25 Co 141/2024 - 561

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] d) [Jméno zainteresované osoby 3/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0] [Adresa zainteresované osoby 3/0] zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 3/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/0] proti žalované: [Adresa zástupce zainteresované osoby 3/1] o nahrazení projevu vůle k odvolání účastníků proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. 1. 2024 č. j. 7 C 2/2022-475 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II mění takto: Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady řízení ve výši 618 740,80 Kč, a to žalobkyni a) 340 307,50 Kč, žalobci b) 92 811,10 Kč, žalobci c) 92 811,10 Kč a žalobkyni d) 92 811,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 101 746,50 Kč, a to žalobkyni a) 55 960,50 Kč, žalobci b) 15 262 Kč, žalobci c) 15 262 Kč a žalobkyni d) 15 262 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), a to k pozemkům p. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], p. č. [hodnota] v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], p. č. [Anonymizováno] obci [adresa] a katastrálním území [adresa], p. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], p. č. [Anonymizováno] v obci [adresa] a katastrálním území [adresa], p. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] a p. č. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa] s tím, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a mají na základě rozhodnutí [jméno FO], [Anonymizováno] čj. [sp. zn.] ze dne 4. 11. 1997, čj. [sp. zn.] ze dne 8. 1. 1998, čj. [sp. zn.] ze dne 25. 5. 2000, čj. [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2000, čj. [sp. zn.] ze dne 27. 9. 2000, čj. [sp. zn.] ze dne 25. 3. 2002, rozhodnutí Ministerstva zemědělství-[Anonymizováno] [jméno FO] čj. [sp. zn.] ze dne 27. 3. 2003, čj. [sp. zn.] ze dne 17. 6. 2003 a rozhodnutí [jméno FO] ze dne [datum] (žalobkyně a/), na základě rozhodnutí [jméno FO] ze dne 8. 1. 1998, čj. [sp. zn.] ze dne 29. 5. 2000, čj. [sp. zn.] ze dne 27. 9. 2000 a čj. [sp. zn.] ze dne 25. 3. 2002 a rozhodnutí [jméno FO] ze dne [datum] (žalobce b/) a rozhodnutí [jméno FO] ze dne 11. 11. 2013 (žalobce c/ a žalobkyně d/), nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky jim v restituci z důvodu existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě nevydané a dále s tím, že žalobci tyto pozemky přijímají do svého vlastnictví tak, že žalobkyně a) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši 55/100, žalobce b) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši 15/100, žalobce c) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši 15/100 a žalobkyně d) nabude ideální spoluvlastnický podíl na výše uvedených pozemcích ve výši 15/100 (výrok I). Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 420 743,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce (výrok II).

2. Žalobci se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 3. 1. 2022 a upřesněnou dne 19. 6. 2023 domáhali vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uzavřít s nimi ve smyslu § 11a a násl. zákona o půdě smlouvu o převodu pozemků uvedených ve výroku I rozsudku okresního soudu. Tvrdili, že jsou osobami oprávněnými podle § 4 zákona o půdě a dosud mají nevypořádané nároky na převod náhradních pozemků za nevydané pozemky (žalobkyně a) v poměru 55/100, žalobci b) a c) a žalobkyně d) v poměru 15/100). Žalobci a jejich právní předchůdci uplatnili u žalované, která má zákonnou povinnost poskytnout jim adekvátní náhradní pozemky, restituční nároky dle zákona o půdě v zákonem stanovené lhůtě již v roce 1992, ale tyto nároky nebyly dosud uspokojeny. Navíc žalovaná dlouhodobě porušuje zákonnou povinnost evidovat restituční nároky žalobců ve správné výši, když tyto záměrně podhodnocuje, ačkoli minimálně od roku 2008 ví o existenci dobové územně plánovací dokumentace týkající se původních pozemků mající vliv na výši restitučních nároků. Žalovaná tak odmítla k žádosti žalobců přecenění jejich nároků a jejich přihlášky ve veřejných nabídkách zneplatnila z důvodu nedostatečné výše jimi uplatněných nároků. Přihlášky žalobců vyřadila i poté, co žalobci předložili znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], na ocenění původních pozemků, kterým byly jejich restituční nároky oceněny ve správné výši, a podle kterého vychází skutečný nárok v součtu na 5 251 643 Kč, tj. 2 917 354 Kč na žalobkyni a), 808 627 Kč na žalobce b) a po 762 831 Kč na žalobce c) a žalobkyni d). I když tak žalobci vyvíjeli snahu o získání náhradních pozemků ve veřejných nabídkách, nebyli úspěšní, neboť žalovaná eviduje výši jejich nároků mnohonásobně nižší, a to ve výši 550 397,75 Kč. Touto nesprávnou evidencí žalovaná ztěžuje uspokojení žalobců a dopouští se při jejich uspokojování liknavého a svévolného postupu, když ani sama neučinila kroky vedoucí ke správnému ocenění nároků žalobců a tím vůči nim postupuje diskriminačně a nesnáze při uspokojování restitučních nároků přesouvá na žalobce.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že o nárocích žalobců či jejich právních předchůdců bylo rozhodováno v letech 1997 až 2013, kdy žalované ještě nebyla známa územně plánovací dokumentace vztahující se k původním pozemkům, ani judikatura, na kterou žalobci odkazují. Žalobci se na žalovanou s žádostí o přecenění nároku obrátili až 20. 10. 2021 se znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a proto nemohli být dříve při evidování restitučních nároků v původní výši ve veřejných nabídkách úspěšní. Žalobci tak byli ve věci nesouhlasu s oceněním výše jejich restitučních nároků pasivní po dobu delší 20 let. Navíc část nároků byl některými žalobci postoupen třetím osobám.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozhodnutím [jméno FO] dne 4. 11. 1997, [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16), žalobkyně d) (k 3/16), [jméno FO] (k id. 3/16), žalobkyně a) (k id. 1/16) a žalobce c) (k id. 3/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] části pozemku [Anonymizováno] o výměře 19 950 m2 v obci [Anonymizováno] [jméno FO] a katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO] ze dne [datum], [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16) a žalobkyně a) (k id. 10/16) nejsou vlastníky pozemků [Anonymizováno] v obci [Anonymizováno] [jméno FO] a katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO] ze dne [datum], [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16), žalobkyně d) (k 3/16), [jméno FO] (k id. 3/16), žalobkyně a) (k id. 1/16) a žalobce c) (k id. 3/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] v obci hl. m. [jméno FO], katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [Anonymizováno] [jméno FO], [právnická osoba] ze dne 29. 5. 2000, [sp. zn.] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16) a žalobkyně a) (k id. 10/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] v obci [jméno FO] katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO], [Anonymizováno] ze dne [datum], PÚ [sp. zn.] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16) a žalobkyně a) (k id. 10/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] a části pozemku [Anonymizováno] o výměře 2 653 m2 v obci [jméno FO] katastrálním území [adresa]. [jméno FO] ze dne 25.3. 2002, [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16) a žalobkyně a) (k id. 10/16) nejsou vlastníky pozemků [Anonymizováno] části pozemku [Anonymizováno] o výměře 29 m2 a pozemků [Anonymizováno] v obci [jméno FO], katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO] ze dne [datum], [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16), žalobkyně d) (k 3/16), [jméno FO] (k id. 3/16), žalobkyně a) (k id. 1/16) a žalobce c) (k id. 3/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] výměře 5 677 m2 v obci [jméno FO] a katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO] ze dne 17. 6. 2003, [Anonymizováno] bylo rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16), žalobkyně d) (k 3/16), [jméno FO] (k id. 3/16), žalobkyně a) (k id. 1/16) a žalobce c) (k id. 3/16) nejsou vlastníky pozemku [Anonymizováno] o výměře 2 464 m2 v obci [jméno FO] a katastrálním území [adresa]. Rozhodnutím [jméno FO] ze dne [datum], PÚ [sp. zn.] rozhodnuto, že [jméno FO] (k id. 3/16), žalobce b) (k id. 3/16), žalobkyně d) (k 3/16), [jméno FO] (k id. 3/16), žalobkyně a) (k id. 1/16) a žalobce c) (k id. 3/16) nejsou vlastníky pozemků [Anonymizováno] o výměře 8 608 m2 v obci [jméno FO] a katastrálním území [adresa]. Oprávněná [jméno FO] své restituční nároky a práva z nich plynoucí na základě rozhodnutí [jméno FO] ze dne 4. 11. 1997, rozhodnutí [jméno FO] ze dne 25. 5. 2000, rozhodnutí [jméno FO] ze dne 27. 3. 2003, rozhodnutí [jméno FO] ze dne 17. 6. 2003 a rozhodnutí [jméno FO] ze dne 11.11.2013 postoupila na základě darovací smlouvy ze dne 17. 6. 2020 na žalobkyni a). Žalobce b) a c) a žalobkyně d) své restituční nároky, plynoucí z rozhodnutí [jméno FO] ze dne [datum], [jméno FO] ze dne 25. 5. 2000, Ministerstva zemědělství [jméno FO] ze dne 27. 3. 2003 a Ministerstva zemědělství – [jméno FO] ze dne 17. 6. 2003, postoupili smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2004 na [jméno FO], nar. [datum]. Žalobci žalovanou opakovaně vyzývali, např. výzvami ze dne 6. 9. 2021 a 20. 10. 2021, k řádnému ocenění jejich restitučních nároků s tím, že s ohledem na dobovou územně plánovací dokumentaci je nutné některé původní pozemky ocenit jako pozemky stavební, neboť v době přechodu na stát již byly na základě této dokumentace určeny k zastavění a žalovaná k jejich návrhu dle vyrozumění o návrhu na ocenění nároků ze dne 15. 11. 2021 schválila návrh na ocenění nevydaných pozemků, dle kterého měly být některé z nevydaných pozemků přeceněny. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalkyně z oboru ekonomika - stavebnictví ze dne 4. 8. 2021 č. [sp. zn.] opatřeného doložkou dle § 127a o.s.ř., dodatku k tomuto znaleckému posudku, vypracovanému dne 21. 12. 2021 a výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], uskutečněné před Okresním soudem [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [spisová značka], dne 6. 9. 2022, před Okresním soudem [jméno FO] ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 8. 9. 2022, a Okresním soudem v [jméno FO] ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 15. 3. 2023, jejíž obsah soud pro toto řízení z důvodu hospodárnosti převzal, byla zjištěna hodnota původních pozemků, vedených v pozemkových knihách jako parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], které znalkyně ocenila dle vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb., na které odkazuje zákon o půdě. Při posouzení povahy odňatých pozemků v době jejich přechodu na stát, tj. ke dni 8. 6. 1949, znalkyně vycházela z Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [jméno FO] ([právnická osoba] s přilehlými částmi území [jméno FO] ([adresa]). Regulační plány státní regulační komise byly vydávány ve 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb. a platily do 60. let minulého století, kdy byly nahrazeny územně plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb. Ke dni přechodu pozemků na stát k danému území neexistovala jiná územně plánovací dokumentace, a tak znalkyně stavební či nestavební charakter pozemků dle územně plánovací dokumentace zohlednila při jejich oceňování, kdy některé pozemky ocenila jako stavební, nestavební nebo ocenila zčásti jako stavební a zčásti jako nestavební. Stavební pozemky znalkyně ocenila v souladu se shora uvedenými vyhláškami v částce 250 Kč/m2, zemědělské při nezjištění údajů o bonitované půdně ekologické jednotce v částce 3 Kč/m2. Jako stavební ocenila i celý pozemek [číslo] o výměře 16 749 m2 částkou 4 187 250 Kčs, který je v dobové územně plánovací dokumentaci zakreslen východně od parcel, které tehdy byly využívány jako dělostřelecké kasárny. Podle legendy územně plánovací dokumentace nebylo možné tento pozemek zařadit jako veřejný sad nebo plochu, která by se oceňovala jako nestavební, neboť ty jsou v územně plánovací dokumentaci zakresleny tmavě zelenou barvou a pozemek [číslo] je naopak zakreslen stejnou barvou, která byla použita u ostatních veřejných budov v dané lokalitě ([adresa], jak se podává v přílohách znaleckého posudku. Již v době přechodu uvedeného pozemku na stát se jednalo o rozvojovou plochu pro rozšíření dělostřeleckých kasáren, když v ročence Vojenského historického archivu z roku 2017 je popisován vývoj kasáren [Anonymizováno] [jméno FO] – [adresa]. Před a za nacistické okupace a i poté byly na pozemku stavěny provizorní dřevěné stavby a následně v 50. letech byly ve východní části kasáren postaveny ubytovací a skladové objekty, což je oblast vyhrazená pro veřejné účely dle územně plánovací dokumentace. Za zdmi vojenského areálu současně vznikly, tzv. letecké sklady, v 70. a 80. letech doplněné rozsáhlými halami tiskáren. I s ohledem na námitky žalované, znalkyně na svých závěrech setrvala, s tím, že pozemek [číslo] byl vyhrazen veřejným účelům, a to k rozvoji vojenského areálu, a proto je třeba jej ocenit jako stavební, a to v celé výměře. Znalkyně, ale přecenila pozemek [Anonymizováno] z 19 765 Kčs na 7 959 Kčs a pozemek [Anonymizováno] ocenila zčásti jako nestavební (část označená v územně plánovací dokumentaci oranžovou barvou) a zčásti jako stavební (část označená červeně sloužící jako komunikace). Po provedení těchto důkazů bylo zjištěno, že celková hodnota odňatých pozemků po provedené korekci činí 6 455 038 Kč. Z usnesení Okresního soudu [jméno FO] ze dne 24. 8. 2016 čj. [spisová značka] (viz příloha č. 34 znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] č. [sp. zn.]), které nabylo právní moci 24. 8. 2016, bylo zjištěno, že ve věci dodatečného projednání pozůstalosti po [jméno FO], zemřelé [datum], nabyla restituční nárok zemřelé jako oprávněné osoby u Krajského pozemkového úřadu pro [jméno FO] žalobkyně a). Žalovaná svým stanoviskem č. 2 ze dne 4. 5. 2022 ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno] a jeho dodatku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tvrdila, že pozemek [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] má byt oceněn v celé výměře jako pozemek zemědělský, tj. v hodnotě 170 840 Kč, nikoliv jako pozemek stavební tedy v hodnotě 4 187 250 Kč, neboť z územně plánovací dokumentace se podává, že u tohoto pozemku bylo uvedeno „prozatím nezastavitelno“ a vyhrazeno veřejným účelům“, z čehož plyne, že pozemek je nezastavitelný a veřejný účel výstavbou kasáren a komunikace dovodila znalkyně až z pozdějšího využití pozemku, které ovšem územně plánovací dokumentace původně nepředpokládala a jak vyplývá z leteckých snímků, ještě v roce 1953 byl pozemek zemědělsky obhospodařován.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobci jsou oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě. Uvedenými rozhodnutími [jméno FO] bylo rozhodnuto, že nejsou vlastníky všech v uvedených rozhodnutích pozemků, k nimž přešlo vlastnické právo na stát výměrem zn. [Anonymizováno] ze dne 8. 6. 1949 dle zákona č. 46/1948 Sb. Kromě žalobců byly oprávněnými osobami dle uvedených rozhodnutí i [jméno FO] a [jméno FO], jejichž nároky plynoucí z rozhodnutí nabyla žalobkyně a), která nárok [jméno FO] nabyla na základě dědického rozhodnutí a nárok [jméno FO] darovací smlouvou. Oproti tomu žalobce b), žalobce c) a žalobkyně d) své nároky z uvedených rozhodnutí postoupili smlouvami o postoupení pohledávky na třetí osobu s výjimkou nároku mající základ v rozhodnutí [jméno FO] ze dne 11. 11. 2013, č. j. [Anonymizováno]. První rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci či jejich právní předchůdci nejsou vlastníky některého z odňatých pozemků, bylo vydáno v roce 1997. Následně bylo právními předchůdci žalované vydáno celkem devět rozhodnutí, která zakládala práva žalobcům na vydání náhradních pozemků. Žalobce b) a žalobce c) a žalobkyně d) své restituční nároky vyplývající z rozhodnutí vydaných do roku 2003 včetně, postoupili v roce 2004 na třetí osobu a nárok na poskytnutí náhradních pozemků jim opětovně vznikl až v roce 2013, kdy bylo vydáno poslední z uvedených rozhodnutí. Žalobkyně a) se v letech 2008 až 2021 účastnila celkem 29 veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků, ale účastí v těchto nabídkových řízeních se jí dosud nepodařilo zcela uspokojit restituční nárok v plné výši. Ostatní žalobci přihlášky do veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků podali až v říjnu 2021 a v prosinci 2021 a všichni [Anonymizováno] v těchto veřejných nabídkách neúspěšní, neboť dle žalované uplatnili přihlášky k pozemkům o hodnotě převyšující jejich restituční nároky. V říjnu 2021 žalobci předložili žalované znalecký posudek č. [sp. zn.] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], včetně výzvy k přecenění některých nevydaných pozemků a žalovaná jejich restituční nároky přecenila. I když se tedy prvotní vznik práva na vydání náhradních pozemků u žalobkyně a) váže k roku 1997, resp. 2013, i tak dosud nebyly restituční nároky žalobců na vydání náhradních pozemků uspokojeny. Přitom poskytování náhradních pozemků oprávněným osobám patří k základním povinnostem žalované a struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Okresní soud připomněl, že je to žalovaná, kdo nese odpovědnost za průtahy a neuspokojení restitučních nároků jednotlivých oprávněných osob a pokud nedostojí své povinnosti uspokojit restituční nároky nabídkou v takové kvalitě a kvantitě, která by odpovídala skutečné výši restitučních nároků, zcela jednoznačně se tak ve svém postupu při uspokojování restitučních nároků dopouští liknavosti, což dle ustálení judikatury umožňuje oprávněným osobám uplatnit svůj nárok u soudu žalobou na vydání konkrétních pozemků, a tento postup nelze pokládat vůči ostatním restituentům za znevýhodňující. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004. Dospěl k závěru, že žalovaná v projednávané věci vůči žalobcům postupovala liknavě a svévolně, když reálná výše dosud neuspokojených restitučních nároků žalobců činí přibližně trojnásobek výše evidované žalovanou ve prospěch žalobkyně a) a přibližně dvojnásobek výše evidované žalovanou ve prospěch ostatních žalobců. Z takto nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců lze jednoznačně dovodil, že žalovaná ztěžovala uspokojení nároků, neboť tímto jejím postupem byl založen značný nepoměr těchto částek a žalovanou nabízené pozemky nemohly být adekvátní náhradou za pozemky odňaté, což plyne z neúspěšných účastí žalobců ve veřejných nabídkách, ve kterých byly jejich přihlášky shledány neplatnými pro přečerpání restitučních nároků pro případ vydání nabízených náhradních pozemků. Z důvodu nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců žalovanou nelze po žalobcích spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili, neboť kvantitativně a kvalitativně omezené parametry veřejných nabídek nebyly způsobilé uspokojit jejich nároky v přiměřené lhůtě předpokládaným způsobem, právě prostřednictvím veřejné nabídky. Žalobcům nelze přičítat k tíži, pokud zůstali po delší dobu ohledně evidované výše restitučních nároků dle žalované pasivní a jejich přecenění se začali domáhat až v roce 2021, kdy si nechali zpracovat znalecký posudek a vyzvali žalovanou k přecenění nároků, protože obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze přesouvat na oprávněné osoby. Žalovaná je ten, kdo bez ospravedlnitelného důvodu ztěžuje uspokojování nároku oprávněné osoby jeho nesprávným ohodnocením, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků. Konstatoval, že mezi účastníky bylo nesporným, že žalobci požadované pozemky uvedené ve výroku I [Anonymizováno] jsou způsobilé převodu a rovněž zůstala nespornou hodnota těchto náhradních pozemků. Pokud jde o ocenění restitučních nároků, okresní soud vycházel ze znaleckého posudku č. [sp. zn.] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], jeho doplňku a z výpovědi znalkyně. Zdůraznil, že i když z Návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [jméno FO] ([právnická osoba] s přilehlými částmi území [jméno FO] ([adresa]) vyplývá, že v době převodu pozemků na stát, tj. ke dni 8. 6. 1949, mohly být odňaté pozemky vedeny v evidenci nemovitostí jako zemědělské a pro zemědělské účely též stále využívány, bylo dané území již určitým způsobem regulováno územně plánovací dokumentací, a jestliže pozemky byly odňaty za účelem předpokládané výstavby, je nutné za předmětné pozemky poskytnout náhradu jako za pozemky určené pro výstavbu, neboť s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem byly fakticky k výstavbě určeny. V tomto směru odkázal na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu. Pro ocenění původních odňatých pozemků tak není podstatné, že ještě několik let po jejich odnětí (dle leteckých snímků z roku 1953), byly využívány k zemědělským účelům a nebyly zastavěny. Sporný pozemek p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] tedy má být oceněn jako pozemek stavební. Okresní soud zamítl návrh žalované na provedení revizního znaleckého posudku k ocenění pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], když pro stanovení hodnoty odňatých pozemků vycházel ze závěrů znaleckého posudku č. [sp. zn.] [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a proto tento důkaz byl shledán nadbytečným. Neprovedl ani důkaz výslechem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], když svědek nemůže vypovídat k věrohodnosti ostatních provedených důkazů (např. ke správnosti závěrů znaleckého posudku), a to i když sám disponuje příslušnými odbornými znalostmi. Konstatoval, že dosud neuspokojený restituční nárok žalobců činí 3 628 923,27 Kč a cena vydávaných pozemků v tomto řízení 825 048 Kč. Vydáním pozemků tedy nedojde k převýšení hodnoty restitučních nároků žalobců.

6. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Namítala, že okresní soud chybně vyhodnotil nárok žalobců na přímý převod náhradních pozemků a chybně určil stavební charakter jednoho z nevydaných pozemků. Upozornila, že nároky byly žalobcům přiznávány postupně rozhodnutími z období kolem roku 2000 a poslední rozhodnutí je z roku 2013. Žalobci b), c) a d) pak postoupili nároky ze svých rozhodnutí téměř ihned po vydání rozhodnutí o nároku a jediný nárok, který jim svědčí, je z rozhodnutí z roku 2013. Zdůraznila, že postoupením nároku z rozhodnutí dali žalobci b), c) a d) jasně najevo, že nemají zájem o náhradní pozemky. Postoupení nároku je důkazem o tom, že žalovaná se vůči nim liknavě a svévolně ani chovat nemohla. Svůj nárok z posledního rozhodnutí do konce roku 2021 žalobci neřešili a nesnažili se tento nárok uspokojit ve veřejných nabídkách a nežádali o přecenění nároku, tj. chovali se zcela pasivně. Žádost o přecenění nároku podali koncem roku 2021 a hned poté podali žádost do veřejné nabídky a následovala žaloba. Poukazovala na to, že žádost o přecenění nároku posoudila a vyhověla žalobcům ohledně přecenění některých nevydaných pozemků, z čehož vyplývá, že nelpěla na svém chybném ocenění nároku a reagovala ihned po upozornění žalobců, že nepovažují ocenění nároku za správné. Konstatovala, že pozemky, které byly určeny k přecenění, nechala ocenit znaleckým posudkem, který obsahuje vesměs shodné či podobné ceny u pozemků, které byly žalovanou vybrány k přecenění, jako u posudku, který předložili žalobci. U některých pozemků se ceny dle ocenění žalobce a žalované různým způsobem liší (někdy ocenil nevydaný pozemek vyšší sazbou žalobce, jindy žalovaná). Největší rozdíl je však mezi stranami v ocenění pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], u kterého se v době odnětí jednalo o pozemek zemědělský, který ke svému účelu sloužil v době odnětí, ale i později. Pokud jde o jeho ocenění soudem ustanovenou znalkyní, se závěry tohoto znaleckého posudku vyslovila nesouhlas. Připomněla, že okresní soud ke stavebnímu charakteru tohoto pozemku odmítl výslech zaměstnanců odborného útvaru žalované a odmítl i revizní znalecký posudek ve věci stanovení jeho hodnoty. Namítala, že všechny nevydané pozemky byly odňaty na základě pozemkové reformy, tedy nikoli za účelem výstavby čehokoli a vyslovila nesouhlas se závěrem, že pozemky byly odňaty za účelem předpokládané výstavby, když to z plánu z třicátých let minulého století vůbec nevyplývá. Poukázala na to, že postavení žalobkyně a) je poněkud odlišné v tom, že měla zájem o náhradní pozemky, žádný nárok nepostoupila, naopak většinu nároku získala postoupením, děděním a darováním a se svým evidovaným nárokem se účastnila veřejných nabídek, ale o pozemky nesoutěžila. Tvrdila, že v období kolem roku 2018 byl její nárok uspokojen téměř celý, a to převodem náhradních pozemků na základě rozhodnutí několika soudů. Několik let poté, co byl žalovanou evidovaný nárok žalobkyně a) téměř uspokojen, si nechala darovat další část nároku, poté požádala o jeho přecenění vlastníkem darovaného nároku. Dle názoru žalované to znamená, že o jeho uspokojení nemohla usilovat marně po dlouhou dobu a že se vůči ní nedopustila liknavosti, když na žádost nárok přecenila. Vytýkala okresnímu soudu, že nesprávně zamítl její návrh na revizní znalecký posudek. Namítala, že nebylo zohledněno, že nároky z některých rozhodnutí o nevydání pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] byly postoupeny na třetí osobu, takže žalobci b), c) a d) nedisponují všemi nároky vztahujícími se k tomuto pozemku a okresní soud nezohlednil též to, že žalobci byli již uspokojeni převodem náhradních pozemků pravomocnými rozsudky Okresního soudu v [adresa] a Okresního soudu v [adresa]. Vyslovila též nesouhlas s poměrem, ve kterém jsou převáděny náhradní pozemky na žalobce a), b), c) a d). Navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žaloba byla zamítnuta, nebo aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

7. Proti rozsudku okresního soudu, a to pouze do výroku II, podali odvolání i žalobci. Nesouhlasili s tím, že okresní soud jim přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 420.743,20 Kč, když tato přiznaná náhrada nákladů řízení představuje pouze 68 % z celkových nákladů řízení ve výši 618.740,76 Kč. Okresní soud jim přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 68 % z důvodu, že se svou žalobou domáhali vydání náhradních pozemků v hodnotě 977.650 Kč, avšak byly jim vydány pouze pozemky v hodnotě 825.048 Kč, když v průběhu řízení vzali žalobu ohledně některých pozemků zpět, neboť zjistili, že pozemky jsou nepřevoditelné. Poukazovali na to, že jsou přesvědčeni, že s ohledem na charakter předmětného řízení, které je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů dle ustanovení § 153 odst. 2 občanského soudního řádu, je jejich plný úspěch ve věci dán již tím, že žaloba byla shledána důvodnou a že jim byly přisouzeny náhradní pozemky. Okresní soud jim tedy měl přiznat plnou náhradu nákladů řízení vzniklých jim v řízení před okresním soudem, resp. neměl tuto náhradu ponížit o hodnotu pozemků ohledně kterých vzali žalobu částečně zpět. Zdůraznili, že tento úkon učinili až poté, kdy bylo v průběhu řízení zjištěno, že pozemky nejsou vhodné k převodu, a to na základě skutečností, které nemohli při podání žaloby vědět, neboť se nejednalo o veřejně přístupné skutečnosti. Mají za to, že jejich plný úspěch ve věci je dán již tím, že žaloba byla shledána důvodnou a že jim byly přisouzeny náhradní pozemky, a to bez ohledu na to, zda jim byly vydány veškeré jimi požadované náhradní pozemky či nikoli. Navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II změněn a bylo jim přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši.

8. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného (vyjma výroku II). Zdůraznili, že u pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] prokázali, že se jednalo o pozemek, který byl v době svého odnětí určen k zastavění, a to Návrhem přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [jméno FO] ([právnická osoba] s přilehlými částmi území [jméno FO] ([adresa]) pro veřejné účely a částečně pozemní komunikaci. Tyto závěry potvrzuje mj. i skutečnost, že tento pozemek byl následně částečně zastavěn objekty Ministerstva obrany, tiskárny [právnická osoba] a společností [Anonymizováno] a další jeho část se stala součástí komunikační sítě a další část se nacházela uvnitř areálu [právnická osoba], kdy se jednalo o pozemky, které souvisely s hlavní budovou. Prokázali též, že žalovaná eviduje hodnotu pozemku [Anonymizováno] v nesprávné výši a připomněli konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR ohledně závěru o stavebním charakteru nevydaných pozemků ke dni jejich převodu na stát. Připomněli též závěry znaleckého posudku a výslechu znalkyně [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem] Zdůraznili, že se snažili o řádné ocenění jim odňatých pozemků, které odmítla ocenit žalovaná, přitom zákonnou povinností žalované je evidovat nároky oprávněných osob ve správné výši. To, že žalovaná neoprávněně odmítala ocenit jejich restituční nároky, označili za její liknavý a svévolný postup. K odvolacímu důvodu, že žalobci b), c) a d) nebyli dostatečně aktivní, odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3039/20 s tím, že aktivita žalobkyně a) je přičitatelná i jim, a to se zdůrazněním, že se jedná o sestřenici a bratrance a že žalobkyně vždy jednala na základě jejich vzájemné dohody. Ohledně prokázané liknavosti a svévole žalované připomínali několik rozhodnutí různých odvolacích soudů, jakož i soudu dovolacího. Žalobci b), c) a d) část svých nároků postoupili, přičemž toto postoupení učinili s cílem uspokojit své restituční nároky alespoň tímto způsobem.

9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné, odvolání žalobců důvodným shledal.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu ve věci samé uvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které tímto odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky žalované doplňuje pouze následujícím způsobem.

11. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona č. 229/1991 Sb. a hodnota žalobci požadovaných náhradních pozemků, které jim byly jako náhradní pozemky vydány, činí 825.048 Kč. Okresní soud při svém rozhodování správně vycházel ze zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a v odůvodnění svého rozsudku odkázal i na zásadní judikaturu, která se ohledně problematiky uspokojování nároku oprávněných osob podle zákona o půdě postupně vyvíjela. Dle nyní již konstantní judikatury je nárok oprávněné osoby na poskytnutí náhradního pozemku majetkovým právem, které je vymahatelné a lze je realizovat i uložením povinnosti uzavřít smlouvu (nahrazením projevu vůle), přičemž při liknavém postupu státu není třeba důvodnost žaloby vázat na podmínku předchozího zařazení konkrétního pozemku do veřejné nabídky. Judikatura Nejvyššího soudu je v souladu se závěry Ústavního soudu, který opakovaně vyjádřil, že žaloba na převod vlastnického práva ke konkrétnímu pozemku může představovat pro oprávněnou osobu jediný právní prostředek, pokud ze strany [právnická osoba] ČR (nyní [právnická osoba]) dochází při plnění jeho závazků k libovůli či dokonce ke svévoli (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 495/02, sp. zn. I. ÚS 3169/07 a sp. zn. I. ÚS 125/10). V případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované může oprávněná osoba uplatnit nárok u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo možno vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky. Jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1666/2020), a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn 28 Cdo 837/2017 ze dne 10. 5. 2017 a sp. zn. 28 Cdo 1117/2015 ze dne 3. 8. 2015). Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu (srov. § 11a zákona o půdě), je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěními vedoucími k závěru, že postup žalované (jejího předchůdce) lze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační; uspokojení nároku převodem pozemku do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 ze dne 17. 6. 2015).

12. Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu o liknavém přístupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců na vydání náhradních pozemků za pozemky nevydané. Restituční proces byl započat již v roce 1992 a do současné doby nebyl nárok žalobců zcela uspokojen. První rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci či jejich právní předchůdci nejsou vlastníky některého z odňatých pozemků, bylo vydáno v roce 1997 a poslední až v roce 2013. Žalobkyně a) se v letech 2008 až 2021 účastnila celkem 29 veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků, ale účastí v nabídkových řízeních se jí nepodařilo zcela uspokojit restituční nárok v plné výši. Ostatní žalobci přihlášky do veřejných nabídek na vydání náhradních pozemků podali v říjnu 2021 a v prosinci 2021 a všichni byli ve veřejných nabídkách neúspěšní, neboť dle žalované uplatnili přihlášky k pozemkům o hodnotě převyšující jejich restituční nároky. Žalovaná dlouhodobě porušovala zákonnou povinnost evidovat restituční nároky žalobců ve správné výši, a to i poté, kdy žalobci předložili znalecký posudek vypracovaný [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], na ocenění původních pozemků, dle nichž byly jejich restituční nároky oceněny tak, že nárok činí celkem 5.251.643 Kč (tj. 2.917.354 Kč na žalobkyni a/, 808.627 Kč na žalobce b/ a 762.831 Kč na žalobce c/ a 762.831 Kč na žalobkyni d/), žalovaná nároky žalobců neuznala, když nesouhlasila zejména s oceněním pozemku [Anonymizováno] katastrálním území [adresa], jehož hodnota dle znaleckého posudku žalobců činí 4.187.250 Kč, avšak dle žalované pouze 170.840 Kč. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že nelze obtíže při uspokojovaní restitučních nároků přesouvat na oprávněné osoby. Je povinností žalované evidovat nároky oprávněných osob ve správné výši a po oprávněných osobách nelze spravedlivě požadovat, aby ohledně určení výše jejich nároků nahrazovali činnost žalované.

13. Dle ustálené judikatury v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územní plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby, existence územního rozhodnutí o umístění stavby), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky stavební ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014 ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020 ze dne 11. 3. 2020 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. 28 Cdo 1065/2020).

14. Odvolací soud ve své judikaturní praxi aproboval flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 4148/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2134/20 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2020 sp. zn. 28 Cdo 2260/2020), v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územní rozhodnutí jako na podmínce uznání pozemku za stavební, přičemž kritéria uváděná judikaturou pro závěr o stavebním charakteru původních pozemků nejsou taxativními hledisky, jež musí být naplněna současně, nýbrž jde toliko o příkladmo uváděné konkrétní faktory, jež mohou v závěru o stavební povaze pozemku vést. Samotné zjišťování ceny nemovitostí a její určení dle cenového předpisu je pak otázkou především skutkových zjištění, jehož kvalifikované posouzení si zpravidla vyžaduje odborné znalosti (§ 127 odst. 1 o. s. ř.); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2020 sp. zn. 28 Cdo 984/2020. Znalecký posudek je přitom jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem podle zásad § 132 o. s. ř. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy.

15. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu o „stavebním“ charakteru některých odňatých pozemků, včetně pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], které okresní soud učinil na základě konkrétních skutkových zjištění, podle nichž tyto pozemky byly odňaty právě za účelem plánované výstavby v dotčených lokalitách v katastrálním území [adresa], jež byla následně též realizována. Plán výstavby v těchto lokalitách ostatně obsahoval nejen okresním soudem zohledňovaný Návrh přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro území [jméno FO] ([právnická osoba] s přilehlými částmi území [jméno FO] ([adresa]) z třicátých let 20. století, ale i územně plánovací dokumentace vydávaná na základě zákona č. 84/1958 Sb. Okresní soud správně vyšel ze zjištění, že jde o pozemky odňaté státem za účelem plánované výstavby, následně – byť s jistým časovým odstupem – i realizované a určené k zástavbě již dobovou územně plánovací dokumentací z třicátých let minulého století. Pozemky včetně pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] je tak třeba ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb. Nejvyšší soud se již v řadě rozhodnutí zabýval námitkou směřující proti procesnímu postupu soudu, který nevyhověl účastníku řízení a neprovedl jím navrhovaný důkaz. Ve své rozhodovací činnosti opakovaně uvedl, že soud není povinen provést všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, že provedení navrhovaných důkazů záleží na jeho hodnocení (§ 120 odst. 1 oč), které důkazy je nezbytné provést, zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 801/2006 ze dne 10. 1. 2008, usnesení sp. zn. 33 Cdo 3116/2011 ze dne 30. 1. 2013). Jestliže soud některé z navržených důkazů neprovede, měl by v odůvodnění rozhodnutí uvést, proč tyto důkazy neprovedl (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). V posuzovaném případě okresní soud neprovedl dokazování navrženým revizním znaleckým posudkem a výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], přičemž v odůvodnění svého rozsudku dostatečným způsobem vysvětlil, proč tyto důkazy neprovedl.

16. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] ze dne 27. 5. 2015 vysvětlil, že nejsou dány důvody pro zpracování tzv. revizního znaleckého posudku podle ustanovení § 127 odst. 2 o. s. ř., jestliže písemné vyhotovení prvního posudku nevykazuje žádné vady, které by svědčily o nedostatcích formálních či věcných a pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy, když ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum posudku jiným znalcem či ústavem. Rovněž v usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne 17. 6. 2008 Nejvyšší soud vyložil, že zákon nestanoví předpoklady pro nařízení revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 170/2011 ze dne 23. 10. 2012, usnesení sp. zn. 22 Cdo 5391/2014 ze dne 3. 6. 2015).

17. Znalecký posudek znalkyně [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], který byl ve věci vypracován, odpovídá všem formálním i věcným náležitostem, vyžadovaným zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, účinným do 30. 12. 2020. Uvedená znalkyně je řádnou znalkyní, zapsanou v seznamu znalců, okresní soud tedy správně vyšel z tohoto posudku opatřeného doložkou dle § 127a o. s. ř. a z výpovědi znalkyně uskutečněné před Okresním soudem v [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 6. 9. 2022, před Okresním soudem [jméno FO] – východ ve věci sp. zn. [spisová značka] dne 8. 9. 2022 a Okresním soudem v [jméno FO] sp. zn. [spisová značka] dne 15. 3. 2023, jejichž obsah pro toto řízení z důvodu hospodárnosti převzal. V situaci, kdy okresní soud vysvětlil, že znalecké závěry [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], vyhodnotil jako vyčerpávající, přesvědčivé a náležité a logicky odůvodněné, nezakládá vadu řízení. Odvolací soud nemá rovněž žádné pochybnosti o správnosti a objektivnosti podaného znaleckého posudku, proto ve shodě s okresním soudem neuznal za důvodné přikročit k vypracování revizního znaleckého posudku.

18. Pokud tedy byly pozemky včetně pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] odňaty za účelem plánované výstavby, která se následně zrealizovala, je nutno ocenit je jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 vyhl. č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to bez ohledu na to, zda byly v době jejich odnětí dosud evidovány jako pozemky zemědělské. Cena pozemků, které nebyly žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům, v restitučním řízení vydány, byla určena znaleckým posudkem [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], č. [sp. zn.] ze dne 4. 8. 2021, včetně příloh a tzv. stanovisku č. 2, přičemž okresní soud nepochybil, když z tohoto posudku při určení ceny pozemků vycházel.

19. Odvolací soud považuje za nutné též zdůraznit, že ohledně shodných nároku všech žalobců, případně pouze žalobkyně a), bylo rozhodnuto již jinými okresními soudy, krajskými soudy včetně soudu nejvyššího (např. rozsudek [Anonymizováno] pro [jméno FO] [Anonymizováno] ze dne 9. 9. 2014 č. j. [spisová značka] ve znění rozsudku [jméno FO] ze dne 19. 2. 2015[Anonymizováno]č. j. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. [spisová značka], dále rozsudek Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 4. 10. 2022 č. j. [spisová značka] ve znění rozsudku Krajského soudu v [jméno FO] ze dne 12. 4. 2023 č. j. [spisová značka] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2 10. 2023 č. j. [spisová značka]), přičemž soudy dospěly k závěru, že postup žalované při uspokojování restitučních nároků žalobců byl liknavým a svévolným, při ocenění pozemků, které nebyly žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům v restitučním řízení vydány, je třeba vycházet ze znaleckého posudku [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], č. [sp. zn.] ze dne 4. 8. 2021 včetně příloh a tzv. stanoviska č. 2 a není třeba nechat vypracovat revizní znalecký posudek. Ve smyslu § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tedy lze důvodně očekávat, že při hodnocení těchto otázek bude v posuzované věci rozhodnuto stejným způsobem[Anonymizováno]

20. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci požadované pozemky jsou vhodné k převodu a jejich hodnota činí 825.048 Kč.

21. Dle znaleckého posudku znalkyně [právnická osoba]. [jméno FO], [tituly za jménem], činí podíl žalobkyně a) na ceně za pozemky, které nemohly být vydány, 2.917.354 Kč. Na tento nárok bylo plněno žalovanou 130.919,40 Kč, tzn. hodnota restitučního nároku, jehož se žalobkyně a) domáhá, činila 2.786.434,60 Kč. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] byl nárok žalobkyně a) uspokojen co do 151.805,67 Kč, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně a) ve výši 526.300,80 Kč a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] bylo rozhodnuto o nároku žalobkyně ve výši 994.873,87 Kč; neuspokojený nárok žalobkyně a) tak činí ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu 1.113.454,26 Kč. Vydáním pozemků celkem ve výši 825.048 Kč, když na žalobkyni a) připadá 55/100, tzn. 453.776,40 Kč, nebude restituční nárok žalobkyně a) přečerpán.

22. Pokud jde o žalobce b), jeho nárok činil 808.627 Kč dle uvedeného znaleckého posudku (bylo zohledněno, že svůj nárok z některých rozhodnutí postoupil na třetí osobu a jeho podíl a cena za podíl byl vypočten pouze z části pozemku PK 588 ve výměře 8 608 m2, o kterém bylo rozhodnuto v rozhodnutí PU 863/03), přičemž na jeho nárok žalobkyně poskytla plnění ve výši 86.293,16 Kč, tzn. hodnota restitučního nároku žalobce b) činila 722.333,84 Kč. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] pak byl žalobci b) přiznán nárok ve výši 41.401,55 Kč, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] nárok ve výši 143.536,58 Kč a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] nárok ve výši 271.329,24 Kč; celkem tedy činí neuspokojený restituční nárok žalobce b) ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu 266.066,48 Kč. Žalobce b) bude vydáním pozemků v celkové hodnotě 825.048 Kč, resp. v části podílu na něj připadajícího o velikosti 15/100, uspokojen co do 123.757,20 Kč. Jeho nárok tak nebude přečerpán.

23. Žalobce c) měl dle uvedeného znaleckého posudku restituční nárok ve výši 762,831 Kč (při zohlednění toho, že některé nároky postoupil na třetí osobu a jeho podíl a cena za podíl byl vypočten pouze z části pozemku PK 588), uspokojen byl ze strany žalované co do 86.293,16 Kč, tzn. jeho restituční nárok v době zahájení řízení činil 676.537,84 Kč. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] bylo rozhodnuto o jeho nároku ve výši 41.401,55 Kč, pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ohledně jeho nároku ve výši 143.536,58 Kč a pravomocným rozsudkem Okresního soudu v [jméno FO] o jeho nároku ve výši 271.329,24 Kč; celkem tedy neuspokojený restituční nárok žalobce c) ke dni vydání rozhodnutí odvolacího soudu činí 220.270,47 Kč. Při celkové ceně pozemků ve výši 825.048 Kč, resp. podílu žalobce c) o velikosti 15/100, tzn. 123.757,20 Kč, tedy nárok žalobce c) nebude vydáním náhradních pozemků přečerpán.

24. Pokud jde o žalobkyni d) platí shodné závěry jako u žalobce c).

25. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku I ve smyslu § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

26. Žalobci byli v řízení před okresním soudem úspěšní a žalovaná je tedy povinna ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit žalobcům náklady tohoto řízení. Náklady řízení žalobců spočívaly v nákladech jejich právního zastoupení, a to v odměně za třináct úkonů právní služby z tarifní hodnoty 825.048 Kč, snížené o 20 % za každou zastupovanou osobu, odměna ve výši 9.296 Kč x 4 osoby, tzn. odměna ve výši 37.184 Kč x 13 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření žalobců k vyjádření žalovaného ze dne 15. 3. 2022, vyjádření žalobců ze dne 16. 6. 2022, replika k vyjádření žalované ze dne 22. 6. 2022, návrh na změnu žaloby ze dne 8. 2. 2023, replika k vyjádření žalované ze dne 19. 6. 2023, návrh na změnu žaloby ze dne 9. 10. 2023, sdělení k ocenění náhradních pozemků ze dne 30. 11. 2023, účast na jednání okresního soudu dne 24. 3. 2022, 23. 6. 2022, 26. 10. 2023 a 18. 1. 2024); celkem 483.392 Kč, 52 paušálních náhrad hotových výloh a 300 Kč, v náhradě za ztrátu času ve výši 3.200 Kč, v cestovném právního zástupce žalobců k jednání okresního soudu z [adresa] do Rychnova nad Kněžnou a zpět celkem ve výši 9.164 Kč (osobním automobilem BMW X4, ujeto ke každému jednání celkem 290 km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, cena za 1 litr 47,10 Kč, sazba základní náhrady 4,70 Kč k jednání dne 24. 3. 2022 a 23. 6. 2022, cena paliva za 1 litr 38,50 Kč a sazba základní náhrady za 1 km 5,20 Kč (ostatní údaje stejné), k jednání dne 26. 10. 2023 a cena paliva za 1 litr 39,50 Kč a sazba základní náhrady za 1 km 5,60 Kč, k jednání okresního soudu dne 18. 1. 2024) a v 21% DPH ve výši 107.384,80 Kč; celkem činily náklady řízení žalobců před okresním soudem 618.740,80 Kč. Z toho má žalobkyně a) nárok na 55/100, tzn. na 340.307,50 Kč, žalobci b), c) a d) každý na 15/100, tzn. každý 92.811,10 Kč. (§ 8 odst. 1, § 12 odst. 4, § 7, § 13 odst. 4 a 5, § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.). Odvolací soud se ztotožňuje s námitkou žalobců, že je třeba vycházet z toho, že žalobci byli v řízení zcela úspěšní, resp. i když vzali žalobu částečně zpět z toho důvodu, že některé pozemky se ukázaly jako k převodu nevhodné, je třeba vycházet z toho, že byli v řízení zcela úspěšní a mají nárok na 100 % nákladů řízení jim vzniklých. Rozhodující pro posouzení úspěchu ve věci je to, že žalobcům bylo přiznáno právo domáhat se převodu pozemků prostřednictvím žaloby, že okresní soud dospěl k závěru, že postup žalované byl liknavý a svévolný a že žalobci mají právo na převod náhradních pozemků.

27. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výroku II ve smyslu § 220 o. s. ř. změněn.

28. Žalobci byli v odvolacím řízení úspěšní a mají tedy ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobců spočívají v nákladech jejich právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby při zastupování 4 osob, tzn. 4 x 9.296 Kč x 2 úkony (z tarifní hodnoty 825.048 Kč snížené o 20 % pro každou zastupovanou osobu, za vyjádření k odvolání žalované a účast u jednání odvolacího soudu) ve výši 74.368 Kč, dále za jeden úkon právní služby - odvolání žalobců do nákladů řízení (tarifní hodnota 197.997,360 Kč, tzn. rozdíl mezi přiznanou částkou 420.243,20 Kč a požadovanou a přiznanou částkou odvolacím soudem 618.740,80 Kč), při zastupování 4 osob, snížené o 20 % za každou zastupovanou osobu a dále o 50 %, tzn. 4x 904 Kč, tzn. 3.616 Kč za jeden úkon, ve 12 paušálních náhradách hotových výloh a 300 Kč, v cestovném právního zástupce žalobců k jednání odvolacího soudu z [adresa] do Hradce Králové a zpět ve výši 1.904 Kč (osobní automobil BMW, ujeto celkem 235 km, spotřeba 6,4 l/100 km, cena paliva za 1 litr 38,70 Kč a sazba základní náhrady za 1 km 5,60 Kč), v náhradě za ztrátu času ve výši 600 Kč a v 21% DPH ve výši 17.658,50 Kč; cekem činí náklady odvolacího řízení žalobců 101.746,50 Kč (§ 7, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4, § 11 odst. 2 písm. c/, § 13 odst. 4 a 5, § 14 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.). Na žalobkyni a) pak připadá právo na náhradu nákladů v podílu 55/100, tzn. ve výši 55.960,50 Kč, na žalobce b), c) a d) na každého podíl 15/100, tzn. na každého 15.262 Kč.

Poučení