25 Co 227/2025 - 214

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce], bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO: [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 586 607,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. ledna 2025, č. j. 27 C 117/2023-183, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé (I) co do částky 50 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavého výroku o věci samé (II) co do částky 522 390 Kč s úrokem z prodlení z této částky potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. před vzetím do vazby část udělal, ale nebyl odměněn, z hodnoty zakázky by dostal podíl, ale neměli přesnou dohodu a z této částky na něj připadající by musel ještě vyplatit brigádníky. Má povolení typu [Označení]. Manželka žalobce potvrdila, že před vzetím do vazby měl žalobce zakázku, na které asi týden pracoval a po propuštění z vazby za ni obdržel poměrnou část asi 10 – 16 000 Kč. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že žalobce na zakázce s někým pracoval, ale detaily k zakázce a způsobu odměňování nevěděla.

2. Soud první instance věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 14, § 15 odst. 2, § 30, § 31 a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a konstatoval, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů vylučuje odpovědnost státu. Dle ustálené judikatury stát Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku 50 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 000 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení a z částky 600 948,50 Kč od 12. 4. 2023 do 30. 11. 2023 (výrok I), zamítl žalobu co do 536 607,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 12. 4. 2023 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 324 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

3. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění za újmy, které mu vznikly v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to výdajů na obhajobu (řízení s ohledem na plnění žalované pravomocně skončeno usnesením o částečném zastavení č.l. 96, zbytek požadavku zamítnut výrokem II přezkoumávaného rozsudku v rozsahu 14 217,50 Kč, v tomto rozsahu je řízení pravomocně skončeno), nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (řízení pro plnění žalované pravomocně skončeno usnesením o částečném zastavení č.l. 96), nemajetkové újmy na zdraví (řízení částečně skončeno pro plnění žalované částečným zastavením řízení č.l. 170 a ve zbytku vyloučeno k samostatnému projednání pod sp. zn. [spisová značka], viz č.l. 171), nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 300 000 Kč (co do částky 40 000 Kč plněno a řízení zastaveno usnesením č.l. 96, co do částky 50 000 Kč žalobě vyhověno výrokem I napadeného rozsudku, co do 210 000 Kč žaloba zamítnuta odvoláním napadeným výrokem II) a ušlého zisku 312 390 Kč (žaloba zamítnuta odvoláním napadeným výrokem II).

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, protože dne 30. 11. 2023 žalobci částečně plnila, na zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním žalobci vyplatila 40 000 Kč. Ušlý zisk neodškodnila, protože žalobce při výslechu 22. 6. 2021 a vazebním zasedání dne 23. 6. 2021 uváděl, že do ČR přijel naposledy asi před 7–8 měsíci za manželkou, která zde žije a pracuje, on v ČR pracuje příležitostně, brigádně, krátkodobě cca 14 dní za měsíc a neuváděl žádnou skutečnost týkající se smlouvy o dílo předložené žalované při uplatnění nároku.

5. Obvodní soud žalobci poskytl poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a zjistil následující skutkový stav: Žalobce uplatnil své nároky u žalované dne 11. 10. 2022, žalovaná projednala žádost o mimosoudní odškodnění dne 29. 11. 2023 a žalobci poskytla na náhradě škody v podobě výdajů na obhajobu 124 448,50 Kč, v rámci nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci se omluvila a poskytla mu zadostiučinění v penězích ve výši 40 000 Kč, nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu zcela vyhověla (poskytla 436 500 Kč), ušlý zisk neodškodnila.

6. Žalobce byl zadržen 20. 6. 2021 ve 22 hodin, usnesením [orgán] orgánu ze dne 21. 6. 2021, č.j. [číslo], bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání. Na základě usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 6. 2021 byl žalobce vzat do vazby podle § 67 písm. a) t. ř., vazba započtena od 20. 6. 2021, dne 7. 4. 2022 byl žalobce propuštěn z vazby. Žalobce je ženatý, má vysokoškolské vzdělání v oboru [obor], nemá záznam v rejstříku trestů, v minulosti nikdy nebyl odsouzen, nikdy nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu. Žalobce při výslechu dne 22. 6. 2021 uváděl, že je bez zaměstnání, má příležitostné práce. Při vazebním zasedání dne 23. 6. 2021 žalobce vypověděl, že přijel do ČR asi před třemi lety, naposledy asi před 7–8 měsíci přijel za manželkou, která zde pracuje a podniká. V ČR kromě manželky nikoho nezná, pracuje příležitostně, brigádně, krátkodobě cca 14 dní v měsíci. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 7. 4. 2022 byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., doložka právní moci je vyznačena dnem 28. 6. 2022, neboť usnesením Vrchního soudu v [adresa] ze dne 28. 6. 2022 bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. Žalobce od 20. 6. 2022 docházel k psychiatrovi, byl léčen též medikamentózně, v době podání své výpovědi již k němu nedocházel. Žalobce je sledován a léčen pro zvýšenou hladinu glukózy, diabetes II. typu, měl též atopickou dermatitidu, v době výslechu soudem již kožní problémy přešly. Dle lékaře existuje pravděpodobnost, že uvedená onemocnění vznikla u žalobce následkem stresu.

7. Žalobce špatně snášel vazbu. Dodnes se bojí chodit venku, aby ho nezatkli. Jeho manželka trestní stíhání špatně snášela (nejedla, nespala, byl to pro ni šok), asi jeden až dva měsíce nevěděla, kde je její manžel, zhoršil se i její zdravotní stav, musela užívat [lék], první počaté dítě potratila. Před trestním stíhání neměli mezi sebou s manželkou problémy, žalobce byl veselý, neměl zdravotní problémy. Nyní je mu pořád špatně, léky už neužívá, ale trpí zdravotními problémy, málem spadl ze střechy kvůli cukrovce. Nyní na manželku žalobce občas zařve, je nervózní, hádají se. Manželka o něj má strach, když se delší dobu neozývá, zda není znovu zatčený či nespadl ze střechy. V květnu [rok] se jim narodil syn. Žalobcova rodina je v [stát], tam i podniká. Žalobce má povolen trvalý pobyt na [stát]. V ČR dělal střechy, pracoval s kamarádem [jméno FO] a měl k sobě partu brigádníků o cca 6 lidech. Po propuštění z vazby nepracoval, ale po čase se vrátil na střechy, může si vydělat max. 60 000 Kč měsíčně, nemá nouzi o peníze. Po propuštění z vazby žalobci řada lidí nebrala telefon, kamarádi se od něj odvrátili. Manželka podporovala žalobce, ale situaci špatně snášela.

8. Společnost [právnická osoba]. objednala u žalobce, IČO: [IČO], místem podnikání [adresa], [stát], provedení montáže střešní krytiny. Celková cena za provedení díla byla stanovena 312 390 Kč. Práce měly být zahájeny 1. 5. 2021, dokončeny 30. 7. 2021. Žalobce uvedl, že na zakázce pro [právnická osoba]. odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím. Existence nezákonného rozhodnutí je v daném případě splněna, neboť na rozhodnutí o zahájení trestního stíhání (i o vazbě) žalobce je nutno hledět jako nezákonné s ohledem na zproštění žalobce v následném trestním stíhání, a proto se soud zaměřil na příčinnou souvislost a případný vznik škody. Žalobce rovněž splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem dle § 14 OdpŠk. Náhrada škody v podobě výdajů na obhajobu dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ 9. Před soudem prvního stupně byl věcně projednán nárok žalobce 14 217,50 Kč, samo provedení úkonů dne 5. 11. 2021 a 4. 1. 2022 bylo nesporné. K úkonu ze dne 5. 11. 2021 – doplnění stížnosti proti prodloužení vazby– soud uzavřel, že obhájci náleží dle judikatury nikoliv odměna v plné výši, nýbrž ve výši úkonu podle advokátního tarifu (srov. usnesení Vrchního soudu v [adresa] ze dne 25.1.2007, sp. zn. [spisová značka] s tím, že úkon byl proveden před novelou advokátního tarifu účinnou od 1. 1. 2025). K úkonu 4. 1. 2022 – účast na hlavním líčení (4 úkony právní služby) – soud shodně s žalovanou uzavřel, že obhájci nenáleží navýšení odměny na dvojnásobek z důvodu časové náročnosti, neboť hlavní líčení se konalo sice více hodin, což je zohledněno v počtu úkonů právní služby, nejednalo se o úkony provedené v noci, mimořádně obtížně aj. Soud tak žalobci nepřiznal oproti tomu, co již žalovaná dobrovolně plnila, navíc ničeho. K nároku na náhradu ušlého zisku 10. Zamítnutí požadavku žalobce obvodní soud odůvodnil tím, že žalovaná se sice z odpovědnosti za škodu nemůže zprostit, avšak žalobce musí vznik škody a příčinnou souvislost s nezákonným rozhodnutím náležitě tvrdit a prokázat. Příznivé okolnosti zproštění jsou pro posouzení důvodnosti nároku na náhradu škody irelevantní. Ušlý zisk jako druh majetkové újmy (škody) spočívá v nedosažení toho, čeho by poškozený při neexistenci škodní události za normálních okolností, při pravidelném běhu věcí, dosáhl; nepostačuje však pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku. Je tedy nutné vycházet z částky, kterou by v předmětném období za obvyklých podmínek poškozený získal s přihlédnutím k nákladům vynaloženým na dosažení tohoto zisku, popř. k nákladům na dosažení tohoto zisku potřebným. Ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru (viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2385/2014, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4313/2008, nebo sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 či rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2857/2005). Ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně. Je-li ušlým ziskem majetková újma způsobená tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, pak o ušlém zisku nelze hovořit (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2416/2012).

11. Zamítnutí žaloby v této položce obvodní soud odůvodnil tím, že uplatněný nárok působí nedůvěryhodně, tvrzení žalobce jsou kusá a zcela nedostatečná, navíc současně vyvrácena provedeným dokazováním.

12. Žalobce svůj požadavek na náhradu škody ve formě ušlého zisku 312 390 Kč, spojoval se vzetím do vazby, v důsledku čehož nemohl dokončit zakázku na montáž střešní krytiny. Žalobce přes poučení dle § 118a o. s. ř. dostatečně netvrdil a neprokázal, že by mu po dobu nezákonné vazby reálně ušel dosažitelný výdělek, ani to jak konkrétně by tohoto výdělku žalobce dosáhl, jakou výši by činil a jaké nutné, či potřebné náklady by na vynaložení zisku vynaložil. Žalobce dostatečně netvrdil, že jakým způsobem došlo k uzavření smlouvy o dílo na montáž střešní krytiny, resp. zda žalobce poptávku akceptoval, kdo na zakázce pracoval, kdy došlo k zahájení prací na zakázce a kým, jak byla smlouva ukončena, a zejména v tom směru, jaká odměna by žalobci náležela. To vše v kontextu provedených výslechů v průběhu dokazování, kdy i sám žalobce vypověděl, že by z ceny díla obdržel pouze nějakou blíže nespecifikovanou část (ačkoliv nárokoval celou odměnu), o odměnu by se dělil s kolegou [jméno FO] a brigádníky, které by musel vyplatit, měl by i nějaké další náklady na dosažení zisku. Soud poukázal na to, že svědkyně vypověděly, že příjmy žalobce před vzetím do vazby byly v řádech desetitisíců, ačkoliv ale žalobce v trestní řízení uváděl, že je bez zaměstnání a pracuje jen příležitostně, brigádně. Rovněž žalobce uváděl, že mu ani za část odvedené práce odměna nebyla poskytnuta, což svou výpovědí vyvrátila manželka žalobce, když vypověděla, že adekvátní část ze sjednané odměny po propuštění z vazby obdržel. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 13. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vycházejí především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání a z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušování práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejnění pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K tíži státu, jako okolnosti, za kterých ke vzniku újmy došlo ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk lze přičíst excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, jež mohou mít za následek větší úkor později obžaloby zproštěné osoby. K takovým negativním projevům lze podřadit nevybíravé či urážlivé chování [funkce] vyšetřujícího [orgán] (popř. i soudního) orgánu ve vztahu k obviněné (obžalované) osobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4280/2011).

14. Žalobce byl stíhán pro zvlášť zločin[Anonymizováno]vraždy dle § 140 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobci hrozil nepodmíněný trest na 10 až 18 let. Povaha věci s sebou nese vyšší míru odsouzení coby trestný čin proti životu a zdraví, kdy vytýkané jednání žalobci je vnímáno veřejností opovržlivě. Žalobce byl stíhán vazebně, ale vazba byla žalovanou odškodněna samostatně. Kauza nebyla medializovaná.

15. Trestní stíhání žalobce, tedy i doba trestním stíháním vyvolaných trvání obav a nejistoty žalobce trvalo 12 měsíců. Vzhledem k samotné délce trvání trestního stíhání soud uzavřel, že trestní stíhání trvalo přiměřenou dobu. Postup orgánů činných v trestním řízení nelze hodnotit jako excesivní.

16. Újma měla dle žalobních tvrzení spočívat v zásahu do osobnostní sféry žalobce, trpěl stresem a obavami o budoucnost, neboť hrozící odsouzení by ovlivnilo i jeho pobyt na území ČR. Manželka špatně snášela trestní stíhání žalobce, po vazbě otěhotněla, ale následně potratila. Došlo k zásahu do jeho soukromého života, poškození jeho pověsti, zásahu do profesní sféry. Mezi ním a manželkou se po trestním stíhání objevily hádky, došlo ke změně osobnosti žalobce, který nyní bývá smutný, nervózní. Taktéž žalobce vyhledal psychiatra a užíval medikaci, což už nyní netrvá; žalobce trpěl stresem a nejistotou ohledně výsledku trestního řízení. Tvrzení týkající se výkonu vazby soud blíže nehodnotil s ohledem na samostatné odškodnění za nezákonnou vazbu. Taktéž soud blíže nehodnotil tvrzení týkající se zdravotních onemocnění žalobce v podobě cukrovky a duševního onemocnění (vyjma skutečnosti, že žalobce ve výkonu vazby a po propuštění z vazby vyhledal psychiatra a léčil se), neboť tyto budou posouzeny samostatně v rámci nároků na náhradu škody na zdraví.

17. Soud věc porovnal s případem řešeným v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]), kde trestní stíhání trvalo 449 dnů, poškozený byl stíhán pro spáchání zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, tedy stejná trestná činnost jako u žalobce, hrozil tak stejný trest odnětí svobody 10–18 let. U poškozeného byly zjištěny dopady v profesní sféře, kdy poškozený pracoval v [místo], musel poté změnit profesi na dělníka. Měl současně komplikace při vysokoškolském studiu z důvodu absence v souvislosti s vazbou. Poškozený byl obviněn z vraždy své matky. Část příbuzných byla přesvědčena o jeho vině, tedy podpora v rodině nebyla zcela úplná. Ve vazbě poškozený navštěvoval psychologa, ale ten mu nepomohl. U žalobce bylo prokázáno vyhledání psychiatra a následná psychiatrická léčba i po propuštění žalobce z vazby. Došlo k poškození pověsti poškozeného, který žil na malé obci, trestní stíhání vešlo v širší známost. Kauza byla medializována oproti žalobci. Vazba byla odškodněna samostatně, stejně jako u žalobce. Celkem se dostalo poškozenému odškodnění 200 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]) trestní stíhání trvalo 13 měsíců, rovněž se jednalo tr. čin vraždy a poškozenému hrozil rovněž vysoký trest odnětí svobody (12–15 let nebo výjimečný trest). Poškozený oproti žalobci nebyl vazebně stíhán, pouze byl dva dny zadržen. Během řízení došlo ke zhoršení vztahu poškozeného s jeho dcerou, který byl ale následně obnoven. Oproti žalobci byla kauza medializována a poškozený byl dříve několikrát odsouzen. Bylo přiznáno odškodnění 30 000 Kč. Ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (u Městského soudu v [adresa] [spisová značka]) se jednalo o trestní stíhání trvající 799 dnů, tedy delší než u žalobce, ale rovněž pro trestnou činnost vraždy podle § 140 odst. 1 ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, hrozil stejný trest jako žalobci. Kauza byla medializovaná oproti žalobci. U poškozeného byly stejně jako u žalobce zjištěny dopady do osobní sféry. Poškozený obdržel odškodnění 84 000 Kč.

18. Naopak soud se neztotožnil s judikaturou předloženou žalobcem. Ve věci vedené u Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] bylo poškozenému přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin vraždy, za což poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 10 až 15 let, neboť trestní stíhání trvalo přes 4 roky a 9 měsíců, tedy bylo výrazně delší než u žalobce, a věc byla oproti žalobci medializovaná. Ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo poškozenému přiznáno odškodnění 439 000 Kč. Poškozený byl stíhán za spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví, kterého se měl dopustit fyzickým napadením blízkého příbuzného žijícího v [místo], v důsledku, něhož napadený zemřel. Trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce, poškozenému hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 8 až 16 let, poškozený byl na dobu cca 33 hodin zadržen, věc byla medializovaná, došlo k rozpadu vztahu poškozeného s partnerkou, ke zhoršení vztahu s bývalou manželkou, která poškozenému z důvodu trestného stíhání zakazovala styk se synem, poškozený přišel o řadu přátel, byla poškozena jeho pověst v místě bydliště byl vystaven atakům sousedů a přišel o obchodní spolupráce s partnery. Poškozený trpěl zažívacími problémy, poruchami spánku a psychickými problémy po dobu trestního stíhání a vnímal úkorně nevybíravé jednání [funkce] [orgán] při zadržení. Tato věc dle názoru soudu není přiléhavá ke srovnání s případem žalobce zejména z důvodu odlišné a méně závažné povahy trestného činu, hrozícího trestu a prokázanému citelnému zásahu do rodinné sféry poškozeného. Věc byla navíc oproti žalobci medializovaná. V řízení vedeném u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený odškodněn za nezákonné trestní stíhání částkou 200 000 Kč, ale kauza byla oproti žalobci medializovaná, trestní stíhání poškozeného trvalo od 28. 5. 2013 pro přečin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku do zproštění obžaloby rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, tj. delší dobu než u žalobce a pro nedbalostní trestný čin. Oproti žalobci poškozený byl navíc v průběhu trestního řízení pravomocně uznán vinným a odsouzen. Rozhodnutí Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] sp. zn. [spisová značka] není přiléhavé, neboť poškozený byl v průběhu trestního stíhání taktéž pravomocně uznán vinným a odsouzen oproti žalobci. Poškozenému bylo kladeno za vinu spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 trestního zákoníku a trestní stíhání trvalo čtyři roky, což je výrazně delší doba než u žalobce. Taktéž byly u poškozeného shledány výraznější dopady trestního stíhání do jeho života, kterému se rozpadla rodina, zcela ztratil své zaměstnání a přestal studovat.

19. Na základě shora popsaného skutkového stavu a po porovnání srovnatelných případů tak dospěl soud k závěru, že částka na odškodnění nemajetkové újmy, která je adekvátní k nezákonnému rozhodnutí a újmě žalobce, činí 90 000 Kč (výši přisouzené částky odůvodnil zejména povahou trestní věci, kdy žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zločinu vraždy a byl ohrožen vysokou trestní sazbou odnětí svobody a hrozil mu zcela jistě nepodmíněný trest odnětí svobody s možnými důsledky pro jeho pobyt na území ČR, trestním stíháním bylo zasaženo do osobnostní sféry žalobce, zejm. jejího psychického stavu a poškození pověsti a cti žalobce, rovněž byl prokázán částečný zásah v profesní sféře a došlo ke změně osobnosti žalobce). Vzhledem k tomu, že ze strany žalované již byla vyplacena částka 40 000 Kč, zavázal žalovanou k zaplacení dalších 50 000 Kč (výrok I). Úrok z prodlení 20. Ohledně úroku z prodlení pak obvodní soud odůvodnil, že uplatněním nároku je okamžik doručení žádosti žalobce žalované, tj. v daném případě dne 11. 10. 2022, lhůta 6 měsíců žalované uplynula dne 11. 4. 2023 a dne 12. 4. 2023 se tak žalovaná dostala do prodlení. Soud žalobci přiznal úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 50 000 Kč za dobu od 12. 4. 2023 do zaplacení a z již uhrazené částky 600 948,50 Kč za dobu prodlení od 12. 4. 2023 do 30. 11. 2023.

21. Ve zbytku soud žalobu zamítl výrokem II rozsudku (tj. co do požadavku náhrady na nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 210 000 Kč, co do požadavku na ušlý zisk 312 390 Kč a do nákladů na obhajobu ve výši 14 217,50 Kč, vše včetně úroku z prodlení).

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení částečně úspěšný ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu (124 448,50 Kč), zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání (tarifní hodnota činí 50 000 Kč) a zcela úspěšný ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonnou vazbu (tarifní hodnota rovněž 50 000 Kč). Žalovaná byla částečně úspěšná ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby (žalobu v částce 14 217,50 Kč soud zamítl) a zcela úspěšná u nároku na náhradu ušlého zisku (312 390 Kč zamítnuto). Po srovnání tarifních hodnot byl žalobce úspěšný v rozsahu 41 % a žalovaná v rozsahu 59 %, soud proto přiznal žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 18 %. Náklady žalované tvoří dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tj. 6 paušálních nákladů po 300 Kč, z čehož 18 % činí 324 Kč.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Lhůta patnácti dnů odpovídá organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu a v rámci rovnosti účastníků byla stejná lhůty poskytnuta žalobci u náhrady nákladů řízení.

24. Proti rozsudku podal žalobce blanketní odvolání, které následně doplnil tak, že napadá výrok o nákladech řízení (s poukazem na jeho akcesoritu) a zamítavý výrok II pouze v rozsahu zamítnutí nároku na satisfakci za nemajetkovou újmu vzniklou trestním stíháním ve výši 210 000 Kč a nároku na ušlý zisk 312 390 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v této části zrušil, nebo změnil tak, že žalobě vyhoví. Ohledně ušlého zisku zdůraznil, že bylo prokázáno žalobce před vzetím do vazby podnikal, platil daně i pojištění, dosahoval zisk, má povolen pobyt právě za účelem podnikání. V podnikání by pokračoval, ale prokazování v horizontu roku je problematické, neboť málo kdo má nasmlouvané zakázky na celý rok, podstata jeho podnikání ani neumožňuje uvázání na jednoho zákazníka, navíc v případě podnikání příliš jistot není a v případě setrvání na požadavku soudu o prokázání budoucích zakázek by bylo v podstatě vyloučené, aby OSVČ získala odškodnění za ušlý zisk. Podnikání žalobce nebylo hypotetickým záměrem, jednalo se o poctivou a pravidelnou práci, kterou by vykonával i nadále nebýt nezákonného trestního stíhání, odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1430/13 a sp. zn. II. ÚS 321/98. Žalobce byl zbaven možnosti živit se podnikáním po celou dobu pobytu ve vazbě, soud tak mohl vyjít z průměrného výdělku osoby jeho zařazení a tuto mu přiznat za dobu trvání vazby (což by představovalo jistě částku vyšší, než požadoval žalobce), nebo žalobci mohl přiznat sumu vycházející z jeho dřívějších příjmů pro obdobné období, ačkoliv to žalobce nechtěl. S ohledem na nejistotu budoucích zakázek by se žalobce spokojil s odškodněním za tuto jednu zakázku. Žalobce nemohl uvést tvrzení o nákladech na spolupracovníky apod., neboť je přesně neznal, neměl stabilní partu, možná by někoho přibral, možná ne. V případě splnění zakázky by částka byla uhrazena a žalobce by hradil i náklady, požadavky soudu na jejich konkretizaci jsou extenzivní, ignorují realitu trhu či odporují provedenému dokazování, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 248/2013. Soud tak měl ohledně nákladů žalobce odškodnění snížit na základě vlastního uvážení. Nulové odškodnění není spravedlivé, odůvodnění soudního rozhodnutí představuje výpis argumentace, proč žádné odškodnění nepřiznat. Obvodním soudem přiznanou satisfakci za nemajetkovou újmu považuje za nízkou a nereflektující ekonomickou realitu v důsledku lpění na nepřiměřeně nízkých částkách přiznávaných judikaturou, akcentování důvodů pro nižší odškodné a bagatelizování faktorů pro vyšší odškodnění. Žalobce má za to, že jeho újmy si zaslouží mnohem vyšší odškodnění. Částka 40 000 Kč je poskytována v případě mnohem méně závažných trestných činů (např. věc řešena Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]). Poukázal na závažnost trestného činu, hloubku zásahu do psychiky člověka, který neměl problémy se zákonem, zasažení celé jeho rodiny v situaci, kdy žalobce byl živitelem rodiny. Žalobce tak považuje jím předkládanou srovnávací judikaturu za relevantní, zejména věc sp. zn. [spisová značka]. Žalobci se sice podařilo zachovat zdravé rodinné vztahy, ale jinak se jeho život obrátil vzhůru nohama, s důsledky trestního stíhání se potýká i po osvobození, ztratil radost ze života a důvěru v systém, žije v neustálém strachu ze zatčení, přišel o rok života, který strávil obavami o sebe a svou rodinu.

25. Žalovaná navrhla odvoláním napadený výrok potvrdit, neboť jej považuje za věcně správný. Částka přiznaná za nemajetkovou újmu je odpovídající a zamítnutí požadavku na ušlý zisk řádně odůvodněno. Judikatura uváděná žalobce ohledně ušlého zisku je nepoužitelná s ohledem na předmět řízení.

26. Městský soud v [adresa] jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) – po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadený rozsudek, včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a neshledal odvolání důvodným.

27. V odvolacím řízení oba účastníci shodně uvedli, že žalovaná již plnila dle výroku I napadeného rozsudku, žalobce vzal proto žalobu v rozsahu satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním (50 000 Kč s úrokem z prodlení) se souhlasem žalované zpět. Odvolací soud dodává, že tento postup je možný, neboť rozsudek soudu prvního stupně je ve vyhovujícím výroku o věci samé pravomocný jen co do rozhodnutí o úroku z prodlení z částek, do kterých byla žaloba zpět (tj. zákonný úrok z prodlení z částky 600 948,50 Kč za dobu od 12. 4. 2023 do 30. 11. 2023). Odvolací soud však není vázán rozsahem podaného odvolání tam, kde se rozhoduje o poskytnutí peněžité satisfakce nebo kde je soudem na místo peněžité kompenzace toliko konstatováno porušení práva [viz rozsudek Nejvyššího soudu dne 19. 11. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 373/15].

28. Odvolací soud proto postupoval dle § 222a odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek v rozsahu zpětvzetí zrušil a řízení zastavil (výrok I).

29. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry, které tak mohly být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu a na které lze pro stručnost odkázat.

30. Rovněž právní hodnocení zjištěného skutkového stavu, tak jak je provedl obvodní soud, je naprosto správné; soud prvého stupně při svém rozhodnutí respektoval judikaturu Nejvyššího soudu i zásady v ní uvedené, provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 a § 157 o.s.ř. a zcela zřetelně vyložil, kterými úvahami plynoucími z dokazování se při svém rozhodnutí řídil. Odvolací námitky jsou pouhou polemikou s odůvodněním přezkoumávaného rozhodnutí, nad to na základě tvrzení odporující skutkovým zjištěním soudu. Ušlý zisk 31. Žalobce v žalobě požadoval ušlý zisk za konkrétní zakázku, kterou s ohledem na umístění do vazby nemohl dokončit. Odvolací soud v tomto směru odkazuje judikaturu citovanou již obvodním soudem, podle které ušlý zisk musí být vždy specifikován konkrétně. V tomto případě je předmětem řízení tvrzený ušlý zisk z jedné konkrétní smlouvy. Tímto žalobním požadavkem je soud vázán a nebylo možné, aby zvažoval, zda žalobci nepřizná ušlý zisk na základě jiného skutku – tedy např. jeho průměrný výdělek za celé období vazby, nebo obvyklý výdělek v dané oblasti podnikání, neboť takový nárok předmětem řízení nebyl. Námitky týkající se nemožností prokázat nasmlouvání práce na rok dopředu se tak zcela míjí předmětem tohoto řízení. Stejně tak je neaplikovatelná žalobcem uváděná judikatura, která dopadá na odlišné situace. Na žalobce nebylo kladeno nesplnitelné důkazní břemeno, neboť soud chtěl znát jen jeho obvyklé a zde očekávatelné náklady, z nichž nepochybně již část stejně musel vynaložit (odvolací soud podotýká, že při žádosti o osvobození od soudních poplatků žalobce v daňovém přiznání uvedl, že náklady spojené s příjmy přesahují 50 %). Příčinou nezákonného odsouzení žalobce ani nebylo bylo chování státu v době totality a žalobce ani nebyl ve stavu důkazní nouze (absentovala již samotná tvrzení), natož aby byl stav procesní nouze žalobce vyvolán stejnou příčinou jako samotné trestní stíhání. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 248/2013, tak odvolací soud má za to, že žalobce prokázal, že měl za úplatu zhotovit dílo, které nedokončil v důsledku trestního stíhání (vzetí do vazby), spornou však je výše (existence) tohoto ušlého zisku (viz dále).

32. K tvrzení, že žalobce byl živitelem rodiny lze dodat, že se jedná o skutkovou verzi, která nemá oporu ve skutkových zjištěních soudu. V době zadržení a výkonu vazby byl žalobce bezdětný, žil jen se svou partnerkou (současnou manželkou), která provozuje vlastní podnikatelskou činnost ([činnost]), a v době zadržení uváděl, že pracuje jen příležitostně.

33. Odvolací soud má (na rozdíl od soudu prvního stupně) za to, že nebylo nutno vyžadovat další podrobnosti týkající se okolností uzavření smlouvy, když dle výsledků dokazování žalobce prokázal, že mu byla doručena nabídka a že práci na díle zahájil (tj. faktická akceptace nabídky). Odvolací soud také ani žádné důvody neplatnosti smlouvy neshledal. Žalobce vypověděl (č.l 104 spisu), že ze sjednané ceny by dostal asi polovinu a o tu by se rozdělil s partou brigádníků. Současné odvolací námitky o tom, že žalobce nemohl tvrdit, jaké náklady by byly na brigádníky a kolik by jim zaplatil, jsou jen polemikou s vlastní výpovědí žalobce a míjí se i zjištěním, že dle smlouvy měly být práce zahájeny 1. 5. 2021, žalobce byl zadržen 20. 6. 2021 a dílo mělo být dodáno 30. 7. 2021. Výpověď žalobce, že ze sjednané odměny nic nedostal, byla vyvrácena svědkyní – manželkou žalobce. Nutno podotknout, že tvrzení žalobce o výdělcích byla v průběhu času zcela nekonzistentní. Stejně tak skutečnost, že žalobce ve svých žalobních tvrzeních pominul, že cena díla nebyla sjednána jen jako odměna pro něj (ačkoliv vypověděl, že by dostal polovinu a z té by hradil brigádníků a náklady) a že zatajil, že mu objednatel zisk ze sjednané smlouvy po propuštění z vazby vyplatil, otřásly důvěrou v soudu ve věrohodnost žalobce a oprávněnost uplatněného požadavku.

34. Odvolací soud se uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobce v souvislosti se smlouvou o dílo ze dne 28. 4. 2021 obdržel sjednanou cenu očištěnou od nákladů. To, že by jeho zisk z uvedené smlouvy byl vyšší v případě absence trestního stíhání, zůstalo pouze v rovině hypotetických tvrzení v nedostatečné formě, když žalobce přes poučení dle § 118a o. s. ř. nedoplnil tvrzení o reálných nákladech spojených s tímto dílem. K nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání 35. V rámci odškodňovacího řízení se neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, to tím spíše, jedná-li se o obvinění liché.

36. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 OdpŠk, jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Ustanovení § 31a OdpŠk hovoří pouze o tom, že zadostiučinění musí být přiměřené, samotné určení formy a případně výše však ponechává na volném uvážení soudu. Soud je při úvaze o přiměřenosti výše finančního odškodnění povinen vycházet z úplně zjištěného skutkového stavu a opírat se o zcela konkrétní a přezkoumatelná hlediska, kterými jsou především závažnost nemajetkové újmy a ověřené okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2290/2007). Soudy při stanovení formy (případně výše) zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s tím, že již poskytnuté satisfakce ve formě konstatování porušení práva a omluvy nejsou dostatečné k odčinění nemajetkové újmy žalobce, a je tak na místě poskytnutou relutární zadostiučinění.

37. Otázka výše zadostiučinění v penězích se tedy vždy odvíjí od okolností každého konkrétního případu, a proto ji nelze vyřešit souhrnně pro všechna trestní řízení, která byla posléze zastavena. Byť je tedy paušalizace výše přiměřeného zadostiučinění vyloučena, tak to neznamená, že nelze stanovit obecná kritéria, k nimž soudy přihlížejí. Navíc existují určité následky nezákonného trestního stíhání, které se v takových případech zpravidla vyskytují. Je pak znovu na soudu, aby zvážil, jak intenzivně (či v jakém rozsahu) byla tato kritéria v konkrétním případě naplněna a vedle toho vzal do úvahy okolnosti, za nichž k újmě došlo.

38. Mezi tato kritéria přitom patří povaha trestní věci (přičemž újma bude obecně větší při trestním stíhání pro zločin vraždy než v případě majetkových trestných činů), délka trestního řízení (která může způsobovat nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka - viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010, na druhou stranu postupem času lze i uvažovat i o možném poklesu újmy v průběhu plynutí času) a následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby (typicky narušení profesní, soukromé, rodinné i jiné sféry života osoby). Ty ovšem mohou být potlačeny nebo zvýrazněny podle intenzity naplnění prvých dvou kritérií. Vedle toho je však třeba vzít v úvahu i okolnosti, za nichž k nemajetkové újmě došlo, tedy zda případně nebylo trestní stíhání zahájeno zjevně bezdůvodně, zda poškozený neměl svůj podíl na trestním stíhání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

39. Povaha trestní věci. Pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě. Žalobce byl v posuzovaném případě stíhán pro trestný čin vraždy, byl ohrožen trestem s vysokou trestní sazbou odnětí svobody (jiný druh trestu i přes předchozí bezúhonnost žalobce byl vyloučen), jedná se tedy z tohoto pohledu o nejzávažnější trestný čin, který je spojen se společenským stigmatem. Odvolací soud však dodává (s ohledem na srovnávací materiál), že ještě s větším odsouzením ze strany společností čelí ti obvinění, u nich je dán blízký vztah k oběti (tj. např. vražda manžela, rodiče či jiného příbuzného).

40. Délka trestního řízení. Toto kritérium zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Obvodní soud správně uzavřel, že se jedná o délku délce řízení 1 rok, po kterou byl žalobce v nejistotě, jak trestní řízení dopadne.

41. Podle ustálené soudní praxe totiž poškozený pociťuje újmu nejvíce, jestliže byl vydán zprošťující rozsudek pro důvody uvedené v § 226 písm. a) a b) tr. řádu, tedy že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán, nebo že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4280/2011, nebo nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 590/08). Tato zvýšená újma v posuzovaném případě dána není.

42. Stejně tak se nejednalo o řízení zjevně bezdůvodné (žalobce jako pachatele označila svědkyně celé události), poškozený nezavdal příčinu k zahájení trestního stíhání a postup [orgán] v trestním řízení nebyl excesivní.

43. Ohledně následků způsobených v trestním řízení v osobnostní sféře poškozené osoby (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2773/2011) lze zcela odkázat na přezkoumávaný rozsudek včetně závěru, že okolnosti posuzované v rámci tohoto kritéria musí žalobcem tvrzeny a prokazovány, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2555/2010).

44. Ke zdůrazňování bezúhonnosti poškozeného odvolací soud připomíná, že podle recentní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2584/2018) zohledňování předchozí trestné činnosti v neprospěch nezákonně trestně stíhaných osob představuje dvojí potrestání jednání, které bylo již dříve trestní soudem posouzeno, byl uložen trest, který účastník vykonal, čímž splnil svůj dluh vůči společnosti. Myšlenku, že trestaná osoba bude případné další trestní stíhání vnímat méně úkorně s ohledem na svou dřívější zkušenost s trestní justicí, je proto nutné odmítnout (analogicky lze aplikovat i závěry např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2586/2016, a v něm uvedenou judikaturu) a proto tento prvek (trestní bezúhonnost) nemá na úvahu ohledně následku trestního stíhání a výši satisfakce žádný vliv. Míra nejistoty se může v průběhu řízení měnit a v tomto případě byl žalobce hned prvním rozsudkem obžaloby zproštěn. Naopak v případě osob v rámci nezákonného trestního řízení odsouzených (a to dokonce pravomocně) lze pravidelně shledávat zvýšení stresu, nejistoty.

45. Každé odškodňované trestní stíhání je originální (jedinečné) a každý nezákonně stíhaný z pochopitelných důvodů vnímá své vlastní stíhání úkorněji a tíživěji než stíhání jiného, zároveň je však na místě uvést, že posuzované trestní stíhání a zjištěné dopady do sféry žalobce co do povahy a rozsahu nijak výrazně nevymykají tomu, s čím se odvolací soud ve své odškodňovací praxi obvykle setkává a kvůli čemu by se odškodnění mělo výrazně odchýlit od rozhodovací praxe. Srovnání 46. Odvolacího soudu je známo z jeho činnost vyjma 3 kauz zmíněných již obvodním soudem (sp. zn. odvolacího soudu [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) dalších 8 řízení o odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro úmyslný trestný čin proti lidskému životu. Odvolací soud případy řadí v časové ose od nejmladšího po nejstarší, přičemž případná ještě starší rozhodnutí nelze považovat již jen z časových důvodů za relevantní, neboť nezobrazují recentní judikatorní vývoj a neumožňují poskytnout poškozeným odškodnění, jaké ve stejném období dosahují jiní obdobně poškození.

47. Ve věci odškodňované Městským soudem v [adresa][Anonymizováno]pod sp. zn. [spisová značka] byla žena stíhána pro organizátorství pokusu zločinu vraždy dle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku (měla si objednat vraždu manžela), trestní stíhání trvalo 3 roky a 5 měsíců, vazební stíhání 957 dnů, po propuštění z vazby jí byl na 11 měsíců uložen zákaz vycestování, byla nucena se zdržovat v místě bydliště a nosit elektronický náramek, musela složit kauci 10 000 000 Kč, zproštěna byla dle § 226 písm. c) trestního řádu. Byť poškozené hrozil jeden z vůbec nejpřísnějších trestů (trest odnětí svobody od 15 do 20 let nebo výjimečný trest), jednalo se trestnou činnost, jež v očích veřejnosti způsobuje zvýšení společenského odsouzení, a to nejen proto, že se jednalo o zvlášť závažný zločin, ale navíc se ho měla dopustit na osobě blízké. Poškozená byla v trestním řízení dvakrát uznána vinnou (v souhrnu 12 měsíců) a byl jí uložen trest 16 let odnětí svobody a vysoký peněžitý trest (1 až 3 mil. Kč). Zasažena byla i po pracovní stránce, lidé její služby odmítli s tím, že ji nemohou jako trestně stíhané důvěřovat; s ohledem na povahu skutku, jenž jí byl kladen za vinu, její další zaměstnání v [obor], bylo nepravděpodobné. Poškozená, té doby bezúhonná, vysokoškolsky vzdělaná, byla v důsledku trestního stíhání zasažena i na svém dobrém jméně a cti, neboť celá trestní kauza byla medializována, v důsledku trestního stíhání si změnila příjmení. Poškozená byla podstatně zasažena v rodinném a sociálním životě, přišla o možnost podílet se na výchově nezletilého syna, přerušila společenské kontakty a stranila se společnosti. Újma na zdraví byla rovněž (jako v posuzovaném případě) uplatněna samostatně. Přiměřená satisfakce byla určena částkou 400 000 Kč. Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2025 sp. zn. [spisová značka]. Podobnost je dána jednak charakterem zločinu, dále tím, že rodiny poškozených ustály trestní stíhání, obdobné byly i následky jako frustrace a nejistota, zdravotní problémy (které jsou však odškodňovány samostatně). Žalobci však hrozil nižší trest, míra odsouzení za pokus vraždy manžela ze strany společnosti je vyšší než u cizí osoby, žalobce byl stíhán kratší dobu (a to i vazebně), nebyl následně limitován v pohybu, nebyl vyloučen z péče o své nezletilé dítě, nebyl po pracovní stránce zcela vyloučen z dosavadního předmětu podnikání, kauza nebyla ani medializována, nebyl donucen si změnit příjmení, nadto žalobce nikdy nebyl odsouzen, takže negativní následky u zdejšího žalobce jsou významně nižší.

48. Ve věci vedené Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla poškozená stíhána pro zvlášť závažný zločin zbavení osobní svobody s následkem smrti dle § 170 odst. 1, 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství, a trestní stíhání trvalo 1 rok a 6 měsíců (tedy dobu delší než u zdejšího žalobce), z čehož vazebně pak 253 dnů + 95 dnů musela strpět opatření nahrazující vazbu (tento rozdíl není podstatný s ohledem na to, že nárok za vazbu byl odškodňován samostatně), skončilo zproštěním obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu (tedy sám důvod zproštění je důvodem pro navýšení satisfakce), poškozená byla ohrožena podobným trestem jako zdejší žalobce (8 až 16 let). Poškozená již před zahájením tohoto trestního stíhání trpěla nespavostí a poruchou soustředění, což její újmu oproti zdejšímu žalobci snižuje. Poškozená v době vzetí do vazby pečovala o nezletilé dítě, což činí újmu zásadnější než u žalobce, který v době trestního stíhání o žádné dítě nepečoval (ani žádné neměl). Poškozenou poškodilo rovněž to, že zadržena před kolegy a klienty, kauza byla medializována, postižena byla i rodina žalobkyně (manžel a nezletilá dcera), informace o trestním stíhání se dostala i do školy dcery. Matka poškozené v té době onemocněla onkologickým onemocněním a žalobkyně pro ni nemohla být oporou, stejně tak pro dceru řešící svou pohlaví identifikaci, žalobce pak nebyl trestním stíháním zasažen v období, které by bylo vyhroceno i těchto jiných důvodů, což jeho újmu oproti následkům pro zde srovnávanou poškozenou umenšuje. Po skončení trestního stíhání si poškozená v důsledku chování okolí změnila své jméno i příjmení a musela se přestěhovat do jiného města. Přiznaná satisfakce činí 150 000 Kč.

49. Ve věci vedené Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl poškozený stíhán pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, 3 písm. j) trestního zákoníku ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, za který mu hrozil trest 15-20 let nebo výjimečný trest, čímž je posuzovaný případ srovnatelný se zdejší kauzou. Zásadní rozdíl je v tom, že trestní stíhání tamního žalobce trvalo podstatně déle (6 let) a významným způsobem zasáhlo do cti a dobré pověsti žalobce, jakož i do jeho osobního, soukromého, rodinného a pracovního života. Dopady do života tamního žalobce byly horší s ohledem na jeho velmi nízký věk – v době zahájení trestního stíhání byl žalobce studentem maturitního ročníku, neměl zkušenost s dospělým životem a ze dne na den byl vytržen z rodinného prostředí a umístěn do vazby na cca 1 rok a téměř 5 měsíců, nebylo mu umožněno maturovat. Nadto tamní žalobce byl 2krát pravomocně odsouzen (jednou na 16 let odnětí svobody a jednou na 13 let odnětí svobody) a dvakrát nastoupil výkonu trestu (na 10 měsíců a na cca 2 měsíce), což jeho újmu zásadním způsobem navýšilo oproti zdejšímu žalobci. V soudním řízení docházelo k soudnímu pin-pongu (vrchní soud opakovaně rušil zprošťující rozsudky), zasáhnout musel Ústavní soud. Zejména pak žalobce velmi zasáhlo zdůvodnění finálního rozhodnutí, kdy předseda odvolacího senátu veřejně sdělil, že vše svědčí o vině žalobce, ale s ohledem na názory Ústavního a Nejvyššího soudu nemá jinou možnost než odvolání proti zprošťujícímu rozsudku zamítnout, čímž se posuzovaný případ rovněž zásadně liší, i když důvody pro zproštění byly stejné (§ 226 písm. c/ trestního řádu). Trestní stíhání mělo vliv i na osobnost žalobce, stal uzavřeným introvertem, změnil příjmení. Trestní stíhání ovlivnilo žalobce i ve výběru práce, neboť jeho jméno i obličej jsou veřejně známy, případ patří k nejznámějším trestním kauzám posledních 10 let. Případ byl neobvykle rozsáhle medializován, k čemuž přispěl (o svém případu napsal knihu) a jeho rodina provozovala internetové stránky, na kterých kauzu prezentovala, avšak soud zohlednil veřejné zdůvodnění konečného rozhodnutí, jemuž byla přítomna média, které vedlo k významné dehonestaci žalobce v podobě obrazu vraha uniknuvšího spravedlnosti, který se v životě žalobce promítá i v následujících letech. Újma tamního žalobce tak byla oproti zdejšímu žalobci zásadně navýšena jednak výrazně delší dobou trestního stíhání (5 let a dva měsíce), žalobce byl výrazně nižšího věku, zásadně byl omezen ve výběru povolání v důsledku trestního řízení, byl dvakrát pravomocně odsouzen k vysokým trestům odnětí svobody (z čehož cca 1 rok vykonal) a celá kauza byla medializováno, navíc řízení bylo stiženo řadou pochybení a u žalobce ani něj nedošlo ke konečnému očištění jeho jména. Přiznaná satisfakce náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v celkové výši 1 000 000 Kč.

50. Ve věci vedené Městským soudem pod sp. zn. [spisová značka] byla poškozená 2 roky a 3 měsíce (tedy dobu více než dvojnásobnou) stíhána pro trestný čin vraždy spáchaný ve formě účastenství dle § 10 odst. 1 písm. b) k § 219 odst. 1, 2 písm. h) trestního zákona s trestní sazbou 12 - 15 let, trestní stíhání bylo zastaveno dle § 223 odst. 1 trestního řádu z důvodu § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu pro promlčení, avšak dle odůvodnění trestních rozhodnutí prvostupňový soud neměl za prokázanou nejen majetkovou motivaci jednání žalobkyně, nýbrž ani to, že se žalobkyně na vraždě jakýmkoli způsobem podílela, odvolací soud doplnil, že souhlasí s hodnocením důkazů a zdůraznil, že vzhledem k osobnosti žalobkyně je takřka vyloučené, aby byla iniciátorkou. Žalobkyně tak sice na projednání věci netrvala, ale vrchní soud v odůvodnění výslovně uvedl, že odvolání státního zástupce, který nenavrhl žádné doplnění dokazování, mu nedává prostor pro zrušení rozsudku. Skutek je obdobný jako skutek, za nějž byl stíhán zdejší žalobce, ale vražda manžela je spojena s vyšším stupněm společenského odsouzení. Zásadní rozdíl je též v tom, že případ tamní žalobkyně byl značně medializován, což způsobilo její společenskou stigmatizaci., došlo i ke zhoršení rodinných vztahů se synem, poškozené tak byl zcela odepřen kontakt s vnoučaty, čímž jsou negativní následky horší než u zdejšího žalobce. Poškozená nebyla stíhána vazebně (protože však v případě žalobce byl tento nárok samostatně odškodněn, nepovažuje odvolací soud tento rozdíl za podstatný), na rozdíl od žalobce se v důsledku trestního stíhání straní společnosti. Srovnávaná kauza se pak liší zejména v tom, že poškozená je vyššího věku a trestní stíhání bylo zahájeno až 19 let po vraždě. Žalobkyně namítá existenci újmy na zdraví, stejně jako žalobce ve zdejším případě, následky v podobě újmy na zdraví jsou stejně jako v posuzovaném případě předmětem samostatného řízení. Přiznána byla satisfakce 100 000 Kč. Dovolání i ústavní stížnost žalobkyně byly odmítnuty (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 905/2024 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2825/24).

51. V řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla odškodňována poškozená za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin vraždy podle ustanovení § 140 odst. 1 tr. zák. a pro další trestné činy vraždy podle ustanovení § 140 odst. 2, 3 písm. h), j) trestního zákoníku, které trvalo 1 rok, 11 měsíců a 6 dnů (tedy dobu zhruba dvojnásobnou oproti žalobci), důvod zproštění stejný (resp. využití zásady in dubio pro reo). Újma žalobkyně je zhoršena tím, jež se vytýkaného jednání měla dopustit při výkonu zaměstnání [funkce] a nadto se mělo jednak o 6 dobře naplánovaných vražd, zatímco v případě žalobce byl obviněn z běžného konfliktu, jehož vyústěním byla jedna smrt. Byť tedy jsou oba skutky veřejnosti vnímány jeho zvlášť závažné, tak v případě žalobkyně je morální odsouzení veřejností mnohem hlubší. Žalobkyni hrozil nejen výjimečný trest, ale též značná náhrada újmy. Žalobkyně byla stíhán vazebně celkem 14 měsíců. Také následky trestního stíhání na osobu a život žalobkyně jsou mnohem horší: Žalobkyně nucena ukončit pracovní poměr a pro výkon své profese [funkce] na [místo] je diskvalifikována až do konce svého pracovního života. Výraznou medializací posuzovaného trestního stíhání došlo i k významnému zásahu do rodinného života a ztráty dobré pověsti žalobkyně. Trestním stíháním žalobkyně byl výrazně narušen její dosavadní život, žalobkyně byla dotčena prakticky ve všech myslitelných sférách, tedy jak ve sféře osobní, tak i rodinné (narušení vztahů s dcerou i bratrem), pracovní (nutnost nalézt si zcela jiné pracovní uplatnění mimo dosavadní odbornou kvalifikaci a obor) a společenské (nutnost změnit zcela zásadně místo bydliště a v té souvislosti i okruh známých a přátel, s nimiž se žalobkyně stýká); žalobkyně musela začít prakticky nový život na jiném místě a v jiném zaměstnání, přesto je stále některými lidmi vnímána jako vinná. Následkem trestního stíhání se u žalobkyně rozvinula psychická porucha (odškodňováno samostatně). Případ poškozené tak je v souhrnu všech zkoumaných aspektů zjevně závažnější, a to jak co do charakteru stíhané trestné činnosti, tak i co do konkrétních dopadů posuzovaného trestního stíhání do života žalobkyně, proto tamní odvolací soud vysvětlil, že je namístě poskytnutí vyššího peněžitého zadostiučinění, než jakého se dostalo poškozeným ve srovnávaných věcech, což platí i pro zde projednávaný případ. Tamní žalobkyni byla přiznána satisfakce 700 000 Kč.

52. V řízení vedeném u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žádal poškozený satisfakci za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním pro trestný čin vraždy dle § 219 odst. 1, 2 písm. b) a h) trestního zákona spáchaného ve spolupachatelství, zproštěn byl dle stejného ustanovení jako zdejší žalobce. Trestní stíhání bylo delší (3 roky a 9 měsíců), celá kauza byla silně medializována (a to včetně uvedení jména poškozeného), což újmu poškozeného umocnilo oproti zdejšímu žalobci. Poškozený nebyl stíhán vazebně (avšak zdejší žalobce byl za újmu způsobeno vazbou zvlášť odškodněn), byl dotčen ve sféře cti, důstojnosti, dobrého jména, sociálního a rodinného života. Přiznána byla satisfakce v celkové výši 80 000 Kč. Dovolání poškozeného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

53. Ve věci řešené rozsudkem Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] žádal poškozený satisfakci za nezákonné trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku, za který hrozil trest odnětí svobody 10 až 18 let, a od změny právní kvalifikace dne 13. 5. 2016 podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) trestního zákoníku, vždy ve stádiu pokusu. Od změny právní kvalifikace byl ohrožen trestem odnětí svobody ve výměře 15 až 20 let nebo trestem výjimečným. Bezúhonný poškozený byl dobu více než rok a půl stíhán vazebně (zdejší žalobce 9 měsíců), trestní stíhání rovněž nebylo medializováno. Povaha trestného činu je svým charakterem stejná je v případě zdejšího žalobce, avšak trestní stíhání tamního poškozeného bylo delší (trvalo 2 roky a 3 měsíce). Shodný byl důvod zproštění – dle § 226 písm. c) trestního řádu. I újma poškozeného měla obdobný charakter, konkrétně bylo zasaženo do práva poškozeného na jeho osobní a rodinný život, zejména však oproti zdejšímu žalobci nemohl pečovat o nezletilé děti (přišel i o první školní den dítěte), na rozdíl u zdejšího žalobce došlo k poškození dobré pověsti v místě jeho bydliště, v malé obci, kde byl zadržen. Poškozenému byla přiznána satisfakce 70 000 Kč.

54. Rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 10. 2014, č. j. [spisová značka], bylo rozhodováno o satisfakci za nezákonné obvinění z trestného činu vraždy, poškozené hrozil trest odnětí svobody v délce trvání 10 až 15 let, eventuálně i trest výjimečný, trestní stíhání trvalo rok, byla stíhána též vazebně (jako zdejší žalobce), věci se dostalo výrazné negativní publicity a byla výrazně dotčena čest i soukromí poškozené. Případ se odlišuje zejména tím, že poškozené bylo kladeno za vinu, že společně s další osobou uškrtila svého manžela vhodila ho do [místo] [adresa]. Tedy charakter uvedeného činu nejen že naplňuje znaky jednoho z nejhorších trestných činů, ale je spojen i s vyšším stupněm společenského odsouzení než v případě žalobce, nadto případ byl silně medializován včetně zveřejnění fotografií poškozené. Přiznána byla satisfakce 100 000 Kč.

55. K věci zmínění již obvodním soudem (vedené u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]) odvolací soud dodává, že srovnávaný případ se lišil zejména v tom, že tamní poškozená (rovněž stíhána pro vraždu též vazebně 486 dnů a trestní stíhání bylo dvojnásobně dlouhé) byla pravomocně odsouzena pro zločin zabití ve stádiu pokusu a část trestu odnětí svobody si vykonala, navíc v důsledku tohoto odsouzení jí rovněž nezákonně byla přeměněn podmíněný trest odnětí svobody na nepodmíněny, v důsledku čehož byla vyloučena z péče o nezletilé děti, kauza byla medializována, zproštěna byla dle § 226 písm. b) trestního řádu. Přiznána byla satisfakce 84 000 Kč. Dovolání i ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] byly odmítnuty (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.[spisová značka] a Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]).

56. Sám žalobce žádné přesvědčivé srovnání s jiným obdobným případem, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka, neprovedl. Odkázal sice na věc řešenou rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 29. 3. 2010, č. j. [spisová značka], avšak tamnímu poškozenému bylo přiznáno odškodnění ve výši 150 000 Kč za nezákonné trestní stíhání pro trestný čin vraždy, za což poškozenému hrozil trest odnětí svobody v trvání 10 až 15 let. Zásadní rozdíl je v tom, že trestní stíhání tamního poškozeného (který byl rovněž ve vazbě) trvalo výrazně déle (přes 4 roky a 9 měsíců), věc byla medializovaná a odvolací soud výslovně odůvodnil výši částky porušením presumpce neviny v trestním řízení, čímž se uvedená věc zásadně odlišuje od zde projednávaného případu.

57. Ve věci rozhodnuté Krajským soudem v [adresa], Pobočka [adresa],[Anonymizováno]rozsudkem ze dne 9. 9. 2015, č. j. [spisová značka], byl tamní žalobce stíhán zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1, 3 trestního zákona (pozn: oběť zemřela), byl omezen na osobní svobodě včetně vazby, trestní stíhání trvalo 1 rok a 2 měsíce, v tomto směru se jedná o podobné znaky. Avšak ke zproštění došlo dle § 226 písm. a) trestního řádu a celá kauza byla medializována včetně uvádění celého jména, bydliště a fotografií poškozeného, navíc obětí byl blízký příbuzný žalobce (strýc). Poškozený tak čelil útokům ze strany spoluobčanů včetně výhružných zpráv, bývalá manželka mu zakazovala styk se synem, došlo k přerušení/ukončení spolupráce s obchodními partnery, žalobci se zhoršil zdravotní stav, u jeho matky vlivem stresu propukla depresivní porucha, zhoršil se zdravotní stav jeho sestry, došlo k narušení vztahu s bratrem. Újma žalobce pak byla umocněna právě tím, že se skutek stal v malé obci, kde žalobce žil, a kde se všichni lidé navzájem znali. Jednání [orgán] při omezení žalobce na osobní svobodě bylo neprofesionální. Při stanovení výše satisfakce pak soudy akcentovaly právě to, že tamní poškozený nebyl ušetřen projevům společenského odsouzení a pocitům zostuzení, neboť setrvával ve svém bydlišti, byl vystaven bezprostředním atakům spoluobčanů. V podstatných znacích se tak uvedená věc odlišuje, neboť žalobce je v [adresa] v podstatě neznámým, jeho případ medializován nebyl a obětí trestného činu ani nebyla osoba blízce příbuzná, nebyl zjištěn neprofesionální zásah [orgán].

58. Ve věci řešené Krajským soudem v [adresa], pobočka v [adresa], pod sp. zn. [spisová značka], bylo žádáno odškodnění za nezákonné trestní stíhání pro nedbalostní přečin, tedy případ, který se v podstatných znacích zde posuzované věci ničím nepodobá. Navíc tamní soudy konstatovaly, že se jedná o ojedinělý případ s výjimečně vysokým zásahem trestního řízení do osobního, rodinného, profesního i společenského života žalobce, což posuzovanou věc rovněž odlišuje. Stejně jako délka trestního řízení (4 roky) a fakt, že tamní poškozený byl pravomocně odsouzen po dobu delší jednoho roku.

59. Věc rozhodnutá rozsudkem Krajského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] se rovněž v zásadních prvcích liší. Tamní žalobce byl stíhán za usmrcení ročního dítěte při dopravní nehodě, byl opakovaně odsouzen, a to včetně pravomocného odsouzení, kdy si část trestu i odpykal (zejména zákaz řízení vozidel mu značně zkomplikoval život), až po zásahu Ústavního soudu byl zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu. Trestní stíhání trvalo výrazně déle (3 roky a 4 měsíce), případ byl medializován včetně fotografie žalobce a celého jména a rozsáhlých internetových diskusí, újmu žalobce umocňovaly mediální výstupy soudců NS. V podstatných znacích se tato věc s projednávaným případem tedy ničím neshoduje.

60. Žalobce namítá, že soud bagatelizuje dopad trestního stíhání na život žalobce. Přitom sám žalobce vypověděl, že před svým zadržením vydělával cca 30 000 Kč měsíčně a v době svého výslechu soudem (r. 2024) cca 60 000 Kč měsíčně. V době vzetí do vazby byl žalobce svobodný a bezdětný, po skončení trestního stíhání (v roce 2023) se svou dlouholetou partnerkou uzavřeli formální sňatek a narodilo se jim dítě ([Datum narození]). Rodina žalobce žije v [stát] a žádný dopad trestního stíhání na vztah s touto jeho rodinou nebyl tvrzen. Pokud bylo namítáno, že manželka žalobce po skončení trestního stíhání otěhotněla a potratila, tak odvolací soud zdůrazňuje, že příčiny potratu jsou různorodé a mohou být na straně plodu, matky, nebo kombinované a nelze shledávat přímou příčinnou souvislost jen na základě časového údaje o tom, že tato špatná událost nastala po nezákonném trestním stíhání žalobce. Nadto nelze pominout, že potomek se manželům narodil [číslo] měsíců po skončení trestního stíhání (což dokládá jen krátkodobý negativní účinek na manželku). Žalobce sice tvrdí, že ztratil důvěru v právní systém v České republice, má obavy, aby nebyl znovu zatčen, ale přesto zde i nadále žije, ačkoliv zde v době skončení trestního stíhání neměl žádné kořeny ani zázemí. Žalobce i jeho manželka jsou cizinci, trvalý pobyt mají na [stát], kde mají i živnostenské oprávnění (a kde ostatně žalovaný podává daňové přiznání platí daně), nejsou s Českou republikou nijak svázáni (původní rodina žalobce žije v [stát], děti jeho manželky na [stát]), v době zahájení trestního řízení zde žalobce dle vlastní výpovědi kromě manželky nikoho neznal. Kauza žalobce nebyla nijak medializována, nebyl tak v důsledku mediální proslulosti donucen změnit si jméno či bydliště, nemusel změnit ani svou živnost. Aniž tedy odvolací soud chce bagatelizovat dopady nezákonného trestního stíhání na žalobce a jeho život, tak musí konstatovat, že žalobce byl zcela zásadně zasažen především výkonem vazby (viz jeho výpověď). Podstatné změny tak nastaly především v osobnosti žalobce a jeho zdravotním stavu (což je odškodňováno samostatně – požadavky na odškodnění za rozvoj psychické poruchy ve výši 534 930 Kč a za onemocnění diabetem ve výši 196 141 Kč byly vyloučeny k samostatnému projednání, viz č.l. 170; nárok na odškodnění za atopickou dermatitidu byl uspokojen).

61. Odvolací soud tak uzavřel, že dopady trestního stíhání na žalobce (nepočítaje újmy na zdraví, které nejsou předmětem tohoto řízení, a újmy způsobené vazbou, která je rovněž odškodněna samostatně) se projevily typickými znaky, nepůsobily nijak extenzivně oproti srovnávaným případům a neměly nijak zásadní vliv ani na životní rozhodnutí žalobce ani na jeho životní dráhu.

62. K námitce, že jsou v České republice osobám poškozeným nezákonným trestním stíháním obecně poskytovány malé částky lze dodat, že přístup, kdy je zahájení trestního stíhání, jež neskončilo odsuzujícím rozsudkem, pokládáno na roveň nezákonného rozhodnutí, je přístupem velmi velkorysým, k němuž dospěl dovolací soud rozšiřujícím výkladem zákona, přičemž ani Úmluva na něco takového vůbec nepamatuje (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1711/2015, popř. Vojtek, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 6). Každý si musí být vědom, že zahájení trestního stíhání neimplikuje závěr o spáchání trestného činu obviněným (tak plyne jak přímo z § 160 odst. 1 trestního řádu, tak z § 2 téhož zákona, ale zejména již z čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Právní řád a judikatura ovšem reflektuje skutečnost, že vedení trestního řízení negativně působí na soukromý a osobní život obviněného a dotýká se jeho cti a dobré pověsti, vrhá na obviněného špatné světlo (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Nelze popřít, že zásah do osobnosti nelze plně odčinit ani přiznáním relutární satisfakce, a to právě proto, že zásahem je dotčena jiná než majetková oblast (resp. v případě vzniku majetkové škody za ni stát odpovídá v plné výši a jedná se o samostatný nárok). Ostatně újma žalobci byla způsobena působením vícera samostatně odškodňovaných okolností (trestní stíhání a vazba), navíc se jedná o újmu komplexní (kdy část této újmy je odškodňována v samostatném řízení), proto nelze ani očekávat, že právě jen touto satisfakcí bude žalobce plně odškodněn (tj. komplexní odškodnění žalobci poskytne součet všech odškodňovaných újem).

63. Odvolací soud se s ohledem na shora uvedené ztotožnil se závěrem obvodního soudu o přiměřené satisfakci ve výši 90 000 Kč, přičemž žalovaná žalobci již poskytla žalobci částku 40 000 Kč a obvodní soud žalobci vyhovujícím výrokem přiznal dalších 50 000 Kč, proto jsou tento vyhovující výrok i zamítavé rozhodnutí o zbytku nároku (210 000 Kč) správné.

64. Shora pak odvolací soud vyložil, že též rozhodnutí o zamítnutí požadavku na ušlý zisk bylo správně a bezchybně odůvodněno, přičemž skutkový stav zůstal nezměněn.

65. O úroku z prodlení bylo rozhodnuto zcela korektně, nikdo z účastníků tuto část výroku rozhodnutí nenapadal, ani proti odůvodnění žádné námitky nevznesl. Odvolací soud v tomto rozsahu na rozsudek soudu prvního stupně zcela odkazuje.

66. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu meritorně přezkoumávaném postupem dle ust. § 219 o.s.ř.

67. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodoval dle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. za použití ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. Předmětem řízení bylo několik samostatných nároků, kdy co do požadavku na ušlý zisk byla zcela úspěšná žalovaná, avšak co do požadavku na náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním byl zcela úspěšný žalobce (viz shrnutí, včetně relevantní judikatury Ústavního soudu, v nálezu sp. zn. II. ÚS 3213/24); úspěšný byl rovněž co do úroku z prodlení z částek, do kterých byla žaloba brána zpět (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Ohledně požadavku na náhradu újmy způsobené vazbou byla důvodně podaná žaloba vzata zpět pro chování žalované, což platí i pro převažující část nákladů na obhajobu a pro nárok na náhradu újmy na zdraví, který nebyl vyloučen k samostatnému projednání.

68. Za tohoto stavu pak odvolací soud uzavřel, že s ohledem na objektivní kumulaci nároku při zohlednění pravidla úspěchu ve věci a pravidla procesního zavinění lze úspěch účastníků považovat za srovnatelný a žádný z nich tak právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení