25 Co 211/2025 - 201

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 608 245 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. března 2025, č. j. 22 C 354/2022-168 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) co do částky 60 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně za dobu od 17. 3. 2022 do zaplacení potvrzuje; co do částky 60 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 17. 3. 2022 do zaplacení se mění tak, že se žaloba v tomto rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 680 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náklady řízení ve výši 5 694,60 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 3 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem obvodní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 17. 3. 2022 do zaplacení (výrok I). Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do 488 245 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 175 432 Kč od 17. 3. 2022 do zaplacení a z částky 312 813 Kč od 7. 5. 2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II). Žalobkyni uložil zaplatit náhradu nákladů řízení žalované ve výši 1 092 Kč (výrok III) a náhradu nákladů státu na účet Obvodního soudu pro [adresa] ve výši 5 694,60 Kč (výrok IV). Žalované uložil zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 6 000 Kč (výrok V).

2. Takto soud rozhodl o žalobě doručené mu dne 5. 12. 2022, kterou se žalobkyně po žalované domáhala pojistného plnění. Nárok žalobkyně vznikl v souvislosti s dopravní nehodou autobusu [Označení] ze dne [datum]. Žalobkyně požadovala náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o její zdraví, osobu a domácnost ze strany jejího manžela za období od 11. 12. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši 64 610 Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 312 813 Kč dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], náhradu další nemajetkové újmy související se strachem o život a zdraví svého nenarozeného dítěte ve výši 220 000 Kč a náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek [tituly před jménem]. [jméno FO] ve výši 10 822 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, protože žalobkyni již vyplatila bolestné ve výši 19 131 Kč, cestovné ve výši 2 295 Kč a náhradu další nemajetkovou újmu ve výši 30 000 Kč; další požadavky na odškodnění považuje za neoprávněné. Zranění žalobkyně nebyla nikterak závažná, nenarozené dítě bylo od počátku monitorováno, lékaři neshledali žádné známky poškození plodu, dítě se narodilo bez komplikací, přičemž na další nemajetkovou újmu jako na mimořádný nárok, pro jehož přiznání musí existovat významné okolnosti.

4. Soud prvního stupně zjistil ohledně další nemajetkové újmy tento skutkový stav: dne [datum] ve [čas] hod. jela žalobkyně jako cestující autobusu [Označení] RZ: [SPZ], linky č. [číslo] (dále jen „Vozidlo“), pojištěného u žalované, který řídil [jméno FO] (dále jen „Řidič“). Řidič narazil do zadní části podélně při pravém okraji vozovky odstaveného autobusu tov. zn. [název], RZ: [SPZ], majitele [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „Nehoda“). V okamžiku Nehody seděla žalobkyně vlevo po směru jízdy na sedadle u okna, a to v místě, kde jsou umístěny dvě a dvě sedadla proti sobě, přičemž při nárazu byla ze svého sedadla vymrštěna vpřed oproti sedadlu proti ní a obličejem narazila do madla na horní části tohoto sedadla, přičemž utrpěla kontuzi hlavy, tržné rány perorbitálně na obličeji, četné ranky obličeje a distorzi krční páteře. Žalobkyně byla v době Nehody v 5. měsíci těhotenství, z tohoto důvodu byla letecky přepravena do Fakultní nemocnice v [adresa], kde byla umístěna na urgentní příjem a poté na JIP gynekologické oddělení, poté překlad na standardní oddělení, hospitalizace trvala od 5. 12. 2019 do[Anonymizováno]10. 12. 2019. Žalobkyni byl diagnostikován retroplacentární hematom placenty v téměř celém rozsahu placenty rozměrů 76x38 mm. Průběh hospitalizace bez obtíží, analgetická terapie, ultrazvukový nález hodnotil lékař jako v normě – placenta bez známek odlučování či hematomu, v děloze 1 vitální plod. Žalobkyně při propuštění neudávala žádné obtíže ani kontrakce, pohyby plodu cítila normálně. Diagnózy: stp SC, péče o matku pro nestálou polohu plodu, podvrtnutí a natažení krční páteře, mnohočetné otevřené rány hlavy, anemie. Žalobkyni byl doporučen klidový režim a do týdne kontrola u gynekologa, při obtížích ihned. Při podání vysvětlení na [orgán] dne 29. 1. 2020 žalobkyně uvedla, že jí lékaři při propuštění domů řekli, že miminko je v pořádku, hematom na břiše zmizel, ale zda došlo k ohrožení vývinu budou schopni říci až po porodu….byla upozorněna, že se má vyvarovat námaze, ….snaží se vyvarovat veškeré velké námaze, či jinému stresu, snaží se dodržovat klidový režim. Žalobkyně se dlouho se bála cestovat autobusem i autem, nemohla spát, měla zlé sny, u žádného psychologa nebyla, byla hrozně nervózní, měla velký strach o dítě. Zdravotní personál členy rodiny uklidňoval, přesto se žalobkyně bála o dítě. Znalkyně z oboru zdravotnictví, [tituly před jménem] [jméno FO], při svém výslechu k retroplacentálnímu hematomu uvedla, že jde o hematom mezi placentou a dělohou. Kdyby to krvácelo dál, tak by mohlo dojít k odloučení placenty a dítě by mohlo umřít s tím, že v 22. týdnu by se dítě nezachraňovalo. To, zda hematom vznikl v souvislosti s Nehodou, znalkyně nemůže potvrdit, uvedla, že by bylo možné zjistit od gynekologa, zda se tento hematom objevil u žalobkyně již před úrazem. Žalobkyně byla observována na JIP, kde jí dělali ultrazvuk, přičemž je zde uvedeno bez známek odlučování, že placenta je na místě, hematom se nezvětšoval, tedy krvácení už dál nepokračovalo. Dopisem ze dne 12. 7. 2021, doručeném žalované dne 1. 12. 2021, žalobkyně žalovanou vyzvala k náhradě další nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč. Žalovaná vyplatila žalobkyni na náhradu další nemajetkové újmy 30 000 Kč dne 21. 1. 2022.

5. Po právní stránce obvodní soud aplikoval na základě ust. § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ustanovení § 3 odst. 1, § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném ke dni [datum] (dále také jen „Zákon“) a ustanovení § 1968, § 1970 § 2927 odst. 1, § 2956, § 2958 a § 2960 zákona č. 89/202 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“) a § 2 nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

6. Obvodní soud uzavřel, že žalovaná je ve věci pasivně legitimována dle § 6 odst. 1 a 2 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 1 Zákona, proto je povinna nahradit za pojištěného (provozovatele Vozidla podle ust. § 2927 o. z.) újmu způsobenou provozem Vozidla, tedy za újmu vzniklou v příčinné souvislosti s Nehodou včetně újmy na zdraví žalobkyně podle ust. § 2958 o. z. a nákladů na péči o její osobu, zdraví i domácnost podle ust. § 2960 o. z.

7. Ohledně další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z. obvodní soud vyložil, že se jedná o kategorii nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Tento typ újmy bývá spojen s takovými zásahy do zdraví, které nespočívají v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru; jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života poškozeného v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy o okolnosti, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru, často též z důvodů stojících již poněkud mimo samotné zdravotní postižení (např. nemožnost se zúčastnit pracovní či studijní stáže, nebo jiné pro poškozeného významné plánované aktivity, ale může jíž též o různé situace založené konkrétními životními poměry poškozeného). Viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 131/2023.

8. Žalobkyně prokázala, že po Nehodě pociťovala velký strach o život a zdraví svého nenarozeného dítěte, a to v souvislosti s bezprostředně po Nehodě diagnostikovaným hematomem placenty. Právě tyto odůvodněné obavy žalobkyně lze ve smyslu shora uvedené judikatury považovat za specifické okolnosti vymykající se obvyklému způsobu života žalobkyně v průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, tedy o okolnosti, které zásadně zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru, a to s ohledem zranění žalobkyně v době těhotenství, na vážnost uvedené diagnózy i délku obav žalobkyně až do porodu potomka, i to za situace, že hematom brzy ustoupil a žalobkyně byla zdravotníky ujišťována, že dítě bude v pořádku. Žalobkyni tak náleží náhrada další nemajetkové újmy podle ust. § 2958 o. z., kterou soud podle zásad slušnosti stanovil na částku ve výši 150 000 Kč (viz obdobně přiznané odškodnění matce v souvislosti s obavou o život dcery, která byla obětí násilného činu v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1527/2020). Protože žalovaná z uvedeného titulu již uhradila žalobkyni částku 30 000 Kč, má žalobkyně nárok na úhradu 120 000 Kč, ve zbytku (tedy co do částky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím) soud žalobu zamítl.

9. Splatnost přiznané náhrady další nemajetkové újmy nastala nejpozději dne 7. 2. 2022, patnáctým dnem po dni 22. 1. 2022, kdy žalovaná ukončila šetření škodné události ke zjištění rozsahu její povinnosti plnit a sdělila žalobkyni, že ji uhradí částku ve výši 30 000 Kč (ust. § 9 odst. 2 Zákona), proto soud žalobě vyhověl i co do zákonného úroku z prodlení z přiznané částky za požadované období od 17. 3. 2022 do zaplacení.

10. Požadavky žalobkyně na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o žalobkyni ze strany jejích rodinných příslušníků (64 610 Kč) a náhrady za ztížení společenského uplatnění (312 813 Kč), obvodní soud shledal nedůvodnými s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3838/2018 a sp. zn. 31 Cdo 1904/2021). V řízení totiž bylo prokázáno, že žalobkyně ve svém obvyklém způsobu života nebyla v požadovaném období omezena, základní potřeby zvládala sama, a naopak přes poučení soudu dle § 118a o. s. ř. žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi jejími aktuálními zdravotními problémy (trvalými následky na zdraví) a jejím úrazem při Nehodě. Náklady na znalecký posudek pro zjištění výše satisfakce za ztížení společenského uplatnění (10 822 Kč) tak byly vynaloženy neúčelně, proto i tento požadavek soud zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení účastníků (výrok III) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), úspěch žalobkyně činí 24 % předmětu sporu a je tak povinna nahradit žalované 52 % náhrady nákladů řízení 2 100Kč, určených dle ust. § 137 a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., tvořených částkou 300 Kč za každý ze sedmi úkonů, tj. 1 092 Kč.

12. O náhradě nákladů řízení státu (výrok IV) spočívajících ve znalečném 5 694,60 Kč dle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 10. 2024, č. j. [spisová značka] (ust. § 139 odst. 2 o. s. ř. ve spojení 141 odst. 2 o. s. ř.). rozhodl soud podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady vznikly státu v souvislosti s žalobkyní uplatněným nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění, přičemž soud žalobu v tomto rozsahu zcela zamítl. Protože podle výsledku byla v tomto řízení plně úspěšná žalovaná, je tyto náklady státu povinna uhradit žalobkyně, u níž nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 148 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.).

13. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek (výrok V) obvodní soud rozhodl podle ust. § 2 odst. 3 a § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částka 120 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána, a proto soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích částku ve výši 6 000 Kč.

14. Lhůty k plnění soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

15. Proti vyhovujícímu výroku a akcesorickým výrokům tohoto rozsudku podala žalovaná odvolání a navrhla, aby odvolací soud vyhovující výrok o věci samé změnil tak, že žalobu zcela zamítne, případně zrušil. Namítla, že na další nemajetkovou újmu jako na mimořádný nárok, pro jehož přiznání musí existovat významné okolnosti. Žalobkyně utrpěla při Nehodě pouze lehká zranění, při gynekologickém vyšetření bezprostředně po nehodě nebyl žádný hematom na placentě popsán. Retroplacentární hematom je zmiňován pouze v jediné lékařské zprávě [tituly před jménem] [jméno FO] ze [datum], indikací k tomuto vyšetření bylo standardní provedení biometrie v průběhu těhotenství bez souvislosti s Nehodou. Není tedy postaveno na jisto, zda hematom, pokud byl u žalobkyně vůbec přítomen, vznikl v souvislosti s Nehodou. Dle žalované neexistovaly žádné objektivní důvody, které by snad byly způsobilé vyvolat obavy žalobkyně o život a zdraví nenarozeného dítěte. Hospitalizaci mohla žalobkyně vnímat emotivně a přes ubezpečování ze strany lékařů, že je vše v pořádku, mohla jisté obavy pociťovat. Všechny tyto okolnosti žalovaná vzala v potaz při posuzování nároku žalobkyně v průběhu likvidace, částka 30 000 Kč je plně adekvátní jak okolnostem na straně žalobkyně, tak zejména ve vztahu k požadavku přiměřenosti v obdobných případech a v řízení nebylo prokázáno, že zde existovaly okolnosti, pro které by měl být nárok žalobkyně mimořádně navýšen ve srovnání s obdobnými případy. Při jednání odvolacího soudu doplnila, že ohledně srovnatelnosti výše odškodnění poukazuje na věci rozhodnuté Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] (tj. sp. zn. Nejvyššího soudu [spisová značka]).

16. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za zcela správný a domáhá se jeho potvrzení. Vytýká odvolatelce, že pouze vnáší vlastní interpretaci lékařských zpráv a polemizuje se závěrem soudu o tom, že žalobkyni byl hematom diagnostikován, avšak její argumentace nijak nerozporuje klíčové důvody, o které soud prvního stupně opřel svůj závěr. Ten totiž újmu neshledal v tom, jestli objektivně byl nebo nebyl u žalobkyně přítomen hematom, ale že tento byl u žalobkyně diagnostikován a jak tuto diagnózu žalobkyně vnímala, což ta podstatná okolnost, která zakládá právo na odškodnění v případě tzv. dalších nemajetkových újem. Nesouhlasí pak ani s bagatelizací zpráv o hematomu či délkou hospitalizace žalobkyně. Během těhotenství by žádná žena neměla být až 24 hodin na JIP a prožívat 6 dnů v nemocnici to, co prožila žalobkyně, pouze z důvodu jednání klienta žalované. To, že byla letecky převezena do nemocnice, její strach o dítě rozhodně nezmenšuje. Zpochybňování příčinné souvislost mezi stanovením diagnózy hematomu a Nehodou je nepřípustnou novotou uplatněné v odvolacím řízení v rozporu s § 205a o.s.ř. Navíc hematom nemusí vzniknout pouze nárazem břicha ženy do nějakého pevného objektu, ale také náhlým vymrštěním těla ženy a agresivním posunem dítěte v placentě, k čemuž zde jasně došlo. Příčinnou souvislost mezi těmito dvěma skutečnostmi zcela spolehlivě ukazuje už fakt, že ke krvácení a diagnostice hematomu (tedy nahromadění krvi mezi placentou a dělohou) došlo v podstatě chvíli poté, co se dopravní nehoda stala. Z odvolání však není patrno, z jakých konkrétních důvodů má žalovaná za to, že částka, kterou soud prvního stupně shledal za adekvátní, není přiměřená ve smyslu § 13 o. z., když soud prvního stupně se inspiroval výší odškodnění přiznaném ve věci vedené Nejvyšším soudem pod sp. zn. 25 Cdo 1527/2020 (přiznáno 291 137 Kč). V tomto případě žalobkyně prožívala silný strach o život svého dítěte, způsobený samotnou Nehodou a šokem z ní plynoucím, dále diagnostikovaným hematomem a možným poškozením zdraví jejího dítěte a placenty, a také samotným dokončením těhotenství v rizikovém režimu, s předepsaným klidovým režimem na lůžku, když žalobkyně si nebyla a ani nemohla být po celý čas zcela jista, že je její dítě v pořádku. Tyto její útrapy a stres trvaly až do porodu 7. 4. 2020.

17. Městský soud v [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. rozsudek v odvoláním napadeném rozsahu, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a shledal odvolání částečně opodstatněným.

18. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil všechny rozhodné skutečnosti, ze skutkových zjištění soudu prvního stupně pak vychází i odvolací soud.

19. V posuzované věci je předmětem řízení nárok těhotné ženy, která od Nehody do porodu (tj. téměř 5 měsíců) trpěla obavami, zda se jí narodí živé a zdravé dítě. Takto ociťovaná újma je zásahem do zdraví těhotné ženy jako primární oběti a odškodnitelná v rámci kategorie „dalších nemajetkových újem“ ve smyslu § 2958 o. z., jak správně uvedl obvodní soud.

20. Odvolací soud dodává, že nepochybně každá těhotná žena pociťuje obavy z toho, zda se jí dítě narodí a zda bude zdravé, ani doporučení klidového režimu není možno interpretovat tak, že by to bylo nestandardní doporučení pro těhotné ženy. Zde však běžný průběh prožívání těhotenství žalobkyně byl narušen Nehodou. Nebylo pochyb o tom, že zranění, které žalobkyně utrpěla při nehodě nebyla závažná (žádný nárok na ztížení společenského uplatnění jí nevznikl, bolestné „jen“ 60 bodů) a že tedy převoz žalobkyně do nemocnice vrtulníkem a její hospitalizace na oddělení gynekologie (včetně pobytu na urgentním příjmu a JIP gynekologie) souviselo právě s těhotenstvím žalobkyně, kdy zdravotníci již na místě nehody a poté v nemocnici vyhodnotili škodnou událost jako riziko, což potvrdily i výsledky odborných vyšetření. Je zcela přirozené, že tak takových okolností žalobkyně rovněž musela vnímat enormní zvýšení obavy o to, aby její těhotenství proběhlo úspěšně.

21. Námitky žalované, že nebylo postaveno najisto, zda při dopravní nehodě vznikl hematom, odvolací soud dodává, že tyto pochybnosti žalované nejsou způsobilé vyvrátit či kompenzovat strach žalobkyně o osud jejího dítěte v době, kdy to bylo relevantní (tedy kdy byla lékaři o svém zdravotním stavu informována). Nadto popsaný průběh nehodového děje vysvětluje dobře vznik uvedeného hematomu a obrana, že buď mohl vzniknout jinak, nebo že vůbec nebyl, jsou pouhými spekulacemi. Ujišťování odborného personálu nepochybně mohlo přispět k mírnění obav, ale současně je nutno zohlednit, že jej žalobkyně vnímala jako snahu o její uklidnění (tj. formu léčby) a bylo zároveň doprovázeno hospitalizací a odbornými vyšetřeními (což by lékaři jistě nedoporučovali, kdyby neměli objektivní důvody), následně pak opakovaným apelem na dodržování klidového režimu.

22. Podle § 3 odst. 2 o. z. soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany...

23. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

24. Současná právní úprava vychází z premisy, že zdraví je nejcennější složkou osobnostních práv každého člověka. Účelem bolestného je poskytnout náhradu za vytrpěné bolesti přechodného rázu (jak fyzické, tak psychické) i za dočasné obtíže spojené s průběhem léčby. Běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti v širším smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017). Cílem náhrady za ztížení společenského uplatnění je kompenzovat poškozenému trvalé omezení či dokonce vyřazení z různých sfér společenského života. Nový občanský zákoník tak v rámci náhrad při ublížení na zdraví zavedl novou kategorii, která by se vedle bolestí a ztížení společenského uplatnění měla poškozenému kompenzovat – tzv. „další nemajetkové újmy“, přičemž zákonodárce pojem další nemajetkové újmy zavedl z důvodu, že dosavadní odškodňování pouze na úrovni bolestí a ztížení společenského uplatnění pociťoval jako nedostatečné, nepokrývající plně všechny újmy vznikající při ublížení na zdraví. Dle principu tzv. plné náhrady újmy na zdraví je nezbytné v rámci dalších nemajetkových újem podle § 2958 o. z. odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod bolest či ztrátu společenského uplatnění, (viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1564/20, nebo sp. zn. I. ÚS 1222/22). Nová kategorie dalších nemajetkových újem je tak spojena se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.

25. Další nemajetkové újmy jsou novou kategorií nároku náhrady za újmu na zdraví, kterou nelze jednoduše definovat, avšak jež má vystihovat nekonečnou variabilitu soukromého života a různých životních situací. Jde o kategorii poměrně širokou a nevyžadující lékařskou klasifikaci, proto nelze jednoznačně vymezit kritéria, jimiž se řídí určení výše náhrady. Současně však nepřiměřené rozšíření zbytkové kategorie dalších nemajetkových újem by vedlo k vynětí standardních situací z rámce odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (jejichž objektivizace se v právní praxi úspěšně prosazuje za využití Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví), a tím k nesystémovému stírání rozdílů mezi jednotlivými druhy nemajetkových újem na zdraví (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, sp. zn. 6 Tdo 1309/2019, publikované pod č. 39/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2635/2018, publikovaný pod č. 12/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2245/2017 věnující se otázce další nemajetkové újmy ve smyslu § 2958 o. z. pak jako příkladnou okolnost, nenastávající pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru, zmiňuje potrat těhotné poškozené způsobený psychickým otřesem, nikoli škodnou událostí samotnou. K běžným obtížím spojeným s ublížením na zdraví hmožděním obličeje pak nepatří ohrožení potratem nebo ohrožení zdraví plodu v těle matky. Stres s tímto stavem spojený, kdy matka je vystavena pocitu frustrace, že neochránila dítě ve svém těle, a dalších 5 měsícům trvajících obav, zda se se dítě narodí živé a zdravé, lze považovat za další nemajetkovou újmu, jejíž existenci není třeba zvlášť dokazovat. O tom ostatně mezi účastníky nebylo sporu, neshoda byla jen ve výši této náhrady.

27. Nejvyšší soud již opakovaně konstatoval, že požadavek na rovnost všech před zákonem odpovídá povinnosti vynést rozhodnutí, jež bude nejen adekvátně vypořádávat požadavek na náhradu nemajetkové újmy v rámci konkrétního posuzovaného vztahu, ale též bude odpovídajícím způsobem zasazeno do kontextu sporů obdobných a bude za obdobné újmy přiznávat poškozeným srovnatelné částky (tedy bude usilovat o spravedlivé řešení ve vztahu ke všem poškozeným). Plné naplnění této zásady však brání skutečnost, že kategorie „dalších nemajetkových újem“ je relativně nová a soudu tak nejsou známy případy, které se v podstatných rysech shodují.

28. K účinkům koncentrace řízení a neúplné apelace odvolací soud uvádí, že ani jeden z uvedených principů nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen R 98/2013). Poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení účastníci nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost, přičemž žalovanou procesní břemena ohledně tvrzení a prokázání příčinné souvislosti mezi Nehodou a újmou netížila.

29. Stejně tak mohla i v rámci odvolacího řízení žalovaná nabízet srovnatelné případy ve smyslu § 13 o. z., nemožnost žalobkyně procesně reagovat byla zapříčiněna tím, že se na jednání odvolacího soudu za stranu žalující nikdo nedostavil, ač byl zástupce řádně obeslán.

30. Při jednání odvolacího soudu odvolací soud v rámci předvídatelnosti rozhodnutí sdělil podstatný obsah článku JUDr. Kateřiny Hájkové, LL.M, publikovaného na webových stránkách www.pravniprostor.cz, Zadostiučinění za další nemajetkové újmy dle § 2958 o.z. (https://www.pravniprostor.cz/clanky/obcanske-pravo/z-zadostiucineni-za-dalsi-nemajetkove-ujmy-dle-2958-oz), kde autorka sesbírala 27 případů, kdy soudy tento požadavek projednávaly v letech 2015 - 2021. Odškodnění dalších nemajetkových újem se pohybuje v případě dopravních nehod v rozpětí 0 až 200 000 Kč (u Obvodního soudu pro [adresa] poškozené přiznáno za rok trvající psychický problém s usednutím do auta 10 000 Kč; u Krajského soudu v [adresa] poškozenému přiznáno 30 000 Kč – nemohl se starat o vlastní dítě, pocit bezmoci při odkázání na pomoc rodiny, délka pobytu v nemocnici 37 dnů, strádání pobytem v nemocnici, sp. zn. [spisová značka]; u Obvodního soudu pro [adresa] přiznáno 100 000 Kč, útrapy poškozené spočívaly v pocitech studu za nutnou pomoc při intimní hygieně po dobu hospitalizace i rekonvalescence, noční můry, obavy, zda se vyléčí a jak dlouho bude léčba trvat, panický strach z aut a přecházení, útrapy kvůli vyloučení z běžného života, sp. zn. [spisová značka]; u Krajského soudu v [adresa] přiznáno 150 000 Kč, poškozená utrpěla těžkou újmu na zdraví a vznikly jí duševní útrapy z toho, že nemůže žít dosavadním způsobem života, sp. zn. [spisová značka]; u Krajského soudu v [adresa] přiznáno poškozeným 200 000 Kč, což soud označil za minimální odpovídající vytrpěným duševním útrapám, poškození byli cizinci, kteří opustili své rodiny v tíživé finanční situaci a přijeli do ČR pracovat, všichni utrpěli velice vážná zranění, bez znalosti češtiny se na dlouhou dobu ocitli ve zdravotnických zařízeních bez pomoci nejbližších, sp. zn. [spisová značka]; v dalších 5 případech poškození neobdrželi z tohoto titulu u soudu žádné odškodnění – tvrzeny obavy ze ztráty života a poškození zdraví, zmařené výjimečné příležitosti související s prací či koníčky, neschopnost dosáhnout svých cílů, ztráta statusu).

31. Žalovaná při jednání odvolacího soudu poukázala na 2 případy újmy na zdraví způsobené při dopravní nehodě. Ve sporu vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [číslo] bylo poškozené přiznáno zadostiučinění za další nemajetkové újmy: 25 000 Kč další nemajetkové újmy z důvodu „strachu a psychického šoku bezprostředně po nehodě – žalobkyně utrpěla otevřenou zlomeninu ruky. Ta je pro zraněného, který je při vědomí a vnímá, že mu z těla vyčnívají vlastní kosti, nepochybně traumatizující prakticky vždy, zde navíc byla důvodnou obava, že může dojít k úplné anatomické ztrátě ruky v zápěstí a k tomu přistupovala další zranění, krvácení apod.“ a 25 000 Kč z důvodu úzkosti a duševních depresí v průběhu rekonvalescence. Ve věci rozhodnuté Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka] žalobce a) při dopravní nehodě jako spolujezdec utrpěl těžké devastující poranění pravé ruky, která mu posléze musela být amputována z titulu další nemajetkové újmy požadoval 200 000 Kč, žalovaná zaplatila 100 000 Kč, předmětem soudního řízení byl zbytek požadavku; požadavek odůvodnil duševními útrapami, žaloba byla v tomto nároku zcela zamítnuta, neboť již uhrazená částka 100 000 Kč byla shledána jako odpovídající. Dle odůvodnění část okolností, jimiž žalobce a) tento nárok skutkově vymezuje (situace v místě nehody, jeho potíže dovolat se pomoci, a především reálná obava o záchranu života), byly zohledněny zvýšením náhrady za ztížení společenského uplatnění a část vymezení (vnímání prováděných lékařských zákroků) je důvodem pro případné zvýšení náhrady za bolest.

32. K případu použitém obvodním soudem (věc řešena Nejvyšším soudem pod sp. zn. [spisová značka]), lze uvést, že částečná shoda je v tom, že se část tvrzené újmy žalobkyně spočívala v tom, že se obávala nikoliv o svůj život a zdraví, jinak je skutkový terén zcela odlišný a po právní stránce se navíc jednalo o nárok dle § 2959 o. z. (nikoliv § 2958 o. z.). Tamní žalobkyně požadovala odškodnění v souvislosti s tím, že žalovaná se pokusila bezdůvodně zavraždit dceru žalobkyně (a svoji kamarádku) nadto brutálním způsobem; žalobkyně byla tímto útokem šokována, zpočátku nebylo jisté, jestli dcera útok přežije, bála se o její život a bojí se o ni dosud, zejména o její další psychický i fyzický vývoj vzhledem k následkům útoku. O poškozenou pečovala po jejím propuštění z nemocnice celý měsíc, obě měly velké psychické problémy, dceru pronásledovaly děsivé sny. I po zotavení dcera trpí psychickými problémy, bolestmi páteře a migrénami, také ji trápí jizvy, které útok zanechal. Po zotavení z útoku se odstěhovala od žalobkyně, kde žila do té doby, k otci, protože se nechtěla ve svém bydlišti a při dojíždění do školy setkávat s příbuznými žalované. Žalobkyně, která nemá možnost se také odstěhovat, tak byla připravena o soužití s dcerou, byť se s ní nadále podle možností stýká. Soudy provedly úvahu o přiměřenosti plnění dle desetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců za rok předcházející útoku dle judikatury týkající se určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké a dospěly k částce 291 137 Kč, dalšími úvahami se však již nezabývaly, neboť žalobkyně požadovala jen 120 000 Kč.

33. Ani odvolací soud nedohledal žádný jiný případ, kdy se těhotná žena domáhala v souvislosti se svou újmou na zdraví odškodnění za obavy z potratu, případně toho, zda se dítě narodí živé a zdravé (pro úplnost odvolací soud dodává, že nepovažuje za srovnatelnou ani újmu, kterou byli postiženi osoby, jejichž dítě ještě jako plod v těle ženy škodnou událost nepřežilo, což byla škoda výslovně upravená zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013, v § 444 odst. 3 písm. d/, výše nároku činila 85 000 Kč). Lze tak uzavřít, že ani jeden případ, který odvolací soud či účastníci v judikatuře dohledali, není v relevantních znacích srovnatelný se zde popisovanou újmou žalobkyně. Současně však má odvolací soud za to, že náhrada žalobkyně by se pak měla pohybovat ve zjištěném rozmezí náhrad dalších újem dle § 2958 o. z. 0 – 200 000 Kč, když však obě limitní hodnoty považuje odvolací soud za nepoužitelné pro zásadní rozdíly v újmě.

34. Soudem prvního stupně přiznanou náhradu dosahující celkové výše 150 000 Kč považuje odvolací soud za excesivní a žalovanou vyplacenou částku 30 000 Kč za nízkou. Odvolací soud náhradu odpovídající zásadám slušnosti považuje částku 90 000 Kč, která adekvátně zohledňuje význam narušených chráněných hodnot. Obavy žalobkyně o život a zdraví dítěte byly objektivního charakteru, byla dotčena základní přirozená práva žalobkyně na zdraví a rodičovství, která požívají zvláštní ochrany. Nehodou bylo z pohledu zdraví žalobkyně zásadním způsobem ohroženo zejména těhotenství; to bylo jediným důvodem leteckého převozu do nemocnice i hospitalizace žalobkyně. Navíc plod byl stár jen cca 22 týdnů, jeho životaschopnost v případě porodu by byla nízká. To vše stres žalobkyně (tehdy [věk]) extrémně zvyšovalo (zejména v době hospitalizace na urgentním příjmu a JIP), byť s plynoucím časem se strach z následků Nehody na dítě přirozeně umenšoval, nezmizel však úplně. Až do porodu tak žalobkyně při všech svých běžných aktivitách byla konfrontována s pocitem, že s ohledem na účast na nehodě musí být zvlášť opatrná. Výše satisfakce zohledňuje i újmu způsobenou odloučením od rodiny hospitalizací, kdy žalobkyně nemohla dobu těhotenství jen v důsledku Nehody pokojně trávit v klidu doma s otcem dítěte. Výše náhrady zohledňuje i to, že v důsledku prožité Nehody se žalobkyně bála dojíždět autobusem i autem, dočasně utrpěla i kvalita jejího spánku (bez nutnosti vyhledat odbornou pomoc).

35. S ohledem na to, že žalovaná již žalobkyni vyplatila z tohoto titulu 30 000 Kč, tak odvolací soud rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku co do částky 60 000 Kč s příslušenstvím potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a ve zbývajícím rozsahu rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. (výrok I).

36. S ohledem na změnu rozhodnutí ve věci samé, musel odvolací soud znovu rozhodovat i o akcesorických výrocích o nákladech řízení a povinnosti zaplatit soudní poplatek.

37. O nákladech řízení účastníků před soudem prvního stupně soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem řízení byly 4 samostatné nároky v celkové výši 608 245 Kč, žalobkyně byla úspěšná co do jednoho nároku v rozsahu 60 000 Kč a neúspěšná co do zbytku. Úspěch žalobkyně tedy činí 10 % předmětu sporu, úspěch žalované 90 %. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované 80 % náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, které tvoří podle ust. § 137 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), c) a § 2 odst. 1 a 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada hotových výdajů žalobkyně ve výši 2 100 Kč, tvořená částkou 300 Kč za každý ze sedmi úkonů (vyjádření k žalobě ze dne 1. 3. 2023, vyjádření k výzvě soudu ze dne 6. 9. 2023 jednání ze dne 6. 9. 2023, ze dne 7. 11. 2023, ze dne 9. 7. 2024, ze dne 24. 9. 2024 a ze dne 27. 2. 2025), z čehož 80 % činí 1 680 Kč.

38. O nákladech odvolací řízení účastníků rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěch obou účastníků lze považovat za stejný; předmětem odvolacího přezkumu pak byla právě jen výše nároku.

39. O nákladech státu spojených výlučně s nárokem, ve kterém byla žalobkyně zcela neúspěšná, bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (viz odůvodnění v rozhodnutí soudu prvního stupně).

40. O povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto dle ust. § 2 odst. 3 ve spojení s § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Základem poplatku je podle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částka 60 000 Kč, soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona o soudních 3 000 Kč 41. Jen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl samostatně právní moci a zůstal proto stranou zájmu odvolacího soudu.

Poučení