25 Co 154/2025 - 271

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Anonymizováno] zastoupené advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [Jméno žalovaného B]., IČO [Anonymizováno] zastoupena [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 1 000 459,54 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. 2. 2025, č. j. 11 C 32/2024-218 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 237 455,50 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 37 345,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu nákladů odvolacího řízení 38 962 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejší účastnice na straně žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 2. 2025, č. j. 11 C 32/2024-218, zamítl žalobu o zaplacení 1 000 459,54 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 1 000 459,54 Kč do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 190 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a povinnost zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 193 057 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že se žalobce domáhá náhrady škody způsobené mu provozní činností žalovaného podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) s tím, že dne 5. 7. 2022 vykonával žalovaný pro žalobce sklizeň ječmene na žalobcem určeném místě prostřednictvím jeho kombajnu, řízeného synem žalovaného [jméno FO]. Odvoz sklizně z pole zajišťoval žalobce vlastními traktory, přičemž řidič kombajnu při sečení couval, aby odstranil překážku v žací liště a došlo ke střetu s traktorem, jehož řidič zatočil stroj za projíždějící kombajn, aniž by měl zajištěn dostatek prostoru pro bezpečné dokončení manévru. Nejedná se o případ spadající pod právní úpravu odpovědnosti za škodu dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, neboť kombajn při kolizi s traktorem vykonával speciální činnost, pro kterou je určen, resp. vykonával činnost (couval) s hlavní činností (sečením) související. Byl to řidič traktoru, kdo zavinil tuto kolizi, přičemž pro zatočení traktoru a jeho nasměrování do osy jízdy kombajnu nebyl žádný rozumný důvod. Z principu obecné bezpečnosti práce při spolupráci kombajnu a traktoru v průběhu sečení vyplývá, že se traktor má přiblížit pouze na vyzvání, ať už světelnou signalizací, mechanickým vystrčením roury pro přesun materiálu či na základě domluvy prostřednictvím vysílačky.

2. U samotné nehody nikdo nebyl, řidič kombajnu uvedl couvání cca 5 m, než narazil do traktoru, řidič traktoru naopak couvání kombajnu cca 20 m a najetí kombajnu do traktoru dvakrát po sobě. Pro výpověď řidiče traktoru měla svědčit svědecká výpověď mechanizátora žalobce [jméno FO] s tím, že traktor mohl být za kombajnem cca 10 – 15 m, avšak na překážku v liště, kterou popřel, se podívat nešel a nemohl tak posoudit vzdálenost místa ukončení sekání kombajnu před couváním. Ve prospěch výpovědi řidiče kombajnu pak svědčila i účastnická výpověď žalovaného, kteří shodně uvedli, že řidič traktoru po nehodě oběma sdělil, že to byl takový „fofr“, že nestačil vůbec zareagovat, tj. ani zatroubit, ani cokoliv zavolat do vysílačky. Po poučení ze strany soudu prvního stupně o důkazní situaci žalobce navrhl k důkazu výpověď dalších tří zaměstnanců žalobce – řidičů traktorů a kombajnu žalobce, kteří v době nehody pracovali na stejném poli a byli všichni ve spojení vysílačkami naladěnými na stejném kanálů, následně však vzal důkazní návrhy zpět s tím, že svědci nemají k věci co uvést. Pro variantu, že se traktor pohyboval v těsné blízkosti kombajnu, svědčí i žalovaným uváděná a fotografiemi žalobce prokázaná přítomnost řezanky, vypuzované při sečení ze zadní části kombajnu, v motorovém prostoru traktoru. Při vzdálenost 20 metrů by k tomuto nedošlo. V rozporu s uvedeným závěrem nejsou ani údaje uvedené v protokolu o prohlídce poškozeného kombajnu ze strany, zanesené pracovníkem [právnická osoba], neboť údaj o tom, že řidič kombajnu při couvání narazil do traktoru, nevypovídá nic o tom, kdo nehodu zavinil. Střet zavinil řidič traktoru svým nezodpovědným manévrem a nerespektováním obecných pravidel bezpečnosti při spolupráci kombajnu a traktoru, schází tak základní předpoklad pro odpovědnost žalovaného za škodu, která žalobci na traktoru vznikla, neboť ta vznikla v příčinné souvislosti s provozní činností žalobce, nikoliv žalovaného. Za této situace soud prvního stupně žalobu zamítl v celém rozsahu, aniž by se zabýval otázkou tvrzené výše škody.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce s tím, že soud prvního stupně nehodnotil důkazy v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zejména pak v duchu této zásady nehodnotil pravdivost svědeckých výpovědí a věrohodnost svědků. Za rozhodující důkazy považoval svědeckou výpověď svědka [jméno FO], účastnickou výpověď žalovaného a fotodokumentaci z místa nehody, naopak výpověď svědka [jméno FO] považoval za nepravdivou, resp. osobu tohoto svědka za nevěrohodnou. Soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů postupoval selektivně a nepřihlédl ke všem provedeným důkazům, když nesprávně vyhodnotil věrohodnost svědků [jméno FO], [jméno FO] a žalovaného jako účastníka řízení. Žalovaný namítal, že do záznamu o nehodě byl jako řidič kombajnu zapsán [jméno FO], namísto [jméno FO], který nebyl zkušeným řidičem kombajnu (v době kolize mu bylo 17 let, byla to jeho první sezóna při sklizni, školení na kombajn měl od května 2022). Přestože musel vědět o uplatnění náhrady škody na traktoru z povinného ručení kombajnu, na údaj o nesprávné osobě řidiče nijak nezareagoval. Soud prvního stupně dále nevyhodnotil možnost, že se postoj žalovaného k otázce zavinění kolize a jeho ochotě řešit škodní událost ke své tíži změnil poté, co zjistil, že vedlejší účastnice zaujala odmítavý postoj k otázce pojistného plnění. Žalovaný nebrojil proti závěrům svého pojistitele – [právnická osoba]. - kde v záznamu o prohlídce poškozeného kombajnu bylo u příčiny vzniku škody uvedeno, že „při couvání kombajnem narazil do traktoru za ním“, a u zavinění škodné události „neúmyslné přehlednutí – řidič pan [jméno FO].“ Toto pak nekoresponduje s výpovědí řidiče [jméno FO] a žalovaného a v kontextu dokumentu se jeví výpovědi jako nevěrohodné. Soud prvního stupně dále nezaregistroval překvapivě přesnou reakci žalovaného a svědka [jméno FO] na tu část výpovědi svědka [jméno FO], který sdělil, že na řidiče kombajnu před nacouváním kombajnu troubil „podtlakovkami“ a volal do vysílačky. Žalovaný a jeho syn byli vyslechnuti až na dalším jednání po výslechu svědka [jméno FO], nikoliv náhodou a bez dohody reagovali na jeho výpověď s cílem zpochybnit její podstatnou část. Aplikoval-li soud prvního stupně na věc obecné požadavky bezpečnosti, měl na tento případ aplikovat i zásady bezpečnosti couvání vozidla zakotvené v ustanovení § 24 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Z výpovědi svědka [jméno FO] vyplývá, že nechtěl jet za kombajnem řízeným svědkem [jméno FO], ale otáčel se kvůli jízdě za jiným kombajnem žalovaného pro vysypání. Zalomení traktoru, patrné na fotodokumentaci, je důsledkem couvání, nikoliv špatného najetí. Z fotografií z místa nehody je zřejmé, že řezanka je navršena v menší hromadě na přední části traktoru, což podporuje závěr, že tam spadla z prostoru zadního kšiltu kombajnu až po intenzivním nárazu. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Proti výroku II. podal žalovaný včasné odvolání z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. s poukazem na to, že v odůvodnění nákladového výroku je rozpor mezi celkovým počtem uznaných úkonů právní služby advokáta žalovaného, za něž byla přiznána odměna a paušální náhrada nákladů (15) a počtem vyjmenovaných a započtených úkonů (16), aniž by bylo zřejmé, proč na náhradu za jeden úkon právní služby poskytnutý v roce 2025 nemá žalovaný nárok. Vypočtená náhrada na cestovní výdaje a promeškaný čas (vymezená správně v odůvodnění rozsudku) nebyla zohledněna v celkové částce přiznané ve výroku II. Žalovaný ve vyčíslení náhrady nákladů na právní zastoupení uplatnil celkem 20 úkonů právní služby, které lze považovat za potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva žalovaného. Mezi nimi byla reakce na předžalobní výzvu s návrhem na smírné vyřešení věci ze dne 8. 11. 2023, proběhla další porada s klientem dne 4. 12. 202, kde byl dohodnut další postup, dále písemně reagoval dne 13. 12. 2023 na sdělení pojišťovny, dne 9. 2. 2024 učinil protistraně závěrečný návrh a dne 2. 9. 2024 proběhla další porada s klientem. Žalovaný jednal konstruktivně, efektivně a účelně v mimosoudní fázi, snažil se předejít nadbytečnému navyšování nákladů na spor jako takový a o smírné vyřešení věci. Dále odkázal na judikaturu zejm. Ústavní soudu v tomto směru (např. nález ze dne 22. 5. 2018., sp. zn. IV. ÚS 1374/17). S ohledem na výše uvedené navrhl, aby odvolací soud napadený výrok II. rozsudku změnil tak, že částka náhrady nákladů řízení činí 275 664 Kč.

5. K odvolání žalobce se žalovaný vyjádřil s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku ve vztahu k výroku I. jako věcně správnému. Žalobce neunesl důkazní břemeno ke skutečnosti, že žalovaný způsobil předmětnou škodu žalobci, ačkoliv o tom byl opakovaně poučován. Svědek [jméno FO] ve své výpovědi potvrdil, že to byl primárně on, kdo uvedený kombajn řídil a měl ho přiřazený, proto nebyl překvapený, že má v souvislosti s tímto kombajnem sdělovat informace. Žalobce si vyžádal údaje přímo [jméno FO], s čímž mu žalovaný vyhověl, aniž by bylo jakkoliv zmíněno, že je to za účelem nahlášení pojistné události na pojišťovnu žalovaného. Nemohl předpokládat, že na základě takového pokynu [jméno FO] podepíše záznam o nehodě. Žalobce pak zjevně operoval s více záznamy o nehodě (viz výpověď svědka [jméno FO]). Důkaz spisem [právnická osoba]. je nepřípustným, neboť po poučení o koncentraci řízení dle § 118b o. s. ř. a následné výzvě k splnění důkazního břemene žalobce navrhl výslech tří svědků, kdy však tyto návrhy vzal zpět. Poté byl žalobce opětovně poučen o důkazním břemeni, aniž by označil konkrétní důkaz, a tento návrh učinil až na následném ústním jednání. Ani z uvedeného důkazu nevyplývá, že by žalovaný uznával odpovědnost za danou událost, resp. za vznik škody. Žalovaný dostatečně vysvětlil, proč se uchýlil k uplatnění škody z jeho majetkového pojištění, když se žalobcem bylo dohodnuto, že si každý ponese svou škodu a žalovaný věděl, že jeho spoluúčast na opravě kombajnu za zhruba čtvrt miliónu Kč činila lehce nad 20 000 Kč. Soud při hodnocení výpovědí vycházel ze zákonů logiky a volného hodnocení důkazů. Žalobce pak opomíjí možnost, že se jednalo o pravdivé prohlášení [jméno FO] o absenci troubení a sdělení do vysílačky, které popsali ve výpovědích žalovaný a [jméno FO]. Rozporované tvrzení o komunikaci skrze vysílačky potvrdil i svědek [jméno FO], který žádnou reakci svědka [jméno FO] neslyšel. Zákon o provozu na pozemních komunikacích upravuje provoz na silnicích, není na daný případ aplikovatelný. Nehodu způsobil žalobce a je nemístné poukazovat na nedostatek zkušeností na straně řidiče kombajnu [jméno FO]. [adresa] kombajnu na poli lze považovat za provoz v extrémně prašném prostředí, právě proto by se měl traktor ke kombajnu přiblížit pouze za situace, kdy k tomu je vyzván, což se zde nestalo. Při couvání zhruba 20 metrů, jak uvedl svědek [jméno FO], by muselo toto do střetu trvat více než 20 sekund a jeví se nepravděpodobné, že by řidič traktoru nebyl schopen za tuto dobu reagovat. Většina tvrzení žalobce přichází až v rámci jeho odvolání.

6. Vedlejší účastnice na straně žalovaného (dále též jen „vedlejší účastnice“) též navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích I. a III. a jeho změnu ve výroku II. v souladu s odvoláním. Rozhodnutí soudu prvního stupně je výsledkem pečlivého a vyváženého hodnocení všech důkazních prostředků, které byly v řízení provedeny. Na základě provedených důkazů logicky a přesvědčivě uzavřel, že k nehodě došlo zaviněním řidiče traktoru [jméno FO], který neodhadl manévr při projíždění kolem kombajnu, dostal se do kolizní zóny a nemohl adekvátně reagovat na pohyb kombajnu při couvání. Žalovaný ani řidič kombajnu [jméno FO] nepochybili. Námitku nesrovnalosti v označení řidiče kombajnu v záznamu o nehodě považuje vedlejší účastnice za bezvýznamnou. Pojistné plnění z havarijního pojištění není přiznáno na základě právního posouzení zavinění, nýbrž na základě splnění smluvních podmínek pojistitele. S argumentací žalovaného v odvolání do výroku o nákladech řízení se vedlejší účastnice ztotožnila, když úspěšnému žalovanému by měly náležet také náklady, které vznikly před podáním žaloby ve věci samé. Žalovaný vyvinul před podáním žaloby výraznou aktivitu za účelem mimosoudního vyřešení celé záležitosti.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do výroku II. je částečně opodstatněné, odvolání žalobce do celého rozsudku pak nikoliv.

8. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu věci: Žalovaný je OSVČ podnikající mimo jiné v oblasti poskytování služeb v zemědělství, zahradnictví, rybníkářství, lesnictví a myslivosti. Žalobce je družstvo s předmětem podnikání mimo jiné v zemědělské živočišné a rostlinné výrobě, dle databáze [Anonymizováno] obhospodařuje 2 600 ha, má 2 000 kusů skotu a 14 000 prasat. Pro živočišnou výrobu je odčerpáno 9 traktorů a v době nehody měl k dispozici 10 traktoristů, kdy každý z nich měl svůj traktor. Dne 5. 7. 2022 došlo při sečení obilí na poli obhospodařovaném žalobcem ke kolizi kombajnu zn. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného a traktoru zn. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobce (nesporná tvrzení). Kombajn v době nehody řídil [jméno FO], který absolvoval v roce 2022 proškolení řízení zvláštního vozidla pro obsluhu a údržbu sklízecích mlátiček a řezaček [Anonymizováno]. Fakturou č. [hodnota] ze dne 16. 10. 2022, se splatností 30. 10. 2022, vyúčtoval žalovaný žalobci za kombajnovou sklizeň částkou 2 010 518 Kč. Záznam o dopravní nehodě, k níž došlo dne 5. 7. 2022 v 18:06 hod., předložený žalobcem, je podepsán nečitelně pouze jedním z řidičů. Na straně žalobce není řidič vůbec uveden, na straně žalovaného je označen jako řidič kombajnu [jméno FO]. Vedlejší účastnice na straně žalovaného ukončila šetření dané škodní události č. [hodnota] s tím, že nemůže přistoupit k realizaci pojistného plnění, neboť se nejedná o odpovědnost za škodu z provozu vozidla, když pojištěný kombajn neměl v době vzniku škodní události povahu motorového vozidla (vyrozumění ze dne 6. 3. 2023). Fakturou č. [IBAN] ze dne 16. 9. 2022 se splatností 15. 3. 2023 vyúčtovala společnost [právnická osoba]. žalobci opravu traktoru [Anonymizováno] po havárii částkou 1 210 556,04 Kč včetně DPH. Přílohu faktury tvoří seznam materiálu za 1 148 337,86 Kč s DPH, práce za 56 107,70 Kč a cestovné 6 110,50 Kč. Rozsah poškození motorové části traktoru by měl být dle žalobce patrný na fotografiích čl. 43–53, kde je traktor nafocený na dílně po opravě a také vymontované poškozené díly. Žalovaný v prosinci 2021 zakoupil traktor John Deere, model 8530 rok výroby 2008, s najetými motohodinami 9 748 za kupní cenu 1 000 000 Kč bez DPH od ZD [adresa], u něhož byla v roce 2020 u společnosti [právnická osoba]. provedena oprava turbodmychadla, diferenciálu přední nápravy, odpružení, kabeláže motoru atd. za více jak 400 000 Kč a v roce 2019 oprava motoru za 150 000 Kč.

9. Žalobce uplatnil vůči žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce škodu ve výši 1 000 459,54 Kč dopisy ze dne 23. 11. a 10. 10. 2023, v reakci ze dne 24. 10. 2023 poukázal právní zástupce žalovaného mimo jiné na skutečnost, že se až z uvedeného dopisu žalovaný dozvídá o uplatňování dané škody, následně dopisem ze dne 8. 11. 2023 odmítl odpovědnost žalovaného za střet kombajnu a traktoru, tedy i za vznik škody vůči němu uplatněné z důvodů uvedených výše v samotném vyjádření žalovaného k žalobě, neboť podle principů bezpečnosti kombajnové sklizně je pohyb zemědělské techniky v blízkosti kombajnu přísně zakázán s výjimkou přesunu obilí ze zásobníku zrna kombajnu do prostoru vanové korby tažené traktorem. K tomu však v daném případě nedocházelo. Následně v dopisu ze dne 9. 2. 2024 namítl vůči postupu žalobce, který nejdříve nechal odstranit následky střetu vozidel a pak teprve uplatnil prostřednictvím svého makléře požadavek na náhradu škody, ryzí účelovost jednání, aby pojistiteli nebyla umožněna prohlídka poškozeného traktoru a poukázal na škodu na kombajnu ve výši 229 630,30 Kč.

10. Pojistnou smlouvou ze dne 28. 4. 2022 uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba]. bylo sjednáno pojištění strojů. V záznamu o prohlídce stroje ze dne 22. 7. 2022 je zachyceno vyjádření klienta k příčině vzniku škody na kombajnu žalovaného – „při couvání kombajnem jsem narazil do traktoru stojícího za mnou“. V záznamu o prohlídce stroje zmíněné pojišťovny ze dne 1. 8. 2022 v bodu „2. Zavinění škodní události“ je uvedeno, že se jednalo o neúmyslné přehlédnutí – řidič pan [jméno FO]. Škoda na kombajnu byla vyčíslena částkou 225 842,80 Kč. Svědkyně [jméno FO], pojišťovací makléřka žalovaného, v souvislosti s poškozením kombajnu při souvání nárazem do traktoru uplatnila nárok na pojistné plnění z pojištění strojů. U tohoto typu pojištění se neřeší zavinění, ale jen důvod poškození stroje, a tím byl náraz. U vyplňování záznamu o prohlídce stroje nebyla. Žalovaný jí tehdy oznámil potřebu škodní událost nahlásit s tím, že traktor stál nešťastně za kombajnem a ten do něj při souvání narazil.

11. Svědek [právnická osoba], zaměstnanec žalobce na pozici mechanizátora, který posílal kombajny na pole, u nehody nebyl, střet strojů neviděl, toto mu přišel oznámit řidič traktoru [jméno FO]. Dle jeho sdělení se řidič otáčel za kombajnem, ten začal couvat a on neměl kam uhnout, zkoušel troubit, ale kombajn do něj narazil zhruba na úrovni čtvrtiny remízku. Řidič kombajnu [jméno FO] dle řidiče pouze brečel. Oj valníku byla za traktorem tzv. „zlomená“ (po příchodu svědka na místo), v liště kombajnu žádná překážka nebyla, ale zkontrolovat to nebyl. Vzdálenost strojů před nehodou odhadoval na 10-15 metrů podle stop. Fotodokumentaci z místa pro žalobce pořizoval on. V té době jezdili na poli ještě další dva kombajny, dorozumívali se vysílačkami i s traktoristy. Traktor byl nepojízdný, byl umístěn na dílně v areálu žalobce, kde byl i opravován, o opravě jednal se společností [právnická osoba]., protože potřebovali rychlé zprovoznění. Tzv. totální likvidace traktoru přes pojišťovnu by dle něj vyšla na 1 800 000 – 1 900 000 Kč, nebyly k dispozici srovnatelné traktory v ceně cca 1 100 000 Kč. Nárok uplatnili přes pojišťovacího makléře, který jej požádal o zajištění protokolu o nehodě, neboť v době střetu se nesepsal. Vyplnil jej, poslal žalovanému a vrátil se mu podepsaný s podpisem pana Kadlece. Podpis řidiče traktoru na něm není. Svědek [jméno FO], řidič poškozeného traktoru v době střetu, před incidentem vysýpal kombajn žalobce, který jel obráceným směrem a pak se otáčel za dotčeným kombajnem žalovaného (druhý kombajn žalovaného jel před ním ve stejném směru). Usoudil, že má dostatek místa pro otočení, nicméně kombajn zastavil a začal couvat (ze vzdálenosti cca 20 metrů). Svědek dle své výpovědi na něj troubil podtlakovou houkačkou a volal do vysílačky, přesto mu nacouval do předního závaží, poodjel, znovu se rozjel dozadu a kšilt kombajnu vyskočil na závaží traktoru, kde zničil všechno před sebou včetně chladiče. Svědek vypnul motor, běžel ke kombajnu, kde hrálo rádio „na plné pecky“ a řidič kombajnu, mladší syn žalovaného, brečel. Svědek došel na souvrať pro vedoucího, který se šel se žalovaným na místo nehody podívat. Předmětný kombajn ještě nepotřeboval vysýpat, kombajnisté i traktoristé měli k dispozici vysílačky. Žalobcem předložený záznam o nehodě není dokumentem, který tento svědek po incidentu podepisoval. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], pojišťovací makléř žalobce, dostal den po nehodě informaci o kolizi, vyzval k doložení dokladů, které obdržel až na přelomu září a října 2022. Usoudil, že viníkem je řidič kombajnu, protože ten couval a narazil do stojícího traktoru, takže si nezajistil prostor za kombajnem. Zjistil pojišťovnu žalovaného, vyzýval ji, aby se dojela podívat na vyměněné díly k žalobci, ta následně odmítla plnit. Je obvyklé, aby pojišťovna byla vyzvána v době, kdy je vozidlo opravováno k jeho prohlídce, ale zde se věc táhla a z dokumentace je patrné, jak vypadal traktor před a po nehodě. Podle svědka byla v době nehody shoda mezi žalobce a žalovaným o tom, že nehodu zavinil řidič kombajnu, jinak by žalovaný své pojišťovně nehodu přece nehlásil.

12. Svědek [jméno FO], synovec žalovaného, na poli již v době nehody nebyl, dozvěděl se o ní telefonicky. V době nehody dotčený kombajn řídil [jméno FO], tento kombajn nemá zřejmě zpětnou kameru pro couvání. Když se seká a práší se, bývají do hodiny venkovní zpětná zrcátka zašpiněná, čistí se špatně, neboť se musí z kombajnu vstoupit na plošinu a očistit ručně. Vnitřní zpětné zrcátko zde není, zadní stěna kabiny je neprůhledná. [jméno FO] mu následně sdělil, že se mu dostalo něco do lišty, tak zastavil, zařadil zpětný chod, podíval se do zpětných zrcátek a když v nich neviděl překážku, couval. Na záznamu o nehodě jej jeho podpis, obrátil se na něj [právnická osoba], zda kombajn ten den řídil, což byla pravda, tak tomu nepřikládal žádnou váhu a protokol koncem října 2022 podepsal. Po nehodě na tomto poli pokračovali ve sklizni i s tímto kombajnem, svědek sám s ním i s jiným ten den jezdil. Obecně platí, že když se traktor chce přiblížit ke kombajnu, musí mu dát předem vědět, třeba vysílačkou. Nebo jej předjede a počká, až jej kombajn dojede. Kombajny a traktory byly vybaveny vysílačkami. Kombajn má při sekání délku cca 10 metrů, při couvání vydává zvukový signál. Klasické troubení traktoru by do kabiny kombajnu slyšet nebylo, ale podtlakový klakson ano. Remízek, u kterého došlo k nehodě, může být dlouhý asi na tři délky kombajnu. Svědek [jméno FO], řidič druhého kombajnu žalovaného v době nehody, se pohyboval před inkriminovaným kombajnem, nehodu neviděl a dozvěděl se o ní následně z vysílačky. Když sekal, míjel jej kombajn žalobce, který zrovna vysýpal do valníku traktoru a v zrcátku viděl, že se obrací za nimi. V postavení nafoceném po nehodě traktor nemohl couvat, jedině se pohybovat dopředu, ale traktor tam neměl co dělat. Podtlakový klakson by v kombajnu byl slyšet, před nehodou neslyšel žádné troubení, ani by k němu nedolehlo. Ve vysílačce nikdo před nehodou nic neříkal, to by slyšel. On sám, když jsou zrcátka při couvání zaprášená obě, podívá se z okna. Traktor by se měl pohybovat minimálně 20 metrů za kombajnem. Jako signalizaci potřeby vysýpání se používá jednak světelná signalizace a dále také vytažení výložníku (roury). Traktor při vysýpání jezdí vedle kombajnu, za kombajnem nemá co dělat. Poškozený kombajn měl dvě kamery, jednu na závěsu v dolní části a jednu v horní liště.

13. Svědek [jméno FO], řidič poškozeného kombajnu a syn žalovaného, potvrdil, že v době nehody dotčený stroj řídil. Když sekal u remízku, něco se mu dostalo do žací lišty, proto potřeboval couvnout, aby to vypadlo. Postup popsal tak, že se nejdříve před zahájením couvání podíval do levého i pravého zrcátka (byly zaprášené, ale vidět v nich bylo), poté už si hlídal pravou stranu, protože byl blízko remízku a hlídal si, aby nevzal nějakou větev nebo strom. Kombajn měl pouze spodní kameru namířenou na závěs, horní kamera namontována nebyla. Couval dle jeho odhadu cca 5 metr, než ucítil náraz. Zastavil, šel se podívat a zjistil, že je tam traktor. Uvedený traktor před tím míjel a viděl, jak do jeho valníku vysýpá jiný kombajn v protisměru. Řidič traktoru [jméno FO] k němu šel a ptal se, zda mu něco není. Říkal, že to bylo tak rychlé, že nestačil nic udělat. I když měl puštěné rádio, podtlakový klakson by slyšel, k jeho použití nedošlo. Traktor by za kombajnem vůbec neměl být, jezdí vedle něj, proto je na kombajnu komín, kterým se do strany vysýpá. Neslyšel ani, že by traktorista před nehodou něco říkal do vysílačky. Po zastavení měl traktor slámu [právnická osoba], takže se musel před nehodou pohybovat v těsné blízkosti kombajnu. Žalovaný ve své výpovědi potvrdil, že v místě střetu v okamžiku nehody nebyl, syn mu po telefonu sdělil, že se srazil se svědkem [jméno FO]. Po cestě na místo potkal dotčeného řidiče traktoru, který mu sdělil, že „to byl takový fofr, že nestačil ani zatroubit nebo říct něco do vysílačky“. Stroje byly na místě nehody od sebe cca 5 metrů, posekané místo bylo krátké, protože když si do kombajnu sedl a rozjel se, musel začít hned sekat. Nafotili situaci, upravili shazovač slámy, aby se mohlo pokračovat v práci, a žalovaný pokračoval v sečení. Následně se potkali s předsedou žalobce v družstvu a žalovaný mu nabízel, že by mohl zařídit koupi nějakého poškozeného traktoru z Německa a z těchto dílů by se traktor mohl opravit, což ten odmítl. Sdělil mu, že si opravu traktoru zařídí, a žalovaný reagoval, že si zařídí opravu kombajnu (činila 250 000 Kč). Za dva dny na to potkal řidiče [jméno FO] na dvoře družstva a ten uváděl, jak troubil a řval do vysílačky. Až dne 19. 10. 2022 mu volala zaměstnankyně žalobce s dotazem, kdo řídil kombajn. Ten den se v jeho řízení střídali a nejvíc s ním jezdil [jméno FO], který jej také měl na sebe převzatý, proto ofotil jeho doklady a řekl mu, aby byl družstvu nápomocný, kdyby něco potřebovali. Následně až v dubnu 2023 mu volal předseda žalobce, že jim [právnická osoba] odmítá plnit, což jej překvapilo, protože nic pojišťovně nehlásil. Kombajny i traktory spolu komunikovali vysílačkami, horní kamerou kombajn vybaven nebyl. [právnická osoba] na kombajnu na družstvu neuplatňoval, protože jeho spoluúčast 24 000 Kč v rozsahu objemu ceny sklizně byla mizivá.

14. Odvolací soud dále ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování vybranými listinnými důkazy, konkrétně fotodokumentací z místa nehody (pořízenou žalobcem) a ortofotomapou místa střetu, jelikož bylo zjevné, že zjištěný skutkový stav ze strany soudu prvního stupně je potřeba zpřesnit. Ke střetu vozidel došlo v těsné blízkosti uváděného remízku, když za vozidly je patrný vzrostlý porost jehličnatých stromů (čl. 38, 42). Traktor se nachází ve směru zatáčení vlevo ve směru jízdy kombajnu za jeho zadní částí (na úrovni okraje remízku) a je patrno, že vlek bez natáčecí nápravy je tzv. zalomený v místě připojení oje k traktoru, a to v maximálním rozsahu (čl. 39, 41), což mu bránilo v pohybu vzad. Posečená vymlácená sláma (nikoliv „řezanka“) se nacházela jak na poškozené kapotě traktoru (hromádka), tak i pod kapotou [právnická osoba] části (vyčuhuje z ní, viditelné i díky průhledné části), a též na závaží traktoru (čl. 39 a 40). Kombajn, se sklopenou výsypnou rourou k boku na levé straně, se nachází souběžně s remízkem (v jeho těsné blízkosti) v krátké vzdálenosti před traktorem. Za ním je na zemi posečená sláma, tato se nachází v malém množství i na poškozeném plechu („kšiltu“) pod otvorem, kudy sláma z kombajnu vylétává. Dle ortofotomapy lokality střetu se dotčený remízek nachází uvnitř většího lánu pole, kombajn jej „obsíkal“ v době střetu z jižní strany. Nejsou v posuzovaném místě patrné žádné terénní nerovnosti.

15. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalobce, že soud prvního stupně při hodnocení provedených důkazů postupoval selektivně a nepřihlédl ke všem hodnoceným důkazům. Pro posouzení odpovědnosti za škodu způsobenou střetem uvedených strojů (kombajnu a traktoru), kde náhrady se domáhá majitel traktoru, bylo po skutkové stránce klíčové posouzení průběhu nehodového děje. Z provedeného dokazování je patrné, že tomuto ději byly bezprostředně přítomny jen dvě osoby, a to řidič kombajnu [jméno FO] a řidič traktoru [jméno FO]. Jejich výpovědi se shodují obecně v části, týkající se vlastního průběhu střetu – konkrétně, že kombajn, který sekl obilí okolo remízku zastavil a začal couvat, čímž došlo k nárazu do přední části poškozeného traktoru, který byl stočený s vlekem za ním po směru jeho jízdy. Liší se však v detailech průběhu, když dle řidiče kombajnu couval se strojem cca 5 metrů, po nárazu vystoupil a zjistil důvod nárazu, oproti výpovědi řidiče traktoru, že kombajn couval 15 až 20 metrů, do traktoru narazil dvakrát zadní částí, přičemž při druhém nárazu se dostal na závaží a poškodil horní část kapoty. Stejně tak se liší i v líčení opatření k odvrácení střetu, které měl učinit řidič traktoru, když ten dle své výpovědi užil podtlakové troubení i vzájemně propojenou vysílačku, což řidič kombajnu negoval. Ostatní slyšení svědci vypovídali jen o skutečnostech z průběhu nehody zprostředkovaných od uvedených očitých svědků – [jméno FO] a žalovaný od řidiče kombajnu, [právnická osoba] od řidiče traktoru, dále o skutečnostech zjištěných po nehodě – žalovaný a [právnická osoba] z bezprostřední obhlídky místa nehody a strojů, a [jméno FO] (další řidič žalovaného) o jím vnímaných skutečnostech z doby nehody a zkušenostech s provozem kombajnu.

16. Pokud soud prvního stupně v dílčích otázkách o průběhu nehody a zejména o opatřeních k jejímu zabránění na straně řidiče traktoru, který se se svým traktorem ocitl v dráze couvajícího kombajnu provádějícího sečení, uvěřil variantě popisované řidičem kombajnu, pak nepochybil. Vysvětlení soudu prvního stupně je logické, řádně odůvodněné a má oporu v provedených dalších důkazech. Není pravdou, že by vyhodnotil soud prvního stupně výpověď svědka [jméno FO] nevěrohodnou jako celek, ale shledal ji vyvrácenou v předmětných dílčích částech. Pokud tento řidič namítal, že užil podtlakové troubení, aby upozornil řidiče kombajnu, pak toto nikdo nepotvrdil, byť by do kabiny couvajícího kombajnu bylo slyšitelné (viz např. svědek [jméno FO]). Stejně tak nikdo nepotvrdil užití vysílačky z jeho strany, byť tyto byly mezi všemi přítomnými traktory a kombajny (třemi) propojené. Tuto skutečnost vyvrátil ve své výpovědi též svědek [jméno FO] (v tomto směru „očitý“), návrhy na výslechy dalších (očitých) svědků k této otázce pak sám žalobce přes působící poučení o následcích neunesení břemen důkazního vzal zpět. Nevěrohodnou se pak výpověď svědka [jméno FO] jeví i v otázce opakovaného najetí kombajnu do traktoru s tím, že řidič kombajnu v něm následně zůstal sedět a brečel. Není logický důvod, proč by přerušil couvání po prvním nárazu, opětovně s ním začal a znovu narazil, nešel se podívat a rovnou brečel (aniž by věděl o důvodu nárazu či způsobené škodě). Stejně tak neodpovídá i ve skutečnosti, že by kombajn měl couvat na vzdálenost 15 až 20 metrů (tj. dle svědka [jméno FO] zhruba na dvě délky kombajnu), když chtěl pouze odstranit překážku z lišty (jiný důvod v soudním řízení nevyplynul). Tuto variantu potvrdil jen [právnická osoba], který však vycházel z údajů od řidiče traktoru, na místě samém po nehodě nic neověřil (existenci překážky v liště, vzdálenost stojícího kombajnu od konce posečeného porostu) a naopak zachytil fotograficky nevelkou vzdálenost kombajnu a traktoru v pozicích po nehodě i zalomení vleku traktoru bránící v další manévrovatelnosti. Žalovaný ve své účastnické výpovědi pak potvrdil, že po zprovoznění kombajnu na poli po nehodě musel začít bezprostředně se sečením, protože neposečené obilí bylo v krátké vzdálenosti. Všechny tyto skutečnosti, včetně umístění slámy nejen na kapotě (kam mohla spadnou i po nárazu), ale i uvnitř motorové části zakryté, i v dolní části (kam se musela dostat s nějakou intenzitou), soud prvního stupně správně vyhodnotil tak, že odpovídá verze popsaná svědkem [jméno FO], tj. že couval na malou vzdálenost a že se traktor v důsledku nevhodného manévru ocitl v krátké vzdálenosti za ním (cca 5 metrů). Lze přisvědčit žalovanému, že kdyby došlo k couvání cca 15 až 20 metrů, při rychlosti couvání a zvukovém signálu kombajnu o tomto manévru, by měl řidič traktoru dostatek času na nebezpečí kolize upozornit a učinit tak potřebné opatření k jejímu odvrácení, což se zjevně nestalo. Shoda ve výpovědích [jméno FO] a žalovaného, otce svědka, ohledně vnímání události svědkem [jméno FO] bezprostředně po nehodě tak byla s ohledem na uvedené spíše dána tím, že to tak dotčení slyšeli, než že si „sladili“ výpovědi pro soud a chtěli svědka znevěrohodnit.

17. Pokud přistoupil soud prvního stupně k provedení důkazu spisem [právnická osoba]. o vyřízení pojistné události ve vztahu ke kombajnu žalovaného a výslechu pojistné makléřky [jméno FO], vyřizující událost za žalovaného, navržené po koncentraci řízení, pak nepochybil, když k otázce prokázání zavinění dané nehody byl žalobce poučen dle § 118a odst. 3 o. s. ř., čímž došlo k prolomení účinků koncentraci řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. a nebránila tak návrhům důkazů k této otázce i na dalších jednáních. Ani zmíněný záznam o prohlídce stroje, zjevně vyplněný zaměstnancem pojišťovny, nesvědčí nic o postoji žalovaného k události, tj. že by uznával zavinění nehody na straně jeho řidiče a následně postoj změnil, když otázka průběhu nehodové děje a zavinění nehody není u předmětného pojištění důležitá, proto nebylo potřebou žalovaného údaje rozporovat, měnit nebo dokladovat.

18. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle ustanovení o. z.

19. Podle § 2914 věty první o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám.

20. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

21. Podle § 2924 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

22. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

23. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

24. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

25. Podle § 24 odst. 3 a 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“) vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné otáčení nebo couvání pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby (odst. 3). Řidič nesmí otáčet a couvat na nepřehledných nebo jinak nebezpečných místech, například v nepřehledné zatáčce a v její těsné blízkosti, před nepřehledným vrcholem stoupání pozemní komunikace, na něm a za ním (odst. 4 písm. a/)

26. Jestliže pracovní stroj měl vlastní zdroj pohonu (na místo dopravní nehody přijel vlastní silou) a byl určen pro vykonávání určitých pracovních činností, jedná se o pracovní stroj samojízdný a jako takový jej bylo třeba pojistit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2014, sp. zn. 23 Cdo 125/2014).

27. Škoda způsobená motorickou silou (tahem) traktoru při vyprošťování kombajnu zapadlého na poli je vyvolána zvláštní povahou provozu motorového vozidla ve smyslu § 427 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 272/2013).

28. Jestliže škoda byla způsobena pracovním strojem při činnosti, k níž slouží, a nikoliv při jeho přepravě vlastní motorickou silou, nejde o škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku a o odpovědnost provozovatele stroje podle § 427 obč. zák. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3125/2005).

29. V dané věci se žalobce jako podnikatel v oblasti zemědělské výroby domáhá na žalovaném jako podnikateli v oblasti služeb v zemědělství náhrady škody ve výši 1 000 459,54 Kč způsobené mu provozní činností žalovaného, konkrétně jím užitým kombajnem při sklizni obilí dne 5. 7. 2022, kdy jeho řidič nacouval do traktoru žalovaného zn. [Anonymizováno] a poškodil jej v přední části. Žalovaný s nárokem žalobce od počátku nesouhlasil s poukazem na to, že zaměstnanec žalobce s poškozeným traktorem bezdůvodně najel za kombajn a zapříčinil tak střet s kombajnem, jehož řidič při couvání o traktoru nevěděl a nemohl ho tam ani přepokládat. Odpovědnost za škodu z provozní činnosti ve smyslu § 2924 o. z. je objektivní odpovědností, jejímž podstatnými znaky jsou vznik škody v důsledku zvláštní technické povahy provozu použité věci a příčinná souvislost mezi vzniklou újmou a touto činností. Zde se kombajn řízený synem žalovaného pohyboval po poli obhospodařovaném žalobcem v rámci sklizňové činnosti (prováděl sečení obilí), přičemž v rámci této činnosti přistoupil k couvání a došlo ke střetu s traktorem žalobce, nacházejícím se v dráze jeho (přímého) couvání, tj. šlo o provozní činnost pracovního stroje při jeho činnosti a užití věci v rámci provozní činnosti žalovaného (nikoliv o provoz kombajnu jako dopravního prostředku podléhajícího odpovědnosti ve smyslu § 2927 o. z.). Obdobně poškozený traktor byl užit k provozní činnosti žalobce a pohyboval se po poli v rámci sklizňové činnosti – zajišťoval odvoz vymláceného obilí od kombajnu k uskladnění. Pokud tedy soud prvního stupně posuzoval odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu na traktoru podle § 2924 o. z. pak postupoval správně, neboť škoda vznikla v souvislosti s provozní činností žalovaného a žalobce, resp. činností věcí použitých k tomuto provozu a šlo zjevně o střet dvou souběžně probíhajících provozních činností.

30. Žalovaný se mohl zprostit této odpovědnosti (liberovat), pokud by prokázal, že vynaložil veškerou péči, kterou po něm bylo možné rozumně požadovat, aby ke škodě v důsledku střetu nedošlo. Pro pohyb strojů při senoseči na poli neexistují žádná konkrétní zákonná pravidla, proto je nezbytné vycházet z prevenční povinnosti (§ 2900 o. z.) a obecných pravidel bezpečnosti práce. Nelze se ztotožnit s námitkou žalobce, aby při absenci zákonných pravidel pro pohyb strojů při senoseči byla na couvání analogicky aplikována pravidla § 24 zákona o silničním provozu, zejm. jeho odst. 3 a odst. 4 písm. a). Pohyb kombajnu při sečení na poli s různými terénními podmínkami probíhá mimo jiné ve velmi prašném prostředí, které výrazně omezuje výhled řidiče kombajnu zejm. za pohybující se kombajn (rychlé ušpinění zpětných zrcátek, omezené možnosti výhledu apod.). Jde o stroj s velkými rozměry, zejm. díky šíři lišty a tím i omezené manévrovatelnosti (též díky značné váze). Aplikace ustanovení § 24 odst. 3 zákona o silničním provozu by vyžadovala buď neustálý pohyb osoby souběžně s kombajnem v jeho blízkosti (v uvedeném prašném prostředí), nebo zastavení a vystoupení spolujezdce před každým couváním, což je zjevně absurdní požadavek. Aplikace § 24 odst. 4 zákona o silničním provozu by ad absurdum znemožňovala pohyb kombajnu vzad právě s ohledem na citovanou omezenou viditelnost. Svědci naopak potvrdili ustálená pravidla, za jakých okolností se má traktor pro účely vysýpaní obilí ze zásobníku kombajnu (jediný relevantní důvod jeho pohybu v blízkosti kombajnu při sečení) přiblížit za jízdy k jeho levému boku ve směru jízdy, a to konkrétně na základě signalizace majákem, signálu do vysílačky či vytažení výložníku (roury na boku kombajnu). Žalovaný prokázal, že jeho řidič kombajnu byl řádně proškolen v řízení stroje (byť byl dle žalobce bez zkušeností s ohledem na věk), osoby zúčastněné na provozní činnosti žalovaného i žalobce byly komunikačně propojené prostřednictvím vysílaček, kombajn byl vybaven zpětnými zrcátky, kamerou i zvukovou signalizací. Dle popisu manévru ze strany řidiče kombajnu je patrné, že před započetím manévru v podobě couvání s přihlédnutím k poměrům v terénu nic nezanedbal (užil zrcátek, couval na nezbytnou krátkou vzdálenost atd.), přičemž nemohl očekávat traktor v dráze své jízdy vzad (traktor žalobce zahlédl o něco dříve při vykládání kombajnu v opačném směru). Oproti tomu řidič traktoru [jméno FO] nezachoval odpovídající míru opatrnosti, kterou je na něj nezbytné i s ohledem na větší manévrovatelnost tohoto stroje při pohybu po poli třeba klást. Se svým strojem najel bezdůvodně (bez potřeby vysýpat obilí) do prostoru za kombajn – do jeho dráhy jízdy, kde ho nemohl řidič kombajnu předpokládat. S ohledem na terénní poměry (velké pole, aktuální pohyb kombajnu u remízku) měl a mohl řidič traktoru učinit příslušný otočný manévr kdekoliv jinde, kde by jej mohl dokončit bez nebezpečí jakéhokoliv střetu. Způsob provedení (ostrá zatáčka při omezení remízkem) mu pak znemožňovala pohyb vzad. Neučinil žádné rozumné preventivní opatření pro předcházení střetu (zastavení mimo předpokládatelný dosah kombajnu při potřebě couvání, oznámení riskantního manévru řidiči kombajnu předem), ani opatření při hrozící kolizi (zejm. troubení „podtlakem“, sdělení nebezpečí prostřednictvím vysílačky), byť s ohledem na tvrzenou (neprokázanou) dlouhou dráhu couvání na to měl mít dostatek reakčního času. Uvedený střet provozu uvedených pracovních strojů tak byl zapříčiněn neopatrností řidiče žalobce, tj. jde o jednání přičitatelné žalobci jako poškozenému, a nelze z něj vinit žalovaného. Soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalovaný za shora uvedenou škodu nenese odpovědnost a žalobu v celém rozsahu z popsaného důvodu zamítl, aniž by se dále zabýval námitkou nepřiměřenosti výše uplatňované škody.

31. Ústavní soud ve své judikatuře nikterak nezpochybňuje, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Na druhou stranu, pokud jde o rozsah náhrady nákladů, ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. obsahuje pravidlo, dle něhož jsou hrazeny toliko náklady "potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva". Zákon tímto způsobem zakotvuje institut účelnosti vynaložených nákladů, jenž slouží jako formální záštita před zneužitím práva na náhradu nákladů vzniklých v průběhu soudního řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1942/12 ze dne 26. listopadu 2013 (N 198/71 SbNU 353)]. Toto pravidlo se vztahuje na jakékoliv náklady řízení, tedy i na náklady spojené se zastupováním advokátem (tj. odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty). Z hlediska těchto nákladů je přitom nutno zkoumat jednak samotnou nezbytnost právního zastoupení a jednak účelnost jednotlivých úkonů právní služby (nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. I. ÚS 585/17).

32. Odvolací soud se dále s ohledem na podané odvolání žalovaného do výroku II. o nákladech řízení zabýval správností dotčeného výroku. Soud prvního stupně uzavřel, že náklady řízení na straně žalovaného činí 190 350 Kč, když zahrnují odměnu právního zástupce dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a to za jeden hlavní úkon právní služby po 12 340 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), při celkem 15 úkonech (převzetí a příprava - § 11 odst.1. písm. a), sepis vyjádření 12. 9. 2024, 14. 10. 2024, 16. 2. 2025 - § 11 odst.1. písm. d), další porady s klientem spolu s nahlížením do spisu ve dnech 2. 9., 29. 11 2024, 13. 1., 6. 2. a 12. 2. 2025 - § 11 odst.1. písm. c), f) ve spojení s odst. 3., účast na jednáních soudu ve dnech 3. 10. 2024 – 2 započaté dvě hodiny § 11 odst.1. písm. d), 3. 12. 2024 3 x započaté dvě hodiny, 21. 1. 2025 a 20. 2. 2025), deset režijních paušálů po 300 Kč a pět režijních paušálů po 450 Kč s ohledem na znění advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 - § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu za ztrátu času na cestě z Brna do Příbrami a zpět ve dnech 3. 10. a 3. 12. 2024 vždy 100 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 12 x 100 na jednu cestu – celkem 2 400 Kč, a k jednání 21. 1. a 20. 2. 2025 vždy 150 Kč za každou započatou půlhodiny na cestě. tj. k jedné cestě 12 x 150 Kč, celkem 3 600 Kč dle § 14 odst.3 advokátního tarifu, cestovné osobním vozidlem [Anonymizováno] reg. zn. [SPZ] s průměrnou spotřebou 5,2 l/ 100 km, v roce 2024 při ceně Nafty motorové 38,70 Kč za litr a opotřebení 5,60 Kč/km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. a v roce 2025 při ceně Nafty motorové 34,70 Kč za litr a opotřebení 5,80 Kč/km a jedné cestě z Brna do Příbrami a zpět 520 km – v roce 2024 dvě cesty za celkem 7 904 Kč a roce 2025 dvě cesty k jednáním soudu celkem 8 060 Kč. Pokud se žalovaný domáhal přiznání nákladů právního zastoupení za úkony učiněné před podáním žaloby, tyto soud prvního stupně nepřiznal, neboť je nelze považovat za náklady řízení, byly-li vynaloženy před jeho zahájením.

33. Lze přisvědčit námitce žalovaného, že soud prvního stupně vyčíslil počet jím přiznaných úkonů číslem 15, ačkoliv v konkrétním výčtu jich má 16 (opomněl zjevně započít úkon přípravy a převzetí zastoupení). Dále sice provedl vyčíslení cestovních náhrad za jízdy právního zástupce žalovaného k ústním jednáním, ale tyto opomněl započíst do celkového vyčíslení. Pokud soud prvního stupně bez dalšího uzavřel, že žalovaný nemá nárok na náhradu za úkony učiněné před podáním žaloby, když byly vynaloženy před zahájením řízení, pak postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou. I náklady vynaložené před zahájením vlastního soudního řízení, pokud bezprostředně se sporem souvisí (smírná jednání, písemná komunikace ohledně) není možno bez dalšího vyloučit z případného posouzení, ale je nezbytné je poměřit zásadou účelnosti jejich vynaložení pro uplatňování nebo bránění práva. Zejména za situace, kdy mezi účelně vynaložené náklady (a nezbytné ve smyslu § 142a o. s ř.) spadá tzv. předžalobní výzva, měla by i odpověď na tuto výzvu, pokud bude mít odpovídající „kvalitu“ (bude obsahovat stanovisko bránící se strany ke sporné věci, příp. i právní hodnocení) považována za účelně vynaložený náklad. Zde v rámci rekce na předžalobní výzvu ze dne 8. 11. 2023 provedl žalovaný prostřednictvím právního zástupce jak shrnutí jeho stanoviska k věci (popis skutku z jeho pohledu), tak i stručné právní posouzení, proto žalovanému odměna advokáta za tento úkon právní služby a paušální náhrada náleží. Za této okolnosti naopak již odvolací soud neshledal účelnými, a tudíž přenositelnými na žalobce, náklady na další poradu s klientem dne 4. 12. 2023 (tj. po předmětném písemném vyjádření), za písemnou reakci ze dne 13. 12. 2023 a za vyjádření ke stanovisku pojišťovny ze dne 9. 2. 2024, když tyto sice spadaly do rámce určitého smírného nebo mimosoudního řešení, ale k výsledku nevedly (nepřinesly do jednání ani zásadně nové skutečnosti) a navazovalo na ně následné vyjádření k žalobě, za které již náhrada byla přiznána. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal oproti soudu prvního stupně účelně vynaložené náklady na celkem 17 úkonů právní služby při odměně advokáta po 12 340 Kč za úkon (v souladu s výčtem soudu prvního stupně a dále reakce na předžalobní výzvu ze dne 8. 11. 2023), paušální náhrady za dvanáct úkonů po 300 Kč a za 5 úkonů po 450 Kč. V rámci dalších náhrad pak přísluší žalovanému náhrada za ztrátu času cestami k soudu prvního stupně v částce 24 x 100 Kč a 24 x 150 Kč a dále cestovní náhrady za rok 2024 ve výši 7 916,89 Kč a za rok 2025 ve výši 7 908,57 Kč. Celkem tak částka náhrady nákladů řízení na straně žalovaného činí 237 455,50 Kč.

34. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil výrok II. v částce nákladů řízení přiznaných žalovanému a jinak potvrdil tento výrok i výroky I. ve věci samé a III. o náhradě nákladů vedlejší účastnice na straně žalovaného jako věcně správné.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal plně úspěšnému žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, sestávající se z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 12 340 Kč a jeden ve výši 6 170 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 advokátního, tří náhrad hotových výdajů za 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k), g), odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, konkrétně za sepis odvolání do nákladového výroku, vyjádření k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání dne 13. 8. 2025. Dále zahrnují náhradu za ztrátu času na cestě z [adresa] a zpět dne 13. 8. 2025 vždy 150 Kč za každou započatou půlhodinu, tj. 12 x 150 Kč na jednu cestu – celkem 1 800 Kč dle § 14 odst.3 advokátního tarifu, a v cestovné za cestu osobním vozidlem Škoda Superb reg. zn. [SPZ] průměrnou spotřebou 5,2 l/100 km, při ceně Nafty motorové v roce 2025 ve výši 34,70 Kč za litr a opotřebení 5,80 Kč/km, při jedné cestě z [adresa] a zpět 440 km ve výši 3 345,94 Kč. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalovaného 37 345,94 Kč a žalobci bylo uloženo mu je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

36. Dále odvolací soud přiznal vedlejší účastnici na straně žalovaného náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení sestávající se z odměny za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby po 12 340 Kč a jeden ve výši 6 170 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 advokátního, tří náhrad hotových výdajů za 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k), g), odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, za sepis vyjádření k odvolání žalovaného, za vyjádření k odvolání žalobce a účast na odvolacím jednání dne 13. 8. 2025. Celkem činí účelně vynaložené náklady vedlejší účastnice na straně žalovaného 38 962 Kč včetně 21 % DPH a žalobci bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce. Při vyhlášení rozsudku došlo ke zjevné nesprávnosti, když jako platební místo těchto nákladů byl uveden právní zástupce žalovaného na místo správného – právního zástupce vedlejší účastnice na straně žalované (konkrétně [Jméno Zástupce]), proto byla provedena oprava ve smyslu § 164 o. s. ř. v písemném vyhotovení tohoto rozsudku.

Poučení