25 Co 277/2021-124

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti části prohlášení vlastníka budovy, o určení, že jednotka a prostor Rozvodny jsou společné prostory domu a o určení, že žalovaný není vlastníkem jednotky, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 123/2018-92, doplněného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 123/2018-96, a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 123/2018-111, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že prohlášení vlastníka ze dne [datum], kterým došlo k rozdělení vlastnictví budovy [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec] na vlastnictví jednotek a spoluvlastnictví společných částí domu, je v rozsahu vymezení nebytové jednotky [číslo] sklad, umístěné v 1. PP budovy [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec] (dále též jen„ nebytová jednotka [číslo]“), a v rozsahu s jednotkou spojeného spoluvlastnického podílu na společných prostorech domu a na pozemku parc. [číslo] neplatné (výrok I.). Dalším výrokem (II.) zamítl žalobu co do požadavku, aby bylo určeno, že prostor vymezený jako nebytová jednotka [číslo] stejně jako prostor označený na plánu, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, jako Rozvodna, jsou součástí společných částí domu [adresa], postaveného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec]. Výrokem III. pak zamítl žalobu v části, aby bylo určeno, že žalovaný není vlastníkem nebytové jednotky [číslo] umístěné v 1. PP budovy [adresa], postavené na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec] ani vlastníkem spoluvlastnického podílu na společných částech domu [adresa] a na pozemku parc. [číslo] o velikosti id. [číslo]. Výrokem IV. žalobci uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

2. Doplňujícím usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 123/2018-96, obvodní soud doplnil výrok V., kterým žalobci uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

3. A konečně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 123/2018-111 obvodní soud jednak doplnil výrok VI., kterým žalobci uložil doplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, a jednak doplnil plán označující prostor [příjmení], který tvoří nedílnou součást výroku II. rozsudku.

4. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal shora uvedených určení (že: 1. prohlášení vlastníka je částečně neplatné, 2. nebytová jednotka [číslo] prostor označený v přiloženém plánu jako Rozvodna jsou součástí společných částí domu [adresa] určení, že žalovaný není vlastníkem nebytové jednotky [číslo]) s odůvodněním, že to, co je v prohlášení vlastníka ze dne [datum] vytvořeného společností [právnická osoba] označeno jako nebytová jednotka [číslo] jsou ve skutečnosti společné prostory, které byly a jsou kolaudovány jako sklepy. Tato jednotka je navíc přístupná z prostoru Rozvodna (rovněž společný prostor), který žalovaný svévolně zabral, v tomto směru argumentoval též popisem jednotky v prohlášení vlastníka včetně údaje o velikosti. Dále žalobce uvedl, že žalovaný provedl stavební práce, při kterých zasáhl do společných prostor domu i nosných konstrukcí, napojil se na elektrorozvodnou síť žalobce (tj. společných prostor) a kanalizaci, navíc plánuje znepřístupnit rozvody vody.

5. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že se ho žalobce pokouší zbavit vlastnického práva. Poukázal na ust. § 1167 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) a zdůraznil, že jednotku nabyl kupní smlouvou v roce 2017, když sporná nebytová jednotka vznikla prohlášením vlastníka v roce 2004, sám žalobce vznikl až v roce 2006 a v roce 2010 bylo její vlastnictví potvrzeno ve smlouvě o výstavbě ze dne [datum]. Součástí společných částí domu jsou pouze technologie, nikoliv jednotky nebo jejich části; prostor označovaný žalobcem jako Rozvodna neexistuje, jedná se o část jednotky žalovaného.

6. Obvodní soud poukázal na to, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem představovaným státním občanstvím žalovaného a uzavřel, že české soudy jsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí sporu a rozhodným právem je právo české.

7. Soud zjistil tento skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], jako vlastník nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] (tj. domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú [část obce], obec Praha) vymezila prohlášením vlastníka dne [datum] v budově jednotky: 11 bytů a 4 nebytové prostory, přičemž v 1. podzemním podlaží vymezila jednotku [číslo] nebytový prostor – sklad o celkové podlahové ploše s příslušenstvím 61,5 m2, kdy součástí jednotky je veškerá vnitřní instalace (elektroinstalace, potrubní rozvody vody a pod, kromě stoupacích vedení), k vlastnictví jednotky patří podlahová krytina, nenosné příčky, vnitřní dveře nacházejíce se uvnitř jednotky, vstupní dveře a vnější okna, spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu a na pozemcích. Podle plánu, který je součástí prohlášení vlastníka, jednotka zabírá podlahovou plochu od jedné obvodové k protější obvodové zdi.

8. Žalobce je právnickou osobou vzniklou v roce 2006 na základě zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se věcech spojených se správou, provozem a opravami společných částí domu [adresa], postaveného na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], v obci [obec].

9. Ve Smlouvě o výstavbě ze dne [datum] mezi [právnická osoba], s.r.o, [jméno] [příjmení], manželi [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení], manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], manželi [jméno] a [jméno] [příjmení], [právnická osoba], s.r.o. (pozn. odvolacího soudu: dříve podnikající pod názvem: [právnická osoba], [IČO]), [jméno] [příjmení], [právnická osoba], s.r.o., [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a Simen Kulsengem Ytterstadem jako vlastníky a [právnická osoba], s.r.o., manželi [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a manželi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako stavebníky, bylo konstatováno, že prohlášením vlastníka budovy ze dne [datum], resp. Smlouvou o výstavbě ze dne [datum], byly v domě [adresa] vymezeny bytové a nebytové jednotky včetně příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech domu a na pozemcích, mimo jiné v podzemním podlaží jednotka [číslo] nebytový prostor – sklad o celkové podlahové ploše s příslušenstvím 61,5 m2; podle plánku, který je součástí, jednotka zabírá podlahovou plochu od jedné obvodové k protější obvodové zdi.

10. Žalovaný se stal vlastníkem nebytové jednotky [číslo] na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] a.s. [IČO], jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím za kupní cenu [částka] a v katastru nemovitostí je žalovaný stále evidován jako vlastník nebytové jednotky [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemků [číslo].

11. Prostor vymezený jako jednotka [číslo] v 1. PP objektu 745 na adrese [adresa] [číslo] ze dne [datum] (povolení k obývání a užívání místností v novostavbě předmětného objektu [adresa] [část obce]) dán do užívání jako sklepy (tj. poslední kolaudovaný stav). Do doby převodu jednotky do vlastnictví žalovaného a zahájení rekonstrukce jednotky žalovaným byla jednotka volně přístupná všem vlastníkům jednotek.

12. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil s odkazem § 80 o. s. ř., dále § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů a ust. § [číslo], § 1167 - § 1169 o. z.

13. Obvodní soud nejprve zdůraznil, že podmínkou žaloby na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. je existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Podle žalobce stav zápisu v katastru nemovitostí neodpovídá dle žalobce stavu právnímu, ale neprokázal, že by bylo jeho právo ohroženo nebo by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Pokud se jedná o i) potřebu mít přístup k uzávěrům, měřičům, kontrolním šachtám, který byl žalobci jednáním žalovaného částečně ztížen a částečně zamezen, o ii) potřebu mít na jisto postaveno, kdo je jeho členem žalobce a adresátem povinností vyplývajících ze zákona, komu má zasílat vyúčtování a od koho vybírat zálohy, o iii) potřebu mít najisto postaven správný poměr, v jakém má náklady vyúčtovávat mezi jednotlivé vlastníky jednotek, o iiii) potřebu mít najisto postaveno zda žalovaný okupuje společné prostory, a aktivně znemožňuje správu a užívání společných prostor a aktivně zasahuje do společných prostor domu a dokonce i nosných konstrukcí neodsouhlasenými stavebními úpravami, zastavuje a znepřístupňuje společné rozvody, revizní šachty, hlavní uzávěry vody a plynu, podružné uzávěry tlakové vody, elektrické jističe společných částí, tak žalobce naléhavý právní zájem prokázal, neboť podle prvostupňového soudu nelze v tomto případě žalovat na splnění povinnosti.

14. Ohledně požadavku na určení částečné neplatnosti prohlášení vlastníka budovy vysvětlil, že jednotka [číslo] vznikla zápisem do veřejného seznamu a následně byla převedena do vlastnictví žalovaného, není tedy možno určit prohlášení je neplatné a ani, že tento nebytový prostor je součástí společných částí domů, či že vlastnické právo k jednotce nevzniklo.

15. V další části pak žalobu zamítl s odůvodněním, že platnost prohlášení vlastníka není podmíněna jeho souladem s kolaudačním rozhodnutím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu 28 Cdo 1184/2006), navíc sklep není v zákoně o vlastnictví vymezen jako společná část domu, ale i podle výkladů k původní úpravě (§ 121 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“) byl sklep považován za příslušenství bytu. Jednotka [číslo] nebyla vymezena neurčitým nebo nesprávným způsobem, v prvním podzemním podlaží jsou vymezeny dvě nebytové jednotky (tj. jedna je zapsána jako kancelář, druhá jako sklad) a není tam vymezen žádný prostor, který by byl označen jako Rozvodna. Zpochybnění výměr předmětné jednotky by se dotklo velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu všech vlastníků jednotek v domě.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v platném znění, dále jen„ o.s.ř.“ (výrok IV.), když účelné náklady žalovaného tvoří odměna advokáta dle § 6 a § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění, dále jen„ AT“ ve výši [částka], hotové výdaje dle § 13 odst. 4 AT [částka] a 21% DPH ([částka]).

17. O nákladech státu bylo rozhodnuto doplňujícím usnesením (§ 166 o. s. ř.) rovněž s ohledem na výsledek řízení ve věci samé (výrok V.).

18. O povinnosti doplatit soudní poplatek za žalobu bylo rozhodnuto dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích s tím, že předmětem řízení jsou 3 samostatné nároky (výrok VI.).

19. O doplnění plánku, který je nedílnou součástí výroku II. rozsudku, ale soud jej opomněl spojit s rozsudkem, pak obvodní soud rozhodl rovněž postupem dle § 166 o. s. ř.

20. Rozsudek napadl žalobce včas podaným odvoláním a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí, které považuje za nepřezkoumatelné. Žalobce znovu poukázal na popis jednotky [číslo] dle prohlášení vlastníka (61,5 m2, jedna místnost bez příslušenství) a na to, že žalovaný fakticky zabral ještě jednu místnost o velikosti cca 10 m2 navíc, kde jsou umístěny veškeré hlavní uzávěry (voda plyn, měřič elektrické energie). Tuto místnost žalobce pouze pro účely tohoto soudního řízení označuje jako Rozvodnu a trvá na tom, že tento prostor ani podle prohlášení vlastníka není součástí jednotky [číslo] což potvrdil též vyhotovený znalecký posudek. V reakci na obsazení [příjmení] se žalobce domohl ochrany své držby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 128/2018 a u odvolacího soudu pod sp. zn. 12 Co 25/2019. Žalobce zopakoval, že jednotka [číslo] nemohla být platně vymezena jako samostatná věc v právním smyslu s ohledem na ust. § 118 odst. 1 obč. zák. a § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů, čímž se obvodní soud opomněl zabývat. Žalovaný si navíc musel být vědom toho, že kupuje něco, co neexistuje, protože obdobným způsobem koupil prostřednictvím své společnosti obdobný prostor i v jiném domě a vyvolal takové problémy, že o tom byla natočena reportáž, což poukazuje na účelové jednání žalovaného rozporné s dobrými mravy, s čímž se soud rovněž nevypořádal. Stejně tak má žalobce za to, že se soud nevypořádal ani se všemi navrženými důkazy (zejména znaleckým posudkem, neprovedl výslech znalce) a opomenul i argumentaci žalobce judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně rozhodnutím sp. zn. 26 Cdo 4519/2016, sp. zn. 26 Cdo 2152/2000 a sp. zn. 26 Cdo 1018/2002).

21. V doplnění odvolání pak akcentoval, že žalovaný předělal jednotku [číslo] na 2 místnosti se sociálním zázemím, načerno a bez souhlasu se napojil na společnou infrastrukturu domu, zalepil obvodové stěny polystyrenem a v důsledku toho začal vlhnout byt nad prostorami žalovaného. Žalovanému již bylo pravomocně uloženo odstranění uvedených stavebních úprav ve lhůtě 6 měsíců, což však žalovaný doposud nesplnil a proto byl podán návrh na výkon rozhodnutí. Zdůraznil, že žaloba má dvě části – jednak brojí proti platnosti vymezení jednotky [číslo] jednak proti okupaci místnosti označené jako Rozvodna.

22. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozhodnutí a setrval na svých tvrzeních uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně, akcentoval zejména účinky ust. § 1167 o. z. a to, že nic jako prostor Rozvodna neexistuje, jedná se o předsíň, kterou je součástí jednotky žalovaného.

23. Dále pak odvolací soud přezkoumal v rozsahu odvolání do vyhovujících výroků a výroku o nákladech řízení tento verdikt a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.).

24. Obvodní soud učinil (byť veden nesprávnou úvahou) zcela přiléhavý závěr o mezinárodní příslušnosti českých soudů a rozhodném právu, neboť podle čl. 37 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních, publikované pod [číslo] Sb., vlastnické právo k nemovitostem se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území nemovitost leží. K rozhodování ve věcech týkajících se nemovitostí je dána pravomoc justičních orgánů této smluvní strany.

25. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav – tak jak byl soudem prvního stupně zjištěn – je zcela se skutkovými tvrzeními účastníků a ani v odvolacím řízení pak ohledně skutkového stavu nevznikl žádný spor. Odvolací soud tak na skutkový závěr soudu prvního stupně odkazuje.

26. Žalobce pak v odvolacím řízení označil další důkazy, kdy část se týkala skutečností, které nastaly až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně, avšak odvolací soud z nich pro své rozhodnutí nic relevantního nezjistil (rozhodnutí stavebního úřadu o odstranění stavebních úprav, potvrzení o právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí, návrh na výkon tohoto rozhodnutí, e-mail ze dne [datum]).

27. Ke znaleckému posudku lze dodat, že ani odvolací soud z něj nic zásadního pro své rozhodnutí nezjistil. Otázkou znaleckého zkoumání bylo přeměření prostor v 1. podzemním podlaží budovy, avšak znalec nemohl řešit právní otázku, zda je prostor Rozvodny součástí společných prostor, nebo jednotky. Protože pak ve věci shledal nedostatek naléhavého právního zájmu, jsou skutkový zjištění vyplývající z tohoto znaleckého posudku pro rozhodnutí věci zcela nadbytečná.

28. K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud připomíná, že nepřezkoumatelností se rozumí zásadní nedostatek obsahu soudního rozhodnutí, který zcela evidentně brání realizaci přezkumné činnosti odvolacích soudů. Z judikatury plyne, že jde především o takové rozhodnutí, jehož odůvodnění účastníkům neumožňuje uplatnit procesní práva formulováním relevantní odvolací argumentace (za všechny viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Již jen s ohledem na obsah odvolání, kdy žalobce polemizuje s prvostupňovým rozhodnutím, je očividné, že přezkoumávané rozhodnutí tvrzeným deficitem nepřezkoumatelnosti netrpí. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení ze dne [datum] sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 961/09). Součástí odůvodnění nemusí být výslovné vypořádání se s každým tvrzením či námitkou účastníků řízení, pokud jako celek odůvodnění účastníkům řízení umožňuje seznatelnost těch úvah soudu, jež byly relevantní pro výsledek řízení, a tím přezkoumatelnost soudního rozhodnutí z hlediska zákonnosti i věcné správnosti (nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3050/17, ze dne [datum] či sp. zn. I.ÚS 4093/17 ze dne [datum]). V tomto směru lze taktéž odkázat na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, podle které závazek soudů k odůvodňování rozhodnutí nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument (viz rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [jméno] de [příjmení] proti Nizozemí, bod 61, a ze dne [datum] ve věci stížnosti [číslo] [příjmení] [jméno] proti Španělsku, bod 29). Zejména soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 989/08). K právnímu posouzení 29. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků; tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1618/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 17/95, z poslední doby pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 197/2019).

30. Není pak ani pochyb o tom, že řízení týkající se spoluvlastnického práva se musí účastnit všichni spoluvlastníci, jejichž spoluvlastnické právo má být výrokem soudu dotčeno; v opačném případě by totiž ti ze spoluvlastníků, kteří se řízení neúčastní, nebyli rozhodnutím soudu vázáni (§ 159a odst. 1 o.s.ř.) a mohli by v jiném řízení s částečně odlišným okruhem účastníků dosáhnout jiného určení, bez jejich účasti v řízení tudíž právní stav zůstává nadále nejistý a předpoklad naléhavého právního zájmu na požadovaném určení není naplněn (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2871/2010, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudky téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2728/2011).

31. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

32. Podle § 3063 o. z. nabyl-li vlastnického práva alespoň k jedné jednotce v domě s byty a nebytovými prostory přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyvatel podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, vznikne i po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k dalším jednotkám v tomto domě podle dosavadních právních předpisů.

33. Budova, v níž se nachází sporná jednotka žalovaného [číslo] byla rozdělena na jednotky prohlášením vlastníka v roce 2004, tedy ještě za účinnosti zákona o vlastnictví bytů; jednotky, společné části a podíly na společných částech domu i pozemku zůstaly i po účinnosti o. z. vymezeny tak, jak to učinil v prohlášení jeho původce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1301/2019, rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod [číslo] 2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále též jen„ R 21/2017“); práva a povinnosti všech vlastníků jednotek (tedy i těch jednotek, které byly vymezené podle zákona o vlastnictví bytů) se však od [datum] posuzují zásadně podle občanského zákoníku.

34. Při posuzování vlastnictví žalovaného ke sporné jednotce tak je po [datum] nutné vycházet i z ustanovení § 1167 o. z., podle kterého dojde-li k zápisu vlastnického práva k jednotkám do veřejného seznamu, nelze prohlášení prohlásit za neplatné ani nelze určit, že vlastnické právo k jednotce nevzniklo, v případě, že věcné právo k jednotce nabyla další osoba. Jestliže sporné jednotka byla zapsána do katastru nemovitostí, a následně žalovaný nabyl vlastnické právo k této jednotce (tj. jeho vlastnické právo bylo vloženo do katastru nemovitostí), nelze po [datum] prohlášení vlastníka prohlásit za neplatné ani určit, že vlastnické právo (žalobců) ke (sporným) bytovým jednotkám nevzniklo. Případné vady prohlášení (jímž byly v budově vymezeny jednotky) lze odstranit postupem podle § 1168 o. z. Uvedené závěry se prosadí bez ohledu na to, že ke vkladu prohlášení vlastníka, jakož i ke vkladu vlastnického práva žalobců ke sporným bytovým jednotkám došlo před 1. lednem 2014 (srov. rozsudek nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 34/2015 ze dne [datum rozhodnutí]).

35. V řízení vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 1468/2020 bylo předmětem řízení určení, že tam specifikovaný soubor částí (místností) nemovité věci není jednotkou ve smyslu § 1159 o. z. ani ve smyslu § 2 zákona o vlastnictví bytů, a nebyl jí ani ke dni účinnosti vkladu tam uvedeného prohlášení vlastníka a že žalovaná není a nebyla oprávněným držitelem vlastnického práva k tomuto souboru částí nemovité věci. Žaloba byla zamítnuta s ohledem na neexistenci naléhavého právního zájmu, protože Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně zdůraznil, že byly-li na základě prohlášení vlastníka (jímž byly v budově vymezeny jednotky) zapsány jednotky do katastru nemovitostí, lze případné vady prohlášení (spočívající např. v tom, že společné prostory byly vymezeny jako jednotka) odstranit jen postupem podle § 1168 o. z., a to bez ohledu na to, že prohlášení vlastníka i vlastnické právo k jednotkám byly vloženy do katastru nemovitostí před [datum] (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sen. zn. 29 ICdo 34/2015, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2323/2016, usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 3777/2019) a takového řízení se musí účastnit všichni vlastníci jednotek v budově, jinak je nutno žalobu zamítnout na nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Od uvedených závěrů přijatých Nejvyšším soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 26 Cdo 1468/2020, které obstálo i v ústavně právním přezkumu (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3294/20 ze dne [datum]) pak není důvod odchýlit se ani v tomto řízení (§ 13 o. z.).

36. Na těchto závěrech pak nic nemění ani žalobcem citovaná judikatura, podle které společné části domu nelze bez dalšího vymezit jako jednotku. [příjmení] zápis takto vymezené jednotky do katastru nemovitostí sice neznamená, že zapsané právo existuje, neboť jestliže zápisy v katastru neodpovídají skutečnosti, má skutečnost převahu nad zápisem uvedeným v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4670/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2980/2005, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4519/2016). Uvedená judikatura se totiž vztahuje k období před [datum], kdy se ještě neuplatnilo ust. § 1167 o. z. Od [datum] je však nutno dodržet zákonem stanovený postup dle § 1168 odst. 1o. z., v jehož rámci budou zde vnesené právní problémy řešeny jako předběžná otázka. Řízení o odstranění vad prohlášení vlastníka nelze obcházet v tomto řízení, neboť zde vydaná rozhodnutí budou závazná jen pro žalobce a žalovaného (nikoliv však pro ostatní vlastníky) a navíc ani katastr nemovitostí by nemohl žádných z vyhovujících rozhodnutí zapsat ani podle nich provést výmaz, neboť by bylo dosaženo toliko dalších nesrovnalostí (rozpor prohlášení vlastníka a zapsaného stavu, nesprávné poměry všech spoluvlastnických podílů apod.). Závěr, že vady prohlášení spočívající např. v tom, že společné prostory byly vymezeny jako jednotka, lze odstranit jen postupem podle § 1168 o. z. pak plyne nejen z citované judikatury, ale též i z komentářové literatury /viz např. [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]; [příjmení], Tomáš. § [číslo] (Odstranění vady prohlášení). In: [příjmení], [jméno], KRÁLÍK, [jméno] a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. [číslo]

37. Odvolací soud pak zejména odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 2323/2016 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. II ÚS 1066/17), kde předmětem sporu byly rovněž sklepy (a kolaudované jako sklepy), které se podle prohlášení vlastníka měly stát nebytovou jednotkou a rovněž v tomto případě soudy setrvaly na shora uvedených závěrech, je nutno postupovat pouze podle § 1168 odst. odst. 1 věta druhá o.z. Shodně též odborná literatura.

38. Odvolatel pak odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1184/2016, podle kterého„ platnost prohlášení vlastníka sice není podmíněna jeho souladem s kolaudačním rozhodnutím, avšak vlastník domu nemůže v prohlášení jako nebytové prostory určit společné části domu, jejichž příkladný výčet je uveden v § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů, takové prohlášení (jeho část) by bylo neplatné pro rozpor se zákonem ve smyslu § 39 obč. zák.“ (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1788/2003). Pomíjí ale rozdíly obou řízení; citované rozhodnutí sp. zn. 26 Cdo 1184/2016 bylo vydáno v rámci řízení, ve kterém se žalobce domáhal, aby bytovému družstvu byla uložena povinnost uzavřít smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví žalobce jako člena žalovaného a žaloba byla zamítnuta (srov. poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci sp. zn. 26 Cdo 924/2019 ze dne [datum rozhodnutí]). Otázka ne/platnosti prohlášení vlastníka tak byla řešena pouze jako otázka předběžná. Uvedený závěr (se kterým odvolací soud navíc ani nemá důvod nesouhlasit) však nemůže být důvodem pro vyhovění žalobním požadavkům v tomto řízení a to právě proto, že zde je předmětem řízení určovací žaloba.

39. Navíc, jak shora rozvedeno, podmínkou vyhovění určovací žalobě je, že její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu (a zároveň k odpovídající nápravě nelze dospět jinak), anebo určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. V posuzovaném případě však tyto funkce určovací žaloby nemohou být naplněny, protože právě jen žaloba na opravu prohlášení vlastníka postihne plně obsah sporného právního vztahu a jinak než cestou této žaloby nelze eliminovat přetrvávající narušení práva (když zde navíc nelze hovořit o ohrožení práva, ale o trvajícím zásahu do práv, viz též účastníky zmíněná žaloba na ochranu držby). Vyhověním žalobě by tak nedošlo k odstranění nejistoty v právních vztazích účastníků, ale ta by naopak byla ještě zvýšena, neboť v předmětné budově by vznikly prostory, které by v katastru nemovitostí nebyly vůbec zapsány; žalobcem požadované rozhodnutí by tedy nevedlo k nápravě právního stavu ve vztahu k zápisu v katastru nemovitostí, ale naopak - ke stávajícím výtkám k vadám obsahu prohlášení vlastníka by přibyly ještě další spojené s tím, že účinky tohoto rozhodnutí by se vztahovaly jen na účastníky řízení a katastr nemovitostí (byť by vázán byl, viz § 159a odst. 3 o. s. ř.) by nemohl provést dle vyhovujících výroků do katastru nemovitostí zápis (ani výmaz zápisu ve smyslu § 986 odst. 1 o. z.).

40. Žaloba na určení pak zásadně není přípustná tam, kde lze žalovat na plnění. Žalobou bránící se okupaci společných prostor třetí osobou může žalobce použít žalobu na vyklizení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 3372/2007), případně by žalobce mohl využít žalobu na ochrana vlastnického práva vlastníků jednotek před neoprávněným zásahem do společných částí domu (§ [číslo] ve spojení s § 1175 o. z.). V obou případech by zde nastolené žalobní požadavky byly předběžnými právními otázkami.

41. K argumentaci, že žalobce si není jist, jak má vybírat zálohy a provádět vyúčtování, lze zdůraznit, že jednak podle § 1168 odst. 2 o. z.„ určí-li prohlášení neurčitě nebo nesprávně podíl vlastníka jednotky na společných částech, nepřihlíží se k tomu“, a jednak ostatní vlastníci nejsou účastníky tohoto řízení a v případě sporu s nimi by si daný soud musel sporné otázky vyřešit sám (když dle žalobních tvrzení žalobce žalovaný není vlastníkem žádné jednotky a proto po něm žalobce nemůže chtít příspěvky vlastníka a záloh na služby z titulu spoluvlastnictví). V této souvislosti pak lze dodat, že věcná aktivní legitimace žalobce k podání určovací žaloby vyžaduje, aby na její právní postavení mohlo mít deklarování požadované neplatnosti soudem příznivý dopad a to v tom smyslu, že by jí zakládalo či umožňovalo s poukazem na tuto proklamaci uplatnit vlastní (vynutitelná) práva s předmětem neplatné smlouvy související. To však od zde projednávané žaloby očekávat nelze právě proto, že se tohoto řízení neúčastní ostatní vlastníci jednotek v budově a proto tato žaloba nemůže přinést požadovaný efekt odvrácení budoucích sporů. Deklarování žalobcem požadovaných určení by se ve skutečnosti stalo jen zcela nadbytečnou přílohou k žalobám na plnění a k řízení o opravě prohlášení vlastníka jednotek, jiný efekt však přinést nemůže a žaloba sama je tak jen projev zbytečného rozmnožování sporů.

42. Lze také zmínit, že žalobce nemůže mít naléhavý právní zájem na určení všech 3 požadavků vedle sebe, neboť samotná určení, že prohlášení vlastníka je částečně neplatné a jednotka (a Rozvodna) jsou společné prostory, jsou ve skutečnosti pouze předběžné otázky pro právní závěr, že žalovaný není vlastníkem jednotky. Judikatura pak dovodila (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1875/2002), že pozitivní určení vlastnického práva má přednost před negativním určením, protože z negativního určení nevyplývá jistě, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti. V tomto případě by však pozitivní určení vyžadovalo opět účast všech vlastníků jednotek a opět by se tak jen suplovalo zákonem preferované řízení o opravě prohlášení vlastníka.

43. Pokud je pak poukazováno na rozpor jednání žalovaného s dobrými mravy, tak nutno zdůraznit, že v případě, že je jednání v rozporu s dobrými mravy, neposkytne soud takovému jednání právní ochranu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 1148/99). Judikatura pak již dlouhodobě zastává stanovisko, že nelze aktem aplikace práva konstituovat dosud neexistující povinnosti účastníka, resp. založit nové právo, neboť tento postup by vedl k porušení čl. 4 odst. 4 a čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. II. ÚS 190/94 uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 4 pod [číslo] str. 313). Žalovaný se však v tomto řízení žádné právní ochrany nedomáhá a zamítavý výrok je vyvolán výlučně tím, že žalobce (na místo, aby podal návrh na opravu prohlášení vlastníka) zvolil zcela nevhodnou žalobu, která byla judikaturou opakovaně shledána jako nezpůsobilou k nápravě vadného stavu.

44. V tomto směru lze také podotknout, že přímo z textu zákona vyplývá, že návrh na opravu prohlášení je oprávněna podat každá„ osoba, která na tom má právní zájem“, tedy každý vlastník jednotky v budově, ale i osoba, která ani není vlastníkem žádné jednotky v domě. Sám žalobce pak popsal důvody, které považoval za argumenty ve prospěch existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, které však svědčí o tom, že i zdejší žalobce je osobou, která je hmotněprávně legitimována k podání návrhu dle § 1168. o. z. /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 1811/2020, shodně též důvodová zpráva k o. z., nebo [příjmení], Tomáš. § [číslo] (Odstranění vady prohlášení). In: [příjmení], [jméno], KRÁLÍK, [jméno] a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]) . 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, marg. [číslo]

45. Pokud tedy obvodní soud zamítl žalobu co do požadavku na určení, že prohlášení vlastníka budovy je (částečně) neplatné, určení, že konkrétní prostory v domě jsou společné prostory a že žalovaný není vlastníkem sporné jednotky, je toho jeho rozhodnutí plně v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu (shodně též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 2921/2019, sp. zn. 26 Cdo 71/2019, sp. zn. 26 Cdo 406/2019).

46. Odvolací soud proto shledal zcela nadbytečné zabývat se výkladem prohlášení vlastníka z [datum], neboť obsah tohoto právního úkonu není rozhodnutí ve věci samé relevantní. Stejně tak nemá žádný vliv na výsledek řízení to, že stavební úřad žalovanému uložil odstranit provedené stavební úpravy a že toto rozhodnutí je již vykonáváno.

47. Odvolací soud proto napadené rozhodnutí jako ve výroku správné potvrdil a to včetně akcesorických výroků o nákladech řízení a soudním poplatku, proti nimž žádné konkrétní námitky vzneseny nebyly, viz též doktrína zdrženlivosti popsaná např. v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19 (§ 219 o.s.ř.).

48. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení žalovanému vznikly náklady na právní zastoupení za 1 úkon právní služby (§ 11 odst. 1AT) za účast na jednání u odvolacího soudu dne [datum]. Za tarifní hodnotu se považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (§ 12 odst. 3 AT), takže náklady žalovaného se určují z tarifní hodnoty [částka] (součet tří tarifních hodnot za tři spojená řízení, v případě určovací žaloby se odměna zástupce určuje podle § 7 AT z tarifní hodnoty [částka] dle § 9 odst. 4 písm. b/ AT, tj. [částka] úkon právní služby) + 1 x náhrada hotových výdajů [částka] stanovená podle § 13 odst. 4 AT, vše zvýšeno o 21% DPH ([částka]) postupem podle § 137 odst. 3 písm. a) a § 151 odst. 2 o. s. ř., celkem tedy [částka].

49. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.