25 CO 177/2023- 296

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Jiřího Pacovského v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 683 761,59 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 109 C 36/2018-227 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že se žaloba zamítá, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 43 039,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8. 2. 2018 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 356 Kč od 8. 2. 2018 do 28. 11. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 640 722 Kč za den 8. 2. 2018; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 148 965 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 2 769 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 3 262 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek 3 556 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 20 063 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

VII. Znalci MUDr. Robinu Strnadovi, Vaníčkova 1637/30, 272 01 Kladno, se přiznává za účast při jednání Krajského soudu v Praze dne 25. 10. 2023 znalečné v celkové výši 1 350 Kč.

VIII. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 97 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 313 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Krajského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále jen„ soudu prvního stupně“) ze dne 16. 11. 2022, č. j. 109 C 36/2018-227, bylo rozhodnuto výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 683 761,59 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 28 356 Kč od 8. 2. 2018 do 28. 11. 2018 a s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 683 761,59 Kč od 8. 2. 2018 do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že co do částky 5 701 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 000 Kč od 8. 2. 2018 do zaplacení, se žaloba zamítá (výrok II.). Rovněž soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 279 778 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.), že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně náhradu nákladů státu za vyplacené znalečné v celkové výši 15 815 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.), a že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 34 188,50 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok V.). Soud prvního stupně rozhodoval o nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví (bolestné, ztížení společenského uplatnění, ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, náklady léčení a další náklady spojené s uplatněním pohledávky – zaplacené znalečné), která jí měla vzniknout v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že základ nároku je dán. Pokud jde o výši nároku, odkazuje odvolací soud na vyčíslení níže. V rámci právní kvalifikace vycházel soud prvního stupně z ust. § 81 odst. 1,2 a § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), dále pak z ust. § 609 a násl. o. z., § 1968 a § 1970 o. z., a rovněž z ust. § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“).

2. Proti výrokům I., III., IV. a V. shora uvedeného rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Uvedl, že žalobkyně v řízení neprokázala své tvrzení ohledně překážky lepší budoucnosti. V trestním řízení označila znalkyně MUDr. Olga Plocková Tatičová tvrzení žalobkyně o způsobených trvalých následcích za subjektivní stesky kolidující s objektivními lékařskými zprávami. Tvrzení o trvalých následcích nebyla pak prokázána ani znaleckým posudkem MUDr. Laclové ze dne 2. 2. 2018, v němž je navíc ztížení společenského uplatnění vyčísleno nikoliv v závěru znaleckého posudku, ale v samostatné části nekryté znaleckou doložkou a prohlášením znalkyně dle § 127a o. s. ř. Podle znaleckého posudku MUDr. Robina Strnada u žalobkyně přetrvává omezení funkce levého lokte a další zlepšení nelze očekávat. Žalovaný navrhl při jednání dne 10. 10. 2022 důkaz výslechem své družky [jméno] [příjmení], která žalobkyni spatřila na jaře roku 2022 ve Stochově roznášet propagační materiály, a to za účelem zpochybnění tvrzení žalobkyně, že má problém při nošení břemen a při jejich zvedání. Uvedená svědkyně měla být dále vyslechnuta k okolnosti, že spatřila žalobkyni při jízdě na motocyklu v červnu 2022. Pokud soud prvního stupně tyto důkazy zamítl, zatížil řízení vadou, pro kterou nebyl bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně dále namítl, že žalobkyni vznikla škoda nebo se přinejmenším zvětšila následkem okolností, které se přičítají právě jí. Bylo u ní zjištěno 2,20 promile alkoholu v krvi, což je těžká opilost, která se projevuje mimo jiné i neschopností samostatné chůze, psychickými poruchami a výraznější poruchou chování. Pokud by žalobkyně netrpěla poruchami rovnováhy spojenými s těžkou opilostí, nemuselo by k jejímu pádu dojít anebo by mohl takový pád mít mírnější důsledky. Pokud by žalobkyně byla střízlivá, patrně by se také nezapojila do konfliktu s [jméno] [příjmení], který následně vedl k jejímu pádu. Žalovaný proto od počátku řízení požadoval případnou povinnost k náhradě škody podle § 2918 o. z. poměrně snížit. Jestliže pak otázku ovlivnění žalobkyně alkoholem hodnotil znalec MUDr. Robin Strnad, poukázal žalovaný na to, že znalec hodnotil podíl alkoholu na„ následcích“ poranění žalobkyně, a nikoliv na jejich příčině ani na průběhu děje, vedoucímu k poranění žalobkyně, tedy vlastnímu pádu a situaci jemu předcházející. Nadto není znalec specializován a ustanoven znalcem pro odvětví toxikologie a nepřísluší mu tak okolnosti opilosti žalobkyně posuzovat. V souvislosti s opilostí žalobkyně nelze přehlédnout důkazy provedené v rámci trestního řízení Okresního soudu v Kladně sp. zn. [spisová značka]. S odkazem na znalecký posudek znalkyně MUDr. Olgy Plockové Tatičové lze vznik všeho poranění vysvětlit nekontrolovaným pádem ze schodiště po prudkém sražení jinou osobou s dopadem na obličej, trup a levý loket. Trestní soud vycházel jako z důkazu z výpovědi obžalované [jméno] [příjmení] a z výpovědi žalobkyně, jakož i z výpovědi svědkyně [příjmení] Tyto výpovědi jsou však ve vzájemném rozporu. Z výpovědí těchto osob, jakož i z kamerových záznamů plyne, že děj předcházející pádu žalobkyně byl nepřehledný, stejně jako interakce jednotlivých zúčastněných osob. Vliv alkoholu na žalobkyni je ze záznamu zcela zjevný, a to před pádem i po pádu, především pokud jde o zřetelnou otupělost žalobkyně. Stav žalobkyně v důsledku její těžké opilosti je jednoznačně popsán i ve zprávách Oblastní nemocnice Kladno, ortopedicko-úrazové oddělení ze dne 1. 10. 2016. Soud prvního stupně přehlédl dopady střední až těžké opilosti žalobkyně, když nehodnotil, že žalobkyně byla v tomto stavu snáze přístupná zapojení se do konfliktu. Žalovaný dále namítal, že posudek MUDr. Lucie Laclové ani posudek MUDr. Robina Strnada neodpovídá svými náležitostmi požadavkům zákona č. 254/2019 Sb. a vyhlášce č. 503/ 2020 Sb., jejíž některá ustanovení v odvolání cituje. Znaleckému posudku znalce MUDr. Robina Strnada vytýká, že neobsahuje veškeré předepsané náležitosti v rozporu s § 28 odst. 2 zákona o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ale pouze titulní stranu, nález a posudek. Titulní strana pak nemá požadované náležitosti dle § 39 odst. 1 vyhlášky o výkonu znalecké činnosti. V rozporu s § 40 odst. 1 vyhlášky o výkonu znalecké činnosti není ve znaleckém posudku uvedeno zadání znaleckého posudku. Posudek rovněž nemá náležitosti stanovené v § 41 předmětné vyhlášky. V rozporu s § 43 vyhlášky je zpracován nepřehledně, v rozporu s § 44 odst. 1, 2 vyhlášky v něm není uvedeno, kolik se na zpracování znaleckého posudku podílelo osob a zda se na zpracování znaleckého posudku podílel konzultant (§ 46 odst. 1 vyhlášky). Za této situace má žalovaný za to, že není zřejmé, jaké všechny podklady měl znalec k dispozici pro účely svého zkoumání, z kterých vyšel, které pominul a z jakých důvodů. Dále není jasné, jaké závěry učinil z kamerových záznamů incidentu a pádu žalobkyně. Z posudku nevyplývá, že by znalec měl k dispozici lékařské zprávy ohledně předchozího stavu žalobkyně a mohl tak posoudit věrohodnost i žalobkyní poskytnuté informace o tom, že se před úrazem s ničím neléčila. Není zřejmé, z čeho znalec čerpal pro popis úrazového děje. Z hlediska předepsaných náležitostí pak znalecký posudek MUDr. Lucie Laclové vyhovuje ještě méně než znalecký posudek MUDr. Robina Strnada. Nedostatky obou posudků jsou natolik elementární, že je nelze považovat za znalecké posudky podle zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech. Za situace, kdy jsou o znaleckých posudcích dány takové pochybnosti, je třeba podle § 127 odst. 2 o. s. ř. požádat znalec o vysvětlení, respektive v daném případě o doplnění posudku. Tento postup soudu není vázán na procesní návrhy stran. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil, neboť ke zjištění skutkového stavu věci je třeba provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný po obsahově věcné stránce, jakož i po stránce formální. Námitky žalovaného v odvolání pouze kopírují jeho námitky, které žalovaný uváděl v průběhu řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně se s nimi v napadeném rozsudku vypořádal. Žalobkyně předně poukazuje na to, že soud prvního stupně byl ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], který byl následně potvrzen soudem odvolacím, a kterým byl žalovaný uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví a přečinem výtržnictví. Takto je soud prvního stupně vázán popisem skutku a vzniku následků, vzniklých v příčinné souvislosti s jednáním odsouzeného, tedy žalovaného. Skutečnost, že došlo ke vzniku nároku na ztížení společenského uplatnění z důvodu překážky lepší budoucnosti, byla jednoznačně prokázána znaleckými posudky MUDr. Strnada a MUDr. Laclové. Vše pak bylo podpořeno i demonstrací samotnou žalobkyní a výpovědí svědka [příjmení]. Ve vyjádření žalobkyně podrobně rozepisuje, v jakých konkrétních činnostech a oblastech života je po uvedené škodné události omezena. Uvedené skutečnosti byly prokázány výslechem žalobkyně, výsledkem svědka [příjmení], lékařskými zprávami a hlavně znaleckými posudky obou zmíněných znalců. Je tedy patrné, že omezení hybnosti horní končetiny je trvalé, nezvratné a doživotně omezující, a to v příčinné souvislosti se zavrženíhodným jednáním žalovaného. Jestliže pak soud prvního stupně zamítl návrh na doplnění dokazování výsledkem svědkyně [jméno] [příjmení], je třeba konstatovat, že se jedná o družku žalovaného, tedy osobu, která má na výsledku sporu zájem, když se žalovaným žijí ve společné domácnosti a vychovávají její děti. Nadto žalobkyni nemohla vidět řídit motocykl, když to technicky nelze právě pro omezení hybnosti ruky. Uvedený závěr lze podpořit i tím, že žalobkyně po vzniklém zranění musela motocykl, z důvodu nemožnosti jej užívat, prodat. K žádnému spoluzavinění žalobkyně, pokud jde o vznik újmy, nedošlo. Z kamerového záznamu lze vysledovat mechanismus, kterým žalovaný vyhodil žalobkyni ze schodů baru na dlažbu, nacházející se pod schody, když i naprosto střízlivý a alkoholem neposílený jedinec nemohl zahození a dopad těla ovlivnit. Žalobkyně před incidentem chodila, na chůzi nebyly vidět znaky vrávorání, motání, upadání na zem, dezorientace, její chůze byla naprosto v pořádku a bez znaků vlivu alkoholu. Stejné závěry pak učinili i ošetřující lékaři po převozu žalobkyně do nemocnice. I znalec MUDr. Strnad vliv alkoholu na následky zranění jednoznačně vyloučil. Spoluzavinění nebylo shledáno ani trestním soudem, což se projevilo v uloženém podmíněném trestu s maximální uloženou zkušební dobou. Nadto žalobkyně poukazuje na ustanovení § 2953 o. z., kdy náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně. Žalobkyně pak odmítá i námitky žalovaného, které se týkají znaleckých posudků MUDr. Laclové a MUDr. Strnada. Oba znalci žalobkyni vyšetřili, když není podstatné, kde k tomu došlo. Těžištěm obhajoby znaleckého posudku znalcem není písemné vyhotovení posudku, nýbrž vyslechnutí znalce před soudem po řádném poučení ze strany soudu. Závěry obou znalců se navíc až na drobné marginálie shodují a vzájemně se nevylučují. Závěrem žalobkyně uvedla, že od brutálního jednání žalovaného uplynulo téměř sedm let a žalovaný za celou tuto dobu neprojevil sebemenší snahy po nápravě, neprojevil vůli žalobkyni jakkoliv pomoci. Pokud projevil lítost v rámci odvolacího řízení v trestní věci, byla to spíše lítost nad jeho osobou. Do současnosti neposkytl žalobkyni žádné plnění, ani se jí neomluvil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v napadeném rozsahu, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.

5. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. V řízení před soudem prvního stupně bylo na základě provedeného dokazování prokázáno, že žalovaný dne 1. 10. 2016 ve Stochově v prostorách baru U Dubu žalobkyni nejdříve slovně a fyzicky napadl, udeřil ji do obličeje a následně ji strčil takovou silou, že žalobkyně spadla ze schodiště na chodník a v důsledku pádu utrpěla zranění – vykloubení levého předloktí v loketním kloubu směrem vzad, podkožní krevní výron a oděrky na dolním rtu a na bradě, na pravé ruce, otok horního rtu, vylomení prvního zubu vpravo nahoře a oděrky v žaludeční krajině. Za toto jednání byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákona a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků a šesti měsíců. Žalovaná se jako poškozená připojila se svým nárokem na náhradu škody při hlavním líčení dne 8. 2. 2018, kdy do trestního spisu zároveň založila přesnou specifikaci svých jednotlivých nároků na náhradu újmy. Se svým nárokem na náhradu škody vůči žalovanému byla žalovaná v rámci tohoto trestního řízení odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 27. 3. 2018. Výrok o odkázání žalované s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních nabyl právní moci 11. 5. 2018, když žalobkyně se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolala a usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], bylo její odvolání zamítnuto. V příčinné souvislosti s uvedeným protiprávním jednáním žalovaného vznikla žalobkyni újma. Soud prvního stupně neshledal, že by se na vzniku újmy podílela rovněž žalobkyně. Uvedená újma žalobkyně představuje dle znaleckého posudku MUDr. Strnada v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu (podpořeného dalšími důkazy) bolestné v rozsahu 177 bodů, tedy v částce 46 846,59 Kč (177 x 264,67 Kč), rovněž ztížení společenského uplatnění ve výši 483 282 Kč. Dále takto žalobkyni vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti v trvání od 1. 10. 2016 do 21. 12. 2016 ve výši 85 834 Kč (výši tohoto nároku učinili účastníci nesporným). Náklady spojené s léčením tvořily částku 47 799 Kč a tvoří je cestovní výdaje 7 000 Kč (tato částka je mezi účastníky nesporná), náklady na zubní vyšetření, konzultace a implantáty 37 930 Kč, hygienické pomůcky a nitě na implantáty 1 450 Kč, náklady na léky 1 269 Kč a parkovné 150 Kč. V souvislosti s uplatněním svého nároku vynaložila žalobkyně za vyhotovení znaleckého posudku MUDr. Laclové částku 20 000 Kč Celkem tak žalobkyni v příčinné souvislosti se shora popsaným protiprávním jednáním žalovaného vznikla újma v částce 683 761,59 Kč.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zásadně ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový stav věci pak nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení, v němž odvolací soud doplnil dokazování dle § 213 o. s. ř. V tomto směru poukazuje na ust. § 127 o. s. ř., dle kterého má být znalec zásadně slyšen (např. pouze v odůvodněných případech se soud může spokojit s výslechem znalce, pokud se účastníci a soud nespokojí pouze s písemným znaleckým posudkem. Taková situace však v daném řízení nenastala. Proto odvolací soud soudem prvního stupně ustanoveného znalce MUDr. Robina Strnada vyslechl.

8. Z výslechu znalce MUDr. Robina Strnada, znalce z oboru zdravotnictví, specializace chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, takto zjistil, že si stojí za svým znaleckým posudkem, vyhotoveným pro účely tohoto řízení. Jedinou chybou, kterou následně objevil, je doména D9, kde při hodnocení ztížení společenského uplatnění nesprávně uvedl jako kvalifikátor, respektive stupeň obtíže 1, přičemž v odůvodnění pak hovoří o stupni 2. Má tam být správně uvedena 2. Tato chyba by se projevila na výsledné částce, došlo by k navýšení ztížení společenského uplatnění, řádově o desetitisíce, celkem by se jednalo o zhruba 5 %, odhaduje, že by ztížení společenského uplatnění činilo 500 000 – 550 000 Kč. Pokud jde o vyšetření žalobkyně, to proběhlo buď v nemocnici v Krči, nebo v jeho vyšetřovně, kde je vyšetřovací lůžko. Již si nevzpomíná, kde to přesně v tomto případě bylo. K dotazu, zda je žalobkyně levákem či pravákem, a jaká byla v tomto směru jeho zjištění, uvedl, že žalobkyně je ročník 1968. Tehdy bylo v rámci pedagogického procesu běžné, že se děti přeučovaly z levé na pravou ruku, zejména pokud se jedná o psaní. Nicméně často další běžné aktivity a úkony, jako je například hygiena, vykonávaly dále levou rukou. Podobně tak obranná reakce žalované při pádu ze schodů byla ta, že nastavila levou ruku. Je však těžko se k tomu vyjadřovat, jak se tito„ přecvičení“ leváci instinktivně chovají. S poškozenou se o tom bavil. Pokud jde o hygienu a líčení, tyto realizuje levou rukou, kdy je schopna to v některých případech nahradit rukou pravou rukou. Pokud jde o datum ustálení zdravotního stavu žalobkyně, vycházel zejména ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, a dále z klinického vyšetření žalobkyně. Je to trochu problematické, neboť kalkulátor požaduje konkrétní den, což je samozřejmě těžké takto určit. Odhadl to na jeden rok od úrazu, když až u následné kontroly se zjistí, jak se zdravotní stav poškozeného vyvíjí. Vycházel i z rozsahu zranění. Při nahlédnutí do dokumentace doplnil, že 30. 10. 2017 došlo k ukončení lékařské péče v souvislosti s předmětným úrazem. Konkrétně se jednalo o stomatologický zásah, proto toto datum uvedl. Poranění zubů nicméně zohledňoval pouze v bolestném, nikoliv v trvalých následcích. Znalec se dále vyjádřil k obsahu zprávy ze dne 29. 1. 2018, uvedené pod bodem 1.3.8 na str. 6 jeho znaleckého posudku. Uvedl, že v daném případě jde o poměrně složitý pohyb dvou kloubů, a to loketního a zápěstního. Poranění, ke kterému došlo, má pak zásadní vliv na tento pohyb. K tomu, aby došlo k vykloubení tohoto loketního kloubu, muselo s největší pravděpodobností dojít i k roztržení kloubního pouzdra a možná k poranění šlach. Nezjistil, že by žalobkyně v době před úrazem trpěla tzv. tenisovým nebo golfovým loktem. Měla nějaké drobné problémy s krční páteří, což vycházelo z jejího sedavého zaměstnání. Vycházel z jejího tvrzení, neměl k dispozici zdravotní dokumentaci žalobkyně před úrazem. Obsah uvedené zprávy odpovídá zcela poranění loketního kloubu ve smyslu luxace s tím, že na straně žalobkyně došlo k omezení hybnosti, což se poté ještě zhoršilo fixací ruky. Omezení hybnosti je poté do určité míry obnovitelné, a to prostřednictvím rehabilitace. Následky, popsané ve zprávě, odpovídají i jeho zjištěním. Znalecký posudek zpracovával sám, pokud by snad přibral nějakého konzultanta, uvedl by to v posudku. Kamerové záznamy spojené s pádem žalobkyně a předmětným úrazem neviděl.

9. Podle ust. § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

10. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

11. V daném řízení rozhoduje soud o nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví resp. nákladů, vynaložených v souvislosti s touto újmou na zdraví V tomto konkrétním případě mělo dle žalobních tvrzení dojít k protiprávnímu jednání žalovaného v roce 2016 Odvolací soud tak uzavírá, že je zapotřebí použít režimu o. z., dle kterého také soud prvního stupně správně postupoval.

12. Podle § 81 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého (odst. 1). Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy (odst. 2).

13. Podle § 609 věta prvá o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

14. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

15. Podle § 619 odst. 1 a 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 620 odst. 1 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

18. Podle § 636 o. z. právo na náhradu škody nebo jiné újmy se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. To platí i v případě vzniku škody nebo újmy porušením povinnosti v důsledku úplatkářství spočívajícího v nabídce, slibu nebo dání úplatku jiným než poškozeným neb o v přímém či nepřímém vyžádání úplatku od poškozeného. Pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí (odst. 3).

19. Podle § 2894 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody) – odst.

1. Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu (odst. 2).

20. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

21. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

22. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

23. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích (odst. 1). Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy (odst. 2).

24. Podle § 2953 odst. 1 o. z. z důvodů zvláštního zřetele hodný soud náhradu škody přiměřeně sníží. Vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

25. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil, jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

26. Podle § 2957 o. z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

27. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy, vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

28. Podle § 2960 o. z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

29. Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

30. Podle § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

31. Podle § 353 odst. 1,2 zákoníku práce zjistí průměrný výdělek zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období (odst. 1). Za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat (odst. 2).

32. Podle § 354 odst. 1,2 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí (odst. 1). Průměrný výdělek zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období (odst. 2).

33. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

34. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

35. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

36. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

37. Odvolací soud se předně zabýval tím, zda je na straně žalovaného dána odpovědnost za újmu (škodu), vzniklou žalobkyni, tj. zda je vůbec dán základ žalobního nároku.

38. Mezi základní předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu ust. § 2910 o. z. patří a) porušení právní povinnosti (protiprávní jednání), b) vznik újmy (škody), c) příčinná souvislost mezi a) a b), a zavinění, které je v nedbalostní formě presumováno (§ 2911 o. z.).

39. V řízení bylo bez vší pochybnosti prokázáno, že se žalovaný dopustil shora popsaného protiprávního jednání, konkrétně spáchal zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, a za toto své jednání byl pravomocně odsouzen v rámci trestního řízení. Uvedeným trestním rozhodnutím je pak soud v rámci občanskoprávního řízení dle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním žalovaného vznikla žalobkyni újma (škoda). Zavinění žalovaného bylo i v rámci trestního řízení shledáno ve formě úmyslu.

40. Pokud jde o základ nároku, odkazuje odvolací soud předně na správné závěry soudu prvního stupně, uvedené v odst. 53. odůvodnění napadeného rozsudku. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud konstatuje, že ze strany žalobkyně nedošlo ke spoluzpůsobení újmy ve smyslu ust § 2918 o. z. Skutečnost, že žalobkyně před vznikem škodné události požila alkoholické nápoje (ostatně stejně jako žalovaný a jeho spoluobžalovaná - svědkyně [jméno] [příjmení]), sama o sobě tento závěr odůvodnit nemůže. Vzhledem k provedenému dokazování (trestní spis včetně trestního rozhodnutí, v rámci trestního řízení provedené výslechy žalobkyně, obžalovaných – žalovaného a [jméno] [příjmení], dále svědkyně [jméno] [příjmení], a v nemalé míře rovněž kamerové záznamy z místa škodné události) lze uzavřít, že jednání žalovaného, který úmyslně strčil do žalobkyně takovou intenzitou, že spadla z betonového schodiště o sedmi stupních na chodník se zámkovou dlažbou pod schodiště a utrpěla shora citovaná zranění, bylo jedinou a hlavní příčinou vzniku újmy, která žalobkyni uvedeným pádem vznikla. K tomuto závěru dospěl odvolací soud bez ohledu na znalecký úkol a znalecké závěry znalce MUDr. Strnada. Souhlasí v tomto směru totiž s námitkou žalovaného, že uvedené posouzení není v odbornosti znalce MUDr. Strnada, ale případně znalce z oboru toxikologie. Odvolací soud je nicméně přesvědčen, že i kdyby žalobkyně v důsledku své opilosti hádku vyvolala (když výsledky trestního řízení, včetně kamerových záznamů svědčí spíše o opaku), neopravňuje to žalovaného k tomu, aby se k ní choval způsobem, kterým tak činil. Byl to tedy žalovaný, který byl spouštěčem jednání, v důsledku něhož došlo k poškození zdraví žalobkyně a vzniku další újmy (škody), a to konkrétně tím, že ji úmyslně shodil ze schodů.

41. Pokud pak jde o jednotlivé žalované nároky a jejich výši, odvolací soud se zásadně shoduje se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými rovněž v odst. 53. odůvodnění jeho rozsudku, a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na ně odkazuje. Soud prvního stupně objasnil, jak dospěl k přiznaným částkám, a to včetně právní kvalifikace jednotlivých nároků. Pokud jde o níže specifikované nároky ad 1) a ad 2), tj. nároky na nemajetkovou újmu v podobě bolestného a ztížení společenského uplatnění, vychází odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, ze znaleckého posudku MUDr. Robina Strnada, znalce z oboru zdravotnictví, specializace chirurgie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jehož závěry považuje za přesvědčivé. Znalec žalobkyni osobně vyšetřil a závěry svého znaleckého posudku obhájil rovněž v rámci svého výslechu před odvolacím soudem. V posudku podrobně uvedl podklady (zejména lékařské zprávy a výpis ze zdravotnické dokumentace žalobkyně), ze kterých vyšel. Závěry jeho znaleckého posudku s těmito lékařskými zprávami nekolidují. Byť lze mít námitky ke znaleckému posudku MUDr. Laclové, předloženému žalobkyní, a to zejména z důvodu nedostatečného vyšetření žalobkyně, nelze přehlédnout, že závěry tohoto posudku se zásadně neliší od znaleckého posudku znalce MUDr. Strnada, ustanoveného soudem.

42. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně požadovala žalobou (v době rozhodování soudu prvního stupně napadeným rozsudkem) tyto nároky: 1) Bolestné ve výši 46 846,59 Kč ve smyslu ust. § 2958 o. z.

43. Soud prvního stupně v daném případě správně vyšel z bodového ohodnocení dle znaleckého posudku MUDr. Strnada, který byl rovněž vyslechnut. Znalec použil tzv. Metodiku Nejvyššího soudu k ust. § 2958 o. z. Bodové ohodnocení bolesti takto činí celkem 177 bodů za rok 2016, kdy hodnota bodu činila 264,67 Kč, tj. celkem žalovaných 46 846,59 Kč. Žalovaný vznesl u tohoto nároku námitku promlčení části tohoto nároku, kterou odvolací soud považuje za důvodnou, co do částky 14 027,59 Kč O tuto částku žalobkyně rozšířila svou žalobu podáním, doručeným soudu prvního stupně dne 16. 8. 2022. Ke vzniku bolesti došlo v daném případě v roce 2016. Je pak zapotřebí vycházet z ust. § 620 odst. 1 o. z., dle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Dále je třeba vyjít z ust. § 629 odst. 1 o. z., dle nějž promlčecí lhůta trvá tři roky. Je evidentní, že právo žalobkyně na bolestné v rozšířeném rozsahu, resp. v částce 14 027,59 Kč se promlčelo v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě a odvolací soud ve smyslu ust. § 610 odst. 1 o. z. k námitce žalovaného přihlédl. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby si nechala včas znalecky správně ohodnotit bolestné a v této správné výši jej pak v promlčecí lhůtě, tedy včas, uplatnila u soudu. Žalobkyně namítala, že šlo o újmu způsobenou ze strany škůdce – žalovaného úmyslně a že by se tedy měla aplikovat promlčecí lhůta v délce 15 let od vzniku újmy dle § 636 odst. 2 o. z. K tomu odvolací soud konstatuje, že jednak má subjektivní promlčecí lhůta zásadně přednost a jejím uplynutím se právo promlčí bez ohledu na to, zda újma byla způsobena úmyslně či neúmyslně. Nadto je třeba poukázat na ust. § 636 odst. 3 o. z., které v případě práva vzniklého z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví použití odstavců 1 a 2 uvedeného ustanovení vylučuje. Žalobu ohledně požadovaného bolestného tak bylo zapotřebí co do částky 14 027,59 Kč s žalovaným příslušenstvím zamítnout. 2) Ztížení společenského uplatnění ve výši 486 282 Kč dle § 2958 o. z.

44. Při rozhodování o tomto nároku je dle názoru odvolacího soudu zapotřebí rovněž vyjít ze znaleckého posudku MUDr. Strnada, vyhotoveného ve smyslu Metodiky Nejvyššího soudu k ust. § 2958 o. z., včetně výslechu tohoto znalce, podpořeného dalšími důkazy (výslech svědka [příjmení], výpověď žalobkyně, lékařské zprávy). Ten uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo v roce 2017, vyšel tedy správně z rámcové částky 11 035 600 Kč. Poškození zdraví omezuje žalobkyni dle závěru znalce z 4,38 %, což činí částku 483 282 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala na tomto nároku celkem 486 282 Kč s příslušenstvím, byla její žaloba co do částky 3 000 Kč s příslušenstvím (již pravomocným) výrokem II. rozsudku soudu prvního stupně zamítnuta. I u tohoto nároku však žalovaný vznesl námitku promlčení, pokud jde o rozšíření žaloby o částku 32 012 Kč, resp. 29 012 Kč (co do 3 000 Kč s příslušenstvím byla již žaloba soudem prvního stupně pravomocně zamítnuta) s příslušenstvím, a to podáním žalobkyně, doručeným soudu prvního stupně dne 16. 8. 2022 Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že jestliže došlo dle znalce k ustálení zdravotního stavu žalobkyně k datu 30. 10. 2017, je i tento rozšířený nárok žalobkyně na ztížení společenského uplatnění promlčen, neboť došlo k marnému uplynutí tříleté promlčecí lhůty. V ostatním plně odkazuje na právní kvalifikaci, týkající se promlčení, uvedenou výše pod bodem 1) Bolestné. Žalobu bylo tedy třeba zamítnout i co do částky 29 012 Kč s příslušenstvím, žádaným žalobkyní jako ztížení společenského uplatnění. 3) Ztráta na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 85 834 Kč ve smyslu ust. § 2962 o. z.

45. Vyčíslení uvedeného nároku bylo mezi účastníky nesporné poté, co žalobkyně doložila příslušné podklady, zejména potvrzení zaměstnavatele o výdělku a ztrátě na výdělku a potvrzení OSSZ Kladno. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti od 1. 10. 2016 do 21. 12. 2016. 4) Náklady léčení ve výši 47 799 Kč ve smyslu ust. § 2960 o. z.

46. Požadované náklady spojené s léčením tvořily celkem částku 47 799 Kč. Žalobkyně předloženými doklady doložila, že takto vynaložila na cestovní výdaje 7 000 Kč (tato částka byla mezi účastníky nesporná), na náklady na zubní vyšetření, na konzultace a implantáty 37 930 Kč, hygienické pomůcky a nitě na implantáty 1 450 Kč, na náklady na léky 1 269 Kč a na parkovné 150 Kč. Veškeré tyto náklady považuje odvolací soud za účelně vynaložené v příčinné souvislosti s předmětnou škodnou událostí. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud uvedenou částku žalobkyni přiznal. 5) Náklady znaleckého posudku ve výši 20 000 Kč 47. Žalobkyni vznikla další majetková škoda v podobě nákladů na vyhotovení znaleckého posudku MUDr. Laclové, na základě něhož uplatnila svůj nárok na náhradu újmy u soudu. Uvedená znalkyně ostatně byla soudem prvního stupně i vyslechnuta. Žalobkyně tento svůj nárok řádně doložila uvedeným znaleckým posudkem včetně jeho doplňku, a dále příslušnou fakturou znalkyně a doklady o platbě znalečného v uvedené výši.

48. Žalobkyně zároveň požadovala zákonný úrok z prodlení z žalovaných částek, na což má zásadně za splnění podmínek uvedených v ust. § 1968 a § 1970 o. z. právní nárok. Odvolací soud rekapituluje, že žalobkyně se připojila se svým nárokem na náhradu újmy (škody) v trestním řízení při hlavním líčení dne 8. 2. 2018, kdy zároveň do trestního spisu založila písemnou rekapitulaci tohoto škodního nároku. Žalovaný byl při tomto jednání přítomen a mohl se s tímto vyčíslením nároku seznámit. Žalobkyni tak lze z přiznaných částek jistin přiznat i úrok z prodlení od 9. 2. 2018 do zaplacení, kdy se žalovaný dostal se svým plněním do prodlení, a to ve výši 8,05 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.

49. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že se žaloba zamítá, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 43 039,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 8. 2. 2018 do zaplacení, a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 28 356 Kč od 8. 2. 2018 do 28. 11. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 640 722 Kč za den 8. 2. 2018; jinak jej v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný (tedy co do přiznané částky 640 722 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 9. 2. 2018 do zaplacení) potvrdil (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

50. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně.

51. V daném případě se jedná o vícero samostatných žalobních nároků. Podle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“), při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí, v daném případě dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 AT. Tento součet tvoří částku 284 690 Kč = 50 000 Kč (bolestné) + 50 000 Kč (ztížení společenského uplatnění) + 114 190 (náhrada mzdy – původně žalovaná částka) + 50 500 Kč (náklady léčení – původně žalovaná částka) + 20 000 Kč (náklady znaleckého posudku). V případě tarifních hodnot u bolestného a ztížení společenského uplatnění (vždy 50 000 Kč) odkazuje odvolací soud na usnesení NS ze dne 29. 4. 2021, č. j. 25 Cdo 2060/2020-133, případně usnesení NS ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020.

52. Předmětem řízení bylo celkem 5 žalobních nároků: Bolestné ad 1)

53. Žalobkyně požadovala 46 846,59 Kč, přiznáno bylo pouze 32 819 Kč, a to z důvodu promlčení části nároku. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně tak činil 70 %. Při tarifní hodnotě 50 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 284 690 Kč (viz výše) 17,56 %, úspěch v poměru pak 12,29 % (70 % z 17,56 %). Ztížení společenského uplatnění ad 2)

54. Žalobkyně požadovala 486 282 Kč, přiznáno bylo pouze 454 270 Kč z důvodu promlčení části nároku. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 93 %. Při tarifní hodnotě 50 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 284 690 Kč (viz výše) 17,56 %, úspěch v poměru pak 16,33 % (93 % z 17,56 %). Náhrada mzdy ad 3)

55. Žalobkyně požadovala 114 190 Kč, přiznáno bylo 85 834 Kč, řízení bylo co do částky 28 356 Kč zastaveno pro zpětvzetí žaloby. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 75 %. Při tarifní hodnotě 114 190 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 284 690 Kč (viz výše) 40 %, úspěch v poměru pak 30 % (75 % ze 40 %). Náklady léčení ad 4)

56. Žalobkyně požadovala 50 500 Kč, přiznáno bylo 47 799 Kč, řízení bylo co do částky 2 701 Kč zastaveno pro zpětvzetí žaloby. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 95 %. Při tarifní hodnotě 50 500 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 284 690 Kč (viz výše) 17,73 %, úspěch v poměru pak 16,84 % (95 % z 17,73 %). Náklady znaleckého posudku ad 5)

57. Žalobkyně požadovala 20 000 Kč a tato částka jí také byla přiznána. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 100 %. Při tarifní hodnotě 20 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 284 690 Kč (viz výše) 7,03 %, úspěch v poměru pak rovněž 7,03 % (100 % ze 7,03 %).

58. Celkový úspěch žalobkyně ve věci činil 82,49 % (12,29+16,33+30+16,84+7,03), úspěch žalovaného pak 17,51 %. Žalobkyni tedy náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 65 % po zaokrouhlení (82, 49-17).

59. Pro účely výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně musel odvolací soud vyjít z toho, že celková tarifní hodnota (součet tarifních hodnot jednotlivých žalobních nároků) se v průběhu řízení měnila. Původně tvořila částku 284 690 Kč (50 000 Kč + 50 000 Kč společenského uplatnění + 114 190 Kč mzdy + 50 500 Kč léčení + 20 000 Kč náklady znaleckého posudku), kdy činí odměna 9 460 Kč za úkon právní služby. Od 13. 11. 2020 dále pak tvořila částku 256 334 Kč (žaloba omezena o částku 28 356 Kč v případě nároku na náhradu mzdy); odměna za úkon právní služby tvoří částku 9 340 Kč za úkon právní služby. Od 15. 9. 2021 dále pak tvořila částku 253 633 Kč (žaloba omezena o částku 2 701 Kč v případě nároku na náhradu nákladů léčení); odměna za úkon právní služby tvoří rovněž částku 9 340 Kč za úkon právní služby. Poté došlo ke změně žaloby v podobě jejího rozšíření ohledně bolestného a ztížení společenského uplatnění, což nemá na tarifní hodnotu vliv, ta tvoří u každého tohoto nároku stále 50 000 Kč.

60. Právní zástupce žalobkyně učinil v řízení před soudem prvního stupně tyto úkony právní služby: -) 7 úkonů při odměně 9 460 Kč za úkon právní služby: převzetí a příprava, podání žaloby, účast při jednání soudu prvního stupně dne 28. 8. 2019, podání vyjádření ze dne 21. 4. 2020, další porada s klientkou dne 14. 8. 2020, účast při jednání soudu prvního stupně dne 17. 8. 2020, které trvalo déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony, tj. 66 220 Kč. -) 12 úkonů při odměně 9 340 Kč za úkon právní služby: částečně zpětvzetí žaloby spolu s vyjádřením ze dne 13. 11. 2020, účast při jednání soudu prvního stupně dne 25. 11. 2020, které trvalo déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony, další porada s klientkou dne 1. 6. 2021, účast při jednání soudu prvního stupně dne 2. 6. 2021, které trvalo déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony, účast při jednání soudu prvního stupně dne 15. 9. 2021, které trvalo déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony, změna žaloby ze dne 16. 8. 2022, účast při jednání soudu prvního stupně dne 10. 10. 2022, které trvalo déle než 2 hodiny – zde odměna za 2 úkony, a účast při jednání soudu prvního stupně dne 16. 11. 2022, tj. 112 080 Kč.

61. Náklady řízení žalobkyně dále tvoří 19 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za ztrátu času za 21 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 2 100 Kč, cestovné k celkem 7 jednáním soudu prvního stupně na trase Praha 3 – Kladno a zpět (celkem 80 km) v celkové výši 3 302 Kč, a 21 % DPH z částky 189 402 Kč ve výši 39 774,42 Kč, tj. celkem 229 176,42 Kč; z toho 65 % tvoří částku 148 965 Kč. V této částce byla žalobkyni vůči žalovaného přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně (viz výrok II. rozsudku odvolacího soudu). Při určení výše cestovného vycházel odvolací soud z údajů obsažených ve velkém technickém průkazu použitého vozidla a dále z vyhlášky č. 333/2018 Sb. (jednání v roce 2019), vyhlášky č. 358/2019 Sb. (jednání v roce 2020), vyhlášky č. 589/2020 Sb. (jednání v roce 2021) a vyhlášky č. 511/2021 Sb. (jednání v roce 2022).

62. V řízení před soudem prvního stupně vznikly náklady státu v celkové výši 15 815 Kč (znalečné, vyplacené MUDr. Laclové a MUDr. Strnadovi z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně). Vzhledem k výsledkům řízení má stát dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobkyni v rozsahu 17,51 %, tj. v částce 2 769 Kč, a vůči žalovanému v pak v rozsahu 82,49 %, tj. v částce 13 046 Kč. Vzhledem k tomu, že je však žalovaný osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 75 %, je povinen zaplatit státu na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 25 %, tedy v částce 3 262 Kč (viz výrok III. a IV. rozsudku odvolacího soudu).

63. Výrokem V. rozsudku odvolacího soudu bylo vzhledem k částečné věcné změně napadeného rozsudku rozhodnuto nově i o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen„ zákon o soudních poplatcích“), když žalobkyně byla od placení soudního poplatku osvobozena, soud její žalobě v převážné části vyhověl, a žalovaný nemá vůči žalobkyni právo náhradu nákladů řízení s tím, že od placení soudních poplatků je žalovaný osvobozen pouze zčásti, a to v rozsahu 75 % Soudní poplatek z přiznané částky činí celkem 14 225 Kč (nárok ad 1) 2000 Kč, ad 2) 4 543 Kč, ad 3) 4 292 Kč, ad 4) 2 390 Kč a ad 5) 1 000 Kč) a byl stanoven dle položky 1 a 3 Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu o soudních poplatcích. Žalovaný je vzhledem ke svému částečnému osvobození od soudních poplatků povinen zaplatit 25 % z této částky, tj. částku 3 556 Kč po zaokrouhlení, a to účet soudu prvního stupně (viz výrok V. rozsudku odvolacího soudu).

64. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s níže uvedenými ustanoveními o. s. ř. za použití stejných pravidel a zásad jako při určení náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně.

65. Celkovou tarifní hodnotu tvoří v rámci odvolacího řízení částka 253 633 Kč = 50 000 Kč (bolestné) + 50 000 Kč (ztížení společenského uplatnění) + 85 834 Kč (náhrada mzdy) + 47 799 Kč (náklady léčení) + 20 000 Kč (náklady znaleckého posudku).

66. Předmětem odvolacího řízení bylo opět celkem 5 žalobních nároků: Bolestné ad 1)

67. Žalobkyně požadovala 46 846,59 Kč, přiznáno bylo pouze 32 819 Kč z důvodu promlčení části nároku. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně tak činil 70 %. Při tarifní hodnotě 50 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 253 633 Kč (viz výše) 19,7 %, úspěch v poměru pak 13,79 % (70 % z 19,7 %). Ztížení společenského uplatnění ad 2)

68. Žalobkyně požadovala 486 282 Kč, přiznáno bylo pouze 454 270 Kč z důvodu promlčení části nároku. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 93 %. Při tarifní hodnotě 50 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 253 633 Kč (viz výše) 19,7 %, úspěch v poměru pak 18,51 % (94 % z 19,7 %). Náhrada mzdy ad 3)

69. Předmětem odvolacího řízení byla částka 85 834 Kč, která byla žalobkyni plně přiznána. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 100 %. Při tarifní hodnotě 85 834 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 253 633 Kč (viz výše) 33,8 %, úspěch v poměru pak 33,8 % (100 % z 33,8 %). Náklady léčení ad 4)

70. Předmětem odvolacího řízení byla částka 47 799 Kč, která byla žalobkyni plně přiznána. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 100 %. Při tarifní hodnotě 47 799 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 253 633 Kč (viz výše) 18,8 %, úspěch v poměru pak 18,8 % (100 % z 18,8 %). Náklady znaleckého posudku ad 5)

71. Žalobkyně požadovala 20 000 Kč a tato částka jí také byla přiznána. O náhradě nákladů řízení bylo tedy rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Úspěch žalobkyně v rámci tohoto nároku činil 100 %. Při tarifní hodnotě 20 000 Kč činil poměr ve vztahu k celkové tarifní hodnotě 253 633 Kč (viz výše) 7,88 %, úspěch v poměru pak rovněž 7,88 % (100 % ze 7,88 %).

72. Celkový úspěch žalobkyně ve věci v rámci odvolacího řízení činil 92,78 % (13,79+18,51+33,8+18,8+7,88), úspěch žalovaného pak 7,22 %. Žalobkyni tedy náleží vůči žalovanému právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 86 % po zaokrouhlení (92, 78-7).

73. Náklady odvolacího řízení žalobkyně činila odměna jejího právního zástupce z celkové tarifní hodnoty 253 633 Kč v částce 9 340 Kč za úkon právní služby, a to za 2 takové úkony (vyjádření k odvolání žalovaného, účast při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2023), tj. 18 680 Kč, 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a 21 % DPH z částky 19 280 Kč ve výši 4 048,80 Kč, celkem 23 328,80 Kč; z toho pak 86 % tvoří částku 20 063 Kč. Tato částka také byla žalobkyni jako náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána (viz výrok VI. rozsudku odvolacího soudu).

74. Výrokem VII. tohoto rozsudku přiznal odvolací soud znalci MUDr. Strnadovi znalečné za 2 hodiny přípravy a 1 hodinu účasti a výslechu znalce při jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2023 po 450 Kč, tj. celkem 1 350 Kč, vše dle § 31 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, v platném znění ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 504/2020 Sb., o znalečném, v platném znění.

75. V řízení před odvolacím soudem tak státu vznikly náklady v celkové výši 1 350 Kč (znalečné vyplacené z rozpočtových prostředků odvolacího soudu). Vzhledem k výsledkům řízení má stát dle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobkyni v rozsahu 7,22 %, tj. v částce 97 Kč, a vůči žalovanému v pak v rozsahu 92,78 %, tj. v částce 1 253 Kč. Vzhledem k tomu, že je však žalovaný osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 75 %, je povinen zaplatit státu na účet odvolacího soudu náhradu nákladů odvolacího řízení pouze v rozsahu 25 %, tedy v částce 313 Kč (viz výroky VIII. a IX. rozsudku odvolacího soudu).

76. Lhůtu k plnění přiznaných částek stanovil odvolací soud stejně jako soud prvního stupně v délce tří měsíců, pokud jde o plnění ve věci samé a placení náhrady nákladů řízení, v ostatních případech pak v délce patnácti dnů, to vše k přihlédnutím k výši částek, uložených k žalovanému k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud nepřistoupil na návrh žalovaného na stanovení delší lhůty k plnění, resp. plnění ve splátkách. Přihlédl k tomu, že žalovaný žalobkyni od škodné události v říjnu 2016 ničeho neplnil, neomluvil se jí, ani jí nikterak neposkytl součinnost. Pokud pak tvrdí své nepříznivé majetkové, osobní a výdělkové poměry, poukazuje odvolací soud na to, že mohl po poměrně dlouhou dobu (říjen 2016 až listopad 2022 – rozhodnutí soudu prvního stupně) předpokládat, že bude muset žalobkyni určité částky plnit, a na tuto situaci se mohl připravit. Zároveň je totiž zapotřebí přihlédnout k oprávněným zájmům žalobkyně, které se doposud žádného plnění nedostalo.

77. Platební místo nákladů řízení účastníků pak stanovil k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), v případě nákladů řízení státu pak na účet soudu, z jehož rozpočtových prostředků byly náklady vynaloženy.

Poučení