25 CO 27/2022 - 340

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem úřadu [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1/ [právnická osoba], identifikační [číslo] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2/ [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti právního jednání k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 2. listopadu 2021 č. j. 17 C 42/2021-289 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit 1/ žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 15 101 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1/ žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2/ žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 485 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 2/ žalovaného.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti dohody o přistoupení k dluhu ze dne 14. 3. 2019 uzavřené mezi 1/žalovaným, zastoupeným jednatelem [jméno] [příjmení] jako přistupitelem na straně jedné, a 2/ žalovaným jako věřitelem na straně druhé (výrok pod bodem I. rozsudku okresního soudu); zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti prohlášení 1/ žalovaného, zastoupeného [jméno] [příjmení], o uznání závazku co do důvodu i výše dluhu vůči 2/ žalovanému, který vyplývá z dohody o přistoupení k dluhu uzavřené dne 14. 3. 2019, a závazek uhradit jej řádně a včas, vše vyhotovené a obsažené v části 1. notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného [titul] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], [ulice] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [číslo], [spisová značka], [spisová značka] (bod II.); zamítl dále žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti dohody 2/ žalovaného a 1/ žalovaného, zastoupeného jednatelem [jméno] [příjmení], o svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí podle ust. § 71b) notářského řádu týkající se částky ve výši 10 465 000 Kč, vyhotovené a obsažené v části 3. notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného [titul] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], [ulice] [anonymizována dvě slova]. [příjmení] [číslo], [spisová značka], [spisová značka] (bod III.); uložil žalobci povinnost nahradit 1/ žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 28 153 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]) a dále uložil žalobci povinnost nahradit 2/ žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 28 338 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa]).

2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval žalobu a vyjádření žalovaných, podal přehled skutkových zjištění a důkazních prostředků, z nichž je čerpal, vysvětlil neprovedení dalších důkazů. Skutkový závěr shrnul následujícím způsobem: Žalobce s 1/ žalovaným uzavřeli smlouvu o dílo, ze které vznikl spor, jenž byl ukončen uzavřením smíru, v rámci něhož se 1/ žalovaný zavázal odstranit vady díla (což vyplývá ze smlouvy o dílo ze dne 16. 2. 2012 a z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). 1/ žalovaný však vady díla neodstranil, a proto se žalobce domáhá splnění této povinnosti v rámci exekučního řízení vedeného soudní exekutorkou [titul] [jméno] [příjmení] (jak plyne z vyrozumění o zahájení exekuce soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Tato exekutorka vymáhá po 1/ žalovaném zálohu na provedení prací a výkonů ve výši 2 000 000 Kč (což vyplývá z usnesení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]), pročež nařídila dražební jednání na 14. 1. 2021. Předmětem dražebního jednání byly nemovité věci ve vlastnictví 1/ žalovaného, jejichž obvyklá cena dle znaleckého posudku činí 7 900 000 Kč, jak plyne z dražební vyhlášky i ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení]. Ze smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 14. 3. 2019 a z dohody o ceně z téhož dne pak vyplývá, že 2/ žalovaný převedl svůj obchodní podíl (ve výši 100 %) u 1/ žalovaného na [jméno] [příjmení] za cenu 10 465 000 Kč 1/ žalovaný k tomuto dluhu [jméno] [příjmení] vůči 2/ žalovanému přistoupil a zavázal se jej uhradit do 29. 3. 2019 (což plyne z dohody o přistoupení k dluhu ze dne 14. 3. 2019); svůj závazek uznal před notářem v rámci notářského zápisu, kde rovněž svolil k vykonatelnosti rozhodnutí (jak plyne z notářského zápisu [titul] [jméno] [příjmení], notáře v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], [spisová značka], [spisová značka]). 2/ žalovaný na základě tohoto notářského zápisu navrhl nařízení a provedení exekuce proti 1/ žalovanému. Tato exekuce je vedena soudní exekutorkou [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], která vede exekuci postižením závodu 1/ žalovaného a která v souvislosti s tím upozornila soudní exekutorku [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], že s ohledem na § 338zn zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se odkládá provedení již nařízených výkonů rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí náležejících k závodu; oprávnění z těchto výkonů rozhodnutí prodejem movitých a nemovitých věcí se považují za věřitele uvedené v § 338s o. s. ř., aniž by bylo potřebné pohledávku přihlásit (což vyplývá z vyrozumění o zahájení exekuce soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z exekučního příkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a ze sdělení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Žalobce se pokusil zastavit exekuci vedenou soudní exekutorkou [titul] [jméno] [příjmení], jeho snahy však nebyly úspěšné, neboť není účastníkem tohoto exekučního řízení (jak plyne z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z usnesení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad v [obec], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z odvolání žalobce ze dne [datum] a z usnesení soudní exekutorky [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]).

3. Po právní stránce okresní soud vysvětlil smysl a účel určovací žaloby podle § 80 o. s. ř., citoval z judikatury týkající se naléhavého právního zájmu. Uzavřel, že žalobce se v petitu žaloby pod výroky I. a II. domáhal vyslovení neplatnosti dohody o přistoupení k dluhu uzavřené mezi 1/ žalovaným a 2/ žalovaným a dále vyslovení neplatnosti prohlášení 1/ žalovaného o uznání závazku co do důvodu i výše dluhu vůči 2/ žalovanému. Okresní soud měl za to, že v případě vyhovění této části žaloby by se právní postavení žalobce nikterak nezměnilo. Soudní exekutorka [titul] [příjmení] by nadále vedla na majetek 1/ žalovaného exekuci na základě návrhu 2/ žalovaného. I kdyby tedy soud ve výrocích tohoto rozsudku vyslovil neplatnost dohody o přistoupení k dluhu i prohlášení o uznání závazku, exekuční soud by takovým rozsudkem nebyl vázán a otázku existence závazku by (znovu) posuzoval – pro účely rozhodnutí o zastavení exekuce – jako otázku předběžnou. Nadto není zřejmé, jak by případné vyhovění žalobě zvrátilo závěr soudní exekutorky, resp. exekučního soudu, že žalobce není účastníkem řízení, a tudíž se nemůže domáhat zastavení exekuce. Žalobci by pak ani nadále nesvědčil právní nárok na to, aby exekuční soud zastavil exekuci z úřední povinnosti. Žalobcem nastolená právní otázka tak má být řešena v jiném řízení. Žalobce sám u soudního jednání uvedl, že účelem žaloby v této věci je dosáhnout zastavení exekuce vedené soudní exekutorkou [titul] [příjmení], tohoto cíle však takto podanou žalobou dosáhnout nelze. Předmětná žaloba tudíž vede jen k rozmnožování soudních sporů, čímž nebyla naplněna zákonem předpokládaná podmínka existence naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o. s. ř.

4. Pod výrokem III. se žalobce v petitu žaloby domáhal určení neplatnosti dohody 2/ žalovaného a 1/ žalovaného o svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí podle ust. § 71b notářského řádu týkající se částky ve výši 10 465 000 Kč, vyhotovené a obsažené v části 3. notářského zápisu ze dne [datum] sepsaného [titul] [jméno] [příjmení], notářem v [obec], [spisová značka], [spisová značka] Okresní soud odkázal na ustálenou judikaturu soudů, podle které kategorii„ neplatnosti“ k notářskému, resp. k exekutorskému zápisu (pojmově) vztáhnout nelze, a na určení neplatnosti notářského zápisu, resp. i exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti není ve smyslu § 80 (dříve podle písm. c)) o. s. ř. naléhavý právní zájem, a to ani v případě, že podle něj byl nařízen výkon rozhodnutí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 4507/2014). Dále byl přijat závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí. Prostředkem obrany povinného naopak není žaloba o určení, že dluh pojatý do dohody vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti neexistuje; vzhledem k tomu, že určení„ neexistence“ dluhu nemůže mít vliv na vykonatelnost notářského zápisu, nemůže být na takovém určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007, nebo obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 546/2005). S ohledem na ustálenou judikaturu soudů měl prvostupňový soud za to, že na určení neplatnosti notářského zápisu o svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí podle ust. § 71b notářského řádu z povahy věci není dán naléhavý právní zájem. Nemohl proto vyslovit, že notářský zápis (resp. dohoda o svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí podle § 71b notářského řádu uzavřená mezi 1/ a 2/ žalovanými) je neplatný. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, kteří byli ve věci zcela úspěšní, přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení; výpočet této náhrady pak podrobně rozvedl v závěru odůvodnění rozsudku.

5. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalobce. V odvolání zopakoval žalobní tvrzení a argumentaci předestřenou před okresním soudem. Uplatnil odvolací důvody v podobě neúplnosti a nesprávnosti skutkových zjištění, v existenci dalších dosud neuplatněných skutečností a nesprávného právního posouzení věci. Žalobce uvedl, že podle ustálené judikatury je naléhavý právní zájem dán tam, kde by právo žalobce bez požadovaného určení mohlo být ohroženo, nebo se stalo nejistým. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/1972. Vyjádřil přesvědčení, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem již proto, že jeho právo má být uspokojeno v exekuci zahájené na základě neplatného exekučního titulu. Výkon žalobcova práva ze schváleného soudního smíru je naopak ohrožen. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, ohledně naléhavého právního zájmu věřitele společnosti s ručením omezeným na určení neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu na nevěrohodnou osobu. Podle žalobce jsou v nyní posuzované věci okolnosti identické, 1/ žalovaný paradoxně hájí zájmy svého bývalého jednatele - 2/ žalovaného. Z tohoto hlediska se okresní soud věcí nezabýval, jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1690/97. Uvedl, že pokud by bylo jeho žalobě vyhověno, pak by [název soudu] jako soud exekuční a soudní exekutorka [titul] [příjmení] byly povinny z moci úřední zastavit exekuci vedenou 2/ žalovaným jako oprávněným proti 1/ žalovanému jako povinnému. Byly by totiž vázány rozsudkem o určení neplatnosti; v této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/17. Rozsudek okresního soudu je podle žalobce vnitřně rozporný, nepřezkoumatelný, když okresní soud uvádí, že určovací výrok je namístě tam, kde žalobce nemá k dispozici jiný právní prostředek, a současně uvádí, že žaloba je rozmnožováním sporů. Žalobce upozornil, že jiné právní prostředky k dispozici nemá, když jeho návrhy v exekuci vedené soudní exekutorkou [titul] [příjmení] nebyly vyslyšeny; ohradil se současně proti tomu, že by sledoval rozmnožování sporů. Podle žalobce judikatura připouští možnost zabývat se platností hmotněprávních úkonů obsažených v notářském zápisu. Žalobce se nedomáhá neplatnosti notářského zápisu jako takového, nýbrž určení neplatnosti dohody žalovaných o svolení k nařízení a provedení výkonu. Ve vztahu k neúplnosti zjištění skutkového stavu žalobce upozornil, že okresnímu soudu předložil rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který mu byl doručen dne 1. 11. 2021. Z rozhodnutí je patrno, že žalobci bude přiznána minimálně část nároku na smluvní pokutu proti 1/ žalovanému; žalobce je přesvědčen, že tento nárok bude muset opět exekučně vymáhat. Hrozí, že jeho pohledávka bude nedobytná, pokud by byl majetek 1/ žalovaného rozprodán v exekuci vedené nepravým věřitelem – 2/ žalovaným. Konečně pak žalobce poukázal na přípis [název soudu] ze dne [datum], v němž je uvedeno, že exekuční soud se žalobcovým podnětem k zastavení exekuce z moci úřední zabývat nebude. Žalobce navrhl rozsudek okresního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, popř. jej navrhl změnit v tom smyslu, že žalobě bude vyhověno. 6. 1/ žalovaný se ve vyjádření k odvolání s rozsudkem okresního soudu ztotožnil, považoval jej za správný a navrhl jeho potvrzení. Žalobce podle něj pouze opakuje dříve uvedené skutečnosti. Žalobce sám vadné dílo neopravuje, opravy neumožňuje ani 1/ žalovanému. Žalobcovo konání je nelogické. Podle 1/ žalovaného nic nebránilo tomu, aby o exekuci prodejem obchodního závodu rozhodla soudní exekutorka v exekuci vedené žalobcem. Za podstatné 1/ žalovaný považuje to, že žalobce má první pořadí při uspokojování pohledávek i v exekuci vedené [titul] [příjmení]. Již proto nemůže mít naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Žalobcem zmiňovaná judikatura pak vychází z jiných okolností, není pro tuto věc použitelná. Podle 1/ žalovaného nesvědčí žalobci aktivní legitimace, neboť nebyl účasten právního vztahu; dále vyjádřil pochybnosti o správnosti stanovení okruhu účastníků. 7. 2/ žalovaný považoval rozsudek okresního soudu za správný a navrhl jej potvrdit.

8. Žalobce v replice na vyjádření 1/ žalovaného k žalobcovu odvolání uvedl, že v jednání 1/ žalovaného nemá důvěru; připomněl, z jakých důvodů. Opakoval dále tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu, kdy jiné právní prostředky k dispozici nemá. Namítal, že vedle pohledávky zálohově stanovené v exekuci vedené [titul] [příjmení] by bylo ohroženo i jeho právo na uspokojení pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, ohledně které probíhá řízení. Tvrzení 1/ žalovaného, že snad žalobce měl bránit ve splnění jeho povinnosti, je nepravdivé a je pravomocně vyvrácené v usnesení [název soudu] – pobočka [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [spisová značka]. U odvolacího jednání žalobce požadoval změnu rozsudku okresního soudu a vyhovění jeho žalobě v plném rozsahu. Poukázal na určitý posun v rozhodovací praxi Ústavního soudu České republiky stran posuzování naléhavého právního zájmu v řízeních zahájených k vylučovacím žalobám (viz jeho rozhodnutí pod sp. zn. I. ÚS 45/21). Dodal, že exekuční titul je i po stránce materiální vykonatelný; nadto vytýkané vady díla nebyly odstraněny, náklady na stavební práce a materiál potřebné k odstranění vad díla jsou dle poznatků žalobce v minimální výši 3 mil. Kč oproti žalovanými tvrzené částce 600 000 Kč - 700 000 Kč.

9. Krajský soud jako soud odvolací nejprve zjistil, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), poté přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

10. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud zjistil úplně a řádně skutkový stav (§ 6, § 120, § 153 odst. 1 o. s. ř.), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v § 132 o. s. ř. Odvolací soud proto odkazuje na výstižné odůvodnění rozsudku okresního soudu, které s ohledem na žalobcovy odvolací námitky pouze doplňuje způsobem níže uvedeným.

11. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

12. Žalobce ve svém odvolání primárně uplatnil námitku nepřezkoumatelnosti prvostupňového rozhodnutí. K tomu odvolací soud uvádí, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky účastníků či odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí; měřítkem je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít ve svém odvolání odvolací důvody. I pokud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje v úplnosti všem požadavkům kladeným procesním předpisem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) na jeho odůvodnění, není takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 100/2013). V posuzované věci odůvodnění rozsudku okresního soudu vytvářelo více než dostatečnou oporu k tomu, aby žalobce mohl v odvolání uplatnit odvolací důvody, vznést řadu odvolacích námitek a obsáhlou odvolací argumentaci, a již proto nelze tento rozsudek považovat za nepřezkoumatelný. Odvolací soud proto neshledal důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu podle § 219a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a pro vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.

13. K naléhavému právnímu zájmu jako předpokladu úspěšnosti určovací žaloby odvolací soud předně připomíná východiska, stanovená judikaturou Nejvyššího soudu ČR - Soudní judikatura, č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15, kde formuloval a vysvětlil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§ 274 písm. e/ o. s. ř.) výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že prostředkem obrany není žaloba o určení, že dluh pojatý do dohody vtělené do notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti neexistuje; vzhledem k tomu, že určení„ neexistence“ dluhu nemůže mít vliv na vykonatelnost notářského zápisu, nemůže být na takovém určení ani naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 (tehdy písm. c/) o. s. ř. Nejvyšší soud uzavřel, že řešení této otázky pro účely řízení o výkon rozhodnutí (exekuce) pomocí určovací žaloby je nepřípustné a vede jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Tentýž názor zastává i teorie (srov. publikace Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Kurka. V, Drápal. L, Linde Praha 2004, str. 389 shora a poznámka č. 408 pod čarou).

14. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR přijaté při výkladu § 80 o. s. ř. se dále podává: Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak. Dále také v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96; srov. i důvody rozsudků dovolacího soudu ze dne 25. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1628/96; ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3469/2009; ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1734/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).

15. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, a nemá-li žalobce k dispozici jiný právní prostředek, jehož pomocí by mohl své právo hájit účinněji. Prostřednictvím určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné již probíhající řízení, nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení; určovací žaloba je nepřípustná tam, kde neslouží potřebám praktického života, ale jen ke zbytečnému rozmnožování sporů (k tomu srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000; ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2792/2015; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5581/2016; ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 223/2018; či ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3306/2019).

16. Otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které žalobce (navrhovatel) vylíčí v žalobě (v návrhu); k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3736/2012, nebo rozsudek dovolacího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014 (viz R 107/2014).

17. Žalobce v posuzované věci dovozuje existenci naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti označených právních jednání z toho, že požadovaným určením by dosáhl zastavení exekuce, ve které není účastníkem řízení a jejíž průběh a výsledek ztěžují jeho uspokojení v jiné, jím - jako oprávněným - vedené exekuci. Zastavení exekuce vedené podle žalobce neoprávněně exekutorkou [titul] [příjmení] označuje za cíl jeho určovací žaloby (srov. žalobcův přednes u jednání okresního soudu konaného dne 26. 10. 2021, zachycený v protokolu o jednání na č. l. 249 – 252). Podle uvedených judikatorních závěrů však nepřichází v úvahu deklarace existence zastavovacího důvodu mimo rámec exekuce, jež by měla být zastavena. Požadované určení neplatnosti označených právních jednání by pak neznamenalo založení žalobcova účastenství v exekuci, která by podle něj měla být zastavena a nepřineslo by tak odstranění nedostatku jeho aktivní legitimace k podání zastavovacího návrhu.

18. K tvrzení žalobce stran existence jeho pohledávky za 1/ žalovaným z důvodu smluvní pokuty, zakládající existenci naléhavého právního zájmu, považuje odvolací soud za podstatné uvést, že žalobce ani netvrdí existenci pohledávky vymahatelné, z čehož plyne, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení ani z tohoto důvodu (okresním soudem neposuzovaného) mít nemůže (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1943/2004, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 3790 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 78/2006). Správnost právního závěru posledně uvedeného byla potvrzena kupř. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1072/2016, či rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, který byl rovněž publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a to pod číslem 107/2014. Podle posledně označeného rozhodnutí dovolacího soudu – cit.:„ Jestliže ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu § 80 o. s. ř. nemá žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby (s tím, že žalobci nic nebrání v tom, aby žalobu znovu podal v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá /změní-li se poměry, za nichž soud určovací žalobu zamítl/). To platí i tehdy, probíhá- li v době rozhodování o určovací žalobě jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů co do úsudku o (ne) existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.“ Konečně argumentace žalobcem uplatněná u odvolacího jednání (v podobě odkazu na posun v rozhodovací praxi Ústavního soudu stran posuzování naléhavého právního zájmu v řízeních zahájených k vylučovacím žalobám) pak není dle odvolacího soudu přiléhavá, neboť žalobcem označené rozhodnutí vychází z jiného skutkového základu (z odlišných skutkových okolností), pročež není aplikovatelné na nyní posuzovaný případ.

19. Odvolací soud z důvodů výše uvedených rozsudek okresního soudu podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení byli zcela úspěšní žalovaní, kteří se ubránili žalobcovu odvolání a kterým tak vzniklo právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení účelně vynaložených. Tyto náklady sestávají u 1/ žalovaného z odměny za právní zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby (za písemné vyjádření k odvolání a za účast při soudním jednání) dle § 11 odst. 1 písm. d/, g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen„ AT“) po 5 300 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 12 odst. 3 a § 7 bodem 5. AT (žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti celkem tří právních jednání, sazba mimosmluvní odměny se tak počítá z tarifní hodnoty 3 x 35 000 Kč), ke každému úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za ztrátu času 400 Kč (§ 14 odst. 1, 3 AT). Dále právnímu zástupci náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 880 Kč při vykonané jízdě ze sídla jeho advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět (srov. § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, účinné od 1. 1. 2022). Advokátu 1/ žalovaného byla podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. dále přiznána 21% daň z přidané hodnoty. Náklady řízení v celkové výši 15 101 Kč je žalobce povinen nahradit 1/ žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

21. Náklady odvolacího řízení 2/ žalovaného představuje odměna za právní zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (za účast při soudním jednání /srov. § 11 odst. 1 písm. g/ AT) za 5 300 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a/ ve spojení s § 12 odst. 3 a § 7 bodem 5. AT (odvolací soud opětovně opakuje, že žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti tří právních jednání, sazba mimosmluvní odměny se tak počítá z tarifní hodnoty 3 x 35 000 Kč), k úkonu právní služby náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za ztrátu času 600 Kč (§ 14 odst. 3 AT). Dále právnímu zástupci náleží náhrada cestovních výdajů ve výši 812 Kč (srov. § 1 vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, účinné od 1. 1. 2022). Advokátu 2/ žalovaného byla podle § 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. dále přiznána 21% daň z přidané hodnoty. Náklady řízení v celkové výši 8 485 Kč je žalobce povinen nahradit 2/ žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Lhůty k plnění obou nákladových povinností pak byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tj. v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení