25 Co 207/2025 - 289

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudců JUDr. Ivety Veselé a JUDr. Tomáše Pirka ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 31 760,25 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. února 2025, č. j. 24 C 188/2021-260, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) ohledně částky 9 600 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 360,25 Kč od 19. 6. 2021 do zaplacení potvrzuje, ohledně částky 15 760,25 Kč se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15 760,25 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (III) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 30 968 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o nákladech státu (IV, V) mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 20 387 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 6 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 6. 2021 do zaplacení (I), ve zbytku žalobu zamítl (II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 9 788 Kč (III), uložil mu též povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 20 271,50 Kč (IV) a žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení ve výši 115,50 Kč (V).

2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobce domáhal žalované částky, včetně úroku z prodlení s odůvodněním, že byl účastníkem dopravní nehody, k níž došlo dne [datum], kterou zavinil řidič motorového vozidla [název] r. z. [SPZ], když žalobce řídil motocykl tovární značky [název] r. z. [SPZ]. Při této dopravní nehodě žalobce utrpěl škodu na zdraví, přičemž řidič vozidla [název] byl uznán vinným přečinem těžké újmy na zdraví z nedbalosti. Při dopravní nehodě, kromě jiného, došlo též k poškození předmětného motocyklu žalobce, přičemž žalobce tento nárok řádně a včas uplatnil, a to jak vůči řidiči motorového vozidla, který nehodu způsobil, tak vůči žalované s tím, že nárok na náhradu škody za zničený motocykl nevyčíslil a stanovení ponechal na likvidátorovi žalované. Žalovaná stanovila hodnotu motocyklu před nehodou částkou 68 000 Kč a po odpočtu částky 37 000 Kč za vrak motocyklu, který byl zpeněžen v rámci aukce, žalobci vyplatila pojistné ve výši 31 000 Kč. Žalobce však s takto vyčíslenou škodou na motocyklu nesouhlasil. Obrátil se proto na soudního znalce [jméno FO] znalce z oboru strojírenství, který motocykl prohlédl, zdokumentoval a posléze podal dne 18. 5. 2021 znalecký posudek, v němž obvyklou cenou poškozeného motocyklu před škodní událostí stanovil částkou 84 000 Kč. Žalovaná však s uvedeným znaleckým posudkem, který stanovil rozdíl mezi hodnotou motocyklu před poškozením stanovenou žalovanou a hodnotou stanovenou tímto znalcem ve výši 16 000 Kč, nesouhlasila. Žalobce tak kromě doplatku pojistného žádá i úhradu za vyhotovení znaleckého posudku znalci ve výši 15 760,25 Kč, žalovanou částku pak požaduje včetně úroku z prodlení.

3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska žalobní nárok neuznala. Potvrdila, že eviduje nahlášenou škodní událost ze dne [datum], prohlídka poškozeného motocyklu proběhla dne 14. 1. 2021 s tím, že jde o škodu totální. Pro zjištění obvyklé ceny motocyklu před dopravní nehodou žalovaná nechala zpracovat znalecký posudek znalcem [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu ve výši 65 400 Kč, včetně DPH. Protože využitelné zbytky motocyklu byly realizovány v internetové aukci za cenu 37 000 Kč, žalovaná pak na pojistné plnění žalobci vyplatila částku 31 000 Kč, neboť vychází z toho, že obvyklá cena motocyklu byla ve výši 68 000 Kč. Znalecký posudek, který si nechal vypracovat žalobce od znalce [jméno FO] neuznává, neboť stanovení obvyklé ceny tímto znalcem neodpovídá logickému stanovení ceny dle nabídky s počtem ujetých kilometrů.

4. Po provedeném řízení a dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi stranami je sporu o tom, jaká byla obecná cena motocyklu žalobce tovární značky [název] r. z. [SPZ] před jeho poškozením v důsledku dopravní nehody ze dne [datum], neboť žalobce má za to, že obecná cena tohoto motocyklu dle znaleckého zkoumání znalce [jméno FO] představovala částku 84 000 Kč, žalovaná pak na podkladě znaleckého posudku vypracovaného znalcem [jméno FO], že tato cena je 65 400 Kč. S ohledem na nutnost posouzení rozdílných odborných závěrů uvedených znalců, týkající se stanovení obecné hodnoty předmětného motocyklu před jeho poškozením ustanovil ve věci znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který dne 1. 7. 2023 vypracoval znalecký posudek, v němž obvyklou cenu nepoškozeného motocyklu před dopravní nehodou dne [datum] stanovil částkou 74 400 Kč. Z totoho znaleckého posudku soud prvního stupně seznal, že uvedený znalec částku obvyklé ceny předmětného motocyklu stanovil na dolní hranicí nabídkových částek z inzerce, neboť přihlédl k tomu, že nabídkových částek v inzerci se v rámci realizace prodeje málokdy dosáhne. Jedná-li se o znalecký posudek zpracovaný znalcem [jméno FO], znalec [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že ten koeficient prodejnosti určil pomocí šesti koeficientů jako jejich součin, což není správné. Posudek znalce [jméno FO] pak zhodnotil tak, že tento vypočetl časovou hodnotu motocyklu tak, že tato neodpovídala skutečnému technickému stavu motocyklu, který byl před nehodou plně funkční a zřejmě bez závad a tuto skutečnost řešil až pomocí vysokého koeficientu prodejnosti. V doplňku znaleckého posudku pak znalec [tituly před jménem] [jméno FO] objasnil, co je myšleno dílčím a celkovým koeficientem prodejnosti s tím, že dílčí koeficienty znalec [jméno FO] a poté celkový koeficient prodejnosti tento znalec získal součinem všech uvedených dílčích koeficientů, avšak podle metodiky znaleckého standardu číslo [číslo] se koeficient prodejnosti stanovuje na základě aritmetického průměru dílčích koeficientů prodejnosti, tedy se podělí počtem těchto koeficientů, což je v daném případě číslo 6 a zjistí se celkový správný koeficient prodejnosti v dané věci v hodnotě 1,03. Ke znaleckému posudku znalce [jméno FO] dále uvedl, že v podstatě je se závěry tohoto znalce ve shodě, vyjma však výpočtu koeficientu prodejnosti, ohledně něhož tento znalec pochybil, proto je obecná cena motocyklu v jeho znaleckém posudku o 9 600 Kč vyšší. Pokud pak se jedná o znalecký posudek znalce [jméno FO], jeho koeficient prodejnosti 1,6 je zcela nepřiměřený. Jak posudek znalce [jméno FO], tak i posudek znalce [jméno FO] je v toleranci nabídkových cen, jedná se i o ceny, které předložil žalobce z webových stránek.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jakož i § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Posléze soud prvního stupně uzavřel, že jedná-li se o posouzení obvyklé ceny motocyklu žalobce bezprostředně před dopravní nehodou, že je namístě vyjít ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento znalec totiž znalecký posudek řádně odůvodnil, přičemž vycházel z dostupných podkladů, a to jak znaleckého standardu [číslo], inzerce, porovnání znaleckých posudků obou stran, přičemž pak svůj závěr logicky odůvodnil, a to i ve vztahu k výbavě motocyklu, jeho stavu a stáří. Zcela přesvědčivě a logicky vysvětlil rozdílné závěry svého znaleckého posudku ve vztahu k posudku podanému žalobcem, tak i žalovanou. Zohlednil, že nebýt pouze nesprávného postupu znalce [jméno FO] při výpočtu koeficientu prodejnosti předmětného motocyklu, i tento znalec by dospěl ke zcela shodnému závěru ohledně obvyklé ceny motocyklu jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Nárok žalobce na pojistné plnění ohledně částky 6 400 Kč jako rozdílu mezi hodnotou motocyklu před poškozením a vyplaceným pojistným plněním považoval za důvodný, a proto ohledně této částky žalobci přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Ohledně zbylého požadavku, včetně příslušenství žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil § 151 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalované, která byla v řízení převážně úspěšná, přiznal náklady řízení v rozsahu 59,70 % z jejich celkové výše 16 395,50 Kč, počítané z tarifní hodnoty sporu 31 760,25 Kč, a to ve výši 2 380 Kč za každý z 5 úkonů právní služby advokáta žalované (převzetí a příprava zastoupení, odpor, včetně jeho odůvodnění, účast na jednání soudu dne 9. 5. 2022, dne 2. 12. 2024 a dne 17. 2. 2025 – § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 4 paušálních náhrad po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, jelikož zástupce žalované je jejím plátcem s tím, že však žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání ze dne 1. 6. 2022 a ze dne 31. 8. 2023, neboť se nejednalo o podání ve věci samé. Závěrem uvedl, že podmínky pro rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky dle § 150 o. s. ř. neshledal.

9. O nákladech řízení státu představující náklady znalečného soud prvního stupně rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. Protože žalobce byl neúspěšný ohledně 79,85 % uplatněného nároku, uložil mu povinnost zaplatit z celkových nákladů řízení státu ve výši 25 387 Kč částku 20 271,50 Kč, žalované po odpočtu zálohy na náklady znaleckého posudku (- 5 000 Kč) pak částku 115,50 Kč.

10. Žalobce rozsudek, a to výroky II, III a IV napadl včas podaným a přípustným odvoláním. Zopakoval, že žalovaná uspokojila jeho nárok pouze částečně, neboť určila obvyklou cenu motocyklu před dopravní nehodou v hodnotě nižší, než ve skutečnosti byla. Z tohoto důvodu, protože se uvedeného obával, požádal soudního znalce [jméno FO] o zdokumentování stavu motocyklu a o zjištění jeho skutečné hodnoty. Učinil tak ještě před odvozem motocyklu vydražiteli v aukci, neboť neměl jinou možnost svůj nárok vůči žalované úspěšně uplatnit, bez uvedeného znaleckého zkoumání by totiž svůj nárok neměl o co opřít. Znalec [jméno FO] hodnotu motocyklu žalobce před nehodou stanovil ve výši 84 000 Kč, tedy o 16 000 Kč vyšší, než stanovila žalovaná. Žalobce ji proto vyzval k doplacení pojistného plnění v této výši a rovněž k náhradě nákladů, které byl nucen vynaložit na znalecký posudek (15 760,25 Kč). Protože žalovaná dle znaleckého posudku znalce [jméno FO] odmítla plnit, soud prvního stupně při konkurenci dvou znaleckých posudků, podaného žalovanou a rovněž podaného žalobcem, ustanovil v pořadí třetího znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který rovněž ohledně obvyklé ceny motocyklu žalobce před dopravní nehodou zpracoval vlastní znalecký posudek. V rámci tohoto předně uvedl, že závěry znalce žalované, tj. znalce [jméno FO] jsou nesprávné z hlediska metodiky i jeho závěru. Znalecký posudek znalce [jméno FO] pak označil za správný, avšak s výhradou k výpočtu koeficientu, jímž byla násobena zjištěná časová cena motocyklu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] proto dospěl k závěru o skutečné hodnotě motocyklu ve výši 74 400 Kč. V rámci srovnávací inzerce však pracoval na dolním rozpětí této, tj. v hodnotě 75 000 Kč až 80 000 Kč, avšak přesto obvyklou cenu motocyklu stanovil ve výši 74 400 Kč, tj. ještě pod touto spodní hranicí. Učinil tak, přestože byl motocykl žalobce před dopravní nehodou v perfektním stavu, měl nové pneumatiky a příplatkovou výbavu, což vše ve svém znaleckém posudku, včetně fotografií zdokumentoval znalec [jméno FO]. Žalobce však má nadále za to, že pokud soud prvního stupně akceptoval pouze závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a na argumenty žalobce nijak nereagoval a nezaujal k nim žádné stanovisko, že jeho rozhodnutí ohledně stanovení obvyklé ceny motocyklu žalobce před dopravní nehodou není správné. Současně nesouhlasí ani s tím, pokud soud prvního stupně zamítl jeho požadavek na zaplacení částky 15 760,25 Kč za znalecký posudek znalce [jméno FO]. Nesouhlasí totiž s tím, že by tento náklad nebyl účelný. Bez tohoto znaleckého posudku by se na žalované nedomohl vůbec žádného plnění, neboť žalovaná operovala pouze se svým nesprávným posudkem, který pro ni vyhotovil znalec [jméno FO]. Ten však motocykl ani nikdy neviděl. Žalobce má dále za to, že pokud by nenechal u znalce [jméno FO] znalecký posudek vyhotovit, nebyl by tu tak k dispozici žádný konkurenční znalecký posudek znaleckému posudku předloženému ze strany žalované, který vypracoval znalec [jméno FO] a pak by soud jistě žalobu zamítl. Nedošlo by tak ani k zadání znaleckého posudku znalci [tituly před jménem] [jméno FO]. Z tohoto důvodu má za to, že náklady, které vynaložil na znalecký posudek znalce [jméno FO] vynaložil naopak účelně a žalované by měla být uložena povinnost tyto náklady žalobci zaplatit v celém rozsahu. Současně žalobce nesouhlasil ani s nákladovými výroky. Soud prvního stupně odvodil míru podílu účastníků řízení na těchto nákladech podle vypočtené míry jejich celkového procesního úspěchu či neúspěchu ve věci. Ten pak počítal ze dvou položek, jednak z částky, kterou má žalovaná doplatit žalobci jako pojistné a z částky za náklady vynaložené žalobcem na znalecký posudek znalce [jméno FO]. V dané věci je pak zjevné, že znalecký posudek předložený žalovanou byl špatný a vyjít z něj nebylo možno. Rozdíl mezi oběma posudky představuje částku 9 900 Kč, pokud soud prvního stupně vycházel z ocenění motocyklu žalobce znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce proto má za to, že zavinění na nákladech spojených se znaleckým posudkem soudem ustanoveného znalce nesou oba účastníci přibližně stejnou měrou, žalovaná dokonce měrou o něco vyšší než žalobce. Přesto však soud prvního stupně uložil žalobci zaplatit náklady na soudem ustanoveného znalce a jeho posudek v rozsahu 79,85 %. Dle žalobce by pak pro stanovení poměru nákladů na znalecký posudek měla rozhodovat jen položka a), tedy část žaloby, která závisela na znaleckém zkoumání a na tom, do jaké míry účastníci zavinili, respektive do jaké míry jimi předkládané posudky byly nesprávné ve vztahu k výsledku znaleckého zkoumání soudem ustanoveného znalce. Současně pak žalobce nesouhlasí ani s tím, jak mu byla uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Jde o výrok odvislý od toho, zda, a v jakém rozsahu bylo žalobě vyhověno. Současně navrhl, aby popřípadě soud prvního stupně aplikoval § 150 o. s. ř., a to z důvodu, že žalobce je v důsledku předmětné dopravní nehody částečně invalidní, má trvalé následky, oproti žalované není ekonomicky silný, a je zřejmé, že podání žaloby bylo jednoznačně zaviněno přístupem žalované, která odmítla jakékoliv navýšení pojistného plnění žalobci. Závěrem navrhl, aby odvolací soud žalobě vyhověl i ve zbývajícím rozsahu, žalované uložil povinnost žalobci uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů a též České republice výdaje týkající se znaleckého zkoumání znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Pro případ, že by odvolací soud měl za to, že je namístě ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdit, navrhl, aby žalobce nebyl povinen hradit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a náhradu nákladů České republiky, aby účastníci byli povinni zaplatit rovným dílem s tím, nechť žalovaná žalobci uhradí náklady odvolacího řízení.

11. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný. Soud prvního stupně měl k dispozici tři znalecké posudky, přiklonil se pak k závěrům soudního znalce, jehož sám jmenoval. Odvolání žalobce je toliko polemikou se znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud jde o požadavek žalobce na náklady znaleckého posudku znalce [jméno FO], tyto žalovaná považuje za neúčelné, neboť z jeho nesprávných závěrů soud prvního stupně nevyšel. Při stejné logice by totiž soud prvního stupně musel přiznat náklady řízení žalované za znalecký posudek znalce [jméno FO], ač z něj rovněž v řízení nevyšel. Nepřiznání nákladů za posudky oběma účastníkům je tedy správné a spravedlivé. Jedná-li se pak o nákladové výroky ve vztahu k Českému státu, s těmito žalovaná souhlasí.

12. Odvolací soud na podkladě včas podaného a přípustného odvolání legitimovanou osobou přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), v mezích podaného odvolání, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce ve věci samé je dílem opodstatněné.

13. Odvolací soud konstatuje, že v dané věci mezi účastníky sporu nebylo shody o tom, jakou obecnou cenu měl motocykl žalobce značky [název] r. z. [SPZ] před dopravní nehodou, k níž došlo dne [datum] a kterou zavinil řidič motorového vozidla [název] r. z. [SPZ]. Žalovaná v dané věci vycházela ze znaleckého posudku, který na její vyžádání podal znalec [jméno FO] dne 10. 3. 2021, a sice že obvyklá cena motocyklu žalobce představovala částku 65 400 Kč, žalobce pak s takto stanovenou obecnou cenou jeho motocyklu nesouhlasil, přičemž nechal vypracovat znalecký posudek znalcem [jméno FO] dne 18. 5. 2021, v němž tento znalec stanovil obvyklou cenou nepoškozeného motocyklu žalobce k datu škodní události ve výši 84 000 Kč. Soud prvního stupně, byť v dané věci neprovedl k návrhu účastníků výslechy obou znalců, správně přistoupil k zadání dalšího znaleckého posudku a ustanovil znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který podal znalecký posudek dne 1. 7. 2023 a vyjádřil se nejen k obvyklé ceně nepoškozeného motocyklu žalobce před dopravní nehodou dne [datum], ale i k oběma již podaným znaleckým posudkům, tj. znalce [jméno FO] i znalce [jméno FO]. Vyšel-li posléze soud prvního stupně právě ze závěrů tohoto znalce, odvolací soud s tímto jeho postupem zcela souhlasí. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] totiž podrobně a přesvědčivě vysvětlil, co považuje na znaleckém posudku znalce [jméno FO] za odpovídající a co nikoliv. Zkonstatoval tak, že znalec žalobce předmětný motocykl prohlédl, tedy považoval jeho hodnocení stavu motocyklu, včetně výbavy za odpovídající, stejně tak za přijatelnou považoval i cenu pneumatik v den nehody. Celý motocykl před nehodou dne [datum] byl plně funkční, v dobrém technickém stavu a z tohoto důvodu bylo vhodné použít základní standard, kdy v některých případech již po odpočtu základní amortizace bude technická hodnota skupiny či vozidla nižší než 20 % skupiny či vozidla továrně nového, ačkoliv skutečný technický stav zjištěný prohlídkou je výrazně lepší. V daném případě uvažoval o zůstatkové technické hodnotě ve výši 20-30 % hodnoty skupiny či vozidla továrně nového podle skutečného stavu. Ve shodě se znalcem žalobce stanovil zůstatkovou technickou hodnotu motocyklu podle standardu ve výši 25 %, výpočet časové ceny předmětného motocyklu z výchozí ceny motocyklu podle znalce žalobce, tj. z částky 279 925 Kč, včetně DPH, což je cena s připočtením ceny zadního nosiče a plastového kufru, neboť tato cena se jevila přijatelnější právě vzhledem k mimořádné výbavě. Jedná-li se o koeficient prodejnosti, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dovodil, že znalec oslovený žalobcem dílčí koeficienty prodejnosti sice určil správně, ale posléze nesprávně určil jejich celkový koeficient. Ten se totiž stanoví aritmetickým průměrem, jež by činil 1,025, zaokrouhleno na 1,03. Znalec žalované určil koeficient prodejnosti v hodnotě 1,6, jedná se tak o vysokou hodnotu, jíž tento znalec zvedal časovou hodnotu motocyklu, neboť tu stanovil v nízké technické hodnotě motocyklu, a to pouze 15 %. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil obvyklou cenu motocyklu ve výši 74 400 Kč, kdy vyšel z výchozí ceny motocyklu ve výši 279 925 Kč, stanovil i výchozí cenu pneumatik 5 025 Kč a redukovanou cenu motocyklu ve výši 274 900 Kč, redukovanou technickou hodnotu motocyklu ve výši 25 % a časovou cenu zaokrouhlenou ve výši 72 250 Kč násobil koeficientem prodejnosti 1,03, přičemž pak obvyklou cenu motocyklu zaokrouhlil na částku 74 400 Kč. Při posouzení vyšel rovněž z nabídkových cen předmětného motocyklu v inzerci, kdy tato se v období dubna 2020, tedy v době dopravní nehody, pohybovala v rozmezí 75 000 Kč až 80 000 Kč. Ohledně koeficientu prodejnosti pak ve svém doplňku ke znaleckému posudku odkázal na metodiku znaleckého standardu číslo [číslo]. Uvedl, že pokud by znalec žalobce [jméno FO] vypočetl koeficient prodejnosti správně, dostal by se na stejnou částku jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO], tedy na částku 74 400 Kč. Koeficient znalce [jméno FO], tj. znalce žalované ve výši 1,6 však považoval za nepřiměřený, neboť tento znalec vypočetl časovou hodnotu motocyklu v částce 40 880 Kč tj., nepatrně vyšší než částka, za níž byl poškozený motocykl prodán (37 000 Kč), tedy časová hodnota neodpovídala skutečnému technickému stavu předmětného motocyklu, jež byl před nehodou plně funkční a bez závad a tuto skutečnost znalec posléze řešil nesprávně pomocí vysokého koeficientu prodejnosti. Závěrem proto znalec [tituly před jménem] [jméno FO] poukázal na to, že pokud by znalec žalobce [jméno FO] provedl výpočet ohledně koeficientu prodejnosti správně, došel by ke stejnému závěru ohledně obvyklé ceny předmětného motocyklu před dopravní nehodou. Stran srovnání nabídkových cen v rámci inzerce uvedl, že v dubnu 2020 inzerovaná cena motocyklu byla na webu [www] v rozmezí 75 000 Kč až 80 000 Kč, v roce 2021 pak 72 000 Kč. Zdůraznil však, že inzerované nabídkové ceny jsou jen málokdy uskutečněné v rámci samotného prodeje.

14. Na podkladě shora uvedeného proto nutno konstatovat, že pokud nadále žalobce poukazuje na znalecký posudek jím osloveného znalce [jméno FO] a jím uvedený závěr ohledně obvyklé ceny předmětného motocyklu ve výši 84 000 Kč, že jeho odvolací námitky neobsahují žádné nové skutečnosti, s nimiž by se soud prvního stupně již nevypořádal. Je proto třeba souhlasit s žalovanou potud, že ze strany žalobce se jedná pouze o polemiku se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který však své závěry jak znaleckého posudku, tak jeho doplňku i v rámci účastnického výslechu před soudem prvního stupně jednoznačně vysvětlil a plně obhájil. Uzavřel-li tak soud prvního stupně právě na podkladě závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], že žaloba je důvodná pouze ohledně částky 6 400 Kč, jakožto rozdílu mezi hodnotou motocyklu žalobce před jeho poškozením dopravní nehodou a vyplaceným pojistným plněním ze strany žalované, odvolací soud tento jeho závěr považuje za zcela správný. Správně proto soud prvního stupně uzavřel, že, jedná-li se o žalobcem nárokované pojistné plnění ve výši 9 600 Kč s požadovaným úrokem z prodlení, v tomto rozsahu žaloba důvodná není.

15. Odvolací soud se však neztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, pokud tento dospěl k závěru o nedůvodnosti žalobcova nároku na zaplacení částky 15 760,25 Kč, jakožto nákladů na znalecký posudek, spojených s uplatněním jeho nároku na doplatek pojistného ze škodní události.

16. Dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Jde tak o náklady, které by věřiteli nevznikly, kdyby dlužník provedl své plnění včas. Z ekonomického pohledu jsou takové náklady obdobou škody, a proto je možné vyčíslit je jako škodu, která věřiteli vznikla v příčinné souvislosti s tím, že dlužník neuhradil splatný dluh, a proto byl věřitel nucen podniknout kroky k uhrazení dluhu (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 871/2018). Věřitel má právo pouze na účelně vynaložené náklady, tedy na náklady za efektivní a nezbytné kroky, které podnikl s cílem uhrazení pohledávky. V dané věci je zjevné, že žalobce uplatnil nárok na pojistné ze škodní události, tj. dopravní nehody ze dne [datum], jak u řidiče viníka, tak u žalované. Ta posléze zhodnotila škodu na motocyklu žalobce jako škodu totální a po odpočtu využitelných zbytků motocyklu ve výši 37 000 Kč, obvyklou cenu motocyklu před dopravní nehodou ohodnotila částkou 68 000 Kč a žalobci vyplatila na pojistném 31 000 Kč. Žalobce však s výší tohoto plnění nesouhlasil a žalovanou vyzval k jeho přehodnocení. Protože žalovaná nebyla ochotna ze svého stanoviska ustoupit a nadále vycházela ze znaleckého posudku znalce [jméno FO], který obvyklou cenu motocyklu před dopravní nehodou stanovil částkou 65 400 Kč, a za situace, kdy v internetové aukci byly vydraženy využitelné zbytky poškozeného motocyklu žalobce a žalobce si byl vědom, že bude muset v krátké době motocykl, respektive jeho využitelné zbytky, předat novému vlastníku, je zjevné, že, aby mohl žalované oponovat co do výše poskytnutého plnění, nezbývalo mu, než motocykl nechat fyzicky prohlédnout a zdokumentovat ještě před tím, než bude odvezen vydražiteli v rámci aukce. Jestliže tedy žalobce oslovil soudního znalce [jméno FO] s tím, aby zpracoval znalecký posudek a stanovil obvyklou hodnotu motocyklu před dopravní nehodou a posléze za takto zpracovaný znalecký posudek znalci vyplatil jím vyfakturovanou částku ve výši 15 760,25 Kč, odvolací soud uzavírá, že se jedná o příslušenství pohledávky žalobce na pojistném, a to náklady spojené s jejím uplatněním ve smyslu § 513 o. z. Uvedené příslušenství pak sdílí osud pohledávky, jakožto věci hlavní. S ohledem na to, že žalobce byl se svým nárokem na doplatek pojistného úspěšný, když jeho výše závisela na znaleckém zkoumání, je nepochybné, že z tohoto důvodu je úspěšný i co do požadavku na příslušenství, tj. nákladů spojených s uplatněním pohledávky, v daném případě představující úhradu znalečného ve výši 15 760,25 Kč. Odvolací soud na podkladě uvedeného uzavírá, že, dospěl-li soud prvního stupně však k závěru o tom, že tento nárok žalobce není důvodný, neboť se nejednalo o účelně vynaložený náklad žalobce, pochybil a jeho závěr v tomto smyslu o nedůvodnosti odvolací soud považuje za zjevně nesprávný.

17. Jde-li pak o výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (III) odvolací soud vychází z toho, že aplikoval-li soud prvního stupně § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. zásadu úspěchu ve věci, a to na oba nároky tak, jak je žalobce požadoval, že toto jeho právní posouzení není správné. Nutno poznamenat, že žalobce se domáhal doplatku pojistného plnění ve výši 16 000 Kč a současně nároku na náhradu jím uhrazeného znaleckého posudku znalci [jméno FO], jakožto náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním nedoplatku pojistného. Jde-li tak o doplatek pojistného, je zjevné, že výše plnění v tomto ohledu závisela plně na znaleckém posudku, a tedy ohledně nároku žalobce na doplatek pojistného plnění je třeba aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř., dle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch poměrně v nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Odvolací soud tak uzavírá, že stran požadavku žalobce na zaplacení doplatku pojistného plnění s ohledem na rozhodnutí soudu o výši plnění, jež zcela záviselo na znaleckém posudku, je třeba na žalobce pohlížet jako na plně úspěšného. Pro případ žalobcova nároku na zaplacení částky 15 760,25 Kč představující znalečné, se však jedná o požadavek na příslušenství, jenž sdílí osud s věcí hlavní. Protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, bude to žalovaná, která mu nahradí náklady řízení před soudem prvního stupně. Náklady žalobce setávají ze zaplaceného soudního polatku ve výši 1 271 Kč a z nákladů právního zastoupení, představující 9 úkonů právní služby advokáta dle § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprva a převzetí zastoupení, žaloba, výzva k plnění, vyjádření ke stanovisku žalované, ústní jednání dne 9. 5. 2022, 2. 12. 2024, 17. 2. 2025, vyjádření k znaleckému psoudku a jeho doplnění) po 1 500 Kč (§ 7 bod 4 z tarifní hodnoty 6 400 Kč), 7 paušálních náhrad dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění do 31. 12. 2024 po 300 Kč a 2 paušální náhrady po 450 Kč dle advokátního tarifu ve znění počínaje 1. 1. 2025, z jízdného na trase [trasa] a zpět k ústním jednáním ve výši 2 073 Kč, 2 391 Kč a 2 379 Kč, ztráty času 12x 100 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu) a daně z přidané hodnoty dler § 137 odst. 3 o. s. ř ve výši 5 154 Kč, celkem náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně ve výši 30 968 Kč.

18. Pokud však žalobce vychází z toho, že je též oprávněn požadovat na žalované i příslušenství z příslušenství, tj. nákladů spojených s uplatněním pohledávky, v daném případě doplatku pojistného, tj. úrok z prodlení z částky 15 760,25 Kč, odvolací soud vychází z toho, že tomu tak není. Jde-li totiž o požadavek úroku z úroků, tzv. anatocismus, lze odkázat na § 1806 o. z., z něhož plyne, že úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno. Jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu, lze úroky z úroků požadovat ode dne, kdy byla pohledávka uplatněna u soudu. Příslušenství pohledávky, tj. v daném případě nedoplatku na pojistném, v podobě nákladů vynaložených na uplatnění pohledávky, je však upraveno v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v § 3 tohoto nařízení, kdy paušální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky činí 1 200 Kč. Jsou-li tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky vyšší, je namístě, aby je žalobce tyto prokázal. V daném řízení úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to zaplacení znalečného žalobce jednoznačně prokázal, lze proto uzavřít, že tyto náklady představují částku ve výši 15 760,25 Kč. Uvedené vládní nařízení však nestanoví možnost požadovat z těchto nákladů další příslušenství v podobě úroku z prodlení, analogicky pak nelze využít ani § 1806 o. z., jež připouští úroky z úroků jako dalšího příslušenství ve smyslu § 513 o. z., neboť uvedené mezi účastníky nebylo ujednáno a ze strany žalobce se vůči žalované nejedná o pohledávku z protiprávního činu. Závěrem tak odvolací soud konstatuje, že nárok žalobce v podobě úroku z prodlení z pohledávky, která mu vznikla v souvislosti s uplatněním jeho nároku na doplatek pojistného není důvodný.

19. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud proto zamítavý výrok o věci samé (II) ohledně částky 15 760,25 Kč dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a v tomto rozsahu žalobě vyhověl, ve zbytku jej jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. S ohledem na výše uvedenou změnu napadeného rozsudku odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudem prvního stupně dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 30 968 Kč.

21. O nákladech řízení státu odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná v průběhu řízení nebyla úspěšná, je proto povinna nahradit v plné výši náhradu nákladů státu, které stát v průběhu řízení hradil. Náklady státu představují náklady znalečného, a to jednak odměnu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] za podání znaleckého posudku ve výši 10 890 Kč, odměnu za doplněk tohoto znaleckého posudku ve výši 7 260 Kč a odměnu za slyšení znalce při ústním jednání ve výši 7 237 Kč, celkem tedy náklady znalečného tvoří částku 25 387 Kč. Protože žalovaná v průběhu řízení uhradila zálohu na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, byla jí uložena povinnost uhradit zbývající znalečné ve výši 20 387 Kč na účet Obvnodního soudu pro [adresa].

22. Výrok o náklaedech odvolacího řízení je odůvodněn § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy úspěch obou účastníků v průběhu odvolacího řízení byl zhruba stejný, odvolací soudu proto dospěl k žávěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů této fáze řízení.