25 Co 313/2024 - 113

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. června 2024, č.j. 37 C 2/2022-93, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [tel. číslo]Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud rozhodl o žalobě podané na poště dne [datum] a soudu doručené dne [datum], jíž se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem soudů ve věci vedené Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to rozsudkem okresního soud ze dne [datum] a rozsudkem a krajského soudu sp. zn. [spisová značka].

3. Obvodní soud žalobu nejprve odmítl. Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (dále jen „rozhodnutí dovolacího soudu“), toto rozhodnutí zrušil s odůvodněním, že: „V projednávané věci je z podané žaloby po jejím doplnění zřejmé, že se žalobkyně domáhá proti žalované náhrady (jediné a nedělitelné) nemajetkové újmy a tvrdí, že tuto újmu, spočívající v [podezřelý výraz] (stresu a právní nejistotě, kterou časově vymezila od [datum], kdy bylo řízení zahájeno, do [datum], tedy do podání žaloby v této věci), utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu, jehož se měl dopustit Okresní soud v [adresa] v řízení vedeném u něj pod sp. zn. [spisová značka] a tento postup měl spočívat v tom, že v důsledku rozhodnutí soudů v tomto řízení byla žalobkyně „vyděděna českou justicí“, že soudy rozhodovaly v rozporu s § 37 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a „neplatnou závěť a listinu o vydědění ze dne [datum] doplňovaly dle § 120 o. s. ř.“, svědci vypovídali rozdílně, což (soudy) neřešily a (svá rozhodnutí) neodůvodnily dle § 157 odst. 2 o. s. ř., nezabývaly se čestným prohlášením ze dne [datum], procesní vadu dle § 126 o. s. ř. pak (soudy) neřešily v opravných prostředcích (obnova řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka]). Přes zjevnou stručnost žaloby i její ztíženou srozumitelnost jsou tak z jejího obsahu v základních rysech zjistitelná taková tvrzení, kterými žalobkyně po skutkové stránce vymezila předmět řízení dostačujícím způsobem tak, že nehrozí jeho záměna s jiným skutkem.“ (viz bod 21 tohoto rozhodnutí). Na jednání dne [datum] pak žalobkyně k dotazu soudu upřesnila, že se nedomáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení, nýbrž náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu, jak je popsán v bodě 21 rozhodnutí dovolacího soudu. K tomu se zdůrazňuje, že dovolací soud zároveň konstatoval, že v projednávané věci: „[…] žalobkyně uplatňuje jediný nárok, který se dále nedělí na samostatné dílčí nároky, již o požadavek, který je relevantní až pro účely hmotněprávního posouzení věci, nikoli však pro účely posouzení projednatelnosti žaloby z hlediska procesního práva (tj. pro nezaměnitelnost žaloby po stránce skutkové).“ (viz bod 22 rozhodnutí dovolacího soudu).

4. Žalovaná jednak namítla, že považuje žalobu za neprojednatelnou už proto, že na základě stejných tvrzení se žalobkyně domáhala odškodnění v dalších dvou řízeních vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] a dále vznesla námitku promlčení. Namítla rovněž, že neexistuje odpovědnostní titul, ani příčinná souvislosti.

5. Soud prvního zjistil tento skutkový stavu: Žalobkyně uplatnila u žalované dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/; splnila tím podmínku ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

6. Žalobkyně dne [datum] podala u Okresního soudu v [adresa] (dále též „OS“) vedeného pod spisovou značkou [spisová značka], kterou brojila proti závěti a listině o vydědění. OS rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu na určení, že důvody pro vydědění žalobkyně její matkou, uvedené v závěti a listině o vydědění ze dne [datum], sepsané notářským zápisem [tituly před jménem] [jméno] pod [spisová značka], nejsou dány, se zamítá a zároveň rozhodl, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Krajský soud v [město] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tento rozsudek OS zrušil. OS poté rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], znovu zamítl žalobu na určení, že důvody na vydědění žalobkyně její matkou nejsou dány i žalobu na určení žalobkyně dědičkou po zůstavitelce (své matce) a o povinnosti žalobkyně zaplatit každému z žalovaných náhradu nákladů řízení. Krajský soud v [město] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tento rozsudek potvrdil, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítl dovolání žalobkyně, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně podala u OS dne [datum] žalobu na obnovu řízení podle § 228 o.s.ř. proti rozhodnutí vydaným v rámci řízení u OS pod sp. zn. [spisová značka], řízení o žalobě na obnovu řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. OS žalobu na obnovu řízení zamítl usnesením ze dne [datum], č.l. 15 a Krajský soud v [město] toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. [veřejný orgán] usnesením ze dne [datum] odložila [podezřelý výraz] stíhání ve věci podezření podezřelých [jméno FO] a [jméno FO] z páchání [podezřelý výraz] činu křivá výpověď a nepravdivý znalecký posudek dle § 175 odst. 2 písm.), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb. K námitce překážky věci rozsouzené 7. K procesní stránce věci obvodní soud uvedl, že řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] (resp. rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) netvoří překážku věci rozhodnuté, neboť v uvedeném řízení žalobkyně požadovala náhradu majetkové újmy.

8. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], potvrzeného rozsudkem Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], je pak dána totožnost účastníků řízení, přičemž žalobkyně se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] na základě tvrzení, že se účastnila v postavení žalobkyně řízení vedeného před Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž šlo o určení neplatnosti závěti a listiny o vydědění, přičemž žalobkyně se cítila postupem soudu v tomto řízení poškozena, neboť podle jejího tvrzení soudy nikterak nezdůvodnily její vydědění, které žalobou napadla a spolehly se na výpovědi svědků, z nichž někteří nemluvili pravdu. Rovněž odvolací soud postupoval podle žalobkyně nesprávně, neboť byl žalobkyní upozorněn na to, že svědci lžou a přesto z toho neučinil žádné právní závěry, přičemž svědci vypovídali k morální újmě žalobkyně. Žalobkyně se proto cítila být [podezřelý výraz] poškozena již tím, že přišla o majetek v důsledku vydědění, přičemž nemajetková újma jí také byla způsobena křivými výpověďmi svědků, kteří proti ní v uvedeném řízení vypovídali a jako újmu vnímala v daných souvislostech také to, že její matka o ní neměla zájem a nevěnovala se jí, čímž žalobkyně trpěla celý život. Nemajetková újma se u žalobkyně projevila také z důvodů, které uvedl soud v rámci řízení a které v podstatě, jak žalobkyně tvrdila, převzal od vyslechnutých svědků, kteří vypovídali křivě. Za hlavní důvod vzniku nemajetkové újmy potom označila skutečnost, že důvod vydědění její osoby měl být uveden přímo v listině o vydědění tak, aby bylo přesně poznat, proč žalobkyně byla vyděděna a soud neměl tento následně zjišťovat od svědků. Nejlépe by podle žalobkyně bylo, kdyby z rozsudků vydaných v uvedeném řízení byly vypuštěny nepravdy o žalobkyni, což však není možné, a právě proto se žalobkyně domáhala nápravy prostřednictvím peněžitého zadostiučinění, neboť pokud by nepravdy z odůvodnění rozsudků odstranit šlo, byl by požadavek žalobkyně o zadostiučinění v penězích jistě menší. Obvodní soud uzavřel, že v projednávané věci žalobkyně svůj nárok formulovala šířeji než v pravomocně skončené věci, a to i ve vztahu k řízení vedeném u OS pod sp. zn. [spisová značka] a samotný popis nemajetkové újmy není zcela totožný. S ohledem na skutečnost, že dovolací soud vyslovil ve svém rozhodnutí závazný právní názor, podle kterého se v posuzovaném případě jedná o jeden (nedělitelný) nárok, nepřipadá podle postup o částečném zastavení řízení dle § 104 o. s. ř. v úvahu. Ve vztahu k celému (dle dovolacího soudu jedinému a nedělitelnému nároku) pak rozhodně nelze uvažovat o překážce věci rozhodnuté ve myslu § 159a odst. 4 o. s. ř., když předmět tohoto řízení, jak byl popsán v bodě 21 rozhodnutí dovolacího soudu (na který se odvolala i žalobkyně) přitom rozhodně není zcela totožný s předmětem řízení vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka].

9. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ust. § 8 a zejména § 32 OdpŠk, neboť uplatní-li účastník v civilním řízení soudním důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění podmínek odpovědnosti za újmu či prokázána její výše.

10. Řízení vedené u OS pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Řízení vedené u OS pod sp. zn. [spisová značka] pak bylo pravomocně skončeno dne [datum]. S ohledem na to, že v projednávané věci byla žaloba podána až [datum] (resp. u žalované svůj nárok uplatnila dopisem odeslaným dne [datum]), tak nárok žalobkyně (který ona sama spojovala s postupem soudů v dotčených řízeních) je promlčen ve smyslu § 32 odst. 3 OdpŠk.

11. Dále obvodní soud vyložil, že žalovaná v civilním řízení není v pozici vrchnostenské, a je tak jejím právem, jako jakéhokoliv jiného účastníka civilního řízení, se vznesenému žalobnímu návrhu bránit, a to včetně námitky promlčení. OdpŠk je ve vztahu k občanskému zákoníku ve vztahu speciality, jenž se nepromítá jen do odlišné úpravy promlčecích lhůt, ale také (v neprospěch žalované) ve stanovení přísné objektivní odpovědnosti žalované bez možnosti liberace. Soud tedy považuje speciální právní úpravu zákona za vyváženou. Jakkoliv lze zákonem stanovenou subjektivní promlčecí lhůtu v délce 6 měsíců považovat za relativně krátkou, nelze pominout skutečnost, že dané ustanovení (tj. § 32 odst. 3 zákona) obstálo v testu ústavnosti (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], [spisová značka] , a dále nález Ústavního soudu [spisová značka]; obdobný závěr plyne rovněž např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

12. Námitka promlčení může být v rozporu s dobrými mravy pouze ve zcela výjimečných případech, kdy úsudek soudu ohledně nemravnosti námitky promlčení musí být podložen přesvědčivými skutkovými zjištěními (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci přitom nejsou dány žádné natolik výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly či ospravedlňovaly závěr o nemravnosti vznesené námitky promlčení. Z žádného tvrzení žalobkyně totiž neplyne, že by se žalovaná dopustila jednání, které by znemožnilo podat žalobu včas, či že by jinak zneužila běhu promlčecí doby v neprospěch strany žalující.

13. Dále pak obvodní soud poznamenal, že Odpšk rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Kompenzační řízení přitom není řízením revizním a soudy rozhodující v kompenzačním řízení tak nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), tedy ani to, aby hodnotily odůvodnění a výsledky dokazování v rámci původního řízení, jak fakticky požadovala žalobkyně. I kdyby došlo k žalobkyní tvrzenému pochybení, tak by se takový postup bezprostředně odrazil ve vydaných rozhodnutích OS a nemohlo by tedy představovat nesprávný úřední postup ve smyslu OdpŠk, a tudíž ani odpovědnostní titul, ale připadal by v úvahu titul pouze v podobě nezákonného rozhodnutí. Podstata argumentace žalobkyně totiž směřuje k (podle žalobkyně) chybnému právnímu a skutkovému posouzení věci OS v rámci řízení vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Aby tedy byl dán odpovědností titul, musela by dotčená rozhodnutí být zrušena, aby se stala nezákonnými ve smyslu § 8 OdpŠk, k čemuž však v projednávané věci nedošlo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zrušené bylo pouze rozhodnutí OS ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nebylo ani pravomocné ani předběžně vykonatelné. V posuzovaných řízeních tak žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 OdpŠk nebylo vydáno.

14. S ohledem na promlčení nároku a neexistenci odpovědnostního titulu soud žalobu zamítl (výrok I).

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., zcela úspěšná byla v řízení žalovaná, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši [částka], sestávající z paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony po [částka] vyhlášky č. 254/2015 Sb. O lhůtě splatnosti rozhodl podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. (výrok II).

16. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné i přípustné odvolání. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které považuje za rozhodnutí o totožné nemajetkové újmě. Soud si vytvořil vlastní svět, při jeho hodnocení se dopustil urážek, bez respektu k usnesení Nejvyššího soudu vydaného v tomto řízení. Rozsudek považuje za nedostatečně odůvodněný. Namítá, že částka [tel. číslo]Kč je pravomocně přiznaná majetková újma, a ta se promlčuje dle § 32 odst. 1 OdpŠk, přičemž usnesení Městského soudu v [město] č. j. [spisová značka] bylo doručeno dne [datum]. Má za to, že v právní státě není při odpovědnosti dle § 8 OdpŠk třeba cokoli dokazovat a zamítnutí žaloby tak nemá oporu v zákoně. Opakuje, že došlo k vydědění českou justicí a žalobkyně se tak v tomto řízení domáhá změny v dědickém řízení. Zmiňuje čl. 13 o právu na účinné opravné prostředky s odkazem na § 80 o s. ř. Má za to, že soud rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] zjevně nepochopil, a ačkoliv jím byl vázán, selhal. V této souvislosti uvádí § 132 a § 133 o. s. ř. Odkazuje na bod 21 odůvodnění Nejvyššího soudu a tím, že v napadeném rozhodnutí absentuje usnesení o změně rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým by soud určil, že žalobkyně je dědičkou po své matce. Dále žalobkyně požaduje náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátkou v dovolacím řízení a úroky z prodlení. Navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobce zcela vyhověl. Při jednání odvolacího soudu pak žalobkyně výslovně uvedla, že v tomto řízení nepožadovala odškodnit nemajetkovou újmu.

17. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť jej považuje za věcně správný. K obsahu odvolání dodala, že je považuje za natolik nejasné a zmatečné, že není možné zjistit, co vlastně žalobkyně soudu prvního stupně vytýká. V dalším pak zcela odkázala na své vyjádření k žalobce a setrvala na svém stanovisku o nedůvodnosti žaloby.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Soud prvního stupně si postupem podle § 120 o.s.ř. opatřil dostatečná relevantní skutková zjištění, jím zjištěný skutkový stav zcela odpovídá obsahu spisu, proto z tohoto skutkového stavu vycházel při svém rozhodování i odvolací soud. Obvodní soud věc posoudil správně i po stránce právní.

20. Odvolání žalobkyně je na samé hranici čitelnosti a srozumitelnosti. Pokud nyní žalobkyně v odvolacím řízení nově uvádí, že žalovanou částku požaduje jako majetkovou újmou, tak odvolací soud připomíná, že dle § 216 odst. 2 o. s. ř. v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok. Navíc takový požadavek žalobkyně již byl pravomocně zamítnut v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (§ 159a odst. 4 o. s. ř.). Odvolací soud proto k podání žalobkyně, že v tomto řízení namísto nemajetkové újmy požaduje majetkovou újmu pro nepřípustnost nepřihlíží (§ 41a odst. 3 o. s. ř.), když navíc žalobkyně současně odkazuje na bod 21 odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu, dle kterého je i dle názoru Nejvyššího soudu předmětem tohoto řízení náhrady nemajetkové újmy.

21. K požadavku žalobkyně, aby soud v tomto řízení změnil rozsudky OS a Krajského soudu v [město], odvolací soud zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pravomocné rozsudky uvedených soudů jsou pro soudy rozhodující v kompenzačním řízení závazné (§ 159a odst. 3 o.s.ř.), stejně tak jako pro žalobkyni (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) i žalovanou (§ 159a odst. 3 o. s. ř.). Zdejší soudy nejsou nijak instančně nadřazeny jiným okresním či krajským soudům a nemohou tak měnit jejich pravomocná rozhodnutí; toho lze dosáhnout jen využitím řádných a mimořádných opravných prostředků dle o. s. ř. (případně cestou ústavní stížnosti) podaných v rámci zkoumaného řízení.

22. Právo domáhat se odškodnění dle OdpŠk pak nelze vnímat jako další opravný prostředek, kterým by bylo možno zvrátit pravomocná rozhodnutí soudů. Stejně tak smyslem OdpŠk je odškodnit újmu vzniklou poškozeným, nikoliv měnit rozhodnutí vydaná v naříkaných řízení; takovou pravomoc OdpŠk soudům rozhodujícím o satisfakci nepřiznává. Žalobkyně pak v rámci odškodňovaných řízení využila jak řádné, tak i mimořádné opravné prostředky. To, že nebyla úspěšná, neznamená, že bylo porušeno právo na účinný opravný prostředek. Podstatou práva na spravedlivý proces je možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného orgánu veřejné moci (tj. zde soudu), jde o samostatné, subjektivní veřejné právo vůči státu na poskytnutí právní ochrany v takovém procesu, který maximálně garantuje spravedlivý výsledek (což se nemusí rovnat výsledku dle názoru účastníka). I Městský soud v Praze je pak vázán rozhodnutím Krajského soudu v [město] a Nejvyššího soudu, že opravné prostředky podané žalobkyní nebyly podány opodstatněně.

23. Pokud žalobkyně odkazuje na „totožnou věc o nemajetkovou újmě“, tj. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tak ten byl vydán v řízení, kdy se pojišťovna domáhá vrácení poskytnutého pojistného plnění, neboť střet vozidel byl účastníky dopravní nehody úmyslně zinscenován, a nejednalo se tak o pojistnou událost dle zákona č. 168/1999 Sb. Z uvedeného je zřejmém že se nejedná o totožnou věc, natož o nemajetkovou újmu, a závěry soudu jsou tak pro posuzovaný případ neaplikovatelné. Žalobkyně nadto nezpochybňuje, že byla účastnicí řízení, ze kterých žádá odškodnit, a proto je jimi ve smyslu § 159a odst. 1 o. s. ř. vázána.

24. Obvodní soud zcela správně vystihl, že nárok žalobkyně na odškodnění nelze odvozovat z nesprávného úředního postupu ve smyslu OdpŠk. Obecná definice nesprávného úředního postupu není v OdpŠk uvedena, neboť s ohledem na množství podob nesprávného úředního postupu jednoduše není možné takové jednání obsáhnout do jedné definice. Naproti tomu rozhodnutí je individuální právní akt orgánu veřejné moci, kterým se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo kterým se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Rozdílem mezi újmou způsobenou nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem je skutečnost, že u nesprávného úředního postupu nevedou postupy prováděné v rámci činnosti orgánu veřejné moci k vydání rozhodnutí, nebo se takového rozhodnutí přímo nedotýkají. Nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí jsou dva pojmy, které vymezují příčinu vzniku újmy výkonem veřejné moci. Jde o samostatné skutkové podstaty odpovědnosti státu za takovou újmu, z čehož plyne zásada, že co je nezákonným rozhodnutím, nemůže být nesprávným úředním postupem a naopak. V případě, kdy úřední postup nalezne svůj odraz ve výroku rozhodnutí, nebude stát za způsobenou újmu odpovídat z titulu nesprávného úředního postupu, ale výlučně z titulu nezákonného rozhodnutí (viz SIMON, Pavel.

1. Rozdíl mezi odpovědností z titulu nezákonného rozhodnutí a z titulu nesprávného úředního postupu. In: SIMON, Pavel. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, ISBN 978-80-7400-768-2, marg. č. [hodnota].). Srov rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

25. Postup orgánu, který spočívá např. ve shromažďování podkladů pro rozhodnutí, hodnocení zjištěných skutečností, nebo jejich právní posouzení, je činností bezprostředně směřující k vydání rozhodnutí, které v případě chyby v postupu může být nezákonné s odpovědností státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím. Takový postup úřední osoby tak nelze považovat za nesprávný úřední postup, i když vede k vydání nezákonného rozhodnutí. Stejně tak vydání a doručení rozhodnutí, které účastník považuje za nesprávné, nelze považovat za nesprávný úřední postup a odpovědnost za újmu takto vzniklou lze zvažovat pouze z pohledu odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí. V posuzovaných řízeních pak nebylo žádné pravomocné rozhodnutí zrušeno, natož pro nezákonnost. Odpovědnostní titul tak není dán. Ostatně zcela shodně byla žalobkyně instruována již v rozsudku Městského soudu v [město] ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

26. Lze je zdůraznit, že odpovědnostní titul absentuje jak pro požadavek na náhradu nemajetkové újmy, tak pro žádost o náhradu škody.

27. Pokud pak žalobkyně odkazuje na doručení usnesení Městského soudu v [město] č. j. [spisová značka], které bylo vydáno v tomto řízení, tak nutno zdůraznit, že toto rozhodnutí nemá vůbec žádnou souvislost s existencí jakékoliv újmy, kterou žalobkyně pociťuje v souvislosti v řízeních vedených u OS pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], nemůže být tedy z pohledu vzniku či existence újmy nebo běhu promlčecí doby jakkoliv relevantní.

28. Lze však souhlasit s tím, že právě absence odpovědnostního titulu (tedy neexistence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí) mohou způsobovat nejistotu v tom, jak počítat běh promlčecí doby. Platí totiž, že nárok, který nevznikl, se nemohl ani promlčet.

29. Podle § 32 odst. 2 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

30. V citovaném ustanovení je stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí doba, a to subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Subjektivní promlčecí doba je kratší (6 měsíců) a objektivní promlčecí doba je delší (10 let). Vzájemný vztah těchto dvou promlčecích dob je takový, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že by poškozenému ještě běžela i druhá promlčecí doba (ŠVESTKA, Jiří. § 106 [Promlčení práva na náhradu škody]. In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009, s. 603, marg. č. [hodnota].).

31. Ústavní konformitu tohoto ustanovení § 32 OdpŠk posuzoval Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], [spisová značka], ve kterém návrh na zrušení tohoto ustanovení odmítl. V usnesení ze dne [datum], [spisová značka], se pak Ústavní soud vyjádřil, že ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk je ústavně konformní, neboť nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění (shodně též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], a mnohá další, z poslední doby např. usnesení ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

32. Rovněž otázka promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy byla již judikatorně vyřešena tak, že podle § 32 OdpŠk se promlčují všechny nároky na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, a to včetně konstatování porušení práva nebo omluvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] evidovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, veřejně dostupný na www.nsoud.cz), přičemž lze považovat za notorietu, že právo na náhradu nemajetkové újmy je právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], evidovaný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

33. Soud prvého stupně zcela přiléhavě pak vystihl běh promlčecí doby. O vzniku tvrzené újmy i o tom, kdo za ni odpovídá, se žalobkyně dozvěděla nejpozději právní mocí rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení dne [datum]. Ode dne následujícího začala běžet šestiměsíční promlčecí doba promlčecí lhůta (přičemž žalobkyně své první žaloby na odškodnění újem způsobených stejným řízení domáhala již v roce 2009). Rovněž i nárok na majetkovou újmu by byl zcela promlčen, a to dle ust. § 32 odst. 1 OdpŠk.

34. Obvodní soud správně poukázal na to, že obecně uplatnění námitky promlčení patří k postupům řádné správy svěřeného majetku orgánem státu (srovnej Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2017, s. 380). Účelem občanského soudního řízení týkajícího se práva na náhradu újmy je rozhodnout na základě účelně a hospodárně zjištěného skutkového stavu, zda lze žalobnímu nároku vyhovět či nikoli. [adresa] hospodárnosti řízení musí vést v takovém případě soud k tomu, aby se přednostně zabýval jen otázkou promlčení, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé (podobně srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] zn. [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nikoliv dalšímu skutečnostmi (existencí nesprávného úředního postupu, vzniklé újmy a vztahem příčinné souvislosti mezi nimi). Uplatní-li tedy odpovědný subjekt v občanském soudním řízení důvodně námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud žalobu na náhradu škody zamítl, aniž bude najisto postavena otázka splnění podmínek odpovědnosti za škodu či prokázána výše škody. I když samozřejmě platí, že nárok, který nevznikl, se nemůže promlčet, lze žalobu zamítnout pro promlčení a nezkoumat, zda nárok vznikl (a je promlčen) nebo není vůbec dán (srovnej Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2017, s. 380). Úvaha obvodního soudu, že vznesení námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy, nebyla v odvolacím řízení napadena, žádné takové skutečnosti nebyly tvrzeny a ani v řízení nevyšly jinak najevo. Odvolací soud proto na zcela pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně zcela odkazuje.

35. Závěr soudu prvního stupně o tom, že nárok žalobkyně neexistuje a i kdyby existoval, že došlo k jeho promlčení, je tak zcela správný. Odvolací soud jej proto postupem podle § 219 o.s.ř. potvrdil a to včetně akcesorického nákladového výroku.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., když zcela úspěšné žalované v odvolacím řízení vznikly náklady za 1 paušální náhradu (vyjádření k odvolání) po [částka] dle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení