25 Co 249/2025 - 292

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 2) [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 1 080 416,75 Kč s příslušenstvím, o odvolání 1. žalované a 2. žalované proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. 9. 2024, č. j. 14 C 283/2023-229 takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání 2. žalované proti rozsudku soudu prvního stupně se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou co do povinnosti žalovaných zaplatit „společně a nerozdílně“ mění tak, že „plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhé ze žalovaných“; jinak se v tomto výroku potvrzuje. III. 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 215 223 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že co do výše 199 541,50 Kč je povinna tuto náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně s 2. žalovanou.

IV. Žalované jsou povinny žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení 19 345 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 16. 9. 2024, č. j. 14 C 283/2023-229, rozhodl Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 1 080 416,75 Kč spolu se - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 689,90 Kč ode dne 30. 8. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 41 843,34 Kč ode dne 13. 9. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 474,00 Kč ode dne 20. 10. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 114,24 Kč ode dne 25. 10. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 635,08 Kč ode dne 29. 11. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 666,34 Kč ode dne 1. 12. 2021 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 861,00 Kč ode dne 20. 1. 2022 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 304 928,85 Kč ode dne 2. 2. 2022 do zaplacení; - zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 513 204 Kč, a to ode dne 16. 2. 2023 do zaplacení ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že žalované jsou dále povinny společně a nerozdílně uhradit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 199 541,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se domáhala po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu náhrady škody s tím, že s 1. žalovanou jako agenturou práce uzavřela dne 29. 3. 2019 Rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců, která byla písemným Dodatkem č. 13 prodloužena do 31. 7. 2021 (dále jen „Rámcová dohoda“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že na základě Rámcové dohody zajišťovala 1. žalovaná pro žalobkyni průběžně dočasné přidělování zaměstnanců agentury ve smyslu ustanovení § 307a a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“), podle personálních a provozních potřeb žalobkyně do jejích jednotlivých provozů v okresech [adresa] a [adresa]. 1. žalovaná se zavázala v čl. 6.11 Rámcové dohody mimo jiné k tomu, že uhradí žalobkyni prokázané škody (nebo bezplatně zajistí jejich odstranění), které přidělení agenturní zaměstnanci způsobí žalobkyni jako uživateli nebo osobám třetím při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vykonávaných v rámci dočasného přidělení. Ze strany agenturních zaměstnanců 1. žalované, přidělených do různých závodů žalobkyně na základě Rámcové dohody docházelo z jejich pracovní činnosti ke vzniku různých škodních událostí, v jejichž důsledku vznikla žalobkyni škoda mj. ve výši žalované jistiny. Smlouvou o koupi části závodu ze dne 28. 12. 2021 (dále jen „smlouva o koupi závodu“) pak 1. žalovaná prodala 2. žalované část závodu označenou jako „divize Obsluha a Služby“, sestávající z hmotného, osobního a nehmotného majetku umožňujícího obchodní činnost, zejm. hmotný movitý majetek (vybavení, související dokumentace), pohledávky, zásoby (materiál, polotovary, výrobky) nehmotný majetek, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům části závodu, smluvní vztahy. Podle článku IV. bod 4.3 smlouvy o koupi závodu „se kupující stal věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k části závodu náležejí…Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu.“ Dle přílohy č. 6 smlouvy byl součástí převáděné části obchodního závodu i seznam smluvních vztahů zahrnující mimo jiné sporné položky vyplývající ze škodních událostí zaměstnanců 1. žalované, vzniklé při výkonu povolání u žalobkyně s tím, že agenda byla předána včetně protokolů ke škodám a nárokování u pojišťoven. Rovněž smluvní vztahy založené pojistnými smlouvami č. [hodnota] a č. [hodnota] uzavřenými s [právnická osoba] (příloha č. 6, položka 1. a 2.) přešly na 2. žalovanou. 2. žalovaná tak žalobkyni ručí za splnění dluhu z titulu uvedené náhrady škody. V průběhu řízení 1. žalovaná uvedla, že z opatrnosti započítává pohledávku, která jí vznikla za žalobkyní z důvodu nezákonného vylákání účelové dotace pod názvem [Anonymizováno], která byla ze strany 1. žalované neoprávněně vyplacena žalobkyni, která toto neoprávněné plnění bez jakéhokoliv právního titulu a pod nátlakem vynutila, a to v celkové výši 13 912 851,53 Kč, aniž by tuto pohledávku jakkoli konkrétně specifikovala. V tomto směru uplatnila kompenzační námitku – obranu proti žalobě, tj. pouze co do výše žalované částky. Soud prvního stupně dovodil, že žaloba je důvodná a po právu, když veškeré v žalobě tvrzené škodní události byly prokázány co do průběhu i co do výše vzniklé škody. Žalobkyně prokázala splnění veškerých předpokladů pro vznik odpovědnosti 1. žalované za škodu ze smlouvy, když se jedná o odpovědnost objektivní. Věc právně kvalifikoval dle § 2894 a § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Pokud jde o vztah k 2. žalované, aplikoval pak ust. § 2175 odst. 1, § 2177 a § 2179 o. z. o koupi závodu a dále § 2021 odst. 1 o. z. a konstatoval, že 2. žalovaná ručí za splnění žalovaných dluhů 1. žalované vůči žalobkyni. Žalovanou pohledávku pak přiznal včetně požadovaného příslušenství – úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Ohledně kompenzační námitky 1. žalované uzavřel, že vzhledem k její nedostatečné identifikaci a zároveň námitce žalobkyně, že se jedná o neexistující pohledávku, k započtení pohledávek ve smyslu § 1987 o. z. nedošlo a žalovaná pohledávka nezanikla. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti shora uvedenému rozsudku v celém jeho rozsahu podaly včasné odvolání obě žalované. Uvedly, že soud prvního stupně nepřipustil důkaz výslechem svědků – osob, které se podílely na likvidaci pojistných událostí, k prostředí a zvyklostem v průběhu likvidaci mezi žalobkyní a 1. žalovanou, stejně tak jako k okolnostem oznámení zástupce 1. žalované o prodeji části závodu. Tím dospěl k nesprávným závěrům. Pokud jde o výrok II., žalované brojily proti části přiznaných nákladů řízení, konkrétně cestovnému, když odkázaly na § 2 o. s. ř., dle kterého se má dle nich přihlížet k přiměřenosti. Dle ustálené judikatury v případě, že si úspěšná procesní strana vybere právního zástupce mimo své sídlo nebo místo sporu, se náklady na cestovné a promeškaný čas nepřiznávají. Žalobkyně má sídlo v [adresa], kde sídlí i soud prvního stupně, advokát žalobkyně má však sídlo v [Anonymizováno]. Žalované navrhly, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

3. Na tomto místě odvolací soud konstatuje, že 1. žalovaná byla plně osvobozena od soudních poplatků (usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 2025, č. j. 14 C 283/2023-271). 2. žalované však osvobození od soudních poplatků přiznáno nebylo a byla proto usnesením odvolacího soudu ze dne 30. 9. 2025, č. j. 25 Co 249/2025-277, které jí bylo doručeno dne 2. 10. 2025, vyzvána k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 54 021 Kč do 15 dnů od doručení uvedeného usnesení. Soudní poplatek za odvolání však v dané lhůtě (ani poté) nezaplatila.

4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), je soudní poplatek splatný vznikem poplatkové povinnosti, která podle ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích vznikla 2. žalované podáním odvolání. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaná soudní poplatek za odvolání přes výzvu odvolacího soudu v jím dané lhůtě nezaplatila, odvolací soud řízení o odvolání 2. žalované proti rozsudku soudu prvního stupně dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

5. Rozsudek soudu prvního stupně byl tak po věcné stránce přezkoumáván pouze ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a zjistil, že odvolání 1. žalované není důvodné.

7. Soud prvního stupně dokazováním zjistil, že žalobkyně jako uživatel uzavřela s 1. žalovanou jako agenturou práce dne 29. 3. 2019 Rámcovou dohodu o dočasném přidělování zaměstnanců za sjednanou cenu ve smyslu § 307a zákoníku práce (dále jen opět jen jako „Rámcová dohoda“), a to na dobu určitou od 1. 4. 2019 do 31. 3. 2021. Podle bodu 6.11 Rámcové dohody se 1. žalovaná zavázala, že uhradí prokázané škody, které její zaměstnanci způsobí žalobkyni nebo osobám třetím při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi vykonávaných v rámci dočasného přidělení na základě dohody. Dodatkem č. 13 Rámcové dohody byla prodloužena její účinnost do 31. 7. 2021. Na základě Rámcové dohody pak 1. žalovaná přidělovala k výkonu práce u žalobkyně své jednotlivé zaměstnance. Tito zaměstnanci 1. žalované při výkonu práce u žalobkyně způsobili škodu v celkové výši 1 080 416,75 Kč. Smlouvou o koupi části závodu ze dne 28. 12. 2021 přenechala 1. žalovaná 2. žalované část závodu označenou jako „divize Obsluha a Služby“, sestávající z hmotného, osobního a nehmotného majetku umožňujícího obchodní činnost, zejména hmotný movitý majetek (vybavení, související dokumentace), pohledávky, zásoby (materiál, polotovary, výrobky) nehmotný majetek, práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům části závodu, smluvní vztahy. Podle článku IV. bod 4.3 smlouvy „se kupující stal věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k části závodu náležejí… Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu.“ Dle přílohy č. 6 smlouvy byl součástí převáděné části obchodního závodu i seznam smluvních vztahů zahrnující mimo jiné sporné položky vyplývající ze škodních událostí zaměstnanců 1. žalované, vzniklé při výkonu povolání u žalobkyně s tím, že agenda byla předána včetně protokolů ke škodám a nárokování u pojišťoven (položka 6.). Rovněž smluvní vztahy založené pojistnými smlouvami č. [hodnota] a č. [hodnota]-88 uzavřenými s [právnická osoba] (příloha č. 6, položka 1. a 2.) přešly na 2. žalovanou. Žalobkyně jako věřitel neudělila souhlas k převzetí dluhu dlužníka - 1. žalované v podobě žalované škody 2. žalovanou jako kupujícím. Současně 1. žalovaná neoznámila žalobkyni, že část závodu prodala a komu. Žalobkyně uplatnila žalovanou pohledávku vůči oběma žalovaným, a to předžalobní výzvou ze dne 31. 1. 2023, kterou jim byla poskytnuta lhůta k plnění v délce 14 dnů od doručení této výzvy (1. 2. 2023). Uvedenými dopisy byly žalované žalobkyní zároveň vyzvány k doplnění informací ohledně prodeje části závodu 1. žalované a ohledně přechodu dluhů na 2. žalovanou Praxe mezi žalobkyní a 1. žalovanou byla taková, že 1. žalovaná po prověření jednotlivé škodní události potvrzovala protokoly o škodě vystavené žalobkyní. U dvou škodních událostí k tomuto však již nedošlo, neboť žalobkyně s 1. žalovanou ukončily smluvní spolupráci. I co do těchto dvou případů bylo v řízení prokázáno, že žalobkyni vznikla škoda tak, jak uvedla v žalobě, tj. následkem činnosti agenturních zaměstnanců, a to v tvrzené výši.

8. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování.

9. Tzv. agenturní zaměstnávání upravuje § 307a až § 309a zákoníku práce.

10. Dle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Podle § 2894 odst. 1 o. z. zahrnuje povinnost nahradit jinému újmu vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

12. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit (odst. 1). Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí (odst. 2).

13. Podle § 2175 odst. 1 o. z. koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží. O koupi závodu se jedná i v případě, že strany z koupě jednotlivou položku vyloučí, aniž tím celek ztratí vlastnost závodu.

14. Podle § 2177 o. z. se koupí závodu kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží; z dluhů však kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo ji alespoň musel rozumně předpokládat. Neudělil-li věřitel souhlas k převzetí dluhu kupujícím, ručí prodávající za splnění dluhu. Nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek (odst. 1). Prodávající oznámí bez zbytečného odkladu svým věřitelům a dlužníkům, jejichž pohledávky a dluhy kupující koupí závodu nabyl, že závod prodal a komu (odst. 2).

15. Podle § 2179 o. z. v zápisu o předání závodu strany uvedou výčet všeho, co závod zahrnuje a co se kupujícímu předává, jakož i všeho, co chybí, ač to podle smlouvy nebo účetních záznamů závod spoluvytváří. Prodávající nejpozději v zápisu kupujícího upozorní na vady předmětu prodeje, o kterých ví, nebo o kterých vědět měl a mohl (odst. 1). Neuvede-li se v zápisu věc náležející k závodu, nabývá ji kupující společně se závodem. Neuvede-li se v zápisu dluh, kupující jej nabývá, musel-li jeho existenci alespoň rozumně předpokládat (odst. 2).

16. Podle § 2021 odst. 1 o. z. má věřitel právo požadovat splnění na ručiteli, nesplnil-li dlužník v přiměřené lhůtě dluh, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit nebo je-li nepochybné, že dlužník dluh nesplní.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

19. Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje se závěry soudu prvního stupně, uvedenými v odstavcích 91. až 96. odůvodnění napadeného rozsudku. Rekapituluje, že předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, vzniklé z celkem 10 škodních událostí, z nichž u prvních 8 z nich proběhl dle ustálené praxe žalobkyně a 1. žalované smluvní zaběhlý postup, kdy byla příslušná škodní událost zdokumentována a byl ohledně ní sepsán písemný Protokol o škodě způsobené třetí osobou, v němž byly uvedeny všechny okolnosti daného případu a výše škody. Tento protokol o škodě včetně uvedení její výše byl předložen 1. žalované, která potvrdila skutečnosti v něm uvedené a výši škody svým podpisem a razítkem. Následně žalobkyně vystavila na zaplacení náhrady škody 1. žalované fakturu – daňový doklad, jejímž podkladem byl právě příslušný Protokol o škodě. Tyto faktury na náhradu škody byly v průběhu plnění Rámcové dohody zpravidla mezi smluvními stranami započítávány oproti nároku 1. žalované na smluvní plnění (odměnu za přidělení agenturních zaměstnanců) dle Rámcové dohody, uzavřené mezi žalobkyní a 1. žalovanou dle § 1746 odst. 2 o. z., v jejíž intencích byly pak uzavírány jednotlivé dílčí dohody o přidělení agenturního zaměstnance dle ust. § 307a a násl. zákoníku práce. V případě uvedených prvních osmi případů byly tak vznik a výše škody 1. žalovanou uznány (jejím razítkem a podpisem) a uplatněná náhrada škody byla 1. žalované vyúčtována daňovými doklady – fakturami, které nebyly 1. žalovanou žalobkyni uhrazeny. Dále se pak jednalo o dva případy škodních událostí, u nichž již nebyl Protokol o škodě ze strany 1. žalované podepsán. I v případě těchto dvou škodních událostí ze dne 31. 5. 2021 a 17. 6. 2021 však žalobkyně bezpečně prokázala vznik škody a její výši, a to předloženými důkazy, hodnocenými dle § 132 o. s. ř. (např. 1. žalovanou nepotvrzený Protokol o škodě, fotodokumentace, záznam o výsledku orientační dechové zkoušky, faktury a servisní zprávy vztahující se k opravě poškozeného zařízení, platební avízo, resp. doklad o úhradě faktur v souvislosti s prohlídkou a opravou poškozené věci, interní doklad o vyčíslení škody – účetní hodnota poškozeného materiálu, e-mailová korespondence žalobkyně a 1. žalované, dílčí dohoda o dočasném přidělení zaměstnance, doklad o provedené práci a interní doklad – příloha k fakturaci práce agenturního zaměstnance, interní tabulka – „schválení docházky“, sestava schválené docházky a další).

20. Veškeré škodní události tak byly prokázány co do vzniku i co do výše vzniklé škody. Byl prokázán vznik odpovědnosti 1. žalované za škodu, vzniklou žalobkyni ve smyslu § 2913 o. z., a to 1) porušení smluvní povinnosti dle Rámcové smlouvy 1. žalovanou, tj. povinnosti agenturních pracovníků a zaměstnanců 1. žalované provádět řádně práci bez vzniku případných škod, 2) vznik škody jako majetkové újmy vyjádřitelné v penězích na straně žalobkyně a 3) příčinná souvislost mezi 1) a 2), tj. mezi vzniklou škodou a smluvním vztahem účastníků, resp. jednáním zaměstnanců 1. žalované při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. odpovědnost objektivní, k zavinění se nepřihlíží. 1. žalované tedy vznikla povinnost uhradit žalobkyni škodu ve výši žalované jistiny.

21. Kromě žalované jistiny pak soud prvního stupně správně přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. i úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (8,5 %, 11,75 % a 15 % ročně), jehož běh je odvozen od splatnosti jednotlivých faktur (škodné události č. 1-8), resp. od uplynutí lhůty dané k plnění v rámci předžalobní výzvy ze dne 31. 1. 2023 (1. 2. 2023+14dnů, tj. 15. 2. 2023, prodlení tedy od 16. 2. 2023) v případě škodných událostí č. 9-10.

22. Pokud jde o 2. žalovanou, ve vztahu k ní sice není rozsudek soudu prvního stupně přezkoumáván, nicméně odvolací soud konstatuje, že tato převzala dluhy 1. žalované vůči žalobkyni dle § 2175 a násl. o. z. Bylo nicméně prokázáno, že žalobkyně neudělila jako věřitelka souhlas k převzetí dluhu 1. žalované kupujícím, tj. 2. žalovanou. Dle § 2177 odst. 1 o. z. (rovněž čl. 4.3 smlouvy o koupi závodu) tak 2. žalovaná ručí za splnění tohoto dluhu 1. žalované vůči žalobkyni, tj. i dluhu, který je předmětem žaloby z titulu náhrady škody, vzniklého ze smluvního vztahu dle Rámcové smlouvy včetně dodatků. Žalobkyně splnila podmínky pro uplatnění nároku i po 2. žalované dle § 2021 odst. 1 o. z. (viz výzvy k plnění žalobkyně, adresované 1. žalované, ze dne 7. 3. 2022 ohledně nároků č. 1-8, a ze dne 26. 5. 2022 ohledně nároků č. 9-10, a dále předžalobní výzvy oběma žalovaným ze dne 31. 1. 2023).

23. Soud prvního stupně tak postupoval správně, pokud žalobě výrokem I. svého rozsudku vyhověl vůči 1. žalované (vůči oběma žalovaným) co do jistiny i požadovaného příslušenství.

24. V dané případě nicméně není namístě aplikovat ust. § 2915 o. z. neboť škůdcem ve smyslu § 2913 o. z. je pouze 1. žalovaná a 2. žalovaná vystupuje jen v postavení ručitele, nikoliv (spolu)škůdce. Proto není důvod pro to, aby bylo rozhodnuto, že žalované jsou vůči žalobkyni povinny plnit společně a nerozdílně, tak jak navrhovala žalobkyně a tak, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně ve výroku I. napadeného rozsudku. Vztah obou žalovaných v postavení dlužníka a ručitele se odrazí ve výroku rozsudku formulací, že „plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhé ze žalovaných“ tak, aby se předešlo dvojímu plnění přiznané částky.

25. Pokud jde o kompenzační námitku 1. žalované, je odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně, že jí tvrzená pohledávka je neurčitá a nejistá.

26. Dle komentářové literatury k ust. § 1987 odst. 2 o. z. (srovnej Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1141-1147: J. Šilhán) důvodová zpráva zdůrazňuje, že „započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů“. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran (např. narovnáním dle § 1903, případně zrušením dohodou dle § 1981). Nemohou být ale jednostranně „řešeny“ jen započítacím úkonem jedné ze stran…Vzhledem k tomu, že účinkem započtení je trvalý a definitivní zánik pohledávek, je požadavek určitosti a jistoty do značné míry zcela nevyhnutelný… O nižší míře „jistoty“ pohledávky lze pak dle komentáře hovořit v případě „pohledávek, u kterých protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky; nesmí jít ovšem o svévolné a ničím nepodložené popírání existence… Vždy musí jít o „nejistotu“ a „neurčitost“ určitého kvalifikovaného rozměru, který již přesahuje obvyklé meze, které účastníci příslušných vztahů oprávněně očekávají a které musejí obecně akceptovat. Důkazní břemeno ohledně nesplnění předpokladů kompenzability, a tedy neoprávněnosti započtení nese ta strana, která to vůči druhé straně namítá“.

27. Také např. dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).

28. Pokud je pak 1. žalovanou započítávaná pohledávka vůči nároku žalobkyně na náhradu škody nejistá a neurčitá, není ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení. Účinky započtení tak nenastaly a žalovaná pohledávka žalobkyně nezanikla.

29. Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou co do povinnosti žalovaných zaplatit „společně a nerozdílně“ změnil výrokem II. tohoto rozsudku podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že „plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost plnění druhé ze žalovaných“; jinak jej v tomto výroku dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

30. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi těmito účastníky, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří odměna jejího právního zástupce za 10 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 2x předžalobní výzva ze dne 31. 1. 2023, podání žaloby dne 25. 8. 2023, sepis vyjádření ze dne 8. 3. 2024, účast při jednání soudu prvního stupně dne 15. 4. 2024 a dne 29. 7. 2024, vyjádření – doplnění tvrzení a důkazů ze dne 4. 9. 2024 a účast při jednání soudu prvního stupně dne 16. 9. 2024), vše dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), při hodnotě 12 660 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 1 080 416,75 Kč dle § 8 odst. 1 AT), tj. 126 600 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 3 000 Kč, náhrada za ztrátu času za 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 1 200 Kč, cestovné (k jednáním soudu prvního stupně dne 15. 4. 2024 a 29. 7. 2024) v celkové výši 2 424,87 Kč, a 21 % DPH z částky 133 224,87 Kč ve výši 27 977,22 Kč, a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 54 021 Kč, celkem tedy 215 223 Kč po zaokrouhlení. Při určení výše cestovného na trase [adresa] a zpět (celkem 100 km) vycházel odvolací soud z údajů uvedených ve velkých technických průkazech použitých vozidel a ceny pohonných hmot včetně výše sazby základní náhrady dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (výrok III. tohoto rozsudku). Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl přezkoumáván věcně pouze ve vztahu k 1. žalované a ve vztahu k 2. žalované tak nemohl být měněn (včetně výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně) odvolací soud doplnil do výroku III. tohoto rozsudku, že 1. žalovaná je co do výše 199 541,50 Kč (viz výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) povinna tuto náhradu nákladů řízení zaplatit společně a nerozdílně s 2. žalovanou.

31. Pokud pak jde o cestovné a náhradu za promeškaný čas právního zástupce žalobkyně na cestě z [adresa] (zpáteční cesta celkem cca 100 km), odvolacímu soudu není známa žádná „ustálená judikatura“, na kterou poukazuje právní zástupce 1. žalovaného v tom směru, že by účastník nemohl zplnomocnit advokáta z jiného města, než sídlí, v této vzdálenosti, resp. že by nemohl v této souvislosti účtovat uvedené náklady. Uvedené náklady považuje odvolací soud za účelně vynaložené, a proto je přiznal.

32. V případě odvolacího řízení byla opět procesně plně úspěšná žalobkyně. Má tedy podle § 142 odst. 1 a dle § 146 odst. 2 věta prvá ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovaným právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady pak tvoří odměna za 1 úkon právní služby (účast při jednání odvolacího soudu dne 11. 2. 2026) při hodnotě 12 660 Kč za úkon dle § 7 bod 6. AT (vycházeno z tarifní hodnoty 1 080 416,75 Kč dle § 8 odst. 1 AT), 1 režijní paušál v částce 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za ztrátu času za 6 půlhodin po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 900 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu na trase [adresa] a zpět (zpáteční cesta 240 km) v celkové výši 1 977,96 Kč, a 21 % DPH z částky 15 987,96 Kč ve výši 3 357,47 Kč, celkem tedy 19 345 Kč po zaokrouhlení (výrok IV. tohoto rozsudku).

33. Odvolací soud určil k plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů lhůtu v délce tří dnů v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo těchto nákladů je pak stanoveno k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení