25 Co 171/2024 - 772

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] – Slovenská republika zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o ochranu osobnosti a náhradu nemajetkové újmy k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2024 č. j. 17 C 283/2022-691 takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného proti výroku III rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, II a IV potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 20 047,30 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci na vlastní náklady písemnou omluvu následujícího znění: „[Jméno žalovaného] sa týmto ospravedlňuje p. [Jméno žalobce], trvale bytom [adresa], štátnemu občanovi Slovenskej republiky, za verejne vyjadrené, nepravdivé a pravdu hrubo skresľujúce informácie o jeho osobe, ktoré boli v minulosti zverejnené v newsletteri Družstevný magazín, jún - červen 2022, 87. vydanie, vydanom družstvom [název] so sídlom [adresa] IČO: [IČO], zapísanom v Obchodnom registri Okresného súdu [místo], oddiel: Dr, vložka č.: [číslo]P a súviseli s nasledovnými výrokmi: (i) Získané plné moci zneužívajú na presadenie osobnej pomsty [Jméno žalobce] za to, že členovia družstva už ďalej nechcú, aby ďalej [Jméno žalobce] spreneveroval ich prostriedky! (ii)Lenže MC […] Chcel sa pomstiť: ´Buď ja, alebo nikto´! Jednoducho – konkurzom sa zmocniť majetku všetkých členov, aby odmenil svojich ´verných´ [označení nového družstva]-čkárov, ktorým vôbec nevadí, že znehodnotil (- ´prejedol´/ kamsi vyviedol) odhadom medzi 73 až 90 % finančného majetku vloženého do družstva 23 tis. členmi, ktorí družstvom od založenia ´presli´. Majú [označení nového družstva]-čkári nejaké svedomie? (iii)MC nás všetkých podviedol, pretože od nás vylákal peniaze so sľubom, že ich bude zhodnocovať v rozmedzí – jako mu to situácia na trhu dovolí – od 2 do 12 %. Tento sľub však NIKDY nedodržal. Keby ho dodržal, dnešný majetok družstva mal byť MINIMÁLNE niekde v rozmedzí 23 – 27 mil. €. A koľko je? On sa chváli že 7. po audite 2019 počítáme s 5,5, ale speňažiteľná realita je ani nie 2 mil. €! Kam sa podeli tie peniaze? Keby sme to prepočítali na apartmány, mohli sme ich mať 210…? Toto ospravedlnenie činím z dôvodu, že vyššie uvedené informácie vzťahujúce sa k osobe p. [Jméno žalobce] sú nepravdivé a boli zverejnené na základe nepravdivých a pravdu hrubo skresľujúcich skutočností,“ a to doporučeným dopisem prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, bez vlastních doplnění či dovětků, s vlastnoručním podpisem žalovaného, na adresu žalobce [adresa] to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). V části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném přiznání zadostiučinění ve výši dalších [částka], žalobu zamítl (výrok III). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci plnou výši nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok IV).

2. Žalobce se žalobou doručenou okresnímu soudu dne 30. 8. 2022 domáhal po žalovaném písemné omluvy a dále přiznání zadostiučinění ve výši 5 000 EUR. Tvrdil, že byl zakládajícím členem družstva [označení], IČO: [IČO] (dále jen „[označení družstva]), ve kterém vykonával funkci předsedy družstva, kdy po dobu výkonu jeho funkce družstvo prosperovalo především díky know-how, které do družstva přinesl. V roce 2019 byl neplatně zbaven funkce předsedy družstva a vedení se ujali noví členové představenstva, včetně žalovaného. Po změně ve vedení se hospodářské výsledky družstva zhoršily natolik, že byl zjištěn jeho úpadek a nové vedení se pokusilo svalit vinu na žalobce, kdy byl ze strany nového představenstva opakovaně osočován z nejrůznějších protiprávních aktivit vůči družstvu, včetně zpronevěry. V družstevním magazínu [označení družstva] vydaném na období červen 2022 byly v následujících článcích zveřejněny tyto informace. V článku nazvaném „ČO SA DĚJE?“ byl úpadek družstva svalován na žalobce s tvrzeními, že žalobce zpronevěřoval prostředky členů družstva. V článku nazvaném „ZLO VÍŤAZÍ SAMO. stačí, ak statoční ľudia nerobia nič…“, byl znovu označen za původce úpadku družstva s tím, že se chtěl danému družstvu pomstít a zpronevěřil z družstva podstatnou část finančních prostředků. Daný magazín byl rozesílán všem členům družstva formou e-mailové zprávy, kdy v době rozeslání tohoto vydání mělo družstvo nejméně 2030 členů, pocházejících ze Slovenské republiky, České republiky a Polska. Žalovaný byl v době vydání magazínu jeho šéfredaktorem, prováděl korekturu a je uveden i jako autor obou zmíněných článků. Žalobce uvedl, že žalovaný výroky publikovanými v magazínu: „že členovia družstva už ďalej nechcú, aby ďalej [Jméno žalobce] spreneveroval ich prostriedky!“, dále „Chcel sa pomstiť: ´Buď ja, alebo nikto´! Jednoducho – konkurzom sa zmocniť majetku všetkých členov, aby odmenil svojich ´verných´ [označení nového družstva]-čkárov, ktorým vôbec nevadí, že znehodnotil (- ´prejedol´/ kamsi vyviedol) odhadom medzi 73 až 90 % finančného majetku vloženého do družstva 23 tis. členmi, ktorí družstvom od založenia ´presli´.“, příp. „MC nás všetkých podviedol, pretože od nás vylákal peniaze so sľubom, že ich bude zhodnocovať v rozmedzí – jako mu to situácia na trhu dovolí – od 2 do 12 %. Tento sľub však NIKDY nedodržal. Keby ho dodržal, dnešný majetok družstva mal byť MINIMÁLNE niekde v rozmedzí 23 – 27 mil. €. A koľko je? On sa chváli že 7. po audite 2019 počítáme s 5,5, ale speňažiteľná realita je ani nie 2 mil. €! Kam sa podeli tie peniaze? Keby sme to prepočítali na apartmány, mohli sme ich mať 210…?“, hrubě zasáhl do žalobcovi cti, důstojnosti, a že tyto výroky jsou způsobilé zasáhnout do vážnosti žalobce, jak v jeho podnikatelské, tak v soukromé sféře. Žalobce k jednotlivým výrokům uvedl, že se jedná pouze o tvrzení žalovaného bez předložení důkazů o pravosti těchto tvrzení, která mají pouze za cíl vykreslit žalobce jako kriminálníka. Žalobce k výrokům dále uvedl, že žalovaný pochybnosti ve vztahu k hospodářské situaci družstva nikdy s žalobcem nekonzultoval, když vycházel z „obecně známých skutečností“, nemá ekonomické vzdělání, a při sepisu článků do magazínu družstva vycházel z informací poskytnutých ostatními členy družstva. V době podání žaloby nebylo vůči žalobci zahájeno žádné trestní stíhání v souvislosti s jeho funkcí člena družstva, neexistovalo ani žádné rozhodnutí soudu, které by uznávalo žalobce vinným ze spáchání trestného činu v souvislosti s jeho působením v družstvu, příp. kterým by byla uložena povinnost žalobci k náhradě škody vůči družstvu, nebo jež by deklarovalo, že žalobce v pozici člena statutárního orgánu porušil své povinnosti při správě majetku družstva. Jedná se tedy o zcela vymyšlená tvrzení žalovaného, která nemají se skutečností nic společného. Vzhledem k tomu, že žalobce po skončení členství v [označení družstva] založil nové družstvo – [označení nového družstva]“), kde se znovu pokouší poskytovat svoje know how, zasáhly výše uvedené výroky do sféry podnikání žalobce, když na základě článků nevstoupil do [označení nového družstva] větší počet členů [označení družstva], kteří o to do té doby jevili zájem. Obsah výroků žalovaného se dostal i mezi nečleny družstva a k jeho obchodním partnerům, přičemž výroky žalovaného měly na osobu žalobce velmi negativní vliv, jelikož jej zásadním způsobem poškodily v očích ostatních členů i nečlenů [označení družstva], dále u jeho obchodních partnerů, a taktéž ovlivnily jeho rodinný život a zdravotní stav, když byl dokonce nucen přesunout svého syna do jiné školy. Po odvolání z funkce předsedy družstva na jaře 2020 zůstal žalobce bez zaměstnání. Po nějaké době založil [označení nového družstva], kam přešla část osob z [označení družstva]. Po vydání předmětného článku někteří členové [označení nového družstva] odešli, když uvěřili žalovanému a jeho výrokům v newsletteru, které nebyly ověřené. S ohledem na to, s jakou intenzitou zasáhly tyto výroky do osobní i profesní sféry žalobce, a dále vzhledem k tomu, že nelze tyto výroky považovat pouze za určitou kritiku žalovaného vůči žalobci, když žalovaný neprokázal pravdivý základ ani jednoho ze svých výroků uvedených v článcích, nelze požadovat pouze písemnou omluvu, ale požaduje také přiměřené zadostiučinění ve výši 5 000 EUR, když s následky se bude potýkat až do konce života.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Tvrdil, že do [označení družstva] vstoupil v roce 2014, kdy ho zaujala nabídka činnosti [označení družstva] především v nakupování rekreačních nemovitostí a jejich provozu a zhodnocování investic. Z těchto důvodů investoval do [označení družstva] částku [částka]. Po několika letech se však stále slibované investice většině členům družstva nevracely. Na členské schůzi konané dne [datum] žalovaný i ostatní členové uložili tehdejšímu představenstvu, jehož předsedou byl tehdy žalobce, aby v [označení družstva] provedli hloubkový audit. Poté došlo k rozkolu v [označení družstva], které se následně rozdělilo na dvě jednotky, když od původního [označení družstva] se oddělilo konkurenční družstvo [označení nového družstva], ve kterém byl předsedou opět zvolen žalobce. Žalovaný byl na členské schůzi dne [datum] zvolen jako člen představenstva a následně byl pověřen PR činností v rámci družstva, spočívající v komunikaci ve skupině na Facebooku a vedením družstevního magazínu, jehož výroky v něm uvedené jsou předmětem žaloby. Žalobce byl předsedou [označení družstva] po dlouhou dobu neplatně, když jeho mandát měl skončit v roce 2006, nesvolal poté členskou schůzi, která by zvolila nové předsednictvo, neprávem tak ve své funkci setrvával dalších 14 let. Dne [datum] došlo k uzavření dohody o urovnání mezi žalobcem a představenstvem, kdy za žalobcovo know how mu byla vyplacena částka ve výši [částka] a ještě v dubnu a v květnu 2020 si žalobce opětovně vyplatil z pokladny [označení družstva] [částka], čímž připravil [označení družstva] o podstatnou část finančních prostředků. Na postup uzavření dohody ze dne [datum] i na další nezákonné aktivity žalobce byla podána trestní oznámení. Pokud jde o jednotlivé výroky uvedené v magazínu družstva, k jejich zveřejnění byl žalovaný pověřen novým představenstvem zvoleným [datum], navíc tyto výroky byly přístupné pouze členům družstva. Výroky představují pouze kritiku žalobce, která se týkala výhradně jeho nekvalitního výkonu manažerské funkce předsedy [označení družstva], kdy družstvo nakonec činností žalobce skončilo v úpadku, dále šlo o kritiku jeho neoprávněného působení ve funkci předsedy po dobu téměř 14 let od skončení jeho řádného funkčního období v roce 2006, kritiku jeho přístupu k pravomocným rozhodnutím soudů Slovenské republiky, jeho nezákonného vyvedení finančních prostředků z [označení družstva] bez vědomí ostatních členů družstva, kdy žalobce za vyvedené peníze vykupoval nemovitosti ve Španělsku, a kritiku jeho přístupu k dodržování stanov družstva. Výroky uvedené v magazínu vychází z pravdivých podkladů a reálných skutečností. Přestože byly tyto výroky poněkud expresivní, nebyly vulgární a směřovaly vůči žalobci v postavení nejvyšší funkce ve velkém družstvu, proto by žalobce by měl unést vyšší míru kritiky.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle výpisu obchodného registra ze dne [datum] bylo [označení družstva] zapsáno do registru dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že žalovaný byl ke dni [datum] členem představenstva, kdy jeho funkce vznikla stejně jako ostatním členům představenstva dne [datum]. Žalobce ke dni [datum] již nebyl mezi členy [označení družstva] evidován. Z družstevního magazínu [označení družstva] evidovaného za měsíc červen 2022 jako 87. vydání bylo zjištěno, že v článku nazvaném „ČO SA DĚJĚ?“ bylo o žalobci zveřejněno mj., že jako odmítnutý a vyloučený bývalý předseda se snaží za pomoci státních orgánů Slovenské republiky zablokovat chod [označení družstva], a to z osobní msty vůči [označení družstva], dále zde bylo uveřejněno, že žalobce zpronevěřoval prostředky členů [označení družstva] s tím, že jméno žalovaného bylo v článku přímo uvedeno. Z článku „ZLO VÍŤAZÍ SAMO, stačí, ak statoční ľudia nerobia nič…“ okresní soud zjistil, že daný článek označuje žalobce za člověka, jehož vinou došlo ke zhoršení hospodaření [označení družstva] a znehodnocení majetku členů [označení družstva], který vložili do [označení družstva]. V daném článku jsou vůči žalobci užity fráze, jako např. „V roku 2019 sme sa vzbúrili proti diktatúre [Jméno žalobce] a jeho mizernému hospodáreniu.“ nebo „Bola to vina [Jméno žalobce]! Nie členov!“, případně „Chcel sa pomstiť: „Buď ja, alebo nikto“! Jednoducho – konkurzom sa zmocniť majetku všetkých členov, aby odmenil svojich „verných“ [označení nového družstva]-čkárov, ktorým vôbec nevadí, že znehodnotil (-„prejedol“/ kamsi vyviedol) odhadom medzi 73 až 90 % finančného majetku vloženého do družstva 23 tis. členmi, ktorí družstvom od založenia „prešli“. Majú [označení nového družstva]-čkári nejaké svedomie?“ V článku je dále žalobce označován, za „zlo“ s tím, že žalobce ostatní členy podvedl např.: „MC nám od r. 2019 „púšťa žilou“, stále sa nám snaží škodiť a podrážať nám nohy. A nemá ani kúsok sebareflexie, pretože výsledky svojich podrazov (v podobe súdnych Neodkladných opatrení a udaní nám zviazal ruky i nohy, cez ústa dal pásku) prezentuje pred súdmi, jako našu neschopnosť viesť družstvo. A súdy sú mu „naklonené“ a tvária sa, že to tak v skutočnosti je. Konanie MC je ale nezmyselné, je prejavom len čistého zla.“ K vydání magazínu došlo dne [datum] s tím, že šéfredaktorem a osobou zodpovědnou za korektury do slovenské části magazínu byl žalovaný. Stanovy [označení družstva] byly schváleny členskou schůzí [označení družstva] dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Stanovy obsahovaly ujednání o orgánech družstva, kdy představenstvo, jakožto statutární orgán družstva, bylo dle stanov pětičlenné a dle všech listin stanov mělo [označení družstva] vždy i kontrolní orgán (kontrolní komisi). Dle dohody o urovnání ze dne [datum], kde smluvními stranami byly [označení družstva] a žalobce, se [označení družstva] zavázalo uhradit žalobci částku ve výši [částka] ve 180 pravidelných měsíčních splátkách po [částka]. Tato částka byla poskytnuta za účelem urovnání sporných nároků mezi [označení družstva] a žalobcem. V pozici předsedy [označení družstva] v době uzavření této dohody figuroval žalobce. Z oznámení o skutečnosti nasvědčující tomu, že mohlo dojít ke spáchání trestného činu zpronevěry ze dne [datum], z usnesení Okresní prokuratury ve [adresa] ze dne [datum], z usnesení Okresní prokuratury ve [adresa] ze dne [datum], z usnesení Okresní prokuratury ve [adresa] ze dne [datum], z usnesení Krajského ředitelství PZ v [adresa] ze dne [datum], z usnesení Krajského ředitelství v [adresa] ze dne [datum] a z usnesení Okresní prokuratury ve [adresa] ze dne [datum] bylo zjištěno, že v průběhu výše uvedených období byly podávány podněty o spáchání trestné činnosti týkající se žalobce a [označení družstva], nicméně v době vydání rozsudku nebyl žalobce v žádném trestním stíhání z ničeho obviněn, natož aby bylo rozhodnuto o vině žalobce, a to v jakémkoliv trestním řízení ohledně [označení družstva]. Z reklamy [označení družstva] vyplývá, že daná reklama zmiňovala výši ročních výnosů vyplácených ročně v minulosti (mezi 5 % – 12 %), kdy dále bylo jasně a čitelně sděleno, že výsledky z minulosti negarantují výsledky v budoucnosti. Dle prezentace ke členské schůzi [označení družstva] v roce 2019 a etického kodexu nadále v roce 2019 [označení družstva] vyvíjelo svoji činnost, kdy plánovalo další investice, a hodnota majetku [označení družstva] od roku 2010 do roku 2018 rostla. Z etického kodexu bylo prokázáno, že je účinný od [datum] a obsahuje působnost kodexu na všechny členy [označení družstva] a dále obsahuje ustanovení o tom, že každý člen [označení družstva] má právo vyjádřit svůj názor a říci, co si myslí s výjimkou nežádoucích projevů (především projevů neúcty, nezdvořilosti, používání vulgárností, výsměšných anebo nepravdivých komentářů). Dle čestných prohlášení někteří bývalí členové [označení družstva] rozporovali informace uvedené v článcích družstevního magazínu týkajících se žalobce, jiní členové [označení družstva] naopak informace z uvedených článků potvrzovali. Ze všech prohlášení bylo prokázáno, že dané články měly na členy [označení družstva] (ať současné či bývalé) zcela zjevný vliv a určovaly chování těchto členů vůči žalobci. Na listině nazvané TO na [jméno a příjmení] k 30. 6. 2021 (shrnutí) žalovaný vypisuje trestní oznámení podaná na žalobce, když nebylo ani v jednom případě do dne vyhlášení rozsudku prokázáno, že by bylo rozhodnuto o jakékoliv vině žalobce. Z výpisu z účtu [označení družstva] za období od [datum] – [datum] okresní soud zjistil, že dne [datum] byly na účet žalobce zaslány částky [částka], [částka] a [částka], z čehož žalovaný dovozuje, že žalobce zpronevěřoval prostředky družstevníků. Dle přehledu porušení všeobecně závazných předpisů vydaného Národní bankou Slovenska byla prostřednictvím Národné banky Slovenska nad [označení družstva] vykonána kontrola, kdy byly zjištěny nedostatky a porušení interních předpisů [označení družstva]. Předložený důkaz o přehledu a závěru kontroly ovšem nebyl dodán kompletní, když z předloženého důkazu je zřejmé, že výstup kontroly obsahoval 126 stran a dodaný přehled obsahoval pouze strany 4 – 18. Nebylo tedy možné zjistit konečný výsledek kontroly. Dle listiny nazvané Záverečná správa společnost [právnická osoba] vypracovala ke dni [datum] zprávu o účetních uzávěrkách v [označení družstva] a jeho dceřiných společnostech, když hospodářský výsledek konstatuje ztrátu ve výši [částka]. V tabulce je zpracován přehled hospodářských výsledků [označení družstva] za roky 2012 – 2017, jsou zde ovšem dopsány poznámky a domněnky bez prokázání těchto tvrzení, listina není autorizovaná. Dle žádosti členů o ukončení členství, účetní závěrky, výtahu z rejstříku, sumáře pohledávek, přehledu členů, kteří přestali hradit platby a e-mailové konverzace měly články z družstevního magazínu vliv na chování dalších osob ve vztahu k žalobci. Dle facebookové konverzace docházelo mezi žalobcem a některými členy [označení družstva] k výměně názorů, případně ze strany žalobce docházelo k použití tvrdších výrazů vůči některým členům ve skupině „Poškodení členovia [označení družstva]“, ovšem v tomto řízení je porovnávána závažnost článků v družstevním magazínu a jejich vliv na žalobce z pohledu ochrany osobnosti žalobce. Z této konverzace na sociální síti Facebook nelze ani zjistit, zda jde o skupinu soukromou nebo veřejnou (tedy kolik mohla reálně ovlivnit osob), ani nelze brát v potaz jakousi příčinnou souvislost, že články v družstevním magazínu mohly být pouze reakcí na chování žalobce. Vedle toho není zjistitelná ani datace těchto příspěvků. Dle výpovědi žalobce sám založil [označení družstva], ze kterého byl následně po skoro 20 letech vyloučen. Poté se vůči jeho osobě rozjel brutální útok, který ho ovlivnil jak zdravotně, psychicky, ale útok zasáhl i jeho podnikání, když v souvislosti s tím došlo ke ztrátě důvěry v jeho osobu. Ekonomická situace se začala měnit až v době, kdy nebyl členem družstva ani členem představenstva. Rozporoval převod obchodního podílu týkajícího se Španělska s tím, že pokud by k převodu došlo, musel by být převod zapsán v obchodním rejstříku, což nikdy nenastalo. Články ovlivnily jeho účast na hospodářské soutěži a zasáhly i do jeho osobní integrity, kdy přišel o cca dvě třetiny spolupracovníků a členů, a vedly k tomu, že další zásahy do jeho osobnosti pokračovaly vůči němu v různých diskusních skupinách a pokračují nadále. V souvislosti s touto kauzou se u něho začaly projevovat zdravotní problémy – bolest kloubů, stres, byl de facto rok a půl bez příjmu. Dle výpovědi žalovaného nemá ekonomické vzdělání, k úsudku o majetku [označení družstva] dospěl tak, že danou věc konzultoval s lidmi s ekonomickým vzděláním, a hlavně s ostatními členy družstva. Audit [označení družstva] proběhl v roce 2021 a jeho výsledkem bylo, že ze 6,7 milionů EUR tvoří 1,9 milionů nedobytné pohledávky a hodnota se účetně snížila na 5,5 milionů EUR. On sám byl žalobcem začleněn do bandy zlodějů a podvodníků, byl obviňován s dalšími členy družstva, že jsou zloději a lháři, což vyústilo v napsání uvedeného článku v družstevním magazínu, když dané články byly obranou proti útokům ze strany žalobce.

5. Okresní soud vzal za prokázané, že žalobce byl zakládajícím členem projektu [označení družstva], do kterého následně po založení vstoupil dobrovolně i žalovaný. Po dlouhou dobu působil žalobce v pozici předsedy představenstva a byl autorem know how a modelu obchodního nastavení. V daném družstvu se po čase začaly objevovat osobní problémy mezi členy, které nejsou předmětem tohoto řízení, nicméně tyto vzájemné vztahy mezi členy družstva vyústily v odchod žalobce (odvolání z funkce) v roce 2019 a zvolení žalovaného do představenstva družstva. Postavením účastníků ve statutárních orgánech se zabývaly soudy na Slovensku. Následně začalo docházet ke zhoršení hospodářských výsledků [označení družstva], které dospěly v krach družstva, jež je nyní v úpadku. Žalovaný z pozice šéfredaktora následně 3 roky po odchodu žalobce z [označení družstva], v červnu 2022, vydal prostřednictvím družstevního magazínu články, v nichž obvinil žalobce z nepříznivé hospodářské situace [označení družstva] a označil ho za zlo, které zpronevěřilo a vyvedlo z družstva podstatné finanční a majetkové prostředky. Články se snaží navodit dojem, že žalobce měl svým jednáním naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu (zpronevěry) a tvrzena je nezákonnost aktivit žalobce. V článcích byla užita spousta expresivních výrazů, které nejenže mohly ovlivnit, ale zcela prokazatelně ovlivnily i vztah mezi žalobcem a dalšími členy [označení družstva]. Ze strany žalovaného nedošlo k prokázání ani jednoho z tvrzení uveřejněných v článcích, kdy žalobce nebyl za svoji činnost vůči [označení družstva] trestně stíhán ani souzen, či dokonce odsouzen a nebyla prokázána ani žádná z dalších tvrzení v daných článcích. Žalovaný při psaní článků vycházel z nepodložených informací, bez konkrétních hmatatelných důkazů.

6. Okresní soud věc posoudil dle § 81 a násl., § 2951 odst. 2 a § 2953 zákona č. 89/2012 Sb. Postupoval mimo jiné v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2051/14, dle něhož pro řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brány v potaz zejména povaha výroku, obsah výroku, forma výroku, postavení kritizované osoby, zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, chování kritizované osoby, kdo výrok pronáší a kdy tak učiní. Pokud jde o povahu výroku, dle názoru okresního soudu se žalovaný dopustil hodnotového soudu, přestože ani jedno z tvrzení v článcích nebylo ze strany žalovaného relevantním způsobem prokázáno. Žalobce nebyl za své působení v [označení družstva] trestně stíhán (probíhalo pouze vyšetřování, nebylo sděleno konkrétní obvinění) ani odsouzen. Žalovaný vyšel ze svých laických soudů bez předložení relevantních podkladů. Pokud jde o obsah výroku, zde by bylo možné pohlížet na osobu žalobce částečně jako na osobu veřejně činnou, a to vzhledem k velikosti [označení družstva] (přes 2 000 členů) a s přesahem do tří států, kdy by žalobce měl být způsobilý snést větší míru kritiky. Žalovaný si však ve svých vyjádřeních částečně protiřečí, kdy na jedné straně by podle něho měl žalobce vyšší míru kritiky jako statutární orgán snášet, na druhé straně tvrdí, že nebyl platně ve funkci statutárního orgánu již několik let a už vůbec ne k datu vydání článku. Pokud jde o formu výroku, nelze souhlasit s námitkou žalovaného, že by dané výroky byly korektní. Výrazy „„Chcel sa pomstiť“, „Buď ja, alebo nikto“, „prejedol, kamsi vyviedol odhadom medzi 73 až 90 % finančného majetku vloženého do družstva 23 tis. členmi, [jméno FO] nám od r. 2019 „púšťal žilou“, stále sa nám snaží škodiť a podrážať nám nohy, nemá ani kúsok sebareflexie, konanie [jméno FO] je nezmyselné, je prejavom len čistého zla“, jsou značně expresivní a líčí žalobce jako původce všech hospodářských neúspěchů [označení družstva]. Okresní soud zdůraznil, že družstvo je společenstvím neuzavřeného počtu osob založené za účelem vzájemné podpory svých členů nebo třetích osob, případně za účelem podnikání. Je zřejmé že žalobce uvedené výroky zcela jistě zasáhly ve sféře podnikání, kdy v očích množství členů [označení družstva], ale i [označení nového družstva] se stal žalobce osobou zcela nedůvěryhodnou, když články byly objektivně způsobilé zasáhnout i do osobní sféry žalobce. I ze strany žalobce sice docházelo k určité kritice [označení družstva] a jeho členů, avšak dotčené články vyšly až tři roky poté, co žalobce již ztratil veškerý vliv a členství v [označení družstva] a nijak zde nefiguroval. Žalovaný pronesl výroky z pozice člena představenstva a zároveň šéfredaktora družstevního magazínu a je tedy zřejmé, že vzhledem k osobě žalovaného a jeho postavení zakladatele družstva měly výroky v článcích zcela zjevně velký vliv na ostatní členy [označení družstva] a členy [označení nového družstva]. Žalovaný sám potvrdil, že při psaní článků vycházel z údajů od ostatních členů a svého laického názoru, žalobce se osobně nikdy na možné sporné otázky neptal. Zveřejnění článků mělo mezinárodní kontext, nešlo tedy jen o interní záležitost. Členy družstva byli příslušníci minimálně tří států (ČR, SR a Polska) a zveřejnění článků se tedy žalobce dotklo významně, zejména pokud jde o jeho další podnikatelské a pracovní aktivity v novém [označení nového družstva]. Patrně s tímto záměrem byl článek také zveřejněn, neboť žalovaný na dotaz okresního soudu, co probíhalo mezi lety 2019 – vyloučení žalobce z [označení družstva] a rokem 2022 – zveřejnění článků, uvedl, že „boj o klienty“. Cílem bylo poškodit žalobce v očích širokého okruhu osob, které se o tuto problematiku zajímaly. Okresní soud po zhodnocení uvedených kritérií posuzoval kolizi práva na svobodu projevu a práva na ochranu důstojnosti žalobce, přičemž uzavřel, že v tomto řízení zcela zjevně převážilo právo na ochranu osobnosti žalobce podrobeno testu proporcionality. K tvrzení žalovaného, že dané výroky byly pouhou kritikou žalobce a že žalobce je osobou, která by měla snášet větší míru kritiky, okresní soud uvedl, že obsah výroků v daných článcích nelze hodnotit jako tvrzení věcné a přiměřené (např. výrazy „diktatura, zlo“). Pravdivost těchto výroků nebyla prokázána. Výroky byly zveřejněny až tři roky poté, kdy žalobce ztratil členství v [označení družstva], a nelze souhlasit s tím, že by byly jakousi obranou na předchozí chování žalobce. Předkládané výtahy z facebookové komunikace nebyly datovány a z hlediska zachování proporcionality práva na ochranu osobnosti a práva na svobodu projevu není možné, aby fakt, že určitá tvrzení jsou již odvetou na tvrzení předchozí, ospravedlňoval a převážil to, že jde o tvrzení urážející a dehonestující jinou osobu. Tvrzení žalovaného dle názoru okresního soudu již překročila meze slušnosti. Okresní soud tedy shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaslat žalobci na vlastní náklady písemnou omluvu ve znění uvedeném ve výroku I rozsudku. Kromě toho uložil žalovanému zaplatit žalobci i finanční zadostiučinění. Požadovanou částku ve výši 5 000 EUR moderoval, to znamená snížil na jednu polovinu, a to především z důvodu, že žalobce je účastníkem dalších řízení na ochranu osobnosti týkajících se obdobných skutků (působení v [označení družstva]), za zásah do jeho osobnostních práv jsou odpovědné i další osoby a nelze odpovědnost za tuto újmu (také pokud jde o její finanční vyjádření) přičítat pouze žalovanému.

7. Proti rozsudku okresního soudu podal žalovaný odvolání. Vytýkal okresnímu soudu nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení. Poukazoval zejména na skutková zjištění učiněná okresním soudem v bodech 12, 13, 10, 16, 17 až 20 rozsudku, když například se ohradil proti tomu, jakým způsobem okresní soud vyložil reklamu [označení družstva], kde je uvedeno, že roční výnosy se pohybují v rozmezí 5 až 12 %, avšak tyto výnosy nejsou nijak garantovány. Dle jeho názoru okresní soud nepochopitelně vyzdvihuje informaci, že je zde čitelně uvedeno, že výsledky v minulosti negarantují výsledky v budoucnosti. Stejně tak v bodě 10 dle jeho názoru okresní soud hodnotí dohodu o narovnání, kterou uzavřel žalobce s [označení družstva], ve kterém byl předsedou, a to za prodej know-how ekonomického fungování družstva. Okresní soud však u hodnocení této dohody neuvedl kontext, tedy, že za poskytnutí stejné služby již obdržel žalobce opakovaně finanční vyrovnání v minulosti. Pokud okresní soud provedl důkaz výpisem z účtu, z něhož je patrno, že z účtu [označení družstva] na účet žalobce byly vyplaceny částky [částka] (dvakrát) a [částka], tento důkaz nijak nehodnotí, i když ten by měl být stěžejní k prokázání, že s finančními prostředky členů [označení družstva] nebylo nakládáno hospodárně. Zdůraznil, že za naprosto zásadní považuje, že okresní soud velké množství důkazů předložených žalovaným neprovedl nebo je záměrně nijak nehodnotil. K těmto důkazům například patří trestní oznámení Národní banky Slovenska, zpráva od [jméno FO], výzva finančního úřadu ve Španělsku, rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022 č. j. 12 C 217/2019-522 a další důkazy, které jsou uvedeny v bodech 22 až 28 rozsudku. Za nepochopitelné považoval odůvodnění v bodě 25 rozsudku okresního soudu, že důkaz o přehledu plateb, které žalovaný zaslal do [označení družstva] v období 2014 až květen 2023, je nepodstatný, protože nemá žádný vliv na rozhodnutí v tomto řízení, pouze dokládá, kolik žalovaný do družstva investoval. Tento důkaz však jasně dokládá, že investoval [částka] a místo slibovaného zhodnocení obdržel pouze vypořádací podíl ve výši [částka]. Takto podveden nebyl sám, poškozených členů [označení družstva] jsou tisíce. Zdůraznil, že žalovaný při psaní článků vycházel z důkazů, které mu byly poskytnuty ze strany představenstva, když naprosto zásadními důkazy bylo šetření Národní banky Slovenska, které v postupu [označení družstva] a jeho bývalého vedení spatřovalo takové množství fatálních pochybení, že samo iniciovalo podání trestního oznámení. Dále pak výsledek hloubkového auditu, který odhalil, že družstvo vykazovalo již v době před ukončením funkce žalobce zadluženost, výpisy z účtu, ze kterých je patrné, že si žalobce na svůj účet vyplatil opakovaně desítky tisíc eur za domnělé know-how. Kromě toho k sepsání článku byl žalovaný pověřen představenstvem a k prokázání tohoto tvrzení byl z jeho strany navržen důkaz výslechem [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], tedy členů nového představenstva. Okresní soud je však nevyslechl a jejich výslechy zamítl. Pokud by byli vyslechnuti, bylo by prokázáno, že zadavatelem článku bylo představenstvo [označení družstva] a bylo by zjevné, že žalovaný není pasivně legitimován v této věci. Zaujal názor, že nebyly splněny předpoklady vzniku sankce za nemajetkovou újmu, když nešlo o neoprávněný zásah do osobnosti člověka, ale jednalo se o výkon oprávněné kritiky a zásah nebyl objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v zásahu do osobní cti, dobré pověsti a dobrého jména žalobce. Výroky byly zaslány pouze členům družstva [označení družstva] prostřednictvím družstevního elektronického magazínu, nebyly mimo [označení družstva] zveřejněny a nebyly tudíž způsobilé zasáhnout do cti a dobrého jména žalobce. Není splněna ani podmínka pro vznik občanskoprávní odpovědnosti za nemajetkovou újmu spočívající v protiprávnosti takového zásahu, když žalovaný svými výroky a podněty pouze realizoval své právo svobody projevu vyplývající z etického kodexu, kde se uvádí, že každý družstevník má právo vyjádřit svůj názor a říci, co si myslí, a právo poskytovat tyto informace pod podmínkou, že jde o pravdivé a fakty podložené informace. Výroky je třeba chápat jako subjektivní kritiku ve smyslu práva na svobodu projevu podle článku 17 Listiny základních práv a svobod. Šlo o projevy názorů, nesouhlasu a kritiku jednání žalobce, jednalo se pouze o komunikaci mezi členy družstva [označení družstva] a projevy nespokojenosti s postupy bývalého vedení [označení družstva]. Právě v souvislosti s funkcí předsedy je u žalobce nutno vyžadovat větší míru tolerance k negativním postojům či hodnocení od ostatních členů, kteří mají právo se k záležitostem týkajícím se [označení družstva] vyjadřovat. Poukazoval též na to, že došlo k procesním pochybením týkajícím se koncentrace řízení. Je přesvědčen, že k prvému prolomení koncentrace došlo na jednání dne [datum], kdy byli účastníci vyzváni na konci jednání, že pokud chtějí ještě cokoli doplnit, nechť tak učiní písemně. Následně svého práva využil a doplnil další důkazy. Při jednání dne [datum] bylo konstatováno soudem, že tyto důkazy nepřipouští z důvodu koncentrace. Je též přesvědčen, že u jednání okresního soudu dne [datum], kdy byli vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů podali písemně soudu závěrečný návrh, došlo k prolomení koncentrace a on navrhl dne [datum] výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], přičemž jejich výslech byl zamítnut z toho důvodu, že řízení je již zkoncentrováno. Nesouhlasil ani s tím, že žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, přestože byl co do výše plnění úspěšný jen z poloviny. Navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

8. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaného navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznil, že se žalobou domáhal, aby byla žalovanému z titulu neoprávněného zásahu do osobnosti žalobce uložena povinnost omluvit se žalobci za obsah článků, které žalovaný uveřejnil v družstevním magazínu [označení družstva] vydaném na období červen 2022, vykreslujících osobu žalobce jako kriminálníka, který mimo jiné zpronevěřil a vyvedl z družstva [označení družstva] mezi 73 % až 90 % finančního majetku, a současně požadoval odčinit nemajetkovou újmu utrpěnou v souvislosti s předmětnými články. Již při prvním jednání okresního soudu dne [datum] bylo účastníkům řízení ze strany okresního soudu sděleno, že není sporné, že o osobě žalobce byly zveřejněny v družstevním magazínu z června 2022 články namítané žalobcem, když šéfredaktorem byl v rozhodné době žalovaný, a je tedy na žalovaném, aby prokázal, že tvrzeními o žalobci a jejich zveřejněním nedošlo, resp. nemohlo dojít k zásahu do práv žalobce. Současně byli účastníci poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř., že ukončením prvního jednání bude řízení zkoncentrováno a že důkazy lze navrhnout a rozhodné skutečnosti uvést jen do konce tohoto jednání, případně v poskytnuté lhůtě, a byla jim poskytnuta lhůta k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalovaný na toto poučení reagoval svým vyjádřením ze dne [datum], v němž však absentovaly tvrzení či důkazní návrhy, které by byly způsobilé prokázat pravdivost článků žalovaného, resp. kterými by žalovaný mohl prokázat, že se jeho výroky o osobě žalobce a jeho fungování v družstvu [označení družstva] zakládají na pravdě. Jediným okamžikem, kdy došlo k částečnému prolomení koncentrace řízení nastolené po skončení prvního jednání, resp. po uplynutí poskytnuté lhůty, bylo jednání okresního soudu dne [datum], na němž byl žalobce vyzván dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění tvrzení týkajících se dopadu jednání žalovaného na pracovní život žalobce, a to co do posouzení požadovaného nároku na poskytnutí peněžního zadostiučinění. Při jednání okresního soudu dne [datum] okresní soud pouze poučil účastníky řízení ve smyslu ustanovení § 119a o. s. ř. s tím, že mají předložit v poskytnuté lhůtě písemné závěrečné návrhy, čímž nemohlo dojít k jakémukoliv prolomení již nastolené koncentrace řízení. Zdůraznil, že podstatné jsou pouze dvě skutečnosti, a to, zda je žalovaný autorem předmětných článků uveřejněných družstevním magazínem a zda žalovaný k prokázání pravdivosti předmětných článků učinil příslušná tvrzení a označil důkazy takovým způsobem, aby bylo možné dospět k závěru, že prostřednictvím výroků obsažených v předmětných článcích nemohl zasáhnout do osobnosti žalobce. Skutečnost, že by žalobce zpronevěřil prostředky družstva [označení družstva], nebo tyto jakkoli vyvedl za dobu své činnosti v družstvu [označení družstva], či že by členům družstva včetně žalovaného sliboval zhodnocení jejich investic v rozmezí 2 % až 12 %, nevyplývá ze žádného z navrhovaných důkazů bez ohledu na to, zda byly žalovaným předloženy včas či nikoli. Vůči osobě žalobce nebylo ani v době vydání předmětných článků zahájeno žádné trestní stíhání v souvislosti s jeho působením ve statuárním orgánu družstva.

9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Předně je třeba uvést, že žalovaný podal odvolání i do výroku III rozsudku okresního soudu, jímž byla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném přiznání zadostiučinění ve výši dalších 2 500 EUR, zamítnuta. Odvolání proti rozhodnutí okresního soudu ve smyslu § 201 o. s. ř. však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace, to znamená osoby, jimž nebylo objektivně nahlíženo rozhodnutím okresního soudu plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá, byť i nepříliš významná újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Výrokem III rozsudku okresního soudu však nebyla žalovanému způsobena žádná újma, a proto bylo jeho odvolání do výroku III odmítnuto ve smyslu § 218 písm. b/ o. s. ř.

11. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu uvedenými v odůvodnění jeho rozsudku, na které odkazuje a které s ohledem na odvolací námitky žalovaného doplňuje pouze následujícím způsobem.

12. Dle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odstavec 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odstavec 2).

13. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

14. Dle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

15. Dle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

16. K tomu, aby bylo možno vyslovit porušení práva na ochranu osobnosti a nutnost nápravy takového stavu, musí zásah do osobnostních práv přesáhnout přípustnou intenzitu takovou měrou, že ji demokratický stát nemůže tolerovat. Je třeba zjistit sledovaný účel konkrétního projevu, způsob a druh zpracování tématu či předpokládaný účinek, tedy zda zásah je přiměřený sledovanému legitimnímu cíli, zda důvody sloužící k jeho ospravedlnění jsou relevantní a dostatečné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp zn. 30 Cdo 664/07). V nálezu spisové značky IV. ÚS 154/97 pak Ústavní soud k otázce zveřejňování kritických údajů konstatoval význam toho, zda se zakládají na pravdivé informaci, zda forma jejich veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, to znamená, zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. Ochranu osobní cti poskytuje občanský zákoník výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu práva tím, že snižují jeho čest u jiných lidí a ohrožují tak vážnost jeho postavení a uplatnění ve společnosti. Není tu rozhodné, zda k újmě skutečně došlo; postačuje objektivní způsobilost příslušného jednání takovou újmu způsobit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008 sp. zn. 30 Cdo 1941/2007). Nález Ústavního soudu spisové značky II. ÚS 2051/14 stanoví, že pro řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou – typicky „hvězdy šoubyznysu“), zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, chování kritizované osoby (např. zda kritiku „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika a podobně a kdy tak učinil (to znamená např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, v jaké situaci tak učinil). Tento výčet však není konečný, neboť v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě uvedených kategorií zařadit. V nálezu ze dne 15. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 367/03 Ústavní soud mimo jiné vyzdvihl, že osoby veřejně činné musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané. Výkonem práva kritiky nedojde k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. To předpokládá, že nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně, že je kritika přiměřená i co do obsahu, formy a místa, to je, že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného a zároveň uznaného cíle. O věcnou kritiku nejde, vychází-li z nepravdivých podkladů a dovozuje-li z těchto nepravdivých podkladů vlastní hodnotící úsudky znevažujícího charakteru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 5161/2008). Je třeba činit rozdíl mezi neoprávněným zásahem a kritikou, přičemž rozdíl mezi nimi je nutno spatřovat v pravdivosti, objektivním projevu a v cíli, který se jím sleduje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1524/2002). Ústavní soud v nálezu ze dne 1. 12. 2005 sp. zn II. ÚS 94/05 stanovil, že z hlediska zachování proporcionality práva na ochranu osobnosti a práva na svobodu projevu není možné, aby fakt, že určitá tvrzení jsou již odvetou za tvrzení předchozí, ospravedlňoval a převážil to, že jde o tvrzení urážející a dehonestující jinou osobu. Právo vyjádřit názor k tvrzením, která jsou považována za nepravdivá, nemůže být vykonáno způsobem zjevně překračujícím meze slušnosti. Při řešení otázky konfliktu petičního práva a práva na ochranu osobnosti je třeba vždy pečlivě zvážit, zda konkrétní výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu cti a dobré pověsti, a to právě v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany. Petiční právo přitom nesmí být zneužito tak, aby docházelo k neoprávněnému zásahu do osobnosti druhého (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1623/2005). Svoboda projevu je chápána jako jeden ze základních kamenů demokratické společnosti. Svoboda projevu platí nejen pro „informace“ nebo „myšlenky“, přijímané příznivě či považované za neškodné či nedůležité, ale rovněž pro ty, které jsou nepříjemné, šokují či znepokojují. Svoboda projevu ovšem není bezbřehá. Je omezená jednak chráněnými zájmy podle článku 17 odstavec 4 Listiny a jednak ostatními ústavně zaručenými právy a svobodami; v tomto případě vzniká konflikt mezi svobodou projevu ve smyslu článku 17 a právem na ochranu cti a dobré pověsti podle článku 10 Listiny. Při střetu obou zmiňovaných základních práv, která stojí na stejné úrovni, je třeba s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážit, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým. Je proto třeba na základě konkrétních okolností daného případu zvážit, zda posuzovaný výrok dosahuje takové intenzity, že zasahuje do práva na ochranu osobnosti dané osoby, či zda je dané situaci přiměřený (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2878/2014). Odpovědnost za zásah do ochrany osobnosti je založena na přísné objektivní odpovědnosti, tj. vzniká bez zřetele na (případné) zavinění původce neoprávněného zásahu, což znamená, že na straně původce neoprávněného zásahu se nevyžaduje ani existence úmyslu (ať přímého či nepřímého) ani nedbalosti (ať vědomé či nevědomé), jelikož nemajetková újma má závažné důsledky pro dotčenou osobu bez ohledu na to, zda původce neoprávněného zásahu jednal zaviněně či nikoli (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1847/2013).

17. Předmětem řízení byla žaloba na ochranu osobnosti, v níž se žalobce domáhal zadostiučinění za zásah do svých osobnostních práv v důsledku zveřejnění nepravdivých informací o jeho osobě zveřejněných v newsletteru Družstevní magazín v červnu 2022, 87. vydání, vydaném družstvem [označení družstva]), které hrubě zasáhly do jeho cti, důstojnosti a jsou způsobilé zasáhnout do jeho vážnosti. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalovaný sepsáním a následným zpřístupněním článku v newsletteru družstevní magazín dne [datum] jednal vlastním jménem. K vydání magazínu došlo dne [datum], šéfredaktorem a osobou zodpovědnou za korektury do slovenské části magazínu byl žalovaný. Článek byl sepsán a podepsán žalovaným, žalovaný je jeho autorem. V článku není uvedeno, že by ho žalovaný napsal jménem [označení družstva], resp. žalovaný vystupoval sám za sebe. Obsahem článku sledoval žalovaný zájmy své a nikoli zájmy [označení družstva], kritické pasáže psal žalovaný z vlastní iniciativy a lze tak uzavřít, že prezentoval vlastní názor na žalobce. Žalovaný tedy vystupoval „sám za sebe“, nejednal jménem [označení družstva], a proto lze uzavřít, že na straně žalovaného je dána pasivní legitimace v této věci. Pokud žalovaný tvrdil, že byl pověřen ke zveřejnění článku představenstvem a v odvolání namítal, že navrhl výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří mohli jeho tvrzení prokázat, nelze přehlédnout, že výslech uvedených svědků byl navržen až po koncentraci (v přípise ze dne [datum] doručeném okresnímu soudu dne [datum]) a kromě toho žalovaný v tomto přípise ani konkrétně neuvedl, k čemu měli být uvedení svědci vyslechnuti (uvedl jen, že tito svědci jsou schopni k věci uvést potřebné informace, vyjádřit se k podkladům, které mělo nové představenstvo k dispozici a z nichž vycházel právě žalovaný při psaní předmětného článku, a jsou schopni vyjádřit se k chování žalobce a tlaku, jaký svým jednáním vůči družstvu a jeho členům vytvářel).

18. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl též k závěru, že nepodložené označení žalobce jako bývalého předsedy představenstva [označení družstva] za osobu, která „se chce pomstít“, „všechny podvedl – vylákal od nich peníze, aby je zhodnotil od 2 % do 12 %“, „zpronevěřil majetek [označení družstva]“, „projedl, vyvedl 73 % až 90 % finančního majetku“, představuje podstatný zásah do jeho cti a vážnosti, jenž zakládá nárok nejen na omluvu, ale i na finanční zadostiučinění. Byl prokázán zásah do osobnostních práv žalobce, přičemž se nejedná o přiměřenou kritiku. Tvrzení žalovaného, které je obsahem článku zveřejněném v newsletteru Družstevní magazín v červnu 2022, se nezakládají na pravdě, resp. nebylo prokázáno, že by jeho tvrzení byla pravdivá. Žalovaný tvrdil, že se žalobce chce pomstít, všechny podvedl a vylákal od nich peníze, aby je zhodnotil od 2 % do 12 %, avšak sám žalovaný uvedl, že finanční prostředky investoval do [označení družstva] dobrovolně, když ho zaujala nabídka činnosti [označení družstva], a kromě toho v reklamě [označení družstva], která zmiňovala výši ročních výnosů vyplácených ročně v minulosti mezi 5 % až 12 %, je jasně a čitelně sděleno, že výsledky z minulosti negarantují výsledky v budoucnosti. Pokud jde tvrzení v článku, že žalobce zpronevěřil majetek [označení družstva], když projedl, vyvedl 73 % až 90 % finančního majetku, je třeba zdůraznit, že žalobce nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin zpronevěry (byly sice podávány podněty o spáchání trestné činnosti týkající se žalobce a [označení družstva], avšak žalobce nebyl v žádném trestním stíhaní z ničeho obviněn a nebylo rozhodnuto tudíž o jeho vině v trestním řízení). Nelze též přehlédnout, že i když žalobce byl předsedou představenstva družstva [označení družstva], jednalo se o kolektivní orgán (představenstvo mělo 5 členů) a nebylo ani tvrzeno, že by žalobce mohl o převodech finančních prostředků a o hospodaření s majetkem družstva rozhodovat sám. I dle dohody o urovnání ze dne [datum], dle níž se [označení družstva] zavázalo uhradit žalobci částku [částka], byly smluvními stranami žalobce a na druhé straně představenstvo (místopředsedkyně představenstva a další člen představenstva). Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem okresního soudu, že tvrzení žalovaného, která jsou obsahem článku, se nezakládají na pravdě, resp. nebylo prokázáno, že by byla pravdivá. Žalovaný vycházel z nepodložených informací, když sám nemá ekonomické vzdělání, a odvodil si z grafu v prezentaci ke členské schůzi, že majetek [označení družstva] by měl být [částka] namísto vykazovaných [částka]. Věc konzultoval hlavně s ostatními členy družstva, přičemž ani netvrdil, že tito členové měli ekonomické vzdělání. Nepožadoval vysvětlení po žalobci. Pokud žalovaný poukazoval na to, že šetření Národní banky Slovenska v postupu [označení družstva] a jeho bývalého vedení spatřovalo množství fatálních pochybení, je třeba uvést, že se nejednalo o fatální pochybení žalobce, ale o pochybení [označení družstva] jako kolektivního orgánu.

19. Nelze se ztotožnit ani s námitkou žalovaného, že se jednalo pouze o subjektivní kritiku žalobce ve smyslu práva na svobodu projevu podle článku 17 Listiny základních práv a svobod, resp. že šlo pouze o projevy názoru, nesouhlasu a kritiku jednání žalobce, o komunikaci mezi členy družstva [označení družstva] a projevy nespokojenosti s postupy bývalého vedení [označení družstva]. Jednalo se totiž zjevně o hodnotící soudy, které žalovaný jako autor předmětného článku zaujal především k žalobci. Svoboda projevu včetně práva pronášet kritiku musí mít v demokratické společnosti své meze, jejichž překročení vede k závažným nežádoucím újmám na právu na ochranu osobnosti kritizovaných fyzických osob. K neoprávněnému zásahu do osobnosti člověka nedojde výkonem práva kritiky, ovšem jedině v případě, že jde o kritiku právem přípustnou, resp. kritiku oprávněnou. Ta předpokládá, že při ní nejsou překročeny meze věcné a konkrétní kritiky a současně to, že je taková kritika přiměřená i co do obsahu, formy i místa, tzn. že nevybočuje z mezí nutných k dosažení sledovaného cíle. O věcnou kritiku nejde především tam, že kritika vychází z nepravdivých podkladů a z nich dovozuje vlastní hodnotící úsudky. V takových případech, pokud je utvořený hodnotící úsudek znevažující, není možné již z tohoto důvodu považovat kritiku za přípustnou. Obdobně, jsou-li v kritice popisu určitých jevů a osob použity výrazy, jejichž míra expresivity je ve značném nepoměru k cíli kritiky, resp. je-li obsah kritiky zcela neadekvátní posuzovanému jednání kritizovaného, přičemž z ní vyplývá úmysl kritizovanou osobu znevážit či urazit, jde o kritiku nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti. Je třeba zdůraznit, že expresivní výrazy užité v článku nelze hodnotit jako věcné a přiměřené. Pokud pak mělo družstvo [označení družstva] 2 000 členů a členy družstva byli příslušníci tří států, nelze uzavřít, že by šlo pouze o interní záležitost, jak tvrdil žalovaný. I dle názoru odvolacího soudu je článek útočný, zavádějící a spekulativní a jeho primárním cílem bylo hanobit a zneuctít žalobce. Posuzované výroky dosahují takové intenzity, že zasahují do práva na ochranu osobnosti žalobce, resp. přesahují přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou v demokratické společnosti nelze tolerovat. Žalobci tak vznikl nárok nejen na písemnou omluvu ze strany žalovaného, ale i na finanční zadostiučinění ve výši 2 500 EUR, jak správně rozhodl okresní soud.

20. Část žalobcem uplatněných odvolacích námitek směřuje proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti a posléze hodnota pravdivosti, event. věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou pro zjištění skutkového stavu upotřebitelné). Důkazy, které jsou pro rozhodnutí bezvýznamné, se dále nezabývá. Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné). K důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Opačný postup by měl za následek, že porušení obecně závazného právního předpisu by bylo promítnuto do skutkového stavu věci zjištěného soudem, a tím i do rozhodnutí vydaného na jeho základě. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti, event. věrohodnosti pak soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli, a získané zprávě o skutečnostech přisuzuje hodnotu věrohodnosti.

21. Všem těmto kritériím hodnocení důkazů provedené okresním soudem odpovídá a netrpí ani vnitřním logickým rozporem. Okresní soud v odůvodnění rozsudku jasně a zcela přiléhavě vysvětlil, z jakých důkazů svá skutková zjištění čerpal a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Odvolací soud pouze dodává, že pokud jde o rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022 č. j. 12 C 217/2019-522, na jehož závěry žalovaný poukazoval, tento rozsudek ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nenabyl právní moci. Pokud jde například o skutkové zjištění okresního soudu učiněné v bodě 12, okresní soud pouze konstatoval, že výnosy nejsou nijak garantovány, což vyplývá z tohoto důkazu, a nelze souhlasit s námitkou žalovaného, že okresní soud tuto informaci nepochopitelně vyzdvihuje.

22. Žalovaný též namítal, že okresní soud velké množství důkazů jím předložených neprovedl nebo je nijak nehodnotil. Je třeba konstatovat, že okresní soud v odůvodnění rozsudku uvedl, ke kterým důkazům nepřihlédl (body 22 až 25 a bod 27), přičemž řádně vysvětlil, z jakého důvodu tak učinil. Je to okresní soud, který rozhoduje o tom, které z navrhovaných důkazů provede, a pokud tak neučiní, je povinen v odůvodnění rozsudku uvést, jaké úvahy ho k tomu vedly, což okresní soud splnil. Okresní soud též nepochybil, když neprovedl důkazy předložené žalovaným až po koncentraci řízení, která v dané věci nastala dne 3. 4. 2023. U jednání okresního soudu dne 2. 3. 2023 byli účastníci poučeni ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. o tom, že ukončením jednání bude řízení tak zvaně zkoncentrováno a že důkazy lze navrhnout a rozhodné skutečnosti uvést jen do konce tohoto jednání, přičemž žalovanému bylo uloženo, aby svá tvrzení doplnil ve lhůtě 30 dnů, a rovněž žalobci poběží lhůta 30 dnů k doplnění tvrzení, která začne běžet pro žalobce od doručení písemného vyjádření s doplněnými tvrzeními žalovaného. Žalovaný poté dne 3. 4. 2023 doplnil svá tvrzení v tom smyslu, že se z jeho strany jednalo o oprávněnou kritiku, poukázal na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2022 č. j. 12 C 217/2019-522, etický kodex a prezentaci pro členskou schůzi v roce 2019. Tím bylo řízení zkoncentrováno. Důkazy navržené žalovaným po tomto datu (viz bod 25 až 28 rozsudku okresního soudu) byly předloženy až po koncentraci řízení.

23. Náklady řízení před okresním soudem byly žalobci přiznány v plné výši vzhledem k charakteru sporu.

24. Rozsudek okresního soudu tedy byl ve výrocích I, II a IV jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

25. Žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a je tedy povinen nahradit žalobci ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalobce spočívají v nákladech jeho právního zastoupení, a to v odměně za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalovaného, účast u jednání odvolacího soudu dne 14. 11. 2024 a nahlížení do spisu dne 4. 11. 2024) á 3 100 Kč, ve 3 paušálních náhradách hotových výloh á 300 Kč, v 21% DPH ve výši 2 142 Kč, v cestovném žalobce z [adresa] (Slovenská republika) k jednání odvolacího soudu do Hradce Králové a zpět ve výši 5 387,80 Kč (osobní automobil Tesla, ujeto 2 x 480 kilometrů, průměrná spotřeba 0,16 – elektrické energie /kWh/, cena paliva 0,0123 na 1 kilometr, základní sazba 5,60 Kč) a v nákladech na ubytování žalobce v Hradci Králové ze dne 13. na 14. 11. 2024 ve výši 2 317,50 Kč; celkem má žalobce právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 047,30 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5, § 13 odst. 4 a 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Poučení