25 Co 161/2024 - 340

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské v právní věci žalobkyně: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o 433 141 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 26. 2. 2024, č. j. 17 C 399/2022-312 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 26 285 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 26. 2. 2024, č. j. 17 C 399/2022-312, rozhodl Okresní soud v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 433 141 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 178 091,56 Kč od 1. 7. 2022 do zaplacení, z částky 97 270,69 Kč od 10. 7. 2022 do zaplacení, z částky 28 602,47 Kč od 23. 7. 2022 do zaplacení, z částky 3 579,54 Kč od 24. 7. 2022 do zaplacení, z částky 3 253,69 Kč od 25. 7. 2022 do zaplacení, z částky 21 616,53 Kč od 29. 7. 2022 do zaplacení, z částky 46 716,62 Kč od 30. 7. 2022 do zaplacení, z částky 29 630,75 Kč od 31. 7. 2022 do zaplacení, z částky 33 869,86 Kč od 26. 8. 2022 do 12. 12. 2022 a z částky 9 490 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 150 948,80 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení státu spočívajících ve znalečném České republice – Okresnímu soudu v Mělníku částku 4 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení nedoplatku kupní ceny za dodané zboží, konkrétně potrubí určeného k využití na stavební akci žalované, ve výši žalované jistiny. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně se podává, že žalovaná nesporovala dodání tohoto zboží ani jeho cenu, pouze se proti žalované pohledávce žalobkyně domáhala jednostranného započtení vlastní pohledávky z titulu náhrady škody způsobené dodáním vadného potrubí, které žalovaná u žalobkyně reklamovala. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že započítávaná pohledávka žalované je nejistá a neurčitá, a tudíž nezpůsobilá k započtení dle § 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). K námitce relativní neplatnosti jednostranného započtení, vznesené ze strany žalobkyně, uzavřel, že účinky započtení nenastaly, neboť aktivní pohledávka není pro svou neurčitost a nejistotu způsobilá přivodit zánik pasivní pohledávky. Proto žalobě vyhověl včetně požadovaného příslušenství. Právně věc dále posoudil dle § 2079 a násl., § 1914, § 2099, § 2910, § 2951 odst. 1, § 2952, § 1982, § 1987 odst. 1, § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), o náhradě nákladů řízení státu pak dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že některé z dodaných trubek vykazovaly vady v podobě ztenčení stěn a proděravění. Podle soudu prvního stupně nelze vyloučit, že vady vznikly již při výrobě, ale stejně tak je možné, že vznikly v důsledku nesprávné manipulace ze strany zaměstnanců žalované. Tento skutkový závěr považuje žalovaná za zásadní pochybení soudu, kdy se žalobkyni podařilo úvahy soudu prvního stupně cíleně zásadně ovlivnit tzv. znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Správně je v odůvodnění napadeného rozsudku konstatováno, že první defekt na trubkách byl zjištěn dne 2. 6. 2022 při tlakové zkoušce a vady v podobě ztenčené stěny by byly viditelné při důkladné prohlídce, pokud by bylo použito prosvícení trubek. Žalovaná zcela bezodkladně téhož dne o této situaci informovala zaměstnance žalobkyně, následně obchodního zástupce žalobkyně [jméno FO], byl sepsán záznam z jednání ze dne 6. 6. 2022 a reklamační protokol ze dne 8. 6. 2022, z něhož jednoznačně vyplývá, že byly dodány vadné trubky z výroby 110 až 125 – nečistota v granulátu. Jako požadovaný způsob vypořádání reklamace je v reklamačním protokolu uvedena náhrada za vyčíslenou škodu dle kalkulace a dále úhrada škody způsobené použitím vadného výrobku; v protokolu se doslova uvádí, že se jedná o vadu nezjevnou. Protokol vlastnoručně sepsal a převzal zaměstnanec žalobkyně [jméno FO] a žalobkyně sama reklamovala vadné trubky u svého dodavatele firmy [adresa] hned dne 8. 6. 2022, kdy uvádí shodně s žalovanou „viditelné kamínky v granulátu, místy potrubí děrované“. Mimo jiné i v tomto řízení byly provedeny důkazy o konkrétní vadné trubce, která byla převezena z prodejny žalobkyně, aniž by s ní bylo jakkoli manipulováno žalovanou. Reklamace u této trubky byla žalobkyní uznána, došlo k její výměně za jinou, bezvadnou, ale při hledání trubky na výměnu byly přímo ve skladu žalobkyně nalezeny další obdobné vadné trubky, které sklad žalobkyně vůbec neopustily. Je tedy faktem, že vadné trubky se skrytými vadami se nacházely již ve skladu žalobkyně. Pokud by se jednalo o vady zjevné, jak tvrdí žalobkyně, pak by jistě tyto zjevné vady musela objevit již žalobkyně při jejich převzetí od výrobce k prodeji. Žalovaná se při reklamaci řídila reklamačním řádem žalobkyně, poukázala na to, že podle článku I. písm. a) reklamačního řádu, by měla neúplný nebo špatně vyplněný reklamační protokol žalobkyně odmítnout či vrátit zákazníkovi k doplnění. Nic takového žalobkyně neučinila. Dle článku I. písm. c) reklamačního řádu, měla žalobkyně vydat rozhodnutí o reklamačním řízení na konkrétním formuláři do 30 dnů poté, co obdržela reklamační protokol. Žádné rozhodnutí o reklamaci žalobkyně nevydala, ani na výzvy žalobkyně nereagovala, a neučinila tak dodnes. Nezbylo než v důsledku nečinnosti žalobkyně postupovat tak, jak bylo sjednáno v reklamačním protokolu, a to tak, že reklamace bude vyřízena náhradou za vyčíslenou škodu dle kalkulace. Dne 6. 9. 2022 navrhla žalovaná opravit část potrubí, a sice bezvýkopovou metodou, a vyzvala žalobkyni k vyjádření, nicméně tato se nevyjádřila. Žalobkyně předem obdržela kalkulaci vyčíslené škody, k níž se nevyjádřila. Dodání vadných kanalizačních trubek ze strany žalobkyně je protiprávním jednáním, žalované pak vznikla škoda tím, že byla nucena vynaložit náklady, tak jak avizovala již v reklamačním protokolu, dána je i příčinná souvislost. Nebýt vadných trubek, ke škodě by nedošlo. Náklady byly vynaloženy v souladu s ujednáním v rámci reklamačního protokolu. O tomto ujednání svědčí mimo jiné i argumentace použitá žalobkyní v reklamačním protokolu vůči dodavateli firmě [Anonymizováno]. Soud prvního stupně provedl k důkazu tři znalecké posudky. Závěr znaleckého posudku [jméno FO] je celkem jednoznačný, k poškození došlo při výrobě. Stejně tak zpráva [právnická osoba] konstatovala, že na obou vzorcích (jeden vyjmutý z výkopu po neúspěšné zkoušce těsnosti a druhý nepoužitý při pokládání předmětné kanalizace), jsou identifikovány puchýře a póry. Nemůže tak být učiněn jiný závěr, než že ke vzniku vad nemohlo dojít špatnou manipulací nebo na stavbě, jak se snaží tvrdit žalobkyně. Nepokrytě účelově bylo žalobkyní sjednáno zpracování znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], nedalekým sousedem právního zástupce žalobkyně. Přestože není pochyb o tom, že vadné jsou také trubky, které v procesu pokládky vůbec nebyly, tento znalec účelově věnoval výrazně převažující část svého posudku právě otázkám zkoušek těsnosti, projektování technologických postupů, uložení potrubí, ale zcela absentuje názor na příčinu poškození trubek. Je znalcem z oboru projektování a vodní stavby a hospodářství a jeho způsobilost k posouzení identifikace vad potrubí je pochybná. Zástupce žalobkyně ohlásil dopisem ze dne 6. 12. 2023 žalované, že bude navrhovat doplnění posudku [tituly před jménem] [jméno FO] s ohledem na skutečnost, že se v mezidobí podařilo odhalit mechanismus vzniku poškození trubky. Jak však později vyplynulo při jednání u soudu, k vyšetřovacímu pokusu došlo až dne 12. 12. 2023. Žalovaná se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka žalované byla a je nezpůsobilá k započtení. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, se o nejistou nebo neurčitou pohledávku nejedná jen proto, že jí dlužník neuznává, nebo, že je sporná její právní kvalifikace. Musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše a podobně. Tyto skutečnosti prokázány byly (viz shora). Žalovaná se neztotožňuje ani se závěry soudu prvního stupně, podle nichž zůstává sporným mechanismus vzniku vad, když jak soud uvádí, sami znalci nabízejí několik variant. Pouze účelově vypracovaný posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] uvádí celou škálu možných mechanismů vzniku vad, až nakonec definitivně objasnil sám znalec pravou příčinou vzniku vad, kdy podle svého vyjádření před soudem dne 14. 12. 2023 bezostyšně uvedl, že při vyšetřovacím pokusu, kterým byl odhalen mechanismus vzniku poškození, byla zkoušena okružní pila, autogen a další zařízení. Trubka po tzv. vyšetřovacím pokusu vykazovala zcela odlišné vady než předmětné trubky, o které jde v tomto řízení. Pokud jde o výši škody, součástí fakturace žalované je soupis prací, který byl sestaven dle cenové databáze [právnická osoba]., který tvoří a dodává komplexní oceňovací nástroje a podklady pro tvorbu stavebních rozpočtů, kalkulaci stavebních prací a sledování stavebních zakázek. Programy řady [Anonymizováno] používá žalovaná k oceňování zakázek, tak jako většina stavebních firem, projektantů a investorů. Téměř všechny položky obsahují výpočet – výkaz, výměr, který zřetelně ukazuje, jak bylo dosaženo uvedeného množství. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že pohledávka žalobkyně, která je předmětem žaloby, je nespornou pohledávkou. Co je však sporné, je to, zda žalovaná učinila oprávněný zápočet vůči pohledávce žalobkyně. K započtení může dojít pouze v případě existujících pohledávek. V souladu s ustanovením § 1987 odst. 2 o. z. není možné započítat pohledávku nejistou nebo neurčitou. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky (tzv. aktivní pohledávky, tj. pohledávky použité k započtení), a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. „Nejistou nebo neurčitou“ ve smyslu vykládaného ustanovení je tudíž zásadně právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky je přitom nutno posuzovat relativně ve vztahu k pohledávce pasivní. Za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky (Nejvyšší soud, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Žalobkyně pohledávku žalované neuznává co do důvodu ani co do výše. U soudu prvního stupně přednesla veškeré argumenty a předložila současně důkazy, včetně znaleckého posudku na podporu svých tvrzení. S ohledem na tyto skutečnosti nelze započtení akceptovat, pohledávka žalované je sporná a neurčitá. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni dodané zboží mělo skryté vady. Vada, kterou žalovaná tvrdí, je vadou zjevnou, kterou měla žalovaná odhalit předtím, než byly trubky zabudovány. V souladu s normou ČSN měla žalovaná provést několik kontrol, které by byly objektivně způsobilé vadu odhalit předtím, než došlo k zabudování, a tedy ke vzniku škody, jak žalovaná tvrdí. Sám znalec Vaňourek ve znaleckém posudku, předloženém žalovanou uvedl, že tvrzené zeslabení bylo vidět bez použití dalších technologií či procesů. Na zjištění zeslabení tedy ani tento znalec nepotřeboval žádné nástroje, mikroskop a podobně, byl sám schopen pozorovat jej vlastní okem. Skutečnost, že poškození bylo patrné na první pohled, potvrzuje i zápis ze stavebního deníku, z nějž plyne, že generální dodavatel výslovně upozorňuje svého subdodavatele (žalovanou) na otvory v potrubí, a to bezprostředně po pokládce potrubí; žalovaná přesto postupovala dále a tvrzené škodě nezabránila. Žalobkyně trvá na tom, že dodané trubky nebyly v době jejich předání žalované vadné. Trvá na tom, že k poškození trubek došlo až na místě nevhodnou manipulací, skladováním či použitím. Tuto skutečnost potvrzuje i výrobce trubek společnost [Anonymizováno], kdy se ze samotného výrobního procesu podává, že vadnou trubku (s dírami) není možné vyrobit s ohledem na skutečnost, že při výrobě je využit podtlak. Pokud by byly v trubkách díry, podtlak by se nevytvořil, trubky by se zhroutily a výrobní proces by se zastavil. Žalovaná neprokázala tedy právní důvod vzniku své pohledávky ani její výši. Vyčíslení škody je neprůkazné a výše škody je neodůvodněná. Sama žalovaná si je vědoma toho, že k tlakové zkoušce mělo dojít před zasypáním potrubí, nicméně svádí nemožnost tohoto provedení na počasí. Za počasí nemůže být logicky odpovědná žalobkyně. Stejně tak nemůže být odpovědná za to, že žalovaná provedla tlakové zkoušky nesprávným způsobem a ignorovala zápisy generálního dodavatele ve stavebním deníku, který na vadné trubky i na vadně provedené tlakové zkoušky upozorňoval. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné.

5. Na základě provedeného dokazování zjistil soud prvního stupně tento skutkový stav věci: Žalobkyně je obchodní společností, s předmětem činnosti mimo jiné provádění staveb, jejich změn a odstraňování a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Žalovaná je rovněž obchodní společností, jejímž předmětem činnosti je rovněž mimo jiné provádění staveb, jejich změn a odstraňování a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Mezi účastníky je nesporné, že mezi nimi byla v roce 2022 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodání zboží obsaženého v jednotlivých vystavených fakturách, a že takto vymezený předmět koupě byl žalobkyní žalované postupně dodán. Uvedený závěr vyplývá i z provedených listinných důkazů. Jedná se konkrétně o faktury č. 2480514, č. 2480513, č. 2480514, č. 2480513, všechny se splatností 30. 7. 2022, dále o faktury č. 2480628 a č. 2480627, se splatností 28. 8. 2022, faktury č. 2480605 se splatností 26. 8. 2022, č. 2480585 se splatností 26. 8. 2022, č. 2480540 se splatností 30. 7. 2022, č. 2480512 se splatností 29. 7. 2022, č. 2480503 se splatností 28. 7. 2022, č. 2480484 se splatností 24. 7. 2022, č. 2480475 se splatností 22. 7. 2022, č. 2480474 se splatností 22. 7. 2022, č. 2480442 se splatností 9. 7. 2022, č. 24502163 se splatností 29. 7. 2022, č. 2480389 se splatností 30. 6. 2022, č. 2480388 se splatností 30. 6. 2022, č. 2480387 se splatností 30. 6. 2022, č. 2480389 se splatností 30. 6. 2022, č. 2480442 se splatností 9. 7. 2022, č. 2480474 se splatností 22. 7. 2022, č. 2480475 se splatností 22. 7. 2022, č. 24502163 se splatností 23. 7. 2022, č. 2480484 se splatností 24. 7. 2022, č. 2480503 se splatností 28. 7. 2022, č. 2480512 se splatností 29. 7. 2022, č. 2480513 se splatností 30. 7. 2022, č. 2480514 se splatností 30. 7. 2022, č. 2480540 se splatností 30. 7. 2022, č. 2480585 se splatností 25. 8. 2022, č. 2480605 se splatnost 26. 8. 2022, č. 2480627 se splatností 28. 8. 2022 a č. 2480628 se splatností 28. 8. 2022. S uvedenými fakturami pak korespondují rovněž dodací listy. Strany rovněž shodně tvrdily, že žalovaná odebrané zboží v celkové hodnotě 503 475,95 Kč částečně uhradila platbami ve výši 9 490 Kč, 13 432,79 Kč, 34 760,96 Kč a 12 650,50 Kč. Sporným pak není mezi stranami ani to, že zbývající část ceny zboží v hodnotě 433 141 Kč žalovaná neuhradila, ale uplatnila vůči žalobkyni jednostranné započtení svých pohledávek vyplývajících z náhrady škody způsobené dodáním vadných trubek, které žalovaná u žalobkyně reklamovala.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně shoduje, neboť má oporu v provedeném dokazování (včetně nesporných tvrzení účastníků) a nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Mezi stranami však bylo sporné především to, zda pohledávky žalované vůči žalobkyni byly způsobilé k jednostrannému započtení, respektive, zda vůbec řádně vznikly, a to s ohledem na to, zda bylo zboží řádně reklamováno, jaká byla povaha vad dodaného zboží (trubek), zda vady vůbec existovaly v době předání zboží, a případně zda žalovaná postupovala správně při instalaci potrubí, jeho zkoušce, či při odstraňování vad.

8. Z hlediska pohledávek žalované, jež uplatnila k započtení, dospěl soud prvního stupně k následujícím (skutkovým) závěrům:

9. Některé z dodaných trubek k okamžiku přezkoumání vykazovaly vady v podobě ztenčení stěn a proděravění. Nebylo však prokázáno, kdy a jakým způsobem vady vznikly. Na základě provedených důkazů nelze vyloučit možnost, že vady vznikly již při výrobě a např. se následně projevily. Stejně tak je ovšem možné, že vznikly v důsledku nesprávné manipulace ze strany zaměstnanců žalované. Výše žalovanou uplatňovaných pohledávek je pak do značné míry ovlivněna tím, že oprava kanalizace byla prováděna bezvýkopovou metodou. Náklady na opravu v žalobkyní požadovaném rozsahu by nevznikly, pokud by byly vady potrubí odhaleny přímo při převzetí, nejpozději při jeho pokládce před zasypáním. Nebylo přitom postaveno na jisto, že všechny vady potrubí byly v době převzetí a pokládky skutečně skryté, a proto není ani jisté, zda žalovaná vady měla a mohla odhalit či nikoliv. Tím spíše uvedené platí za situace, kdy nyní jsou některé z vad seznatelné pouhým pohledem. Za současného stavu proto nelze bez dalšího posoudit, zda sama žalovaná a v jakém rozsahu nepřispěla ke vzniku škody. Znalecké posudky ([jméno FO] – navrhla žalovaná, a [tituly před jménem] [jméno FO] – navrhla žalobkyně) nedávají na uvedené otázky jasnou odpověď, neboť připouští více možností vzniku poškození trubek. Přestože aktivní pohledávky žalované byly založeny z titulu náhrady škody, žalovaná výši této škody nedoložila. I pokud by byla detailně doložena cena jednotlivých prací nutných k opravě sporného potrubí, nic by to nezměnilo na tom, že není zřejmé, jaký podíl na takto vymezené škodě má žalobkyně a jaký žalovaná. Výše škody je tedy fakticky určena čistě prohlášením žalované, což soud prvního stupně, i s ohledem na výše uvedené pochyby o způsobu vzniku vad a povaze vad, považoval za nedostatečné. Pokud jde o důkazní návrhy v podobě výslechu svědků [Anonymizováno], předložení stavebního deníku od generálního dodavatele, výslechu zástupce společnosti [Anonymizováno] (výrobce sporných trubek), a vyhotovení znaleckých posudků za účelem zjištění příčiny vzniku vad a zkoumání výše uplatněné škody, považoval soud prvního stupně tyto důkazní návrhy za nadbytečné. Dle jeho názoru totiž přesahují rozsah nyní posuzovaných otázek, neboť se jedná o rozsáhlé a složité dokazování, sloužící toliko k odstranění nejistoty a neurčitosti pohledávky, kterou žalovaná uplatnila k jednostrannému započtení. Takový postup není dle soudu prvního stupně v tomto řízení na místě a nelze jím neúměrně zatěžovat řízení o pohledávce žalobkyně.

10. Odvolací soud se s těmito (skutkovými) závěry soudu prvního stupně, a zejména jejich hodnocením v rámci právní kvalifikace věci, shoduje, jak rozvede více níže.

11. Na vztah účastníků soud prvního stupně správně aplikoval režim o. z., a to dle ust. § 3028 odst. 1, resp. odst. 3 o. z., když k uzavření kupní smlouvy došlo v roce 2022.

12. Podle § 2079 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu (odst. 1). Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně (odst. 2).

13. Podle § 1914 odst. 1 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy.

14. Podle § 1914 odst. 2 o. z. je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

15. Podle § 2099 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Za vadu se považuje i plnění jiné věci. Za vadu se považují i vady v dokladech nutných pro užívání věci.

16. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

19. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

20. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

21. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

22. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci uzavřeli v roce 2022 kupní smlouvu dle § 2079 a násl. o. z., žalobkyně dodala žalované objednané zboží (potrubí), žalovaná toto zboží částečně uhradila s tím, že neprovedla platbu za zboží, resp. nezaplatila kupní cenu ve výši žalované jistiny, tj. v částce 433 141 Kč.

23. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně řešil otázku, zda došlo k zániku této (pasivní) pohledávky žalobkyně (ve výši žalované jistiny) v důsledku započtení (aktivní) pohledávky ze strany žalované, či nikoliv.

24. Dle komentářové literatury k ust. § 1987 odst. 2 o. z. (srovnej Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1141-1147: J. Šilhán) důvodová zpráva zdůrazňuje, že „započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů“. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran (např. narovnáním dle § 1903, případně zrušením dohodou dle § 1981). Nemohou být ale jednostranně „řešeny“ jen započítacím úkonem jedné ze stran…Vzhledem k tomu, že účinkem započtení je trvalý a definitivní zánik pohledávek, je požadavek určitosti a jistoty do značné míry zcela nevyhnutelný… O nižší míře „jistoty“ pohledávky lze pak dle komentáře hovořit v případě „pohledávek, u kterých protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky; nesmí jít ovšem o svévolné a ničím nepodložené popírání existence… Vždy musí jít o „nejistotu“ a „neurčitost“ určitého kvalifikovaného rozměru, který již přesahuje obvyklé meze, které účastníci příslušných vztahů oprávněně očekávají a které musejí obecně akceptovat. Důkazní břemeno ohledně nesplnění předpokladů kompenzability, a tedy neoprávněnosti započtení nese ta strana, která to vůči druhé straně namítá“.

25. Také např. dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

26. Důkazní břemeno ohledně oprávněnosti, resp. důvodnosti aktivní pohledávky, tedy nároku uplatněného započtením, nese žalovaná. Důkazní břemeno ohledně neoprávněnosti započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. pak nese žalobkyně.

27. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně, že žalobkyně naplnění podmínek uvedeného ustanovení prokázala. V tomto směru odkazuje pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na odst. 29. až 34. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

28. Zdůrazňuje, že byť soud prvního stupně k otázce oprávněnosti aktivní pohledávky žalované provedl poměrně podrobné dokazování, nemohl jednoznačně uzavřít, že by byl tento nárok dán po právu, a to navíc v uplatněné výši. V tomto směru se odvolací soud shoduje se skutkovými závěry soudu prvního stupně a akcentuje, že se jedná především o otázku odbornou. Soud prvního stupně vzal v potaz závěry obou znaleckých posudků, když ani závěry znalce [jméno FO] (znalecký posudek předložený žalovanou) nejsou zcela jednoznačné. Vyjasnění otázky vzniku nároku žalované (ať již z titulu odpovědnosti za vady předmětu koupě či z titulu náhrady škody – zde viz § 1925 o. z.) by vyžadovalo další poučení žalované ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. (právě z důvodu jejího důkazního břemene k uvedené otázce) a provedení dalšího dokazování. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že po poučení soudu prvního stupně o institutu neúplné apelace dle § 119a o. s. ř. při jednání dne 16. 2. 2024 účastníci navrhovali k uvedeným sporným otázkám další důkazy. Žalobkyně navrhla výslech svědků ([Anonymizováno]), vyžádání stavebního deníku od generálního dodavatele za předmětné období, výslech svědka – zástupce společnosti [adresa]), žalovaná pak vyhotovení znaleckých posudků, a to jednak k otázce, zda vady, které byly zjištěny, byly vadami, které mají příčinou souvislost se vznikem škody, a dále ke zkoumání výše škody.

29. Je evidentní, že samotná existence započítávaných (aktivních) pohledávek, tedy věcná hmotněprávní legitimace žalované k tomuto nároku vůči žalobkyni, je za stávajícího důkazního stavu pochybná. Otázka, zda je započítávaná pohledávka vůbec existentní, a v jaké výši, by byla předmětem obsáhlého dokazování (navrženého jak žalobkyní, tak žalovanou – viz shora). Takový postup ust. § 1987 odst. 2 o. z. nepředpokládá (viz důvodová zpráva a komentářová literatura včetně citované judikatury).

30. Také odvolací soud tedy uzavírá, že žalovanou započítávané pohledávky vůči nároku žalobkyně na zaplacení kupní ceny jsou nejisté a neurčité, a tudíž nejsou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilé k započtení. K důvodné námitce žalobkyně (dovolání se relativní neplatnosti započtení aktivní pohledávky) v tomto směru tak účinky započtení nenastaly a žalovaná pohledávka žalobkyně nezanikla. Žalovaná je bude muset vůči žalobkyni tedy případně uplatnit samostatnou žalobou v samostatném řízení.

31. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobě výrokem I. svého rozsudku vyhověl, a kromě žalované jistiny přiznal žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 o. z., běžící od data splatnosti jednotlivých faktur, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Ze všech těchto uvedených důvodů odvolací soud podle ust. § 219 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku I. výrokem I. svého rozsudku potvrdil, a to včetně nákladových výroků II. a III. (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Soud prvního stupně správně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (plně procesně úspěšná žalobkyně) a o náhradě nákladů řízení státu (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně) dle § 148 odst. 1 o. s. ř., a rovněž správně stanovil i jejich výši. Odvolací soud v tomto směru odkazuje pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na odstavce 35. až 39. odůvodnění napadeného rozsudku.

33. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně úspěšná žalobkyně a náleží jí proto vůči žalované právo na náhradu těchto nákladů v plném rozsahu (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří odměna za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované, účast při jednání odvolacího soudu dne 25. 9. 2024) z tarifní hodnoty 433 141 Kč po 10 060 Kč (§ 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), tj. 20 120 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 600 Kč, náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu dle § 14 odst. 3 AT za 4 půlhodiny á 100 Kč, tj. 400 Kč, cestovné na trase [adresa] a zpět, celkem 56 km, při spotřebě 13,5 l/100 km v celkové výši 603 Kč, a 21 % DPH z částky 21 723 Kč ve výši 4 561,83 Kč, celkem tedy 26 285 Kč po zaokrouhlení. Při výpočtu cestovného vycházel odvolací soud z údajů ve velkém technickém průkazu použitého vozidla (spotřeba, typ pohonných hmot) a dále z vyhlášky č. 398/2023 Sb. (ceny pohonných hmot a výše základní náhrady). Nepřiznal pak odměnu za úkon právní služby – porada s klientem přesahující 1 hodinu (13. 9. 2024). Tento úkon považuje odvolací soud za neúčelný. Žalobkyně reagovala prostřednictvím svého právního zástupce na odvolání žalované ze dne 4. 6. 2024 svým vyjádřením ze dne 4. 7. 2024. Poté již žádné další podání protistrany ani výzva soudu nenásledovala a bylo pouze nařízeno jednání odvolacího soudu na 25. 9. 2024. Nebyl tedy důvod jakkoli reagovat na případné „nové“ argumenty či výzvy, a za tímto účelem organizovat předmětnou poradu. Odvolací soud určil místo plnění přiznaných nákladů odvolacího řízení k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení