25 Co 167/2023 - 221

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Jiřího Pacovského a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno].[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] o zaplacení 4 547 512,76 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 4. 10. 2022, č. j. 46 C 112/2022 - 95, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 547 512,76 Kč od [datum] do [datum], zamítá; jinak se v tomto výroku potvrzuje, pouze však v tom správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 547 512,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 547 512,76 Kč od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 431 143 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 81 252 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha - východ (dále jen: „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 10. 2022, č. j. 46 C 112/2022 - 95 (dále jen: „napadený rozsudek“), ve výroku I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 4 547 512,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 4 547 512,76 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve výroku II. pak žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 451 766,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 451 766,68 Kč od [datum] do zaplacení a konečně ve výroku III. pak uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 431 617,07 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že mezi žalobkyní a [právnická osoba]., byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu (dále i jen: „smlouva o nájmu“) dopravního prostředku (dále i jen: „vozidlo“). Část smlouvy byla určena odkazem na obchodní podmínky, které se podpisem smlouvy staly její nedílnou součástí. Čl. VI odst. 1 všeobecných obchodních podmínek stanoví zákaz zatížení vozidla jakýmikoliv právy třetích osob a povinnost vzniku těchto práv zabránit, především pak zákaz přenechání vozidla k užívání třetím osobám. Takovým jednáním je zcela bez pochyby uzavření smlouvy, jejímž předmětem je podnájem vozidla ve smyslu § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou DNH, a.s., uzavřela dne [datum] se společností [Anonymizováno] (dále i jen: „smlouva o podnájmu“). Nárok v žalobě proti žalované byl uplatněn z titulu jejího prohlášení jako ručitele ve smyslu § 2018 o. z. Žalovaná se v prohlášení učiněném v písemně formě žalobkyni zavázala splnit za [právnická osoba]. dluhy ze smlouvy o nájmu, pokud nebudou splněny z její strany. V prohlášení bylo současně přesně vymezeno, jakého závazku se prohlášení týká a soud prvního stupně shledal toto prohlášením platným, když poukázal mimo jiné na ustanovení § 2019 o. z. Nárok žalobkyně na zaplacení 2 396 242,86 Kč včetně daně z přidané hodnoty požadovaný v souladu s čl. XIV odst. 10 bodu 2 všeobecných obchodních podmínek představující pouze kalkulovanou zůstatkovou hodnotu vozidla je oprávněný. Z důvodu odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy ze strany žalované současně žalobkyni v souladu s čl. XIV odst. 10 bodu 3 všeobecných obchodních podmínek vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z budoucích splátek nájemného, splatných po dni odstoupení od smlouvy, stanovených ve smlouvě, tj. ze součtu zbylých 51 splátek z celkových 60 splátek, ve výši 205 269,90 Kč, a dále pak nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s čl. XIII odst. 7 všeobecných obchodních podmínek ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení s vrácením vozidla, a to ve výši 1 946 000 Kč za období od [datum] do [datum]. Soud prvního stupně dále žalobkyni přiznal úrok z prodlení od data následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Žaloba však byla zamítnuta v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částek odpovídajících smluvním pokutám, tj. ve výši 43 106,68 Kč a 408 660 Kč, jelikož smluvní pokuta je institutem utvrzení dluhu, která dani z přidané hodnoty, na rozdíl od kalkulované zůstatkové hodnoty vozidla představující odměnu za poskytnutí služby za úplatu, nepodléhá.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala odvolání žalovaná, a to proti jeho výrokům I. a III. Uvedla, že v průběhu celého řízení nebyl předložen originál smlouvy o podnájmu ze dne [datum], ze které soud prvního stupně dovodil, že došlo k podstatnému porušení smlouvy o nájmu ze dne [datum]. Žalovaná přitom v průběhu celého řízení upozorňovala na to, že se jedná o pouhou kopii, přičemž stanovisko žalované je setrvale takové, že žalovaná sporuje pravost svého podpisu na této smlouvě. Ze strany soudu prvního stupně však byla tato tvrzení žalované označena jako účelová a soud prvního stupně se jimi odmítl dále zabývat. V civilním řízení mohou za důkaz sice sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i kopie smluv, avšak takovýto důkaz nemá stejné účinky jako originál listiny, na níž je vlastnoruční podpis účastníka řízení, jak vyplývá mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018. Žalovaná dokonce navrhla i provedení důkazu znaleckým posudkem za účelem zjištění pravosti podpisu žalované, avšak tento důkazní návrh byl zamítnut. Soud prvního stupně své závěry o oprávněnosti nároku žalobkyně opřel i o úřední záznamy o výslechu [jméno FO] a žalované, z nichž údajně vyplývá, že smlouva o podnájmu byla uzavřena. Tím byl však narušen princip rovnosti účastníků v civilním soudním řízení, jelikož žalobkyně nemohla čerpat důkazy z přípravného trestního řízení a navíc užití protokolu o výslechu svědka z trestního řízení obchází svědeckou výpověď před civilním soudem, při které by bylo možné klást svědkovi otázky. Žalovaná i výslech [jméno FO] výslovně navrhovala, avšak i tento důkazní návrh byl zamítnut. Soud prvního stupně se pak vůbec nezabýval námitkou žalované, že [jméno FO] dané vozidlo užíval z pozice člena dozorčí rady [právnická osoba]., a nikoliv na základě oné tvrzené smlouvy o podnájmu. Vzhledem k tomu tak nemohlo dojít k podstatnému porušení smlouvy o nájmu, a žalobkyně tudíž nebyla oprávněna od smlouvy o nájmu odstoupit, a žalované proto nevznikl ručitelský závazek. Soud prvního stupně pak ani v rámci předběžné otázky neposoudil platnost odstoupení žalobkyně od smlouvy o nájmu ze dne [datum]. Rovněž byla zcela opominuta námitka žalované, že vozidlo nebylo vráceno společností [právnická osoba]. z důvodu, že bylo převzato do úschovy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] z podnětu žalobkyně, a to na základě usnesení Policie ČR. Podle § 2022 o. z. přitom platí, že může ručitel plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem. Vzhledem k tomu, že nemohlo dojít k vrácení vozidla zcela z důvodu na straně žalobkyně jakožto věřitele, je žalovaná oprávněna plnění žalobkyni odepřít. S ohledem na vše uvedené žalovaná navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn ve výroku I. tak, že žaloba bude zcela zamítnuta.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že existence smlouvy o podnájmu i skutečnost, že byla podepsána přímo žalovanou, byla prokázána z protokolů o podaných vysvětleních pana [jméno FO] i žalované. I v řízení o vydání vozidla [právnická osoba]. ještě ve svém vyjádření ze dne [datum] potvrzovala uzavření smlouvy o podnájmu, když argumentovala, obdobně jako žalovaná v rámci podání vysvětlení, že smlouva pouze nebyla fakticky naplněna. Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) pak v žádném ustanovení neukládá soudu povinnost provádět důkazy pouze jejich originály. Protokoly o podaných výpovědích jsou proto přípustnými důkazy, jelikož podle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Jeden z napadaných protokolů pak ostatně zachycuje vysvětlení podané žalovanou, tedy účastníkem tohoto řízení, a za této situace má proto provedení tohoto protokolu jako důkazu dokonce přednost před případným účastnickým výslechem žalované. Soud prvního stupně pak zcela správně nepřihlédl k důkazním návrhům žalované výslechem [jméno FO] a znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, neboť tyto důkazní návrhy byly navrženy až po koncentraci řízení, a jejich provedení je tak nepřípustné, a současně byly navrženy k prokázání skutečností, které již byly dostatečně zjištěny z jiných důkazních prostředků, pročež by připuštění dalších důkazních návrhů bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Argument, že žalovaná má jako ručitel právo odepřít plnění z důvodu nemožnosti plnění primárního dlužníka vinou věřitele je pak pouze účelovým tvrzením, jelikož žalovaná a [právnická osoba]. vydání vozidla žalobkyni aktivně brání. Žalobkyně od počátku a opakovaně žádala o okamžité vydání vozidla z úschovy, nejprve v rámci trestního řízení a později v rámci civilního řízení. Uložení vozidla do policejní a následně soudní úschovy tedy nijak nebránilo společnosti [právnická osoba]. splnit i v takové situaci svůj závazek, tedy vrátit vozidlo žalobkyni, jelikož by postačilo, kdyby [právnická osoba]. s vydáním vozidla z úschovy vyslovila souhlas. Procesní postup [právnická osoba]. byl nicméně od počátku přesně opačný, jelikož od počátku vydání vozidla z úschovy aktivně brání. Žalobkyně naopak od počátku upozorňuje, že po vydání a zpeněžení vozidla by byl dluh [právnická osoba]. a žalované o výnos zpeněžení vozidla ponížen. I přesto je však vydání vozidla nadále bráněno. Ze všech výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a shledal odvolání žalované částečně opodstatněným, avšak z jiných než žalovanou uváděných důvodů. Výrok II. napadeného rozsudku nebyl podaným odvoláním dotčen a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).

5. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: a) Žalobkyně a [právnická osoba]., jednající prostřednictvím žalované, uzavřely dne [datum] smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat [právnická osoba]., k užívání motorové vozidlo tov. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] na dobu 60 měsíců a [právnická osoba]., se za jeho užívání zavázala žalobkyni měsíčně hradit částku ve výši 40 249 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky operativního full service leasingu č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], které upravují vzájemná práva a povinnosti smluvních stran včetně zákazu zatížení předmětu nájmu (tedy vozidla) jakýmikoliv právy třetích osob a zákazu přenechání vozidla k užívání třetím osobám (čl. VI odst. 1) a způsoby ukončení nájemní smlouvy včetně nároků stran z toho vyplývajících (čl. XIV odst. 10). Všeobecné obchodní podmínky jsou opatřeny podpisem žalované. Žalovaná se na základě prohlášení ručitele dne [datum] zavázala splnit závazky vyplývající [právnická osoba]., ze smlouvy, nebudou-li splněny ze strany [právnická osoba]., především pak řádně uhradit platby, které jdou k tíži [právnická osoba]., po dobu trvání smlouvy, jakož i po jejím skončení. b) [právnická osoba].,[Anonymizováno]jednající prostřednictvím žalované, uzavřela dne [datum] smlouvu se společností [Anonymizováno], jednající prostřednictvím [jméno FO], na základě které se zavázala přenechat k užívání vozidlo na dobu dvou let a společnost [Anonymizováno] se za jeho užívání zavázala měsíčně hradit částku 40 248 Kč. Jako zástupce podnajímatele byla uvedena členka představenstva žalované, jako zástupce podnájemce byl uveden jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] Kirscher. Skutečnost, že [právnická osoba]., uzavřela dne [datum], tedy pouhé dva dny po podpisu smlouvy, se společností [Anonymizováno] smlouvu o podnájmu, byla prokázána především samotnou smlouvou o podnájmu, která byla opatřena podpisem [jméno FO] a žalované. Námitku pravosti a správnosti smlouvy o podnájmu vznesenou ze strany žalované až u jednání soudu soud prvního stupně považoval za zcela účelovou, a to rovněž z důvodu, že důkaz touto smlouvou nestojí osamoceně, ale zjištění z něho učiněná jsou podporována dalšími nepřímými důkazy, jelikož z úředních záznamů o podaném vysvětlení na policii [jméno FO] a žalované bylo prokázáno, že oba dva se na policii k užívání vozidla [jméno FO] vyjadřovali a oba dva si přinejmenším byli existence smlouvy o podnájmu vědomi. Rovněž pak bylo prokázáno, že namísto [právnická osoba]. v následujících měsících po uzavření smlouvy žalobkyni pravidelně hradila částky odpovídající výši nájmu vozidla právě společnost [Anonymizováno], jelikož bylo mimo jiné prokázáno, že dne [datum] a dne [datum] byly na účet žalobkyně přijaty platby od společnosti [Anonymizováno] ve výši 40 248 Kč. S ohledem na uvedené tak nelze ani přisvědčit tvrzení žalované, že [jméno FO] užíval vozidlo ze své pozice člena dozorčí rady [právnická osoba]. Jiný závěr o skutkovém stavu věci než ten, že skutečně došlo k přenechání vozidla k užívání ze strany [právnická osoba]. společnosti [Anonymizováno], by podle soudu prvního stupně s ohledem na zjištění učiněná z provedeného dokazování postrádal jakékoliv logické vysvětlení. c) Žalobkyně následně dne [datum] od smlouvy odstoupila z důvodu závažného porušení smlouvy ze strany [právnická osoba]., kterého se měla dopustit tím, že vozidlo přenechala k užívání třetí osobě v rozporu se všeobecnými obchodními podmínkami, přičemž současně žalobkyně vyzvala [právnická osoba]., k vrácení vozidla. [právnická osoba]., odstoupení od smlouvy jako neoprávněné neakceptovala a vozidlo žalobkyni nevrátila. Vozidlo bylo následně zajištěno policií a vzato do soudní úschovy [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Žalobkyně požádala [právnická osoba]., o udělení souhlasu k vydání vozidla z úschovy. Žalobkyně se pak v současnosti domáhá nahrazení souhlasu (mimo jiné) [právnická osoba]. s vydáním vozidla z úschovy, přičemž řízení je vedeno u [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Dlužný kapitál k měsíci odstoupení činil podle vyúčtování částku 2 396 242,86 Kč (z toho daň z přidané hodnoty ve výši 415 876,86 Kč). Kalkulovaná zůstatková hodnota vozidla pak částku 1 996 114,50 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala [právnická osoba]., ke splnění dluhu. Žalobkyně rovněž vyzvala před podáním žaloby ke splnění dluhu z titulu prohlášení ručitele žalovanou. Žalovaná byla členem představenstva [právnická osoba]. v období od [datum] do [datum] a od [datum] je členem dozorčí rady [právnická osoba]. [jméno FO]. Ten byl pak jednatelem společnosti [Anonymizováno] v období od [datum] do [datum] a jejím společníkem v období od [datum] do [datum].

6. Odvolací soud se s takto soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem uvedeným v předchozích odstavcích zcela ztotožňuje, přičemž je na místě zejména zdůraznit naprosto správné a logické úvahy soudu prvního stupně uvedené v odstavci 5b rozsudku. Odvolací soud se tedy zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně ohledně pravosti smlouvy o podnájmu ze dne [datum]. Pro odvolací soud byla pro posouzení této otázky zásadní zejména prokázaná skutečnost, že společnost [Anonymizováno] žalobkyni uhradila (konkrétně ve dnech [datum] a dne [datum], viz opět odst. 5b rozsudku) částky odpovídající výši podnájemného sjednaného ve smlouvě o podnájmu (které se jen o 1 Kč lišilo od nájemného sjednaného ve smlouvě o nájmu), přičemž již pouze z této skutečnost se jeví jako jediné racionální vysvětlení, že smlouva o podnájmu byla skutečně uzavřena a že je tedy pravá. Tento závěr je pak podpořen i shora uvedenými záznamy o podaném vysvětlení [jméno FO] a žalované (viz opět odst. 5b rozsudku). K námitkám žalované ohledně provedení dokazování těmito záznamy pak lze uvést, že je pravdou, že v občanském soudním řízení nebývá obecně ve většině případů na místě, aby byly svědecké výslechy nahrazovány pouze protokoly či záznamy z jiných řízení. Provedení takovýchto důkazů však samo o sobě zakázáno v občanském soudním řízení není. V daném případě pak soud prvního stupně i soud odvolací z těchto záznamů zjistil pouze a jen tu samotnou skutečnost, že [jméno FO] a žalovaná na Policii ČR připustili existenci dané smlouvy o podnájmu, pro kteréžto zjištění je podle závěru odvolacího soudu možné a logické z těchto záznamů vycházet. Odvolací soud pak zdůrazňuje, že i kdyby těchto záznamů vůbec nebylo, stejně by dospěl ke stejnému závěru ohledně pravosti smlouvy o podnájmu, a to vzhledem ke shora rozebíraným platbám, které byly pro odvolací soud o dost zásadnější než ony úřední záznamy.

7. Odvolací soud pak souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci ani již nebylo třeba doplňovat dokazování žalovanou navrženým posudkem z oboru písmoznalectví, jelikož pravost listiny a podpisu žalované na ní byla prokázána jinými v řízení provedenými důkazy. Stejně tak i odvolací soud souhlasí s tím, že soud prvního stupně zamítl návrh na výslech [jméno FO], jelikož byl navržen v rozporu se zásadou tzv. koncentrace řízení, tedy v rozporu s ustanovením § 118b odst. 1 o. s. ř., protože zde nešlo od důkaz, kterým by byla zpochybňována věrohodnost jiného důkazu (úředního záznamu), nýbrž o důkaz, který měl prokázat skutkový stav jinak. Odvolací soud je pak ostatně i názoru, že vzhledem k dostatečně prokázanému skutkovému stavu jinými důkazy nebylo ani provedení tohoto výslechu třeba, aby bylo možné věc rozhodnout.

8. K argumentaci žalované, že byla v řízení předložena pouze kopie smlouvy o podnájmu je třeba jednak uvést, že v občanském soudním řízení je možné provádět důkazy i pouhými kopiemi listin (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3895/2016). Je pravdou, že v občanském soudním řízení má při řešení otázky pravosti listiny vliv, zda byla předložena její kopie či originál (konkrétně na to, který z účastníků nese ohledně prokázání pravosti listiny břemeno důkazní, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). V projednávané věci však soud prvního stupně i soud odvolací dospěly na základě shora rozebraného dokazování ke skutkovému závěru, že jde o pravou listinu (respektive kopii pravé listiny), a proto není pro věc samu zásadní, že by v případě neprokázání toho, zda listina je či není pravá, nebyla co do této otázky úspěšná žalobkyně jako předkladatelka kopie listiny.

9. Nad rámec skutečností výslovně uvedených soudem prvního stupně v napadeném rozsudku odvolací soud zjistil z všeobecných obchodních podmínek operativního full service leasingu č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] provedených k důkazu již soudem prvního stupně (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1154/2017), že čl. VI. odst. 1 těchto podmínek stanoví, že porušení tohoto ustanovení (obsahující mimo jiné zákaz zatížení vozidla jakýmikoliv právy třetích osob a výslovně i zákaz přenechání vozidla k užívání třetím osobám) je považováno za podstatné porušení nájemní smlouvy. Čl. XIV odst. 10 pak stanoví, že pokud pronajímatel odstoupí od nájemní smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení, je nájemce povinen uhradit pronajímateli mimo jiné kladný rozdíl mezi dlužnou kapitálovou částí (tj. součet kalkulované zůstatkové hodnoty vozidla a budoucích dosud neuhrazených splátek odúročených ke dni ukončení nájemní smlouvy) a prodejní cenou opotřebovaného vozidla s tím, že pokud není vozidlo vráceno pronajímateli, prodejní cena vozidla se nezapočítává, čímž však není dotčeno právo pronajímatele na vrácení vozidla. Dále pak čl. XIV odst. 10 stanoví, že pokud pronajímatel odstoupí od nájemní smlouvy z důvodu jejího podstatného porušení je nájemce povinen uhradit pronajímateli mimo jiné dále smluvní pokutu ve výši součtu nákladů pronajímatele vzniklých s odebráním vozidla a případným vymáháním všech dlužných splátek nájemného, vyúčtovaných smluvních pokut a náhrad škod nebo jiných dlužných úhrad, nákladů účelně vynaložených pronajímatelem na opravy, částky 10 % z budoucích splátek nájemného včetně DPH, splatných po odstoupení od nájemní smlouvy stanovených v této smlouvě. Čl. XIII odst. 7 pak mimo jiné stanoví, že pokud nájemce nesplní výzvu pronajímatele k vrácení vozidla, pronajímatel vozidlo odebere nájemci a nájemce je povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši [právnická osoba] Kč za každý den prodlení. Dále pak odvolací soud z předžalobní výzvy ze dne [datum] provedené k důkazu již soudem prvního stupně zjistil, že v ní byla poskytnuta lhůta k plnění tři dny od jejího doručení a z dodejky provedené k důkazu rovněž již soudem prvního stupně, že byla předžalobní výzva doručena žalované dne [datum].

10. K námitce žalované, že se soud prvního stupně vůbec nezabýval její argumentací, že [jméno FO] vozidlo užíval z pozice člena dozorčí rady [právnická osoba]., lze pak jen ve stručnosti uvést, že se touto námitkou naopak soud prvního stupně výslovně zabýval, přičemž ze shora uvedených důvodů (viz odst. 5b rozsudku) dospěl ke skutkovému závěru, že [jméno FO] užíval vozidlo jako jednatel společnosti [Anonymizováno], a nikoliv snad jako člen dozorčí rady [právnická osoba], s kterýmžto závěrem se odvolací soud plně ztotožňuje.

11. Odvolací soud pak z rozsudku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] ze dne [datum] provedeného v odvolacím řízení zjistil, že v řízení o uložení povinnosti souhlasit s vydáním vozidla z úschovy je procesní stanovisko [právnická osoba]. jako první žalované v tomto řízení takové, že navrhuje zamítnutí žaloby.

12. Ze shodných tvrzení účastníků pak odvolací soud zjistil, že tento rozsudek dosud nenabyl právní moci, protože proti němu bylo podáno odvolání, o kterém není dosud rozhodnuto.

13. Odvolací soud pak neprovedl žalobkyní navržený důkaz rozhodčím nálezem ze dne [datum], jelikož byl navržen v rozporu s principy tzv. neúplné apelace, tedy v rozporu s ustanovením § 205a o. s. ř.

14. Po právní stránce pak soud prvního stupně správně věc posoudil podle o. z.

15. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

18. Podle § 2215 odst. 2 o. z. zřídí-li nájemce třetí osobě užívací právo k věci bez souhlasu pronajímatele, považuje se to za hrubé porušení nájemcových povinností způsobující pronajímateli vážnější újmu.

19. Podle § 2018 odst. 1 o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat.

20. Podle § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu.

21. Podle § 2019 odst. 1 o. z ručení předpokládá platný dluh dlužníka; ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu.

22. Podle § 2021 odst. 1 o. z. věřitel má právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

23. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

24. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

25. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

26. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

27. Podle § 607 o. z připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

28. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že jednání spočívající v uzavření smlouvy o podnájmu ze dne [datum] představuje zcela bez pochyby porušení zákazu stanoveného v čl. VI. odst. 1 všeobecných obchodních podmínek (viz odst. 5a rozsudku). Na tomto místě odvolací soud uvádí, že již samotné uzavření smlouvy o podnájmu představuje zatížení vozidla právem třetí osoby a z tohoto pohledu by na výsledku věci ničeho nezměnilo, i kdyby teoreticky nebylo prokázáno, že pan [jméno FO] užíval vozidlo jako jednatel podnájemce (což i však prokázáno bylo).

29. Soud prvního stupně pak i správně uzavřel, že porušení shora uvedeného zákazu představuje podstatné porušení smlouvy, přičemž zde lze nad rámec argumentace soudu prvního stupně shora citovanými ustanoveními § 2215 odst. 1 a 2 o. z. poukázat na skutečnost, že si účastníci sami v čl. VI odst. 1 všeobecných obchodních podmínek sjednali, že porušení ustanovení tohoto článku je automaticky považováno za podstatné porušení nájemní smlouvy (viz odst. 9 rozsudku).

30. Soud prvního stupně pak rovněž zcela správně dospěl k závěru, že žalobkynino odstoupení od smlouvy o nájmu z důvodu tohoto podstatného porušení smlouvy bylo po právu, přičemž zde lze uvést, že není pravdou, jak uvádí žalovaná, že by se snad soud prvního stupně touto otázkou nezabýval, jelikož tento jeho závěr je minimálně z odst. 39, 40 a zejména 45 napadeného rozsudku zcela zjevný.

31. Odvolací soud pak i souhlasí se soudem prvního stupně, že není důvodná argumentace žalované, že žalovaná nemohla plnit dluh za [právnická osoba]., jelikož vrácení vozidla bylo [právnická osoba]., znemožněno právě pro jednání žalobkyně. Naprosto správně totiž soud prvního stupně poznamenal, že tato argumentace nemůže být shledána za důvodnou v situaci, kdy [právnická osoba]. odmítla žalobkyni udělit souhlas s vydáním vozidla ze soudní úschovy, přičemž se i v soudním řízení o nahrazení tohoto souhlasu tomu, že by měla povinnost tento souhlas dát, brání, což bylo potvrzeno i v odvolacím řízení zjištěnými skutečnostmi (viz odst. 11 a 12 rozsudku).

32. Správně pak soud prvního stupně s ohledem na shora rozebraná ustanovení všeobecných obchodních podmínek uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení 2 396 242,86 Kč včetně daně z přidané hodnoty požadovaný v souladu s čl. XIV odst. 10 všeobecných obchodních podmínek, představující pouze kalkulovanou zůstatkovou hodnotu vozidla, a to tedy bez přičtení (a nikoliv bez odečtení, jak pravděpodobně v důsledku písařské chyby nesprávně uvedl soud prvního stupně) budoucích, dosud neuhrazených splátek, odúročených ke dni ukončení smlouvy, které žalobkyně v předmětném řízení nepožaduje.

33. Stejně správně pak soud prvního stupně uzavřel, že z důvodu odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy ze strany žalované současně žalobkyni vznikl v souladu s čl. XIV odst. 10 všeobecných obchodních podmínek nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 % z budoucích splátek nájemného splatných po dni odstoupení od smlouvy, stanovených ve smlouvě, tj. ze součtu zbylých 51 splátek z celkových 60 splátek, a sice ve výši 205 269,90 Kč a rovněž pak vzhledem k nevrácení vozidla v souladu s čl. XIII odst. 7 všeobecných obchodních podmínek i nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč za každý den prodlení s vrácením vozidla ve výši 1 946 000 Kč za období od [datum] do [datum] (celkem 973 dní).

34. Zcela správně pak soud prvního stupně s odkazem na shora citovaná ustanovení § 2018 odst. 1 a § 2021 odst. 1 o. z. uzavřel, že žalobkyně má právo požadovat splnění těchto shora uvedených dluhů [právnická osoba]. po žalované z důvodu, že se žalovaná dne [datum] v písemná formě zavázala uhradit pohledávky žalobkyně plynoucí ze smlouvy o nájmu, jestliže nájemce (tedy [právnická osoba].) nesplní závazky ze smlouvy plynoucí, jakož výslovně i závazky, které je [právnická osoba]. povinna splnit při předčasném ukončení smlouvy nebo po jejím skončení (viz odst. 5a rozsudku). Správně pak i soud prvního stupně poukázal na shora citované ustanovení § 2019 odst. 1 o. z., které mimo jiné ve své větě za středníkem stanoví, že ručení lze poskytnout i pro dluhy budoucí nebo podmíněné, jakož i za soubor dluhů určitého druhu vznikajících dlužníku v určité době nebo soubor různých dluhů z téhož právního důvodu, přičemž i na základě tohoto ustanovení správně soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná ručí za všechny shora rozebrané dluhy dlužníka [právnická osoba].

35. Konečně pak zcela správně dospěl soud prvního stupně k závěru, že jelikož žalovaná kalkulovanou zůstatkovou hodnotu vozidla a smluvní pokuty neuhradila ani na výzvu žalobkyně, dostala se tím do prodlení ve smyslu § 1968 a § 1970 o. z., a žalobkyni proto náleží i úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Soud prvního stupně však přehlédl, že den [datum], na který připadl poslední den lhůty k plnění stanovený ve výzvě, představuje sobotu, a proto v souladu se shora citovaným ustanovením § 607 o. z. připadl poslední den této lhůty až na pondělí [datum], a proto měl být úrok z prodlení přiznán až od následujícího dne [datum], a nikoliv již ode dne [datum].

36. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 547 512,76 Kč od [datum] do [datum], zamítá, ve zbytku pak rozsudek v tomto výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil, pouze však v tom správném znění, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 547 512,76 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jelikož soud prvního stupně opomněl explicitně uvést, že jde v případě výše úroku z prodlení o roční výši, což však vyplývalo z odůvodnění napadeného rozsudku.

37. Z důvodu částečné změny rozsudku soudu prvního stupně pak odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná celkem co do částky 4 852 507,58 Kč (4 547 512,76 Kč plus 304 994,82 Kč představující ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně kapitalizovaný úrok z prodlení), tedy co do 90,92 % předmětu řízení, a má proto právo na náhradu 81,84 % svých nákladů řízení před soudem prvního stupně (90,92 % minus 9,08 % představujících část předmětu řízení, ve kterém byla úspěšná žalovaná). Výše jejích celkových účelně vynaložených nákladů před soudem prvního stupně pak byla soudem prvního stupně zcela správně stanovena na částku 526 812 Kč a odvolací soud pro stručnost v odůvodnění tohoto rozsudku na správný výpočet soudu prvního stupně včetně správné právní kvalifikace (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“) odkazuje. V souladu s výše uvedeným má pak žalobkyně právo na náhradu 81,84 % těchto nákladů, má tedy právo (po zaokrouhlení) na nahrazení celkem částky 431 143 Kč. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů stanovil odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

38. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla v odvolacím řízení neúspěšná pouze co do zcela nepatrné části předmětu řízení, a má tudíž právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto její náklady pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, tvořených odměnou stanovenou podle ustanovení § 6, § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 4 547 512,76 Kč v částce 26 500 Kč za každý ze 2 úkonů právní služby vykonaných advokátem, a to za sepis vyjádření k odvolání a účast na soudním jednání dne [datum] a v částce 13 250 Kč za 1 úkon v poloviční výši, a to za účast na jednáni dne [datum], při kterém nedošlo k zahájení jednání ve věci samé (srov. ustanovení § 11 odst. 2 a písm. g) a § 11 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy v částce 66 250 Kč, a dále tvořených paušální náhradou výdajů stanovenou ustanovením § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu v celkové částce 900 Kč za tyto celkem 3 úkony právní služby. Dále pak tvořených daní z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovenou ze shora uvedených částek v částce 14 101,50 Kč. Celková výše nákladů činí tedy (po zaokrouhlení) částku 81 252 Kč. Lhůtu k zaplacení náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení