25 Co 224/2022- 323

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa]

3. MZ Family Foundation sídlem [adresa], Lichtenštejnské knížectví zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 99/2019-267, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit 3. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že bytová jednotka [číslo] vymezená v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, k této bytové jednotce náležející podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] a podíl o velikosti id. [číslo] na pozemku parc. [číslo] (dále též jen„ byt“) patří do společného jmění manželů žalobkyně a 1. žalovaného (výrok I.). Dalšími výroky (II. až IV.) bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právních zástupců žalovaných.

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhal shora uvedeného určení s odůvodněním, že byt nabyli žalobkyně a 1. žalovaný do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy ze dne [datum], 1. žalovaný byt bez vědomí a souhlasu žalobkyně daroval 2. žalované (své matce) darovací smlouvou ze dne [datum]. Žalobkyně se dovolala se neplatnosti tohoto právního jednání přípisem ze dne [datum], 2. žalovaná mezitím převedla nemovitosti zpět na 1. žalovaného, který byt převádí na 3. žalovanou. 1. žalovaný se zbavuje majetku plánovitě, aby se tak vyhnul jednak vyživovacím povinnostem a jednak vypořádání společného jmění manželů (například převádí na 2. žalovanou i nemovitost v [obec] u [obec], což řeší Okresní soud [obec] – venkov v řízení pod sp. zn. 8 C 67/2019). Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, neboť jen deklaratorní výrok soudu je způsobilým postavit spornou otázku najisto a současně i jediným prostředkem, jak se dobrat odpovídajícího zápisu v katastru nemovitostí. Žaloba působí i preventivně, aby se předešlo případným sporům, které by mohly vzniknout později.

3. První žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že byt nikdy netvořil součást společného jmění manželů, byl nabyt z prostředků v jeho výlučném vlastnictví, konkrétně z kupní ceny za převod jeho obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] dle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne [datum] a dohody o ceně ze dne [datum].

4. Žalované 2. a 3. navrhly ve vztahu k sobě žalobu zamítnout, když namítly nedostatek své pasivní věcné legitimace; 3. žalovaná nikdy vlastníkem bytu nebyla. Druhá žalovaná sice v minulosti byla vlastníkem nemovitostí, které však převedla na 1. žalovaného (ke dni [datum]), takže v době zahájení již vlastníkem nebyla.

5. K procesní stránce věci obvodní soud dodal, že na návrh žalobkyně soudy zakázaly žalovaným právní dispozice s bytem (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] [datum] [anonymizováno], č. j. 42 C 99/2019-10 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Co 203/2019-37). Původně byla účastníkem řízení i 4. žalovaná [příjmení] – [právnická osoba], proti které žalobkyně již vzala žalobu zpět a ve vztahu k ní tak bylo řízení zastaveno pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 42 C 99/2019-71.

6. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: [právnická osoba] byla založena v roce [rok] prvním žalovaným jako jediným společníkem, ke konci účetního období do společnosti vstoupil druhý společník, [právnická osoba] holdings limited, Kyperská republika, podíly společníků pak činily – první žalovaný 20%, [právnická osoba] holdings limited 80%. Dne [datum] byla uzavřena smlouva o převodu obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] společníka pana [jméno] [příjmení] a společníka [právnická osoba] LIMITED na [právnická osoba], IČ [číslo], sídlem Kyperská republika, jednatelem zůstal nadále první žalovaný. Kupní cena (výše i splatnost) byla sjednána v separátním ujednání ze dne [datum] tak, že celková kupní cena za převod obchodního podílu prvního žalovaného činí [částka] a bude vypořádána na bankovní účet převodce nebo jinak, v souladu s pokynem převodce. [právnická osoba] (která byla přejmenována na [právnická osoba]) je ovládaná osoba a [právnická osoba] (která byla přejmenována na NOTINO LIMITED) je ve vztahu k ní ovládající osoba. Podle zprávy o vztazích mezi propojenými osobami za rok [rok] byla uzavřena smlouva o financování, dlouhodobě je na základě této smlouvy příjemcem financí od [právnická osoba] její dceřiná společnost [právnická osoba] Splátky kupní ceny za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) ve prospěch prvního žalovaného ze dnů [datum], [datum] a [datum], byly prvnímu žalovanému vyplaceny na základě žádosti NOTINO LIMITED z účtu [právnická osoba] a byly zaúčtovány jako snížení závazku [právnická osoba] vůči NOTINO LIMITED. Podle smlouvy o devizové směně pak prováděla společnost [právnická osoba] devizové směny z EUR na CZK, směna byla uskutečňována za kurz ČNB. Takto zjištěné vypořádání kupní ceny za převod obchodního podílu dle smlouvy z [datum] vyplývá jak z listinných důkazů, tak z výslechu svědka (statutárního orgánu auditora [právnická osoba] s.r.o.).

7. Manželství žalobkyně a 1. žalovaného bylo uzavřeno dne [datum], je plánován rozvod a vypořádání společného jmění manželů. První žalovaný opustil rodinnou domácnost v roce 2016, o úpravě poměrů nezletilých dětí bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu [obec] – venkov, č.j. Nc 363/2018-356 ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. 13 Co 187/2019-650, ze dne [datum rozhodnutí], děti byly svěřeny do výlučné péče žalobkyně, 1. žalovanému bylo uloženo platit na nezletilou [příjmení] výživné ve výši [částka] měsíčně a na nezletilou [příjmení] výživné ve výši [částka] měsíčně, když opatrovnické soudy při svém rozhodování o výši výživného vyšly nejenom z výše přiznaných příjmů otce, ale také z toho, že majetkové angažmá otce ve [právnická osoba] s.r.o. převodem obchodního podílu v roce [rok] neskončilo, ale že tuto společnost stále vlastní (ovládá) prostřednictvím společností, které svou vlastnickou strukturu skrývají za právnickými osobami se sídlem mimo území České republiky (NOTINO LIMITED), resp. se sídlem v tzv. daňových rájích v Panamě a na Seychelách, kde mají svá sídla společnosti vlastnící [právnická osoba].

8. Dne [datum] první žalovaný jako kupující uzavřel s manželi [příjmení] jako prodávajícími kupní smlouvu, na základě, které nabyl vlastnické právo k bytu. V čl. 3 se kupující zavázal zaplatit za převáděné nemovitosti částku [částka] s tím, že částku ve výši [částka] již uhradil před podpisem této smlouvy jako rezervační zálohu ve prospěch zprostředkovatele, přičemž zaplacená záloha se dle dohody stran započítává v celém rozsahu na povinnost kupujícího uhradit kupní cenu. Částku ve výši [částka] se kupující zavázal zaplatit prodávajícímu z vlastních prostředků prostřednictvím advokátní úschovy, a to složením do advokátní úschovy. Žalobkyně není smluvní stranou této kupní smlouvy, nemovitosti se dle čl. II kupní smlouvy převádí do výlučného vlastnictví 1. žalovaného.

9. První žalovaný zaplatil tento byt z finančních prostředků získaných za převod obchodního podílu ve společnosti [právnická osoba] a to následujícím způsobem: Dne [datum] 1. žalovaný zaplatil zálohu na kupní cenu ve výši [částka] Tyto prostředky získal tak, že [právnická osoba] převedla dne [datum] na EUR účet 1. žalovaného, č. ú. [bankovní účet] (dále též jen„ EUR účet“) částku ve výši [částka] dle příkazu k úhradě zadaného dne [datum], přičemž tato úhrada byla provedena dle dohody o finančních službách na pokyn NOTINO LIMITED z bankovního účtu dceřiné [právnická osoba] s.r.o., na EUR účet 1. žalovaného, [variabilní symbol]. Dne [datum] byla částka ve výši [částka] poukázána na účet [bankovní účet] společnosti [právnická osoba], ke dni [datum] byla částka ve výši [částka] v souladu s Rámcovou smlouvou o devizové směně uzavřenou mezi 1. žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. vyměněna za [částka] dle výměnného kurzu 25,405 CZK/EUR (tedy dne 26. 6. 2018 byla částka v eurech odeslána na účet [právnická osoba] s.r.o. č.ú. CZ46 [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] a dne [datum] připsána na CZK účet 1. žalovaného č. ú. [bankovní účet] částka v CZK, dále též jen„ CZK účet“). Z připsané částky první žalovaný část ve výši [částka] použil na úhradu zálohy na kupní cenu bytu, přičemž částka odpovídající [částka], resp. [částka], byla na předmětných bankovních účtech žalovaného k dispozici po celou dobu od jejího připsání dne 24. 5. [číslo] do její výplaty dne [datum]. [příjmení] zálohy ve výši [částka] první žalovaný uhradil z prostředků získaných tak, že dle příkazu k úhradě zadaného dne [datum] [právnická osoba] převedla dne [datum] na EUR účet prvního žalovaného [částka] ([variabilní symbol]), když na základě dohody o finančních službách na pokyn NOTINO LIMITED tuto platbu provedla ze svého bankovního účtu dceřiná společnost [právnická osoba] Ke dni [datum] byla částka ve výši [částka] v souladu s Rámcovou smlouvou o devizové směně uzavřenou mezi 1. žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. směněna na [částka] dle kurzu 25,405 CZK/EUR, když dne 27. 2. 2018 byla částka v eurech odeslána na účet [právnická osoba] s.r.o. a dne [datum] připsána na CZK účet žalovaného částka v Kč). Na EUR účet prvního žalovaného byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka], z čehož dne [datum] bylo [částka] poukázáno na účet [právnická osoba] s.r.o. a na CZK účet 1. žalovaného pak byla dne [datum] připsána částka ve výši [částka], která byla na bankovním účtu 1. žalovaného k dispozici po celou dobu do úhrady zálohy na kupní cenu nemovitostí ve výši [částka] dne [datum]. Dne [datum] první žalovaný zaplatil doplatek na kupní cenu nemovitostí ve výši [částka] Tyto prostředky získal tak, že dle příkazu k úhradě zadaného dne [datum] [právnická osoba] z titulu úhrady části kupní ceny za převod obchodního podílu převedla dne [datum] na EUR účet 1. žalovaného [částka] ([variabilní symbol]) a to tak, že na základě dohody o finančních službách provedla platbu na pokyn NOTINO LIMITED ze svého účtu společnost [právnická osoba] Ke dni [datum] byla částka ve výši [částka] v souladu s Rámcovou smlouvou o devizové směně uzavřenou mezi 1. žalovaným a [právnická osoba] s.r.o. vyměněna za [částka] dle výměnného kurzu 25,357 CZK/EUR (konkrétně dne 9. 7. 2018 byla částka v eurech odeslána na účet [právnická osoba] s.r.o. a dne [datum] připsána na CZK účet 1. žalovaného) a tato částka byla téhož dne odeslána na úhradu doplatku kupní ceny za nemovitosti, přičemž částka odpovídající [částka], resp. [částka], byla na předmětných bankovních účtech k dispozici po celou dobu od jejího připsání dne [datum] do její výplaty dne [datum].

10. Dne [datum] 1. žalovaný jako dárce a 2. žalovaná jako obdarovaná uzavřeli darovací smlouvu, kterou první žalovaný převedl vlastnické právo k nemovitostem na druhou žalovanou, právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k [datum]. Žalobkyně dne [datum] poslala žalovaným 1) a 2) dopisy, prostřednictvím kterých se dovolala neplatnosti převodu vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne [datum] Darovací smlouvou ze dne [datum] převedla 2. žalovaná vlastnické právo k bytu zpět na 1. žalovaného, jehož vlastnictví bylo zapsáno v katastru nemovitostí s účinky vkladu k [datum]. Ke dni [datum] bylo současně zahájeno vkladové řízení ve věci převodu vlastnického práva k bytu z 1. žalovaného na 3. žalovanou, dne [datum] byl návrh na vklad vlastnického práva ve prospěch 3. žalované zamítnut. V katastru nemovitostí je jako vlastník bytu zapsán první žalovaný, jako právní titul nabytí vlastnického práva je uváděna darovací smlouva z [datum].

11. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil s odkazem na § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), dále na § 708 odst. 1 a § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

12. Obvodní soud přitakal názoru žalobkyně ohledně existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, když jen deklaratorní rozhodnutí soudu může být titulem pro docílení změny zápisu v katastru nemovitostí, kde je jako jediný vlastník nemovitostí uveden 1. žalovaný a současně pravomocné určení, zda nemovitosti spadají do společného jmění manželů, může usnadnit následné vypořádání společného jmění manželů.

13. Ve vztahu k žalovaným 2. a 3. soud žalobu zamítl z důvodu nedostatku jejich pasivní legitimace, když k okamžiku vyhlášení rozsudku je jako vlastník nemovitostí zapsán první žalovaný.

14. Dále prvostupňový soud vysvětlil, že obecně to, co má majetkovou hodnotu a nabyl to jeden z manželů nebo oba manželé společně za trvání manželství, patří to do společného jmění. Tradičně je z tohoto okruhu vyloučeno několik skupin předmětů, například to, co nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví. Z ustálených judikaturních závěrů plyne, že manžel nabývá věc do výlučného vlastnictví v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů, resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí (R 62/2012). Rozhodující je tedy vůle jednajících osob (nikoliv použité prostředky) a pro posouzení, zda určitá pohledávka spadá do společného jmění manželů či nikoli, je rozhodující okamžik jejího vzniku, nikoli splatnosti. Součástí společného jmění manželů tak mohou být pohledávky i dluhy vzniklé za dobu jeho trvání nicméně splatné po zániku společného jmění manželů, naopak součástí společného jmění manželů se nestávají pohledávky (dluhy) vzniklé před vznikem SJM.

15. Podle důvodové zprávy k o. z. náleží spojované, smísené či zpracované věci jednak do společného jmění a jednak výhradně jednomu z manželů. Při smísení věcí téhož druhu přechází na vlastníky smísených věcí poměrná část smísených věcí (§ 1078 o.z.). Toto pravidlo má zásadní význam při smísení peněžních prostředků výlučných a společných a soud při rozhodování věci z něj vycházel.

16. Soud tak zkoumal: (i) jaká byla vůle smluvních stran kupní smlouvy z [datum] a (ii) zda finanční prostředky použité na úhradu kupní ceny nemovitostí pocházely z výlučného vlastnictví 1. žalovaného.

17. Pokud jde o podmínku ad (i): kupní smlouva z [datum] byla uzavřena mezi prodávajícími, manžely [příjmení], a jediným kupujícím 1. žalovaným, který byl následně jako jediný vlastník bytu zapsán do katastru nemovitostí. Samotná kupní smlouva neobsahuje projev vůle žalobkyně ani vůli 1. žalovaného, aby se byt stal součástí společného jmění manželů, ačkoli byl koupen v době trvání manželství. Naopak, ve smlouvě je výslovně stanoveno, že nemovitosti nabývá 1. žalovaný do svého výlučného vlastnictví. Obvodní soud uzavřel, že vůlí 1. žalovaného bylo nabýt nemovitosti do svého výlučného vlastnictví.

18. Pokud jde o podmínku ad (ii): v rámci rozsáhlého dokazování 1. žalovaný prokázal, že na úhradu kupní ceny použil pouze finanční prostředky získané z titulu vyplacení kupní ceny za prodej jeho podílu ve [právnická osoba] s.r.o. (dříve [právnická osoba]), ke kterému došlo ještě před vznikem manželství s žalobkyní. Samotná pohledávka na vyplacení dohodnuté kupní ceny tak vznikla uzavřením smlouvy o prodeji obchodního podílu, resp. dohody o ceně taktéž z data před vznikem manželství, a nespadá do společného jmění manželů. I když výplata této pohledávky proběhla až v době trvání manželství, nemění to nic na jejím právním charakteru, tedy, že jde o pohledávku ve výlučném vlastnictví 1. žalovaného.

19. Soud v řízení nepovažoval za relevantní zjištění, kdo je skutečným (skrytým) vlastníkem či osobou ovládající skupinu NOTINO, neboť ani zjištění této skutečnosti by nemohlo vést k odlišnému závěru o právním důvodu finančních prostředků použitých na koupi nemovitostí, když v řízení bylo dostatečně prokázáno, že koupě byla financována z financí obdržených za prodej majetku ve výlučném vlastnictví žalovaného.

20. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2008/2020, na který poukazovala žalobkyně, se vztahuje k problematice převzetí dluhu bez souhlasu druhého manžela (§ 710 o. z.) nikoli k problematice posuzované v tomto řízení.

21. O náhradě nákladů řízení účastníků soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. výroky II. až IV., když účelné náklady každého ze žalovaných tvoří odměna advokáta dle § 6, § 7 bod 5. a § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, dále jen„ AT“, hotové výdaje dle § 13 odst. 4 AT [částka]; prvnímu žalovanému zástupce poskytl 14 úkonů právní služby a náklady prvního žalovaného [částka] tvoří i soudní poplatek za odvolání [částka] a 21% DPH (výrok II.). Náklady druhé žalované [částka] vyjma nákladů na odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby včetně náhrad hotových výdajů tvoří ještě náhrada za promeškaný čas a cestovné, vše zvýšeno o 21% DPH (výrok III.). Náklady třetí žalované [částka] vyjma nákladů na odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby včetně náhrad hotových výdajů tvoří ještě náhrada za promeškaný čas a cestovné.

22. Rozsudek v plném rozsahu napadla žalobkyně včas podaným odvoláním a domáhá se jeho zrušení, protože má za to, že soud poskytl právní ochranu jednání, při kterém jeden z manželů vyvádí účelově majetek ze společného jmění manželů. Žalobkyně souhlasí s tím, že skutečným úmyslem 1. žalovaného bylo nabýt předmětného nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví. Podle žalobkyně soud bez důkazů uvěřil tvrzení 1. žalovaného ohledně úhrady kupní ceny bytu z úplaty za převod jeho obchodního podílu na [právnická osoba] s.r.o., kdy výplata pohledávky měla proběhnout až o několik let později. Podle žalobkyně žalovaný tvrdí, že kupní cena podílu za prodej podílu ve [právnická osoba] s.r.o. měla být celou dobu„ deponována“ přímo na účtu této společnosti, a toto pak považuje za nestandardní. Podle žalobkyně by žalovaný mohl jakoukoliv platbu od společnosti [právnická osoba] označit za splátku kupní ceny za obchodní podíl, proto žalobkyně navrhovala důkaz znaleckým posudkem k posouzení správnosti vedení účetnictví společnosti [právnická osoba] a zaměřený na platby realizované mezi [právnická osoba], NOTINO LIMITED a 1. žalovaným., aby bylo možno posoudit, zda se třeba nejedná o výplatu části zisku společnosti [právnická osoba] pro jejího skutečného vlastníka, za kterého žalobkyně považuje 1. žalovaného. Pochybení soudu pak žalobkyně shledává v tom, že soud neprovedení důkazu neodůvodnil, v tomto směru odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 68/99. Nesouhlasí ani s tím, že není podstatná otázka, kdo je skutečným vlastníkem společnosti [právnická osoba], respektive celé skupiny, protože až poté je možno určit skutečný důvod plnění peněz použitých na úhradu kupní ceny bytu. Tato skutečnost má i vliv na hodnocení věrohodnosti provedených důkazů. [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], tvořící součást téhož holdingu, neplnily svou zákonnou oznamovací povinnost, ke dni [datum] nebyli evidenci skutečných majitelů uvedeni skuteční majitelé společností. Soud neodůvodnil ani neprovedení dalších důkazních návrhů žalobkyně, obstarání výpisů z bankovních účtů žalovaného [číslo] vedených u [právnická osoba] za období od [datum] omezených na plnění mezi dotčenými subjekty – [právnická osoba], Notino Limited a 1. žalovaným, když výpisy předložené účastníkem nemají žádnou vypovídací hodnotu, protože nebyly předloženy bankou. Nelze vyloučit, že mezi účastníky proběhly i další platby a žalobkyně by tak mohla prokázat, že se nejednalo o platbu za kupní cenu obchodního podílu. Žalobkyně dále navrhovala provedení důkazu dotazem na evidenci skutečných majitelů a na [právnická osoba], koho tato společnost eviduje jako osobu, který má fakticky či právně možnost vykonávat přímo nebo nepřímo rozhodující vliv ve společnostech [právnická osoba] a Notino limited. Soud se nevypořádal s tvrzením žalobkyně, podle něhož měl soud považovat provedení směny peněz [právnická osoba] s.r.o. ve prospěch žalovaného [číslo] za příjem, ke kterému došlo za trvání manželství, kdy pak součást společného jmění manželů byla použita k pořízení předmětného bytu. Při jednání odvolacího soudu pak akcentovala, že znalecký posudek je jediný nezávislý důkaz. Doplnila, že výživné bylo stanoveno ve výši [částka] na nezletilé děti, [částka] na zletilou dceru a [částka] na manželku, protože soudy neuvěřily tvrzením 1. žalovaného o jeho majetkových poměrech a vztahu ke společnostem skupiny NOTINO, oprávněné se výživného domáhají v exekuci. Provedením dokazování výpisy od roku 2012 by se mohlo zjistit, že cena obchodního podílu už byla žalovanému vyplacena před tím.

23. První žalovaný navrhl rozsudek potvrdit. Zopakoval, že byt koupil za prostředky ve svém výlučném vlastnictví získané z prodeje obchodního podílu uskutečněného v roce 2012, proto nemůže být řeč o vyvádění majetku ze společného jmění manželů. Svá tvrzení o zdroji peněz na úhradu kupní ceny bytu prokázal důkazy provedenými soudem prvního stupně (listiny, jejichž pravost žalobkyně namítla, předložil i s úředně ověřeným překladem) a to včetně výslechu auditora společnosti [právnická osoba], žalobkyně k pravosti důkazů nic konkrétního nenamítala. Žalobkyně uvádí jen nepodložené teorie, nevysvětluje, proč považuje výplatu za prodej obchodního podílu za nestandardní, netvrdí, že má v tomto směru zkušenosti a nenabídla žádné srovnání. Věrohodnost provedených důkazů pak žalobkyně napadá jen skrze své teorie o údajné podřízenosti dotčených společností 1. žalovanému, kterou chce prokazovat prostřednictvím skutečného vlastníka ve smyslu zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu („ AML zákon“). Zodpovězení otázky skutečného vlastníka ve smyslu AML zákona však nemůže mít vliv na obsah provedených důkazů a na to, co z nich vyplývá. Představa žalobkyně, že 1. žalovaný je majitel Notino (což nebylo prokázáno ani před Krajským soudem v Brně v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Co 187/2019-650), se upíná k odpovědi [obec] spořitelny na dotaz, že 1. žalovaný je„ skutečným vlastníkem“ ve smyslu § 4 odst. 4 AML zákona a lžím, které napsal časopis [příjmení]. Žalovaný doložil vyjádření [obec] spořitelny z [datum], v němž je jednoznačně uvedeno, že:„ [jméno] [příjmení] evidujeme jako skutečného vlastníka proto, že je zakladatelem nadace, která vlastní skupinu Notino. [jméno] [příjmení] není vlastník skupiny, splňuje však definici tzv. skutečného vlastníka (dle zákona [číslo] o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu), právě z důvodu, že je zakladatel nadace vlastnící skupinu Notino. První žalovaný je tak podle AML zákona„ skutečný vlastník“ Notino nikoliv na základě toho, že by Notino jakkoliv ovládal, což je žalobkyni známo již z jiných řízení. [příjmení] pak ve vyjádření z [datum] uvedl, že nemá žádnou informaci o tom, že by [jméno] [příjmení] byl vlastníkem Notino a v kontextu těchto zjištění, je zjevně dokazování navrhované žalobkyní nadbytečné. K návrhu žalobkyně na zajištění výpisů z účtu žalovaného od [datum] zdůraznil, že z takového důkazu nemohou být zjištěny žádné okolnosti, které by mohly mít jakýkoliv vliv na skutečnost, že cenu bytu zaplatil ze svých výlučných prostředků, případné další transakce mezi dotčenými subjekty tedy nemohou mít žádný vliv na již prokázaná tvrzení. Žalobkyně se touto cestou snaží zajistit si informace pro jiná řízení souvisejících s rozvodem jejich manželství, což však je jednak zcela nerelevantní ve vztahu k předmětu řízení a v rozporu se zásadou procesní ekonomie. Již samotná skutečnost, že [právnická osoba] je společností auditovanou, zakládá důvěryhodnost ohledně zákonnosti jednotlivých transakcí a správnosti účetních záznamů. Není reálné, že by [právnická osoba] na přání 1. žalovaného (jakožto zakladatele a bývalého jednatele, dnes projektového manažera a předsedy dozorčí rady), lživě vydávala potvrzení o účelu některých plateb v řádech milionů Kč, a to pouze ve snaze ovlivnit soudní řízení ve prospěch 1. žalovaného, nadto v situaci, kdy veškeré dokumenty předložené společnostmi [právnická osoba] a NOTINO LIMITED korespondují s předloženými výpisy z bankovních účtů a zprávou auditora. Úvaha žalobkyně týkající se údajného příjmu 1. žalovaného ze směny finančních prostředků je nesprávná. Směna finančních prostředků byla prováděna ve středním kurzu, tedy v kurzu„ výhodném“ pro obě strany. Pokud by žalovaný provedl směnu prostřednictvím banky, stálo by ho to další finanční náklady jednak na kursu směny, který je odlišný pro prodej a nákup, a současně i na poplatcích za směnu. V tomto směru proto byla směna výhodná, kdy výhoda nespočívala v tom, že by žalovaný realizoval jakýkoli zisk, ale v tom, že neplatil poplatky za směnu a celá transakce se realizovala za střední kurz, tedy kurz„ výhodný“ pro obě strany. Ani námitka nestandardnosti takové operace pak není přiléhavá. Jednalo se o běžné účetní operace, a i vzhledem k dohledu auditora nelze vůbec uvažovat o tom, že by tyto byly v rozporu s jakýmkoliv zákonem. Tvrzenou nestandardnost pak žalobkyně dále nijak nekonkretizuje, ani neporovnává s tím, co je podle jejího názoru standardní. Z odůvodnění rozsudku je patrné také to, proč soud nevyhověl návrhu žalobkyně na zpracování znaleckého posudku, který by měl posoudit správnost vedení účetnictví spol. [právnická osoba], neboť ani zodpovězení této otázky by nemohlo mít jakýkoliv vliv na výsledek řízení. Při jednání pak uvedl, že setrvání na žalobě proti žalovaným 2 a 3 přes opakované výzvy je projev schválnosti, výše výživného není pro toto řízení významná.

24. Druhá žalovaná navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit celý, nebo alespoň ve vztahu k ní. Trvá na tom, že není pasivně legitimována, proti tomuto závěru soudu žalobkyně ani nebrojí.

25. Třetí žalovaná setrvala na svém stanovisku, že ve věci není pasivně věcně legitimována, proti čemu žalobkyně ani v odvolání nebrojí, v průběhu řízení uváděla, že ji žaluje jen z opatrnosti. Žalobkyně nemá, čím by se do řízení zapojila, celý spor se týká jen sporných otázek mezi žalobkyní a 1. žalovaným a jen o jejich vztahu bylo de facto rozhodnuto, navrhuje rozsudek soudu prvního stupně potvrdit.

26. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. K existenci naléhavého právního zájmu 27. Odvolací soud poučil žalující stranu při jednání dne [datum], aby doplnila tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu požadovaného určení ve vztahu k žalovaným 2. a 3. Zástupce žalobkyně sdělil, že ve vztahu k uvedeným žalovaným žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení nemá, ale disponovat v tomto směru se žalobou již nemá smysl.

28. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků; tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 17/95, z poslední doby pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 197/2019).

29. Naléhavý právní zájem na určení práva je vždy dán tam, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do veřejného seznamu a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným ve veřejném seznamu (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cdon 756/97, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2639/2015, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3703/2017).

30. V poměrech o. z. se pak judikatura ustálila v tom, že je-li v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitosti evidován jen jeden z (bývalých) manželů a druhý tvrdí, že věc je předmětem společného jmění manželů, může se domáhat určení, že nemovitost je ve společném jmění manželů, resp. zaniklém a doposud nevypořádaném společném jmění manželů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 506/2008, pro úpravu podléhající o. z. Nejvyšší soud akcentoval v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3245/2017 ze de [datum rozhodnutí], publikovaném pod R 1/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, princip materiální publicity zápisů do veřejných seznamů včetně důsledků v podobě naléhavého právního zájmu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 506/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 22 Cdo 2811/2021). Z logiky pak vyplývá, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že byt je ve společném umění manželů proti 1. žalovanému, který je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník; z uvedeného však nevyplývá, že by takový naléhavý právní zájem byl dán„ proti všem“. 31. [příjmení] právní základ pro právní poměry účastníků sporu vytváří pouze žaloba na určení existence právního poměru, od něhož jako od pevného právního základu lze další poměry účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, závisí především na posouzení, jaké další právní poměry mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 o. s. ř. zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 811/2014, uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

32. Naléhavý právní zájem na určení práva vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má žalobkyni dostat, zatímco aktivní věcná legitimace vyjadřuje, že se žalobkyně účastní právního poměru nebo jí svědčí právo, o něž v řízení jde, nebo že se sporný právní poměr či právo týká její právní sféry (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, popř. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 679/2001, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 3469/2009). Ze samotné existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplyne, že žalobkyně (žalovaný) je k požadovanému určení věcně legitimován a že je tedy žaloba proto důvodná. V tomto smyslu je třeba mezi naléhavým právním zájmem a aktivní věcnou legitimací ve sporu rozlišovat (srov. zejm. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 777/2006).

33. Pro účely rozlišování mezi uvedenými předpoklady bylo judikováno, že„ věcnou legitimací“ má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká, zatímco„ naléhavý právní zájem“ na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován. Způsobem právní ochrany, která má být poskytnuta žalobci, se rozumí hmatatelný výsledek ochrany, který spočívá buď v jakési bezprostřední (přímé) konkrétní ochraně či zlepšení postavení žalobce, nebo v založení nové možnosti žalobce domáhat se (na základě tohoto výsledku) dalšími právními postupy své ochrany či zlepšení svého postavení.

34. Odvolací soud však žádný přínos žalobkyní požadovaného určení ve vztahu k žalovaným 2 a 3 nevidí. Současně žalobkyně přes poučení odvolacího soudu rezignovala na doplnění tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu ve vztahu k žalovaným 2 a 3, z požadovaného určení ve vztahu k nim ani nadále nic neodvozuje. Žalované 2 a 3 se pak k otázce vlastnictví předmětného bytu nijak nevyjadřují (nemají v tomto směru žádná tvrzení, resp. informace), nejsou vedeny v katastru nemovitostí jako (spolu) vlastníci, žalobkyní požadované určení se jejich práv a povinností nijak nedotýká, jejich účast v řízení není podstatná ani pro případný zápis do katastru nemovitostí (v případě vyhovění žalobě).

35. Absence naléhavého právního zájmu je pak prioritním důvodem pro zamítnutí žaloby na určení, proto měl soud žalobu zamítnout z tohoto důvodu, a to bez ohledu na to, že je zcela správný jeho závěr o tom, že žalované 2 a 3 nejsou ve věci pasivně věcně legitimovány, což žalobkyně ostatně ani nenapadá. Ohledně skutkového stavu 36. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav – tak jak byl soudem prvního stupně zjištěn – je zcela ve shodě s výsledky provedeného dokazování a odvolací soud tak na skutkový závěr soudu prvního stupně odkazuje, v mezidobí nastala jen ta změna, že manželství žalobkyně a prvního žalovaného bylo pravomocně ukončeno rozvodem (shodné tvrzení žalobkyně a 1. žalovaného u odvolacího jednání).

37. Ani odvolací soud nemá o pravdivosti provedených důkazů (a to listin i výslechu svědka) žádné pochybnosti, když jednotlivá zjištění na sebe zcela logicky navazují a nebyl shledán žádný rozpor ve zjištění vyplývajících z provedeného dokazování.

38. K námitce ohledně neprovedení důkazních návrhu žalobkyně lze připomenout, že účastníkům náleží právo navrhovat provedení důkazů, avšak o tom, které důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a povinností soudu je pouze v odůvodnění rozhodnutí vyložit, proč návrhu na provedení důkazu nevyhověl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 777/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 16/2014, ze dne 1. 6. 2017 sp. zn. 25 Cdo 437/2017).

39. Znaleckým posudkem žádá žalobkyně posoudit správnost účetnictví [právnická osoba] s.r.o. Správnost účetnictví uvedené společnosti však již byla prokázána zprávami auditora a výslechem auditora (resp. jeho statutárního orgánu) a proto je provedení znaleckého posudku nadbytečné.

40. K požadavku na provedení dokazování kompletními výpisy z účtu žalovaného od roku [rok] k tvrzení žalobkyně, že by se takto mohlo zjistit, že první žalovaný cenu za prodej obchodního podílu již obdržel, odvolací soud dodává, že z výpisů z účtu nelze seznat účel plateb (viz dokazování provedeného ohledně zde tvrzených plateb, kdy byl třeba celý řetězec tvrzení a důkazů) a jedná se tak o nezpůsobilý důkazní prostředek.

41. Odvolací soud navíc námitku existence opominutých důkazů neshledal důvodnou, neboť byť soud ve svém rozhodnutí neuvedl explicitně též to, že i návrh na provedené znaleckého posudku byl zamítnut pro nadbytečnost, tak tato skutečnost musela být žalobkyni známa z průběhu řízení (viz záznam o jednání ze dne [datum], kterého se zástupce žalobkyně účastnil - na č.l. 243 zamítnutí důkazních návrhů s odůvodněním na nadbytečnost) a rovněž i odůvodnění napadeného rozsudku jako celku. Odvolací soud připomíná, že soud má povinnost se v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat s námitkami uplatněnými účastníky řízení způsobem, který odpovídá míře závažnosti těchto námitek, a s ohledem na jejich relevanci a možnost ovlivnit výsledek řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 1561/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 4455/2009, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 183/03, nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1589/07, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 4152/18); z odůvodnění rozhodnutí prvostupňového soudu pak vyplývá, že se všemi námitkami žalobkyně zabýval a způsobem odpovídajícím výše citované judikatuře vypořádal a vysvětlil, proč je další dokazování nadbytečné. Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09).

42. Podle § 6 o. s. ř. v řízení postupuje soud předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Ustanovení tohoto zákona musí být vykládána a používána tak, aby nedocházelo k jejich zneužívání.

43. Z citovaného ustanovení vyplývá, že sporné skutečnosti mají být spolehlivě zjištěny. Tímto neurčitým právním pojmem je vyjádřena míra důkazu, tedy stupeň vnitřního přesvědčení soudce, který musí být dán, aby určitou skutečnost bylo možno považovat za prokázanou. Pro středoevropský civilní proces je charakteristický subjektivní přístup, na jehož základě se skutečnost považuje za prokázanou tehdy, nabude-li soudce vnitřního přesvědčení o pravdivosti skutkového přednesu na úrovni praktické jistoty. Nepřijímá se tedy objektivní pojetí míry důkazu, které se spokojuje s tím, že se po provedeném dokazování a hodnocení důkazů určitá skutečnost jeví více pravděpodobná než nepravděpodobná (srov. [příjmení], P. a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář, Wolters Kluwer. [obec] 2016, § 6).

44. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

45. Uvedená norma upravuje tzv. zásadu volného hodnocení důkazů soudu. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popř. hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popř. v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 2441/2008). Odvolací soud pak uzavírá, že všechny soudem prvního stupně provedené důkazy byly opatřeny zákonným postupem, jejich provedení bylo v souladu s procesními pravidly.

46. V posuzovaném případě výsledky hodnocení důkazů umožnily soudu přijmout jednoznačný závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, neboť na jejich základě nabyl jistoty (přesvědčení) o tom, že se sporná skutečnost ohledně zdroje peněz na zaplacení bytu opravdu stala, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2682/2013. Protože relevantní skutečnosti pro potřeby rozhodnutí v této věci byly spolehlivě zjištěny, bylo skutečně veškeré další dokazování navrhované žalobkyní zcela nadbytečné z pohledu rozhodnutí v této věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] [anonymizováno], sp. zn. 21 Cdo 1402/2016, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 2203/2010). Ani tvrzení žalobkyně (a případné zjištění), že společnost [právnická osoba] (případně NOTINO LIMITED) poukazovala prvnímu žalovanému v době od 2012 další prostředky, totiž nemůže zvrátit zjištění soudu, že cena bytu byla zaplacena právě jen z výlučných prostředků prvního žalovaného.

47. Soud prvního stupně nepřijal nijak překvapivé řešení, jímž by bdělé účastníky střežící svá práva (viz obecný právní princip„ vigilantibus iura scripta sunt“) mohl vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení zaskočit. Neučinil totiž nic jiného, než že přisvědčil procesní obraně 1. žalovaného uplatněné již v jeho prvním podání, s níž byla žalobkyně seznámena a k níž se vyjádřila a k níž bylo provedeno rozsáhlé dokazování (když ostatní relevantní skutečnosti byly mezi účastníky nesporné). Nutno podotknout, že námitky žalobkyně proti zjištění skutkovému stavu zůstala v rovině nekonkrétních spekulací, která nelze považovat ani za dostatečně určitá skutková tvrzení, která by mohla být prokazována.

48. Pokud žalobkyně namítá, že soud poskytl ochranu právnímu jednání, které ji jako„ slabší manželku“ poškodilo, tak zcela pomíjí, že zde rozhodnutí obvodního soudu není založeno na závěru o neunesení důkazního břemene žalobkyně, neboť procesní povinnosti ohledně zdroje peněz použitých na koupi bytu tížily žalovaného, rozložením důkazního břemena tak ochrana slabší strany byla plně zajištěna. Ochranu slabší strany však nelze pojímat jako nárok na úspěch v řízení.

49. Pokud pak napadla pravdivost výpisů z účtu prvního žalovaného (jen s odůvodněním, že je předložil první žalovaný), tak nelze odhlédnout od toho, že tyto výpisy jsou jen jedním z článků řetězu provedených důkazů, kdy veškerá skutková zjištění vyplývajících z důkazních prostředků různých zdrojů na sebe navazují časově, obsahově i logicky, a objektivně tak nevznikl ani stín pochybnosti o jejich pravdivosti. K námitce, že všechny provedené důkazní prostředky byly předloženy buďto žalovaným, anebo společnostmi, které ovládá, lze připomenut, že nebyl takový vztah tvrzen ohledně auditorské společnosti. Ostatně ani závěry opatrovnických soudů, případně soudů rozhodujících o vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni (jako manželce) a zletilé dceři o tom, že příjmy žalovaného jsou mnohem vyšší, než deklaruje, a že společnosti skupiny NOTINO jednají v jeho zájmu, nemají žádnou vypovídací hodnotu ohledně pravdivosti zde provedeného dokazování, řízení o vyživovacích povinnostech ovládají jiná pravidla a zejména se zkoumá potenciální možnost příjmu osoby povinné. K právnímu posouzení výlučných prostředků 50. Judikatura je ustálena v tom, že peněžní prostředky na účtu vedeném peněžním ústavem na základě smlouvy o běžném účtu nebo smlouvy o vkladovém účtu nejsou v majetku majitele účtu, v jehož prospěch byl tento účet zřízen, nýbrž v majetku peněžního ústavu. Oprávnění majitele účtu, spočívající v tom, aby na základě jeho příkazu byly vyplaceny peněžní prostředky z účtu, představuje pohledávku z účtu u peněžního ústavu“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 35 Odo 801/2002). Důsledkem takového postupu však není skutečnost, že se výlučné finanční prostředky 1. žalovaného staly po jejich vložení na účet a následném výběru finančními prostředky tvořícími součást společného jmění manželů, ale zůstaly v jeho výlučném vlastnictví. Na tom nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že na účtu 1. žalovaného se v době vkladu nacházely již i prostředky tvořící společné jmění manželů. [příjmení] uložením výlučných finančních prostředků na účet u peněžního ústavu a jejich následným výběrem nedochází ke změně právního režimu v tom smyslu, že by se uvedené finanční prostředky staly součástí společného jmění manželů“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 638/2011). Není důvodu, aby nebylo možné rozlišovat mezi výlučnými prostředky a prostředky náležejícími do SJM, byť jsou uloženy na jednom bankovním účtu a není správná ani úvaha o tom, že by výlučné prostředky nebylo – v poměrech konkrétní věci – možné od společných odlišit. Jestliže byly na účet u peněžního ústavu patřící jednomu z manželů uloženy jeho výlučné peněžní prostředky i prostředky pocházející ze společného jmění manželů, neznamená to, že by bez dalšího na všechny platby z tohoto účtu bylo nutné pohlížet jako na plné nebo částečné platby ze společného jmění manželů. Vždy záleží na okolnostech dané věci, na výši uložených prostředků, jejich původu a na výši platby (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3070/2021).

51. První žalovaný pak prokázal, že právo na zaplacení ceny za prodej obchodního podílu mu vzniklo [datum] ještě před uzavřením manželství [datum] a proto ani jednotlivé splátky kupní ceny netvoří součást společného jmění manželů (srov. např. rozsudek nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [číslo] [rok]).

52. Ani to, že 1. žalovaný převedl své výlučné peněžní prostředky v jedné měně na peněžní prostředky v jiné měně v adekvátní výši, nemá vliv na změnu právního charakteru těchto prostředků, jedná se o pouhou formu transformace majetku. Pokud pak je namítáno, že 1. žalovaný na této směně„ vydělal“ – tím, že nemusel chodit do směnárny ani banky (tedy jednak ušetřil čas a jednak tam nemusel platit poplatky a přitom mu byl poskytnut střední kurz ČNB (tedy výhodnější než ve směnárně či bance), tak nezmenšení se výlučných prostředků jednoho z manželů nelze považovat za skutečnost, která by měla za následek změnu právního režimu těchto prostředků, neboť nic z uvedeného nelze považovat za výnosy z výlučných prostředků. Výlučné peněžní prostředky tak zůstaly výlučným majetkem prvního žalovaného.

53. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že na základě kupní smlouvy ze dne [datum] byla zaplacena na kupní cenu bytu záloha ([částka] před podpisem smlouvy dne [datum]) a doplatek ([částka] dne [datum]). Žalovaný pak prokázal, že na zaplacení ceny bytu použil své výlučné prostředky, které mu zaplatila [právnická osoba] za převod obchodního podílu prvního žalovaného [právnická osoba] smlouvou ze dne [datum]. Pokud jde o mechanizmus platby, tak bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] je dlužníkem [právnická osoba] z titulu půjček poskytnutých na základě smlouvy o financování z roku 2016, tj. z pohledu 1. žalovaného poddlužník, který se zprostil části svého dluhu vůči svému věřiteli NOTINO LIMITED tím, že na základě pokynu svého věřitele plnil na účet prvního žalovaného (tj. plnil věřiteli svého věřitele). Zálohu [částka] první žalovaný zaplatil prodávajícím [datum] a to tak, že část [částka] zaplatil z peněz převedených dne [datum] na jeho EUR účet převodem od poddlužníka, když částku [částka] směnil dne [datum] na CZK a část [částka] uhradil z peněz převedených mu [datum] jeho EUR účet převodem od poddlužníka, když částku [částka] směnil dne [datum] na CZK. Doplatek kupní ceny [částka] 1. žalovaný zaplatil [datum] z peněz převedených dne [datum] na jeho EUR účet převodem od poddlužníka, když částku [částka] směnil dne [datum] na CZK, přičemž po celou dobu byly uvedené částky k dispozici na účtu žalovaného až do jejich použití na úhradu kupní ceny bytu.

54. Uvedený závěr vyplývá z na sebe navazujících zjištění vyplývajících z provedených důkazů (smlouvy o prodeji obchodního podílu včetně dohody o ceně, kupní smlouvě o prodeji bytu, žádosti NOTINO LIMITED adresované jejímu dlužníkovi, tj. poddlužníkovi, sdělení NOTINO LIMITED o důvodu výplaty prostředků, dohody o financování mezi NOTINO LIMITED a [právnická osoba], výslechu auditora poddlužníka - [právnická osoba] a výpisů z účtů prvního žalovaného a [právnická osoba]), ostatně ani žalobkyně na žádné nesrovnalosti mezi uvedenými zjištěními nepoukazuje. Napadá pouze na to, že společnosti skupiny NOTINO mohou být žalovaným stále ovládány. I kdyby tato spekulace byla prokázána, nemá to žádný vliv na uvedená zjištění a hodnocení shora provedeného dokazování (když navíc uvedená spekulace je založena na informaci, že první žalovaný je za skutečného vlastníka považován pro účely AML zákona, což však neprokazuje, že žalovaný ovládá uvedené společnosti).

55. Ze závěrů soudů rovněž vyplývá, že předmětný byt nikdy nebyl součástí společného jmění manželů (ohledně výkladu projevu vůle osob jednajících při uzavření kupní smlouvy dne [datum] přitom odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění prvostupňového hodnocení, když tuto část právní posouzení odvolatelka nesporuje). Žalobkyně se tak nemohla s úspěchem dovolat relativní neplatnosti darování tohoto bytu na druhou žalovanou smlouvou ze dne [datum] a platí tak, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětného bytu proto, že mu jej druhá žalovaná darovala smlouvou ze dne [datum] (§ 709 odst. 1 písm. b/ o. z.). Správný je tak též závěr, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytu, neboť do jeho výlučného vlastnictví druhá žalovaná byt jen žalovanému darovala (což žalobkyně ani sporným nečiní).

56. Závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020 sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 na posuzovanou situaci nedopadají, neboť existence výlučného závazku zde nebyla nikým tvrzena a ani jinak nevyšla najevo a ust. § 710 o. z. ani nebylo aplikováno.

57. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako ve výroku správné potvrdil (byť ve vztahu k žalovaným 2. a 3. byl zamítavý rozsudek potvrzen z jiného právního důvodu, než vedl k zamítavému rozhodnutí odvolací soud). Správně pak obvodní soud rozhodl též o akcesorických výrocích o nákladech řízení, proti nimž žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly a odvolací soud ani žádné pochybení neshledal (§ 219 o.s.ř.).

58. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalovaným vznikly náklady na právní zastoupení za 2 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 AT) za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání u odvolacího soudu dne 8. 9. 2022 po 3 100 Kč/úkon, když za tarifní hodnotu se považuje částka [částka] dle § 7 AT a § 9 odst. 4 písm. b) AT + 2x náhrada hotových výdajů po [částka] stanovená podle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem [částka].

59. Náklady 1. žalovaného jsou pak navýšeny o 21% DPH ([částka]) postupem podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř., celkem tedy [částka].

60. Náklady 2. žalované jsou navýšeny též o cestovní výdaje zástupce za cestu [obec] – [obec] a zpět (tj. 412 km) v souvislosti s jednáním odvolacího soudu dne [datum] (§ 13 odst. 5 AT) ve výši [částka] (kombinovaná spotřeba použitého vozidla Mercedes-Benz činí 7,5 l [číslo] m, cena paliva – nafty - byla stanovena dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb., na [částka], sazba základní náhrady za 1 km jízdy byla určena dle § 1 písm. b/ vyhláška č. 511/2021 Sb. na 4,70 Kč/km) a dále o náhradu za promeškaný čas (§ 14 odst. 1, 3 AT) za 9 půlhodin po 100 Kč/hod (tj. [částka]), vše navýšeno o DPH ([částka]), celkem tedy [částka].

61. Náklady 3. žalované vyjma odměny advokáta a náhrady hotových výdajů tvoří ještě cestovní výdaje zástupce za cestu [obec] – [obec] a zpět (tj. 258 km) v souvislosti s jednáním odvolacího soudu dne [datum] (§ 13 odst. 5 AT) ve výši [částka] (kombinovaná spotřeba použitého vozidla Volkswagen Passat činí 8,2 l [číslo] m, cena paliva – benzín - byla stanovena dle vyhlášky č. 116/2022 Sb., kterou se mění vyhláška č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, ve znění vyhlášky č. 47/2022 Sb., na [částka], sazba základní náhrady za 1 km jízdy byla určena dle § 1 písm. b/ vyhláška č. 511/2021 Sb. na 4,70 Kč/km), a náhrada za promeškaný čas (§ 14 odst. 1, 3 AT) za 8 půlhodin po 100 Kč/hod (tj. [částka]), celkem tedy [částka].

62. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení