26 Co 318/2024 - 76

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Burešové a soudců JUDr. Tomáše Němce a Mgr. Kateřiny Staré ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] trvale bytem [Adresa žalovaného] doručovací adresa: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o zaplacení částky 45 629,07 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 3. 10. 2024, č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku [částka] a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Okresní soud [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím z této částky ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně a žalovaný dne [datum] uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa na adrese ot. [adresa], na dodávku elektřiny, na základě, které žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu, za jejíž dodávku žalovaný v plném rozsahu nezaplatil. Stejně tak žalovaný nezaplatil ani smluvní pokutu za prodlení s platbou, která mu byla vyúčtována ve výši [částka]. Pro opakované prodlení s úhradou žalobkyně v říjnu 2023 odstoupila od smlouvy o dodávce elektřiny a vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši [částka]. Na základě žádosti žalovaného byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena dohoda o splátkách dluhu, v rámci, které žalovaný prohlásil, že uznává svůj dluh ve výši [částka] a ve výši [částka] co do důvodu a výše, a zavázal se jej uhradit v šesti splátkách. Žalovaný však dlužnou částku ani po výzvách žalobkyně neuhradil.

3. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce tak, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle ust. § 2079 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen ,,o. z.“) s přihlédnutím ke speciálním ustanovením energetického zákona s tím, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ust. § 1810 o. z., kdy žalovaný je spotřebitelem a žalobkyně je podnikatelem vykonávajícím na vlastní účet a odpovědnost činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku (§ 420 o. z.). Zároveň se jedná o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem ve smyslu § 1798 o. z. Žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit za odebranou elektřinu celkem částku [částka], stejně tak nesplnil svoji povinnost, když neuhradil jednorázovou smluvní pokutu podle § 2048 a násl. o. z. ve výši [částka] za jednotlivý případ prodlení přesahující deset dní, tj. v posuzovaném případě za prodlení s platbou za červenec a srpen 2023 v celkové výši [částka], kterou soud shledal jako přiměřenou k utvrzení dluhu a naplňující v mezích dobrých mravů účel smluvní pokuty. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že není důvodný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za opakované porušení platební povinnosti při dodávkách elektřiny, protože ujednání o této pokutě je ujednáním v rozporu se zákonem. Sjednaná smluvní pokuta za opakované porušení platebních povinností při dodávkách elektřiny ve smyslu § 1813 o. z. představuje v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch žalovaného coby spotřebitele, neboť jde o dvojí sankci za porušení téže povinnosti, když za porušení platebních povinností je žalovaný rovněž sankcionován smluvní pokutou ve výši [částka] za každý jednotlivý případ prodlení s jakoukoliv platbou přesahující deset dní. Ujednání o smluvní pokutě není vyváženo ve prospěch žalovaného obdobnou povinností žalobkyně, protože smlouva o sdružených dodávkách elektřiny, která je smlouvou formulářovou, nikoliv individuálně sjednanou, žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje. Pokud žalobkyně argumentovala vyvážením smluvní pokuty ve prospěch žalovaného nižší cenou elektřiny v případě smlouvy na dobu určitou, byť skutečně došlo k nárůstu cen energií, jde v podnikatelské riziko žalobkyně, které by nemělo být přenášeno prostřednictvím smluvních pokut na spotřebitele. Podle výslovného textu vyúčtování smluvní pokuty se jedná o smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy, jde tak o sjednání jakéhosi nerovnovážného „odstupného“ za předčasné ukončení smluvního vztahu a na žalovaného jako spotřebitele je vyvíjen nepřiměřený tlak na dodržení sjednané (a automaticky prolongované) doby trvání smluvního vztahu, přičemž v oblasti energetiky je takové ujednání v rozporu se zásadou ochrany slabší strany v právu (§ 433 o. z.) a v rozporu s právem zákazníka na bezplatnou volbu a změnu dodavatele elektřiny (§ 28 odst. 1 písm. e) energetického zákona). K argumentaci žalobkyně stran funkce smluvní pokuty jako paušalizované náhrady škody soud konstatoval, že žalobkyně jednak srozumitelně, úplně a přezkoumatelně netvrdila, jaká konkrétní škoda jí měla porušením smlouvy ze strany žalovaného vzniknout, a jednak není možné nevidět, že smluvní pokuta nebyla sjednána za tzv. nulový odběr, nýbrž za předčasné ukončení smlouvy, a musela-li žalobkyně nutně předem zajistit příslušnou kapacitu sítě, sama uvedla, že dodávky žalovanému ukončila, čímž mohla uvolnit kapacitu pro dalšího zákazníka. Smluvní pokuta byla sice sjednána přímo ve smlouvě, nicméně jde o ujednání nepřehledné, zavazující spotřebitele k platbě opakovaně v různých výších za téže porušení smlouvy. Pokud pak žalobkyně namítala, že žalovaný výslovně uznal nárok žalobkyně na celou dlužnou částku včetně smluvní pokuty a takové uznání je platné, pak soud uzavřel, že v rozporu s § 2053 o. z. nedošlo k uznání dluhu písemně, ale především za situace, kdy soud shledal ujednání o smluvní pokutě jako absolutně neplatné, nároky z takového ujednání je nutno považovat za neexistující a s případným prohlášením žalovaného o uznání dluhu tak účinky uznání dluhu nelze spojovat. Jelikož soud dospěl k závěru, že k ujednání smlouvy, na jehož základě žalobkyně požadovala zaplatit smluvní pokutu, se pro jeho nepřiměřenost nepřihlíží, žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 sb. občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) podle poměru úspěchu každého z účastníků ve věci.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti zamítavému výroku II. a navazujícího výroku III. o nákladech řízení podala žalobkyně odvolání, ve kterém namítala, že soud prvního stupně k hodnocení smluvních ujednání přistoupil jednostranně, pominul reciproční výhody, které byly sjednány ve prospěch žalovaného, a žalobkyně je tvrdila a prokazovala, stejně jako další smluvní ujednání i úpravu obecně závazných právních předpisů konstatovanou ve smlouvě, které zvýhodňují žalovaného oproti žalobkyni, resp. ukládají žalobkyni další povinnosti (včetně případného veřejnoprávního sankčního postihu). Žalobkyně zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě za opakované porušení smluvených platebních povinností vedoucích k ukončení smlouvy před sjednaným datem ukončení smlouvy se nachází na první straně smlouvy v odstavci „Smluvní sankce“. Bezprostředně za těmito ujednáními následuje část „Prohlášení zákazníka“, v níž zákazník výslovně prohlašuje, že uzavřením smlouvy na dobu určitou získává výhodu v podobě jistoty nezvýšení ceny elektřiny po sjednanou dobu, oproti které však stojí povinnost zákazníka uhradit žalobci smluvní pokutu s náhradoškodovou funkcí v případě zapříčinění předčasného ukončení smlouvy. Žalobkyně má za to, že při posuzování práv a povinností je třeba nahlížet na právní vztah mezi smluvními stranami vcelku. Soud prvního stupně při svém právním hodnocení však neposuzuje smluvní ujednání jako celek, pomíjí všechny okolnosti ve prospěch žalovaného, které naopak mohou být vykládány jako zatěžující pro žalobkyni. Pro žalovaného byla sjednána smluvní pokuta za jednání vedoucí k předčasnému ukončení smlouvy (vyjma těch jednání, ke kterým má zákazník ze smlouvy či zákona právo) včetně opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, obdobná smluvní pokuta zatěžuje žalobkyni, pokud neoprávněně přeruší dodávku do odběrného místa zákazníka, a tedy poruší svůj hlavní smluvní závazek. Další významnou okolností je to, že smluvní pokuta utvrzující povinnosti žalovaného zahrnuje též náhradu škody vzniklou žalobci v důsledku porušení utvrzené povinnosti, naopak smluvní pokutou utvrzující povinnosti žalobkyně není dotčeno právo žalovaného domáhat se náhrady škody převyšující smluvní pokutu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že ust. § 1813 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy definuje generální klauzuli zakázaných ujednání, když stanovuje, že se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Pro posouzení věci podle § 1813 o. z., nepostačuje podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele, ale také, zda je tato nerovnováha v rozporu s požadavkem přiměřenosti a také, zda je nerovnováha významná. Ze smlouvy plyne, že mezi stranami byla sjednána měsíční záloha ve výši [částka]. Smluvní pokutou se tak utvrzuje platební povinnost zákazníka dosahující bezmála šestinásobné výše pokuty. I při tomto porovnání vzájemných závazků stran je zjevné, že smluvní pokuta nemůže zdaleka naplňovat kritérium nepřiměřenosti a významné nerovnováhy práv nebo povinností stran ke škodě spotřebitele. Žalobkyně dále nesdílí závěr, že ve spotřebitelských vztazích se neuplatní moderace nepřiměřené výše smluvní pokuty soudem podle ustanovení § 2051 o. z. Podle žalobkyně je třeba zvážit, zda smluvní pokuta neplní funkci paušalizované náhrady škody a v tomto směru odkazovala výklad Velkého senátu Nejvyššího soudu, který podal ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka], podle kterého moderace představuje univerzální institut použitelný pro všechny smluvní vztahy a ze zásad, které Nejvyšší soud v tomto klíčovém judikátu předestřel, plyne, že nebude-li možné nepřiměřenou výši smluvní pokuty podle těchto pravidel snížit, nebude analogicky možné ani nepřiznat účinky ujednání o smluvní pokutě z důvodu jeho nepřiměřenosti, resp. zneužívající povahy ve smyslu § 1813 a násl. o. z. Smluvní pokuty tohoto typu jsou ostatně zcela běžnou součástí mnoha adhezních smluv, typicky např. v oblasti telekomunikací, kde je jejich výše regulována přímo příslušnou sektorovou úpravou. Tomu odpovídá i připravovaná právní úprava pro sektor energetiky, konkrétně ustanovení § 11cc odst. 2 energetického zákona. Žalobkyně se domnívá, že v rozhodování soudu prvního stupně mohl sehrát roli určitý automatismus a setrvačnost, když některé senáty okresních soudů v působnosti Krajského soudu v Praze v minulosti rozhodovaly o zamítání nároků na smluvní pokuty žalobce. Tato dřívější rozhodnutí aprobovaná odvolacím soudem vycházela ze smluvních ujednání, obsažených v dříve uzavíraných smlouvách. V tomto řízení jde ovšem o skutkově jiný případ, na který nelze bez dalšího aplikovat dosavadní právní závěry těchto nižších soudů i soudu odvolacího. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a zaváže žalovaného povinností k úhradě náhrady nákladů žalobce řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně dále uvedla, že reagovala na dosavadní soudní praxi a legislativní změny a změnila koncepci smluv tak, aby se s jejím obsahem byl schopen seznámit každý běžný zákazník. Její součástí jsou všeobecné obchodní podmínky, ceník elektřiny, ceník služeb, zákazník podpisem stvrzuje, že seznámil se všemi smluvními podmínkami, porozuměl jim, bude je dodržovat, sankce jsou obsaženy v samostatném oddíle smlouvy, kde je na první postihující pozici nejčastější porušování povinností, smluvní ujednání jsou reciproční, pokud je k tíži zákazníka dohodnuta smluvní pokuta [částka] za prodlení s platbou přesahující deset dní, tak žalobkyni stíhá povinnost hradit smluvní pokutu v případě včasného nevrácení přeplatku na úhradách, konkrétně výši [částka]. K tíži žalobkyně je dále sjednána smluvní pokuta [částka] pro případ nesplnění povinnosti dodávat zákazníku do odběrného místa elektřinu či pro případ nedůvodného přerušení dodávky. Soud prvního stupně svůj závěr o duplicitě sankcí nijak nevysvětlil a nepostupoval podle platného hmotného práva při posuzování přiměřenosti ujednání, protože ust. § 1813 a 1814 o. z. doznalo novelou ode dne [datum] změn na které soud prvního stupně nereagoval. Sjednání smluvní pokuty nepředstavuje ani odstupné, to vychází z jiné právní konstrukce; odstupné si strany smlouvy sjednávají pro případ ukončení smluvního vztahu. Při posuzování přiměřenosti smluvní pokuty odkázala žalobkyně na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, kdy při sjednané výši zálohy [částka], je sjednaná smluvní pokuta přiměřená bez ohledu na realizaci odběru.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl odvoláním dotčen a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

8. Odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný byl předvolán k jednání na [datum], předvolání mu bylo doručeno dne [datum], ale bez omluvy se k jednání nedostavil. Odvolací soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

9. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně tak, jak vyplývá ze spisu a je shrnut v bodě 2. odůvodnění tohoto rozsudku.

10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

12. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2050 o. z. je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje.

16. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

17. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

18. Soud prvního stupně zamítl žalobu co do požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši [částka], tj. za každý měsíc od [datum] do [datum] po [částka], když žalobce dne [datum] ukončil v souladu s energetickým zákonem dodávku elektřiny, protože žalovaný opakovaně neplnil své platební povinnosti ze smlouvy. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu za 11 měsíců po [částka] (od [datum] do [datum]) tj. za každý kalendářní měsíc následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce plánované doby trvání smlouvy na dobu určitou.

19. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě je nepřehledné. Sjednání utvrzení povinností účastníků řízení smluvními pokutami je obsaženo v samostatné části smlouvy nazvané Smluvní sankce a je zřejmé za porušení, které povinnosti je možné uplatnit nárok na konkrétní smluvní pokutu. Ohledně formy a obsahu těchto ujednání lze přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně.

20. Za nesprávný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně, že smluvní pokuty představují duplicitní sankci. Za jednorázové prodlení s plněním platebních povinností v délce přesahující deset dnů je k tíži zákazníka sjednána smluvní pokuta [částka] a žalobou nárokovaná sankce v podobě smluvní pokuty [částka] za každý měsíc i jeho část do konce trvání smlouvy, náleží žalobkyni pro případ, že zákazník – žalovaný své platební povinnosti opakovaně poruší a v důsledku toho dojde ze strany žalobkyně k ukončení či přerušení dodávky do odběrného místa.

21. Žalobkyni lze přisvědčit, že ujednání o smluvní pokutě nemá, podle obsahu smlouvy, plnit funkci náhrady škody, naopak podle smluvního ujednání pokuty zahrnují též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni v důsledku porušení utvrzené povinnosti zákazníkem, s výjimkami tam uvedenými, kromě toho vyloučení práva věřitele na náhradu škody při sjednané smluvní pokutě upravuje ust. § 2050 o. z.

22. Ujednání o smluvní pokutě za předčasné ukončení smlouvy nelze hodnotit jako „odstupné“, protože není konstruováno jako sankce pro případ výkonu práva (výpověď či odstoupení od smlouvy), ale pro případ opakovaného porušení platebních povinností žalovaného podle smlouvy.

23. Primárně odvolací soud uzavírá, že ujednaná smluvní pokuta nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele, a že se tedy jedná o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 o.z. nepřihlíží. O vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného se nejedná proto, že smluvní pokuta je sjednána pro porušení povinnosti zákazníka – spotřebitele i obchodníka. Nesplnění povinnosti žalobkyně vyplývající ze smlouvy je také utvrzováno smluvní pokutou ve výši [částka], pokud z důvodu výhradně na její straně neprovede změnu dodavatele/nezahájí dodávku dle smlouvy, dojde k přerušení dodávky do odběrného místa spotřebitele, dále pokutu [částka] v případě prodlení více než deset dní s vrácením přeplatku nad [částka].

24. Pokud jde o žalobkyní uváděnou možnost moderace výše smluvní pokuty, ta přichází v úvahu pouze na návrh dlužníka, který v posuzované věci nebyl učiněn (§ 2051 o. z.).

25. Soud prvního stupně odkazoval na rozhodnutí, ve kterých utvrzení povinnosti žalobkyně smluvními pokutami zcela absentovalo, v mezidobí došlo ke změně obsahu smluvní dokumentace žalobkyně, proto i odvolací soud změnil hodnocení ujednání o smluvní pokutě. Ujednání o smluvní pokutě v posuzované věci tak nepředstavuje významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele a odvolací soud uzavřel, že není namístě zasahovat do autonomie vůle účastníků při uzavírání posuzované smlouvy.

26. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka].

27. Po změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. znovu o nákladech o řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ve věci úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení.

28. Na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně přiznal odvolací soud ve věci zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. odměna advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemný návrh ve věci samé) po [částka] podle § 6 odst. 1, § 14b, § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna advokáta za jeden úkon právní služby (jednání před soudem prvního stupně) v částce [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. l, § 11 odst. l písm. g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby [částka] podle § 14 odst. a 3 advokátního tarifu a cestovné ve výši [částka] na trase [adresa] a zpět k jednání soudu prvního stupně, celkem [hodnota] km, osobním vozem Hyundai reg. zn. [SPZ], při průměrné spotřebě paliva (benzín) 5,85 l/100 km, zjištěné z technického průkazu použitého vozidla, při ceně paliva 38,70 l a základní náhradě [částka]/km, podle vyhlášky 398/2023 Sb., 21 % náhrada DPH z odměny, náhrady hotových výdajů, cestovného a náhrady za promeškaný čas podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. ve výši [částka], a [částka] za zaplacený soudní poplatek.

29. V odvolacím řízení úspěšná žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, tj. [částka] za zaplacený soudní poplatek a [částka] za zastoupení advokátem, tj. odměna za dva úkony právní služby (odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) po [částka] podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu, a to [částka] za podané odvolání (ve znění účinném do [datum]) a [částka] - účast u jednání odvolacího soudu (ve znění účinném od [datum]) a 21% náhrada DPH z odměny a náhrady hotových výdajů ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.

30. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na zákonné platební místo, kterým je podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zástupce žalobkyně.