25 Co 277/2024 - 149

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. března 2024 (v písemném vyhotovení rozsudku nesprávně uveden rok 2023), č. j. 27 C 191/2023-109, takto:

Výrok

I. Řízení o odvolání vedlejšího účastníka se zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II.) potvrzuje a ve vyhovujícím výroku o věci samé (I.) se mění tak, že se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně konstatoval, že v řízení vedeném soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – východ pod sp. zn. [spisová značka] bylo porušeno právo žalobce podle článku 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nesprávným úředním postupem spočívajícím v provedení exekuce exekučním příkazem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo žalobci postiženo řidičské oprávnění (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu o zaplacení [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Nákladovými výroky rozhodl o tom, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III se týkal vztahu mezi žalobcem a žalovanou, výrok IV vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem).

2. Takto soud rozhodl o žalobě doručené soudu dne [datum], kterou se žalobce domáhal náhrady škody [částka] a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, které mu vznikly nesprávným úředním postupem soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] – východ, v řízení sp. zn. [spisová značka] vedeném proti žalobci jako povinnému k uspokojení pohledávky na dlužném výživném [částka]. Nesprávný úřední postup spatřoval v tom, že nebyly splněny podmínky pro vydání exekučního příkazu č. j. [spisová značka] postihující řidičské oprávnění. Žalobci tak vznikla nemajetková újma spočívající v nemožnosti řídit motorové vozidlo, stresu a beznaději. Majetkovou újmu představovaly náklady na právní zastoupení.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Zdůraznila, že v případě exekučního příkazu připadá do úvahy odpovědnost jen titulu nezákonného rozhodnutí, ale exekuční příkaz č.l. 148 nebyl zrušen pro nezákonnost a není tedy dán odpovědnostní titul dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/.

4. Soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO] vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na stranu žalovanou. Navrhl zamítnutí žaloby, protože k žádnému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo. Exekuční příkaz postihující řidičské oprávnění vydal za situace, kdy neměl žádné informace o tom, že by dlužné výživné bylo v celé výši uhrazeno. Dle zákona dokonce musel vydat tento exekuční příkaz vydat, neboť jiný způsob provedení exekuce nebyl možný; žalobce v České republice nevlastní žádný majetek. Žalobce (jako povinný) nezaplatil výživné na účet soudního exekutora, nemohl tak ověřit rozpor mezi tvrzením povinného a matky oprávněného dítěte. Exekuční příkaz zrušil, protože v průběhu doby odpadly důvody, které k jeho nařízení vedly. Soudní exekutor vedl více exekučních řízení proti žalobci coby povinnému, který má nezletilé i zletilé děti, je více vymáhaných povinností a některá řízení byla skončena uhrazením. Platby žalobce se míchaly i z důvodu zmatečných dokladů o úhradách, když úhrady byly prováděny ve prospěch jednotlivých oprávněných. Soudní exekutor nemohl suplovat neshody mezi povinným a oprávněnými ve smyslu evidence plateb.

5. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce uplatnil u žalované nároky, jež jsou předmětem tohoto řízení, dne [datum]. Žalovaná žalobci žádnou formu satisfakce neposkytla.

6. Žalobce zaplatil svému advokátovi na základě faktury dne [datum] částku [částka] za poskytování právních služeb spočívajících v podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu dne [datum], odvolání proti výroku II. usnesení ze dne [datum], námitky proti PUNE na č. l. 166, 165 exekučního spisu ze dne [datum], odvolání proti usnesení ze dne [datum] a návrh na zrušení exekučního příkazu ze dne [datum].

7. Prvostupňový soud následně v bodu 10 odůvodnění rozsudku podrobně rozebral průběh exekučního řízení. V exekučním řízení sp. zn. [spisová značka] soudní exekutor vydal dne [datum] vyrozumění o zahájení exekuce, povinným je žalobce, oprávněná je nezletilé dítě, exekučním titulem byl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], dle kterého žalobci byla uložena vyživovací povinnost [částka] měsíčně na každé ze dvou nezletilých dětí, dlužné výživné [částka]. Dne [datum] byl žalobce vyzván ke splnění vymáhané povinnosti (dlužné výživné činilo [částka], náklady právního zastoupení [částka] a náklady exekuce soudního exekutora v příkazu k úhradě nákladů exekuce [částka]), žalobci byla dána možnost uhradit vymáhanou povinnost do 30 dnů. Dne [datum] žalobce podal návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že výkon rozhodnutí by byl v extrémním rozporu se základními principy právního státu a došlo by ke zcela zjevné nespravedlnosti, pokud by byla provedena exekuce, neboť soudy rozhodující o exekučním titulu zásadním způsobem pochybily při hodnocení důkazů a zřetězily kardinální chybu o majetkových poměrech povinného. Oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, Městský soud [město] usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka], návrh ze dne [datum] na zastavení exekuce zamítl. Povinný podal odvolání, usnesením Krajský soud [město] dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrdil zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Usnesení nabylo právní moci dne [datum], kdy nastala doložka provedení exekuce. Žalobce podal dne další [datum] návrh na zastavení exekuce s odůvodněním, že vymáhanou povinnost uhradil dne [datum] na účet oprávněné. Soudní exekutor vyzval oprávněnou dne [datum], aby se vyjádřila, zda souhlasí s návrhem povinného na zastavení exekuce. Dne [datum] soudní exekutor vydal exekuční příkaz č. j. [spisová značka] o pozastavení řidičského oprávnění. Exekuční příkaz doručen městu [adresa] [datum] v 7:12 hod., oprávněné byl doručen [datum] v 15:16 hod. a povinnému byl doručen [datum] v 6:59 hod. Oprávněná sdělila dne [datum], že v části s návrhem na zastavení nesouhlasí. Usnesením ze dne [datum], soudní exekutor exekuci částečně zastavil co do částky [částka] (resp. [částka] dle opravného usnesení), ve zbytku návrh povinného na zastavení exekuce ze [datum] zamítl. Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu žalobce podal k Městskému soudu [město] dne [datum] do řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], a to k provedení procesního úkonu spočívajícího v rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce minimálně tak, že exekuce prováděná exekučním příkazem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], postihujícím řidičské oprávnění bude odložena nebo zastavena. Dne [datum] žalobce podal návrh na zrušení exekučního příkazu č. j. [spisová značka] ze dne [datum] z důvodu úplného uhrazení vymáhané povinnosti. Usnesením Městského soudu [město] z [datum], č. j. [spisová značka], byla exekuce prováděna exekučním příkazem č.l. 148 v exekučním spise pozastavením řidičského oprávnění částečně odložena do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. Podle exekučního soudu nelze konstatovat, že má povinný vše za vymáhanou povinnost řádně uhrazeno. Soudní exekutor usnesením z [datum], č. j. [spisová značka] (doručené [datum]), zrušil exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění [spisová značka], s odůvodněním, že exekuce prováděná exekučním příkazem pozastavením řidičského oprávnění byla odložena do pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce. S ohledem k této skutečnosti není blokace majetku povinného obstaveného shora uvedeným exekučním příkazem nevyhnutelná. Usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zrušil usnesení Městského soudu [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] o zamítnutí návrhu povinného ze dne [datum] na zastavení exekuce s odůvodněním, že je třeba nezletilé oprávněné jmenovat opatrovníka. Exekuce doposud není zastavena.

8. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] a náhrady škody [částka] z titulu nesprávného úředního postupu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], který spočíval v tom, že soudní exekutor nezaslal povinnému nejpozději s prvním exekučním příkazem vyrozumění o zahájení exekuce ani výzvu k dobrovolnému splnění exekuce a současně v tom, že takto nezákonnou exekuci dále prováděl na základě vydaných exekučních příkazů postihujících řidičské oprávnění, účty i mzdu žalobce. Na náhradě nemajetkové újmy soud žalobci přiznal [částka] (rozsudek Odvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka], ze dne [datum] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

9. Žalobce sepsal [datum] písemné prohlášení, kde uvedl, že mu v důsledku flagrantního postupu soudního exekutora bylo po značně dlouhou dobu znemožněno řízení motorového vozidla. Domníval se, že v době, kdy byl exekuční příkaz vydán, tak soudní exekutor nemohl učinit. Postup soudního exekutora v něm vyvolal šok a paniku, jak bude situaci dále řešit, když nestačí uhradit vymáhanou povinnost. Dostal se do pocitu beznaděje a apatie, neboť soudní exekutor může postupovat zcela svévolně. Trpěl enormním stresem, má podlomenou důvěru ve spravedlnost a fungování právního státu. Zpětně se mu dělá špatně při pomyšlení na tuto situaci. Obvodní soud dal žalobci poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnil svá tvrzení o nemajetkové újmě a navrhl k prokázání újmy důkazy. Žalobce nad rámec svého prohlášení žádný jiný důkaz neoznačil.

10. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1 odst. [právnická osoba], § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a zákona OdpŠk, dále na ust. § 46 odst. 6, § 47 odst. 1, 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „ex. ř.“ a zdůraznil, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároků představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

11. Dle obvodního soudu nesprávný úřední postup soudního exekutora spočíval v tom, že rozeslal (resp. doručil) účastníkům a městskému úřadu vydaný exekuční příkaz ze dne [datum], č. j. [spisová značka], postihující řidičské oprávnění, ačkoliv mu bylo známo, že dne [datum], žalobce coby povinný v předmětné exekuci podal návrh na zastavení exekuce. Návrh podal v třicetidenní lhůtě předvídané v ust. § 46 odst. 6 ex. ř. a v době vydání exekučního příkazu, resp. jeho doručování, o něm nebylo pravomocně rozhodnuto. Dle právního názoru obvodního soudu tomu došlo až [datum] (právní moc usnesení odvolacího soudu ze dne [datum]). Postup soudního exekutora tak byl v rozporu s § 47 odst. 2 písm. b) a d) ex. ř. Současně připustil, že v případě podaného návrhu na zastavení exekuce soudní exekutor sice může vydávat exekuční příkazy, ale nelze podle nich exekuci provádět. Tím, že exekuční příkaz soudní exekutor doručil [právnická osoba] [adresa] či povinnému, defacto exekuci provedl. Při doručování exekučního příkazu nedošlo k žádnému pochybení, neboť ten byl nejdříve doručen povinnému, až poté oprávněné a [adresa]. Žalobcovo tvrzení o tom, že soudní exekutor vydal exekuční příkaz a fakticky provedl exekuci nesprávně po doručení návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum], ve kterém žalobce argumentoval úhradou vymáhané povinnosti, soud nemá za relevantní, neboť se nejednalo o návrh na zastavení exekuce podaný v třicetidenní lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, který by bránil vydání exekučních příkazů a provádění exekuce. Zároveň však obvodní soud shledal, že nesprávný úřední postup soudního exekutora se projevil již ve vydání exekučního příkazu. Soudní exekutor exekuční příkaz dne [datum] zrušil z důvodu rozhodnutí o odkladu exekuce.

12. Obvodní soud shledal, že je dána i příčinná souvislost, neboť nebýt nesprávného úředního postupu soudního exekutora, žalobce by nebyl omezen v řízení motorových vozidel od [datum] do [datum].

13. Dle rozsudků Nejvyššího soudu (např. sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka]) újma založená jinou skutečností než nepřiměřenou délkou řízení, musí být prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Ani přes opakovaná poučení ze strany soudu žalobce ke svým tvrzením nenavrhl k žádné jiné důkazy než čestné prohlášení. Tvrzení žalobce obsažená i v jeho čestném prohlášení jsou však zcela obecná, soud proto vychází z obecné nemožnosti řídit vozidlo žalobcem v uvedenou dobu, což však nezakládá důvod přiznat žalobci zadostiučinění v penězích. Předmětná exekuce byla vedena oprávněně na základě vykonatelných exekučních titulů pro dlužné výživné na nezletilé děti a žalobce se sám svým jednáním, kdy nerespektoval exekuční tituly, ocitl v postavení povinného v exekučním řízení. Provedeným dokazováním a z vyjádření účastníků je soudu známo, že žalobce vystupuje (či vystupoval) jako povinný ve vícero exekučních řízeních. V předmětné exekuci žalobce sám tvrdí, že uhradil vymáhanou povinnost až cca. po 17 měsících od jejího zahájení, nicméně to je na posouzení exekučního soudu, zda se tak skutečně stalo, proto není exekuce skončena. Rozhodně pak nelze dovozovat, že by exekuce byla nezákonná od počátku.

14. Soud uzavřel, že samotné konstatování porušení práva vlastnit a užívat majetek (vozidlo) v důsledku nesprávného úředního postupu soudního exekutora se s přihlédnutím ke shora vyloženým okolnostem jeví dostačující satisfakcí. V této souvislosti je na místě připomenout, že „forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. [spisová značka]). Nemajetkovou újmu způsobenou žalobci soud hodnotí spíše jako méně intenzivního charakteru, proto stačí poskytnutí satisfakce ve formě konstatování porušení práva.

15. Dle výroku o konstatování porušení práva pak nesprávný úřední postup spočíval v provedení exekuce exekučním příkazem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], kterým bylo žalobci postiženo řidičské oprávnění.

16. Žalobcem nabízený případ (rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) není srovnatelný, neboť újma tamního žalobce byla vyvolána nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné lhůty pro rozeslání rozsudku, kdy v důsledku tohoto opomenutí tamní poškozený čelil šikanózně vedené exekuci, která byla právě z tohoto důvodu zastavena. Tamní žalobce čelil této jedné jediné exekuci a proto jej hluboce zasáhla. Částka vymáhaná ve věci senátu 70 Co byla více než 2x vyšší ([částka] x [částka]), a exekuční příkaz byl účinný více než 2x delší dobu než exekuce ve srovnávaném případě. Ani intenzitu újmy poškozeného a žalobce soud nemá za srovnatelnou. V druhé exekuci vedené proti žalobci jako povinnému pak došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v tom, že s prvním exekučním příkazem postihujícím řidičské oprávnění žalobce, který byl žalobci v předmětné věci doručen dne [datum], nebylo žalobci zasláno vyrozumění o zahájení exekuce a ani výzva k dobrovolnému plnění. Doložka provedení exekuce, která měla nastat dne [datum] (v důsledku chybně doručovaných exekučních příkazů postihujících účty a mzdu žalobce spolu s vyrozuměním a výzvou k plnění), tak byla zapsána do rejstříku zahájených exekucí předčasně. V průběhu exekuce pak byly vydány exekuční příkazy, na základě, kterých byla postižena mzda žalobce (informace se dostala k zaměstnavateli), jeho účty a bylo mu pozastaveno řidičské oprávnění. Zároveň bylo ve srovnávaném případě postaveno najisto, že žalobce exekvovanou částku zaplatil jinak, neboť exekuce po nápravě nesprávného úředního postupu soudního exekutora již nepokračovala, došlo k jejímu výmazu z rejstříku zahájených exekucí. Oproti tomu v projednávaném případě bylo postiženo „jen“ řidičské oprávnění žalobce a doložka provedení exekuce byla zapsána do rejstříku vedených exekucí správně.

17. Nárok na náhradu škody soud neshledal za důvodný. Předmětné exekuční řízení dosud neskončilo a nebylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky ani o nákladech exekuce. Přiznání žalobci náklady řízení by v tuto chvíli bylo předčasné. Podle ustálené judikatury nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení může poškozený vůči státu uplatnit jen tehdy, jestliže mu takové náklady skutečně vznikly a nebyly vypořádány v dotčeném řízení. Pokud procesní předpis umožňuje náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoliv důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takového řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Nadto účelnými úkony právní služby by byly pouze úkony právní služby ze dne [datum] – podání návrhu na zrušení exekučního příkazu postihujícího řidičské oprávnění a podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne [datum], neboť se žalobce domáhal mj. odložení či zastavení exekuce prováděné exekučním příkazem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], postihujícím řidičské oprávnění. Ostatní nevedly k odstranění či napravení nesprávného úředního postupu spočívajícího ve vydání exekučního příkazu postihujícího řidičské oprávnění.

18. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).

19. O náhradě nákladů řízení (výroky III a IV) rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř., potažmo dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Ohledně jednoho nároku byla žalobce úspěšný a ohledně jednoho neúspěšný, jejich tarifní hodnoty jsou téměř stejné.

20. Proti tomuto rozsudku podali žalobce, žalovaná i vedlejší účastník včasné a přípustné odvolání.

21. Žalovaná napadla výroky I a III. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se nekonstatuje porušení práva žalobce v exekučním řízení. Vytkla soudu, že neaplikoval ust. § 71a ex. ř. Soudní exekutor postupoval zcela v souladu s ust. § 71a odst. 1 ex.ř., až z přípisu ze dne [datum] byl informován, že došlo k uhrazení dlužného výživného k rukám oprávněné, do té doby oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila. Poukázala na to, že ve věci výživného je za žalobcem vedeno 6 exekučních řízení, žalobce neměl na bankovních účtech prostředky na úhradu vymáhané povinnosti, srážky ze mzdy jsou prováděny jen ve výši desítek korun měsíčně, nevlastní žádný nemovitý majetek. Žalobce byl již v roce 2020 vyzván, aby plnil na bankovní účet soudního exekutora, což nerespektoval a plnil na účet oprávněné, která však se zastavením exekuce nesouhlasila.

22. Vedlejší účastník odvolání směřoval do výroku I, vytkl obvodnímu soudu, že neaplikoval ust. § 71a ex. ř., proto je jeho rozhodnutí nesprávné. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu se závěrem, že exekuce pozastavením řidičského oprávnění není realizační způsob exekuce, ale jedná se jen o donucení v podobě omezení v běžném životě povinného a to s poukazem na zvláštní význam ochrany nezletilých dětí. O zastavení exekuce nemohl pro nesouhlas oprávněné rozhodovat soudní exekutor, platby povinného neevidoval oprávněná pak uhrazení potvrdila z v podáních ze dne [datum], [datum] a [datum] a právě v reakci na tuto informaci soudní exekutor exekuční příkaz dne [datum] zrušil. Soudní exekutor tak postupoval zcela v souladu se zákonem a respektoval judikaturu. Zopakoval, že vedl ve věcech výživného 6 exekucí proti povinnému a zjistil, že povinný nemá na bankovních účtech prostředky, srážky ze mzdy zaměstnavatel provádí ve výši desítek korun měsíčně, nevlastnil žádný dohledatelný movitý majetek, aktuálně nevlastní ani nemovitý majetek. Postižení řidičského oprávnění tak vedlo k úhradě dlužného výživného a soudní exekutor tak dostál své povinnosti ochránit zájem nezletilého oprávněného ve věci nároku na výživné. K tvrzené újmě žalobce pak sdělil, že žalobce ve skutečnosti rozhodnutí o postižení řidičského průkazu ignoroval, odkázal na zprávu policie ze dne [datum], kterou předložil.

23. Žalobce napadá výroky II až IV, navrhl, aby odvolací soud žalobě zcela vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Má za to, že soud měl posoudit vznik nemajetkové újmy u žalobce jako notorietu a zdůraznil, že nezákonné rozhodnutí mělo vliv na jeho psychické zdraví. Poukazuje na řízení sp. zn. [spisová značka], resp. kdy došlo k nesprávnému úřednímu postupu stejným exekutorem, a prokazování nemajetkové újmy čestným prohlášením žalobce postačovala k odškodnění v penězích, přičemž došlo k nesprávnému úřednímu postupu podobného charakteru. Dopad tohoto nesprávného postupu (vydání exekučního příkazu před tím, než byla vyznačena doložka provedení exekuce) byl ještě horší než v předchozí exekucí, i když v obou případech došlo k zamezení volného pohybu žalobci s vozidlem. V této exekuci se podle žalobce jednalo o zřejmý úmysl žalobce poškodit (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2208/21). Žalobce trvá na tom, že exekuce postižením řidičského průkazu neměla být v období od [datum] do [datum] prováděna. Postižení řidičského oprávnění žalobce pak vnímá jako závažnější než majetkové postižení, proto i poskytnutou satisfakci ve formě konstatování porušení práva jako zcela nedostatečnou. Pokud jde o náhradu škody, poukázal na judikaturu k § 87 odst. 2 ex. ř., podle které nelze dovodit, že by náklady spojené s odstraňováním průtahů spočívajících na straně exekučního soudu měl hradit účastník řízení. Zde požadovaný nárok na náhradu za právní služby exekuční řízení nevypořádává. Odkázal na ust. § 32 odst. 3 OdpŠk.

24. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem dle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.

25. Vedlejší účastník v průběhu řízení zemřel, čímž jeho účast v řízení skončila (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tak řízení o jeho odvolání zastavil postupem dle § 104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. (výrok I).

26. Odvolací soud zjistil skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí o věci samé. Není-li dále uvedeno jinak, tak se v podrobnostech na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené pro stručnost odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry znovu opisovat a účastníci je ani nečiní sporný. Odvolací soud jen zpřesňuje, že žalobce svůj návrh na zrušení exekučního příkazu č.l. 148 odůvodnil úplným uhrazením vymáhané povinnosti a argumentací, že ze strany soudního exekutora se jedná o zneužití pravomoci úřední osoby a obstrukce vůči povinnému.

27. V odvolacím řízení odvolací soud doplnil dokazování zprávou Policie České republiky ze dne [datum] (č.l. 119), ze které zjistil, že žalobci byl dne [datum] zadržen řidičský průkaz. Přesto byl dne [datum] zadržen, že řídil na dálnici D1 vozidlo BMW, provozovatel [právnická osoba]., aniž mělo vozidlo uhrazený poplatek na zpoplatněné komunikaci. Navíc má žalobce od [datum] platnou blokaci řidičského průkazu na základě exekučního příkazu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žalobce je podezřelý, že porušil ust. § 3 odst. 3 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., a spáchal přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č 361/2000 Sb., a že svým jednáním porušil exekuční příkaz a spáchal přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 5. zákona č 361/2000 Sb. K tomu žalobce uvedl, že v přestupkovém řízení bylo zjištěno, že [datum] již byl exekuční příkaz ze dne [datum], č. j. [spisová značka] zrušen, a prosto se žalobce tohoto přestupku nedopustil, k tomuto tvrzení navrhl dokazování rozhodnutím příslušného orgánu. Odvolací soud toto dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť skutečnost, zda žalobce měl [datum] postiženo řidičské oprávnění exekučním příkazem nemá na rozhodnutí soudu žádný vliv. Právní posouzení 28. Není pochyb, že za újmu způsobenou soudním exekutorem při výkonu exekuční činnosti odpovídá stát. Soud prvého stupně tedy použil přiléhavou právní normu (OdpŠk) v odpovídajícím znění. Stát za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí (či došlo k nesprávnému úřednímu postupu); (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím (či nesprávným úředním postupem), jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Existence výše uvedených podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některé z nich.

29. Soud prvého stupně si neujasnil si, co má být odpovědnostním titulem. Žalovaná již ve svém prvním vyjádření uvedla, že v úvahu připadá jen odpovědnost za nezákonné rozhodnutí, ostatně v odvolacím řízení i žalobce paralelně uvádí, že mu újma vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí (exekučním příkazem), jeho vydání žalobce považuje za nesprávný úřední postup. Sám obvodní soud neshledal existenci žádného nezákonného rozhodnutí, odpovědnost státu dovozuje z nesprávného úředního postupu, který ve vyhovujícím výroku popsal jako „provedení exekuce exekučním příkazem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]“, v bodě 22. věta prvá odůvodnění však tento nesprávný úřední postup shledal v tom, že „soudní exekutor rozeslal účastníkům a městskému úřadu vydaný exekuční příkaz ze dne [datum], č. j. [spisová značka]“, avšak v předposlední větě bodu 22 odůvodnění je shledáno, že nesprávný úřední postup soudního exekutora se projevil ve vydání exekučního příkazu. Jinými slovy – odpovědnostním titulem je dle obvodního soudu sama existence exekučního příkazu, který podle obvodního soudu neměl být vydán, doručen a proveden.

30. Odvolací soud má za to, že soudem popsaný model nesprávného úředního postupu pouze účelově nahrazuje nesplnění podmínek pro odpovědnost státu z titulu (neexistujícího) nezákonného rozhodnutí.

31. Nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí jsou dva pojmy, které vymezují příčinu vzniku újmy výkonem veřejné moci. Jde o samostatné skutkové podstaty odpovědnosti státu za takovou újmu, z čehož plyne zásada, že co je nezákonným rozhodnutím, nemůže být nesprávným úředním postupem a naopak. V případě, kdy úřední postup nalezne svůj odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za způsobenou újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale výlučně z titulu nezákonného rozhodnutí (viz SIMON, Pavel.

1. Rozdíl mezi odpovědností z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nesprávného úředního postupu. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. [hodnota].). Srov rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

32. Rozhodnutí je individuální právní akt orgánu veřejné moci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo kterým se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Obecná definice nesprávného úředního postupu není v OdpŠk uvedena, neboť s ohledem na množství podob nesprávného úředního postupu jednoduše není možné takové jednání obsáhnout do jedné definice. Rozdílem mezi újmou způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem je skutečnost, že u nesprávného úředního postupu nevedou postupy prováděné v rámci činnosti orgánu veřejné moci k vydání rozhodnutí, nebo se takového rozhodnutí přímo nedotýkají. Postup orgánu, který spočívá např. ve shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, nebo jejich právní posouzení, je činností bezprostředně směřující k vydání rozhodnutí, které v případě chyby v postupu může být nezákonné s odpovědností státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Takový postup úřední osoby tak nelze považovat za nesprávný úřední postup, i když vede k vydání nezákonného rozhodnutí. Stejně tak vydání a doručení rozhodnutí, které účastník považuje za nesprávné, nelze považovat za nesprávný úřední postup a odpovědnost za újmu takto vzniklou lze zvažovat pouze z pohledu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí.

33. Z obsahu exekučního spisu pak vyplývá, že v exekuci byl vymáhán nedoplatek výživného na nezletilé dítě. Pokud pak žalobce spojuje vydání exekučního příkazu se svým návrhem, tak pomíjí obsah spisu soudního exekutora, který byl po celou dobu aktivní a jeho rozhodování o vydání exekučního příkazu navazovalo na zjištění o majetkových poměrech žalobce. To, že soudní exekutor nebyl schopen seznat, zda žalobce v roce 2022 vymáhanou povinnost splnil, souvisí se svévolným postupem žalobce, který nerespektoval výzvu soudního exekutora doručenou [datum], aby platil na účet soudního exekutora. Navíc oprávněná se zastavením exekuce nesouhlasila, takže vyřešení této skutkové otázky ani nepatří do pravomoci soudního exekutora.

34. Odvolací soud se pak ztotožňuje s tím, že exekuční řád (ani jiný zákon) nebrání soudnímu exekutorovi vydávat exekuční příkazy i v době, kdy trvají účinky odklad exekuce. Dle § 47 odst. 2 písm. b) ex. ř. podle exekučního příkazu nelze exekuci provést před právní mocí rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce, pokud byl podán ve lhůtě podle písmene a). Jedná se totiž jen o zajišťovací úkon soudního exekutora, který není vlastním výkonem exekuce, což platí i pro exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění. To, že ust. § 47 odst. 2 ex. ř. nebránilo vydání exekučního příkazu je pak zřejmé též z postupu exekučního soudu, který nejenže nezrušil exekuční příkaz č.l. 148 (natož pro nezákonnost), ale rozhodl o tom, že exekuci postižením řidičského průkazu odložil do doby rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce ze dne [datum]. Podle odůvodnění tohoto usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum] č. j. [spisová značka] nebylo možno konstatovat, že má povinný vše na vymáhanou pohledávku řádně uhrazeno. To ostatně nebylo zjištěno ani v době rozhodování soudu prvního stupně [datum].

35. Protože předmětem exekuce bylo peněžité plnění, tak úvahy obvodního soudu o tom, že znemožněním řízení motorového vozidla došlo k provedení exekuce, nejsou přiléhavé. Zkoumaným exekučním příkazem č.l. 148 exekuce provedena nebyla (ostatně sám povinný tvrdí, že exekuce byla skončena úplným splněním již před vydáním tohoto exekučního příkazu).

36. Zcela správně pak obvodní soud posoudil i to, že exekuční příkaz byl povinnému řádně doručen do vlastních rukou, neboť toto ustanovení upravuje jen formu doručení (§ 71a odst. 3 ex. ř. ve spojení s ust. § 49 o. s. ř.). Vedle toho se však uplatní též ustanovení § 50b odst. 2 o. s. ř., takže povinnost doručit exekuční příkaz do vlastních rukou povinného byla splněna tím, že byl řádně doručen do vlastních ruku jeho zástupce s procesní plnou mocí. [právnická osoba] vydání, doručení (včetně doručení příslušnému registru), tak k žádnému pochybení nedošlo.

37. Žalobce se sice domáhal zrušení exekučního příkazu č.l. 148 pro nezákonnost (tj. zneužití pravomoci soudního exekutora, obstrukce vůči povinnému), ale tomuto jeho návrhu vyhověno v exekučním řízení nebylo a z žádné rozhodnutí vydaném v exekučním řízení nelze ani z jejich odůvodnění vyčíst, že by vydáním exekučního příkazu č.l. 148 neužil své pravomoci či bezdůvodně perzekuoval povinného. Ke zrušení exekučního příkazu došlo výlučně proto, že exekuční soud rozhodl o odkladu exekuce a s přihlédnutím k tomu, že došlo rovněž k částečnému zastavení exekuce (se souhlasem oprávněné) a matka oprávněné potvrdila obdržení prostředků.

38. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (2). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (3).

39. Za nezákonné lze mít rozhodnutí pravomocné (nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc), které bylo právě pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, čelit procesně. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Aby bylo možno rozhodnutí ve smyslu OdpŠk pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Podle judikatury Nejvyššího soudu v sobě podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty: zrušení nebo změnu rozhodnutí a nezákonnost původního rozhodnutí. Podmínka prvá vychází z principu presumpce správnosti rozhodnutí - soud v řízení o odpovědnosti podle komentovaného zákona nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vázán. Otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Postačuje však, pokud byla v předchozím (jiném) řízení deklarována nezákonnost určitého rozhodnutí. Výše uvedené je důsledkem tzv. presumpce správnosti úředního rozhodnutí, kdy soud v řízení o náhradě škody proti státu nebo územnímu samosprávnému celku není oprávněn sám přezkoumávat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, stejně jako není oprávněn posuzovat, zda ke zrušení nebo změně rozhodnutí došlo nesprávně. Obdobně je pak soud vždy vázán i důvody zrušení nebo změny takového rozhodnutí, kdy ne vždy je důvodem takového kroku jeho nezákonnost. Někdy je rozhodnutí zrušeno či změněno pouze v důsledku změny okolností, což samozřejmě vylučuje jeho označení za nezákonné s důsledky v podobě nároku na náhradu škody.

40. V tomto případě se žalobce snažil o zrušení exekučního příkazu č.l. 148 pro nezákonnost a návrhem na částečné zastavení exekuce, ale nebyl úspěšný. Nezákonnost exekučního příkazu pak nebyla deklarována ani v žádném jiném rozhodnutí exekučních soudů.

41. Nadto má žalobce již od [datum] zadržen řidičský průkaz, takže omezení v řízení motorových vozidel u žalobce nastalo mnohem dříve a bez jakékoliv souvislosti se zkoumaným exekučním řízením (což nebylo zpochybněno ani v průběhu ústního jednání před odvolacím soudem). V důsledku vydání, doručení a provedení exekučního příkazu č.l. 148 tedy žalobci žádné nové omezení v jeho životě nevzniklo.

42. Žalobcem předkládané srovnávací případy nelze použít, neboť v tomto řízení nebyla zjištěna existence odpovědnostního titulu. Absence odpovědnostního titulu se pak týká obou uplatněných nároků a odpovědnost státu je tak vyloučena.

43. Odvolací soud proto zamítavý výrok soudu prvního stupně zcela potvrdil (§ 219 o.s.ř.) a vyhovující výrok změnil tak, že i v tomto rozsahu (tedy zcela) se žaloba zamítá (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

44. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V tomto případě pak žaloba nebyla podána důvodně, proto zcela úspěšné žalované odvolací soud přiznal náhradu řízení před soudy obou stupňů ve výši 4 paušálních náhrad dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jíž se stanoví výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za 4 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a/, b/, c/ cit. vyhlášky (vyjádření ve věci samé, příprava účasti na jednání a účast u jednání soudu dne [datum], odvolání ve věci samé) po [částka] (§ 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky). Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení