25 Co 285/2024 - 75

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Petry Turnovské a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o 79 600 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 9. 2024, č. j. 221 C 52/2024–50, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 12. 9. 2024, č. j. 221 C 52/2024–50, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky 79 600 Kč zamítl (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že žalobce po žalovaném požadoval zaplacení smluvních pokut z titulu smlouvy o finanční zápůjčce ze dne 25. 7. 2023 (dále jen „smlouva o zápůjčce“) a z titulu smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 25. 7. 2023 (dále jen „zástavní smlouva“), soud prvního stupně však shledal jako důvodné jen některé sjednané smluvní pokuty, a to nárok na zaplacení smluvní pokuty 10 000 Kč za nepravdivé prohlášení žalovaného v čl. VI. odst. 1 písm. c) zástavní smlouvy, že jeho majetek není předmětem exekučního řízení a ani není důvod k jeho zahájení, a dále nárok na zaplacení smluvní pokuty 20 000 Kč za porušení povinnosti žalovaného pojistit nemovitost nejpozději do 15 dnů od podpisu zástavní smlouvy. Nárok na smluvní pokutu 20 000 Kč za porušení povinnosti žalovaného nezatížit nemovitost po dobu trvání zápůjčky žádným způsobem, kterou měl dle žalobce žalovaný porušit tím, že nemovitost zatížil exekucí, soud důvodným neshledal s tím, že zákaz zatížení se vztahuje toliko na zatížení vzniklá na základě právního jednání dlužníka či v jeho důsledku. Stejně nedůvodnými shledal další nároky na smluvní pokutu vztahující se k porušení povinnosti v souvislosti s včasným (ne)pojištěním nemovitosti a s porušením povinnosti udržovat (neexistující) pojistnou smlouvu v platnosti. Tyto nároky posoudil jako neplatné pro rozpor s dobými mravy, když účel jejich sjednání byl naplněn již jednorázovou pokutou 20 000 Kč a sjednání další smluvní pokuty vázané na délku prodlení žalovaného se splněním (shodné) utvrzované povinnosti je zjevným zneužitím ustanovení o smluvní pokutě za účelem neopodstatněného obohacení věřitele s cílem navýšit závazky žalovaného na nepřiměřenou výši a jedná se rovněž o kumulaci dvou smluvních pokut za porušení téže povinnosti. Po právní stránce soud prvního stupně hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce. Uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, pokud jde o zákaz zatížení nemovitostí. Mezi účastníky bylo vyjasněno, že jde o ujednání, kdy žalovaný podnikne veškeré kroky k tomu, aby právní osud předmětu zástavy nebyl ohrožen. Dále zdůraznil, že žalovaný se v čl. VII odst. 2 zástavní smlouvy zavázal, že a) předmět zástavy nejpozději do 15 dnů od podpisu zástavní smlouvy pojistí, b) bude sjednanou smlouvu udržovat v platnosti a c) zašle žalobci kopii uzavřené pojistné smlouvy včetně dokladu o úhradě prvního pojistného. Uvedené žalovaný nesplnil. Až se zpožděním zaslal žalovaný žalobci návrh pojistné smlouvy z 21. 9. 2023. I přesto, že žalobce neobdržel doklad o zaplacení pojistného, považoval tuto podmínku ke dni 21. 9. 2023 za splněnou. Tím vznikl žalobci, v souladu s čl. VII odst. 4 zástavní smlouvy, nárok na zaplacení smluvních pokut 79 600 Kč. Žalobce zdůraznil, že jednotlivá ujednání nebyla cílena na splnění shodné utvrzované povinnosti, každé ustanovení sledovalo jiný cíl. Jen v důsledku pasivity žalovaného došlo k porušení všech ujednání ve stejnou chvíli a tím i k aktivaci všech smluvních pokut. Judikaturu uvedenou soudem prvního stupně označil za nepřiléhavou, když v této věci nešlo o spotřebitelský vztah. Akcentoval žalobcovo zvýšené riziko, nikoli jeho úmysl docílit „neopodstatněného obohacení věřitele“. Připomněl rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, č. j. 23 Cdo 5500/2017-133, z nějž vyplývá, že kumulace vícera smluvních pokut sama o sobě není důvodem neplatnosti takového ujednání. K celkové výši smluvních pokut sjednaných formou určité sazby odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, č. j. 33 Cdo 3199/2021-181. Doplnil, že kumulace více smluvních pokut ve formě kombinace jednorázové smluvní pokuty a smluvní pokuty sjednané formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku je jediný způsob, jakým lze docílit legitimního zájmu žalobce v podobě náležitého sjednání a udržování platného pojištění předmětu zástavy. Dále uvedl, že za zcela zásadní pochybení soudu prvního stupně považuje aplikaci institutu dobrých mravů a moderaci smluvní pokuty. Žalovaný se nedostavil k jednání před soudem prvního stupně, nijak se nevyjádřil. Přesto soud prvního stupně, v rozporu se zásadou nezúčastněného třetího, převzal procesní obranu žalovaného. V této souvislosti poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017, III. ÚS 1020/16, o překvapivosti rozhodnutí ohledně uplatnění generální klauzule dobrých mravů. K neplatnosti smluvní pokuty z důvodu nepřiměřenosti uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, z něhož vyplývá, že korektiv dobrých mravů se u smluvní pokuty nepoužije, neboť ta má speciální úpravu korektivu nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty v § 2051 o. z., kdy ji lze snížit – za splnění určitých podmínek - na návrh dlužníka. Soud prvního stupně tedy pochybil, pokud některé pokuty uznal a jiné odmítl z důvodu nepřiměřené výše. Žalovaný výši smluvních pokut nikterak nesporoval a soud proto nemohl využít moderačního práva. Doplnil, že jednorázová pokuta 20 000 Kč odpovídá přibližně 3,28 % zapůjčené částky a 200 Kč denně je jen 0,0328 %. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených částech zrušil a žalovanému uložil zaplatit žalobci celkem 109 600 Kč a náhradu nákladů řízení.

4. Ve výroku I., kterým soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, a proti rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

6. Z hlediska skutkových zjištění odkazuje odvolací soud v podrobnostech na odstavce 4. - 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). O skutkových zjištěních učiněných z provedených důkazů ostatně není s ohledem na odvolací důvody sporu. Jednotlivá zjištění není třeba opakovat, odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje a uvedený skutkový závěr nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení.

7. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobce a žalovaný podepsali dne 25. 7. 2023 smlouvu o finanční zápůjčce, jejímž předmětem byla zápůjčka ve výši 610 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu s úrokem ve výši 2 % p. m. do 24. 7. 2024. Účastníci se dohodli, že zápůjčka bude zajištěna zástavním právem k pozemku parc. č. [hodnota], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, to vše v katastrálním území a obci [adresa] (společně dále jen „nemovitost“). Žalovaný se dále zavázal k tomu, že nemovitost žádným způsobem nezatíží a/nebo nezcizí, a pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 20 000 Kč. Žalobce dále dne 25. 7. 2023 uzavřel s paní [jméno FO] a paní [jméno FO], jimž svědčilo vlastnické právo k nemovitosti, smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitosti. V čl. VI. odst. 1 písm. c) mimo jiné prohlašují, že vůči nim nebylo zahájeno řízení podle insolvenčního zákona, že nejsou v úpadku, že jejich majetek není předmětem exekučního řízení ani není důvod k jeho zahájení, že neexistuje žádné pravomocné soudní rozhodnutí, ze kterých by mohl být veden výkon rozhodnutí na jejich majetek. Podle odst. 2 ukáže-li se prohlášení nepravdivým, vzniká žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. V čl. VII. odst. 2 se dále zavazují nejpozději do 15 dnů od podpisu této smlouvy pojistit nemovitost proti škodám a jiným nebezpečím v rozsahu hodnoty nemovitosti, udržovat pojistnou smlouvu v platnosti a účinnosti po dobu existence zástavního práva a nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy zaslat žalobci kopii pojistné smlouvy včetně dokladu o úhradě prvního pojistného. V odst. 4 byla pro případ porušení kterékoliv z těchto povinností sjednána povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč za každý jednotlivý případ porušení smluvené povinnosti a dále smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý i jen započatý den prodlení se splněním nebo plněním takové povinnosti. V rámci závěrečných ustanovení zástavní smlouvy v čl. X odst. 7 žalovaný a paní [jméno FO] coby budoucí nabyvatelé nemovitosti prohlašují, že se seznámili se zněním této smlouvy a zavazují se, že počínaje dnem, kdy nastanou účinky vkladu změny vlastnického práva k nemovitosti v katastru nemovitostí, budou řádně plnit všechny povinnosti zástavce společně a nerozdílně a k této smlouvě v plném rozsahu přistupují a stávají se její smluvní stranou a zároveň zavázanými ze smluvních povinností. Žalovaný s paní [jméno FO] nabyli nemovitost do podílového spoluvlastnictví z titulu kupní smlouvy ze dne 25. 7. 2023 s účinky ke dni 1. 8. 2023. S právními účinky ke dni 4. 9. 2023 byla na list vlastnictví nemovitosti zapsána poznámka o zahájení exekuce na základě vyrozumění soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] o zahájení exekuce, č. j. [spisová značka], ze dne 27. 7. 2023, vedené proti žalovanému. Žalovaný žalobci předložil nabídku pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum] na nemovitost od [právnická osoba]. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě smluvních pokut, žalovaný však neuhradil ničeho.

8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 1761 o. z. zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Takový zákaz je platný, pokud byl zřízen na dobu trvání svěřenského fondu, svěřenského nástupnictví, zastoupení nebo na jinou určitou a přiměřenou dobu v takovém zájmu strany, který je hodný právní ochrany.

12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Odvolací soud se shoduje nejen se skutkovými závěry soudu prvního stupně, ale i s jeho právním hodnocením věci.

14. Je třeba přisvědčit žalobci, že žalovaný proti žalobním tvrzením, výši jednotlivých pokut ani proti okolnostem jejich sjednání nebrojil a po celou dobu řízení zůstal přes opakované výzvy soudu prvního stupně zcela pasivní. To ovšem neznamená, že by soud musel bez dalšího žalobě zcela vyhovět. Na uvedeném nic nemění ani to, že v řízení byl nejprve, vyšší soudní úřednicí, vydán elektronický platební rozkaz. Nejen, že po jeho zrušení pro nedoruční žalovanému (kdy usnesení ze dne 26. 2. 2024, č. j. EPR 13015/2024-7, bylo zástupci žalobce řádně doručeno) nařídil soud prvního stupně jednání, ale ještě předtím vyzval usnesením ze dne 25. 4. 2024, č. j. 21 C 52/2024-26, žalobce, aby doplnil svá žalobní tvrzení a označil důkazy k jejich prokázání. Následně vyzval žalovaného „prostou výzvou“ dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. k vyjádření k žalobě a poté jej k vyjádření vyzval ještě jednou, před ústním jednáním. Při jednání dne 12. 9. 2024 poskytl soud prvního stupně přítomným (tedy zástupci žalobce) náležitá poučení a provedl všechny žalobcem navržené důkazy.

15. Ostatně povinnost soudu podrobit žalobní tvrzení určitému přezkumu je namístě i při absenci námitek ze strany žalovaného. To vyplývá např. z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4156/2017: „I když jsou splněny podmínky pro to, aby byla tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, pokládána za nesporná, je soud povinen dříve, než rozhodne rozsudkem pro zmeškání, zvážit, zda se nejedná o věc, v níž pro rozpor požadovaného plnění s právními předpisy nelze uzavřít a schválit smír.“.

16. Pokud jde o další odvolací námitky, upínající se k jednotlivým smluvním pokutám sjednaným ve smlouvě o zápůjčce nebo v zástavní smlouvě, s nimiž žalobce nebyl úspěšný, a jsou předmětem odvolacího řízení, pak ty posoudil odvolací soud následovně.

17. Předně je třeba konstatovat, že soud prvního stupně žádný nárok na zaplacení smluvní pokuty nezamítl pro nepřiměřenou výši ani výši smluvní pokuty nemoderoval ve smyslu § 2051 o. z., kdy může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. V řešené věci podrobil soud prvního stupně sjednané smluvní pokuty přezkumu z pohledu základních zásad mravního řádu demokratické společnosti. Úvahy obsažené v odstavci 25. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně nebyly podkladem pro rozhodnutí soudu prvního stupně a jejich uvedení v textu „nad rámec uvedeného“ nemůže znamenat chybné odůvodnění rozsudku či nesprávné rozhodnutí o přezkoumávaných nárocích žalobce.

18. Jde-li o povinnost sjednanou v čl. V. odst. 4 smlouvy o zápůjčce, tj. nezatížit nemovitost, pak její porušení žalovaným neshledal ani odvolací soud. Soud prvního stupně zcela správě uvedl, co je považováno za právní jednání a jak je třeba je vykládat. Správně odkázal i na § 1761 o. z. a komentář k citovanému ustanovení. Z nich vyplývá, že zákaz zatížení se vztahuje toliko na zatížení vzniklá na základě právního jednání dlužníka či v jeho důsledku, a dále na obvyklý význam ustáleného spojení „zákaz zatížení a zcizení“ s tím, že zápis poznámky o zahájené exekuci do katastru nemovitostí kvalitu takového právního jednání nemá. S takovým výkladem a hodnocením se odvolací soud ztotožňuje a proto uzavřel, že je namístě rozhodnutí soudu prvního stupně v této části potvrdit.

19. Nejen, že vyrozumění soudního exekutora bylo učiněno dva dny po uzavření smluv (včetně kupní smlouvy) mezi účastníky, za účasti třetích osob, tj. žalovaný reálně neměl v době podpisu smluv o (probíhající) exekuci povědomí, ale zejména nebyl naplněn smysl porušení zákazu zatížení, když výsledek, tj. postižení/zatížení nemovitosti exekucí nebylo důsledkem aktivního jednání žalovaného. Žalovanému lze zcela jistě klást „za vinu“ nepravdivé prohlášení v čl. VI. odst. 1 písm. c) zástavní smlouvy, že „není důvod k zahájení exekučního řízení či výkonu rozhodnutí“. V této části také soud prvního stupně ve výroku I. svého rozsudku vyhověl požadavku žalobce a žalovanému uložil zaplacení smluvní pokuty za toto nepravdivé prohlášení ve výši 10 000 Kč.

20. Obdobně odvolací soud hodnotí závěry soudu prvního stupně i ve vztahu k dalším zamítnutým nárokům, tj. k nároku na běžící denní smluvní pokutu ve výši 200 Kč, celkem 8 600 Kč, vztahující se k porušení povinnosti v souvislosti včasným nepojištěním nemovitosti; nároku na jednorázovou smluvní pokutu za porušení povinnosti udržovat (neexistující) pojistnou smlouvu v platnosti ve výši 20 000 Kč a běžící smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně ze stejného důvodu, kapitalizované za rozhodné obdobní ve výši 8600 Kč; a konečně nároku na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč a běžící smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně, za rozhodné období ve výši 2 400 Kč, za porušení povinnosti včasného zaslání kopie uzavřené pojistné smlouvy včetně dokladu o úhradě prvního pojistného žalobci.

21. Pro stručnost odvolací soud v této části odkazuje na pečlivé odůvodnění v odstavcích 23., 24., 26. a 27. rozsudku soudu prvního stupně a v nich uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry, které z ní soud prvního stupně pro rozhodnutí učinil. Soud prvního stupně podrobně popsal své úvahy při posuzování platnosti sjednaných smluvních pokut z hlediska jejich souladu s dobrými mravy v kontextu jednotlivých smluvních pokut vyplývajících jak ze smlouvy o zápůjčce, tak ze zástavní smlouvy, a to za současného uvážení individuálních funkcí smluvní pokuty.

22. Smyslem a účelem smluvní pokuty je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4281/2011).

23. V řešené věci proto nelze opomenout, že k uzavření zástavní smlouvy došlo právě (a jen) pro zajištění pohledávky žalobce za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce a nejednalo se tak při poskytování finanční zápůjčky o žádné jeho „zvýšené riziko“. Naopak, oproti běžné situaci, kdy by pro případ prodlení s vracením zápůjčky ze strany žalovaného byl sjednán (smluvní) úrok z prodlení, zde byl závazek žalovaného navíc zajištěn už samotnou zástavní smlouvou, sjednanou nota bene navíc i pro zajištění dluhů přímo z této smlouvy (viz čl. II. odst. 1. zástavní smlouvy).

24. K odkazu žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5500/2017, odvolací soud uvádí, že z právní věty: „Jestliže byla sjednána povinnost chránit data před neoprávněným přístupem nepovolaných osob, zajišťovaná smluvní pokutou a došlo k jejímu porušení nevrácením vytištěných informací, nelze za jedno jednání (nevrácení provedených tisků) vyčíslit dvě smluvní pokuty, byť byly tisky provedeny ve dvou dnech, neboť se jedná o jedno jednání v místní, časové a věcné souvislosti.“ vyplývá, že není možné úspěšně uplatnit smluvní pokutu jak pro porušení smluvené povinnosti, tak pro stejné, pokračující jednání. A právě k tomu v případě porušení povinnosti žalovaného pojistit nemovitost nejpozději do 15 dnů od podpisu zástavní smlouvy došlo. Přiznal-li tedy soud prvního stupně žalobci nárok na (jednorázovou) smluvní pokutu 20 000 Kč za porušení povinnosti dle čl. VII. odst. 2 písm. a) zástavní smlouvy, pak jde o nepřípustnou kumulaci smluvních pokut za porušení stejné povinnosti. Již 16. den od podpisu zástavní smlouvy vznikl dle jejích čl. VII. odst. 2 písm. a) žalobci nárok jak na pokutu 20 000 Kč, tak na běžící pokutu ve výši 200 Kč denně. Takové ujednání vnímá i odvolací soud jako rozporné s dobrými mravy.

25. Odvolací soud připomíná, že posouzení souladu či rozporu právního jednání s dobrými mravy závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. 26. „Zákonná ustanovení chránící dobré mravy přitom patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití těchto zákonných ustanovení, je přitom třeba – vzhledem k výše uvedenému charakteru těchto ustanovení jako právních norem s relativně neurčitou hypotézou – učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Odpovídající úsudek soudu tak musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2710/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2160/2007), aniž by však bylo možno výslovně formulovat obecné řešení této otázky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3891/2013).“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2024, sp. zn. 21 Cdo 1761/2023).

27. Právě takové posouzení soud prvního stupně v řešené věci provedl a jasně popsal, z jakého důvodu považuje konkrétní smluvní ujednání čl. VII. odst. 2 písm. a) zástavní smlouvy v části sjednané denní smluvní pokuty za rozporné s dobrými mravy.

28. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně, jak je uvedeno shora, výši smluvních pokut nemoderoval, ani neodůvodnil částečné zamítnutí žaloby nepřiměřenou celkovou výší pokut, nepovažuje odvolací soud za případný odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 3199/2021, který se věnuje právě těmto situacím. Ostatně shodně jako usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 5377/2017, rovněž zmíněné žalobcem v odvolání.

29. Pokud jde o jednorázové i běžící smluvní pokuty podle čl. VII. odst. 2 písm. b) a c) zástavní smlouvy, pak i zde sdílí odvolací soud právní názor soudu prvního stupně o nutnosti hodnocení smluvních pokut z pohledu jejich časové souvztažnosti tak, aby se nejednalo o jejich kumulaci či řetězení. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že byla-li zástavní smlouva uzavřena 25. 7. 2023 s tím, že žalovaný měl povinnost nejpozději do 15 dnů od podpisu smlouvy pojistit předmět zástavy, ale nabídku pojistné smlouvy předložil žalobci až 21. 9. 2023, pak jednoznačně porušil tuto svou povinnost (a byl pravomocně výrokem I. soudu prvního stupně zavázán zaplatit žalobci za toto porušení smluvní pokutu ve výši 20 000 Kč). Současně však platí, že nemůže být zároveň za období od 10. 8. 2023 (16. den od podpisu zástavní smlouvy) do 21. 9. 2023 sankcionován za porušení povinnosti udržovat neexistující pojistnou smlouvu v platnosti (a to ani jednorázovou ani běžící smluvní pokutou) a dále povinnosti zaslat žalobci kopii uzavřené pojistné smlouvy (opět ani pokutou 20 000 Kč ani pokutou 200 Kč denně).

30. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku III. o nákladech řízení, kdy s ohledem na převážný neúspěch žalobce soud prvního stupně správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 o. s. ř., když v odvolacím řízení byl plně úspěšný žalovaný, kterému však dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly.

Poučení