27 Co 3/2025 - 64

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jana Podaného a Mgr. Jany Kajzrové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 71 594,61 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti výroku II. a III. rozsudku Okresního soudu v Mělníku č.j. 16 C 297/2024-42 ze dne 4. 11. 2024 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadeném výroku II. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 24 927 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 022 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] uvedeným v záhlaví (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 097,63 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 797,63 Kč od 13. 6. 2023 do 17. 8. 2023 a z částky 55 097,63 Kč od 18. 8. 2023 do zaplacení, částku 1 996,98 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 996,98 Kč od 20. 9. 2023 do zaplacení a částku 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Jinak byla žaloba co do zaplacení 14 400 Kč zamítnuta (výrok II.). Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 14 956,08 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

2. Soud prvního stupně odůvodnil rozsudek tím, že v části uvedené ve výroku I. vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 8. 6. 2022 platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy, která je současně kupní smlouvou podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”). Od této smlouvy následně žalobkyně z důvodu nezaplacení dlužných částek žalovaným odstoupila a žalovanému vyfakturovala nedoplatky na platbách za elektřinu a související služby za období od 1. 8. 2022 do 16. 5. 2023 ve výši 55 797,63 Kč se splatností do 12. 6. 2023, když na tuto fakturu byla dne 17. 8. 2023 provedena úhrada v celkové výši 700 Kč a za období od 17. 5. 2023 do 18. 8. 2023 ve výši 1 996,98 Kč se splatností do 18. 9. 2023. Žalovaný na tyto faktury již ničeho neuhradil, je tak v prodlení s úhradou částky 55 097,63 Kč od 13. 6. 2023, částky 1 996,98 Kč od 20. 9. 2023, kdy od těchto dat náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Soud rovněž shledal za důvodný nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 100 Kč, neboť žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením faktury pod variabilním symbolem č. 836205786 po dobu delší než 10 dní.

3. V části výroku II. soud prvního stupně po provedeném dokazování naopak uzavřel, že žaloba není opodstatněná. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě předčasného ukončení smlouvy na dobu určitou na základě projevu vůle ze strany žalovaného bez souhlasu žalobkyně, v případě nemožnosti dodávky na základě jednání žalovaného a v případě oprávněného odstoupení žalobkyně od smlouvy z důvodu opakovaného porušení (dva a vícekrát) platebních povinností souvisejících s dodávkou elektřiny je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu (ve výši 800 Kč pro kategorii domácnost, případně 4 000 Kč pro kategorii maloodběratel) za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny od žalobkyně do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou. K předčasnému ukončení smlouvy došlo odstoupením žalobkyně z důvodu opakovaného porušení platebních povinností ze strany žalovaného. Žalobkyně následně vyúčtovala žalovanému smluvní pokuty v celkové výši 14 400 Kč za předčasné ukončení smlouvy. Takto sjednaná smluvní pokuta představuje podle soudu prvního stupně ve smyslu § 1813 o.z. (v rozporu s požadavkem přiměřenosti) významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, neboť toto ujednání není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností v případě nedodržení smluvních povinností. Fakticky představuje v pořadí druhou smluvní pokutu za stejné porušení povinnosti ze smlouvy, tj. prodlení s úhradou vyfakturovaných částek. Jedná se o předpřipravené složitě formulované ujednání o zaplacení smluvní pokuty, jejíž vznik se váže na opakované porušení kterékoli platební povinnosti vyplývající ze smlouvy a u které se způsob určení její výše vůbec neodvíjí od povahy porušované povinnosti. Nedodržení povinností ze strany žalobkyně smluvní pokutou utvrzováno není. Z formulace této smluvní pokuty vyplývá, že se jedná o (paušalizovanou) náhradu škody toliko v části ušlého zisku žalobkyně, neboť po ukončení smluvního vztahu (a tudíž ukončení i poskytování služeb dodávky elektřiny) již žalobkyni žádné další skutečné náklady vůči žalovanému, a to opětovně každý měsíc, vznikat nemohou. Daná smluvní pokuta tak svým účelem představuje primárně sankci odpovídající části ušlého zisku, nikoliv skutečně vzniklým nákladům, byť v paušalizované výši. Při absenci reparačního charakteru smluvní pokuty tak daná smluvní pokuta představuje toliko sankci ve prospěch žalobkyně. S ohledem na pouze sankční charakter smluvní pokuty, jiné instituty pro případ prodlení žalovaného, vázanost vzniku smluvní pokuty na rozhodnutí žalobkyně o odstoupení od smlouvy, způsob stanovení a celkovou výši smluvní pokuty tak soud dospěl k závěru, že dané ustanovení svojí formulací v případech uplatnění smluvní pokuty i na případy odstoupení od smlouvy z důvodu předchozího nehrazení plateb ze strany žalovaného (a nikoliv např. pro porušení smlouvy sjednáním nového dodavatele) zakládá v rozporu s požadavkem přiměřenosti tak významnou nerovnováhu povinností stran v neprospěch spotřebitele, že k němuž již nelze ve smyslu ust. § 1813 a 1815 o. z. přihlížet. Soud proto v tomto rozsahu žalobu zamítl a rozhodl podle celkového výsledku o poměrné náhradě nákladů řízení.

4. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že na rozdíl od předchozích sporů rozhodovaných Krajským soudem v Praze jde nyní o nároky ze smlouvy po aktualizaci jejích podmínek, přičemž nejde o nepřiměřená ujednání poškozující spotřebitele. K tomu odkázala i na konkrétní rozhodnutí odvolacího soudu v jiných věcech.

5. Argumentovala tím, že smluvní pokuta i úrok z prodlení stíhají stejně žalobkyni jako žalovaného. Soud prvního stupně hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, bez odůvodnění zcela pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Daná smluvní pokuta se váže na „opakované porušení platebních povinností“ a představuje paušalizovanou náhradu škody. Smluvní pokuta slouží k utvrzení hlavního závazku, kterým je ze strany žalobkyně dodávat elektrickou energii a ze strany zákazníka za tento odběr zaplatit. Opakované neplacení je neoprávněným odběrem, což představuje neoprávněný stav dle energetického zákona, kterému je žalobkyně povinna bránit, proto musí od smlouvy odstoupit. Vázanost smluvní pokuty na opakované neplnění smluvených platebních povinností nebyla stanovena svévolně, ale odpovídá zákonné definici neoprávněného odběru elektřiny. Za situace narůstajícího neoprávněného odběru, který jde ke škodě dodavatele, nelze trvat ani na platnosti smlouvy a tu je nezbytné ukončit odstoupením. Okolnost, že předmětná smluvní pokuta je mj. vázána na rozhodnutí žalobkyně o takovém odstoupení, nelze za dané situace klást k její tíži. Takový výklad je v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jeho rozsudkem sp. zn. 23 Cdo 192/2019. Žalobkyně dále připomínala obsah „PROHLÁŠENÍ ZÁKAZNÍKA“, v němž zákazník (žalovaný) výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou „získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy,“ na rozdíl od smlouvy na dobu neurčitou. Soud prvního stupně dle žalobkyně tuto konkrétní výhodu spočívající v pevné ceně elektřiny po sjednanou dobu trvání smlouvy zcela pominul. Žalobkyně dále poukázala na to, že musí v předstihu zajistit elektřinu na příslušné období trvání smlouvy, i když není sjednána odběrová povinnost. Odběr se nicméně důvodně předpokládá. Žalobkyně může pevnou cenu garantovat žalovanému jen za předpokladu, že ji pro něj nakoupí předem na celé období trvání smlouvy. Skutečnost, že žalobce musel zajistit potřebné množství elektřiny pro celou dobu trvání smlouvy, je hlavním důvodem, proč žalobci vznikají škody při předčasném ukončení smlouvy, a tedy důvodem, proč smluvní pokutou utvrzuje povinnost žalovaného setrvat ve smlouvě po sjednanou dobu. Nejedná se o přenášení podnikatelského rizika na zákazníky, ale o standardní produkt – smlouvu, kde se zákazník a dodavatel vyváženým způsobem dělí o výhody a rizika. Pokud soud prvního stupně stavěl svůj závěr o nepřiměřenosti daného ujednání o smluvní pokutě dále i na tom, že porušení platebních povinností může být sankcionováno též smluvní pokutou za prodlení, pak dle žalobkyně přehlíží odlišný účel smluvních pokut, kdy každou smluvní pokutou je utvrzována jiná smluvní povinnost. Zdůraznila, že v daném případě je uplatněna smluví pokuta utvrzující povinnost zákazníka řádně si plnit své povinnosti ze smlouvy a nezapříčinit její ukončení, kdy se musí jednat o porušení platebních povinností, v jejichž důsledku dojde k ukončení smlouvy. Pokud by žalovaný sice opakovaně porušoval své platební povinnosti, ale vždy své jednání napravil dříve, než by pro neoprávněný odběr žalobkyně dodávku ukončila, nárok na danou smluvní pokutu by nevznikl. Žalobkyně nesouhlasila s výkladem ustanovení § 1813 o.z. provedeným soudem. Pro zhodnocení, které ujednání je zakázané, je třeba posoudit nejen, jestli smluvní ujednání zakládá nerovnováhu, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a také, zda je nerovnováha významná. Tyto kroky soud prvního stupně dle žalobkyně neučinil, když pominul ujednání ve prospěch žalovaného i ujednání zatěžující žalobkyni, nezabýval se přiměřeností takových ujednání, ani otázkou, jaký je jejich účel, a neřešil ani otázku, zda případná nerovnováha je významná. Ve vztahu k výši smluvní pokuty (800 Kč na měsíc) a výši utvrzované povinnosti (hodnotě plnění) připomněla, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši 3250 Kč. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka přesahující její čtyřnásobnou výši, kdy i z toho je dle žalobkyně zjevné, že smluvní pokuta nemůže naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy ke škodě spotřebitele. Žalobkyně též rozsáhle citovala z rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp.zn. 31 Cdo 2273/2022 ze dne 11. 1. 2023 k otázce nepřiměřenosti smluvních pokut a možností jejich moderace obecně. Žalobkyně soudu prvního stupně vytýkala, že se zásad formulovaných v daném rozhodnutí pro posouzení přiměřenosti nedržel. Podle žalobkyně rozporu s požadavkem přiměřenosti (to znamená nepřiměřenosti ujednání) je třeba rozumět jako poctivosti. Podle § 7 o. z. platí domněnka, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. Pokud sjednaná smluvní pokuta sleduje poctivý záměr ochrany žalobkyně před potenciálním vznikem škody a rovnováhu smluvního vztahu nevychyluje významně v neprospěch spotřebitele, protože spotřebitel těží ze smluvního vztahu zejména jistotou nezvýšení ceny po sjednané období, pak ujednání o smluvní pokutě musí dle žalobkyně obstát. Dále žalobkyně uvedla, že smluvní pokuty tohoto typu jsou zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou (zákonem č. 127/2005 Sb.). Tomu odpovídá i připravované znění § 11cc odst. 2 energetického zákona. Smluvní pokuta utvrzující danou smluvní povinnost, která bude odpovídat této regulaci, nemůže být vnímána jako zneužívající ujednání.

6. Proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil a žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal též právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a shledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

9. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k odvolacímu jednání bez omluvy nedostavil a nepožádal o odročení jednání, a proto odvolací soud jednal bez jeho účasti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

10. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o.s.ř.).

11. Soud prvního stupně v řízení učinil z předložených listin správná skutková zjištění a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Proto odvolací soud dále na odůvodnění soudu prvního stupně pro zjednodušení zcela odkazuje. Soud prvního stupně jasně popsal, jak ke svým závěrům dospěl a odvolací soud se s tím ztotožňuje.

12. Byla sjednána smlouva o dodávkách elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa], na dobu určitou 30 měsíců bez možnosti výpovědi, a to v kategorii domácnost, s možnou automatickou prolongací. Žalovaný ve smlouvě vystupoval jako spotřebitel, nikoli jako podnikatel. O tom není sporu. Ujednání o předmětné smluvní pokutě ve výši 800 Kč měsíčně bylo v dané konkrétní smlouvě skutečně formulováno jinak než v dříve projednávaných sporech stejné žalobkyně, je přehlednější. Je také pravdou, že nově byly sjednány i smluvní pokuty tížící v případě prodlení a v případě nezahájení či přerušení dodávky žalobkyni, takže smlouva již smluvními pokutami utvrzuje povinnosti obou stran.

13. Podle obsahu prohlášení žalovaný ve smlouvě také potvrdil, a že si je „vědom smluvních a zákonných povinností žalobkyně zajistit elektřinu v předstihu“ na příslušné období trvání smlouvy, i když se nejedná o odběrovou povinnost, takže na straně žalobkyně „vzniká legitimní očekávání, že zákazník příslušné množství elektřiny odebere.“ Žalovaný dále prohlásil, že si je vědom, že z této smlouvy „benefituje jistotou nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu“ oproti žalobkyní variantně nabízené smlouvě na dobu neurčitou, je však zavázán „k pokutě s funkcí náhrady škody, pokud z důvodů na její straně dojde k předčasnému ukončení smlouvy na dobu určitou či ukončení dodávky od žalobkyně.“ Dále prohlásil, že si je vědom, že v případě porušení závazku ze smlouvy „může žalobkyni vzniknout škoda zejména v důsledku kolísání nákupních/prodejních cen elektřiny v čase na velkoobchodním trhu, včetně zajištění měnového rizika, marně vynaložených akvizičních/provozních nákladů a dodatečných admin. nákladů.“ 14. Pokud jde o spornou smluvní pokutu ve výši 14 400 Kč, tak z vyúčtování smluvní pokuty a dalších listin vyplývá, že žalobkyně pokutu uplatnila v souvislosti s odstoupením od smlouvy pro neplacení, do konce smlouvy zbývalo 18 měsíců. Nejde o kumulaci pokut z prodlení (dvojí sankci), ale o pokutu za nedodržení doby (předčasné ukončení) smlouvy.

15. Právní vztahy mezi účastníky je třeba posuzovat podle zákona č. 458/2000 Sb., ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen „energetický zákon“) a podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jak správně uzavřel soud prvního stupně.

16. Je nepochybné, že strany sjednaly platnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, což je specifická smlouva upravená v § 50 odst. 2 energetického zákona, která zahrnuje převážně znaky rámcové smlouvy kupní podle § 2079 a násl. o.z. Taková smlouva může být uzavřena na dobu určitou i na dobu neurčitou, je však třeba respektovat zvláštní ustanovení energetického zákona.

17. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

18. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

19. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností strany v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

20. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda že se jej spotřebitel dovolá.

21. Odvolací soud si je ve smyslu § 13 o.z. dobře vědom dřívější rozhodovací praxe odvolacího soudu reprezentované například rozhodnutím sp. zn. 103 Co 16/2018, sp. zn. 30 Co 80/2019, sp. zn. 27 Co 99/2019, 27 Co 204/2021, 22 Co 251/2019 a dalšími, včetně nedávných rozhodnutí sp. zn. 27 Co 97/2024, 27 Co 232/2024, nebo 22 Co 141/2024.

22. V nyní souzeném případě však nelze pominout změnu smluvních ujednání v nových smlouvách, která vedla k vyvážení práv a povinností stran, jak žalobkyně namítá a jak shora uvedeno. Dále je třeba přihlédnout k nové právní úpravě. Podle § 11cc odst. 1 a 2 energetického zákona ve znění od 1. 8. 2025 se zakazuje sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu poskytovat flexibilitu agregátorovi. Zakazuje se sjednat se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou smluvní pokutu utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn, ledaže je pro sjednanou dobu dodávky sjednána smlouva s pevnou cenou dodávky elektřiny nebo plynu. Je-li se spotřebitelem nebo podnikající fyzickou osobou sjednaná smluvní pokuta utvrzující jejich povinnost po určitou dobu odebírat elektřinu nebo plyn podle odstavce 1, má dodavatel elektřiny nebo plynu při porušení utvrzené povinnosti právo na zaplacení smluvní pokuty za každý den porušení utvrzené povinnosti, která by bez zaplacení smluvní pokuty trvala, rovnající se nejvýše 40 % součinu ceny elektřiny nebo ceny plynu bez daně z přidané hodnoty, daně z elektřiny a daně ze zemního plynu a některých dalších plynů a průměrné denní spotřeby. Průměrná denní spotřeba se určí z plánované roční spotřeby evidované operátorem trhu, a není-li známa, potom ze skutečné spotřeby za předchozích 12 měsíců. Nelze-li zjistit ani skutečnou spotřebu, určí se průměrná denní spotřeba z předpokládané roční spotřeby sjednané ve smlouvě. Zaplacením smluvní pokuty zaniká závazek s účinky do budoucna.

23. Ačkoli uvedená právní úprava ještě není účinná, a navíc se na danou věc podle přechodných ustanovení nevztahuje, nelze pominout, že již byla přijata jako platný právní předpis. Zákonodárce jasně vymezil, že nejen sjednávání smluv na dobu určitou nepovažuje obecně za rozporné s právem spotřebitele na bezplatnou změnu dodavatele ani s požadavkem přiměřenosti ve spotřebitelských smlouvách v energetice, ale že za přiměřené považuje i sjednání smluvní pokuty utvrzující povinnost spotřebitele po tuto určitou dobu odebírat od dodavatele elektřinu nebo plyn (byť výši pokuty do budoucna reguluje a stanoví řadu dalších omezení). Zákonodárce také ve spotřebitelských smlouvách v energetice počítá s moderací smluvní pokuty podle § 2051 o.z. (srov. § 11cc odst. 4 energetického zákona), což také předchozím rozhodnutím odvolacího soudu neodpovídá.

24. Odvolací soud dále odkazuje na posun v rozhodovací praxi reprezentovaný rozhodnutími Krajského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 265/2024, 23 Co 18/2025, 26 Co 318/2024 nebo 28 Co 217/2024, v nichž odvolací soud předmětnou smluvní pokutu připustil a jejichž skutkové okolnosti nejsou významně odlišné od okolností této věci.

25. Za této situace se již odvolací soud nemohl ztotožnit se závěrem soudu prvního stupně, že uvedená smluvní pokuta 800 Kč měsíčně po dobu trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované coby spotřebitele (§ 1813 a § 1815 o.z.). Pro případnou moderaci výše smluvní pokuty podle § 2051 o.z. chybí především jakýkoli návrh žalovaného. V tomto směru navíc nelze přehlédnout, že předpokládaná i skutečně realizovaná spotřeba byla na první pohled významně vyšší než do budoucna stanovený limit pokuty. Tomu odpovídaly i sjednané měsíční zálohy.

26. Proto není třeba rozebírat i další argumenty žalobkyně o tom, zda ujednání o smluvní pokutě je spotřebiteli kompenzováno ve smlouvě na dobu určitou nižší cenou elektřiny (v její neregulované části), nebo zda si tímto způsobem zákazník „zajistí výhodnou neměnnost ceny“ (která se mu po sjednanou dobu v závislosti na burzovních nákupech „nezvýší“) apod. Postačí, že uvedená pokuta byla mezi účastníky sjednána (jako projev smluvní volnosti stran) a že žalovaný svou povinnost, na kterou je smluvní pokuta vázána, porušil. Žalobkyní požadovaný rozsah pokuty také smluvnímu ujednání odpovídá. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku II. jako věcně nesprávný podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil.

27. S ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně bylo třeba v otázce náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodnout znovu, a to podle § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 1 o.s.ř., ve prospěch zcela úspěšné žalobkyně.

28. Při stanovení výše náhrady před soudem prvního stupně je třeba vyjít z vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024 (dále jen „AT“). Náklady právního zastoupení sestávají ze čtyř úkonů právní služby po 3 980 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis návrhu na zahájení řízení a účast na jednání soudu prvního stupně), počítáno z tarifní hodnoty předmětu sporu 71 594,61 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 8 odst. 1 a § 7 AT), k tomu 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Dále náleží cestovné ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 713,72 Kč (náhrada za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km, náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km, cena pohonných hmot 38,20 Kč za litr dle vyhlášky č. 398/2023 S.), náhrada za promeškaný čas za tuto cestu za 4 půlhodiny po 100 Kč, tj. 400 Kč dle § 14 AT a 21 % DPH z uvedených odměn i náhrad podle § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. ve výši 3 829,08 Kč a náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 864 Kč, celkem tedy zaokrouhleně na celé koruny 24 927 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit do tří dnů k rukám advokáta (srov. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.).

29. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle stejných výpočetních postupů, postupoval však s ohledem na dobu provedení jednotlivých úkonů již částečně podle advokátního tarifu ve znění od 1.1.2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Náhrada náleží za 2 úkony právní služby z tarifní hodnoty 14 400 Kč po 1 700 Kč za úkon (odvolání a účast u jednání), za režijní paušály 1x 300 Kč a 1x již 450 Kč, dále 21% DPH ve výši 840 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč, celkem zaokrouhleně na celé koruny 6 022 Kč. O místě a lhůtě plnění rozhodl odvolací soud opět podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení