovením § 145 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 uzavřela neplatnou (dle § 40a obč. zák.) smlouvu o dílo o demolici rodinného domu v SJM. Tímto neplatným právním úkonem spustila nepřerušený řetězec příčin a následků směřujících až k nedobytnosti pohledávky žalobce vůči druhému účastníkovi oné smlouvy a ke vzniku peněžité škody. Ve věci protiprávně zbouraného domu byl vydán demoliční výměr ze dne 19. 3. 2004, který dne 17. 7. 2010 pozbyl své účinnosti a platnosti následkem prekluze a k ničemu nezavazoval. Soud prvního stupně též v napadeném rozhodnutí necitoval § 3030 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož je nezbytné posuzovat tuto kauzu i podle § 1 až 14 o. z. Soud prvního stupně neprovedl důkaz příslušnými listinami ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 17 C 306/2019 ve věci jeho žaloby ze dne 30. 9. 2019 o přisouzení náhrady nemajetkové újmy, na které žalobce odkázal. Kromě absence občanskoprávního titulu žalovaná neměla k zásahu do vlastnických práv manželů a do osobnostních práv manžela ani žádný veřejnoprávní titul. Dále žalobce široce citoval judikaturu týkající se prekluze správního rozhodnutí. Stavba není podle § 120 odst. 2 obč. zák. do 31. 12. 2013 součástí pozemku, nemohli tak stavbu rodinného domu darovat v roce 2007 dceři [Anonymizováno] spolu s pozemkem parc. č. [adresa]. Nemohlo ani jít o rozestavěnou stavbu, když v ní účastníci řízení s oběma dětmi od roku 2004 trvale bydleli. Ve vztahu k příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovanou ve smyslu § 42 obč. zák. a vzniklou materiální škodou spočívají v nedobytnosti pohledávky za dlužníkem [jméno FO] odkázal na znění žaloby. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil podle petitu žaloby ze dne 9. 4. 2023.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila s tím, že navrhuje potvrzení napadeného rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného, a vzdala se náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že odvolání a celé toto řízení vnímá jako další šikanózní procesní prostředek vůči její osobě.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

6. Soud prvního stupně vyšel z následujících skutkových zjištění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 2. 2012 č.j. 7 C 81/2011-34 bylo zúženo společné jmění manželů účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti; rozsudek nabyl právní moci dne 29. 3. 2012. Darovací smlouvou ze dne 24. 5. 2007 účastníci jako dárci darovali [jméno FO] jako obdarované pozemek parc. č. [adresa] se všemi právy a povinnostmi, stavbami, součástmi a příslušenstvími. Vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden ke dni 24. 5. 2007. Rozhodnutím [adresa], bylo účastníkům nařízeno odstranění nepovolené stavby - montovaného rodinného domu včetně inženýrských sítí, oplocení a vjezdu umístěného na pozemku parc. č. [adresa] Usnesením ze dne 25. 8. 2010, č.j. 43 E 2612/2009-63, Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil podle citovaného rozhodnutí odboru výstavby [adresa] výkon rozhodnutí odstraněním stavby - montovaného rodinného domku včetně přípojky elektro a oplocení. Usnesení bylo potvrzeno k podanému odvolání usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5.1.2011 č.j. 39 Co 385/2010-86.

7. K návrhu žalobce byla zahájena exekuce proti [jméno FO] jako povinnému, k vymožení nároku žalobce jako věřitele ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, a to dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17.6.2021 č.j. 17 C 306/2019-115. Dle přípisu soudního exekutora [jméno FO], na exekuci k uvedenému dni nebylo vymoženo ničeho, aktuální výše dluhu činila 451 944,55 Kč, na povinného je vedeno dalších 12 exekucí, přičemž nebyl dohledán žádný majetek povinného. Výzvou ze dne 20. 9. 2022 žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky; výzvu zaslal e-mailem. Dne 26.7.2021 podala žalovaná a [tituly před jménem] [jméno FO] podnět k zahájení řízení o omezení svéprávnosti žalobce. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 17. 5. 2022, č. j. 28 Nc 22009/2021-44, bylo toto řízení zastaveno. Dle přehledu soudních řízení (vypracovaného žalovanou) podal žalobce od roku 2009 celkem 22 žalob proti žalované u celkem 4 soudů. Pokud soud neprovedl důkazy výslechem svědků [jméno FO], znaleckým posudek ke zjištění duševního stavu žalobce, pak nepochybil, když tyto byly s ohledem na stav tvrzení jednotlivých účastníků a potřebu jejich prokazování nadbytečnými.

8. Odvolací soud však shledal zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně neúplným ve vztahu k původu nároku z titulu škody uplatněného vůči žalované a jeho výši, a proto doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o. s. ř. dokazování žalobcem v žalobě navrhovaným spisem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 17 C 306/2019, z něj konkrétně rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, č. j. 17 C 306/2019-115. Dotčený rozsudek byl vydán v řízení vedeném žalobcem proti žalovaným 1. [jméno FO], na základě žaloby o náhradu nemajetkové újmy ze dne 30. 9. 2019, v níž se žalobce domáhal, aby soud uložil předmětným žalovaným povinnost zaplatit mu společně nerozdílně částku 200 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy, které se měli dopustit tím, že dne 9. 5. 2011 a v následujících dnech zničili (odstranili) přes jeho nesouhlas jeho obydlí v rodinném domě v [adresa], na pozemku parc. č. [adresa]. Tím dle žaloby zasáhli do jeho osobnostních práv, neboť nerespektovali jeho právo na soukromý a rodinný život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na lidskou důstojnost, osobní čest, dobru pověst a jméno. Žalobcova manželka se žalovanými uzavřela v dubnu 2011 smlouvu o dílo na odstranění předmětného domu, tato smlouva byla neplatná, neboť zbourání domu není běžný úkon a žalobce se dovolal její neplatnosti. Dle správního rozhodnutí ze dne 19. 3. 2004 měl být dům odstraněn, ale lhůta pro výkon správního rozhodnutí prekludovala 17. 7. 2010. Žalovaný [právnická osoba] se k žalobě nevyjádřil, k ústnímu jednání se nedostavil, bylo mu proto rozsudkem pro zmeškání uloženo zaplatit žalobci částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 9. 5. 2011 do zaplacení (výrok I.). Ve vztahu k žalovanému 2. [jméno FO] byla žaloba zamítnuta (výrok III.), když ten vznesl důvodnou námitku promlčení uplatněného nároku, aniž by se soud zabýval, zda žalobce prokázal rozhodné skutečnosti pro uplatněný nárok. K odvolání žalobce do zamítavého výroku III. a nákladového výroku IV., týkajících se žalovaného 2. rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2022, č. j. 15 Co 29/2022-189, že se dotčené výroky potvrzují, když shledal závěr o promlčení nároku vůči 2. žalovanému správným.

9. Odvolací soud naopak neshledal důvodným návrh žalobce z doplnění odvolání ze dne 10. 5. 2025 na provedení dalších důkazů, a to potvrzením exekutora ze dne 18. 10. 2024 a seznamem exekučních řízení vedených vůči [jméno FO], když soudní řízení bylo koncentrováno na prvním jednání ve smyslu § 118b o. s. ř. a podléhá režimu neúplné apelace, tj. nové důkazy mohou být uplatňovány jen v režimu dle ustanovení § 205a o. s. ř. V případě prvního důkazu by tento v odvolacím řízení použitelný byl, když se týká stavu nastalého po rozhodnutí soudu prvního stupně, ale tento důkaz byl shledán nadbytečným. V případě seznamu exekucí [jméno FO] nejde o důkaz o skutečnostech, které by nastaly až po vyhlášení napadeného rozhodnutí nebo který by do té doby byl nedostupný, proto jej nebylo možno užít ve smyslu § 205a o. s. ř.

10. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle obč. zák.

11. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

12. Podle § 3079 odst. 1 o. z. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

13. Podle § 42 obč. zák. vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za škodu.

14. Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

15. Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

16. Podle § 442 odst. 1 a 2 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Škoda se hradí v penězích; požádá-li však o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu.

17. Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/2010).

18. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3585/2007, Soubor C 8673). Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů), které jsou pro způsobení následku významné (tzv. gradace příčinné souvislosti) a které podle obvyklého chodu věcí i podle obecné zkušenosti mají zpravidla (typicky) za následek způsobení určité škody (tzv. adekvátní příčinná souvislost). Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Základním kritériem, ze kterého vychází teorie adekvátnosti, je objektivní předvídatelnost škodního následku (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, uveřejněný pod č. 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo v literatuře Knappová, M., Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné, svazek II, 3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 459, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2999/2018).

19. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši 451 944,55 Kč odpovídající marně v exekuci vymáhané částce vůči [jméno FO] soudním exekutorem [jméno FO] Bylo na žalobci, aby v řízení nejen konkrétně tvrdil, ale i relevantními důkazy prokázal, že žalovaná porušila zákonnou nebo smluvní povinnost, došlo ke vzniku škody v jeho majetkové sféře a mezi porušením předmětné povinnosti a vzniklou škodou je příčinná souvislost. Lze přisvědčit žalobci, že v žalobě dostatečným způsobem vymezil tvrzenou porušenou povinnost ze stran žalované, konkrétně uzavření smlouvy o dílo ze strany žalované s uvedeným podnikatelem [jméno FO] za účelem demolice jejich domu v dubnu 2011, za trvání manželství žalobce a žalované, k němuž mělo dojít bez jeho vědomí a souhlasu. U tohoto právního úkonu se žalobce dovolával relativní neplatnosti ve smyslu § 40a ob. zák., neboť mělo jít o jednání přesahující rámec běžné hospodaření manželů, k němuž je potřeba souhlasu obou manželů (§ 145 odst. 2 obč. zák.). Žalobce se tak domáhá odpovědnosti za škodu způsobenou neplatným právním úkonem, přičemž jím citovaným ustanovením § 42 obč. zák. je pouze odkazující právní normou na obecnou úpravu odpovědnosti za škodu v ustanovení § 420 obč. zák. Pokud tedy soud prvního stupně vyžadoval na žalobci prokázání naplnění podmínek citovaného ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. (i s ohledem na přechodná ustanovení § 3079 odst. 1 o. z.), pak nepochybil.

20. Žalobci byl dle doplněného dokazování přiznán vůči [jméno FO] nárok na nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 9. 5. 2011 do zaplacení rozsudkem pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2021, č. j. 17 C 306/2019-115, kdy předmětný soud vyšel z tvrzení žalobce, které vzal za nesporná z důvodu neomluvené neúčasti žalovaného při jednání (aniž by tedy proběhlo jakékoliv dokazování), že v důsledku neplatné smlouvy mezi žalovanou a [jméno FO] na jejímž základě dotčený zhotovitel provedl odstranění domu v [adresa] v SJM žalobce a žalované, bylo zasaženo do osobnostních práv žalobce ve smyslu § 11 obč. zák. a vznikla mu nemajetková újma dle § 13 obč. zák. Dále bylo prokázáno, že se žalobce v exekuci vedené proto [jméno FO] roku [Anonymizováno] marně domáhá vymožení dotčené nemajetkové újmy z důvodu jeho zadluženosti (vedeno 12 exekucí). Již z prostého vymezení (v žalobě) příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované (uzavření neplatné smlouvy žalovanou v dubnu 2011) a následku – škody v podobě nemožnosti domoci se náhrady nemajetkové újmy vůči [jméno FO] exekuci (v roce 2021 a následně) nelze shledat adekvátní příčinnou souvislost ve smyslu ustálené judikatury, tj. že by tvrzená škoda ve výši 451 944,55 Kč s příslušenstvím podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti byla adekvátním následkem protiprávního úkonu žalobkyně z roku 2011. Uvedené nemajetkové újmy se dle zmíněného exekučního titulu dopustila třetí osoba – [právnická osoba], jednající sice na základě tvrzené neplatné smlouvy se žalovanou, ale žalované nelze přičítat, že by mohla podle objektivních kritérií předvídat v době uzavírání smlouvy případnou nevymahatelnost peněžního nároku s tímto právním úkonem související o nejméně deset let později vůči dalšímu účastníku uvedené smlouvy. Odvolací soud, oproti tvrzení žalobce, neshledal mezi tvrzenou prvotní příčinou na straně žalobkyně a vznikem škodlivého následku v podobě nevymahatelnosti částky 451 944,55 Kč s příslušenstvím od [jméno FO] odpovídající věcnou souvislost (nepřerušený řetězec adekvátních příčin). Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v okamžiku jednání žalované v dubnu 2011 bylo pravomocné nařízení výkonu rozhodnutí k odstranění dotčené stavby rodinného domu (kde byla konstatována absence prekluze exekučního titulu), přičemž prekluze správního rozhodnutí, které bylo vykonáváno, byla i dle odvolání žalobce zjištěna až v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2017, č. j. 70 Co 321/2017.

21. Břemeno důkazní zde žalobce pak dále neunesl zejména ve vztahu k tvrzenému škodlivému následku jednání žalované v částce 451 944,55 Kč, kterou odvozuje od částky pro kterou je vedena neúspěšná exekuce ze strany soudního exekutora [jméno FO] částky. Vzhledem k tomu, že se žalobce k jednání před soudem prvního stupně bez náležité omluvy nedostavil, nemohl jej soud prvního stupně poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nezbytnosti doplnit tvrzení a navrhnout v tomto směru důkazy. Poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. stíhá nalézací soud ve vztahu k účastníku osobně přítomnému při jednání a není povinností vyzývat účastníka písemně předem. S ohledem na koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř. a neúplnou apelaci ve smyslu § 205a o. s. ř. by pak mohl odvolací soud poskytnout daná poučení případně v odvolacím řízení jen v omezeném rozsahu. Žalobce se svou neomluvenou neúčastí při odvolacím jednání i této možnosti dobrovolně vzdal. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud uzavřel, že závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby je správný.

22. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku I. i v navazujícím výroku II. o náhradě nákladů řízení účastníků dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, byť částečně z jiných důvodů, potvrdil.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, ale náhrady nákladů za tuto fázi řízení se výslovně vzdala, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.