25 Co 265/2024 - 67

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Petry Turnovské a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [právnická osoba]., [Anonymizováno] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o zaplacení 11 200 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 3. 9. 2024, č. j. 9 C 111/2024-32, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 6 342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení 5 731 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 9 C 111/2024-32, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 526,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 526,61 Kč ode dne 12. září 2023 do zaplacení, dále částku 49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 Kč ode dne 16. července 2023 do zaplacení a částku 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 176 Kč ode dne 16. července 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 11 200 Kč, žalobu zamítl (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.).

2. Rozsudek odůvodnil tím, že věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „energetický zákon“ a dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastnicemi je smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý měsíc do konce trvání smlouvy na dobu určitou je zneužívajícím ujednáním, jelikož i přes úpravy smlouvy žalobkyní se jedná o ujednání, které vytváří významnou nerovnováhu mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem. Sankce v podobě smluvní pokuty není nikterak vázána na skutečnou spotřebu elektřiny zákazníkem, jedná se v podstatě o „odstupné“ za předčasné ukončení smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektřiny (§ 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona). Jako validní neshledal ani argumentaci žalobkyně, že jde o kompenzaci (paušalizovanou náhradu škody) za neuskutečnění dodávky elektřiny, neboť smluvní pokuta byla vázána na předčasné ukončení smlouvy, nikoli na nerealizovaný odběr (spotřebu). Proto žalobě vyhověl jen co do ostatních žalobou uplatněných nároků, které posoudil jako důvodné, jelikož žalobkyně s žalovanou platně uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Žalovaná se zavázala za dodanou elektřinu platit smluvenou cenu, což však nesplnila a je proto povinna zaplatit žalobkyni dlužnou částku za odebranou energii a smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s úhradou, pojistné ve výši 49 Kč a 176 Kč a zákonný úrok z prodlení. Výrok III. o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.

3. Proti výroku II. rozsudku podala odvolání žalobkyně. Namítala, že soud prvního stupně přistoupil k hodnocení ujednání týkajících se smluvní pokuty jednostranně, když pominul reciproční výhody sjednané ve prospěch žalované, primárně v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po celé období trvání smlouvy, tj. bez ohledu na výkyvy na trhu s energiemi. Povědomí o této skutečnosti (při variantní možnosti uzavření smlouvy na dobu neurčitou) žalovaná výslovně v textu smlouvy prohlásila. Ujednání není nepřehledné – je psáno stejným způsobem, stejnou formou i velikostí písma jako ostatní části smlouvy, stejně tak jsou užity obvyklé formulace, obdobně jako např. na obalech běžně používaných výrobků. Ujednání je nadto vtěleno do části smlouvy zřetelně označené jako „Smluvní sankce“. Smlouvu je dále podle názoru žalobkyně nutné posuzovat jako celek, tj. přihlížet i ke smluvním pokutám sjednaným ve prospěch odběratele/žalované pro případ porušení povinnosti žalobkyně dodávat elektřinu do odběrného místa. Rovněž je třeba přihlížet k zákonným povinnostem žalobkyně jako držitele licence na obchod s elektřinou podle energetického zákona a tam stanoveným sankcím pro případ porušení takových povinností. Připomněla, že zákazníkovi porušujícímu platební povinnosti nelze z logiky věci i z důvodu fungování energetického trhu dodávat energie. Zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě je platné a účinné, maximálně lze zvažovat kritérium přiměřenosti, což soud prvního stupně rozhodně neprovedl v souladu s požadavky stanovenými rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022. Naopak přiměřenost je v konkrétní věci (s ohledem na sjednanou cenu elektřiny v porovnání s faktickým odběrem) dána a v žádném případě nemohl být shledán nepoctivý záměr žalobkyně. Poukázala též na aktuálně projednávané legislativní změny energetického zákona, konkrétně nově navržené ustanovení § 11cc odst. 2 energetického zákona, podle něhož v případě ujednání o smluvní pokutě utvrzující povinnost spotřebitele po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn má na tuto pokutu dodavatel právo do výše 40 % součinu ceny elektřiny nebo plynu bez přímých daní a průměrné denní spotřeby. Konečně pak poukázala na to, že požadavek na zaplacení částky 11 200 Kč není v žádném případě nárokem na náhradu škody. Ve výsledku není podle jejího názoru možné aplikovat na nyní posuzovaný případ právní závěry dosavadních soudních rozhodnutí, neboť se jedná o zcela jinou situaci, než jaká byla předmětem jejich posouzení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. a III. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalované uloží povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

4. Ve výroku I., kterým soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci, a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, v napadeném rozsahu, a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

6. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění: žalobkyně a žalovaná uzavřely 18. 5. 2023 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen „smlouva“). Účinnost smlouvy si účastnice sjednaly od 7. 6. 2023 a trvání na dobu určitou 15 měsíců. Dle smlouvy byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc za splnění podmínky, že žalovaná opakovaně (tj. dva a vícekrát) poruší kteroukoli platební povinnost dle smlouvy (bez ohledu na to, zda jde o tutéž či různé povinnosti, a zda následně dojde k odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně), nebo způsobí nemožnost dodávky ze strany žalobkyně, nebo učiní bez souhlasu žalobkyně či bez důvodu na její straně jakýkoli projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy či změně dodavatele v rozporu se závazkem na dobu určitou dle smlouvy (bez ohledu na to, vůči komu byl učiněn, zda se tak stalo opožděně, zda trpěl vadami, či na to jak a kým je smlouva/dodávka následně ukončena; za takový projev vůle se považuje i plná moc ke změně dodavatele či opožděně doručená výpověď smlouvy na dobu určitou ke sjednanému dni jejího ukončení ve spojení se změnou dodavatele). Žalovaná dluží žalobkyni za odebranou elektřinu 1 425,61 Kč a za smluvní pokutu 100 Kč. Žalovaná dále dluží na pojistném 49 Kč a 176 Kč. Žalobkyně ukončila dodávání elektřiny žalované, jelikož žalovaná ke dni 8. 8. 2023 změnila dodavatele elektřiny. Žalobkyně za předčasné ukončení smlouvy vyúčtovala žalované smluvní pokutu v celkové výši 11 200 Kč. Žalovaná dlužné částky ani přes výzvu neuhradila.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

8. Soud prvního stupně věc správně právně hodnotil dle energetického zákona a dle o. z.

9. Podle § 50 odst. 2 energetického zákona se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle sm louvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Jak je uvedeno shora, v odstavci 2 odůvodnění tohoto rozsudku, soud prvního stupně žalobu zamítl co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 11 200 Kč. Tu tvoří smluvní pokuta 800 Kč za období od 8. 8. 2023, kdy došlo k ukončení dodávky elektřiny pro změnu dodavatele učiněnou žalovanou. Žalobkyně se tak domáhá smluvní pokuty za 14 měsíců, když doba trvání dodávek ze strany žalobkyně byla ve smlouvě sjednána na 15 měsíců od 7. 6. 2023.

19. Smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4281/2011).

20. V řešené věci uzavřely žalobkyně a žalovaná (jako spotřebitel) dne 18. 5. 2023 smlouvu, v níž se dohodly, že žalobkyně bude dodávat žalované elektřinu do odběrného místa, v kategorii domácnost, a žalovaná za to zaplatí sjednanou cenu, která bude po dobu trvání smlouvy neměnná. Výše zálohy byla dohodnuta na 910 Kč měsíčně, termín zahájení dodávky byl stanoven na 7. 6. 2023. Účastnice se rovněž dohodly, že smlouva je uzavřena na dobu určitou v délce 15 měsíců ode dne její účinnosti. K utvrzení povinností žalované jako zákazníka byla sjednána smluvní pokuta jako násobek částky 800 Kč a počtu měsíců, včetně započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky elektřiny do konce sjednané doby trvání smlouvy, pro případ opakovaných platebních povinností dle smlouvy.

21. Smluvní pokuta k tíži zákazníka byla rovněž sjednána pro případ jednotlivého prodlení s jakoukoliv platbou podle smlouvy přesahující 10 dnů, a to ve výši 100 Kč. K tíži žalobkyně byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 3 000 Kč pro případ, že neprovede změnu dodavatele či nezahájí dodávku elektřiny podle smlouvy či neoprávněně dojde k přerušení dodávky elektřiny do odběrného místa zákazníka. K tíži žalobkyně byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 100 Kč pro případ prodlení s vrácením přeplatku převyšujícího 500 Kč v trvání více než 10 dnů. Ujednání o smluvních pokutách jsou obsažena přímo ve smlouvě, v oddíle smlouvy „SMLUVNÍ SANKCE“. Konečně bylo prokázáno, že žalovaná podpisem smlouvy stvrdila svou vědomost o existenci závazku hradit smluvní pokutu s funkcí náhrady škody pro případ, že z důvodů na jeho straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či k ukončení dodávky.

22. V kontextu všech zjištěných skutečností se odvolací soud neztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně ohledně ujednání o smluvní pokutě konstruované jako násobek částky 800 Kč a počtu měsíců, včetně započatých a nedokončených, následujících po dni ukončení nebo přerušení dodávky elektřiny do konce sjednané doby trvání smlouvy, jakožto nepřiměřeného, představujícího dvojí sankci, nerovnovážné odstupné a kompenzaci náhrady škody vzniklé ukončením odběru, k němuž nelze přihlížet. Uvedené hodnocení činí odvolací soud při vědomí závěrů v rozhodnutích, na něž soud prvního stupně ve svém rozsudku odkázal.

23. Ujednání smlouvy, obsahující povinnosti účastníků utvrzené smluvními pokutami, nejsou ve smlouvě uvedeny nepřehledně, celá smlouva je pouze na jednom listu papíru A4. Veškerá ujednání jsou stejnou velikostí písma. Odstavec obsahující sankce je v samostatné části smlouvy a „nadpis“ je, stejně jako u jiných odstavců smlouvy, uvozen tučnými velkými tiskacími písmeny. Nejprve jsou uvedeny smluvní pokuty k tíži zákazníka, tj. žalované, následně k tíži žalobkyně. Je rovněž zřejmé za porušení jaké povinnosti je možné uplatnit nárok na tu kterou smluvní pokutu. Odvolací soud má dále za to, že v tomto ohledu je třeba přisvědčit argumentaci žalobkyně týkající se formy a obsahu těchto ujednání.

24. Odvolací soud dále uzavírá, že sjednané smluvní pokuty nepovažuje za kumulativní či duplicitní (srovnej např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5500/2017). Za jednorázové prodlení s plněním platebních povinností v délce přesahující 10 dnů je k tíži zákazníka sjednána smluvní pokuta 100 Kč. Shora popsaná konstrukce smluvní pokuty pak přichází na řadu tehdy, poruší-li zákazník své platební povinnosti opakovaně a v důsledku toho dojde ze strany žalobkyně k ukončení či přerušení dodávky elektřiny do odběrného místa. Popsané sankce jsou tedy uplatnitelné postupně, v případě „vršení“ porušení platebních povinností zákazníkem.

25. Žalobkyni lze rovněž přisvědčit, že ujednání o smluvní pokutě nemá, dle obsahu smlouvy (respektive prohlášení zákazníka o vědomí o takové skutečnosti), plnit funkci náhrady škody. Základními funkcemi smluvní pokuty jsou totiž právě funkce sankční (penalizační) a úhradová (de facto se jedná o paušalizovanou náhradu škody). Třetí funkce tohoto sankčního ujednání může být i preventivní, motivační. Soudem prvního stupně vytýkaná funkce posuzovaného ujednání pak plyne i ze samotné právní úpravy, konkrétně z § 2050 o. z.

26. Přezkoumávanou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy nehodnotí odvolací soud ani jako jakési odstupné, respektive sankci za odstoupení od smlouvy. Takové ujednání by bylo absolutně neplatné pro rozpor se zákonem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 23 Cdo1944/2019). Hodnocené ujednání o smluvní pokutě totiž není konstruováno jako sankce pro případ výkonu práva (výpověď či odstoupení od smlouvy), ale pro případ opakovaného porušení platebních povinností zákazníka/žalované dle smlouvy.

27. Především však nemá odvolací soud za to, že ujednaná smluvní pokuta představuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele, a jde tak o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o. z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalované se nemůže jednat proto, že institut smluvní pokuty není ve smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalované. Nesplnění povinností žalobkyně vyplývajících ze smlouvy je totiž také utvrzováno smluvní pokutou, a to de facto v obdobných situacích jako v případě porušení povinností ze strany zákazníka – pokud žalobkyně neplní svou „platební povinnost“, konkrétně vrátit zákazníkovi přeplatek, a pokud nedojde k zahájení dodávky elektřiny do sjednaného odběrního místa v souladu se smlouvou či naopak dojde k nedůvodnému přerušení dodávky. Za těchto okolností má odvolací soud za to, že není na místě zasáhnout do autonomie vůle účastníků/smluvních stran, jakožto do základní zásady soukromého práva.

28. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty (§ 2051 o. z.) je možná jen na návrh dlužníka. V řešené věci žádný takový návrh učiněn nebyl, žalovaná zůstala po celou dobu řízení pasivní, k jednáním soudů se přes řádné předvolání nedostavila.

29. Nad rámec uvedeného odvolací soud dodává, že v praxi, ale i v rozhodovací činnosti soudů (§ 13 o. z.) jsou řešeny úhrady za předčasné ukončení smlouvy v jiných spotřebitelských vztazích, např. podle § 63 odst. 1 písm. p) zákona o elektronických komunikacích, ve znění zákona č. 214/2013 Sb., kteroužto úpravu vztáhl Ústavní soud na veškeré smlouvy ukončené po nabytí účinnosti novely, nikoliv jen na ty s právní úpravě přizpůsobenou smluvní dokumentací (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16). Lze rovněž dodat, že i samotný energetický zákon je v současnosti předmětem změn v legislativním procesu (v Poslanecké sněmovně České republiky jako tisk č. 656/0), které by se mimo jiné měly projevit začleněním § 11cc, podle jehož odstavce 2. má dodavatel v případě smlouvy na dobu určitou za pevné ceny dodávky elektřiny právo na smluvní pokutu utvrzující povinnost odběratele odebírat po sjednanou dobu elektřinu, a to ve výši maximálně 30 % součinu ceny elektřiny bez daně a průměrné denní spotřeby.

30. Odvolací soud tedy ze všech uvedených důvodů ohledně uplatněné smluvní pokuty rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ve výroku II. změnil a žalobě tak zcela vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku).

31. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Podle výsledku řízení je nyní žalobkyně se svými nároky zcela úspěšná a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Při určení výše odměny zástupce žalobkyně soud vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, a to v případě řízení před soudem prvního stupně ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.“). Náklady právního zastoupení sestávají ze tří úkonů právní služby v celkové výši 900 Kč (tři úkony po 300 Kč - příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení) dle ustanovení 14b odst. 1 bod 3 a. t., tří náhrad hotových výdajů – 3x po 100 Kč dle ustanovení 13 odst. 3 a § 14b odst. 5 písm. a) a. t., jednoho úkonu po 1 620 Kč za účast na jednání soudu prvního stupně, počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 12 951,61 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g), § 8 odst. 1 a § 7 bod 5. a. t.), 1x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.); cestovné na trase [adresa] a zpět k jednání soudu prvního stupně dne 3. 9. 2024 ve výši 1 060,23 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2024; náhrada za spotřebované pohonné hmoty 66,2 km x 2, průměrná spotřeba 7,8/5,2/6,1 l/100 km, cena pohonných hmot 42,60 Kč za litr dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč dle § 14 a. t. a konečně 21 % DPH z uvedených úkonů, paušálů, cestovného i náhrad ve výši 961,86 Kč (§ 137 odst. 2, 3 o. s. ř. za použití ustanovení § 14a a. t.), celkem tedy 6 342,08 Kč, po zaokrouhlení 6 342 Kč. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil ve lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok pod bodem II. tohoto rozsudku).

32. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, tak v tomto stádiu řízení byla žalobkyně rovněž zcela úspěšná a náleží jí proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vůči neúspěšné žalované (§ 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady odvolacího řízení žalobkyně (výrok III. tohoto rozsudku) spočívají v zaplaceném soudním poplatku za odvolání 1 000 Kč, odměně za dva úkony právní služby po 1 580 Kč dle § 7 bod 4 a. t., z tarifní hodnoty 11 200 Kč, dvou náhradách hotových výdajů 1x po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (sepis odvolání) a 1x 450 Kč dle a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 za účast při jednání odvolacího soudu a DPH 21 % dle § 137 odst. 3 o. s. ř. z odměn a hotových výdajů ve výši 821,10 Kč. Celkové náklady vzniklé žalobkyně v odvolacím řízení činí zaokrouhleně 5 731 Kč a tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 věta první o. s. ř.) a na zákonné platební místo k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Pro úplnost odvolací soud doplňuje, že v písemném vyhotovení rozsudku odstranil postupem dle § 164 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. zjevnou chybu v počtech (viz rozsudek NS ČR ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2435/2010).