25 Co 319/2024 - 391

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyň JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., identifikační číslo [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 358.638,92 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. července 2024, č. j. 130 C 39/2021-312 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 28.587 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I. shora označeného rozsudku okresního soudu); žalovanému dále uložil povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta A] do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod II.) a České republice náklady řízení ve výši [částka] na účet Okresního soudu v Trutnově do 3 dnů od právní moci rozsudku (bod III.).

2. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud reprodukoval obsah žaloby, vyjádření žalovaného, dále podal přehled provedených důkazů a skutkových zjištění z nich čerpaných a citoval rozhodná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“). Prvostupňový soud učinil následující skutkové závěry. Žalobkyně od žalovaného zakoupila dne [datum] použité vozidlo zn. [název], rok výroby 2016, za kupní cenu 1,8 mil Kč; jednalo se svým způsobem o „raritní“ vozidlo, vyrobené v rámci limitované edice s maximálně možnou výbavou, jež bylo v té době na evropském trhu ojedinělé. Na automobilu se však po koupi projevily vady, které žalobkyně včas oznámila žalovanému. Činil tak jednatel žalobkyně prostřednictvím WhatsApp komunikace, kdy informoval žalovaného o konkrétních vadách (problémy s nabíjením, se svícením, s podvozkem) bezprostředně po jejich výskytu. Vady, které postupně při užívání vozidla vycházely najevo, žalobkyně shrnula v reklamačním dopise ze dne [datum]. Až po prohlídce vozidla žalobkyní osloveným znalcem [jméno FO] se žalobkyně dozvěděla o dosud skryté vadě, spočívající v prasklině v nosném profilu závěsu ramene pravého předního kola. Posudek potvrdil existenci již dříve zjištěných a žalovanému oznámených vad, přičemž znalec [jméno FO] konstatoval příčiny vad. Způsobení vad neodbornými opravami, které na vozidle před jeho prodejem žalobkyni provedl žalovaný, měl soud za spolehlivě prokázané posudky a slyšením znalců [jméno FO] (jenž vypracoval tzv. předžalobní znalecký posudek) a [tituly před jménem] [právnická osoba] (jenž byl ustanoven ke znaleckému zkoumání soudem v průběhu řízení). Oba znalci potvrdili, že šlo o vady skryté, možnost zjištění vad žalobkyní před demontáží částí vozidla v servisu považovali oba za vyloučenou. Výskyt vad na vozidle ke dni [datum], tj. v den převzetí vozidla žalobkyní, byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] konstatován s pravděpodobností hraničící s jistotou. Opravy uskutečněné žalovaným byly neautorizované. Žalobkyně automobil kupovala s vědomím, že žalovaný na něm určité úpravy či opravy provedl. Na zjištěné vady je však dle okresního soudu třeba nahlížet pomocí objektivního hlediska, které odpovídá průměrnému chápání vlastností a účelu předmětu koupě. Žalobkyně jistě nehodlala zakoupit automobil, který nebude použitelný ke svému základnímu, obvyklému účelu, tj. k provozu na komunikacích. Vady vznikly na vozidle jako následek neodborných oprav žalovaného, tedy na základě skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci žalobkyni věděl. Okresní soud proto k námitce žalovaného vznesené podle ust. § 2112 odst. 1, 2 o. z. nepřihlédl a uzavřel, že oznámení vad ze strany žalobkyně nebylo opožděné. Volbu nároku z odpovědnosti za vady provedla žalobkyně dne 1. 11. 2021, kdy požádala žalovaného o poskytnutí přiměřené slevy z kupní ceny. Okresní soud při právním posouzení věci vycházel z ust. § 2106 odst. 2 a § 2107 odst. 3 o. z. a uzavřel, že pokud kupující požádá prodávajícího o slevu z kupní ceny ve lhůtě tří let od oznámení vad, k čemuž v projednávaném případě došlo, jde o včasnou volbu a účinné uplatnění práva kupujícím.

3. Dále prvostupňový soud vysvětlil závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně na přiměřenou slevu z kupní ceny, kterou žalovanému zaplatila za automobil. Uvedl, že podle ustálené judikatury není výše slevy daná cenou opravy, ale odpovídá částce, o kterou by byla obvyklá cena vozidla s vadami nižší, než je cena vozidla bez vad. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil obvyklou cenu pouze běžně opotřebeného vozidla zn. [název] na [částka], obvyklou cenu vozidla s vadami, omezujícími jeho běžné užívání, pak na [částka]. Rozdíl mezi hodnotou bezvadného a vadného vozidla činí [částka], což odpovídá 19,5 %. V projednávaném případě určil okresní soud přiměřenou slevu z kupní ceny ve shodném rozsahu, tedy jako 19,5 % z částky [částka]. Žalobkyni tak vznikl podle přesvědčení okresního soudu nárok na slevu ve výši 351.000 Kč. Žalobkyně se domáhá slevy ve výši 335.000 Kč, její požadavek je opodstatněný a nepřesahuje přiměřenou slevu stanovenou soudem. Žalobkyně uhradila částku 23.638,92 Kč za znalecký posudek znalce [jméno FO]. Šetření znalce se ukázalo jako nezbytné pro potvrzení vad, které se projevovaly při užívání vozidla, pro stanovení příčin vad i pro zjištění dalších skrytých vad. Náklady posudku objednaného žalobkyní vznikly v příčinné souvislosti s uplatněním a hájením jejího práva, žalovaný je proto povinen vynaložené náklady žalobkyni nahradit. Okresní soud tudíž uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni žalovanou částku [částka] (tj. částku [částka] + [částka]), a to s úrokem z prodlení ve výši odpovídají nařízení vlády č. 331/2013 Sb. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle procesního úspěchu ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „OSŘ“) a o nákladech státu podle ust. § 148 odst. 1 OSŘ.

4. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal žalovaný. Uplatnil odvolací důvody podle ust. § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ OSŘ. Žalobkyně kupovala vozidlo s vědomím, že jde o vozidlo opravované a přizpůsobované, avšak toto zásadní skutkové zjištění okresní soud nepromítl do skutkových závěrů. Žalobkyně jako podnikatelka měla podle žalovaného vynaložit vyšší míru pozornosti; to tím spíše, když věděla, že vozidlo bylo v minulosti bourané, nebylo tzv. podporované, nebylo na svém primárním trhu, bylo opravováno neautorizovanými servisy a je značně specifické. Podle žalovaného tato zvýšená pozornost a povinná prohlídka vozidla ze strany žalobkyně měly s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy a povahu vozidla jakožto předmětu koupě zahrnovat rovněž odkrytí karoserie, což by vedlo k odhalení jakýchkoliv vad, které byly posléze ze strany žalobkyně označeny za „skryté“. Žalobkyně tedy vady neoznámila bez zbytečného odkladu poté, kdy je mohla při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit. V kontextu skutkových zjištění okresního soudu účastníci zjevně sjednali jakost vozidla ve smlouvě tak, že se jedná o vozidlo bourané a nepodporované. Pokud tedy byla jakost vozidla sjednána výše popsaným způsobem, pak jakékoliv poruchy vozidla, které měly být způsobeny havárií vozidla, o níž žalobkyně věděla, nelze považovat za vadu. Okresní soud se pak nijak nevypořádal s argumentací žalovaného, která směřovala proti způsobu vytýkání vad ze strany žalobkyně. Jestliže by tedy některé z vad, které byly učiněny předmětem soudního řízení, nebyly včas ze strany žalobkyně vytčeny, pak ve vztahu k těmto konkrétním vadám nelze přiznat žalobkyni práva z vadného plnění a lze přiznat pouze nárok na přiměřenou slevu ve vztahu k vadám, které byly včas vytčeny a prokázány. Okresní soud se podle odvolatele rovněž dostatečně nezabýval otázkou vztahu jednotlivých vad a volby práva na přiměřenou slevu. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 11. 2021 zvolila právo na přiměřenou slevu pouze ve vztahu k tvrzeným vadám poruchy blinkru a mlhovky, poruchy klimatizace a poruchy podvozku. Ve vztahu k ostatním tvrzeným vadám (včetně tvrzené praskliny v nosném profilu závěsu ramene pravého předního kola) dle názoru žalovaného nikdy nárok na přiměřenou slevu neuplatnila. Žalovaný rovněž namítal, že žalobkyně učinila jakékoliv vady nad rámec vytčení ze dne 7. 2. 2019 předmětem žaloby až podáním ze dne 21. 12. 2021. Ve vztahu k těmto vadám (včetně tvrzené praskliny v nosném profilu závěru ramene pravého předního kola) však byly již touto dobou jakékoliv nároky z vadného plnění promlčeny. Řada tvrzených vad byla dle názoru žalovaného zjevná – mezi ně patří vady jako nefungující blinkr, porucha klimatizace či porucha podvozku, kterou hlásila aplikace instalovaná ve vozidle. Bližší zdůvodnění toho, proč soud I. stupně považuje tyto vady za skryté, však v rozsudku chybí. Žalovaný rovněž zpochybnil, že by ze znaleckých posudků skutečně vyplynulo, že tvrzené vady byly na vozidle v době přechodu nebezpečí škody na věci na žalobkyni. Okresní soud podle žalovaného chybně stanovil výši přiměřené slevy, když převzal závěry znalce [tituly před jménem] [právnická osoba]. Okresní soud nijak nevzal v úvahu vlastní skutkové zjištění, dle něhož žalobkyně a žalovaný promítli stav vozidla do jednání o kupní ceně. Fakticky již tedy byla soudem dovozovaná „přiměřená sleva“ žalobkyni poskytnuta. Dále žalovaný upozornil, že za předpokladu, kdy tržní hodnota vozidla zn. [název] s tvrzenými vadami měla dle posudku činit [částka], není zřejmé, proč by kupní cena za vozidlo měla - s přihlédnutím k okresním soudem dovozené, přiměřené slevě - činit pouze [částka]. Tento závěr není nijak odůvodněn. Přinejmenším ve vztahu k určení tržní hodnoty vozidla zn. [název] s běžným opotřebením a s tvrzenými vadami ve věci vypracovaný znalecký posudek podle žalovaného jako důkazní prostředek neobstojí. Během výslechu znalce vyplynulo, že znalec pracoval se zcela nesprávnými podklady pro stanovení tržní hodnoty vozidla, neboť pominul, že vozidlo představovalo model zn. [název], což byla limitovaná edice modelu [název] s maximální možnou výbavou. Tato samotná výbava má hodnotu několik set tisíc Kč. Podle žalovaného měla být výchozí hodnota vozidla stanovena jako podstatně vyšší. Žalovaný v této souvislosti zakládal do spisu inzerát, dle něhož jsou v současnosti modely zn. [název] v České republice nabízeny za cenu přibližně [částka]. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že pokud by došlo k řádnému znaleckému posouzení tržních hodnot vozidla zn. [název], pak by okresní soud dospěl ke skutkovému zjištění, že kupní cena vozidla, kterou žalobkyně uhradila žalovanému, je ve skutečnosti podstatně nižší než tržní hodnota vozidla s tvrzenými vadami. Žalobkyni by tak náležela přiměřená sleva zcela marginální, resp. nulová. Žalovaný proto navrhl rozsudek okresního soudu změnit tak, že se žaloba zamítá, eventuálně jej navrhl zrušit a věc okresnímu soudu vrátit k dalšímu řízení.

5. V odvolacím řízení pak žalovaný navrhl provést důkaz znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 4. 2025. Podle žalovaného tento posudek svědčí o tom, že znalec [jméno FO] se v rozporu s příslušným znaleckým standardem nezabýval doplňkovou výbavou vozidla, chybně stanovil tržní hodnotu vozidla ke dni 20. 9. 2018 a tržní hodnotu vozidla s tvrzenými vadami ke dni 20. 9. 2018, neboť na základě dostupných podkladů nelze tržní hodnotu ani obvyklou cenu vůbec stanovit (když lze vyloučit existenci trhu opotřebených vozidel modelu zn. [název] ke dni ocenění v ČR a nelze vůbec určit koeficient prodejnosti). Lze určit pouze časovou hodnotu vozidla pro USA ve výši [částka] a pro Evropu ve výši [částka]. Koeficient prodejnosti zjištěný znalcem [jméno FO] je podle odvolatele nedostatečně odůvodněn; vychází z podkladů, které nelze označit za dostatečně srovnatelné pro posouzení ceny vozidla, a to činí posudek znalce [jméno FO] nepřezkoumatelným. Z podkladů žalovaným předloženého posudku vyplývá značný rozdíl v najetých km mezi dobou prodeje a okamžikem ohledání vozidla znalcem [jméno FO], a to v rozsahu cca 12.000 km. Za těchto okolností nelze vyloučit změny jízdních a konstrukčních charakteristik vozidla od okamžiku prodeje do okamžiku prohlídky znalcem [jméno FO]. Podle žalovaného jsou tak zpochybněny rovněž závěry znalce [jméno FO] o tom, že se vytčené vady vyskytovaly na vozidle již ke dni prodeje vozidla, tj. ke dni [datum]. Ze závěrů znalců vyplývá, že se nemohou shodnout na závěru, že by vady byly zapříčiněny okolností, která nastala ještě před koupí vozidla. Snížení kupní ceny pak podle žalovaného zahrnulo jakékoliv potenciální nároky na přiměřenou slevu z tvrzených vad, které by snad mohly vzniknout v důsledku havárie před koupí vozidla (žalovaný nadále tvrdil, že vady v době koupě na vozidle nebyly).

6. Žalobkyně se s rozsudkem okresního soudu ztotožnila a navrhla jej potvrdit. Uvedla, že je sice podnikatelkou, ale v oboru stavebnictví, nikoli obchodu s automobily. Nelze podle ní akceptovat konstrukci, že každý kupující, byť by byl podnikatelem, by měl mít povinnost při kontrole automobilu provést jeho tzv. odstrojení. Odstrojování vozidla se nekoná dokonce ani při technických kontrolách na stanicích STK, kdy se provádí pouze vizuální kontrola vozidla. Nejzávažnější vady vozidla, které způsobují jeho nezpůsobilost pro provoz, tak mohly být zjištěny až znalcem [jméno FO] a až na základě těchto zjištění mohly být a byly reklamovány dopisem [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 23. 1. 2020. Oba, v řízení slyšení znalci potvrdili, že možnost zjištění vad žalobkyní před demontáží částí vozidla v servisu považují za vyloučenou. Žalobkyně má za to, že vady byly řádně a včas reklamovány a že zároveň uplatnila řádně nárok na slevu z kupní ceny. Vady vozidla - a to hlavně prasklina v nosném profilu závěsu ramene pravého předního kola - jsou natolik závažné, že je lze kvalifikovat jako nebezpečné vady, bezprostředně ohrožující bezpečnost jízdy vozidla. Znalec [jméno FO] s ohledem na tuto vadu došel k závěru, že vozidlo je nezpůsobilé pro provoz na pozemních komunikacích. [tituly před jménem] [právnická osoba] s těmito zjištěními vyslovil souhlas. Přitom způsobilost vozidla k provozu na pozemních komunikacích je základní a obvyklá vlastnost ve smyslu ust. § 1914 odst. 1, 2 o. z., kterou by mělo mít prodávané vozidlo a nabytí provozuschopného vozidla je základní účelem kupní smlouvy podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. Nelze v žádném případě předpokládat, že by žalobkyně někdy zamýšlela nabýt neprovozuschopné vozidlo. Žalobkyně tak má za to, že reklamované vady představují porušení kupní smlouvy (a to dokonce podstatné) a že žalobkyně byla oprávněna podle ust. § 2106 odst. 1 o. z. požadovat slevu z kupní ceny. Znaleckým posudkem a výslechem znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] bylo zjištěno, že vozidlo bylo dne 25. 8. 2016 v USA silně havarované na pravou přední část. Následně bylo vozidlo opravené v České republice a zde bylo přihlášeno do provozu dne 16. 6. 2017. Mezi uvedením do provozu v České republice a datem 20. 9. 2018, a ani v časovém období od 20. 9. 2018 do doby prohlídky vozidla 15. 7. 2019, není v dostupných databázích evidována žádná pojistná událost na vozidle. Vozidlo přitom bylo řádně pojištěné a každá pojistná událost by byla hlášena. Podle znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] lze s pravděpodobností hraničící s jistotou říct, že vady zjištěné prohlídkou znalce [jméno FO] se též nacházely na vozidle ke dni 20. 9. 2018 a jsou to převážně neodborně opravené následky havárie vozidla ze srpna r. 2016 na jeho pravou přední stranu. Z provedeného dokazování podle žalobkyně vyplynulo, že reklamované vady byly na vozidle přítomny již před jeho prodejem, resp. před přechodem nebezpečí škody na žalobkyni. Co se týče výše slevy, vycházela žalobkyně z posudku znalce [jméno FO], který ovšem stanovil slevu ve výši nákladů na nezbytné opravy. V rámci řízení soud prvního stupně ustanovil znalce [tituly před jménem] [právnická osoba], který určil výši slevy jako částku, o kterou by byla obvyklá cena vozidla s vadami nižší než cena vozidla bez vad. Takto stanovená částka je dokonce ještě vyšší než částka, kterou žalobkyně uplatnila v žalobě. Znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] dostatečně vysvětlil, jakým postupem dospěl ke stanovení ceny vozidla bez vad a s vadami a závěry jeho posudku jsou tak dostatečným podkladem pro stanovení výše slevy. Žalobkyně se tedy v řízení domáhá slevy, která nepřekračuje rozdíl mezi cenou vozidla bez vad a cenou vozidla s vadami. Podle žalobkyně by bylo možno výši slevy stanovit i postupem podle ust. § 136 OSŘ, a to s ohledem na tu skutečnost, že tržní cena předmětného vozidla je obtížně určitelná. Východiskem pro úvahu o přiměřené slevě by pak mohla být výše nákladů nutné opravy vad.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání podala oprávněná osoba, v zákonné lhůtě a že se jedná o odvolání přípustné (ust. § 201, a contr. § 202, § 204 odst. 1 OSŘ), přezkoumal rozsudek okresního soudu, přezkoumal rovněž řízení jeho vydání předcházející, přihlížeje přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet (ust. § 212 a § 212a OSŘ), při jednání (ust. § 214 odst. 1 OSŘ), doplnil dokazování způsobem níže uvedeným (ust. § 213 odst. 4 OSŘ) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

8. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 9. 4. 2025, předloženého v průběhu druhoinstančního řízení žalovaným, odvolací soud zjistil, že tento posudek byl vypracován na objednávku žalovaného a jeho předmětem bylo ověření procesního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [právnická osoba] ze dne 12. 2. 2024. Podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] z běžně dostupných veřejných databází k datu 20. 9. 2018 nebyly na tuzemském trhu zjištěny prodeje identických vozidel s vozidlem oceňovaným, ani vozidel srovnatelného provedení. Lze prakticky vyloučit existenci trhu opotřebených vozidel zn. [název] k uvedenému dni v ČR, či vozidel srovnatelných. Nelze tak určit koeficient prodejnosti. Lze určit časovou hodnotu, která vyjadřuje užitnou hodnotu věci, od níž se prodejní cena odvíjí. Cena vyjádřená užitnou hodnotou věci s výchozí cenou pro USA byla stanovena částkou 2,107.900 Kč, pro Evropu pak 2,448.400 Kč. Výpočet časové ceny vozidla je dobře zdůvodněným orientačním ukazatelem, není však přímo cenou obvyklou ani tržní hodnotou. Podle znalce [jméno FO] nelze posoudit výši majetkové újmy dané vadami vozidla, neboť se nepodařilo určit obvyklou cenu vozidla ani jeho tržní hodnotu po opravě poškození. Vyjádření majetkové újmy rozdílem užitných hodnot může mít jen orientační povahu. Lze však určit účelně vynaložené náklady na opravu vyjádřené znalcem [jméno FO] pomocí expertního systému Audatex. Podle znalce [jméno FO] vzhledem ke značnému rozdílu v počtu najetých km od prodeje do doby ohledání vozidla (cca 12.000 km) nelze vyloučit změny jízdních a konstrukčních charakteristik vozidla. Znalec [jméno FO] uzavřel, že znalec [jméno FO] neměl k dispozici skutečné prodeje srovnatelných vozidel, že nedodržel podmínky pro stanovení obvyklé ceny a tržní hodnoty, že s těmito pojmy nejednoznačně pracoval, že nedokázal věrohodně odůvodnit koeficient prodejnosti, že se nezajímal o doplňkovou výbavu, že v části ocenění se posudek znalce [jméno FO] jeví nepřezkoumatelný podle ust. § 28 odst. 1 zákona č. 254/2019 Sb. o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech.

9. Odvolací soud se po doplnění dokazování shora uvedeném ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odůvodnění napadeného rozsudku, vyjma části závěrů, týkajících se stanovení slevy z kupní ceny. Okresní soud zjistil - s výhradou již shora uvedenou - úplně a řádně skutkový stav (ust. § 6, § 120, § 153 odst. 1 OSŘ), provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadami předvídanými v ust. § 132 OSŘ a na základě správně zjištěného skutkového stavu dospěl k odpovídajícím závěrům právním. Odvolací soud proto odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, které s ohledem na odvolací námitky žalovaného pouze doplňuje a které ve vztahu k závěrům o slevě z kupní ceny koriguje způsobem níže uvedeným.

10. Podle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

11. Podle ust. § 1914 odst. 1, 2 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

12. Podle ust. § 1915 o. z. dlužník je zavázán plnit ve střední jakosti, není-li mezi stranami ujednána jiná jakost.

13. Podle ust. § 1916 odst. 1 o. z. dlužník plní vadně, zejména a) poskytne-li předmět plnění, který nemá stanovené nebo ujednané vlastnosti, b) neupozorní-li na vady, které předmět plnění má, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují, c) ujistí-li věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání, nebo d) zcizí-li cizí věc neoprávněně jako svoji.

14. Podle ust. § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý.

15. Podle ust. § 2099 odst. 1 o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095.

16. Podle ust. § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

17. Podle ust. § 2106 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci, b) na odstranění vady opravou věci, c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d) odstoupit od smlouvy. Dle § 2106 odst. 2 o. z. kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit.

18. Dle ust. § 2106 odst. 3 o. z. nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107.

19. Podle ust. § 2107 odst. 1 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.

20. Podle ust. § 2112 odst. 1, 2 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. K účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

21. Krajský soud se v rámci odvolacího přezkumu předně zabýval námitkou žalovaného, že rozsudek okresního soudu je nepřezkoumatelný. K uvedené výhradě odvolací soud uvádí, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky účastníků či odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí; měřítkem je zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít ve svém odvolání odvolací důvody. I pokud tedy rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje v úplnosti všem požadavkům kladeným procesním předpisem (ust. § 157 odst. 2 OSŘ) na jeho odůvodnění, není takové rozhodnutí nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 100/2013). V posuzované věci odůvodnění rozsudku okresního soudu v rozporu s ust. § 157 odst. 2 OSŘ neobsahovalo vysvětlení, proč okresní soud neprovedl žalovaným navrhované důkazy (viz č. l. 287 a 304 spisu). Dané vysvětlení bylo poskytnuto prvostupňovým soudem ústně u jednání dne [datum] (viz protokol na č. l. 304–305 spisu); přezkoumávaný rozsudek tak i při tomto deficitu vytvářel více než dostatečnou oporu k tomu, aby žalovaný mohl v odvolání uplatnit odvolací důvody, vznést řadu odvolacích námitek a obsáhlou odvolací argumentaci, a již proto nelze tento rozsudek považovat za nepřezkoumatelný. Odvolací soud tak neshledal důvod pro zrušení rozsudku okresního soudu podle ust. § 219a odst. 1 písm. b/ OSŘ a pro vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení podle ust. § 221 odst. 1 písm. a/ OSŘ.

22. Žalovaný v odvolání proti rozsudku okresního soudu dále brojil proti hodnocení důkazů provedenému okresním soudem, pokládá jej za nesprávné a předkládá hodnocení vlastní. To se týká zejména charakteru zjištěných vad a okamžiku jejich vzniku Podle ust. § 132 OSŘ důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. V uvedeném ustanovení je promítnuta zásada volného hodnocení důkazů, která se uplatňuje v nynějším občanském soudním řízení. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoli. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.

23. Protože hodnocení důkazů je vnitřní myšlenkovou činností soudce - soudu, nemusí se pochopitelně shodovat s představami účastníků. Odvolací soud však může zasáhnout do výsledku činnosti soudu prvního stupně při hodnocení důkazů - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu soud prvního stupně dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z ust. § 132 OSŘ. Za chybu při vytváření skutkových závěrů soudem prvního stupně může být proto považováno, pokud soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo. Dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje ust. § 133 až § 135 OSŘ. Nelze-li soudu prvního stupně v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nesmí odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti napravovat.

24. Z odůvodnění přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že okresní soud své úvahy založil na skutečnostech, které vyplynuly z provedeného dokazování; v souladu s ust. § 132 OSŘ nepominul zahrnout do rámce svých úvah všechny provedené důkazy a přihlédl i k argumentaci uplatněné účastníky řízení. Okresní soud důkazy hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Ve vztahu ke znaleckým posudkům vycházel okresní soud z toho, že daný důkaz podléhá – jako každý jiný důkaz – hodnocení soudu, který se jím zabývá jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (ust. § 132 OSŘ). Nepřezkoumává ovšem (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nýbrž posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logiky odůvodnění jeho závěrů a souladu s ostatními provedenými důkazy. Jinými slovy - posuzuje, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz např. zpráva o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR, sp. zn. Cpj 161/79, schválená usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80, která byla uveřejněna ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 1981; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008, či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 27 Cdo 4585/2018). Jedinou výhradu k hodnocení důkazů provedenému okresním soudem má odvolací soud k hodnocení znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], avšak pouze v jeho části o stanovení obecné ceny vozidla. Okresní soud správně posuzoval zjištěné skutečnosti zevrubně z toho hlediska, zda se jednalo o vady zjistitelné a existující na vozidle již v uzavření kupní smlouvy (bod 33. odůvodnění prvostupňového rozsudku). Prvostupňový soud vysvětlil, že vady nebylo možno obvyklými postupy zjistit a že jejich původ je v následcích havárie vozidla před uzavřením kupní smlouvy a v neodborně provedené opravě. Odvolací soud nepovažuje za přiléhavou námitku žalovaného, že žalobkyně měla odstranit karosérii – povinnost k takovému postupu z ničeho nevyplývá, a to ani v případě, kdy je vozidlo kupováno obchodní společností po opravě v důsledku havárie. Znalecký závěr o příčině vad nebyl vyvrácen ani znaleckým posudkem znalce [jméno FO], který pouze obecně uvedl, že nájezd km od převzetí vozidla žalobkyní do vykonání prohlídky mohl vést ke změně jízdních a konstrukčních charakteristik vozidla. Rovněž širší souvislosti zmíněné okresním soudem v bodech 15., 19. a 20. odůvodnění svědčí ve prospěch okresním soudem zjištěného skutkového stavu. Žalovaný proti skutkovým závěrům okresního soudu v podstatě staví vlastní skutkovou verzi, opírající se o jím samotným provedené hodnocení důkazů. Sám přitom při hodnocení důkazů vychází pouze z některých z nich, popř. z částí těchto důkazů; vůbec pak nebere v úvahu vzájemnou souvislost mezi jednotlivými provedenými důkazy.

25. K žalovaným vytýkaným vadám právního posouzení stran včasnosti uplatnění vad, povahy vad a volby nároku z odpovědnosti za vady odvolací soud uvádí, že žalobkyně vozidlo kupovala k běžnému provozu – nic jiného z provedeného dokazování nevyplynulo a o ničem jiném nevypovídá ani smlouva uzavřená mezi účastníky. Její vůle jistě nesměřovala ke koupi vozidla pro skryté vady nezpůsobilého provozu (srov. body 14. a 34. odůvodnění rozsudku okresního soudu). Obecná vědomost kupujícího o havárii a následné opravě prodávaného vozidla neznamená zproštění odpovědnosti prodávajícího za skryté vady. Namítá-li žalovaný pozdní a nedostatečné vytčení vad a uplatnění nároku z odpovědnosti za vady, pak k tomu se již podrobně vyjádřil okresní soud v bodech 35. a 36. odůvodnění rozsudku. Nárok na slevu není zapotřebí kvantifikovat ve vztahu ke každé vadě, v důsledku které se kupující slevy z kupní ceny domáhá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2019).

26. Okresní soud při stanovení přiměřené slevy z kupní smlouvy uvedl, že podle ustálené výše slevy odpovídá částce, o kterou by byla obvyklá cena vozidla s vadami nižší než cena vozidla bez vad. Konkrétně pak vyšel ze závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], a sice z obvyklé ceny pouze běžně opotřebeného vozidla ve výši [částka] a obvyklé ceny vozidla s vadami omezujícími jeho běžné užívání ve výši [částka]. Poměr těchto hodnot vztáhnul ke kupní ceně a uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na slevu ve výši [částka]. Odvolací soud tyto závěry okresního soudu nepovažuje za správné. Předně - závěry judikatury jsou poněkud jiné, než uvádí okresní soud. Nejvyšší soud ČR konstatoval v řadě svých rozhodnutí, týkajících se právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinné do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo (srov. jeho rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, jakož i další rozhodnutí v nich odkazovaná; obdobně též v odborné literatuře, viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Oproti tomu právní úprava obsažená v ust. § 439 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), výslovně určovala, že – cit.: „…nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003). Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. (tj. k o. z.) ve vztahu k obecné úpravě práv z vadného plnění při koupi věci uvádí, že – cit.: „…návrh těchto ustanovení vychází z dosavadní úpravy obchodního zákoníku. Ta je však oproštěna od některých ustanovení generálního významu, přenesených do obecné části obligačního práva, a od ustanovení nadbytečných nebo kazuistických. Posun je zejména v tom, že osnova zesiluje právní postavení kupujícího, kterému bylo plněno vadně. Opouští se hledisko vad opravitelných a neopravitelných jako základní kritérium pro určení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje se hlediskem intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu.“. Do zákona č. 89/2012 Sb. (míněno o. z.) však v rámci obecné úpravy práv z vadného plnění při koupi věci (která se aplikuje i na nyní posuzovanou věc) nebyla převzata úprava uvedená v ust. § 439 obch. zák. Zákon č. 89/2012 Sb. (rozuměj o. z.) tedy, stejně jako zákon č. 40/1964 Sb. (míněno obč. zák.) žádné obecné pravidlo pro určení výše přiměřené slevy z kupní ceny nestanoví. K použitelnosti závěrů dosavadní judikatury o absenci obecného pravidla pro určení výše slevy i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. se Nejvyšší soud ČR přihlásil již ve svém rozsudku ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2909/2023, či v usneseních ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018, a ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3714/2022. Z dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu tak vyplývá, že ust. § 2106 o. z. (stejně jako ust. § 597 odst. 1 obč. zák.) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018). I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou tedy přiměřeně použitelné závěry dosavadní rozhodovací praxe, týkající se výkladu ust. § 597 odst. 1 obč. zák., podle kterých musí být při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a k jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2045/2021, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016, či ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015).

27. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a z účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech). Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 98/2022). Jinak řečeno - smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně. Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod (srov. obdobně též KOLMAČKA, Viktor. Přiměřené snížení ceny jako prostředek nápravy narušené subjektivní ekvivalence. Právní rozhledy, 2021, č. 13-14, s. 457-468). Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny). Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu, zohledňující individuální okolnosti případu a požadavek na dosažení ekvivalence plnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, a ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 23 Cdo 201/2024).

28. Odvolací soud shrnuje, že shora citované ust. § 2106 o. z. patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5236/2007). Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2019, v němž dovolací soud současně konstatoval, že volba práva z vadného plnění, konkrétně práva na přiměřenou slevu z kupní ceny, nezahrnuje kvantifikaci).

29. Promítne-li odvolací soud výše citované judikatorní závěry dovolacího soudu do posuzované kauzy, pak je zřejmé, že prvostupňový soud zmiňoval na věc nepřiléhavou judikaturu; ve skutečnosti však vycházel z relativně proporční metody stanovení slevy z kupní smlouvy. Takový postup považuje odvolací soud obecně za přípustný, nikoliv však v projednávaném případě. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětné vozidlo bylo v době uzavření kupní smlouvy i v době projevu vad na tuzemském trhu zcela výjimečné, raritní, znaleckým posudkem provedeným v odvolacím řízení je prokázáno, že stanovení jeho obvyklé ceny není možné. Potom však nezbývá, než vyjít z dalších, judikaturou formulovaných kritérií. Podle skutkových zjištění učiněných již okresním soudem povaha a rozsah vad byly takové, že vůbec neumožňovaly provoz vozidla. Vady snížily funkční vlastnosti vozidla natolik, že nebylo způsobilé bezpečného provozu. Bez provedení oprav bylo vozidlo neupotřebitelné ke svému účelu. Za těchto okolností považuje odvolací soud za přiléhavé stanovení slevy z kupní ceny ve výši nákladů, jež by si vyžádala oprava vad - tedy ve výši stanovené znalcem [jméno FO] na [částka]. K námitce žalovaného, že sleva byla již zahrnuta do kupní ceny, odvolací soud uvádí, že z kupní smlouvy uzavřené mezi účastníky nelze nijak dovodit dané tvrzení žalovaného; tedy, že kupní cena je něčím jiným než ekvivalencí určenou vůli smluvních stran. A pokud byla poskytnuta sleva, pak z provedeného dokazování, zejména pak z obsahu kupní smlouvy, nelze dovodit, že by poskytnutí slevy mělo žalovaného zbavit odpovědnosti za skryté vady prodané věci, či tuto odpovědnost nějak limitovat.

30. Odvolací soud z důvodů shora popsaných shledal rozsudek okresního soudu ve výroku věcně správným (byť k výši slevy z kupní ceny dospěl jiným postupem), proto jej podle ust. § 219 OSŘ potvrdil.

31. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ. V odvolacím řízení byla zcela úspěšná žalobkyně, která se ubránila odvolání protistrany a které tak vzniklo právo na náhradu nákladů v odvolacím řízení účelně vynaložených. Tyto náklady sestávají z: a/ odměny za právní zastoupení advokátem za dva úkony právní služby (tj. za sepis vyjádření k odvolání učiněného v minulém kalendářním roce a za účast u odvolacího jednání konaného dne [datum] /srov. ust. § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2024 a v platném znění, dále jen „AT“ - s údajem o účinnosti/) po (shodných částkách za obě údobí účinnosti AT) 9.740 Kč, tj. 19.480 Kč (viz ust. § 7 bod 6. AT); b/ k těmto úkonům právní služby náležející náhrada hotových výdajů, a to 300 Kč za v pořadí první úkon – písemné vyjádření odvolání (ust. § 13 odst. 1, 4 AT účinného do 31. 12. 2024) a 450 Kč za druhý úkon – účast u odvolacího jednání (ust. § 13 odst. 1, 4 AT účinného od [datum]); c/ náhrady cestovních výdajů při cestě advokáta žalobkyně ze sídla jeho advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět při ujeté vzdálenosti na trase [adresa] a zpět 250 km, sazbě základní náhrady 5,80 Kč, průměrné spotřebě motorové nafty 8,6 litrů na 100 km a průměrné ceně použitého paliva – motorová nafta 38,70 Kč, tj. 2.196 Kč (ust. § 13 odst. 1, 5, zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění, ust. § 1 písm. b, § 4 písm. c/ vyhlášky č. 485/2024 Sb. o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro ro. 2025); d/ náhrady za promeškaný čas při úkonu účast u odvolacího jednání za dobu strávenou cestou ze sídla advokáta žalobkyně k odvolacímu soudu a zpět - celkem 8 půlhodin po 150 Kč, tj. 1.200 Kč (ust. 14 odst. 1 písm. a, odst. 3 AT účinného od 1. 1. 2025); to vše zvýšeno o 21% daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem (ust. § 137 odst. 3 OSŘ, § 14a odst. 1 AT účinného pro obě období). Povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení v celkové výši 28.587 Kč pak byla žalovanému uložena s místem plnění k rukám zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 OSŘ) ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem OSŘ).

Poučení