25 Co 173/2024 - 239

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a soudkyň [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. [Anonymizováno] ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupená advokátem [Jméno advokáta A], sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], bytem [Adresa žalovaného], zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], sídlem [Adresa advokáta B] o náhradu újmy na zdraví 1 132 426 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 3. 2024, č. j. 8 C 17/2023 – 159, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 3. 2024, č. j. 8 C 17/2023 – 163 a ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 9. 2024, č. j. 8 C 17/2023 - 221 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadené části napadeného výroku I. mění tak, že se žaloba co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 132 426 Kč od 18. 12. 2022 do 28. 3. 2023 zamítá, a dále se mění tak, že lhůta k plnění částky 1 132 426 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 29. 3. 2023 do zaplacení činí dva měsíce od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku v jeho napadené části potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 113 089 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně náhradu nákladů řízení 6 417 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně soudní poplatek 11 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 41 132 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně soudní poplatek za odvolání 11 330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně náhradu nákladů řízení 959 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2024, č. j. 8 C 17/2023 – 159, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 171 598 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 18. 12. 2022 do zaplacení a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl návrh na zaplacení úkonů trestního řízení 118 015,50 Kč (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 137 540,70 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.) a dále žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně na soudním poplatku 58 580 Kč a na zálohovaném znalečném 5 649 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 8 C 17/2023 – 163, bylo svědkyni [jméno FO] přiznáno svědečné ve výši 1 726 Kč, které jí bylo proplaceno z účtu Okresního soudu v Kladně (výrok I.) a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kladně náklady řízení státu – svědečné 1 726 Kč do 3 dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Rozsudkem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 8 C 17/2023 – 221, byl doplněn shora uvedený rozsudek o výrok IV. a byl jím zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení úkonů trestního řízení ve výši 32 702 Kč.

2. Soud prvního stupně posoudil zdravotní újmu vzniklou žalobkyni za vzniklou v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, a to s odkazem na vázanost ustanovením § 135 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), tedy trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 12. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byl žalovaný uznán vinným nebezpečným vyhrožováním a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 40 000 Kč. Po provedeném dokazování znaleckými posudky, výslechem znalce a výslechy svědků dospěl k závěru o výši nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni v důsledku protiprávního jednání žalovaného ve shodné výši, jak byla vyčíslena znaleckým posudkem. Uplatněný nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení vzniklých jí v řízení trestním soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 154 a další zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, v platném znění zamítl, neboť tyto náklady je třeba uplatnit v řízení trestním nikoli občanskoprávním. Soud prvního stupně pak žalobkyni přiznal úplnou náhradu nákladů řízení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalovaný, a to proti výroku I., III. a IV. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně při hodnocení důkazů přisoudil vyšší váhu účastnické výpovědi žalobkyně a svědků jí navržených. Informace zjištěné z výslechu svědků navržených žalovaným bagatelizoval a nekriticky převzal závěry znalce, ačkoli jeho výslech prokázal, že metody jeho zkoumání jsou nepřezkoumatelné. Žalovaný odvoláním nenapadl přiznání žalobkyni náhrady bolestného ve výši 39 172,10 Kč. Zdůraznil, že soud prvního stupně nevzal v úvahu blízký vztah svědků [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO] k žalobkyni. Nezabýval se úvahou, zda tito svědci neměli podstatný důvod prezentovat informace konkrétním způsobem ve prospěch žalobkyně, a tak jí umožnit získání co nejvyšší náhradu nemajetkové újmy. Omezením žalobkyně v různých oblastech života v důsledku útoku žalovaného se soud zabývá souhrnně pouze v bodu 26. rozsudku. Dle žalovaného žalobkyně uvedla nepravdivé údaje o intenzitě omezení jejího sociálního života. V této souvislosti žalovaný poukázal na její výpovědi v trestním řízení, kde nejdříve tvrdila, že po incidentu se žalovaným nechodila vůbec do hospod či barů, natož v doprovodu jiné osoby, po předložení fotografie, jak sedí v jedné z hospod, změnila výpověď. Uvedla, že v hospodě [Anonymizováno] byla pouze jednou. V občansko-právním řízení nepřiznala návštěvu hospody [Anonymizováno] ale pouze návštěvy hospody [právnická osoba], kterou měla navštěvovat zhruba jednou za měsíc. Přítomnost žalobkyně v těchto restauracích po incidentu se žalovaným byla potvrzena svědky, a to provozovatelkou hospody, svědkyní [Anonymizováno], svědkyní [Anonymizováno], a svědkyní [Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Soud prvního stupně se navíc relevancí svědkyň [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vůbec nezabýval a nijak ji právně nehodnotil. Zatížil tak rozsudek vadou v podobě nepřezkoumatelného odůvodnění. Tvrzení žalobkyně, že před incidentem pravidelně chodila do posilovny, bazénu nebo sauny, prokázáno nebylo, své návštěvy nijak nedoložila. Žalovaný nemohl označit zařízení, ve kterých mělo být požádáno o vyžádání výpisu z jejich docházky, neboť žalobkyně tato zařízení neoznačila. Soud pak žalobkyni ediční povinnost k předložení důkazů o návštěvě sportovních zařízení neuložil. Svědkové [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO] o úpadku kulturního života žalobkyně hovořili pouze z doslechu od žalobkyně. Pouze svědkyně [jméno FO] potvrdila, že žalobkyně po útoku přestala navštěvovat kina či divadla, což však nijak nekoresponduje s příčinnou souvislostí řešené věci. Kino ani divadlo není otevřený, nechráněný prostor, kde by hrozil pohyb kolemjdoucích a náhodný útok kolemjdoucího, který by svou charakteristikou připomínal žalovaného. Pokud jde o údajný strach žalobkyně z pohybu venku v důsledku psychických následků z útoku žalovaného, žalovaný zdůraznil, že žalobkyně je v péči psychiatrů od roku 2007, tedy 17 let a je dlouhodobě léčena pro neurastenii s panickými atakami. Z lékařské zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] se podává, že zdravotní stav žalobkyně v letech 2018 – 2021 nebyl stabilizovaný, ještě na jaře roku 2021 došlo k navýšení dávky antidepresiv. Zdravotní stav žalobkyně tak těsně před útokem nebyl zcela jistě stabilizovaný tak, jak uvedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO] (dále jen „znalec [jméno FO]“), který si nevyžádal dokumentaci od jejího ošetřujícího psychiatra. Tvrzení žalobkyně o strachu z pohybu po různých lokalitách, jednání s cizími lidmi a opuštění běžných aktivit je pouze jejím tvrzením a nebylo prokázáno. Žalovaný se z bytového domu sdíleného s žalobkyní odstěhoval právě proto, aby se s ní nemusel potkávat a žalobkyně ani náznakem netvrdila, že by se jí pokusil někdy kontaktovat a vyhledat. Pokud žalobkyně namítala omezení pracovních aktivit, nebylo z výslechu jí navržených svědků prokázáno podstatné snížení pracovní schopnosti. Bylo zjištěno, že žalobkyně svoji práci zvládla, a to jak práci účetní, tak i jako předsedkyně SVJ. Žalobkyně má na starosti veškeré účetnictví a fond oprav a spravuje celkem [hodnota] bytů. Pokud žalobkyně i po incidentu zvládá obě činnosti, nemohlo tak na základě protiprávního jednání žalovaného dojít k takovému omezení jejího pracovního života, které se snaží tvrdit. Žalobkyně si nezkrátila pracovní úvazek, v součtu pracuje 41,5 h týdně. Tvrzení žalobkyně, že incident se žalovaným výrazně zasáhl do jejího života ve smyslu navázání romantických vztahů, je pouze jejím tvrzením a není zde dána příčinná souvislost s jednáním žalovaného. Žalobkyně je od roku 2008 rozvedená a dle svého tvrzení neměla od této doby žádného partnera. Žalovaný namítal, že znalec [jméno FO], který vypracoval posudek pro osobu žalobkyně, jako zadavatelku, a provedl výpočet nemajetkové újmy podle Metodiky Nejvyššího soudu, vycházel pouze ze spisové dokumentace žalobkyně a z vlastního vyšetření. K výběru zdrojů dat uvedl, že spisová dokumentace byla dodána žalobkyní a nelze tedy s jistotou vyloučit, že se mohlo jednat o selektivně zaměřenou dokumentaci, připravenou žalobkyní. Znalec [jméno FO] při vyšetření vycházel pouze z informací poskytnutých mu žalobkyní a zkreslených jejím vlastním prožíváním. Znalec nebyl fyzicky přítomen jednání žalobkyně, případně její pasivitě v oblasti sociálních kontaktů, uspokojování životních potřeb apod. Nekonzultoval její předchozí psychický stav s jejím ošetřujícím psychiatrem [tituly před jménem] [jméno FO], či předchozí psychiatričkou [tituly před jménem] [jméno FO], a nezajistil si tak dostatečné lékařské podklady k aktuálnímu ani předchozímu psychickému stavu žalobkyně. Znalec se nepodíval na video s napadením a neprovedl žádné paměťové testy, a přesto ve znaleckém posudku dovodil závěry týkající se zhoršení schopnosti se soustředit a opakování událostí, které žalobkyně viděla či slyšela. Znalec [jméno FO] při práci nepoužil objektivní metody zkoumání a žalobkyni nekontroloval ani fyzické funkce, např. měření tlaku nebo tepu, které mohou být pomocným ukazatelem v případě, že poškozená osoba mluví o dané události nebo negativních projevech s ní spojených. Procentní váha, se kterou operuje Metodika Nejvyššího soudu (Metodika k náhradě nemajetkových újem na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku, kterou aproboval Nejvyšší soud a jejíž východiska byla publikována pod č. 63/2014 Sbírky soudních rozhodnutí, v aktuální verzi dostupná na stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz [dále též jen „Metodika“]), k výpočtu ztížení společenského uplatnění, není nijak přezkoumatelná a znalec ani neodůvodnil, proč a v jaké oblasti přiznal tu či onu procentuální obtížnost. K jednotlivým funkcionalitám uvedl číslo od 1 do 4, přestavující stupeň postižení, počet procent a koeficienty, které zadal do počítačového programu, který za něj vypočítal částku za ztížení společenského uplatnění, avšak znalcem nebylo v posudku ani při výslechu vysvětleno, jakým způsobem došel k jednotlivým vahám tak, aby osvětlil mechanismus výpočtu. Omezení žalobkyně v jednotlivých oblastech života je tak zcela nepřezkoumatelné, neboť se má jednat o objektivizovaná kritéria posuzování, která se navíc týkají pouhé potenciality výkonu dané činnosti. Tato činnost se posuzuje bez ohledu na to, zda někdy vyšetřovaný takovou činnost vykonával či nikoli. Např. potenciální omezení schopnosti řízení auta osobou, která není držitelem řidičského průkazu. Soud by měl výsledky znaleckého posudku korigovat, resp. modifikovat. Žalovaný jako nepřezkoumatelné vnímá primárně u žalobkyně v oblasti života hodnocené ve znaleckém posudku: (i) paměť, opakování a pozornost s relativní váhou 0,0625 a stupněm obtíží 1, (ii) pohyb po různých lokalitách a volný čas s váhou 0,2500 a stupněm obtíží 2, jednání s cizími lidmi s relativní váhou 0,1250 a stupněm obtíží 1, (iii) intimní vztahy s relativní váhou 0,1250 a stupněm obtíží 1, neboť je z hlediska znaleckého zkoumání znalec posuzuje na základě klinického pohovoru bez jiného podkladu. Žalovanému není známo, jakou metodou zkoumání znalec k těmto závěrům došel. Váhy a stupně obtíží se vymykají tabulkovému výpočtu, neboť znalec vyšel pouze z tvrzení žalobkyně, která nebyla před soudem prvního stupně dostatečně prokázána. Celkové vyčíslení způsobených obtíží žalobkyně v souvislosti se ztížením společenského uplatnění by tak mělo zůstat otázkou právní, nikoli znaleckou. Znalec měl přihlédnout ke zdravotní predispozici žalobkyně, vzhledem k její diagnostikované neurastenii s panickými atakami. Navíc znalec uvedl, že panická ataka může být způsobena i z jiné příčiny, než bylo jednání žalovaného a chybí tedy dostatečná příčinná souvislost mezi zdravotní újmou na straně žalobkyně a jednáním žalovaného. Tvrzení žalobkyně ohledně nespavosti je zcela nepřezkoumatelné, jelikož Elicea je lékem, který při aplikaci v noci spánek narušuje. Není také známo, kdy došlo k relativnímu ustálení zdravotního stavu žalobkyně a zda znalecké posuzování nebylo prováděno předčasně. Žalovaný rovněž nesouhlasil s vyčíslením náhrady nemajetkové újmy a poukázal na povinnost hodnocení výše újmy soudem, nikoli znalcem. Odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, sp. zn. I. ÚS 1010/22, v souvislosti s povinností ústavně konformního výkladu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění (dále jen „o. z.“). Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 190/2017. Rovněž na nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 143/11, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 2172/14, usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. IV. ÚS 340/15 a usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. IV. ÚS 256/22. Žalovaný zdůraznil, že Metodika je pouze pracovní pomůckou a nezávazným vodítkem, které nezbavuje povinnosti vyložit, zda se konkrétní případ neodchyluje od výkladového základu. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 312/15. Zdůraznil, že zjištěná částka základního ohodnocení by měla být modifikována dalšími okolnostmi na straně poškozeného. Poukázal na kritérium zejména věku poškozeného dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3787/2009, a na ztrátu skutečně výjimečně lepší budoucnosti, např. předčasné ukončení kariéry v určité profesní oblasti a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4916/2007, s poukazem na nezbytnost příčinné souvislosti mezi vzniklou újmou na zdraví a příčinnou souvislostí s omezením či ztrátou uplatnění na trhu práce. V tomto případě je žalobkyně vyššího věku a zásahem žalovaného nijak neutrpěla ve své kariéře, ani jí nebyl překážkou v budoucnosti. Dle žalovaného soudem přiznaná částka 1 132 426 Kč za ztížení společenského uplatnění, je částkou zcela zjevně nepřiměřenou, a to nejen z hlediska výše částka jako takové, neboť v takovém rozsahu se náhrada nemajetkové újmy prakticky nepřiznává, byť se jedná o náhradu nemajetkové újmy způsobené několikanásobně vyšším zásahem do tělesné a duševní integrity jedince. Žalovaný uvedl odkaz na stávající judikaturu vyšších soudů, a to jak trestní, tak civilní a zdůraznil, že v řešené věci šlo o jednání žalovaného, které spočívalo v chycení žalobkyně jednou ruku pod krkem na pár vteřin a počastování žalobkyně vulgarismy. V souvislosti s jím citovanými rozsudky a výši přiznávaných částek za ztížení společenského uplatnění, lze vysledovat nesrovnatelnost přiznané částky s ohledem na rozhodovací praxi soudů. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za zjevně nespravedlivé a nepřiměřené, neboť je nelze porovnávat se zvlášť závažným zločinem, např. znásilnění, za který soud přiznává mnohem nižší náhradu nemajetkové újmy. Žalovaný dále zdůraznil, že soud může ve smyslu ustanovení § 2953 o. z. náhradu škody přiměřeně snížit a vzít zřetel na skutečnost, jak ke škodě došlo, na osobní a majetkové poměry člověka, který škodu způsobil a rovněž přihlédnout i k poměrům poškozeného. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, č. j. I. ÚS 3456/15 – 1, ze kterého se podává, že je nutno uvažovat, zda nejsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované náhrady škody právě ve smyslu ustanovení § 2953 o. z. i v případě náhrady nemajetkové újmy. Žalovaný má za to, že moderace je sice vyloučena pro případ úmyslného trestného činu, ale v jeho případě k úmyslnému trestnému činu nedošlo. Dopustil vůči žalobkyni jednání, která byla předmětem trestního příkazu, a to vyhrožování v průběhu konání schůze společenství vlastníků [adresa], a u vchodu před domem č. p. [Anonymizováno], žalobkyni nadával a pak napadl. Žalovaný se dopustil těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, neboť si nemohl být vědom následků, které svým jednáním způsobí, mohl být srozuměn nanejvýš s tím, že svým jednáním mohl způsobit lehkou újmu na zdraví. Ohledně přečinu nebezpečného vyhrožování se dopustil úmyslného trestného činu, ale posuzovaná újma žalobkyně v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného představuje nedbalostní přečin ublížení na zdraví, nikoliv s jednáním žalovaného kvalifikovaným jako trestný čin nebezpečného vyhrožování. Mezi způsobenou újmou a jednáním žalovaného dne 24. 6. 2021 chybí příčinná souvislost, neboť žalovaná netvrdí, že by v období mezi prvním skutkem a druhým skutkem byla omezena ve svém sociálním, rodinném a pracovním životě. Tvrzená újma jí měla vzniknout až v důsledku nedbalostního jednání žalovaného dne 20. 7. 2021. Moderaci náhrady nemajetkové újmy proto vyloučit nelze jen z toho důvodu, že žalovaný způsobil újmu žalobkyně úmyslně. Dle žalovaného ustanovení § 2957 pamatuje na způsob a výši přiměřeného zadostiučinění, které musí být určené tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Je nutné v řešené věci zohlednit, že žalovaný se jednání vůči žalobkyni nedopustil s rozmyslem, nepoužil žádnou lest, nepronásledoval ji, nevyhledával s ní kontakt, neměla k němu žádné citové pouto, nezneužil žádného stavu důvěry. Pouze v emočním rozpoložení a náhlém afektu žalobkyni vulgárně osočil a doslova tři vteřiny ji držel jednou rukou pod krkem. Žalovaný se nesnaží zlehčovat své jednání, ale při porovnání s trestnou činností, která je obecně páchána vůči poškozeným, považuje přiznané zadostiučinění žalobkyně za nepřiměřené jednání, kterého se dopustil. Zdůraznil, že incidentu předcházela provokace ze strany žalobkyně, neboť souvisela se štěnicemi a řádném nevykonávání funkce žalobkyní v rámci SVJ. Po incidentu se žalobkyně neodstěhovala, ačkoliv tvrdí, že má problémy pohybovat se kolem místa útoku a pokud došlo vůbec k nějakému omezení jejího způsobu života, tak ve velmi nízké intenzitě. Výkon jejího povolání nijak omezen nebyl. V projednávané věci by dle žalovaného mělo dojít k výrazné úpravě výše náhrady nemajetkové újmy, a to tak, že bude zásadně redukována či naprosto minimalizována. Dle žalovaného je třeba přihlížet k tomu, aby nedošlo k jeho majetkové likvidaci, a proto je třeba vzít v úvahu nejen jeho aktuální majetkové poměry ale i jeho věk a z něj vyplývající možnosti uhradit vzniklou újmu do budoucna za současného zachování možnosti vést snesitelný a důstojný život. Poukázal v této souvislosti na judikaturu Nejvyššího soudu v trestních věcech. Žalovaný poukázal na skutečnost, že soud nezkoumal jeho poměry a jeho schopnost uloženou škodu splatit. Dále poukázal na zásadu volného hodnocení důkazů a povinnost soudu uvést, proč neprovedl i další účastníky navržené důkazy. Pokud soud dospěl k závěru, že účastnická výpověď žalobkyně i navržených svědků je věrohodnější, měl odůvodnit, na základě jakých skutkových tvrzení k tomuto závěru dospěl. Žalovaný zdůraznil princip spravedlivého procesu ve smyslu článku 36 Listiny základních lidských práv a svobod (dále jen “LZPS“), jakož i obsahově navazujících ústavním pořádkem zaručených základních lidských práv. Žalovaný poukázal na porušenou zásadu předvídatelnosti soudního rozhodování. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, soud prvního stupně pominul, že žalobkyně byla ve věci i částečně neúspěšná, když požadovala náhradu nákladů za trestní řízení, přestože o těchto nákladech může rozhodovat pouze trestní soud. Dle žalovaného měla být žalobkyně úspěšná pouze v rozsahu 74,74 % z částky, kterou jí soud přiznal. Výpočet náhrady nákladů řízení soudem prvního stupně je nesprávný. Dle žalovaného se žalobkyně snažila o vyčíslení své újmy ve větším rozsahu, než jaká je realita, nepředložila dostatečné důkazy a soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav. Zároveň při srovnání s jinou rozhodovací praxí nebyla vzata v úvahu skutková obdobnost případu a zasazena do ekonomického kontextu v době jejího přiznání. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání, případně rozsudek změnil tak, že návrh žalobkyně na náhradu újmy na zdraví ve výši 1 171 598 Kč s příslušenstvím zamítne.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného zdůraznila, že se stala obětí trestného činu, spáchaného žalovaným a zdravotní následky jeho činem způsobené si stále nese a lze předpokládat, že si je ponese i v budoucnu. Žalovaný se dodnes žalobkyni za své jednání neomluvil, neprojevil sebemenší sebereflexi, či lítost. Jednání u soudu prvního stupně se nikdy neúčastnil. Žalovaný zaujímá takový postoj, že za vznik jeho protiprávního jednání si vlastně může žalovaná sama, neboť jej k tomu vyprovokovala. Je třeba připomenout, že provokací měl být smajlík v rámci konverzace ve facebookové skupině a reakce žalovaného následně byla taková, že si ji nejprve snažil vyhledat v kanceláři SVJ, hovořil o ní vulgárně před svědky a veřejně jí vzkázal, že jí usmrtí a následně jí s odstupem času fyzicky napadl u domovních dveří, na místě veřejně přístupném a útok ukončil z důvodu vyrušení další osobou. Je zřejmé, že pokud je nějaké osobě vyhrožováno usmrcením a následně je brutálně napadena, musí zákonitě projít těžkou stresovou reakcí, neboť si spojí předchozí verbální útok s útokem fyzickým. Tato situace není srovnatelná s afektovou situací, kdy dojde k potyčce lidí, někdo prohlásí: já tě zabiju a pak dotyčného napadne. V případě žalovaného se nejednalo o jednání v afektu, žalovaný se prostě rozhodl žalobkyni ublížit za každou cenu a když ji nezastihl v kanceláři a fyzický útok provést nemohl, tak jej odložil na okamžik, kdy ji potká. Žalobkyně žalovanému v okamžiku útoku k tomuto žádný podnět nedala, a přesto na ni brutálně zaútočil. Po útoku, ještě v průběhu vyšetřování, žalovaný pokračoval ve sledování žalobkyně, fotografoval jí bez jejího vědomí a souhlasu, což je zřejmé z fotografií jím založených do spisu. Na fotografiích založených do spisu Policie ČR je žalobkyně zachycena, jak sedí na zahrádce restaurace s bývalým funkcionářem a dalším členem SVJ. Tato skutečnost však nedokazuje, že by si neodnesla zdravotní následky z jednání žalovaného. Žalobkyně se snažila a snaží normálně fungovat. Znalecký posudek vypracoval uznávaný soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyně jej považuje za správný, plně se ztotožňuje s jeho závěry. Znalec byl u soudu slyšen a účastníci měli možnost mu klást dotazy. Dle žalobkyně soud prvního stupně pečlivě v rámci výpovědí jednotlivých svědků zjišťoval jejich vztah navzájem i vztah se žalobkyní. Soud prvního stupně následně výslechy svědků v rozsudku zhodnotil. Bylo prokázáno, čím si žalobkyně prošla a stále prochází. Uplatnění nároku žalobkyně na náhradu nákladů v trestním řízení znemožnila skutečnost, že nebyl hotov znalecký posudek, který její újmu vyčíslil. Trestní řízení tak skončilo trestním příkazem a žalobkyně neměla možnost svůj nárok uplatnit. Dle žalobkyně tato skutečnost nemůže mít dopad na samotné náklady řízení, co se týče posuzování míry úspěchu a v tomto ohledu žalobkyně považuje požadavek žalovaného na snížení nákladů žalobkyně za neoprávněný, neboť v projednávané věci byla zcela úspěšná a byla ji přiznána celá jistina včetně příslušenství, kterou požadovala. Odkazy žalovaného na judikaturu a nálezy Ústavního soudu a poukazy na zásadu slušnosti považuje žalobkyně za neadekvátní. Byl to žalovaný, kdo svým jednáním žalobkyni újmu způsobil a zavinil i trestní řízení. Nešlo o nějaký náhodný přešlap či jednání v afektu. Žalovaný dobrovolně neuhradil žalobkyni ani náklady přiznané jí v rámci trestního řízení a musela je vymáhat exekučně. Pokud žalovaný argumentuje pro něho likvidační výší odškodnění, žalobkyně konstatuje, že ona se s následky jednání žalovaného bude patrně potýkat po zbytek života. Přitom částka přiznaná žalobkyni soudem nedokáže její útrapy kompenzovat alespoň významně, např. pořízením jiné nemovitosti, která by jí prožité útrapy nepřipomínala. Zdravotní stav žalobkyně je stejný, avšak při informacích ohledně žalovaného a soudu dochází k jeho zhoršení, což je patrné i z lékařské dokumentace. Dokud nebude řízení uzavřeno, nelze počítat s jakýmkoliv zlepšením její stavu. Dle lékařských posudků je stanovena doba léčby tak, že ji nelze určit a může být i trvalá. Předchozí léčba žalobkyně nemá žádnou spojitost s aktuální diagnózou, kterou způsobil svým jednáním žalovaný. Vztah žalobkyně se svědkem Kaštánkem je výhradně pracovní, neboť se potkávají v rámci práce v SVJ. Pokud si telefonují, tak výhradně v nějaké záležitosti ohledně bytového domu. Svědek [Anonymizováno] v bytovém domě již několik let nebydlí, takže kromě hodin v kanceláři se nepotkávají. Úřední hodiny žalobkyně byly zkráceny na jednu hodinu týdně jednou za 14 dní, aby nemusela být v osobním kontaktu s lidmi, protože se v domě hodně lidé mění a má obavu, že se zase něco semele. 95% práce tak řeší s lidmi elektronicky mimo kancelář, a pokud musí jít do kanceláře, tak jen tehdy, když je tam ostraha, nebo s ní někdo jde, nebo si bere psy. Se svědkem Večerkem se žalobkyně coby členka výboru nepotkala a nebyli ve vzájemném pracovním vztahu. Svědkyně [jméno FO] je neteří svědka Večerka, v době incidentu v domě bydlela a pro dům pracovala. Byla jí osobou nápomocnou. Pokud znalec ohodnotil výši odškodnění na stupnici 1 – 4 číslem [hodnota], hodnotil nejnižší možnou sazbou s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nepřestala pracovat, jinak by byla hodnocena ve vyšším stupni a odškodnění by bylo vyšší. Omezení sociálního života žalobkyně stále trvá, nechodí pravidelně, jak byla zvyklá, do bazénu a do fit centra, ačkoli tam chodila několikrát za týden. Jestli existuje výpis docházky v těchto fit centrech neví, neboť se nikdy nikde nepodepisovala ale vlastník je stejný. Chybí ji velmi návštěvy divadla, kam nyní nemůže jet, neboť nedokáže nastoupit do hromadného dopravního prostředku a autem do Prahy si netroufá s ohledem na své řidičské schopnosti a problematické parkování, nehledě na skutečnost, že by musela kus jít pěšky a prodírat se davy cizích lidí. Skutečnost, že žalobkyni nepravidelně vezme svědek Večerek nebo svědkyně [jméno FO] ven na pivo do podniku vzdáleného 200 m od jejího bydliště, a to pouze v létě, když je velké horko, za současného doprovodu zpět až ke dveřím bytu, prokazuje citelná omezení žalobkyně, která není schopna sama bez doprovodu nikam chodit. Žalobkyně si nezkrátila pracovní úvazek, neboť práce ve firmě pro ni představuje bezpečí. Její pracovní pozicí je rutinní zpracování mezd, které dělá 20 let. Řadu věcí si musí psát do diáře, protože od incidentu často zapomíná. Žalobkyně nemůže mít při své práci asistenci, neboť pracuje s citlivými osobními údaji, a pokud potřebuje pomoc, pomůže jí šéf a kolegyně. Ačkoliv pracoviště žalobkyně je asi 500 metrů od jejího bytu, stále tam jezdí v zamčeném autě, aby nedošlo k žádnému incidentu. V zamčeném autě jezdí prakticky kamkoli. Žalobkyně k možnému přestěhování nemá finanční prostředky, navíc byt zrekonstruovala a v současné době má dobré sousedy a klid. Nemůže se odstěhovat daleko od firmy. Pokud by se porouchalo auto, sama bez psů po Kladně nepůjde. Přestěhování se do cizího prostředí mezi cizí lidi by pro ni mohlo znamenat zhoršení psychického stavu. Navíc jako předseda SVJ si může nastavit veškeré kamery v bytovém domě jak ve svém počítači, tak v telefonu a vidět, kdo kde je a případně počkat. Má i výhodu, že může do domu bočním vchodem. Pokud chodí nakupovat, tak většinou těsně před zavírací dobou, jinak nakupuje prostřednictvím e-shopu. U žalobkyně došlo i k omezení jejího osobního života, není schopna navázat partnerský vztah, protože by ho musela navazovat s cizím člověkem a jí cizí lidé, zejména muži, vadí. Nedovede si představit setkání s mužem ať již ve svém, či jeho bytě. Žalobkyně to vnímá tak, že jí žalovaný svým jednáním zavřel do čtyř stěn. Panickou ataku žalobkyně neměla minimálně pět let, ale po útocích žalovaného je u odborného lékaře každý měsíc. V rámci trestního řízení byla žalovaného vina jednoznačně prokázána a trest uložený mu v rámci trestního příkazu byl velmi mírný v porovnání s následky, které si žalobkyně nese dodnes a lze předpokládat, že si je ponese po zbytek života. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně opodstatněné.

6. Odvolání žalovaného nesměřovalo k části výroku I. a výrokům II. a V. napadeného rozsudku, tento tak v nenapadené části výroku I. a výrocích II. a V. samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z takto zjištěného skutkového stavu. Žalovaný dne 24. 6. 2021 v průběhu konání schůze [právnická osoba] nepřítomné žalobkyni vyhrožoval zabitím, uvedl, že se vymočí do láhve, kterou jí rozbije hlavu, šlápne jí do ksichtu a utrhne jí hlavu. Žalobkyně byla o výhružkách žalovaného informována a vzbudily v ní obavu. Žalovaný dne 20. 7. 2021 v polední pauze žalobkyni napadl před domem u domovních schránek, nejprve jí vulgárně nadával, poté na ni plival a vyhrožoval jí zabitím, následně se proti ní rozeběhl, chytil ji pod krkem a křičel na ni, že ji zabije a že bude mrtvá. Žalobkyně se reálně bála o svůj život. Za své jednání byl žalovaný odsouzen v trestním řízení trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. [spisová značka]. V důsledku jednání žalovaného došlo u žalobkyně ke vzniku posttraumatické stresové poruchy (dále jen „PSP“). Žalobkyně je omezena v běžném způsobu života, pravidelně navštěvuje psychiatra, je úzkostná a depresivní. Má flasbacky, poruchy koncentrace, poruchy spánku, bojí se chodit sama pěšky nejen v okolí svého bydliště, přestala navštěvovat bazén a fitcentrum, přestala navštěvovat kulturní a společenské akce. Není schopná se pohybovat mezi větším množství lidí, v důsledku čehož nemůže například ani cestovat hromadnou dopravou. Do zaměstnání, které je 500 metrů od jejího bydliště jezdí autem, ve kterém se zamyká. Před 24. 6. 2021 byla žalobkyně léčena pro úzkostnou poruchu, panickou poruchu v souvislosti s konflikty se sousedy, její zdravotní poměry se před incidentem se žalovaným uklidnily. Nezavírala se doma, případné potíže se snažila zvládat nemedikamentózní cestou, hodně času trávila ve venkovním prostředí, věnovala se koním, jezdila na výlety, dovolené, navštěvovala výstavy, kavárny a koncerty. Na jaře roku 2021 brala lék Elicea na léčbu poruch nálady a současně úzkostných poruch v minimální dávce 20 mg. Po incidentu se žalovaným jí musela být dávka léku navýšena až na 35 mg pro úporné úzkosti, její nálada byla nově depresivní, byla plačtivá uzavírala se doma, trpěla pocity bezmoci a beznaděje. Následně se dávka léku Elicea ustálila na 30 mg denně. Stav žalobkyně se přechodně stabilizoval, ale ve třetím čtvrtletí 2022 se úzkostně depresivní symptomatika postupně transformovala do PSP a v roce 2023 jí k léku Elicea musel být přidán lék Brintellix na poruchu nálady a úzkosti pro dyspepsii žalobkyně (přestala lék Elicea ve vysokých dávkách snášet). Pro poruchy spánku opět začala brát přípravek Trittico Prolong 150 mg v dávce 75 mg na noc (pro poruchu spánku byla naposledy léčena v září 2020). Obavnost žalobkyně hraničí s obsahovou poruchou myšlení, vyjádřené obavné bludy jsou téměř paranoidní a lze je žalobkyni obtížně vyvrátit. Uzavírá se doma, pokud z pracovních důvodů či důvodu péče o koně nemusí ven. Opouští domov vždy autem, pokud možno za doprovodu další osoby. Zásadně vždy v době, kdy předpokládá minimální možnost ataky žalovaným. Chorobně se bojí dalšího útoku žalovaného. Znalci v trestním řízení byla žalobkyně hodnocena jako hodnověrná osoba. Útok žalovaného zanechal na žalobkyni psychické následky, před ním netrpěla duševní chorobou. Znalec ohodnotil bolestné na 110 bodů a ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) částkou 1 132 426 Kč. Znalec při stanovení ZSU vzal v úvahu předchorobí žalobkyně. Žalobkyně trpí narušením paměti a svou profesi je schopna vykonávat z důvodu zavedené rutiny. Žalobkyně žalovaného prostřednictvím jeho právního zástupce vyzvala dne 22. 3. 2023 k zaplacení bolestného ve výši 39 172,10 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 1 341 010 Kč a částky 169 412 Kč představující náklady žalobkyně vzniklé jí v trestním řízení. Zpráva byla právnímu zástupci žalovaného doručena dne 22. 3. 2023.

8. Odvolací soud považuje zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně za zjištěný řádně a dostatečně. Soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy ve vzájemné souvislosti a správně poukázal na nevěrohodnost výpovědi svědkyň [Anonymizováno], které měly s žalobkyní vztahy spíše nepřátelské, neboť jim vytýkala závadové chování rodinných příslušníků, případně nájemníků v bytovém domě, za které byly uloženy postihy. K odvolacímu tvrzení ohledně výpovědi svědkyně [Anonymizováno], odvolací soud konstatuje, že ve výpovědi uvedla, že žalobkyni naposledy viděla asi před dvěma lety asi 5-6x, od té doby ji nevídá. Svědkyně [Anonymizováno] byla vyslechnuta po uplynutí značné doby od škodní události, navíc při charakteru jejího zaměstnání a množství denně obsloužených osob je podstatné, že žalobkyni dlouhodobě v restauraci nevídá. Odvolací soud neshledal důvodnými ani námitky žalovaného ohledně velmi blízkého vztahu žalobkyně se svědky [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO]. Svědci [Anonymizováno] a [Anonymizováno] byli, případně jsou spolupracovníci žalobkyně. Nelze jejich vztah se žalobkyní posuzovat jako velmi blízký, žádná taková skutečnost nevyplývá z jejich výpovědí či výpovědi žalobkyně. Svědek [Anonymizováno] byl navíc přítomen vyhrožování žalovaného žalobkyni, které tuto skutečnost sdělil. Ze skutečnosti, že svědek [Anonymizováno] v dřívější době zašel někdy se žalobkyní na pivo, pak ji doprovodil k bytu rovněž nelze dovozovat velmi blízký vztah, spíše vztah přátelský, jakým jej i svědek nazval. Osobou žalobkyni jistě bližší je svědkyně [jméno FO], která byla schopna vypovídat o tom, jak žalobkyně žila před útokem a po něm. Právě proto byla zřejmě žalobkyní jako svědkyně navržena. Nebyl zjištěn žádný zájem svědků na výsledku sporu. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně její výpověď ani výpovědi svědků Kaštánka a Večerka nevěrohodnými neshledal.

9. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2951 odst. 1 a 2 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

12. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

13. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

15. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

16. Základními předpoklady odpovědnosti za škodu jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a zavinění, které se presumuje. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že dle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán trestním příkazem, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal. Soud není vázán ustanovením § 135 odst. 1 o. s. ř., pouze pokud jde o výši škody a případné spoluzavinění poškozeného (což v trestním příkazem řešeno nebylo). V řešené věci bylo zjištěno a prokázáno z trestního příkazu shora citovaného, že se žalovaný dopustil přečinu nebezpečného vyhrožování v jednočinném souběhu s přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti vůči žalobkyni, tedy žalovaný plně odpovídá za nemajetkovou újmu na zdraví jí způsobenou. Odvolací soud konstatuje, že u přečinu nebezpečného vyhrožování (§ 353 zákona č. 40/2009 Sb., v platném znění (dále jen „trestní zákoník“) se po subjektivní stránce vyžaduje zavinění ve formě úmyslu. Žalovaného výklad, že jeho protiprávní jednání jsou oddělena a samostatná, fyzický útok vůči žalobkyni byl pouze v afektu a byl nedbalostním trestným činem, a proto žalovaný nemohl předpokládat vznik újmy na zdraví žalobkyně, je nesprávný. Dle odvolacího soudu není pochyb o tom, že nemajetková újma na zdraví vzniklá žalobkyni byla žalovaným způsobena jeho protiprávním jednáním, které započalo právě jeho vyhrůžkami smrtí žalobkyni, byť nepřítomné, a následně jeho verbální a fyzický útok vyvolal v žalobkyni reálnou obavu o život, která se následně transformovala do vzniku PSP.

17. Za stavu věci, kdy není pochyb o existenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a újmou na zdraví vzniklou žalobkyni, se odvolací soud zabýval výší žalobkyní požadované náhrady nemajetkové újmy. Žalobkyně se domáhala v rámci dvou nároků, bolestného a ZSU, včetně příslušenství k oběma nárokům. Výše bolestného včetně příslušenství, kdy v tomto nároku bylo soudem prvního stupně žalobkyni vyhověno v plném rozsahu uplatněného nároku, není předmětem přezkumu odvolacím soudem. Shodně tak není předmětem přezkumu odvolacím soudem zamítnutý nárok žalobkyně na náhradu nákladů trestního řízení. Byť žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného polemizuje o správnosti rozsudku soudu prvního stupně v této otázce, odvolání proti zamítavému výroku nepodala.

18. Předmětem přezkumu v odvolacím řízení je pouze nárok žalobkyně na náhradu ZSU ve výši 1 132 426 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně předložila ve věci znalecký posudek znalce [jméno FO], který ji vyšetřil a stanovil mimo jiné rozsah omezení žalobkyně v jejím životě oproti době předcházející jejímu napadení žalobcem. [tituly před jménem] [jméno FO] je znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví a specializace psychiatrie a nemateriální újma. Znalec dospěl k jednoznačnému závěru, že u žalobkyně před napadením žalovaným sice byly psychické obtíže, které však nezpůsobily vznik PSP. Znalec při úvaze o ztrátě lepší budoucnosti žalované vzal v úvahu její předcházející zdravotní stav. Lékařské zprávy ošetřujících lékařů žalobkyně ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO]) znalec k dispozici měl, což je z obsahu jím vypracované znaleckého posudku zřejmé. Zdravotní stav žalobkyně byl následně doplněn zprávou ošetřujícího psychiatra žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], ze které se podává rovněž závěr o vzniku PSP v důsledku jednání žalovaného.

19. Znalecký posudek znalce [jméno FO] obsahuje všechny zákonné náležitosti vyžadované pro znalecký posudek znalce, znalec své závěry přesvědčivě a srozumitelně před soudem obhájil. Datum ustálení zdravotního stavu znalec [jméno FO] stanovil ke dni 19. 9. 2022. Znalec [jméno FO] při vypracování znaleckého posudku vyšel z Metodiky. Při stanovení výše ZSU znalec [jméno FO] vyšel správně z výchozí rámcové částky 15 135 600 Kč (průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství činila 37 839 Kč x 400). Metodika stále prochází vývojem a vychází ze zákonného požadavku, aby vytrpěné zdravotní újmy byly plně kompenzovány. Zjištění finančního ekvivalentu za poškození lidské zdraví je obtížné, neboť přesná kvantifikace nemajetkových újem je složitá. Lze proto vyložit, že i z tohoto důvodu zákon v ustanovení § 2958 o. z. uvádí, že nelze-li výši náhrady určit cestou plné kompenzace, má se náhrada stanovit podle zásad slušnosti. [adresa] slušnosti však nejsou dostatečně definovány a je tak založena povinnost soudu stanovit je dle své úvahy. Úvaha soudu musí být dostatečně odůvodněna tak, aby bylo posoudit, jaká kritéria pro stanovení výše nemajetkové újmy soud použil. Je třeba vycházet z požadavku předvídatelnosti soudního rozhodnutí, ale zároveň je nezbytné přihlížet k okolnostem každé konkrétně řešené věci. Účelem znaleckého posudku je vytvořit dostatečně podrobný a srozumitelný skutkový podklad obsahující odborný lékařský závěr o míře vyřazení poškozeného z životních činností definovaných v metodice, aby soud sám následně mohl učinit právní závěr o výši přiznávané náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví. Znalec tedy nemá zjišťovat a nezjišťuje, které z posuzovaných činností poškozený skutečně vykonával, v jaké intenzitě a nakolik ztrátu či omezení některých z nich pociťuje úkorně. Soud pak na podkladě znaleckého posudku, případně i výslechu znalce učiní úvahu, v jaké míře je poškozený vyřazen ze svého dosud obvyklého života, což posoudí v každém řešeném případě individuálně. Je nezbytné vzít v úvahu i vnímaní újmy na zdraví samotným poškozeným ke vnímání újmy samotným poškozeným (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, v oblasti ZSU „přináší Metodika oproti předchozí právní úpravě a jejímu výkladu ideově zcela nový systém, který má vedle nezbytného odborného lékařského zatřídění újmy lépe zohledňovat definovaný a zdravotní újmě přiřazený rozsah postižení (omezení) z pohledu všech myslitelných stránek lidského života, tj. všech oblastí, v nichž pro trvalé zdravotní následky dochází k omezení či dokonce k plnému vyřazení z možnosti se společensky uplatnit, a to jak ve vztahu k průměrnému (obvyklému) poškozenému, tak s přihlédnutím k individuálním odlišnostem každého jednotlivého případu. V souladu s dosavadní praxí by mělo být k hodnocení trvalých následků přistoupeno teprve poté, co se zdravotní stav relativně ustálí; přesné časové období nelze obecně určit, zpravidla jde o jeden rok, ve výjimečných případech lze uvažovat i o době delší. Východiskem nového přístupu k hodnocení závažnosti ztížení společenského uplatnění je Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (dále též jen „MKF“), vypracovaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO)“. „Jedná se o celosvětově uznávanou a používanou systematiku trvalých zdravotních újem, vycházející z roztřídění postižení podle tělesných struktur a funkcí, vystihující ovšem důsledněji dopady těchto újem na schopnosti poškozeného vykonávat běžné životní aktivity.“ „Nespornou předností MKF je propracovaná struktura a důraz na určení stupně omezení funkčních schopností postiženého, a to s přihlédnutím k jeho zhoršenému zdravotnímu stavu tak, aby byla zohledněna změna oproti předchozímu stavu. Tento systém přiřazuje jednotlivým funkčním potížím určitý stupeň závažnosti (podpořený i procentní škálou) a tím lépe než bodový systém založený na lékařských diagnózách vystihuje rozsah trvalého zdravotního postižení. Protože je velmi podrobná a promyšlená, umožňuje MKF při jejím plném využití vykreslit velmi plastický obraz nejen postižení konkrétních tělesných funkcí, nýbrž i praktický dopad těchto postižení do všech sfér života poškozeného, přehledně vyjmenovaných (kódovaných) v devíti kapitolách.“ „Stupeň závažnosti trvalého zdravotního postižení prostřednictvím objektivní klasifikace funkčních schopností se nevyjadřuje jako dříve součtem bodového hodnocení diagnóz, násobeným peněžitou hodnotou jednoho bodu, nýbrž je pojat jako procentní vyjádření ztráty životních příležitostí (lepší budoucnosti ve smyslu § 2958 o. z.) ve škále 0 – 100 % pro jednotlivé položky (domény – označené písmenem d a trojciferným kódem, v některých případech doplněné i o čtyřmístné podpoložky) v devíti oblastech společenského zapojení.“).

20. K útoku žalovaným na žalobkyni došlo v roce 2021, žalobkyni bylo 47 let a s přihlédnutím k jejímu zdravotnímu stavu, bylo s ohledem na charakter její profese (účetní) pravděpodobné, že tuto bude moci vykonávat dlouhodobě. Bylo rovněž prokázáno (soud uvěřil žalobkyni i slyšené svědkyni Rzezsutové, odpovídají tomu i lékařské zprávy ošetřujícího psychiatra), že žalobkyně před útokem žalovaného žila společenským životem, navštěvovala kino, divadlo, sportovala (pravidelně plavala, navštěvovala fitcentrum), jezdila na koni. Pohybovala se ve vnějším prostředí samostatně. V současné době se žalobkyně obává vycházet sama z bytu a sama se pohybovat ve venkovním prostředí. Má problémy s depresí, úzkostí a spánkem. Do práce jezdí 500 metrů v zamčeném automobilu, bez psů či známé osoby nevychází ven, pokud někam jde, vždy s někým a tato osoba ji doprovodí až ke dveřím bytu. Žalobkyně tak každý den pociťuje důsledky útoku žalovaného, které ji omezují v běžném v životě. Žalovaný jí ublížil úmyslně, byl za své jednání odsouzen a mohl očekávat, že způsob jeho útoku vůči žalované (vyhrůžky a napadení) může mít závažný dopad do života žalobkyně. Odvolací soud považuje výši ZSU stanovenou znalcem [jméno FO] za méně než přiměřenou omezením žalobkyně v jejím životě. Dle odvolacího soudu by bylo možno žalobkyni za vzniklou újmu přiznat i částku vyšší než 1 132 426 Kč, která by objektivněji odpovídala zásadám slušnosti ve smyslu ustanovení § 2958 o. z., nicméně soud nemůže překročit výši částky požadované žalobkyní.

21. Odvolací soud dále přezkoumal požadované příslušenství ZSU co do výše i rozsahu času. Žalobkyně se domáhala k ZSU přiznání zákonného úroku z prodlení od 18. 12. 2022, aniž by doložila, že k tomuto datu žalovaného vyzvala k náhradě škody v požadované výši. Znalecký posudek znalce [jméno FO] byl vyhotoven k datu 26. 2. 2023, žalobkyni tak k datu 18. 12. 2022 nebyla známa ani výše ZSU. Prokázala, že dne 22. 3. 2023 vyzvala žalovaného k zaplacení prostřednictvím jeho právního zástupce, kterému byla výzva do datové schránky doručena téhož dne ráno. S ohledem na skutečnost, že 22. 3. 2022 byl pátek, odvolací soud si vypomohl ustanovením § 573 o. z. a učinil úvahu, že nejpozději dne 27. 3. 2023 byla výzva k plnění náhrady škody doručena žalovanému a teprve dnem 29. 3. 2023 se žalovaný ocitl v prodlení. Odvolací soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení od 29. 3. 2023 dle § 513 a § 1970 o. z. ve výši 15 % dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. K odvolacím námitkám žalovaného odvolací soud konstatuje, že neshledal zásadní rozpory v tvrzeních žalobkyně a listinách. Nelze dovodit „dobrý“ psychický stav žalobkyně z ojedinělé návštěvy restauračního zařízení, a to za situace, kdy ji navštíví se známou osobou, která ji následně doprovodí k bytu. V tomto směru se jasně vyjádřil i znalec [jméno FO], že onemocnění žalobkyně spočívá i v tom, že někdy jí může být lépe a někdy hůře. Onemocnění žalobkyně neznamená, že nemůže vycházet z domu vůbec, to ostatně ani sama netvrdila. Odvolací soud proto z těchto námitek neučinil závěr o snížené věrohodnosti žalobkyně. Žalobkyně těžko může prokazovat jinak než svědecky návštěvy sportovních zařízení před útokem žalovaného, pokud uvedla, že se nikam nezapisovala a neměla ani důvod schovávat si doklady o placení vstupného. Shodné platí o jejích kulturních a společenských aktivitách. K námitce žalovaného, že kino ani divadlo není otevřený a nechráněný prostor (a zřejmě proto by jej žalobkyně mohla navštěvovat) lze pouze uvést, že podstatné je prožívání žalobkyně v důsledku PSP, a pokud trpí PSP a úzkostí při pobytu v prostoru, kde je více lidí v důsledku onemocnění, těžko může žalovaný tvrdit, že by to měla cítit či prožívat jinak. K předchorobí žalobkyně se odvolací soud vyjádřil shora. K námitce žalovaného o zvládání práce žalobkyní jako před útokem žalovaného, odkazuje odvolací soud na výpověď znalce a lékařskou zprávu [tituly před jménem] [jméno FO], ze kterých se podává, že došlo k omezení pracovního života žalobkyně v tom směru, že svou práci může nadále vykonávat hlavně proto, že jde o rutinní činnost. Musí se daleko více soustředit, nepamatuje si věci. Práci vykonává zejména elektronicky, ale kontakt s nájemníky či vlastníky bytů výrazně omezila na osobní jednou za 14 dnů a musí mít zajištěnu účast třetí osoby, případně psů. Do práce musí jezdit autem, jinak není schopna překonat vzdálenost 500 metrů. Ohledně partnerského života jde o omezení kontaktu s muži obecně, skutečnost, že žalobkyně neměla před incidentem partnera neznamená, že nemohla mít s mužem, či muži známost. K otázce kvality znaleckého posudku se odvolací soud již výše vyjádřil. Znalec [jméno FO] na základě osobního vyšetření žalobkyně a na podkladě lékařských zpráv a znaleckého posudku z trestního řízení učinil objektivní zjištění o zdravotním stavu žalobkyně a na základě něho hodnotil v jednotlivých doménách ztrátu lepší budoucnosti žalobkyně. Skutečnost, že vnímá žalovaný zjištění znalce jako nepřezkoumatelná neznamená, že taková jsou. Znalec [jméno FO] svůj odborný postup vysvětlil a obhájil. Metodika skutečně vychází z potenciality výkonu dané činnosti. Znalec [jméno FO] své hodnocení snížil o již existující zdravotní stav žalobkyně. Znalec při vyšetření pacienta nepoužívá detektor lži, aby zjišťoval, zda vyšetřovanému stoupá tlak či mu měřil tep. V rámci psychiatrického vyšetření má znalec možnost vnímat projev vyšetřované z hlediska jeho jistoty či nejistoty, nervozity ad. Pokud takové skutečnosti zjistí, zpravidla je uvede ve znaleckém posudku. Ostatně ze samotného vyšetření žalobkyně její problémy s pamětí znalec zjistil. Rovněž odůvodnil, že s ohledem na dlouholetou praxi primáře psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice a letitou praxi je schopen vyšetřením podrobně zjistit stav vyšetřovaného. K ustálení zdravotního stavu se znalec vyjádřil, že k němu došlo ke dni 16. 9. 2022, žalovaný k této skutečnosti nic nenamítal, ani se k ustálení zdravotního stavu na nic nedotazoval. K otázce použití Metodiky, posouzení příčinné souvislosti a výše nemajetkové újmy soudem se shora odvolací soud vyjádřil. K odkazům žalovaného na řadu trestních rozsudků odvolací soud konstatuje, že řada z nich nemusí být konečná a poškození se mohli dále domáhat ZSU v rámci občanskoprávního sporu. Část odkazované judikatury pak spadá pod ustanovení § 2959 o. z., kdy se zjišťují zcela jiné okolnosti a jiný skutkový stav, jde o odškodnění druhotných obětí, nikoli o ztrátu lepší budoucnosti samotného poškozeného. Odvolací soud zdůrazňuje, že je nezbytné vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem konkrétního případu. Zlehčování spáchaných trestných přečinů žalovaným není na místě, podstatné je jak úmyslné vyhrožování žalovaného vnímala žalobkyně a jaký je následek. K návrhu žalovaného na moderaci náhrady újmy odvolací soud konstatuje, že k újmě na zdraví žalobkyně došlo v souvislosti s úmyslným protiprávním jednáním žalovaného, jak již je shora uvedeno. Vyhrožování žalovaného společně s jeho dalším verbálním a fyzickým útokem vedlo k újmě na zdraví žalobkyně. Žádná bezprostřední provokace žalobkyně útoku žalovaného nepředcházela a komentář v prostředí Facebook provedený použitím emotikonu nelze považovat za provokaci, která by měla vyvolat jednání postižitelné trestním právem. Postih uložený žalovanému za protiprávní jednání, které podstatným způsobem negativně ovlivnilo život žalobkyně v mnoha ohledech nepovažuje odvolací soud za likvidační. Žalovaný byl před téměř dvěma lety vyzván k úhradě nemajetkové újmy a ještě řadu let by měl být výdělečně činný. Jde o vysokou částku nikoli však nesplatitelnou. Žalovaný namítá, že po zbytek svého produktivního života bude muset žalobkyni splácet nemajetkovou újmu, ale je třeba konstatovat, že i žalobkyně se zřejmě do konce svého života bude potýkat s následky protiprávního jednání žalovaného. K námitce žalovaného ohledně nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud konstatuje, že rozsudek soudu prvního stupně je přezkoumatelný. Je řádně a dostatečně odůvodněn, obsahuje odpovídající vylíčení skutkového stavu a z toho vyplývající právní závěry. Ostatně o přezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně svědčí i skutečnost, že proti němu žalovaný podal podrobné odvolání. Pokud jde o námitku ohledně výše náhrady nákladů řízení dle poměru úspěchu ve věci, odvolací soud ji shledal důvodnou a níže se k náhradě nákladů řízení vyjadřuje.

23. Odvolací soud uzavírá, že bylo prokázáno, že protiprávním jednáním žalovaného byla žalobkyni způsobena nemajetková újma na zdraví způsobující jí ztížení společenského uplatnění spočívající v podstatném omezení prožívání života, rozvinula se u ní PSP, byla jí razantně zvýšena psychiatrická medikace a omezení je trvající. Vznikl jí nárok na přiznání náhrady nemajetkové újmy v žalovaném rozsahu, neboť požadovaná výše v tomto konkrétním případě odpovídá zásadám slušnosti ve smyslu § 2958 o. z.

24. Odvolací soud se neztotožňuje s úvahou žalobkyně a zjevně i soudu prvního stupně, že požadovaná náhrada nákladů řízení v trestní věcí má být součástí nákladového výroku v řešené věci. Žalobkyně se domáhala náhrady nákladů trestního řízení jako majetkové škody vzniklé jí v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Fakticky požadovala žalobkyně tři nároky, dva nároky na náhradu nemajetkové újmy (bolestné a ZSU) a částku vynaloženou v souvislosti s právním zastoupením její osobou jako poškozenou v trestním řízení (náklady trestního řízení nejsou náklady vynaloženými v souvislosti s tímto občanskoprávním sporem). Soud prvního stupně správně stanovil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř), avšak podle nesprávného ustanovení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), v nesprávné výši a nepřiměřeně krátké lhůtě vzhledem k poměrům žalovaného.

25. S ohledem na změnu věcného výroku rozhodl odvolací soud ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 2 a § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že poměrně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které by sestávaly z odměny za 8 úkonů právní služby po 13 700 Kč a dva úkony právní služby po 6 850 Kč () dle § 7, § 8 a § 11 odst. 2 písm. f) a h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif (dále jen „AT“), z pct 1 341 010,10 Kč (nárok na bolestné tarifní hodnota: 39 172,10 Kč, nárok na ZSU tarifní hodnota: 1 132 426 Kč a nárok na zaplacení nákladů trestního řízení tarifní hodnota: 169 142 Kč); a za 10 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) sepis žaloby, sepis vyjádření 21. 8. 2023, písm. g) 4x účast při jednání, z toho dvakrát za jednání trvající déle jak dvě hodiny, a ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 2 písm. f) účast při jednání při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, písm. h) jednoduchá výzva k plnění. Právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, a proto by mu byla přiznáno 21 % DPH ve výši 26 523 Kč. Žalobkyni vzniklé účelně vynaložené náklady na právní zastoupení před soudem prvního stupně celkem činí 152 823 Kč po zaokrouhlení, avšak s ohledem na poměrný úspěch ve věci (byla plně neúspěšná v uplatněném nároku na náhradu nákladů trestního řízení a plně úspěšná v nároku na bolestné a ZSU). Žalobkyně byla celkem úspěšná v rozsahu 87 %, žalovaný v rozsahu 13 %, a žalobkyně tak má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení v rozsahu 74 %, tedy na částku 113 089 Kč (úspěch žalobkyně 87 % ponížen o úspěch žalovaného 13 %, počítáno z váženého průměru úspěchu a neúspěchu každého nároku vzhledem k celkovému nároku). Žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud rozhodl s ohledem na výši náhrady nákladů řízení o delší lhůtě splatnosti. Odvolací soud učinil při výpočtu náhrady nákladů řízení početní chybu a postupem dle § 164 o. s. ř. ji v písemném vyhotovení rozsudku opravil.

26. Odvolací soud konstatuje, že vázán nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. I. ÚS 3362/22-2, změnil v důsledku změny judikatury praxi, kdy dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu vycházel při určení tarifní hodnoty ve věcech nemajetkové újmy na zdraví jako osobnostního práva z ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) AT. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, č. j. I. ÚS 3362/22, „ze systematiky advokátního tarifu i dikce jeho jednotlivých ustanovení vyplývá, že je-li předmětem řízení plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu (srov. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 ze dne 8. 3. 2023 a sp. zn. III. ÚS 2040/22 ze dne 13. 12. 2023; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Ustanovení § 9 odst. 4 advokátního tarifu se pak nemůže číst izolovaně, nýbrž v kontextu jeho prvního odstavce, což konkrétně znamená, že částka 50 000 Kč se nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech náhrady nemajetkové újmy na zdraví, protože nejde o spory, v nichž nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.“ „Zatímco u jiných sporů o náhradu nemajetkové újmy (např. za zásah do pověsti člověka, újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) není volná úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. při určování výše újmy vyjma obecných mantinelů blíže limitována a je skutečně „volná“, u odčinění újmy na zdraví je situace odlišná: žalobce vyčíslí konkrétní částku, která obvykle vychází ze znaleckého posudku a objektivizovaných hodnot formulovaných v tzv. Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Přestože tato metodika není právně závazná, slouží jako podpůrný podklad či „odrazový můstek“ pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy za vytrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění soudem, jejíž kritéria Nejvyšší soud převzal do své rozhodovací praxe [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 27/23 ze dne 13. 3. 2024 (101/2024 Sb.)]. Při určování výše náhrady za újmu na zdraví hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu, na rozdíl od jiných osobnostních sporů, v nichž je prostor pro soudní uvážení širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Tento typ sporu se tak blíží „klasickému“ sporu o náhradu škody – jak tomu bylo ostatně do 31. 12. 2013, kdy se újma na zdraví považovala za škodu na zdraví, u níž se odměna advokáta vypočítávala podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z přisouzené částky. Byť se právní úprava od 1. 1. 2014 změnila, nastíněná specifika těchto sporů přetrvala. Je proto třeba na újmu na zdraví pohlížet odlišně než na jiné zásahy do osobnostních práv, a to i při rozhodování o nákladech řízení; tomu ostatně odpovídá i legislativní iniciativa zmíněná.“ „. Účastníkům a jejich právním zástupcům nemůže být k tíži nekoncepční pojetí výpočtu odměny za právní zastoupení, které nezohledňuje právní a skutkovou složitost konkrétních i typizovaných sporů. Ústavní soud neshledává přesvědčivý důvod, proč by v „jednoduchém“ majetkovém sporu o zaplacení neuhrazené faktury měla být odměna počítána z mnohdy milionových částek, zatímco v případech zásahu do přirozených práv člověka, konkrétně ve složitých medicinských sporech jako tomu je v nynější věci, by měla být vypočtena z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Taková disproporce v ohodnocení majetkových a nemajetkových sporů z pohledu náhrady nákladů řízení se nejeví přiměřená.“ Náhrada nákladů řízení ve sporech o nemajetkovou újmu na zdraví musí alespoň částečně odpovídat skutečné náročnosti takových sporů. Příliš nízká odměna advokáta může mít nepřípustně odrazující účinek na další poškozené v obdobném postavení, což může vést k porušení povinnosti státu zajistit efektivní soudní ochranu ve sporech týkajících se náhrady za nemajetkovou újmu na zdraví.“ Odvolací soud v řešené věci dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhá náhrady nemajetkové újmy penězi ocenitelné, jejíž výši uvedl soudní znalec ve svém posudku a z této výše žalobkyně vycházela. Jde o složitý spor, pro který jsou podstatné závěry znaleckého posudku. Dle odvolacího soudu je proto s odkazem na shora uvedené v nálezu ústavního soudu postupovat dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a vyjít při určení tarifní hodnoty nemajetkové újmy z částky žalobkyni přiznané.

27. Odvolací soud z důvodu změny věcného výroku rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů státu vzniklých v řízení ve výši 1 726 Kč (svědečné) a 5 649,06 Kč (přiznané a vyplacené znalečné z rozpočtu), celkem 7 375,06 Kč tak, že je uložil zaplatit žalovanému v poměrné výši 6 417 Kč po zaokrouhlení (87 % neúspěchu) ve lhůtě tří dnů. Odvolací soud se při výpočtu náhrady nákladů řízení dopustil početní chyby, kterou napravil postupem dle § 164 o. s. ř.

28. Odvolací soud opomněl rozhodnout z důvodu změny věcného výroku o náhradě nákladů řízení státu ve vztahu vůči žalobkyni, neboť ta byla úspěšná v rozsahu 87 % uplatněného nároku, proto doplnil rozsudek v souladu s ustanovením § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř. o výrok VII. o uložení povinnosti žalobkyni dle § 148 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů státu vzniklých v řízení ve výši 959 Kč po zaokrouhlení (13 % neúspěchu) ve lhůtě tří dnů.

29. Odvolací soud rozhodl o tzv. přenosu soudního poplatku, neboť žalobkyně byla v řízení od poplatku osvobozena dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) jejímu návrhu bylo částečně vyhověno, a jsou naplněny i další podmínky ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích pro tzv. přenos povinnosti zaplatit soudní poplatek za žalobu. Proto odvolací soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 11 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výše soudního poplatku byla stanovena dle položky č. [hodnota] písm. b) Sazebníku soudních poplatků (Příloha k zákonu o soudních poplatcích).

30. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud v napadené části napadeného výroku I. změnil rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno a ve zbytku jej dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 2, § 142 odst. 3 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části a vzniklo jí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení spočívající v odměně za dva půl úkonu právní služby po 12 860 Kč dle § 7 a § 8 AT z pct 1 132 426 Kč, a dále jí vznikl nárok na úhradu tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 AT ve spojení s § 11 odst. 1 písm. k) 1x sepis vyjádření k odvolání a písm. g) 2x účast při jednání, z toho jednou dle § 11 odst. 2 písm. f) pouze účast při jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku. Žalobkyni vznikly náklady spojené s cestovným za dvě cesty právního zástupce [adresa], celkem [hodnota] km, obě osobním automobilem [Anonymizováno], palivo NM, cena 34,40/l, průměrná spotřeba 7,3 l/100 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč, celkem 943,61 Kč; a dále za ztrátu času za celkem [hodnota] půlhodin po 100 Kč, celkem 800 Kč. Právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, a proto mu byla přiznáno 21 % DPH. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v odvolacím řízení činily 41 132 Kč a žalovanému bylo uloženo jí je zaplatit do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Delší lhůtu k plnění stanovil soud ze shodných důvodů jako shora uvedených.

32. Odvolací soud dále uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek za odvolání v konečném rozhodnutí ve lhůtě tří dnů ve výši 11 330 Kč, neboť soud prvního stupně u žalovaného sice neshledal důvody pro osvobození od soudního poplatku, ale rozhodl o splnění podmínek žalobcem stanovených v ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích (usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 6. 2024, č. j. 8 C 17/2023-203) a odvolací soud proto rozhodl o uložení poplatkové povinnosti až v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení