25 Co 231/2021-358

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a Mgr. Lukáše Randy ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalovaným: 1. [ulice] [právnická osoba], a.s., [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně 1. žalované: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 1 139 449 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 18. 5. 2021, č. j. 7 C 342/2019-308, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 284 862,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku a v napadeném výroku II. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení 160 837 Kč vzniklých před soudem prvního stupně, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení vzniklých před soudem prvního stupně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně 1. žalované náhradu nákladů řízení 1 200 Kč, vzniklých před soudem prvního stupně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 15 924 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit 2. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení 9 907 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce.

VII. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 7 C 342/2019-308, uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 284 862,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení vše do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu vůči 1. žalované o zaplacení 1 139 449 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu vůči 2. žalovanému o zaplacení částky 854 586,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit 1. žalované náklady řízení ve výši 112 788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok IV.), dále uložil žalobkyni povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně 1. žalované náklady řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a povinnost nahradit 2. žalovanému náklady řízení 33 502 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

2. Proti shora uvedenému rozsudku, vyjma výroku I., podala odvolání žalobkyně, která nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně v bodě 30 rozsudku, tedy, že na základě dohody mezi 1. žalovanou a 2. žalovaným probíhala rekonstrukce střešní krytiny produkční stáje dojnic, kterou prováděl 2. žalovaný a za tímto účelem převzal staveniště, byl poučen o rizicích stavby a dodržování bezpečnosti práce s tím, že je povinen proškolit další osoby a současně byl proškolen o způsobu montáže pokládané krytiny. Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že by 2. žalovaný byl samostatným kvalifikovaným zhotovitelem stavby. Dle žalobkyně 2. žalovaný pracoval na základě pokynů a příkazů 1. žalované, která stavbu fakticky organizovala a 2. žalovaný poskytl pouze pracovní sílu. Navíc je držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání přípravné a dokončovací stavební práce a pro živnost zednictví ji má s odpovědným zástupcem s potřebnou kvalifikací. 2. žalovaný tak není stavebním podnikatelem a musel být nutně podřízen 1. žalované. Protokol o předání a převzetí pracoviště nesplňuje minimální zákonné náležitosti. 2. žalovaný nebyl dostatečně poučen o konkrétních rizicích při provádění demontážních a montážních prací na střeše předmětné stavby. Zpracovaný záznam 1. žalované o písemném informování o rizicích je nedostatečný a nemůže být postačujícím podkladem ke stanovení bezpečných pracovních postupů. Soud prvního stupně nesprávně posoudil proškolení dodavatele střešní krytiny společností [právnická osoba], neboť se týkalo pouze techniky manipulací s panely, nikoliv způsobu montáže a technologického či pracovního postupu, tedy dopravy na střechu, manipulace na střeše či způsob zajištění bezpečnosti při montážní práci. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že práce měla probíhat po dobu minimálně dvou měsíců, a proto měl být zajištěn na stavbě stavbyvedoucí, bezpečnost na střeše měla být zajištěna zábradlím s okapovou lištou při okraji střechy z obyčejných latí, aby nedošlo k uklouznutí a pádu poškozeného. 1. žalovaná rovněž neplnila své základní povinnosti, když neprováděla kontrolní činnost na staveništi a umožnila tak průběh prací nebezpečnými způsoby. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 832/2016. Dále žalobkyně nesouhlasí se spolupůsobením poškozeného na vzniklém následku v rozsahu 75 % spolu se závěrem soudu, že poškozený uklouzl a spadl ze střechy vlastní vinou z důvodu minimálně naprosto nevhodné obuvi. Poukázala na skutečnost, že za bezpečný výkon práce je primárně odpovědný zaměstnavatel, jeho prvořadou povinností je předcházet ohrožení života a zdraví při práci a na zaměstnance nelze přenášet důsledky vyplývající z rizika práce. Odmítnutí výkonu práce je právem a nikoliv povinností zaměstnance. Oba žalovaní neměli připustit, aby pracovníci za daných povětrnostních podmínek a bez osobních ochranných pracovních prostředků pracovali na stavbě. Žalovaní nezajistili bezpečnost svých zaměstnanců při výkonu práce, nesplnili svou povinnost zajistit, aby používali osobní, ochranné, pracovní prostředky, včetně pracovní obuvi. Pokud by tyto své povinnosti dodrželi, k pádu poškozeného ze střechy by nedošlo. Dle žalobkyně nebyl žádný prostor pro modifikaci škody soudem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v napadených výrocích změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné.

4. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl odvoláním napaden, a proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že na základě dohody o provedení díla (rekonstrukce) mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou probíhala výměna střešní krytiny produkční stáje dojnic 1. žalované, kterou prováděl 2. žalovaný. Ten převzal od 1. žalované staveniště, byl poučen o rizicích a přijatých opatřeních, dodržování předpisů bezpečnosti práce s tím, že je povinen proškolit další osoby. 2. žalovaný byl proškolen zároveň s poškozeným [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený [příjmení]“) o způsobu montáže pokládané krytiny jejím dodavatelem. Poškozený [příjmení] dne [datum] při pokládce nové krytiny spadl ze střechy a utrpěl vážná zranění. Poškozený byl v rozhodné době pojištěncem žalobkyně a ta na jeho léčbu vynaložila částku 1 139 449 Kč jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče. Poškozený [jméno] [příjmení] při výkonu práce na střeše (výše 3 m) neměl odpovídající pracovní oděv, na nohách měl tenisky. Dne [datum] mrholilo a byl silnější vítr, poškozený nebyl proti pádu nijak jištěn. Na střeše nebylo realizováno kolektivní zajištění ochrany proti pádu. Použití ochranných prostředků po poškozeném nikdo nevyžadoval a jejich absenci ani neřešil.

6. Se zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Na hodnocení skutkového stavu uvedeného soudem prvního stupně v čl. 31 odvolací soud odkazuje.

7. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s odůvodněním zamítnutí dalších důkazních návrhů 2. žalovaného soudem prvního stupně a na jeho správné odůvodnění v odstavci 32 rozsudku rovněž odkazuje.

8. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění; zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce„ dále jen„ zákoníku práce“) a zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, v platném znění k [datum] (dále jen„ zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“).

9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

10. Podle § 12 písm. b) a d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li b) o fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu d) fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí.

11. Podle § 13 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti ochrany zdraví při práci, tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12.

12. Podle § 101 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

13. Podle § 5 zákoníku práce, na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se tento zákon vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. Jestliže je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento pracovní poměr tímto zákonem.

14. Podle § 102 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

15. Podle § 104 odst. 1 a 2 zákoníku práce, není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie. V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

16. Dále soud prvního stupně věc správně posuzoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“).

17. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Žalobkyně žalobou uplatnila nárok na regresní náhradu ve smyslu § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Domáhá se po žalovaných náhrady nákladů léčení svého pojištěnce, poškozeného [jméno] [příjmení], který utrpěl újmu na zdraví pádem ze střechy, na které pracoval pro 2. žalovaného, bez zajištění bezpečnostních požadavků pro práci ve výškách 2. žalovaným. Pokud jde o charakter nároku zdravotní pojišťovny, odvolací soud se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně uvedenými v odst. 43 napadeného rozsudku, na které plně odkazuje, včetně uvedené judikatury.

21. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že 1. žalovaná není ve věci pasivně legitimována. 1. žalovaná a 2. žalovaný uzavřeli smlouvu o dílo ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. o. z. 2. žalovaný se zavázal pro 1. žalovanou dílo provést, a to demontáž a montáž střešních panelů na střeše produkční stáje pro dojnice, tedy prováděl dílo na své vlastní nebezpečí a náklady. Skutečnost, že k tomu použil stroj [anonymizováno] s nástavcem na zdvih břemen, který je ve vlastnictví 1. žalované, nemůže založit odpovědnost 1. žalované za újmu vzniklou poškozenému [příjmení] a následně na regresní nárok, neboť k porušení právní povinnosti 1. žalovanou nedošlo.

22. Bylo zjištěno, že v době pádu poškozeného, foukal silnější nárazový vítr, byly přeháňky a střecha, na které se poškozený [příjmení] pohyboval, byla mokrá. Ostatně o nevhodných podmínkách pro práci, se vyjádřili 2. žalovaný i poškozený a svědci shodně s tím, že právě pro nepříznivé povětrnostní podmínky, měla být toho dne práce ukončena. Poškozený [příjmení] nebyl pro práci ve výšce jakýmkoliv způsobem zajištěn, neměl ochranný postroj, vhodnou obuv a vhodný oděv, tak jak je ukládáno nařízením vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Na střeše nebyly umístěny ani jiné možné prostředky ochrany, jako například zábradlí, kotvící body. Bylo prokázáno, že poškozený [příjmení] (a nejen on, ale i ostatní pracovníci) se pouze přidržoval hromosvodu, neměl vhodnou obuv, to vše je z hlediska bezpečnostních předpisů nepřípustné. Je nepochybné, že 2. žalovanému bylo známo, jakým způsobem má dodržovat bezpečnost a ochranu při práci ve výškách, neboť to bylo i součástí poučení, které mu udělila 1. žalovaná, a které 2. žalovaný podepsal. Není sporu ani o tom, že 2. žalovaný věděl, jaké ochranné prostředky měl pro osoby vykonávající pro něj práci zajistit, ostatně o tom svědčí skutečnost, že je měl ve svém voze, ale pracovníkům, včetně poškozeného [příjmení], je nenabídl. 2. žalovaný nezajistil ani minimální základní jištění pracovníků ochranným opaskem, byť dle zákonných předpisů rovněž nedostatečným. Odvolací soud tak má za prokázáno, že poškozený [příjmení] dne [datum] při práci na střeše produkční stáje dojnic uklouzl, ze střechy spadl a utrpěl újmu na zdraví v důsledku nedodržení veškerých bezpečnostních předpisů 2. žalovaným, který poškozeného [příjmení] nevybavil ochrannými prostředky pro zabezpečení pádu z výšky, nedbal nevhodného počasí pro práci ve výšce a pádu poškozeného [příjmení] nezabránil, ač tak učinit měl a mohl.

23. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že poškozený [příjmení], byť měl sám živnostenské oprávnění, tak v tomto případě nepracoval samostatně, ale pro 2. žalovaného. Bylo prokázáno, že 1. žalovaná smlouvu o dílo uzavřela s 2. žalovaným, který poškozenému [příjmení] za provedenou práci platil. 2. žalovaný stavbu od 1. žalované přebíral, seznámil se s předpisy o bezpečnosti práce ve výškách. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že pro práci sjednanou smlouvou o dílo, nemusel být 2. žalovaný stavebním podnikatelem, neboť živnostenské oprávnění 2. žalovaného pro přípravné a dokončovací práce a specializované stavební činnosti, se jeví dostačujícím s ohledem na charakter prováděné práce. Rovněž absence stavbyvedoucího či nevedení stavebního deníku, nemohla mít vliv na újmu, která vznikla na zdraví poškozenému [příjmení] Odvolací soud uzavírá, že 2. žalovaný měl odpovědnost za zajištění požadavků na bezpečnost ochrany zdraví při práci při realizaci smlouvy o dílo, a to výměny tašek na střeše produkční stáje dojnic. Svou povinnost k zajištění bezpečnosti najatého poškozeného [příjmení] porušil, a je proto ve sporu pasivně legitimován.

24. Za stavu věci, kdy na straně 1. žalované nebylo zjištěno žádné porušení právní povinnosti, které by vedlo ke vzniku újmy poškozeného [příjmení], zabýval se odvolací soud stanovením míry zavinění 2. žalovaného a poškozeného [příjmení] na vzniku újmy na zdraví poškozeného. Odvolací soud se neztotožnil s tím, že zásadním a převažujícím hlediskem by mělo být to, že poškozený [příjmení] uklouzl z větší míry vlastní vinou z důvodu naprosto nevhodné obuvi, která při práci na mokré střeše mohla zapříčinit jeho pád a měla by proto být míra spoluzavinění poškozeného [příjmení] v rozsahu 75 % Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že podíl 2. žalovaného a poškozeného [příjmení] na vzniku újmy na zdraví poškozeného je shodný. V tomto případě měl 2. žalovaný zajistit, mimo osobní ochrany pro poškozeného [příjmení] (postroj, kotvící bod) i další prostředky kolektivní ochrany, jako například zábradlí, další kotvící body či zajištění jiných opatření zabraňující pádu z výšky. 2. žalovaný rozhodně neměl práce na střeše provádět v nepříznivém počasí s nárazy větru, v dešti a zimě. Nelze však odhlédnout od odpovědnosti samotného poškozeného [příjmení], který stavební práce ve výškách prováděl opakovaně (jako zkušená osoba podnikající ve stavebnictví), byl si vědom skutečnosti, že má mít vhodnou obuv, má být jištěn, věděl, jaké prostředky pro ochranu zdraví při práci ve výškách má použít, věděl, že jištění je v autě 2. žalovaného, a přesto je nepoužil. I s ohledem na nepřízeň počasí mohl a měl odmítnout na střeše pracovat. Lze uzavřít, že z 50 % si újmu vzniklou mu na zdraví zavinil sám.

25. Žalobkyně prokázala úhradu nákladů na léčbu poškozeného [příjmení] třetím subjektům ve výši 1 139 449 Kč, 2. žalovanému s ohledem na shora uvedené vznikla povinnost uhradit žalobkyni celkem jednu polovinu těchto nákladů. Povinnost k zaplacení částky 284 862,25 Kč s příslušenstvím již byla 2. žalovanému uložena pravomocným výrokem soudu prvního stupně, odvolací soud proto rozhodl o povinnosti 2. žalovaného zaplatit žalobkyni další částku 284 862,25 Kč s příslušenstvím.

26. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s přiznáním zákonného úroku z prodlení k přiznanému nároku žalobkyně dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od [datum], když k tomuto datu byl 2. žalovaný prokazatelně v prodlení, neboť nejdříve byl vyzván k plnění přípisem žalobkyně ze dne [datum], který mu byl doručen a opětovně přípisem ze dne [datum], který mu byl rovněž doručen.

27. S odkazem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku III. změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 284 862,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení do šesti měsíců od právní moci rozsudku, jinak rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a II. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

28. S ohledem na změnu věcného výroku rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. mezi žalobkyní a 1. žalovanou tak, že žalobkyně je povinna 1. žalované uhradit plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně. Účelně vynaložené náklady 1. žalované sestávají z odměny advokáta za 10 úkonů právní služby po 12 860 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) z tarifní hodnoty 1 139 449 Kč, za 10 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) příprava a převzetí právního zastoupení, písm. d) vyjádření k žalobě, odůvodnění odporu a vyjádření z [datum], písmeno g) 3× účast na jednání vždy přesahující 2 hodiny. 1. žalované bylo dále přiznáno cestovné za cestu [obec] [obec] a zpět ve výši 1 323 Kč. Právní zástupce 1. žalované prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto mu byla odměna zvýšena o 21 % DPH. Celkem činí účelně vynaložené náklady 1. žalované před soudem prvního stupně po zaokrouhlení 160 837 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí je zaplatit v třídenní obecné lhůtě od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce 1. žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně mezi žalobkyní a 2. žalovaným dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků měl úspěch v rozsahu 50 %.

30. Odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně 1. žalované tak, že je žalobkyně povinna jí zaplatit plnou náhradu nákladů řízení dle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za 4 úkony po 300 Kč (vyjádření a 3× účast na jednání) celkem 1 200 Kč.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšné 1. žalované byla přiznána odměna sestávající se z jednoho úkonu právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 AT, z tarifní hodnoty 1 139 449 Kč a dále za jednu náhradu hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. g) účast při jednání. Právní zástupce 1. žalované prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto mu byla odměna zvýšena o 21 % DPH. Celkem činí účelně vynaložené náklady 1. žalované v odvolacím řízení po zaokrouhlení 15 924 Kč a žalobkyni bylo uloženo jí zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce 1. žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

32. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně 1. žalované odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř. tak, že je žalobkyně povinna jí zaplatit plnou náhradu nákladů odvolacího řízení vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon po 300 Kč (účast na jednání) celkem 300 Kč, co do zbytku náhrady nákladů odvolacího řízení se jí vedlejší účastnice na straně 1. žalované vzdala.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobkyní a 2. žalovaným odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř., kdy poměrně úspěšnému 2. žalovanému (úspěch 2. žalovaného 67 % - úspěch žalobkyně 33 % = 34 % úspěch 2. žalovaného ve sporu) byla přiznána odměna sestávající se ze dvou úkonů právní služby dle § 6 odst. 1 a § 7 AT, z tarifní hodnoty 854 586,75 Kč a dále ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. d) vyjádření, písm. g) účast při jednání. Právní zástupce 2. žalovaného prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto mu byla odměna zvýšena o 21 % DPH. Celkem činí účelně vynaložené náklady 2. žalovaného v odvolacím řízení po zaokrouhlení 29 137 Kč, z toho 34 % po zaokrouhlení je 9 907 Kč a žalobkyni bylo uloženo mu je uhradit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce 2. žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení