Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

25 Co 257/2025 - 688

Rozhodnuto 2025-11-12

Citované zákony (32)

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 144 000 Kč, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 25. 7. 2025, č. j. 17 C 6/2021-664, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 45 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 22 545,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu 515 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu 51 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kladně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 7. 2025, č. j. 17 C 6/2021-664,, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen vydat žalobci hydraulický lis zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo [hodnota] a přípravek na domazávání lan zn. [Anonymizováno] včetně čerpadla a kotevních řetězů (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 45 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl žalobu co do částky 99 000 Kč (výrok III.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 961,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného (výrok IV.) a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu částku 283 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.), dále uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu částku 283 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce byl vlastníkem lisu zn. [Anonymizováno], výrobní číslo [hodnota], který byl vyroben v říjnu 2010 a byl prodán mu dne 1. 2. 2018 jako zánovní a funkční. Předmětný lis byl v areálu žalovaného zcela jistě v prosinci 2018, kdy žalovaný věděl, že se žalobce domáhá jeho vydání, ale nevydal jej pro sporné vlastnictví a obecně nedořešené spory mezi vlastníky. S největší pravděpodobností byl v areálu i v lednu 2020, kdy syn i otec Trskovi a svědek [jméno FO] o existenci lisu uskladněném v lodním kontejneru hovořili s tím, že jiné lisy přitom zůstaly ve výrobních halách. Časový údaj svědka [jméno FO] o převzetí lisu na podzim 2018 byl zkreslen vlivem běžného zapomínání a dotazem na odvoz věcí výslovně v roce 2018 a později. Soud prvního stupně se přiklonil k závěru, že lis byl předán tomuto svědku za cenu šrotu někdy od ledna 2020 do 14. 4. 2020, když následujícího dne při místním ohledání policí již nebyl nalezen. K majetkové újmě žalobce spočívající ve faktické nemožnosti vrátit lis, který vlastnil, došlo v souvislosti se ztrátou detence žalovaným. Tato majetková újma odpovídá ceně lisu, za který bylo možné v dubnu 2020 při střetu nabídky a poptávky pořídit. Stanovit obvyklou cenu lisu lze porovnáním s cenami z realizovaných kupních smluv na koupi stejných, či parametrově a technicky porovnatelných lisů, nebo při znalosti kupní ceny, pomocí amortizačních tabulek věci s významným přihlédnutím k technickému stavu věci a její údržby. V daném případě bylo z dodatku ke znaleckému posudku a výpovědi znalce, jako i účastníky předložené inzerce prokázáno, že typově stejný zánovní lis se k prodeji nenabízí. Porovnávacím způsobem se proto určit cenu listu v dubnu 2020 se nepodařilo. Z důkazů o nabídkových cenách, nebo nejnižších dražebních podání typově odlišných lisů nelze obvyklou cenu lisu dovodit. Kupní cenu žalobcova lisu v době, kdy byl nový, nelze jednoznačně určit ani z aktuální kupní ceny lisu zn. [Anonymizováno], protože za 15 let se zcela jistě technické parametry nového výrobku (v roce 2024 cena 17 800 EUR) změnily. Jedinou skutečně prokázanou tržní hodnotou, tedy obvyklou cenou předmětného lisu je tak cena 90 000 Kč, za níž na běžném trhu při střetu nabídky a poptávky byl lis zakoupen, když byl 7 let a 4 měsíců starý, neznámé údržby a občasně užívaný. Při stanovení obvyklé ceny lisu k dubnu 2020 vyšel znalec z poškození lisu patrného na fotografiích a známky pravděpodobného úniku oleje z hlavního pístu. Podle amortizačních tabulek s přihlédnutím k tomuto poškození určil obvyklou cenu na 45 000 Kč, což v dodatku posudku samotného blíže nerozvedl, závěr posudku tak dle soudu prvního stupně nebyl dostatečně podložen.

3. Dle znalce je pro určení obvyklé ceny podstatné znát stav lisu, když právě technický stav může obecnou amortizační metodou zjištěnou cenu zvýšit, anebo snížit až k bezcenné věci. V projednávaném případě však nebylo možné přesně a věrohodně technický stav oceňované věci prokázat, neboť ohledat lis již nelze pro jeho nedohledatelnost a jeho přesný technický stav v době ztráty detence žalovaným nebyl určitě popsán. Neexistence oceňované věci a absence jejího přesného popisu, tedy individualizace oceňované věci, představuje překážku pro přesné určení obvyklé ceny lisu. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že prokázání obvyklé ceny dotčeného lisu jako individuální věci není možné. Důkazní návrh revizním znaleckým posudkem byl proto pro nadbytečnost zamítnut a soud prvního stupně přistoupil ke stanovení výše náhrady majetkové škody způsobené nemožností vydat žalobci jeho lis zn. [Anonymizováno] úvahou podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). V řízení tak bylo prokázáno stáří lisu 9 let a 4 měsíce, jeho kupní cena jako lisu zánovního počátkem roku 2018 byla ve výši 90 000 Kč, byl prokázán pravděpodobný únik oleje ještě před nevhodným uskladněním lisu, dále absence údržby lisu minimálně od července 2018 do převzetí lisu svědkem [jméno FO]. Dle znalce byla cena stroje typu žalobcova lisu je za 9–10 let amortizována z 50 %, dle amortizačních tabulek by se cena běžně udržovaného a užívaného lisu snižovala o 5 % ročně. Jestliže byl lis zakoupen za cenu 90 000 Kč ke dni 1. 2. 2018, činila by v dubnu 2020 jeho amortizovaná cena (za další 2 roky a 2 měsíce) cca 80 000 Kč (81 666 Kč) při obvyklém, výrobcem předpokládaném užívání, uskladnění a údržbě. Se zohledněním prokázané absence údržby, odstavení lisu, a především zcela nevhodného skladování lisu, avšak při funkčnosti lisu a energetické náročnosti, soud prvního stupně dospěl k názoru, že žalobci v důsledku jednání žalovaného, jímž se zbavil lisu, vznikla majetková újma ve výši 45 000 Kč. Významné snížení předpokládané ceny stroje dle amortizačních předpokladů jde na vrub zacházení se strojem po 23. 2. 2018. Soud prvního stupně dále shledal zavinění na ztrátě hodnoty lisu v důsledku poškozujícího uskladnění na straně žalobce, je proto spravedlivé popsaným okolnostem případu, aby snížení hodnoty věci šlo v intencích § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Nelze uzavřít, že žalobce při uskladnění lisu u žalovaného ve středisku, které vedl, jednal protiprávně nebo nemravně a po ukončení svých pozic v družstvu se o lis nezajímal. Je prokázanou skutečností, že žalobce jednal na úkor majetku žalovaného a zjevně na něm také obchodně parazitoval. Žalovaný však prokazatelně musel mít pochybnosti o svém vlastnictví lisu v souvislosti s tvrzeným a dokládaným vlastnictvím žalobce, a přesto tento lis nechal odvést svědkem [jméno FO] za cenu druhotné suroviny, jednal tak sám úmyslně v rozporu s dobrými mravy ke škodě žalobce. Soud prvního stupně proto neshledal důvody pro nepřiznání náhrady majetkové škody za zcizený list podle § 8 o. z., popř. § 6 odst. 2 o. z. žalobci.

4. Naopak v důsledku nemožnosti vydat zlikvidovaný nástroj na domazávání lan zn. [Anonymizováno] s příslušenstvím žalobci žádná materiální újma nevznikla, neboť vlastník této věci ji dal žalobci do dlouhodobé výpůjčky, vydání věci se po něm nedomáhá a nedomáhal. Jinou účelově obdobnou věc si žalobce nezajistil, ušlý zisk bez rozlišení, zda jej nedosáhl žalobce, či [právnická osoba] žalobce zmínil jen v hypotetické rovině. Soud prvního stupně proto nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení náhrady škody ve výši 54 000 Kč a contrario § 2894 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2910 o. z. zamítl. Žalovaný vznesenou námitku promlčení odůvodnil tím, že žalobce od žalovaného již na přelomu let 2018 a 2019 dostal informaci, že lis nemá. O ztrátě detence lisu žalovaným se však žalobce hodnověrně dozvěděl až z výpovědi svědka [jméno FO] v listopadu 2022. V rámci eventuálního petitu žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu majetkové škody za zcizení lisu při ústním jednání před odvolacím soudem dne 24. 11. 2022, tedy v průběhu tříleté promlčecí doby.

5. Proti výrokům III. a IV. shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. s tím, že soud prvního stupně nesprávně určil hodnotu hydraulického lisu zn. [Anonymizováno]. Cena nového hydraulického lisu zn. [Anonymizováno] obdobných parametrů činila v roce 2024 přibližně 450 000 Kč a hodnota předmětného lisu tak mohla být vyšší než dohodnutá kupní cena. Ze žádných provedených důkazů nevyplývá, že se konkrétní hydraulický lis zn. [Anonymizováno] měl nacházet v areálu v [Anonymizováno] v lednu 2020. Majetková újma v souvislosti se ztrátou detence lisu žalovaným odpovídá ceně lisu v době jeho zcizení, soud prvního stupně tuto cenu určil k dubnu 2020, dle názoru žalobce však měla být určena ke konci roku 2018, kdy byl tento lis dle výpovědi svědka [jméno FO] pravděpodobně odvezen. Svědek si nebyl termínem úplně jist, ale soud prvního stupně bez bližšího odůvodnění vyhodnotil, že k odvozu došlo o dva roky později. Pro svědka [jméno FO] byl předmětný lis nevyužitelný nikoliv kvůli jeho energetické náročnosti, ale proto, že byl naprosto nevhodný pro jím zamýšlené použití. Hodnota předmětného lisu měla být posuzována ke konci roku 2018, tedy necelý rok po jeho koupi za 90 000 Kč, přičemž lis byl funkční, v létě 2018 byl umístěn v hale a používal se. Za několik měsíců, kdy nebyl využíván a byl umístěn do lodního kontejneru, nemohlo dojít k takovému opotřebení, aby hodnota lisu klesla na 45 000 Kč. I kdyby byl z areálu odvezen až v dubnu 2020, případná ztráta hodnoty lisu za období nevhodného uskladnění a absence žádné údržby, byla případně způsobena nikoliv jednáním žalobce, ale protiprávním jednáním žalovaného. Významné snížení předpokládané ceny stroje dle amortizačních předpokladů jde na vrub zacházení se strojem po 23. 2. 2018. Pokud měl žalovaný za to, že žalobce mu svou obchodní činností způsobil škodu, měl možnost se bránit tomuto jednání formou trestního oznámení či jinými právnímu instituty. Společnost [právnická osoba]. zatím od žalobce nežádala vrácení vypůjčeného přístroje na domazávání lan zn. Masto, ale žalobce se zavázal, že přístroj vrátí, až pro něj nebude mít využití. Nadále tak trvá povinnost žalobce přístroj vrátit, ale žalobce není schopen tuto povinnost splnit (dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Okamžikem odvozu přístroje z areálu (koncem roku 2018 dle svědka [jméno FO]) tak vznikla společnosti [právnická osoba]. škoda způsobená tím, že vypůjčený přístroj nemůže být vrácen a žalobci vznikla odpovědnost za tuto škodu, bez ohledu na to, zda vlastník přístroje svůj nárok vůči žalobci uplatnil, či zatím nikoliv. Znalec pak ve svém posudku nijak nezdůvodňuje, jak dospěl ke stanovení hodnoty zařízení na 40 % původní ceny, tj. k částce 9 480 Kč, namísto požadovaných 54 000 Kč (zhruba 50 % hodnoty nového). S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 99 000 Kč a přizná žalobci náhradu nákladů řízení přes soudy obou stupňů podle poměru úspěchu a neúspěchu, příp. aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil s tím, že navrhuje potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích III. a IV. jako věcně správného a přiznání náhrady odvolacího nákladů řízení. Poukázal na to, že se soud prvního stupně beze zbytku vypořádal s argumentací žalobce vůči ceně lisu. Správně uzavřel, že zavinění a důvody ztráty hodnoty lisu lze přičítat především žalobci. S ohledem na délku předmětného sporu a celkové vynaložené náklady na spor, žalovaný přijal uloženou povinnost k zaplacení ve výroku II. a v této části rozsudek nabyl právní moci, když shledal pokračování ve sporu za nehospodárné. Na druhou stranu však poukazuje, že se se závěry soudu prvního stupně neztotožňuje z důvodu, že vůči žalobci i nadále jsou vedena další trestní řízení, a to i nově pro podezření ze spáchání trestného činu maření spravedlnosti týkající se možného zfalšování účetních uzávěrek a k ní použitých podkladů ze strany žalobce. Z tohoto důvodu žalovaný zpochybňoval pravost předmětné faktury o koupi lisu. Není tak možné vycházet z hodnoty lisu podle ceny kupní, která vyplývá z předmětné faktury. I soud prvního stupně sám uzavřel, že amortizace, z níž vycházel znalec, nemůže jít k tíži žalovaného a nemůže být přičítána jeho jednání. I ve vztahu k možnému vzniku škody v souvislosti se zlikvidovaným nástrojem na domazávání lan zn. Masto postupoval soud prvního stupně zcela správně. Jedním z hlavních předpokladů odpovědnosti za škodu je vznik škody na straně poškozeného, v konkrétním případě však žádná skutečná škoda (ani ušlý zisk) na straně žalobce nevznikla. Žalobce operuje pouze s hypotetickou škodou, která by mu mohla vzniknout v případě, že by společnost [právnická osoba]. požadoval přístroj vrátit a žalovaný by musel této společnosti nahradit hodnotu přístroje. Právně relevantní škodou je jen skutečně vzniklá újma v majetku poškozeného. Judikatura, na kterou žalobce odkazuje, je pro daný případ nepřiléhavá.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek v napadených výrocích III. a IV. a v souvisejících výrocích V. a VI. podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně opodstatněné. Vzhledem k tomu, že ve výrocích I. a II. nebyl rozsudek napaden odvoláním, nabyly tyto výroky samostatně právní moci.

8. Rozsudkem Krajského soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. [spisová značka], byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2021, č. j. [spisová značka], v eventuálním petitu o povinnosti žalovaného nahradit žalobci a) škodu za nevydaný hydraulický lis [Anonymizováno] a přípravek na domazávání lan zn. [Anonymizováno], včetně čerpadla a kotevních řetězů a ve výroku IV., a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I.). Dále byl dotčený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změněn tak, že se žaloba zamítá a ve výrocích II., III. a V. potvrzen (výrok II.). Žalobkyni b), společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení 9 105 Kč k rukám právního zástupce žalovaného (výrok III.). Výrokem I. odvoláním napadeného rozsudku uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost vydat žalobci [v pozici žalobce a)] velkou prosklenou třídveřovou knihovnu, výrokem II. zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal uložit žalovanému povinnost vydat mu deset vymezených nemovitých věcí, mimo jiné pod bodem 2) hydraulický lis zn. [Anonymizováno] a pod bodem 4) přípravek na domazávání lan zn. [Anonymizováno] včetně čerpadla a kotevních řetězů. Výrokem III. dále zamítl žalobu v části, v níž se zmíněná žalobkyně b) domáhala uložení povinnosti žalovanému vydat další 4 specifikované movité věci. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným rozhodl výrokem V., kde uložil žalobkyni b) povinnost zaplatit žalovanému na jejich náhradu 14 641 Kč.

9. Odvolací soud ve věci sp. zn. [spisová značka] po zopakování a doplnění dokazování dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že mimo jiné do svého vlastnictví nabyl hydraulický lis zn. [Anonymizováno] a že je na základě smlouvy o zápůjčce oprávněným držitelem přípravku na domazávání lan zn. [Anonymizováno], včetně čerpadla a kotevní řetězů. Prokázal dále, že uvedený hydraulický lis a přípravek na domazávání lan, včetně příslušenství přešly v průběhu roku 2018 do držby žalovaného. Žalovaný však v řízení unesl své důkazní břemeno o pozbytí držby těchto dvou movitých věcí, jež byly v průběhu roku 2018 prodány [tituly před jménem] [jméno FO]. Po skutkové stránce zůstal neobjasněn pouze skutkový stav nároku uplatněného žalobcem a) eventuálním petitem změněné žaloby, jenž se domáhal vydání hydraulického lisu zn. SAHM 1500 a přípravku na domazávání lan zn. [Anonymizováno] včetně příslušenství, eventuálně úhrady částky ve výši 144 000 Kč žalovaným. S ohledem na částečné zrušení rozsudku soudu prvního stupně, nerozhodoval odvolací soud o nákladech ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným, neboť mezi těmito účastníky řízení pokračuje před soudem prvního stupně a prvoinstanční soud o těchto nákladech rozhodne v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé. Pro další průběh řízení uložil soudu prvního stupně objasnit skutkový stav vztahující se k eventuálnímu petitu, jímž se žalobce domáhá proti žalovanému náhrady škody ve výši 140 000 Kč.

10. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozhodnutí z následujících skutkových zjištění: Žalobce zakoupil předmětný list zn. [adresa] za kupní cenu 90 000 Kč. Tento lis byl umístěn ve výrobní hale střediska lan v areálu žalovaného, odkud byl nejpozději v červenci 2018 přemístěn do lodního kontejneru na dvoře areálu žalovaného. Následně byl lis prodán za částku 1 000 Kč [jméno FO], který jej hodlal využít k demontáži autovraků, nicméně pro nekompatibilitu lisu (zapojení na tři fáze) s elektroinstalací v dílně a také velkou spotřebu (prokázáno výpovědí [jméno FO]) jej následně prodal za neupřesněnou částku již nedohledatelné osobě na bazarovém webovém portálu. Karbus si odvezl z areálu žalované s jejím svolením za cenu šrotu také přípravek na domazávání lan [Anonymizováno], který následně odvezl do šrotu. V e-mailu ze dne 7. 10. 2022 se právní zástupce žalovaného dotazoval [jméno FO], zda v průběhu roku 2018 nebo později vyvážel z areálu žalovaného železný materiál. Svědek [Anonymizováno] ve své výpovědi potvrdil, že lis zn. [Anonymizováno] byl pořízený žalobcem, dle svědka jako nový, nepracovalo se na něm, jen se vyzkoušel, jak funguje. Do venkovního lodního kontejneru byl převezen nejpozději v červenci 2018. Žalobce se po žalovaném domáhal vydání mimo jiné lisu zn. [Anonymizováno] č. [hodnota], vyrobeného v roce 2010, a to již 19. 7. 2018. [jméno FO] st., i [jméno FO] ml. vypověděli před PČR dne 7. 1. 2020, že nějaký lis se v areálu žalovaného nachází, je uskladněný mezi nepotřebným zařízením. Zda je to dotazovaný lis, nevědí. Zaměstnanec žalovaného [jméno FO] dne 13. 1. 2020 na Polici ČR potvrdil, že v té době se nějaké nepoužívané stroje nachází v kontejneru v areálu žalovaného. Policie ČR při místním ohledání předmětný lis ke dni 15. 4. 2020 v areálu žalovaného nenalezla. [jméno FO] st., který je členem představenstva žalovaného a bratr žalobce, ve své výpovědi potvrdil, že vydání žalobcových věcí z areálu žalované především řešil jeho syn [jméno FO]. On při náhodném setkání se žalobcem v areálu žalovaného v druhé půli roku 2018 (na podzim) žalobci sdělil, aby vyklidil prostory žalovaného, které okupuje a odvezl si i další své věci, konkrétně lis nezmínil. Upozornil jej také, že jinak věci půjdou do šrotu. 11. [tituly před jménem] [jméno FO], znalec z oboru ekonomika, ceny a odhady movitých věcí strojů a zařízení, v dodatku znaleckého posudku, při nezjištěné kupní ceně lisu, jako nového v roce 2010, znalosti kupní ceny tohoto lisu jako zánovního v únoru 2018 ve výši 90 000 Kč, určil obvyklou cenu ke čtvrtému čtvrtletí roku 2018 ve výši 90 000 Kč a ke dni 16. 4. 2020 ve výši 45 000 Kč. Přitom vzal v úvahu na fotografiích viditelné značné opotřebení stroje, známky pravděpodobného úniku oleje z hlavního pístu, s ohledem na neexistenci stroje nemohl určit dobu a rozsah opotřebení, poškození, což je určení obvyklé ceny rozhodující. K tomu ve své výpovědi uvedl, že se obvyklá cena zánovní věci určuje na základě amortizačních tabulek vlivem času z určené kupní ceny nového stroje. Není-li k dispozici údaj o skutečné kupní ceně, určí se pravděpodobná kupní cena oceňované věci výpočtem z aktuální kupní ceny typově totožné nové věci se zohledněním změn cenové úrovně v mezičase od vyrobení oceňované věci. Amortizační koeficienty jsou přesně dané, nicméně do závěru o obvyklé ceně zánovní věci se propíše především její stav daný způsobem užívání, údržbou, uskladněním, kdy nedostatečná údržba a nevhodný způsob užívání může hodnotu stroje snížit až k hodnotě druhotné suroviny. Pro zachování užitných vlastností lisu, a tedy jeho hodnoty, je výhodnější, je-li pravidelně užíván, protože obecně bývá ekonomicky náročnější odstavený stroj uvést do opětovného provozu, když při neužívání rychleji odcházejí součástky, např. těsnění. Pro určení technického stavu stroje vlivem užívání, údržby a uskladnění žádné oceňovací tabulky nebo předpis nejsou, znalec vliv stavu stroje na jeho základní cenu stanovenou dle amortizačních tabulek určuje dle svých odborných znalostí a zkušeností. Nepoužívání lisu SAHM od roku 2015 by negativní vliv na cenu lisu mělo samo o sobě. Jestliže znalec určil obvyklou cenu jako 50 % amortizaci vzhledem k ceně nového lisu, vyšel z běhu času a data výroby lisu v roce 2010.

12. Na inzertním portálu byl v srpnu 2024 nabízen za vyvolávací cenu (formou dražby) 1 250 EUR hydraulický lis HMF 400, lis HPM 100 za vyvolávací cenu 1 900 EUR, lis zn. KOMAGE K 15.23.709 za vyvolávací cenu 750 EUR. V inzerci na inzertním portálu bazos.cz byl nabízen ke koupi hydraulický lis 35 t za 30 000 Kč a hydraulický lis 45 t za 30 000 Kč, hydraulický lis 100 t za 50 000 Kč, vše plně funkční. Šlo o lisy s datem výroby v roce 1965 a zřejmě 1961.

13. Odvolací soud shledal i s ohledem na vznesené námitky účastníků potřebu zopakovat dokazování ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř. částí e-mailové korespondence účastníků, konkrétně e-mailem ze dne 8. 8. 2018, kde právní zástupce žalovaného sdělil tehdejší právní zástupkyni žalobce, že mimo jiné hydraulický lis [Anonymizováno] byl nalezen a je možno jej vydat. U bodů, které byly dohledány, je žalovaný dle původní dohody připraven věc předat. Současně žádal o informaci, zda proti předání bude možno i přes níže uvedené stanovisko předat nebytové prostory družstva, které prozatím žalobcem nebyly zpřístupněny. Zároveň bude žalovaný i nadále pokračovat v hledání zbytku věcí, nicméně se domnívá, že věci byly historicky zlikvidovány nebo prodány. Jedná se o staré vybavení, které družstvo v posledních letech k výrobě nepoužívalo. V e-mailové korespondenci dne 18. 12. 2018 oznámil žalobce právnímu zástupci žalovaného, že by si v návaznosti na předcházející telefonický hovor uvedeného dne rádi vyzvedli vymezené movité věci, mimo jiné hydraulický lis [Anonymizováno]. Na to reagoval právní zástupce žalovaného e-mailem ze dne 18. 12. 2018 (v 15:03 hod.) s tím, že s výjimkou hydraulického lisu by vše mělo být k dispozici. Lis je dlouhodobě užíván družstvem a mělo by se jednat o majetek žalovaného. Žalovaný je nicméně za účelem smírného řešení připraven jednat i o jeho předání. Žalovaný bude ochoten vydat lis i přes spornou otázku jeho vlastnického práva, pakliže budou vydány korporátní, pracovněprávní a další dokumenty družstva, které jsou v držení žalobce. V emailové reakci ze dne 19. 12. 2018 žalobce mimo jiné poukázal na to, že není sebemenší důvod zpochybňovat jeho vlastnictví k lisu, když fakturu, kterou evidentně uhradil ze svých prostředků, žalovaný dostal. Námitek proti tomu nebylo a v předchozí korespondenci stojí, že jsou lis schopni předat okamžitě. Lis je dle informací žalobce uložen v jednom z kontejnerů v zadním traktu objektu a nepoužívá se. V komunikaci žalobce s jeho právní zástupkyní ([tituly před jménem] [jméno FO]) ze dne 5. 10. 2019 žalobce mimo jiné uvádí, že seznam věcí k odvozu od žalovaného zpracovává, předně se jedná o hydraulický lis SAHN 1500 kn, ten by rád odvezl následující týden.

14. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle o. z.

15. Podle § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

16. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

17. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

18. Podle § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

19. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Podle § 2969 odst. 1 o. z. při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

21. Předpokladem úspěšnosti žaloby na vydání věci je kromě prokázané existence vlastnického práva žalobce ke dni rozhodnutí soudu i okolnost, že žalovaný věc neoprávněně k tomuto okamžiku skutečně drží. V případě, že právě z tohoto důvodu žalobě na ochranu vlastnického práva vyhovět nelze, zůstává vlastníku věci možnost domáhat se náhrady škody spočívající v tom, že ten, kdo věc neoprávněně zadržoval, vlastníka o věc připravil a její ztrátou mu způsobil škodu. Žaloba, jíž se při neúspěšnosti vindikační žaloby vlastník věci domáhá alespoň peněžité náhrady, nemá již charakter vlastnické žaloby, neboť není způsobilým prostředkem k opětovnému uchopení držby a obnovení výkonu vlastnických oprávnění k předmětné věci; její smysl spočívá v zajištění náhrady (kompenzace) za porušení vlastnického práva a jde proto o žalobu na náhradu škody, která má reparační funkci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2649/2006).

22. Je-li tedy ve všech uvedených případech účelem náhrady majetkové újmy (a z ní vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody) vytvoření stavu, který zde existoval před vznikem škody, přičemž ho má být dosaženo reparací veškeré vzniklé škody, má poškozený zásadně nárok na nahrazení poškozené věci minimálně do výše její původní hodnoty. Výše náhrady škody na věci se proto odvozuje od ceny věci, což je podle § 492 odst. 1 o. z. hodnota věci vyjádřená v penězích; ta se zásadně určuje jako cena obvyklá. Cena obvyklá ve smyslu § 2969 odst. 1 o. z. pak představuje cenu, za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejných kvalit, přičemž takto stanovená cena je v prostředí státem neregulovaného hospodářství cenou tržní, ovlivněnou nabídkou a poptávkou na trhu, tedy zahrnuje i hledisko „prodejnosti“ věci (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, publikovaný pod č. 8/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 25 Cdo 3678/2020).

23. Žalobce se žalobou podanou u soudu prvního stupně původně domáhal vůči žalovanému vydání celkem [hodnota] movitých věcí s poukazem to, že tyto věci v jeho vlastnictví (10 věcí), resp. jeho oprávněném užívání na základě smlouvy o výpůjčce (1 věc), jsou neoprávněně zadržovány ze strany žalovaného. Souběžně s ním v témže soudním řízení uplatnila společnost [právnická osoba], IČO [IČO], v pozici žalobkyně b), vůči žalovanému nárok na vydání dalších 4 movitých věcí. Žalovaný zpochybnil vlastnické právo žalujících stran k těmto věcem a dále poukazoval na šikanózní charakter této žaloby s ohledem na okolnosti případu (nucené ukončení pracovního vztahu mezi žalovaným a žalobcem z důvodu páchání trestné činnosti na jeho úkor). Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 1. 12. 2022, č. j. 19 Co 79/2022-390, bylo mimo jiné potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2021, č. j. 17 C 6/2021-272, konkrétně výrok II., ve vztahu k primárnímu nároku žalobce na vydání 10 požadovaných věcí včetně hydraulického lisu zn [Anonymizováno] a přípravku na domazávání lan zn. [Anonymizováno], včetně čerpadla a kotevních řetězů. Tím bylo soudní řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným o tomto primárním nároku pravomocně skončeno. Vzhledem k tomu, že bylo v uvedeném odvolacím řízení připuštěno rozšíření žaloby o eventuální nárok na náhradu škody v částce 144 000 Kč za nevydané věci, konkrétně ve vztahu zmíněnému lisu a přípravku na domazávání s příslušenstvím, zůstalo předmětem dalšího pokračujícího řízení posouzení uvedeného nároku jako náhrady škody za nevydané a ztracené věci. Pokud soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí (výrok I.) opětovně zamítl žalobu ve vztahu k nároku žalobce na vydání hydraulického lisu zn [Anonymizováno], výrobní č. [hodnota], a přípravku na domazávání lan zn. Masto MWL 4/35 včetně čerpadla a kotevních řetězů, pak postupoval nesprávně, neboť o tomto nároku, již řízení v době vydání napadeného rozhodnutí neběželo. Vzhledem k tomu, že dotčený výrok však nebyl napaden odvoláním, nemohl odvolací soud v rámci probíhajícího odvolacího řízení tento nedostatek jakkoliv zhojit.

24. Ve vztahu k přípravku na domazávání lan zn. [Anonymizováno] včetně čerpadla a kotevních řetězů byl žalobce před neoprávněným odnětím užívacího práva ze strany žalovaného pouze detentorem této věci, a to na základě smlouvy o výpůjčce. Ve svých tvrzeních pak potvrdil, že jeho smluvní vztah s půjčitelem věci, společností [právnická osoba]., trvá, a tudíž žalobci doposud nevznikla povinnost předmětnou vypůjčenou věc vrátit její majitelce. Půjčitel dotčený smluvní vztah doposud neukončil a neuplatnil vůči žalobci nárok na náhradu ztracené vypůjčené věci. Za této situace žalobci doposud nevznikla půjčiteli v jeho majetkové sféře újma v podobě vyplacené částky za nevrácenou věc, která byla žalobci nenávratně odňata žalovaným (byla dána do „šrotu“). Nárok žalobce vůči žalovanému na zaplacení škody v podobě hodnoty odňaté a nevrácené věci je tak minimálně předčasný, když v době rozhodování absentovala jedna ze základních podmínek pro odpovědnost za škodu, a to existence škody na straně poškozeného (zde žalobce), jako následku protiprávního jednání škůdce (zde žalovaného). Nadbytečné tak bylo zabývat se obvyklou cenou dotčené věci v době její ztráty. Žalobce pak netvrdil, že by si z důvodu odnětí uvedeného přípravku musel pro svou činnost zajistit jinou věc a s tím měl spojené náklady. Soud prvního stupně pak správně konstatoval, že případná tvrzená ztráta klientů v důsledku odnětí uvedené věci, zůstala v obecné rovině, když k té by zjevně došlo na straně původní žalobkyně b) jako subjektu jejímž prostřednictvím žalobce vyvíjel podnikatelskou činnost. Soud prvního stupně tak správně zamítl žalobu co do eventuálního petitu na částku 54 000 Kč představující náhradu škody za nevydaný přípravek na domazávání lan.

25. Soud prvního stupně správně v souladu s předchozími závěry odvolacího soudu na základě provedeného dokazování uzavřel, že vlastnické právo žalobce k hydraulickému lisu zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo [hodnota], vzniklo 1. 2. 2018 koupí od prodejce [jméno FO] za kupní cenu 90 000 Kč. Na tom nemění nic opětovně vznesená námitka žalovaného, kterou zpochybnil pravost faktury, potvrzující mimo jiné koupi uvedeného lisu a kupní cenu, s poukazem na aktuální trestní řízení vedené proti žalobci pro podezření ze zfalšování účetních závěrek a podkladů k nim. Předmětný závěr vychází nejen z dotčené listiny soukromoprávní povahy (§ 565 o. z.), ale i z dalších důkazů, zejména z výpovědi předchozího majitele lisu před PČR, stejně jako např. z výpovědi svědka [jméno FO]. Tato otázka pak byla již pravomocně vyřešena ve vztahu k primárnímu nároku na vydání lisu, přičemž žalovaný v tomto směru nenavrhl v pokračujícím řízení žádný odpovídající „nový“ důkaz, kterým by bylo možno prolomit zásadu koncentrace řízení a neúplné apelace (tím nepochybně není zahájení dalšího trestní řízení vůči žalobci, v přípravné fázi). Stejně tak soud prvního stupně správně vyhodnotil, že dotčený lis byl umístěn oprávněně od jeho zakoupení v areálu žalované, kdy po skončení pracovního poměru žalobce pro žalovaného pozbyl žalobce možnost s touto věcí disponovat. Prodejem lisu žalovaným svědku [jméno FO], i při vědomí nároku na jeho vydání ze strany žalobce s ohledem na nárokované vlastnictví, se dostal z dispoziční sféry žalované, přičemž tuto věc nelze nadále dohledat, a žalobci tak vznikl nárok na náhradu škody způsobenou tímto porušením vlastnického práva. Nárok na náhradu škody žalobce uplatnil vůči žalovanému v částce 90 000 Kč formou eventuálního nároku v řízení před odvolacím soudem, a to po výslechu zmíněného svědka [jméno FO] dne 24. 11. 2022. Odvolací soud v rámci rušícího rozhodnutí vyslovil závazný pokyn pro soud prvního stupně, aby zjistil skutkový stav vztahující se ke eventuálnímu petitu, tj. zde konkrétně v otázce výše škody na straně žalobce, když skutečnost, že žalovaný dotčenou věc neoprávněně zadržoval, vlastníka o věc připravil (řetězením prodejů do sféry neznámé osoby) a její ztrátou mu způsobil škodu (zmenšení majetkové sféry) byla již postavena najisto při rozhodování o primárním petitu.

26. Bylo na žalobci, aby prokázal, že jím požadovaná částka 90 000 Kč odpovídá ceně (nebo ji nepřevyšuje), za kterou lze v daném místě a čase a za obvyklých obchodních podmínek pořídit náhradní věc stejné kvality, jako byl předmětný lis. Žalobce za tímto účelem navrhl k důkazu inzerci typově odlišných lisů a navrhl vypracování znaleckého posudku. Pokud prvního stupně po provedení důkazu znaleckým posudkem a jeho dodatkem, doplněný výslechem znalce neshledal závěry znaleckého posudku o obvyklé ceně nevydaného hydraulického lisu zn. [Anonymizováno] za použitelné, pak nepochybil. Znalec ve vztahu k vymezení konkrétní hodnoty věci v době poškození vycházel z nedostatečných podkladů, přičemž konečné závěry pak neobstojí z hlediska požadovaného obsahu a logičnosti odůvodnění posudku. To však nevylučuje užití některých dílčích skutečností (odborných závěrů) ze znaleckého posudku pro posouzení důvodnosti nebo nedůvodnosti nároku. [právnická osoba] věc je rozhodující, že v důsledku ztráty detence lisu žalovaným nebylo možno určit technický stav oceňované věci, stejně jako i jeho pořizovací hodnotu jako nového. Dle svědeckých výpovědí (zejm. svědka [jméno FO]) byl v době po zakoupení lis vyzkoušen, funkční. Z fotodokumentace pak vyplynulo stáří okolo osmi let, znalec zaznamenal pravděpodobný únik oleje. Následně se znalec vyjadřoval k negativnímu vlivu neužívání stroje a jeho nevhodného umístění (uskladnění ve venkovním kontejneru) na jeho hodnotu. Lze tak přisvědčit soudu prvního stupně, že neexistence oceňované věci a absence podrobnějšího popisu jejího stavu v době poškození, když v tomto směru dokazování poskytlo jen kusé informace k její funkčnosti, představuje překážku pro přesné určení obvyklé ceny dané „specifické“ věci, a to zejména porovnávací metodou. Současně i z aktivity stran sporu je zjevné, že „trh“ s opotřebenými lisy existuje, tj. nejedná se o věc natolik specifickou, kde by poškozenému náležela náhrada v podobě věci nové (viz též shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 25 Cdo 3678/2020), ale nalezení věci stejné kvality (z hlediska technických parametrů, stáří, opotřebení) je velmi problematické. Žalovaným předložené nabídky prodejů (z portálu bazos.cz) neobsahovaly i s ohledem na stáří lisů porovnatelné předměty. Žalobcem dokládaná nabídka lisu zn. SAHN 1500 pak svědčí o tom, že inovovaný lis stejného typu je nadále vyráběn, ale s odlišnými parametry, a jeho prodejný cena je v řádu okolo 450 000 Kč (dle přepočtu měn). Za těchto okolností pak byl návrh žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku nadbytečným, když otázka stavu věci v době ztráty či poškození je otázkou převážně skutkovou, kterou nelze bez dalšího nahrazovat znaleckým zkoumáním, a na stejné limity by narážel i znalec vypracovávající revizní znalecký posudek.

27. Pokud soud prvního stupně za těchto okolností přistoupil k posouzení výše nárokované škody na základě úvahy dle § 136 o. s. ř., pak nepochybil, neboť zohlednil ve svých úvahách základní skutečnosti ze řádně zjištěného skutkového stavu. Soud prvního stupně vyšel při stanovení výše škody z částky 90 000 Kč jako hodnoty věci, za kterou ji žalobce pořídil v době nedlouho před tím, než došlo k jejímu zadržení ze strany žalovaného. Tato cena je pak výrazem střetu nabídky a poptávky ve vztahu k posuzované věci, nejeví se jako cena zjevně nepřiměřená při zohlednění ceny nového stroje stejného typu, stejného výrobce, byť lepších parametrů (450 000 Kč), i v kontextu nabídkových cen lisů horších parametrů a o výrazně odlišného stáří (o zhruba 50 let, za 30 000 – 50 000 Kč), které dokládal žalovaný. Tuto hodnotu jako škodu také žalobce na žalovaném požaduje. Soud prvního stupně pak s ohledem na jím zjištěný okamžik zcizení lisu žalovaným svědku [jméno FO] v období mezi lednem 2020 až 14. 4. 2020 (pod doplněném dokazování ve vztahu k předchozímu rozhodnutí odvolacího soudu) přihlédl k pravidlům amortizace, tak jak je nastínil znalec [tituly před jménem] [jméno FO], a to s ohledem na prokázanou absenci údržby, výrobcem předpokládané užívání a nevhodné uskladnění. Tyto faktory však prokazatelně nastaly až po vzniku detence ze strany žalovaného, v důsledku jeho zacházení s drženou věcí, a nelze je při stanovení výše škody jako obvyklé ceny dle názoru odvolacího soudu zohlednit. V době odnětí držby žalobce k jeho věci byla věc funkční, uvedeného stáří, umístěna ve vhodném prostředí pro její užívání, nabyta do vlastnictví za prokázanou kupní cenu 90 000 Kč. S ohledem na časovou blízkost mezi nabytím vlastnictví lisu žalobcem a pozbytím možnosti s ním nakládat (v řádech měsíců) odpovídá majetkové újmě žalobce právě částka 90 000 Kč, a to bez ohledu na to, že vlastnímu prodeji věci žalovaným svědku [jméno FO] a následnému prodeji třetí osobě, tj. ke ztrátě věci žalobce, došlo zjevně výrazně později (úvahu soudu prvního stupně v tomto směru je odpovídající). Žalobce se i dle zopakovaného dokazování v odvolacím řízení o předmětný lis zajímal, když žádal jeho vydání již v průběhu roku 2018, tj. v době bezprostředně po ukončení pracovního poměru k žalovanému a vzniku vzájemných sporů, kdy žalobci zaniklo právo volného přístupu do provozovny žalované a k případnému odvozu věcí, které považoval za své vlastnictví.

28. Odvolací soud neshledal ve shodě se soudem prvního stupně okolnosti pro výjimečné odepření práva na náhradu škody ve smyslu § 8 o. z., když dle ustálené judikatury za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, který v krajní podobě může nabýt povahu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 14/2024). Je sice pravdou, že žalobce jednal před skončením jeho aktivit u žalovaného na jeho úkor a zjevně na něm obchodně parazitoval, což vedlo k podání trestních oznámení, odsouzení za trestný čin a uplatnění nároků i v civilních řízeních (viz i vznesený vzájemný návrh žalovaného). Na druhou stranu je patrné, že žalobce své vlastnické právo k dotčenému lisu od počátku uplatňoval a byl to žalovaný, kdo mu jej nevydal s poukazem na spornost jeho vlastnictví, nevyužil řádně případného zadržovacího práva k zajištění úhrady svých pohledávek vůči žalobci (dle § 1395 a násl. o. z.), ale naopak jej jako nevyužitelný majetek umístil do venkovního kontejneru a následně prodal. Nelze tak v uplatnění práva žalobcem k vydání dané věci žalobou spatřovat „šikanózní“ jednání vůči žalovanému, které by sledovalo záměr „jen“ žalovanému uškodit nebo které by nesledovalo záměr získat věc zpět do jeho vlastnictví, resp. za věc odpovídající majetkovou hodnotu. Stejně tak neobstojí ani odkaz na § 6 odst. 2 o. z., když předmětný lis se v detenci žalovaného neocitl v důsledku protiprávního nebo nepoctivého jednání žalobce, žalovaný jej měl buď vydat, řádně uplatnit zadržovací právo nebo prokázat existenci vlastnického práva k němu, a nikoliv jej při zjevné spornosti vlastnictví jako pro něj nepotřebnou věc zcizit za minimální protihodnotu (žalobce se k vlastnictví lisu od počátku hlásil). Soud prvního stupně pak správně vyhodnotil ve vztahu k danému peněžitému nároku žalobce i otázku případného promlčení, vyvstalou na základě námitky promlčení vznesené žalovaným po uplatnění eventuálního petitu. Pro počátek běhu subjektivní tříleté promlčecí lhůty ve smyslu § 620 odst. 1 o. z. je rozhodující vědomost poškozeného o škodě a osobě povinné k její náhradě, v projednávaných poměrech vědomost o ztrátě neoprávněně zadržované věci. Nárok byl u soudu (odvolacího) uplatněn při jednání dne 24. 11. 2022, aby byl promlčen, musel by se žalobce o „ztrátě“ lisu (o jeho prodeji svědku [jméno FO]) dozvědět prokazatelně před 24. 11. 2019. Z provedeného dokazování je patrné, že sice [jméno FO] starší žalobce vyzýval k odvezení lisu a upozornil obecně na jeho možnou likvidaci, pokud tak neučiní, ale v následné komunikaci právních zástupců účastníků i žalobce s právním zástupcem žalovaného byl žalobce utvrzován v přetrvávajícím držení věci žalovanou. Prokazatelně ještě v lednu 2020 jak [jméno FO] starší, tak i [jméno FO] mladší potvrzovali detenci lisu na straně žalovaného (při podání vysvětlení na PČR). Žalovaný tak neprokázal přes poučení dle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., že se žalobci dostalo informace o pozbytí věci z detence žalované a tím i o vzniku nároku na náhradu škody před datem 24. 11. 2019. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně neshledal námitku promlčení vznesenou žalovaným důvodnou.

29. Odvolací soud s odkazem na shora uvedené rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku III. změnil co do částky 45 000 Kč podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve zbytku jej jako věcně správný potvrdil.

30. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vyšel přitom z ustálené výkladové praxe, že v případě žaloby s eventuálním petitem má ve věci plný úspěch žalobce tehdy, jestliže soud uznal v plném rozsahu za opodstatněný eventuální petit (popřípadě jen některý z eventuálních petitů), i když nevyhověl žalobě v jejím primárním petitu (popřípadě v některém z eventuálních petitů, Drápal, L. a spol: Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 973–982). Pro účely rozhodování o poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že řízení bylo vedeno žalobcem vůči žalovanému o vydání celkem [hodnota] movitých věcí a žalobce byl úspěšný ve vztahu k eventuálnímu nároku týkajícímu se jediné movité věci. Žalobce tak byl v celém řízení úspěšný v rozsahu 9,1 % předmětu řízení a neúspěšný v 90,9 % (po zaokrouhlení), proto převážně procesně úspěšnému žalovanému tak náleží 81,8 % účelně vynaložených nákladů řízení. Při určení náhrady nákladů řízení mezi žalovaným a žalobcem [dříve žalobcem a)] odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel z úvahy, že žalovanému vznikly jedny náklady řízení rovnoměrně dělené na spor s každým ze žalobců, neboť hodnotu sporu každého z nich soud určil dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tarifní hodnotou 10 000 Kč. O náhradě nákladů ve vztahu k původní žalobkyni b) bylo daným postupem už pravomocně rozhodnuto. Náhrada nákladů řízení se sestává z odměny advokáta z tarifní hodnoty 20 000 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 18 x 1900 Kč za úkon právní služby podle §§ 7, 8 a § 11 advokátního tarifu (převzetí věci, podání ze dne 9. 3. 2021, účast na ústním jednání 11. 5. 2021 od 9:10 hodin do 11:50 hodin, podání ze dne 2. 6. 2021, účast na ústním jednání 25. 7. 2021 od 8:30 hodin do 13:40 hodin – s přestávkou 10 minut, výslech svědka v místě bydliště 9. 9. 2021, účast na ústním jednání 10. 9. 2021, účast na ústním jednání 5. 11. 2021 od 10:00 do 11:27 hodin, ústní jednání před odvolacím soudem 12. 5. 2022, vyjádření ve věci z 10. 6. 2022, ústní jednání dne 29. 9. 2022, vyjádření ve věci z 10. 10. 2022, 2 x za účast na ústním jednání dne 24. 11. 2022 od 14:30 do 17:50 hodin, za účast na vyhlášení rozsudku před KS dne 1. 12. 2022; tedy odměna 17 x 1 900 Kč a 1 x 950 Kč, po krácení za jednoho účastníka 16 625 Kč, a za odvolání týkající se jen nároku žalobce 1 500 Kč (z tarifní hodnoty 10 000 Kč), celkem tedy 18 125 Kč. Dále zahrnuje náhradu hotových výdajů na jednoho účastníka 18 x 150 Kč (1/2 z paušálu 300 Kč) a 1 x 300 Kč (odvolání), celkem 3 000 Kč. Náhrady za promeškaný čas za neuskutečněné ústní jednání dne 19. 10. 2021 se žalovaný vzdal, také se vzdal náhrady za cesty k ústním jednáním a úkonům soudu, náhrada za promeškaný čas v souvislosti s dřívějším jednáním na Krajském soudu v Praze mu již byla přiznána v předchozím odvolacím rozhodnutí. Náhradu nákladů řízení současně představuje i náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2 000 Kč podle položky 22 a položky 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Náhrada nákladů řízení žalovaného vůči žalobci tak činí 81,8 % z částky 27 561,25 Kč (zahrnující 21 % DPH), tj. částku 22 545,10 Kč.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl úspěšný ve vztahu k eventuálnímu petitu vztahujícímu k jedné ze dvou movitých věcí, které zůstaly předmětem řízení, a byly dotčeny daným odvolacím řízení. Byl tak úspěšný se svým odvoláním z jedné poloviny, a proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

32. Odvolací soud z důvodu změny věcného výroku III. rozhodl též dle § 148 odst. 1 o. s. ř. (stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil) o náhradě nákladů státu vzniklých v řízení v celkové výši 566 Kč (přiznané a vyplacené znalečné [tituly před jménem] [jméno FO] z prostředků státu) tak, že uložil podle poměru cellového úspěchu a neúspěchu žalobkyni zaplatit České republice částku 515 Kč (91%) a žalovanému částku 51 Kč (9 %), to vše na účet Okresního soudu v Kladně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (1)