25 Co 218/2025 - 549

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 554 588 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 2. 2025, č. j. 20 C 43/2021-481 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 234 064 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku IV. mění tak, že účastníci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně náhradu nákladů řízení státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to žalobci ve výši 29 473 Kč a žalovaní ve výši 2 218 Kč.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. potvrzuje.

IV. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů odvolacího řízení 37 700 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 27. 2. 2025, č. j. 20 C 43/2021-481, Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I. rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 119 191 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 119 191 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu v části, kdy se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zaplatit společně a nerozdílně částku 1 554 588 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 554 588 Kč od 1. 5. 2021 do zaplacení. Dále rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení ve výši 229 649,75 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce (výrok III.) a že žalovaní jsou povinni zaplatit České republice – Okresního soudu v Kladně náhradu nákladů řízení ve výši 31 691,11 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Předmětem řízení byl nárok žalobců na náhradu škody, vzniklé na nemovitosti v jejich vlastnictví dle tvrzení žalobců v důsledku stavebních prací, prováděných žalovanými na jejich nemovitosti. Žalobci požadovali po žalovaných úhradu nákladů na opravu statiky jejich nemovitosti (obytného domu), které vyčíslili částkou 1 673 779 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyhověl žalobě pouze co do částky 119 191 Kč s odůvodněním, že trhliny na nemovitosti žalobců měly vícero příčin, kdy stavební činnost žalovaných byla pouze jednou z nich. Dále zde byly příčiny v podobě vlivu intenzivní dopravy, zařazení lokality do V. skupiny stavenišť v důsledku důlní činnosti, stavu samotné konstrukce domu žalobců, včetně rekonstrukce spočívající v nástavbě bez dostatečného ztužení. Vlivy pak mohly působit společně, ale každý z nich mohl být i samostatnou příčinou uvedeného následku. Navíc se stavební činnost žalovaných mohla jako následek v podobě trhlin projevit pouze u části nemovitosti žalobců, konkrétně v případě trhlin na štítové stěně a na konstrukcích, bezprostředně přiléhajících nemovitosti žalovaných do zhruba 3 m sestupně. Přiznaná částka tak představuje znalecky stanovené náklady na opravu trhlin na shora uvedené části nemovitosti žalobců ve výši 148 988 Kč, ponížené (vzhledem k vícero příčinám – vnějším dlouhodobým vlivům, které spolupůsobily na vznik a rozšíření trhlin a nadále budou působit v objektu) na 80 %, tj. na částku 119 191 Kč. Soud prvního stupně věc právně kvalifikoval zejména dle § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), dále pak dle § 2951, § 2952, § 2955 a § 2969 a § 2915 o. z. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti výrokům II. a III. (výrok IV. je výrokem závislým – pozn. odvolacího soudu) rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání žalobci. V něm uvedli, že soud prvního stupně nevyužil všechny dostupné a navrhované prostředky k tomu, aby byly objektivizovány následky jednání žalovaných na nemovitosti žalobců. Sama znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] hovořila o tom, že stanovené rozpočtové náklady jsou při absenci projektové dokumentace jen orientační. Žalobci tak včas navrhli zadání dodatečného úkolu pro znalkyni, tj. aby stanovila kompletní rozsah prací, které je třeba provést pro odstranění následků deliktu žalovaných. Soud prvního stupně nicméně tento návrh pro nadbytečnost zamítl. Zároveň dospěl k nesprávnému závěru, že předmět řízení směřoval jen ke statickým poruchám objektu a že náhradu jiných škod na stavbách žalobci nepožadovali. Žalobci v tomto směru odkazovali na znění své žaloby s tím, že jejich přednesy při přípravném roku byly pouze zpřesněním dosavadních žalobních tvrzení. Šlo o všechny následky na domě, které měly svou příčinu v ubourání poloviny dvojdomku žalovanými. Žalobci nesouhlasí ani s tím, že odškodnění bylo stanovováno v cenové úrovni roku 2020, když správně mělo být stanoveno v cenové hladině ke dni rozhodnutí soudu. Odkázali na čl. [Anonymizováno] s tím, že „náhrada škody je peněžní platba, která má poškozenému nahradit škodu, resp. navrátit ho do stavu, pokud to jen penězi jde, ve kterém by byl, kdyby škodlivé jednání nebylo spácháno“. Není spravedlivé, aby byla tato náhrada přiznána v aktuální výši dle doby, v níž měla být věc poškozena. Zjištěné samotného základu si vyžádá nějaký čas. Je přitom dána příčinná souvislost mezi jednání žalovaných jako škůdců a nárůstem cen po dobu, po kterou se soudně potřebné skutečnosti zkoumají. Tento nárůst vznikl jen proto, že žalovaní svou vinu na poškození stavby popřeli. Nelze souhlasit ani s další redukcí nároku žalobců o 20 %. Dlouhodobé vlivy, které měly dle soudu prvního stupně spoluzpůsobit vznik a rozšíření trhlin, nebyly v řízení tvrzeny ani prokázány. Poškození domu má jedinou příčinu, kterou je necitlivé ubourání části dvojdomku žalovanými. Případný další vliv v podobě poddolování dané části města byl žalovaným dobře znám a byl ostatně i předmětem zvláštních podmínek, které stavební úřad žalovaným uložil. Žalovaní tyto podmínky, stejně jako samotnou projektovou dokumentaci, nedodrželi. Žalobci odkázali na teorii gradace příčinné souvislosti. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Žalovaní k odvolání žalobců uvedli, že se s rozsudkem soudu prvního stupně, pokud jde o věcné výroky I. a II. ztotožňují. Žalobci dle jejich názoru nesplnili řádně svou povinnost tvrzení, když povšechně označili náhodná poškození své nemovitosti, které by rádi nechali na náklady žalovaných opravit, aniž by prokazovali příčinnou souvislost mezi stavebními, resp. bouracími, pracemi žalovaných a vznikem konkrétních prasklin a poškozením na jejich nemovitosti. Současně došlo velmi nekonkrétně k výpočtu nákladů na tyto opravy. Zároveň nebylo jasné, co je od počátku předmětem žaloby, jaké konkrétní škody měly být jednáním žalovaných způsobem apod. I proto soud prvního stupně nařídil přípravné jednání, při kterém žalobci doplňovali svá tvrzení a označovali důkazy. Následně pak při jednání dne 22. 1. 2025, ve znění vyjádření ze dne 5. 2. 2025 žalobci navrhli rozšířit žalobu. Žalovaní poukazují na znalecké závěry, zejména pak znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Ty lze shrnout tak, že ze statického hlediska se nejedná o havarijní stav, celá řada trhlin vznikla a v objektu bylo patrné poškození již před započetím bouracích prací. Velký vliv na současný stav nemovitosti žalobců měla neodborně udělaná nástavba, absence ztužujících prvků stavby, dále poddolovaná lokalita (patrná již z výpisu z katastru nemovitostí), a přilehlá silně vytížená pozemní komunikace. Pokud je někde možno hovořit o vlivu stavebních prací žalovaných, pak se jedná o společnou štítovou zeď, a to v hodnotě blížící se 90 %. V ostatních částech domu se toto dle [tituly před jménem] [jméno FO] určit nedá. Dle znalce nemohly mít bourací práce vliv na vznik a projevy trhlin na opačné straně domu. Žalovaní tak mohou být povinni nahradit jen tu škodu, kterou prokazatelně způsobili, jak správně rozhodl soud prvního stupně. Sám znalec pak při svém výslechu uvedl, že není nutné společnou štítovou zeď opravovat. Jestliže tedy [tituly před jménem] [jméno FO] v dodatku č. 1 svého znaleckého posudku uvádí, že oprava celého domu vyjde na 166 905,74 Kč, pak je třeba řešit pouze tu část, která je stěnou mezi pozemky a dělící stěnou. Pokud jde o zapravení mezery vzniklé mezi oběma domy, o této strany od počátku jednaly, žalovaní navrhovali, že mezeru nechají zapravit, což žalobci odmítli. Stejně tak nepřistoupili na žádný smírný návrh ze strany žalovaných. Jimi uplatněný nárok přitom není po právu a nebyl v řízení prokázán. Pokud jde o určení výše náhrady škody a doby, k jaké se tato vyčísluje, žalovaní jsou toho názoru, že výše škody se vypočítává ke dni jejího vzniku, nikoliv ke dni jejího nahrazení. Časový odstup od vzniku škodu do rozhodnutí soudu pak není pouze v tom, že žalovaní škodu v požadované výši neuznávali, ale též v tom, že žalobci nepřistoupili na žádný smírný návrh žalovaných a odmítali poskytnout součinnost pro šetření ze strany pojišťovny. Naopak jsou to žalovaní, kdo se úspěšně brání neoprávněně požadované náhradě ve výši 1 673 779 Kč. Žalobci měli přitom před podáním žaloby k dispozici veškeré informace, sami si nechávali zpracovat vlastní odborná posouzení, byli aktivní v rámci stavebního řízení, nashromáždili velký rozsah dokumentace k průběhu stavebních prací žalovaných, tedy měli k dispozici podklady pro to, aby mohli uplatnit náhradu škody v reálné výši. Rovněž se v průběhu řízení seznámili se závěry znaleckých posudků a mohli tedy disponovat předmětem řízení v rámci hospodárnosti řízení, což však neučinili. Žalovaní navrhli, aby byl rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrzen.

4. Také žalovaní podali včasné odvolání, a to proti nákladovým výrokům III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, když nesouhlasili s aplikací ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., a to s uvedením obdobných argumentů jako ve svém vyjádření k odvolání žalobců. Poukázali na komentářovou literaturu k ust. § 142 o. s. ř., včetně zde uvedené judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Navrhli aplikaci § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměru procesního úspěchu a neúspěchu stran sporu (žalobci úspěch v rozsahu cca 7 %, žalovaní pak úspěch v rozsahu cca 93 %) bude odpovídat i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení státu. Nadto uvedli, že považují za nespravedlivé už jen to, že by měli žalobcům hradit soudní poplatek, vyměřený z částky 1 673 779 ve výši 83 689 Kč. Unáhlené a ničím nepodložené uplatnění takto vysoké částky žalobci nemůže jít k tíži žalovaných. Žalovaní navrhli změnu uvedených nákladových výroků za aplikace § 142 odst. 2 o. s. ř.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalobců není důvodné a odvolání žalovaných je důvodné.

6. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

7. Na základě dokazování, provedeného v řízení před soudem prvního stupně, bylo prokázáno, že žalovaní jako podíloví spoluvlastníci v období od září 2016 do první poloviny roku 2020 zajišťovali práce na pozemcích p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], vše k. ú. [adresa], spočívající v demolici stávajícího rodinného domu a výstavbě nového rodinného domu, na základě pravomocného rozhodnutí stavebního úřadu o umístění stavby. Při těchto pracích smluvený stavebník využíval těžkou mechanizaci, zejména bagr, nákladní vozidla do 15t, jeřáb, nákladní mix a vibrační desku. Vlivem činnosti stavebníka došlo k šíření vibrací, odhalení kamenných základů sousedního domu žalobců č. p. [Anonymizováno] na pozemku p. č. [hodnota], k. ú. [adresa] (žalobci jsou dále spoluvlastníky pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [adresa]), a následnému podbetonování v druhé polovině dubna 2017, dále došlo k vykopání sondážní jámy u základů domu žalobců od [datum] a odebrání krytiny na společné dělící stěně. Tyto činnosti měli vliv na následek spočívající v tvorbě trhlin ve svislých a vodorovných konstrukcí na pozemcích žalobců, a to zejména na konstrukcích bezprostředně sousedících s pozemky žalovaných do 3 metrů, na vzdálenější konstrukce byl tento vliv nulový. Dalšími vlivy na stav konstrukcí na pozemcích žalobců byl technický stav těchto konstrukcí, zejména absence ztužujících prvků a zatížení kamenných základů nástavbou, charakter lokality zařazené do V. skupiny stavenišť v důsledku poddolování a intenzivní doprava v ulici. Zjištěné trhliny jsou buď stabilizované či s mírnou progresí a snižují mezní stav použitelnosti, nemají však vliv na statické vlastnosti konstrukcí žalobců. K zamezení dalšího rozvoje viditelných trhlin postačuje lokální helikální výstuž do drážek kolmo na trhliny, u dělící stěny mezi pozemky je třeba k obnovení funkčnosti svázat korunu železobetonovým věncem. Na základě vypočtené metráže byla celková cena na opravu rozpočtována k prvnímu pololetí roku 2020 na částku 117 805,39 Kč na hlavní budovu, 35 832,70 Kč na dělící stěnu mezi pozemky a 13 267,65 Kč na stěnu obchodu. Varianta celkového ztužení objektu je ekonomicky méně výhodná a zlepšuje vlastnosti stávajících konstrukcí. Předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021 žalobci vyzvali žalované k náhradě vzniklé škody, výzva byla doručena dne 30. 4. 2021.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

9. Podle ust. § 2926 o. z. kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.

10. Podle ust. § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

11. Podle ust. § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

12. Podle ust. § 2955 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

13. Podle ust. § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

14. Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odstavcích 42. až 50. odůvodnění napadeného rozsudku a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na ně odkazuje.

15. Rekapituluje, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaní jako tehdejší spoluvlastníci pozemků, sousedících s nemovitostmi žalobců, prováděli, resp. zajišťovali provádění, demoličních prací a dále výstavbu nového rodinného domu. V rámci této činnosti došlo k odstranění svislých a vodorovných konstrukcí, včetně základu u původního domu žalovaných, narušení společného opěrného sloupu, narušení základů domu žalobců, odstranění dřevěných stropních trámů zasahujících do společné zdi a obnažení základů od [datum], když na stavbě byla použita těžká mechanizace. Rovněž pak bylo prokázáno, že dům, dělící stěna a stěna obchodu žalobců jsou protkány řadou mikrotrhlin a trhlin různého charakteru.

16. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé a podrobné dokazování a v odůvodnění napadeného rozsudku se pečlivě vypořádal se všemi námitkami účastníků, pokud jde o věc samu. Věc správně podřadil pod ustanovení § 2926 o. z., které upravuje absolutní objektivní odpovědnost za škodu na nemovité věci, tedy odpovědnost, která nevyžaduje jednak zavinění škůdce, a dále neumožňuje jeho liberaci. Vyžaduje však prokázání příčinné souvislosti mezi (byť oprávněně) prováděnými nebo zajišťovanými (obstarávanými, zabezpečovanými) pracemi škůdcem a vznikem škody na straně poškozeného vlastníka nemovitosti.

17. Soudem ustanovený znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který dle odvolacího soudu při svém výslechu přesvědčivě obhájil závěry svého písemného znaleckého posudku ve věci (a byl ostatně i v zásadní shodě s vyslechnutým svědkem [tituly před jménem] [jméno FO]), pak stanovil 4 základní příčiny vzniklé škody – trhlin a mikrotrhlin na nemovitosti ve vlastnictví žalobců, a to 1) odbourání druhé části dvojdomku - vibrace, podkopání a podbetonování základů, 2) vliv intenzivní dopravy, 3) zařazení lokality do V. skupiny stavenišť více náchylných k přetvoření terénu z důvodu důlní činnosti a 4) stav samotné konstrukce domu žalobců, včetně rekonstrukce, spočívající v nástavbě bez dostatečného ztužení. Zároveň určil, které z trhlin mohou mít skutečnou přímou souvislost se stavebními pracemi, prováděnými žalovanými s tím, že se takto jedná o trhliny na štítové stěně a konstrukcích, bezprostředně k ní přiléhající do cca 3 m sestupně (nikoliv v jiných částech nemovitosti žalobců). Nadto objasnil i pojmy vztahující se ke statice budovy, jako je stav mezní únosnosti a stav mezní použitelnosti, a to pro účely projednávané věci, kdy vyloučil narušení mezního stavu únosnosti a stanovil 2. stupeň mezní použitelnosti nemovitosti žalobců, kdy se jedná spíše o kategorii vizuálního komfortu uživatele. Bylo přitom bezpochyby prokázáno, že trhliny a mikrotrhliny se na nejen nemovitosti žalobců, ale rovněž na sousedních nemovitostech v regionu, nacházely i před započetím bouracích a stavebních prací ze strany žalovaných. Pro úplnost je třeba konstatovat, že pokud by byl před započetím těchto prací pořízen pasport budovy žalobců, byl by přesněji zjistitelný stav nemovitosti před těmito pracemi, a tím i stáří a příčina jednotlivých trhlin. K tomu však nedošlo.

18. Soud prvního stupně pak správně dle § 2969 odst. 1 o. z. stanovil výši škody na nemovitosti žalobců k datu poškození, které by mohlo vzniknout nejpozději po skončení stavebních prací v první polovině roku 2020, kdy došlo k hloubení základů pro terasu v blízkosti stěny dělící pozemky účastníků. Tomuto podstatnému okamžiku pak odpovídají i závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], včetně jeho dodatku, se kterými soud prvního stupně pracoval. Ta ocenila sanační práce v rozsahu stanoveném soudem prvního stupně dle výměr uvedených v doplňku znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] (výměry výstuže do prostor navazujících na štítovou stěnu, do dělící stěny a do prostor obchodu navazujícího na pozemek žalovaných, a výměry k vytvoření ztužujícího prvku na dělící stěně, včetně uvedení postupu zapravení, použitých materiálů a nákresů způsobu zapravení) částkou 117 805,39 Kč na hlavní budově, částkou 35 832,70 Kč na dělící stěně a částkou 13 267,65 Kč na obchodu. S ohledem na společné vlastnictví rozhrady (§ 1024 o. z.) pak soud prvního stupně postupoval správně, pokud přiznal náklady na opravu dělící stěny ve výši . Celkem tedy činí cena opravy 148 988 Kč po zaokrouhlení.

19. I v případě prací, které byly jako sanační znalkyní oceňovány, jde však o následky, které mají vícero shora uvedených vnějších příčin (poddolování, rušná silnice, samotný stav nemovitosti žalobců apod.). Odvolací soud tedy nepovažuje za nikterak nepřiměřené, pokud soud prvního stupně v rámci své volné úvahy v intencích § 2955 o. z. korigoval ještě výslednou částku tak, že jí ponížil o 20 % (ostatně mohl ji ponížit i ve větším rozsahu), tj. na výslednou částku 119 191 Kč, kterou uložil zaplatit žalovaným společně a nerozdílně (§ 2915 o. z.), včetně požadovaného příslušenství, tj. úroku z prodlení (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), jehož běh je odvozen od data doručení předžalobní výzvy žalovaným (viz výrok I. napadeného rozsudku, který nicméně není předmětem přezkumu odvolacího soudu).

20. Co do žalované částky 1 554 588 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím, tj. úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 1. 5. 2021 do zaplacení, tak není žaloba důvodná a po právu. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, pokud žalobu v tomto rozsahu výrokem II. napadeného rozsudku zamítl.

21. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. v napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správný (výrok III. tohoto rozsudku).

22. Pokud jde o nákladový výrok III. napadeného rozsudku, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně, který použil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vycházel z procesního úspěchu a neúspěchu obou stran sporu. Odkazuje v tomto směru na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, dle kterého „Přiznání plné náhrady nákladů řízení účastníkovi, který měl ve věci úspěch pouze částečný, v souladu s § 142 odst. 3 OSŘ je i v případech, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na znaleckém posudku, postupem toliko možným, a soudu je tak dána diskrece, zda k aplikaci tohoto ustanovení přistoupí. Svůj postup však musí srozumitelně odůvodnit. Jedním z důvodů opodstatňujících rozhodnutí o nákladech řízení dle zásady úspěchu i v situaci, v níž by aplikační předpoklady § 142 odst. 3 OSŘ byly splněny, je extrémní rozdíl mezi žalovaným obnosem a skutečně přiznanou částkou“. Odvolací soud jednak poukazuje na to, jakým způsobem a v jaké výši žalobci ocenili svůj žalobní nárok a že tento vysoce převyšuje částku v tomto řízení přiznanou. Především však konstatuje, že i když byl ve věci vyhotovován znalecký posudek, tento se vztahoval zejména k samotnému základu nároku na náhradu škody, když určoval jednotlivé příčiny tvrzeného následku (škody) a tomu odpovídající rozsah prací. Nešlo tedy pouze o stanovení výše škody v případě, ve kterém by byl základ nároku jednoznačně a nepochybně dán. Pokud pak jde o výši nároku na náhradu škody, ta byla v daném případě pro žalobce předvídatelná právě z hlediska možných příčin škody tak, aby nebyla žalována nepřiměřeně vysoká částka. Ostatně za tímto účelem si také žalobci ještě před podáním žaloby nechávali zpracovávat odborný posudek. Soud v neposlední řadě poukazuje na správný argument žalovaných, že z žalované jistiny je rovněž stanovován soudní poplatek, který by žalovaní byli při aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř. rovněž povinni zaplatit. Ze všech těchto důvodů aplikoval odvolací soud § 142 odst. 2 o. s. ř.

23. Lze tak uzavřít, že úspěch žalobců činí 7 % (přiznáno 119 191 Kč s příslušenstvím) a úspěch žalovaných 93 % (žaloba zamítnuta co do částky 1 554 588 Kč s příslušenstvím). Žalovaní mají tedy vůči žalobcům nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 86 % (93-7). Odvolací soud však přistoupil k aplikaci § 150 o. s. ř. v tom rozsahu, že nepřiznal právnímu zástupci odměnu za zastupování dvou žalovaných ve smyslu § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), ale pouze odměnu jako by byl zastupován účastník jeden. Vychází z toho, že právní zájem obou žalovaných v dané věci byl stejný, oba čelili jednomu a stejnému žalobnímu nároku, jedná o zastupování osob blízkých (manželů), s jejichž zastoupením nevznikají zvýšené výdaje (není například třeba oddělených konzultací s každým z nich apod.).

24. Náklady řízení žalovaných tak tvoří odměna právního zástupce za celkem 18 úkonů právní služby v plném rozsahu a 2 úkony právní služby v rozsahu (převzetí a příprava zastoupení, reakce na předžalobní výzvu – odměna ve výši , podání odporu a vyjádření ve věci, porada s klienty přesahující 1 hodinu dne 31. 1. 2022, účast na jednání soudu dne 2. 2. 2022 - delší než 2 hodiny, tedy 2 úkony právní služby, zaslání otázek znalci dne 6. 5. 2022 k výzvě soudu prvního stupně, účast na místním šetření znalce dne 18. 7. 2022, účast na jednání soudu dne 15. 2. 2023 - delší než 2 hodiny, tedy 2 úkony právní služby, účast na jednání soudu dne 19. 4. 2023 - delší než 2 hodiny, tedy 2 úkony právní služby, porada s klienty přesahující 1 hodinu dne 20. 1. 2025, účast na jednání soudu dne 22. 1. 2025 2022 - delší než 4 hodiny, tedy 3 úkony právní služby, vyjádření ze dne 12. 2. 2025, účast na jednání soudu dne 19. 2. 2025 - delší než 2 hodiny, tedy 2 úkony právní služby a účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 28. 2. 2025 – zde odměna ve výši ) z tarifní hodnoty 1 673 779 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT, ve výši 15 020 Kč za úkon právní služby, tj. 285 380 Kč, 12 režijních paušálů po 300 Kč a 8 režijních paušálů pod 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 7 200 Kč, celkem tedy 292 580 Kč; z toho 86 % činí 234 064 Kč.

25. Rozsudek soudu prvního stupně byl proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změněn v napadeném výroku III. tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 234 064 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných (viz výrok I. tohoto rozsudku).

26. V poměru úspěchu a neúspěchu ve věci jsou pak účastníci (žalobci v rozsahu 93 % a žalovaní v rozsahu 7 %) povinni hradit i náhradu nákladů řízení státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). Ty tvoří svědečné a znalečné v celkové výši 31 690,77 Kč, vyplacené z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Odvolací soud tedy změnil napadený výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že účastníci jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kladně náhradu nákladů řízení státu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to žalobci ve výši 29 473 Kč a žalovaní ve výši 2 218 Kč (viz výrok II. tohoto rozsudku).

27. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byli vzhledem k předmětu řízení plně procesně úspěšní žalovaní. Mají tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobcům. Tyto náklady tvoří odměna za 2 a úkonu právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobců, odvolání proti výrokům o náhradě nákladů řízení – zde odměna ve výši , účast při jednání odvolacího soudu dne 17. 12. 2025) při hodnotě 14 540 Kč za úkon právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 1 554 588 Kč), tj. 36 350 Kč, 3 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 350 Kč, celkem tedy 37 700 Kč. Náklady odvolacího řízení v této výši byly tak přiznány žalovaným vůči žalobcům výrokem IV. tohoto rozsudku.

28. Odvolací soud stanovil k plnění náhrady nákladů řízení lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů bylo určeno k rukám právního zástupce žalovaných, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).