25 Co 148/2024 - 247

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Petry Turnovské a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 323 433 Kč s příslušenstvím a 60 222 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 2. 2024, č. j. 21 C 171/2023-199, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 59 458 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 21 C 171/2023-199, rozhodl Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal uložení povinnosti zaplatit žalobci 383 655 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 323 433 Kč od 16. 10. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 222 Kč od 5. 11. 2022 do zaplacení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 100 637,66 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované. Žalobce požadoval, žalobou doručenou soudu dne 25. 4. 2023, celkem dva nároky na náhradu škody vzniklé v souvislosti s neoprávněným zadržování vozidla žalobce žalovanou. Prvním byl požadavek na zaplacení částky 323 433 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody vzniklé žalobci nutností pronajmout si náhradní vozidlo po dobu neoprávněného zadržování jeho vozidla [Anonymizováno] žalovanou, tj. zaplaceným nájemným v uvedené výši, a druhým pak požadavek žalobce na zaplacení částky 60 222 Kč z titulu náhrady škody vzniklé poklesem ceny zbytku vozidla v důsledku protiprávního zadržování vozidla [Anonymizováno] žalovanou. Soud prvního stupně oba nároky žalobce včetně požadovaného příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení zamítl, když uzavřel, že v důsledku zajišťovacího převodu práva k vozidlu [Anonymizováno] ze žalobce na úvěrující společnost [právnická osoba]., nebyl žalobce v době, kdy nemohl v důsledku dopravní nehody a umístění vozidla u žalované vozidlo [Anonymizováno] užívat, tj. nebyl v době škodné události jeho vlastníkem a není tedy aktivně legitimován k uplatnění tohoto svého nároku, neboť i kdyby mu vozidlo žalovaná vydala již 19. 4. 2021, nemohl by vozidlo používat z důvodu jeho poškození. Obdobně by nemohl bez souhlasu vlastníka vozidlo prodat a současně nevyužil nabídky žalované na odkup vozidla za 165 333 Kč. K pronájmu náhradního vozidla soud prvního stupně dále zdůraznil určité mantinely, a to jak přiměřenosti pronajatého vozidla, tak výše měsíčních splátek ve výši necelých 7 000 Kč a výši nájmu přes 24 000 Kč. Věc právně posoudil dle § 2040, § 2193, § 2910, § 2918 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) a § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. O nákladech řízení rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti shora uvedenému rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil, když uvažoval tak, jako by škoda byla žalobci způsobena nedbalostně při dopravní nehodě. Taková paralela je ovšem nepoužitelná, protože žalobci byla škoda způsobena úmyslně. Žalovaná na základě vykonstruované pohledávky uplatnila k vozidlu v detenci, a posléze vlastnictví žalobce, neexistující a neoprávněné zadržovací právo. Žalobce v důsledku takového úmyslně protiprávního chování žalované neměl vozidlo v držení a nemohl jej používat ani ke své mobilitě, ani k získání prostředků na vozidlo nové. Informace pojišťovny o neúčelnosti opravy vozidla nemohla tedy způsobit žádné právní důsledky a judikatura dovolacího soudu citovaná v bodě 52 napadeného rozsudku pak není, vzhledem k objektivně jinému skutkovému stavu, použitelná. Je třeba vyjít z obecného principu, že pokud někdo někomu zadržuje jeho věc, je povinen mu nahradit náklady, které poškozenému vzniknou v souvislosti s opatřením náhrady za zadrženou věc. Výše těchto nákladů není důležitá, když si žalobce prostřednictvím nájmu zajistil vozidlo v podobné kategorii. Obdobně nesprávně vyřešil soud prvního stupně i otázku aktivní věcné legitimace žalobce. I tady je třeba odlišit situaci po dopravní nehodě a situaci, kdy třetí osoba oprávněnému detentoru vozidla toto vozidlo protiprávně zadržuje a po dobu tohoto zadržování vozidlo poklesne na ceně. V takovém případě jde o újmu vzniklou úmyslným jednáním. Rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2815/2020, zmíněné soudem prvního stupně, pak nemůže na souzenou věc dopadat, a to i proto, že v judikované věci šlo o leasingovou smlouvu, zatímco v souzené věci šlo o smlouvu úvěrovou, která byla pouze zajištěna prostřednictvím zajišťovacího převodu práva. Rozvazovací podmínka byla následně naplněna a je proto zapotřebí na zajišťovací převod práva hledět, jako by k němu nikdy nedošlo. Žalobce zdůraznil, že soud prvního stupně se ve svých závěrech odchýlil od běžné ekonomické reality a dal přednost formálnímu stavu oproti skutečnému. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

3. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že soud prvního stupně správně vyhodnotil, že i kdyby bylo žalobci poškozené vozidlo vydáno dne 19. 4. 2021, nemohl jej nejen žalobce z důvodu poškození používat a bez souhlasu vlastníka, kterým byl [právnická osoba]., ani prodat, ale také žalovaná žalobci nabídla odkoupení poškozeného vozidla za cenu stanovenou prostřednictvím internetové aukce, což žalobce odmítl. Žalovaná od počátku namítala účelovost tvrzení žalobce, jakož i účelovost žalobcem předložených důkazů: smlouva o nájmu dopravního prostředku ze dne 20. 4. 2021 byla uzavřena na dobu určitou do 31. 5. 2022, aniž by žalobce mohl v době jejího uzavření předvídat, jaké stanovisko žalovaná k vydání vozidla žalobce zaujme, nadto žalobce vrátil náhradní vozidlo teprve dne 22. 4. 2021; pravidelné nájemné bylo hrazeno od počátku v hotovosti; faktury společnosti [právnická osoba]. byly vždy vystaveny 22. den příslušného měsíce, bez ohledu na to, o jaký šlo zrovna den; číselná řada faktur nekorespondovala a nenavazovala na číselnou řadu faktur vystavených společností [právnická osoba]. jinému subjektu; účet na fakturách nebyl účtem zveřejněným dle zákona o DPH, šlo o soukromý účet svědka [jméno FO]; na základě kupní smlouvy ze dne 2. 1. 2023 přešlo poškozené vozidlo do vlastnictví [jméno FO], ovšem za zcela jiných podmínek než uvedených ve smlouvě, když již nešlo o prodej „použitelných zbytků“, ale dle nájezdu kilometrů šlo o vozidlo ve zcela jiném technickém stavu. Soud prvního stupně správně posoudil i přiměřenost nájmu náhradního vozidla. Žalobce splácel společnosti [právnická osoba]. úvěrové splátky ve výši 6 954 Kč, zatímco měsíční nájem za náhradní vozidlo činil 24 200 Kč a takové nájemné se žalobce zavázal hradit po dobu cca 13 měsíců, když s vozidlem ujel maximálně 25 000 km a v období od 15. 3. 2022 do 31. 5. 2022 maximálně 1 466 km. Navíc se v případě náhradního vozidla nejednalo o srovnatelnou cenovou kategorii a třídu s poškozeným vozidlem. Žalobce v průběhu řízení netvrdil ani neprokázal, že byl oprávněn s poškozenými zbytky vozidla disponovat a tyto zpeněžit, aby výnos mohl použít na nákup nového vozidla pro svou mobilitu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu § 212 a § 212a o. s. ř. a zjistil, že odvolání žalobce není opodstatněné.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z následujících zjištění: žalobce uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], [adresa], [adresa] [jméno FO] (dále opět jen „[právnická osoba].“), úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 343 198 Kč za účelem úhrady kupní ceny automobilu [Anonymizováno] [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále jen „[Anonymizováno]“) v celkové výši 428 998 Kč. Mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. byla současně uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Vlastníkem [Anonymizováno] se stala společnost [právnická osoba]., a to až do doby, než bude celý úvěr a další závazky ze smlouvy zaplaceny. Mezi žalobcem a společností [právnická osoba]. byla dále uzavřena i smlouva o výpůjčce [Anonymizováno], na jejímž základě společnost [právnická osoba]. souhlasila s tím, aby žalobce automobil používal. Dne [datum] došlo k autonehodě, po níž bylo [Anonymizováno] odtaženo do servisu žalované. Dne [datum] sdělila žalobci pojišťovna, že likvidace škodné události bude řešena formou totální škody na vozidle [Anonymizováno]. Obvyklá cena [Anonymizováno] byla stanovena na částku 371 000 Kč a cena zbytků na částku 165 333 Kč. Pojistné plnění ve výši 205 667 Kč bylo vyplaceno společnosti [právnická osoba]. Žalobce dne 16. 4. 2021 požádal žalovanou o připravení [Anonymizováno] k odvozu ze servisu. Žalovaná na to žalobci obratem sdělila, že podmínkou předání [Anonymizováno] je úhrada doposud vzniklých nákladů (provedených prací a materiálu dodaného k opravě vozidla). Žalobce měl v období od [datum] do [datum] od žalované pronajato náhradní vozidlo. Dne [datum] uzavřel žalobce se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], [jméno FO] 424, [adresa] (dále jen „[právnická osoba].“) smlouvu o nájmu dopravního prostředku, a to osobního automobilu Volkswagen [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále jen „[Anonymizováno]“) na dobu od [datum] do [datum] za nájemné ve výši 20 000 Kč měsíčně bez DPH. Dne [datum] žalobce odmítl nabídku žalované na odkup vozidla [Anonymizováno] za 165 333 Kč. Rozsudkem Okresního soudu [adresa]-východ ze dne [datum], č. j. 11 C 108/2021-82, který nabyl právní moci dne [datum], byla žalované uložena povinnost vydat žalobci vozidlo [Anonymizováno]. Ke dni [datum] byly žalobcem uhrazeny veškeré pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy s [právnická osoba]. a žalobce se stal vlastníkem vozidla [Anonymizováno]. Dne [datum] uzavřel žalobce s [jméno FO] kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k [Anonymizováno] za kupní cenu ve výši 107 000 Kč.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Soud prvního stupně nepochybil, pokud neprovedl další navržené důkazy, a to buď z procesního hlediska (účastnický výslech žalobce, když přes výzvu soudu prvního stupně nebylo doplněno, proč nemohou být dokazované skutečnosti prokázány jinak) či z důvodu nadbytečnosti (vypracování znaleckého posudku ohledně otázky, jaká byla hodnota vozidla [Anonymizováno] ke dni, kdy jej žalovaná převzala). Odvolací soud takový postup shledává hospodárným a namístě, byť v průběhu odvolacího řízení, jak bude vysvětleno dále, došlo k částečně jinému právnímu posouzení věci.

7. Vzhledem k možnému odlišnému právnímu posouzení nároku žalobce na náhradu škody spočívající v nákladech na zajištění náhradního vozidla, proto odvolací soud poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že je třeba prokázat tvrzení, že se společností [právnická osoba]. uzavřel dne [datum] smlouvu o nájmu, že podle této smlouvy plnil a zaplatil celkem 323 433 Kč, a že sjednané nájemné bylo obvyklým v místě a čase s přihlédnutím k délce sjednaného nájmu přesahujícím 1 rok.

8. V reakci na toto poučení žalobce navrhl doplnit dokazování výslechem svědků [jméno FO] a [jméno FO], a to k prokázání užívání vozidla [Anonymizováno] v rozhodném období, neboť svědci viděli žalobce vozidlo používat. K hrazení nájemného navrhl oslovit správce daně společnosti [právnická osoba]., který provedl místní šetření, zda byly shledány vady v účetnictví. K obvyklosti nájemného vozidla [Anonymizováno] odkázal na fakturu žalované za zapůjčení náhradního vozidla, na internetovou nabídku autopůjčoven, eventuálně vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel pro určení výše obvyklého nájemného. Všechny uvedené návrhy žalobce odvolací soud zamítl z důvodů, které budou rozvedeny níže.

9. Podle § 2040 odst. 1 o. z. smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se má za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn.

10. Podle § 2193 o. z. smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

13. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

14. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

15. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

16. Odvolací soud rekapituluje, že žalobce v žalobě požadoval 2 samostatné nároky v celkové výši 383 655 Kč, a to jednak nárok na náhradu škody 323 433 Kč odpovídající výši nájemného za vozidlo [Anonymizováno], kdy žalobce nemohl prodat zbytky poškozeného vozidla [Anonymizováno] a pořídit si vozidlo jiné (dále také jen „nárok 1“) a pak nárok na náhradu škody ve výši 60 222 Kč (rozdíl mezi cenou zbytků stanovenou pojišťovnou na 165 333 Kč a cenou 105 111 Kč stanovenou společností [právnická osoba].), spočívající v poklesu ceny zbytků poškozeného vozidla [Anonymizováno] (dále také jen „nárok 2“).

17. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalobci nesvědčila aktivní věcná legitimace k uplatnění nároku 2, neboť v době vzniku nárokovaného práva na výplatu částky 165 333 Kč nebyl vlastníkem vozidla, na kterém měla tvrzená škoda vzniknout.

18. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na usnesení NS ze dne 26. 11. 2015, sp. zn. 25 Cdo 5104/2014, dle kterého „…Podle ustálené judikatury dovolacího soudu smlouvou o zajišťovacím převodu práva dlužník pouze podmíněně postupuje věřiteli své právo, a to i vlastnické. Nejedná se o trvalý převod vlastnictví, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Je to zajišťovací institut, slouží k zajištění hlavního závazku, z něhož je dlužník povinen věřiteli plnit, a vedle tohoto hlavního závazkového vztahu vzniká mezi nimi akcesorický závazkový vztah vyplývající ze smlouvy o zajišťovacím převodu práva. Dlužník postupuje věřiteli své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Při uspokojení zajištěné pohledávky se uplatní tato rozvazovací podmínka a právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti, převod práva na věřitele zaniká a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Je-li předmětem zajišťovacího převodu právo vlastnické, věřitel se stává podmíněně vlastníkem. Protože úprava obsažená v § 553 obč. zák. nevymezila blíže, jaká jsou vzájemná práva a povinnosti věřitele a dlužníka, je pro obsah jejich právního vztahu rozhodující jejich ujednání ve smlouvě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009). Za situace, že v daném případě byl rozsah práva převedeného v rámci zajišťovacího převodu vymezen smlouvou, v níž bylo výslovně ujednáno, že dlužník nese dále nebezpečí všech škod, které jemu nebo třetím osobám vzniknou v důsledku užívání předmětu zajištění, je zřejmé, že nebezpečí škody na předmětné věci nepřešlo na věřitele (na úvěrující instituci) a zůstalo po celou dobu účinnosti zajišťovacího převodu na dlužníkovi (na žalobkyni). Nehledě k tomu, že podmíněný převod vlastnictví zanikl v r. 2011 a podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na správném právním názoru, že aktivní legitimace k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené na věci, jejíž vlastnictví bylo dočasně smlouvou o zajišťovacím převodu převedeno, svědčí v daném případě žalobkyni…“ 19. V projednávané věci nebylo ve smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva (která je, pod bodem 6, součástí úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba].) o nebezpečí škod ničeho sjednáno, ostatně stejně jako v Úvěrových podmínkách společnosti [právnická osoba]., platných od 1. 12. 2018. Ani § 2040 a násl. o. z. uvedenou problematiku neřeší. Odvolací soud je tak přesvědčen, že aktivně věcně legitimovaná k podání žaloby pro nárok žalobce ad 2) by byla úvěrová společnost jako vlastník vozidla, nikoliv však již žalobce. [jméno FO] tomto závěru nic nemění ani to, že žalobci bylo po konečném vyrovnání ze smlouvy o úvěru (potvrzení o splacení úvěru ke dni 22. 8. 2022) [Anonymizováno] předáno, a ten jej následně prodal kupní smlouvou ze dne 2. 1. 2023 kupujícímu [jméno FO].

20. Pokud jde o nárok ad 2), pak odvolací soud připomíná, že ani pojistné plnění nebylo (a nemělo být) pojišťovnou vyplaceno žalobci, ale [právnická osoba]. jako vlastníku vozidla. Pro úplnost je třeba doplnit, že škoda, ať už by vznikla komukoli, by musela spočívat v rozdílu nikoli poklesu ceny stanovené odhadem, ale ve skutečném zmenšení hodnoty majetku (§ 2952 o. z.), tj. v rozdílu původně odhadnuté ceny a kupní cenou, za niž byly zbytky vozidla prodány (165 333 – 107 000 Kč = 58 333 Kč).

21. Snad jen pro úplnost, k námitce žalobce ohledně úmyslného jednání žalované, odvolací soud podotýká, že otázka charakteru případného porušení povinnosti žalovanou nebyla soudem vzhledem k závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobce k uplatnění nároku ad 2) zkoumána.

22. Obecně je předpokladem vzniku občanskoprávní odpovědnosti fyzických a právnických osob porušení povinnosti, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody, přičemž nedbalostní zavinění se předpokládá.

23. V případě nároku ad 1) pohlížel odvolací soud na požadavek žalobce odlišně než soud prvního stupně. Odvolací soud má za to, že v důsledku protiprávního zadržování vozidla [Anonymizováno] žalovanou (zde lze vyjít z pravomocného rozsudku Okresního soudu [adresa]-východ ze dne 11. 3. 2022, č. j. 11 C 108/2021-82) si byl žalobce nucen zajistit pro svou mobilitu vozidlo náhradní (a netřeba spekulovat, jakým způsobem by žalobce po vydání vozidla [Anonymizováno] žalovanou dne 22. 4. 2021 s vozidlem, které měl od vlastníka [právnická osoba]. zapůjčené, naložil) a v souvislosti s tím mu mohla vzniknout škoda, která by byla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované.

24. Žalobce tvrdil, že si z důvodu zajištění své mobility pronajal dne [datum] od společnosti [právnická osoba]. na dobu určitou do [datum] vozidlo [Anonymizováno] za nájemné 20 000 Kč měsíčně bez DPH, které v souladu se smlouvou o nájmu dopravního prostředku platil v hotovosti k rukám jednatele společnosti [právnická osoba]. Pro jiný právní závěr ohledně aktivní legitimace žalobce k uplatnění tohoto nároku odvolací soud, jak je uvedeno výše v bodě 7. odůvodnění tohoto rozsudku, poučil žalobce k prokázání vzniku této škody. Již soud prvního stupně vyslechl k tvrzením žalobce svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], jednatele společnosti [právnická osoba]. a provedl důkaz listinami: smlouvou o nájmu dopravního prostředku a fakturami vystavenými společností [právnická osoba]. vždy každého 22. dne v měsíci od května 2021 do května 2022 a dne [datum]. Žalovaná z mnoha důvodů sporovala obsah i pravost provedených důkazů. Odvolací soud na základě dokazování před soudem prvního stupně a v průběhu odvolacího řízení přisvědčuje žalované, že ani po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhl žalobce žádné důkazy, které by najisto prokázaly vznik skutečné škody žalobci, tedy uzavření nájemní smlouvy a platbu nájemného ve výši 24 200 Kč měsíčně k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

25. V kontextu provedených listinných důkazů, včetně samotné smlouvy o nájmu dopravního prostředku a faktur společnosti [právnická osoba]., nelze než svědeckou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ohledně pronájmu vozidla [Anonymizováno] žalobci hodnotit jako nepřesvědčivou a nevěrohodnou. Svědek si selektivně, bez bližšího vysvětlení, téměř po třech letech dobře vybavoval okolnosti ohledně nemožnosti vyzvednutí [Anonymizováno] u žalované v dubnu 2021 a naopak nevěděl, kdy začal s týmž vozidlem sám jezdit po jeho vydání žalovanou, zda bylo opravené v době, kdy jej od žalobce koupil, nebo kdo u vozidla [Anonymizováno] zajišťoval po dobu trvání nájemní smlouvy pravidelné přezouvání pneumatik, zda byl po dobu trvání nájemní smlouvy inzerován prodej či za kolik byl [Anonymizováno] prodán, apod. Svědek nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč [Anonymizováno] pronajala dle smlouvy o nájmu dopravního prostředku žalobci [datum] jako pronajímatel [právnická osoba]., ačkoli vlastníkem vozidla byl dle osvědčení o registraci vozidla právě svědek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]; proč byla smlouva o nájmu dopravního prostředku uzavřena písemně už [datum], ačkoli zapůjčené náhradní vozidlo žalobce žalované vrátil až [datum]; proč byla smlouva o nájmu dopravního prostředku uzavřena na dobu určitou právě do [datum], ačkoli žalobu proti žalované podal žalobce u soudu, ve věci následně vedené pod sp. zn. 11 C 108/2021, až dne [datum] a věc byla pravomocně skončena [datum]; proč (a jak) faktury [právnická osoba]. za pronájem vozidla pravidelně vystavoval žalobci naprosto nelogicky vždy 22. den v měsíci, ačkoli společnost neměla žádný účetní systém (viz Čestné prohlášení na č. l. 180 spisu), se splatností téhož dne, kdy byly vystaveny; proč na fakturách vystavovaných [právnická osoba]. byl uváděn účet č. [č. účtu], ačkoli to je buď soukromý, nebo podnikatelský účet svědka [tituly před jménem] [jméno FO]; proč čísla některých faktur vystavovaných [právnická osoba]. žalobci nesouhlasí s číselnou řadou některých dalších faktur vystavených [právnická osoba]. jiným odběratelům, ačkoli pro žalobce neměla žádnou speciální číselnou řadu; proč byly platby nájemného s DPH pro společnost [právnická osoba]., splatné vždy každého 22. dne v měsíci, hrazeny žalobcem v hotovosti nepravidelně a náhodně tehdy, kdy se svědek [tituly před jménem] [jméno FO] setkal při jiných příležitostech se žalobcem, ačkoli je [právnická osoba]. měsíčním plátcem DPH; nebo jak je možné, že vždy měl při setkání se žalobcem při jiné příležitosti při sobě originál faktury vystavené [právnická osoba]. za pronájem vozidla, který po přijetí peněz od žalobce podepsal.

26. Pokud se svědek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] snažil některé z popsaných otázek zodpovědět tím, že „se může stát, že při vytváření faktur udělá chybu“, pak takové vysvětlení nepovažuje odvolací soud za dostatečné a vzhledem k množství „chyb“ ani za reálné. Ostatně například na faktuře vystavené [právnická osoba]. [datum] (u níž měl být nesprávně uveden variabilní symbol), stejně jako na ostatních fakturách, u nichž se neshodovala číselná řada s fakturami vystavenými žalobci, je v záhlaví uveden jako účet společnosti [právnická osoba]. účet u [právnická osoba] č. [č. účtu], nikoli u Raiffeisen bank jako v případě faktur vystavovaných žalobci.

27. Konečně i fakt, že to nakonec byl právě svědek [tituly před jménem] [jméno FO], který od žalobce odkoupil šest měsíců po vydání [Anonymizováno] žalovanou „zbytky vozidla [Anonymizováno]“ u nějž si nebyl jistý, zda bylo v rozhodnou dobu opraveno nebo ne, za cenu „zbytků“ 107 000 Kč a platby nájemného souvisí s účetnictvím společnosti [právnická osoba]., jejímž je jednatelem, svědčí o osobní zainteresovanosti tohoto svědka na výsledku sporu.

28. Nelze než shrnout, že odvolací soud nemá za prokázané, že žalobce vynaložil v souvislosti s užíváním vozidla [Anonymizováno] částku 323 433 Kč, když faktury potvrzující přijetí částek 24 200 Kč v hotovosti považuje s ohledem na shora uvedené pochybnosti a nesrovnalosti za fiktivní.

29. Vzhledem k uvedenému odvolací soud neprovedl výslechy žalobcem navržených svědků [jméno FO] a [jméno FO] k prokázání užívání vozidla [Anonymizováno] v rozhodném období, neboť používání předmětného vozidla nevypovídá nic o tom, za jakých podmínek se tak dělo, ani zda a za jaké nájemné bylo případně hrazeno. Pro tento závěr o skutkovém stavu nebylo tak namístě ani zadávat znalecký posudek k případné výši obvyklého nájemného. Navržený důkaz dotazem na správce daně [právnická osoba]. k místnímu šetření provedenému za účelem ověření ekonomické činnosti daňového subjektu, by dle odvolacího soudu nemohl osvětlit otázky nepravidelných hotovostních plateb žalobce a proto jej rovněž jako nadbytečný zamítl.

30. Pokud tedy jde o nárok ad 1), pak odvolací soud konstatuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení o vzniku a výši škody v podobě plateb nájemného za užívání vozidla [Anonymizováno].

31. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně výrokem I. tohoto rozsudku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně jeho výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení, když soud prvního stupně vyšel z tarifní hodnoty ve výši 383 655 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“). Soud prvního stupně správně určil i místo plnění k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět procesně plně úspěšná žalovaná. Má tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobci. Náklady tvoří odměna za 4 úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k AT), účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 9. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT), vyjádření na reakci žalobce po poučení dle § 118a o. s. ř. (§ 11 odst. 1 písm. d) AT) a účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 11. 2024 (§ 11 odst. 1 písm. g) AT) vždy po 9 860 Kč (§ 8 odst. 1 a § 7 bod 5. AT), tj. 39 400 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 1 200 Kč, cestovné na trase [adresa], [jméno FO] – [Anonymizováno]. [Anonymizováno], [adresa] a zpět (jedna cesta 219 km – srovnej www.mapy.cz) k jednání odvolacího soudu dne 11. 9. 2024 a 6. 11. 2024, v obou případech ve výši 3 249,47 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč x 219 km x 2; dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024; náhrada za spotřebované pohonné hmoty 219 km x 4, průměrná spotřeba 4,7 l / 100 km, cena pohonných hmot 38,70 Kč za litr dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024), náhrada za promeškaný čas za tyto cesty za 20 půlhodiny po 100 Kč, tj. 2 000 Kč, a 21 % DPH z částky 49 138,94 Kč ve výši 10 319,18 Kč, celkem tedy 59 458,12 Kč, po zaokrouhlení 59 458 Kč. Také v daném případě určil odvolací soud místo plnění k rukám právního zástupce žalované, který je advokátem, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.