25 Co 227/2024 - 272

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Petry Turnovské ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0] o vydání movitých věcí, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2024, č. j. 17 C 55/2023-235, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 184 791 Kč a lhůta k plnění této částky činí jeden měsíc od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje v tom správném znění, že se za slova „sady nádobí – kuchyňských hrnců a tlakových hrnců“ doplňuje „a pánví“.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 29 814 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 17 C 55/2023-235, odmítl žalobu v rozsahu požadavku žalobce na vydání příslušenství k parnímu čističi – vysavači Karcher, sady nádobí - kuchyňských hrnců a tlakových hrnců Tescoma v počtu 16 ks, servis skleniček – party koktejl, bezolovnatý křišťál v počtu 24 ks, kuchyňského robotu Genius bílé barvy, sady mis a talířů z čirého skla z bezolovnatého křišťálu v počtu 36 ks, koberce „peršan“ z 60 let, závěsů a záclon v počtu 6 ks, stolního počítače HP s monitorem, s tiskárnou, s barevným scannerem, s klávesnicí a s myší, zahradního nábytku Mountfield počtu 6 ks a bazénového nábytku - stůl, křesla, 2 ks lehátek - celkem 7 ks (výrok I.), žalobu zamítl, pokud se jí žalobce po žalované domáhal vydání kola - bicyklu, 2 ks kite padáků značky Flysurfer, kite sedáku zn. Naish, vodotěsného kufru zn. PeliTM Storm Case, dřevěné plastiky vzkříšení Ježíše Krista, 2 ks spacáků Coleman, 2 ks spacáků Hannah, žehlicího prkna, žehličky Philips GC 4491/02, 2 ks cestovních tašek na pánské obleky Samsonite, dřevěného ručně vyřezávaného betlému sestávajícího ze chléva a 20 ks figurek, vysavače Dyson BIG BALL, kuchyňského náčiní Tescoma v počtu 20 ks, sady talířů a hrnků bílé barvy s dekorem starorůžové barvy v počtu 24 ks, černé karnevalové benátské masky zdobené zlatem, servírovacího alpakového setu na šampaňské s podtácem, retro radia zn. Roadstar s přehrávačem CD, solitér růže s ryzího stříbra, servírovacího alpakového setu 6 ks skleniček na nožičce s podtácem, s cukřenkou a s konvičkou, jednoho trojramenného svícnu a dvou jednoduchých stříbrných svícnů na svíčky, pojízdného třípatrového secesního baru s niklovaným stojanem na kolečkách, kopie Listiny práv a svobod USA v dřevěném rámu, dekoračního obrázku s pístem a dalšími moto díly v dřevěné vitríně, repliky námořního sextantu a dalekohledu v dřevěných krabicích, důstojnického kordu Kriegsmarine z 2. světové války WKC délky 30 cm, dýky SA – RZM 7/51/1940 Anton Wingen délky 27 cm, bronzové sošky sedícího Budhy výšky 30 cm, 15 palcového notebooku DELL bronzové barvy, šlapacího šicího stroje zn. Singer, hodinek RADO JUBILE DIAMONDS, hodinek INVICTA Russian Diver skeleton limited na potápění, náramku BARAKA v kombinaci kaučuku, zlata a platiny, robotické sekačky WORX LANDROID do 1 000 m2, plynového grilu Campingaz (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám jejího právního zástupce ve výši 200 952 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Žalobce požadoval vydání v žalobě uvedených movitých věcí s tvrzením, že žalovaná užívala společně s nezletilým synem účastníků rodinný dům žalobce v době rozpadu vztahu účastníků. Všechny požadované věci se v domě nacházely v době opuštění společné domácnosti žalobcem, a poté, co žalovaná dům opustila, požadované věci z domu zmizely. Dle žalobce tyto věci zadržuje žalovaná. Soud prvního stupně poté, co s účastníky probral jednotlivé žalobcem žalované věci k vydání, vyzval žalobce u části požadovaných věcí dle § 43 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) k jejich konkretizaci tak, aby nebyly zaměnitelné s jinými. Žalobce svá skutková tvrzení sice doplnil, ale dle soudu prvního stupně částečně nedostatečně, a proto v části, kdy požadované věci nebyly dostatečně určitě konkretizovány, byla žaloba soudem prvního stupně odmítnuta. Žalobce byl dále poučen dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby u požadovaných věcí, které konkretizoval dostatečně určitě, doplnil svá tvrzení a důkazy k prokázání nabytí věcí do svého výlučného vlastnictví a uvedl tvrzení a důkazy k prokázání, že žalovaná převzala jím požadované věci do své držby. Žalobci se v některých případech podařilo prokázat existenci požadovaných věcí v domě v době, kdy tento spolu s žalovanou jako manželé užívali, případně jejich nabytí do svého vlastnictví. U některých z požadovaných věcí bylo zjištěno, že je účastníci nabyli za trvání manželství (jejich zaniklé společné jmění manželů dosud nebylo vypořádáno). Žalobci se nepodařilo prokázat držbu či detenci nezaměnitelných věcí žalovanou. Plně úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal v celém jeho rozsahu včas odvolání žalobce a namítal jeho faktickou nesprávnost, nesrozumitelnost a nepřezkoumatelnost. Nesouhlasil s názorem soudu co do prokázání držby movitých věcí žalovanou a vyjádřil své přesvědčení, že prokázal, že se movité věci nacházely v jeho rodinném domě a na přilehlých pozemcích v době převzetí nemovitých věcí do užívání žalovanou, respektive, že žalovaná v tomto směru netvrdila a neprokazovala ničeho. Její obrana se omezila pouze na tvrzení, že movité věci nikdy neodnesla, čímž potvrdila jejich existenci. Žalobce považuje za procesně vadný postup soudu prvního stupně, pokud nevyslechl svědka [jméno FO], který se účelově vyhýbal svému výslechu, uváděl rozporná tvrzení při výslechu u policie a před soudem prvního stupně, a jednal ve shodě s žalovanou. Žalobce nechápe, jak je možné, že soud nereflektuje na skutečnost, že jeho nezletilý syn uvedl, že žalovaná má movité věci z rodinnému domu v bytě v [Anonymizováno]. Žalobce nesouhlasil s hodnocením výslechů svědků a jejich pravdivosti soudem prvního stupně. Shrnul, že s žalovanou bydleli ve společném domě, který je v jeho výlučném vlastnictví po dobu více jak 20 let, v únoru roku 2020 došlo k jejich rozluce, žalobce se přestěhoval do pronajatého rodinného domu ve stejné ulici. Poukázal na obsah protokolu o jednání ve věci vedené u Okresního soudu v Příbrami ze dne 29. 3. 2022, sp. zn. 8 C 89/2021, kde je uvedeno, že „rodiče shodně uvádějí, že matka bude užívat současný dům otce spolu s nezletilým do 31. 8. 2022“. Žalovaná se zavázala, že nemovité věci žalobce vyklidí do 31. 8. 2022. Žalobce uvedl, že předložil fotografie z předmětného domu, doložil SMS konverzaci mezi účastníky a zajistil svědky, kteří měli dosvědčit, že žalovaná ještě dne 16. 11. 2022 a 1. 12. 2022 neoprávněně užívala nemovité věci žalobce. Po převzetí nemovitých věcí žalobce zjistil, že mu žalovaná odnesla množství movitých věcí. Dne 8. 1. 2023 spolu se svědky [jméno FO] a [jméno FO] vstoupil do svého rodinného domu a natočil na videozáznam stav uvnitř nemovitosti. Druhý záznam natočil [jméno FO], aby bylo prokázáno, že žalobce svůj videozáznam nikterak neupravoval. Žalobce pro odcizení movitých věcí podal trestní oznámení, které bylo řešeno Policií ČR. Žalobce je přesvědčen, že provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že je vlastníkem specifikovaných movitých věcí, a že tyto se dostaly do držení žalované, která je žalobci odmítá vydat. Dle žalobce platí, že pokud se prokáže, že žalovaný nabyl držbu jeho věcí, bude jeho žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu pozbyl. Prokázat nejen nabytí držby nebo detence žalovaným, ale i její trvání, je totiž pro žalobce prakticky nemožné, jak uvádí komentářová literatura (Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 9, 7, 6 – 1474). Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 225). Odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1007/2014, dle kterého prokáže-li žalobce, že žalovaný nabyl držbu jeho věci, bude žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu pozbyl. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3494/2008 a sp. zn. 31 Cdo 1074/2012. Žalobce prokázal, že žalovaná nabyla držbu k žalovaným věcem a je na ní, aby prokázala, že držbu pozbyla. Obrana žalované, která je založena na popírání tvrzení žalobce je bezadekvátní protitvrzení. Poukázal na překonání civilistické doktríny, že negativní tvrzení se neprokazují. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který tarifní hodnotu věcí určil podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), ačkoli správně měl postupovat podle § 9 odst. 1 AT. Soud prvního stupně dle žalobce zatížil řízení vadami, neboť neprovedl veškeré jím navržené důkazy, zejména svědecké výslechy, důkazy fotografiemi, videem a místním šetřením. Dle žalobce nelze přebírat výpovědi svědků před policejními orgány, neboť je tím žalobce fakticky připraven o možnost konfrontovat svědky svými otázkami a dochází tak k porušení jeho práva na spravedlivý soudní proces. Dle žalobce je rozsudek soudu prvního stupně nepřezkoumatelný a nesrozumitelný. Odkázal na ustanovení § 157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce zdůraznil, že jeho jediným zájmem je dohoda se žalovanou o navrácení movitých věcí, které mu odňala, neboť pro něho mají osobní hodnotu. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný. K přenesení důkazního břemene o prokázání držby movitých věcí ze žalobce na žalovanou, nemohlo dojít. Sám žalobce uvedl v odvolání, že nejprve musí prokázat okolnosti, od nichž odvozuje vlastnické právo, jakož i skutečnost, že žalovaná nabyla držbu či detenci i k jeho věci, aby mohlo dojít k přenosu důkazního břemene. Žalovaná se shoduje se závěry soudu prvního stupně, zejména bod 41 a 44 rozsudku, ve kterém vyslovil, že žalobce svou povinnost tvrzení a důkazní přes četné výzvy neunesl, neboť nebyl schopen objektivně prokázat, že žalovaná skutečně nabyla předmětné věci do své držby. Samotný fakt, že se věci, které žalobce žádá po žalované, nacházely v nemovitosti žalobce, v době, kdy ještě účastníci řízení žili ve společné domácnosti, nepotvrzuje, že tyto věci byly v nemovitosti ponechány žalované k užívání i po odchodu žalobce. Ohledně vybavení předmětné nemovitosti nebyl po odchodu žalobce sepsán žádný předávací protokol či jiný záznam, a stejně tak žalobce nepředložil ani jiné důkazy, které by s jistotou prokazovaly, že žalovaná v tvrzeném období nabyla k těmto věcem držbu. Žalovaná k hodnocení výslechů svědků [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO] a [jméno FO], soudem prvního stupně a kritice tohoto hodnocení žalobcem, uvedla, že komentářová literatura definuje svědka jako osobu, která není účastníkem řízení, která předmětnou skutečnost vnímala vlastními smysly a je schopna o tom vypovídat. Shora uvedení svědci nezjistili nepřítomnost předmětných věcí vlastním zkoumáním, ale byli k tomu navedeni žalobcem. Pokud byli na věci dotázáni samostatně, převážně k nim nebyli schopni uvést bližší informace. Jejich výpovědi proto nelze brát za průkazné. Ohledně neprokázání negativních skutečnost žalovaná uvedla, že shledává správný postup soudu prvního stupně, pokud ji nevyzval, aby prokázala, že žádané věci z domu neodňala. V řešené věci soud prvního stupně k potřebě doplnění důkazů nedospěl. Pokud jde o kritiku výroku týkající se výpočtu náhrady nákladů řízení, argumentaci žalobce žalovaná považuje za nekonzistentní a lichou. Žalobce nyní uvádí, že cena předmětných movitých věcí, kterou sám v řízení stanovil na 921 000 Kč nemůže sloužit jako tarifní hodnota, a tedy jako základ pro určení výše nákladů žalované v řízení, neboť se jednalo o pouhý odhad. Žalovaná odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1750/23, ze kterého se podává, že ustanovení § 9 odst. 1 AT se použije v případě nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích či ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li v advokátním tarifu stanoveno jinak. Ustanovení § 9 AT je zbytkové ustanovení, které se pro výpočet odměny použije v případech, kdy předmět právní pomoci není možno podřadit pod jiné ustanovení AT. Pokud je věc penězi ocenitelná, je třeba pro výpočet odměny použít primárně § 8 odst. 1 AT. Dle žalované napadený rozsudek splňuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně své závěry jasně zdůvodnil. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 731/2006 soud nevyhoví důkaznímu návrhu směřujícímu ke zjišťování skutečností, které nejsou pro posouzení věci významné a takto byly soudem prvního stupně označeny neprovedené důkazy navržené žalobcem. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně opodstatněné pouze, pokud jde o výši náhrady nákladů řízení.

6. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobkyně a žalobce byli manželé, jejich manželství uzavřené dne 13. 6. 2014 bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 9. 8. 2022, č. j. 8 C 89/2021-41, a rozsudek nabyl právní moci dne 8. 9. 2022. Žalobkyně se žalobcem za trvání manželství žili v rodinném domě žalobce na adrese [adresa]. Žalovaná od počátku roku 2020 do 31. 8. 2022 užívala tento rodinný dům žalobce pouze spolu s nezletilým synem účastníků. Žalobkyně připustila, že nemovitost navštívila i po této době, v datech uvedených žalobcem 16. 11. a 1. 12. 2022. V době užívání rodinného domu žalobce měl žalobce od tohoto domu klíče a do domu měl volný přístup. Účastníci si při počátku užívání rodinného domu výlučně žalovanou nesepsali či jinak nezdokumentovali vybavení rodinného domu, kterým by měla disponovat žalovaná. V době společného soužití účastníků se některé z věcí žalobcem požadovaných v jejich domácnosti vyskytovaly. Řada věcí jako padáky, kite sedáky, spacáky a jiné sportovní věci se měly nacházet ve sklepě či garáži domu žalobce. Žádný ze svědků nepotvrdil, že by se žádané věci vyskytovaly v domě žalobce v době jeho užívání výlučně žalovanou. Žalovaná popřela, že by kdy převzala do svého držení věci výlučně náležející žalobci, připustila, že má ve svém držení závěsy, které jsou součástí dosud nevypořádaného SJM účastníků.

7. Odvolací soud se ztotožňuje s hodnocením svědeckých výpovědí synů žalobce, neboť ti připustili, že o chybějících věcech společně se žalobcem hovořili, rovněž spolu se svou matkou. Uváděli, co si pamatují, že se v domě vyskytovalo, nevěděli, co v domě bylo v době po rozpadu vztahu účastníků. I další žalobcem navržení svědci se vyjadřovali pouze k tomu, co z požadovaných věcí bylo v domě v době společného soužití účastníků, případně k okolnostem nabytí věcí žalobcem.

8. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování.

9. Soud prvního stupně věc správně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“).

10. Podle § 1040 odst. 1 o. z. do věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Podle § 1041 odst. 1 a 2 o. z. kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.

12. Podle § 43 odst. 1 a 2 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti, nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.

13. Soud prvního stupně při prvním nařízeném jednání poučil žalobce u konkrétních položek podle § 43 odst. 1 o. s. ř o nezbytnosti dostatečně označit vymáhané věci nezaměnitelným způsobem a poučil ho, že pokud tak neučiní, bude žaloba odmítnuta.

14. Podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

15. Soud prvního stupně dále žalobce poučil podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení a výkazy k prokázání, že žádané věci nabyl do svého výlučného vlastnictví a dále, aby doplnil důkazy k tvrzení, že žalovaná převzala tyto věci do své držby s tím, že byl poučen, že pro případ, že tak neučiní, vystavuje se možnému neúspěch ve věci.

16. Žalobce k věcem uvedeným ve výroku I. napadeného rozsudku nedoplnil svá tvrzení dostatečně tak, aby tyto věci byly nezaměnitelné s jinými obdobnými věcmi a soud prvního stupně proto žalobu v rozsahu těchto věcí odmítl. Odvolací soud konstatuje, že žalobce byl od zahájení řízení veden soudem prvního stupně k tomu, aby konkretizoval označené položky žaloby tak, aby požadované věci byly nezaměnitelné s jinými věcmi. Žalobce odstranil neurčitost žaloby pouze u položek: kite sedák, žehlička, cestovní taška 2 ks, hodinky RADO, hodinky Invicta a náramek BARAKA. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud žalobu žalobce v rozsahu věcí uvedených ve výroku I. odmítl, neboť u těchto věcí chybělo nezaměnitelné určení věcí ve smyslu ustanovení § 1041 odst. 1 o. z., tak aby při vyhovění žalobě mohl být rozsudek vykonatelný.

17. Žalobce byl dále soudem prvního stupně veden k doplnění svých tvrzení a prokázání skutečnosti, že věci uvedené ve výroku II. se dostaly do držení žalované a žalobce byl poučen, že pokud tuto skutečnost neprokáže, mohl by být v řízení neúspěšný. Odvolací soud konstatuje, že z provedeného dokazování, a to jak z listin, tak z výslechu svědků, nebylo zjištěno, že by se věci, jejichž vydání se žalobce domáhá, dostaly do držení žalované. Soud prvního stupně pak správně uvedl, že některé věci jako např. betlém, vysavač Dyson, černá karnevalová maska, byly pořízeny za trvání manželství účastníků, jejichž společné jmění dosud není vypořádáno. Není tak možné, aby se žalobce domáhal jejich vydání. Rovněž další věci, které nebyly dostatečně konkretizovány jako závěsy a záclony, zahradní nábytek Mountfield a bazénový nábytek byly nabyty účastníky za trvání manželství a spadaly by též do jejich nevypořádaného společného jmění. Žalovaná ostatně nesporovala, že závěsy a záclony, které jsou předmětem SJM má ve svém držení.

18. Odvolací soud konstatuje, že účastníci si nesepsali předávací protokol o převzetí vybavení domácnosti účastníků žalovanou, případně výlučných movitých věcí žalobce, ani jinak nezdokumentovali věci nacházející se v domě žalobce, kterými by žalovaná mohla disponovat. Nelze tak zjistit, zda se případně některé věci žalobcem požadované dostaly do držení žalované. Pokud žalobce tvrdí, že má informace od nezletilého syna účastníků o umístění jeho výlučných věcí v bytě užívaném žalovanou, jde o informaci nekonkrétní a s ohledem na věk nezletilého obtížně ověřitelnou. Navíc svědkyně [Anonymizováno] uvedla, že Deklaraci nezávislosti, kterou žalobci přivezla z USA po jeho odstěhování v jeho domě, kde žalovanou asi 2x navštívila, neviděla. Navštívila ji i v novém bytě, tam ji rovněž neviděla. Vyloučila, že by v bytě žalované viděla věci, které by si pamatovala z domu žalobce z doby společného soužití účastníků. Lze tak uzavřít, že žalovaný neunesl důkazní břemeno k prokázání držby požadovaných věcí žalovanou. Teprve tehdy, pokud by prokázal držbu těchto věcí žalovanou, musela by žalovaná prokazovat pozbytí držby.

19. K odvolacím námitkám žalobce odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil, pokud nevyslechl žalobcem navrženého svědka [jméno FO], otce žalované. Odvolacímu soudu je z jeho činnosti známo, že mezi žalobcem a svědkem [jméno FO] je a byl veden spor. [jméno FO] byl vyslechnut na policii, soudu sdělil, že je zaujatý jak z důvodu příbuzenství, tak z důvodu vedení sporu mezi ním a žalobcem a dále uvedl, že nic neví. Žalobce proti svědku [jméno FO] zahájil exekuční řízení. Lze si těžko představit, že by tento svědek před soudem uvedl něco jiného, než co mu sdělil písemně. Pokud žalovaná uvedla, že nic neodnesla, nelze z tohoto tvrzení dovozovat nic jiného, než že věci neodnesla. Žalovaná ostatně nesporovala existenci některých z věcí. Rovněž nelze přehlédnout, že od jí užívaných nemovitostí měl žalobce jako jejich vlastník klíče a mohl je kdykoli navštívit. Žalovaná užívala nemovitosti žalobce déle než dva roky a je přinejmenším zvláštní, že po celou dobu žalobce nepostrádal věci osobní potřeby jako například hodinky. K věrohodnosti výslechu synů žalobce se odvolací soud již vyjádřil shora v souvislosti se skutkovým hodnocením soudu prvního stupně. Video žalobce a fotografie mohou svědčit o stavu domu žalobce v lednu 2023, kdy však po celou dobu od opuštění domu žalovanou měl žalobce klíče, a nemohou tak poskytnout žádnou informaci o tom, zda se žalobcem požadované věci dostaly do držení žalobkyně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1007/2014 („je-li obrana žalovaného v řízení o vydání věci podle § 126 odst. 1 ObčZ 1964 založena na tvrzení, že věc, která je předmětem řízení a vindikačního nároku, sice v držení měl, ale již nemá, je na něm důkazní břemeno k prokázání této skutečnosti, neboť se jedná o skutečnost svědčící v jeho prospěch, o kterou by se opíral zánik práva žalobce na vydání věci“, „prokáže-li žalobce, že žalovaný nabyl držbu jeho věci, bude žaloba úspěšná, pokud žalovaný neprokáže, že držbu pozbyl“ ), je aplikovatelné na řešenou věc, nicméně žalobci se nepodařilo prokázat, pokud jde o věci uvedené ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, nabytí držby či detence žalovanou k jím požadovaným věcem, jinými slovy nepodařilo se mu prokázat, že tyto věci žalovaná převzala. Žalobci nic nebránilo, aby sepsal protokol o svých věcech, či jinak zajistil záznam věcí, které zůstaly v jeho domě poté, co jej začala užívat pouze žalovaná. Pokud soud prvního stupně některé z důkazů navržených žalobcem považoval za nadbytečné a neprovedl je, lze s tímto závěrem souhlasit, neboť žalobce navrženými důkazy prokazoval existenci požadovaných movitých věcí v domě v době společného soužití účastníků, neprokázal držbu žalované těchto věcí ani v době, kdy žila v domě, ani později. K návrhu výslechu svědka [jméno FO] se odvolací soud vyjádřil shora, k tvrzení nezletilého syna účastníků nelze dle odvolacího soudu s ohledem na jeho věk přihlížet. Navíc je jeho tvrzení vyvraceno svědeckou výpovědí svědkyně [Anonymizováno]. K námitce žalovaného ohledně tarifní hodnoty použité soudem prvního stupně odkazuje odvolací soud na nález Ústavního soudu ze dne 7. 11. 2023 sp. zn. I. ÚS 1750/2023, již citovaný žalovanou, ze kterého se podává, že zásadně je třeba použít pro zjištění tarifní hodnoty věci ustanovení § 8 odst. 1 AT, nikoli ustanovení § 9 AT, která jsou ustanoveními zbytkovými a používají se v případě, kdy cenu předmětu řízení lze zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi. V řešené věci si určil hodnotu požadovaných věcí sám žalobce a žalovaná hodnotu věcí nesporovala, ačkoli si musela být vědoma své možné povinnosti úhrady nákladů řízení žalobci pro případ neúspěchu ve věci a skutečnosti, že soud bude vycházet z tarifní hodnoty věcí stanovenou žalobcem. Dle odvolacího soudu je tak správné stanovit tarifní hodnotu z hodnoty věcí oceněných samotným žalobcem.

20. S odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení se podává, že důkazní břemeno je v případě reivindikační žaloby na žalobci, pokud jde o konkretizaci věcí movitých, prokázání jeho výlučného vlastnického práva k těmto věcem a prokázání držby či detence žalovanou. Žalobce byl soudem prvního stupně o své povinnosti tvrzení a důkazní podrobně poučen, a ani poté se mu nepodařilo držbu žalované k jím požadovaných věcí prokázat. Své břemeno důkazní tak neunesl. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně postupoval správně pokud žalobu žalobce částečně odmítl a částečně zamítl.

21. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení, a to v jeho výši a lhůtě k plnění. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a má tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Tyto jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta ve výši 12 020 Kč za 12 úkonů právní služby dle § 9 odst. 1 AT, z pct 921 000 Kč a dále 10 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a dle jeho § 11 odst. 1 písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. c) porada s klientem delší hodiny 30. 1. 2024 a 20. 3. 2024, písm. d) vyjádření 26. 7. 2023, 31. 1. 2023, 20. 3. 2023, písm. g) účast při jednání soudu dne 24. 10. 2023, 13. 2. 2024, 26. 3. 2024 – delší jak 4 hodiny, 16. 5. 2024. Žalované byla rovněž přiznána 21 % DPH ze shora uvedených částek, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem této daně. Žalované nebyla přiznána náhrada nákladů za sepis závěrečného návrhu, neboť byl předložen při jednání, při kterém došlo k přednesu závěrečné řeči právním zástupcem žalované. Došlo by tak k přiznání náhrady nákladů řízení za totožný úkon právní služby 2x. Celkem činí náhrada účelně vynaložených nákladů žalovanou před soudem prvního stupně 184 791 Kč. Soudem prvního stupně byla žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v obecné třídenní pariční lhůtě do (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a odvolací soud lhůtu k plnění s ohledem na výši částky a možnost žalobce zajistit si finanční prostředky změnil na jeden měsíc. Soud prvního stupně správně určil místo plnění náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

22. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v meritorních výrocích dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil a změnil jej pouze v nákladovém výroku II. ve výši náhrady nákladů řízení a lhůtě k plnění dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Pro úplnost odvolací soud dodává, že výrok I. potvrdil ve správném znění, neboť bylo zřejmé, že sada nádobí Tescoma obsahuje 16 kusů nádobí obecně, avšak ve výroku I. soudu prvního stupně chybělo v označení nádobí mimo hrnců a tlakového hrnce, označení „pánví“.

23. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny dvěma úkony právní služby po 12 020 Kč dle § 9 odst. 1 AT, z pct 921 000 Kč a odměnou za dvě náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a jeho § 11 odst. 1 písm. d) sepis vyjádření, písm. g) účast při odvolacím jednání. Žalované byla přiznána 21 % DPH ze shodných důvodů jako před soudem prvního stupně. Celkové náklady vzniklé žalované v odvolacím řízení činí 29 814 Kč a tuto částku je žalobce povinen jí zaplatit ve lhůtě jednoho měsíce (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) z důvodu celkové výše náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení