25 Co 326/2024 - 233

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované společnosti 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [adresa] proti žalovanému: [firma], [adresa] [IČO] sídlem [adresa] zastoupen advokátkou [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. července 2024, č. j. 18 C 190/2022-193, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem (druhým v této věci) soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení (I) a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (II). Dále žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení [částka] k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] do 3 dnů od právní moci rozsudku (III).

2. Takto obvodní soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky (vyúčtované 2 fakturami) za dodání tepelné energii z titulu smlouvy o dodávce tepelné energie č. [hodnota] ze dne [datum] a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s poukazem na námitku započtení vzájemných pohledávek.

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]., [IČO]) uzavřel se žalovaným smlouvu o dodávce tepla do sjednaného odběrního místa na adrese [adresa] a 1671, [adresa], rovněž tak, že toto teplo bylo do nemovitosti dodáváno včetně období vyúčtovaného fakturami, jejichž proplacení se žalobkyně v tomto řízení domáhá (a to včetně výše tohoto vyúčtování). Tj. pohledávky žalobkyně nebyly sporné ani co do základu ani co do výše. K [datum] žalobkyně přestala dodávat žalovanému teplo, žalovaný si zřídil v domě, který spravuje, kotelnu, za jejíž montáž zaplatil [částka]; k zaplacení této částky žalobkyni vyzval a následně po její splatnosti v podání ze dne [datum], doručenému žalobkyni [datum], vzájemné pohledávky účastníků započetl. Nesporným bylo rovněž i to, že žalobkyně ukončila licencovanou činnost dodavatele a provozovatele soustavy zásobování tepelnou energií, protože [název] jí licenci na její vlastní žádost zrušil[Anonymizováno]

5. Obvodní soud zjistil tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba]., IČO [IČO], sídlem [adresa], dne [datum] smlouvu na dobu neurčitou o dodávce tepelné energie, kterou se [právnická osoba]. zavázala dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa na adrese [adresa] a [číslo], [adresa], tepelnou energii za podmínek sjednaných. Žalovaný se za dodávku tepelné energie zavázal hradit společnosti [právnická osoba]. ceny sjednané ve smlouvě. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky společnosti [právnická osoba]. účinné od [datum] V čl. 4 smluvních podmínek [právnická osoba]. jsou uvedeny způsoby změny a zrušení smlouvy, když v bodu 4.9 je uvedeno, že dodavatel je oprávněn vypovědět písemně tuto smlouvu pouze pokud a) zanikne některá z podmínek dodávek stanovené v § 77 odst.1 písm. a) – e) energetického zákona, za b) dodavateli vznikne právo na odstoupení od smlouvy s tím, že výpovědní lhůta činí šest měsíců a počíná běžet prvého dne následujícího po doručení výpovědi odběrateli (smlouva, obchodní podmínky).

6. Žalobkyně dne [datum] vyúčtovala žalovanému dodávku tepla za dobu do [datum] fakturou č. [hodnota] na celkovou částku [částka] s tím, že od této částky byla odečtena žalovaným zaplacená záloha ve výši [částka] a k úhradě tak zbyla částka [částka], a fakturou č. [hodnota] znějící na částku [částka]; obě faktury byly splatné dne [datum]; dopisy ze dne [datum] a ze dne [datum] upomenula žalobkyně jejich zaplacení.

7. Žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku, původně podnikala pod obchodní firmou [právnická osoba]., nyní pod obchodní firmou [právnická osoba]. Na žalobkyni jako na společnost nástupnickou přešla v roce 2015 část jmění společnosti [právnická osoba]. jako společnosti rozdělované. Předmět podnikání žalobkyně kromě jiného je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1–3 živnostenského zákona, výroba tepelné energie, rozvod tepelné energie a výroba elektřiny. Rozhodnutím ze dne [datum] [název] udělil žalobkyni na dobu neurčitou licenci č. [tel. číslo] pro rozvod tepelné energie. Právní předchůdce žalobkyně i žalobkyně vydávali v průběhu trvání smluvně závazkového vztahu obchodní podmínky, které upravovaly další práva a povinnosti obou smluvních stran včetně vymezení pojmů a zkratek ve všeobecných obchodních podmínkách uvedených, dále možnosti způsobu ukončení smluvně závazkového vztahu.

8. Žalobkyně žalovanému již v létě roku 2019 a v následující komunikaci oznámila, že se rozhodla ukončit provozování soustavy zásobování tepelnou energií v této lokalitě k [datum], proto oslovila odběratele s návrhem na náhradní řešení dodávek tepelné energie do jejich nemovitostí, dopisem z [datum] vyzvala žalovaného, aby bezodkladně zahájil přípravu realizace výstavby nového zdroje. Výpovědí ze dne [datum] žalobkyně žalované vypověděla smlouvu o dodávce tepelné energie podle č.l.4 odstavec 4.7. písm. c) obchodních podmínek s tím, že dodávka tepelné energie bude ukončena k [datum]. Žalovaný dopisem z [datum] žalobkyni sdělil, že tuto výpověď považuje za neplatnou, protože dodavatel má smlouvě výpověď povolenou pouze ve vyjmenovaných situacích, mezi kterými není ukončení provozu teplárenské sítě uvedeno. Dopisem z [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného ke zpřístupnění předávací stanice z důvodu končeného odečtu měřidel a demontáže měřících zařízení dne [datum].

9. Rozhodnutí [název] ze dne [datum] byla společnosti [právnická osoba] uložena povinnost nad rámec vlastní licence dodávat teplenou energii vyrobenou v plynové kotelně ev.č. [hodnota] s názvem [město] v k.ú. [adresa], kód [číslo] v obci [adresa] pro řádný provoz výroby a rozvodu tepelné energie tomuto subjektu od [datum] do [datum] a žalobkyni byla uložena povinnost poskytnout společnosti [právnická osoba] energetické zařízení a umožnit výkon licencované činnosti v uvedeném období.

10. Společnost [jméno FO] vyúčtovala žalovanému fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] dodávku materiálu a dokončení výměníkové stanice v bytovém domě [adresa] a [číslo] ve výši [částka].

11. Obvodní soud se zaměřil na problematiku obchodních podmínek. Od [datum] jsou v platnosti obchodní podmínky žalobkyně, které nahradily dřívější obchodní podmínky vydané dle ust. § 273 obchodního zákoníku – zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění účinném do [datum] (dále jen „obch. zák.“). Podle obchodních podmínek účinných od [datum] byla změna obchodních podmínek návrhem dodavatele možná a byl upraven proces návrhu, akceptace, případně následků spojených s tím, že návrh na změnu akceptován nebude. S ohledem na to, že tyto obchodní podmínky byly nedílnou součástí smlouvy, nebylo možné, aby došlo k jejich změně jiným způsobem, než takovým, jakým bylo možné změnit smlouvu, resp. jakým bylo sjednáno. Judikatura se přitom ustálila v tom, že ani obch. zák. ani obč. zák. nestanoví pro obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy, jiný režim jejich změny než pro smlouvu samotnou. Nevyhradí-li si proto účastníci ve smlouvě nebo obchodních podmínkách, které jsou její součástí, zvláštní způsob změny obchodních podmínek, řídí se předpoklady pro jejich změnu zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy samotné (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ani změna právní úpravy (tj. zrušení obchodního zákoníku) na platnosti obchodních podmínek jako součásti smluvního ujednání nemá vliv (srovnej např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. [spisová značka]). Je tak třeba vycházet ze zásady právní jistoty při uzavírání smluvně závazkového vztahu, tedy z toho, že sjednané podmínky tohoto smluvně závazkového vztahu budou platné až do jeho ukončení, resp. že k jejich změně může dojít pouze se souhlasem obou smluvních stran. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přes poučení dle § 118a o. s. ř. ani netvrdila, že dodržela sjednaný postup pro změnu obchodních podmínek (tj. že by na webových stránkách [právnická osoba]. zveřejnila návrh změny obchodních podmínek a informovala žalovaného) uzavřel soud, že nedošlo ke změně obchodních podmínek, tedy že pro obsah práv a povinností účastníků je relevantní obsah smlouvy z roku 2012 a obchodní podmínky účinné od [datum].

12. Obvodní soud se pak detailně zabýval obsahem smluvních podmínek účinných od [datum], a to konkrétně článkem 4, ve kterém jsou upraveny podmínky zániku smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným. V čl. 4, bod 4.4 obchodních podmínek je uvedeno, že smlouva zaniká a) uplynutím doby jejího trvání, pokud byla uzavřena na dobu určitou, b) výpovědí, pokud se jedná o smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou, není-li ve smlouvě výslovně uvedeno jinak, má se za to, že byla uzavřena na dobu neurčitou, c) písemnou dohodou smluvních stran, d) odstoupením, e) zánikem některé smluvní strany bez právního nástupce. V čl.4, bod 4.7 je pak uvedeno, že kterákoli ze smluvních stran je oprávněna od smlouvy jednostranně odstoupit a) pokud bude vydáno rozhodnutí o úpadku druhé smluvní strany nebo byl insolvenční návrh vůči druhé smluvní straně zamítnut pro nedostatek majetku, b) v případě opakovaného prodlení druhé smluvní strany s úhradou platby za teplo nebo jiného peněžitého závazku po dobu delší než 15 dnů, za podmínky, že odstupující strana ke splnění závazku druhou smluvní stranu nejprve písemně vyzvala, c) z důvodů stanovených obchodním zákoníkem. V čl.4, bod 4.9 je uvedeno, že dodavatel je oprávněn vypovědět písemně tuto smlouvu pouze, pokud a) zanikne některá z podmínek dodávky stanovené v § 77 odst.1 písm. a) – d) zákona, b) dodavateli vznikne právo od smlouvy odstoupit s tím, že výpovědní lhůta činí šest měsíců a počíná běžet prvním dnem měsíce následujícího po doručení výpovědi odběrateli.

13. Obchodní podmínky byly tvořeny výlučně právním předchůdcem žalobkyně, žalovaný do jejich obsahu a znění nemohl žádným způsobem zasahovat, tyto jako součást smlouvy přijal. To, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně si v obchodních podmínkách upravil způsoby ukončení smluvně závazkového vztahu, bylo tedy pouze v jeho dispozici a pokud omezil možnost ukončení smluvně závazkového vztahu s odběratelem ze strany dodavatele výpovědí pouze na dva důvody tak, jak je uvedeno v bodu 4.9, pak tato skutečnost musí jít k jeho tíži, resp. k tíži žalobkyně jako právního nástupce. Čl. 4 obchodních podmínek je zcela jasný a srozumitelný, nevzbuzující dle gramatického a logického výkladu pochybnosti o tom, jakým způsobem, která ze stran může smluvně závazkový vztah ukončit. Bod 4.4. v obecné rovině hovoří o tom, jakým způsobem dochází k zániku smlouvy, a podrobnosti o ukončení smluvně závazkového vztahu výpovědí jsou uvedeny pro výpověď odběratele v bodě 4.6 a pro výpověď dodavatele v bodě 4.

9. S ohledem na to, že ust. § 263 obch. zák. obsahovalo výčet kogentních ustanovení zákona, od kterých se strany nemohou odchýlit, avšak k těmto ustanovením nepatří to, že by si jimi účastníci nemohli smluvně omezit možnost ukončení smlouvy, pak ani obsah čl. 4 bod 4.9. (ukončení smlouvy ze strany dodavatele pouze ze dvou uvedených důvodů) není v rozporu se zákonem a nejedná se tak o neplatné ujednání (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Bod 4.9 je článkem „speciálním“ k bodu 4.4 čl.4 obchodních podmínek, omezuje možnost dodavatele ukončit smluvně závazkový vztah s odběratelem pouze na podmínky v tomto bodě uvedené, přičemž žádná z těchto dvou podmínek nenastala. Pokud žalobkyně zaslala žalovanému výpověď s odkazem na obchodní podmínky platné od roku 2018, nejednalo se o platné ukončení smluvně závazkového vztahu, neboť obchodní podmínky účinné od [datum] neumožňovaly dodavateli vypovědět smlouvu bez uvedení důvodu.

14. Obvodní soud věc právně posoudil tak, že výpovědí z dne [datum] nedošlo platně k ukončení smluvně závazkového vztahu mezi účastníky. Tím, že žalobkyně žalovanému od [datum] nedodávala teplo, porušila svoji smluvní povinnost vyplývající pro ni z uzavřené smlouvy. Žalobkyně se pak této povinnosti nemohla zprostit ani tím, že zajistila pro žalovaného dodávku tepla prostřednictvím společnosti [právnická osoba], neboť se jednalo o dobu pouze tří měsíců a dodávka tepelné energie žalovanému po ukončení této doby by byla stejně ukončena a žalovaný by byl nucen si tepelnou energii zajistit jiným způsobem. V daném případě nedošlo ani k zániku smluvně závazkového vztahu pro nemožnost plnění, neboť nemožnost plnění, má-li vést k zániku závazku, musí být objektivní, nezávislá na osobě nebo na vůli dlužníka. Obtížnost plnění zásadně nevede k aplikaci pravidel pro nemožnost plnění a platí obecná zásada soukromého práva „pacta sund servanda“. Vzhledem k tomu, že žalobkyně mohla plnit prostřednictvím jiné osoby (byť na omezenou dobu) a svoji nezpůsobilost dodávat tepelnou energii si zavinila sama tím, že požádala o zrušení příslušné licence, tak k zániku jejího závazku dodávat tepelnou energii ze smlouvy pro nemožnost plnění na straně dlužníka nedošlo (srovnej např. rozhodnutí NS ČR [spisová značka], [spisová značka]).

15. K pohledávce žalovaného, použité k započtení na pohledávky žalobkyně, obvodní soud uvedl, že předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody odběrateli je, že mu není zajištěna řádná dodávka tepelné energie, přičemž neexistuje objektivní skutečnost, která by nárok na náhradu škody vylučovala (ust. § 77 odst. 2 energetického zákona). Z účelu uvedeného ustanovení lze dovodit, že jeho smyslem je náhrada škody v případě, kdy odběrateli nebude poskytnuta řádná dodávka tepelné energie, a to v podobě, která je předmětem ujednání ve smlouvě o dodávkách tepelné energie a jedná se tak o náhradu škody za porušení smluvní povinnosti. Odpovědnost dodavatele je objektivní a v posuzovaném případě žalobkyně tím, že žalovanému od [datum] nedodával tepelnou energii, porušila povinnost vyplývající pro ni ze smlouvy.

16. Protiprávní jednání žalobkyně, tj. nedodávání tepelné energie dle sjednané smlouvy v rozporu s ust. § 77 odst.2 energetického zákona, je pak v příčinné souvislosti se škodou vzniklou žalovanému v podobě nákladů spočívajících v zajištění vlastního zdroje vytápění ve výši [částka], kterou žalovaný uhradil. Započtením vzájemných pohledávek tak došlo k zániku obou v rozsahu, jakém se kryly (ust. § 358 obch. zák. a ust. § 580 obč. zák.). S poukazem na uvedené tak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. zaplacený soudní poplatek za odvolání [částka] a nákladů zastoupení advokátem, tj. odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”) za 19 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT po [částka], 19 režijních paušálů po [částka], náhrada za promeškaný čas [částka], cestovné [částka] + [částka].

18. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala včas přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, nebo jej zrušil. Setrvala na svém názoru, že smlouva byla platně ukončena výpovědí, protože vztah se řídil obchodními podmínkami ve znění účinném od [datum], které umožnily smlouvu ukončit výpovědí bez uvedení důvodu. Vedle toho má za to, že i původní obchodní podmínky v bodě 4.4. tuto možnost umožňovaly pro smlouvu na dobu neurčitou a bod 4.9. je zcela samostatný pro smlouvu na dobu určitou i neurčitou a nemá k bodu 4.4. žádný vztah. Opačný výklad znamená, že by žalobkyně nemohla smlouvy ukončit, ani pokud by nastaly zákonné podmínky, což dle žalobkyně vede pro ni k absurdním důsledkům a z toho dovozuje, že takto to nemohlo být zamýšleno, odkazuje na ust. § 582 obč. zák. Má za to, že si soud protiřečí, když argumentuje, že nebyla dána nemožnost plnění (žalobkyně mohla zajistit plnění prostřednictvím 3. osoby) a současně že se nemohlo jednat o plnění řádné s ohledem na jeho krátkodobost. Žalobkyně požádala o zrušení licence, protože v důsledku změny právní úpravy byly dány důvody pro zánik licence a z toho dovozuje, že důvodem zrušení licence nebyl její návrh, ale změna legislativy. Žalobkyni byla licence odňata ve veřejném zájmu, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Po zrušení licence závazek k plnění zanikl. Dále pak uvádí, že nemohla plnit ani prostřednictvím třetí osoby, protože smlouvu by s [právnická osoba] musel uzavřít žalovaný a to na dobu 3 měsíců. Tím, že žalovaný odmítl smlouvu s [právnická osoba] uzavřít, zanikla smlouva mezi žalobkyní a žalovaným a žalobkyně se tak nedostala do žádného prodlení. Odůvodnění, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání považuje za nedostatečně odůvodněné, neboť soud se nevypořádal s jejími námitkami. Žalobkyně se nechovala protiprávně, protože se chovala v souladu s veřejným právem. Ke vzniku údajné škody došlo ještě před tvrzeným protiprávním jednáním žalobkyně, protože nový zdroj tepla byl vybudován v prosinci 2021, ale žalobkyně se mohla začít protiprávně chovat až [datum]. Nadto spekuluje o tom, že žalovaný by vlastní zdroj tepla vybudoval bez ohledu na to, zda by dodávky tepla pokračovaly., protože ještě v prosinci 2021 nemohl žalovaný s jistotou vědět, zda nebude i poté žalobkyně teplo dodávat, čímž chybí věcná souvislost mezi jednáním žalobkyně a tvrzenou škodou. Žalobkyně nad to deklarovala, že je ochotna poskytnout žalovanému pomoc při zajištění vlastního tepla a žalovaný tedy nesplnil notifikační povinnost, která by mohla vést ke snížení škody. Domnívá se, že žalovaný od ledna 2022 o teplo od žalobkyně nestál, neboť měl vlastní zdroj. A jeho vybudování nebylo důsledkem jednání žalobkyně. Má za to, že škodou by mohly být pouze vyšší náklady za teplo, nikoliv však náklady na vybudování tepelného zdroje. Soud ani nezkoumal účelnost nákladů žalované. Má za to, že z kauzálního hlediska nemůže škoda předcházet protiprávnímu jednání a vysvětluje, že žalovaná se snaží na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. V nákladech řízení měl soud zohlednit to, že žaloba byla podána po právu a k zamítnutí došlo jen v důsledku zápočtu učiněném v průběhu řízení.

19. Žalovaný navrhuje rozsudek soudu prvního stupně potvrdit. Souhlasí s výkladem obchodních podmínek tak, jak je učinil soud prvního stupně. Výklad žalobkyně považuje za nepřijatelný již jen proto, že změna zdroje vytápění je vždy vázána na získání stavebního povolení, což je ve lhůtě 6 měsíců zcela nejisté. Obchodní podmínky z [datum] se nestaly součástí smlouvy, tuto změnu nemohl žalovaný ani očekávat a nemá uvedené obchodní podmínky k dispozici, neměl nikdy ani tvrzenou 3. stranu faktury, kde měl být dotčený odkaz, navíc žalobkyně ani neprokázala, že se skutečně v té době pod uvedeným odkazem nacházely. Zdůrazňuje též to, že změna měla být zveřejněna na www.ptas.cz, nikoliv na webových stránkách žalobkyně či pod odkazem na PT LPZ, a.s. Licence žalobkyni zanikla výlučně na její žádost. Navíc i bez licence mohla dodávat teplo do jednoho domu (tj. žalovanému) dle § 3 odst. 4 písm. b) zákona č. 458/2000 Sb. a nejedná se tedy o zánik závazku v důsledku nemožnosti plnění. Žalobkyně porušila povinnost dle § 77 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., čímž se dopustila protiprávního jednání. Žalovaný faktura č. [hodnota] zaplatil až [datum], kdy mu teprve vznikla škoda (důkaz výpisem z účtu byl proveden již obvodním soudem). Není pravdou, že žalovaný s jistotou nevěděl, že od ledna 2022 nemá zajištěné dodávky tepla, poukázal na komunikaci účastníků. To, že začal zajišťovat nový zdroj tepla na podzim r. 2021, nastalo proto, že se snažil předejít tomu, aby obyvatelé domu byli ponecháni bez dodávek tepla. Má za to, že zajištěním náhradního zdroje tepla za ten, který žalobkyně vyřadila z provozu, se bezdůvodně neobohatil. Žalobkyně sice byla povinna poskytnout žalovanému bezplatnou pomoc s dopady ukončení provozu sítě, ale to ve skutečnosti provedla tak, že požadovala od žalovaného zaplatit [částka] za nový zdroj. Skutečné náklady žalovaného jsou mnohem nižší. Nabízená pomoc žalobkyně byla jen nevýhodnou nabídkou, na které se pokusila vydělat. Poukázal na veřejný zájem v oblasti energetické koncepce a zdůraznila, že žalobkyně v souladu s touto koncepcí (a ani veřejným zájmem) nejednala. K nákladům řízení zdůraznila, že započtení bylo učiněno již na počátku řízení.

20. Oba účastníci pak ještě opakovaně reagovali na vyjádření druhé strany. Žalobkyně zopakovala, že o zrušení licence požádala kvůli změně legislativy a zrušením licence došlo k nemožnosti plnění; dodáváním tepla by se žalobkyně vystavila riziku pokut od [název] a nadto by bylo zcela zbytečné rozhodování [název] o dodavateli nad rámec licence. Pokud jde o škodu, má za to že se řídí ust. § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od [datum] (dále jen „o. z.“), a dovozuje, že žalovanému vznikla škoda již v prosinci 2021, kdy mu vznikl dluh, a na této právní kvalifikaci modeluje, že škoda nemůže být v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalobkyně, ke kterému došlo až od [datum]. Pokud žalovaný chystal preventivní kroky, měl informační povinnost vůči žalobkyni a tu nesplnil. Vytýká žalovanému, že nepřijal pomoc žalobkyně směřující k zajištění dodávek tepla. Žalobkyně má za to že existovaly levnější a snadnější prostředky –návrh na předběžné opatření k soudu a návrh k [název]. Má za to, že náklady na vybudování nového zdroje tepla nejsou škodou, ale zhodnocením, pokud znamenají levnější teplo. Provedením investice došlo ke zhodnocení domu, tedy bezdůvodné obohacení vlastníků bytů, po kterých žalobkyně není oprávněna vydání bezdůvodného obohacení nárokovat. Vytýká žalovanému, že teplo od žalobkyně ani nechce a nevyzývá k jeho dodávkám. Navíc zahájil řízení u Obvodního soudu pro [adresa], kde se domáhá po žalobkyni jako žalované náhrady škody ve výši [částka]. Kč, čímž se zamýšlí na úkor žalobkyně obohatit.

21. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně účelově neupravila svůj zdroj tepla tak, aby odpovídal novým emisním limitům, ačkoliv na provedení úpravy obdržel 3 mil. Kč a prostředky v rámci regulované ceny hrazené odběrateli. Žalovaný s ohledem na chování žalobkyně předpokládal, že k prosazení svého obchodního zájmu sáhne i k protiprávní činnosti, tedy úmyslnému útoku na majetek žalovaného a zdraví obyvatel domu. Sama žalobkyně měla možnost řešit spor u soudu a ne uzavřením kohoutů. Žalovaný se tak jen připravil na avizovaný útok žalobkyně. Žalovaný vynaložené náklady jsou nižší než žalobkyní odhadované náklady na stejné řešení. Provedené řešení odpovídá právním předpisům, žalovaný proto obdržel i dodatečné stavební povolení. Žalobkyně se měla dohodnout se žalovaným dříve, než ho odpojila od sítě. K námitce, že náklady na vybudování nového zdroje tepla nejsou škodou, ale zhodnocením, žalovaný poukázal na webové stránky samotné žalobkyně, kde žalobkyně uvádí opak.

22. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.

23. Soud prvního stupně provedl dokazování podle § 120 o.s.ř., provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Rovněž ani v hodnocení důkazních prostředků a z nich vyplývajícímu závěru o skutkovém stavu věci odvolací soud neshledal žádné pochybení. Zjištěné skutečnosti z provedených důkazů vyplývají, jednotlivá zjištění na sebe logicky navazují a vytvářejí jednoznačný skutkový celek. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně, tak jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]).

24. Tvrzené nedostatky odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jsou vyvolány rozpornými námitkami žalobkyně, které žalobkyně chaoticky vznáší a nebere v potaz, že se samy vzájemně vylučují. Žalobkyně na jednu stranu tvrdí, že realizace vlastního tepelného zdroje byla nepřiměřenou reakcí, ale na druhou stranu, že žalovaného vyzývala již 2,5 roku před ukončením smlouvy k zařízení si nového zdroje tepla. Žalobkyně má za to, že ačkoliv dle ní byla smlouva platně ukončena k [datum], ale současně, že až do [datum] nebylo jasné, zda žalobkyně skutečně přestane dodávat teplo a vytýká žalovanému, že nevyzývá žalobkyni k plnění dle smlouvy. Uvádí, že plnění smlouvy po [datum] bylo objektivně nemožné, ale současně namítá, že si měl žalovaný na stejný předmět smlouvy uzavřít smlouvu s jiným dodavatelem. Nemožnost plnění pak dovozuje z toho, že poskytováním smluvní plnění by se vystavila riziku pokuty od [název]. K tomu tak lze dodat, že není povinností soudu reagovat na každou dílčí námitku, ale postačuje, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 a navazující judikaturu). Odvolací soud tak považuje odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí za dostatečné ve smyslu § 157 o.s.ř.

25. Odvolací soud nedoplňoval dokazování dle návrhu žalovaného webovými stránkami žalobkyně, které vyvrací v odvolání uplatněné tvrzení žalobkyně (že nyní bude mít žalovaný levnější teplo, než kdyby jej odebíral od žalobkyně), neboť bylo jednak uplatněno v rozporu s § 205a o. s. ř. (tj. nepřípustné novum), nad to ani tato obrana žalobkyně nevyvrací důvody, na nichž spočívá závěr obvodního soudu o existenci škody.

26. Poukaz žalobkyně na nový občanský zákoník je nesprávný. Podle § 96 odst. 5 energetického zákona ve znění účinném do [datum] smlouvy upravené tímto zákonem se v ostatním řídí právní úpravou závazků a úpravou smluvních typů jim nejbližších podle občanského nebo obchodního zákoníku, pokud z tohoto zákona nebo povahy věci nevyplývá něco jiného.

27. Podle § 3028 odst. 3 o z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

28. Účastníci netvrdili, že by svůj vztah ze smlouvy uzavřené v roce 2012, podřídili o. z., ani taková skutečnost nevyšla jinak v řízení najevo. Protože se tedy žalobkyně domáhá plnění vyplývajícího ze závazkového vztahu účastníků, kde si účastnici nedohodli podřízení jejich vztahu o. z., řídí se celé právní poměry vyplývající z předmětné smlouvy o dodávce tepelné energie (a to včetně náhrady škody z titulu porušení smluvní povinnosti) právní úpravou účinnou do [datum]. Pro posouzení věci je tak relevantní úprava v obch. zák. a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“); z o. z. lze použít pouze ustanovení části první hlavy I. (viz § 3030 o. z.).

29. Podle § 1 odst. 2 obch. zák. právní vztahy uvedené v odstavci 1 se řídí ustanoveními tohoto zákona. Nelze-li některé otázky řešit podle těchto ustanovení, řeší se podle předpisů práva občanského. Nelze-li je řešit ani podle těchto předpisů, posoudí se podle obchodních zvyklostí, a není-li jich, podle zásad, na kterých spočívá tento zákon.

30. Podle § 273 odst. 1 obch. zák. část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

31. Součástí smlouvy z roku 2012 byly obchodní podmínky účinné od [datum]. Smlouva uzavřená [právnická osoba]. a žalovaným má formulářový charakter (na předtištěném formuláři [právnická osoba].), strany si sjednaly, že smlouva se uzavírá na dobu neurčitou, součástí jsou obchodní podmínky [právnická osoba]. účinné od [datum] a jejich vztah se řídí obchodním zákoníkem. Judikatura se ustálila v tom, že obchodní zákoník (ani zákoník občanský) nestanoví pro obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy, jiný režim jejich změny než pro smlouvu samotnou. Nevyhradí-li si proto účastníci ve smlouvě nebo obchodních podmínkách, které jsou její součástí, zvláštní způsob změny obchodních podmínek, řídí se předpoklady pro jejich změnu zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy samotné (viz rozsudek sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Ani změna právní úpravy (tj. zrušení obchodního zákoníku) na platnost obchodních podmínek jako součásti smluvního ujednání nemá vliv (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka]).

32. Dle obchodních podmínek účinných od [datum] byla změna obchodních podmínek návrhem dodavatele možná a byl upraven proces návrhu, akceptace, případně následků spojených s tím, že návrh na změnu akceptován nebude. Odvolací soud žalující stranu poučil při jednání dne [datum] postupem dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení o tom, že byla dodržena sjednaná pravidla pro přijetí změny obchodních podmínek, včetně následku v podobě neúspěchu v řízení, pokud své procesní povinnosti nesplní. Žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty a následně doplnila, že informaci o dvou změnách obchodních podmínek zveřejňovala na svých webových stránkách [název] a žalovaného na to upozornila fakturou vydanou na základě jiné smlouvy. Až po uplynutí poskytnuté lhůty, v podání ze dne [datum], žalobkyně změnila svá zásadní tvrzení o změně obchodních podmínek v roce 2016 na základě zveřejnění těchto obchodních podmínek. Odvolací soud zdůrazňuje, že toto tvrzení žalobkyně uplatnila v řízení opožděně (tedy v rozporu s účinky koncentrace řízení dle poučení odvolacího soudu), ale zejména ani řádně netvrdila, že tyto obchodní podmínky se staly součástí smluvního vztahu právního předchůdce žalobkyně a žalované, neboť k tomuto pouhé zveřejnění na webových stránkách nepostačovalo. Případné účinky doručení třetí strany faktury žalovanému (dle něhož faktura měla jen dvě strany) pak byly sporné již jen proto, že faktury nebyly doručovány přímo žalovanému, ale osobě, která byla zmocněna jen pro doručování faktur a nikoliv pro doručování návrhů na změnu smlouvy. Odvolací soud tak setrvává na svém závěru, že obchodní podmínky žalobkyně účinné od [datum] se nestaly součástí smluvních ujednání účastníků; nebyly zveřejněny způsobem sjednaným pro jejich změnu a žalovaný o této změně nebyl ani informován v souladu se smluvním ujednáním účastníků. Pro obsah práv a povinností účastníků tak je relevantní obsah smlouvy z roku 2012 a obchodní podmínky účinné od [datum].

33. Podle § 266 odst. 1–4 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. V případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí. Projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.

34. Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle § 35 odst. 2 obč. zák. projev vůle může být učiněn jednáním nebo opomenutím; může se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.

35. Ustanovení § 266 obch. zák. navazuje na § 35 odst. 2 a 3 obč. zák. a dále zde uvedené interpretační zásady rozvíjí. [adresa] připomínat, že při výkladu musí být smlouva chápána jako celek a že nelze vykládat každé ustanovení bez ohledu na zbytek smlouvy. Nejvyšší soud vysvětlil v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Vůli je nutno dovozovat z vnějších okolností spojených se založením a realizací smluvního vztahu, zejména z okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy (srov. již nález ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněný pod číslem 84/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Výslovně se chrání též dobrá víra toho, komu je daný projev vůle určen (viz Pokorná, J., Kovařík, Z., Čáp, Z. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. [adresa], Wolters Kluwer, 2009, § 266) a soud nemůže upřednostnit tvrzenou vůli účastníka před jazykovým vyjádřením, je-li toto vyjádření natolik jednoznačné, že nelze ani s přihlédnutím k tvrzené vůli účastníka usuzovat na jiný obsah (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Při výkladu právního úkonu zásadně nelze již učiněný právní úkon doplňovat, měnit či nahrazovat jiným, neboť základním účelem výkladu je zjištění skutečné vůle jednajícího účastníka (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn.: [spisová značka]). Jsou-li ve smlouvě použity formulace a pojmy, které lze vykládat rozdílně, jeví se být spravedlivým vykládat je v neprospěch toho, kdo je do smlouvy zakotvil. V tomto případě je navíc nepodstatná vůle žalobkyně, neboť se se procesu uzavírání vykládané smlouvy vůbec neúčastnila.

36. Mezi účastníky řízení vznikl spor, zda bod 4.9. limituje možnost dodavatele ukončit smlouvu výpovědí jen na sjednané výpovědní důvody (jak tvrdí žalovaný), nebo zda se uvedené ustanovení týká jen smluv uzavřených na dobu určitou (jak tvrdí žalobkyně). Obchodní zákoník přitom nevylučuje, že by si účastníci nemohli smluvně omezit možnost ukončení smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. V bodě 4.4. jsou uvedeny způsoby, jak může smlouva zaniknout a možnost výpovědi byla výslovně sjednána jen pro smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Bod 4.6 následně upravuje výpověď učiněnou odběratelem a bod 4. 9. pak výpověď učiněnou dodavatelem. Výklad žalobkyně, že - ačkoliv si účastníci sjednali možnost vypovědět jen smlouvu na dobu určitou - tak bod 4.9. je možné aplikovat jen na smlouvy na dobu určitou, se tak jeví zcela absurdní, bez opory v textu obchodních podmínek. Žalobkyně svým výkladem ujednání účastníků naopak doplňuje nad rámec smlouvy tak, že si účastníci sjednali nad zákonných rozsah i výpověď smlouvy na dobu určitou, a právě jen při výpovědi smlouvy na dobu určitou byl dodavatel omezen v důvodech výpovědi. Žalobkyně tedy zcela zásadním způsobem doplňuje do bodu 4.9. chybějící ujednání, které vylučuje aplikaci tohoto ustanovení pro smluvní vztah účastníků. Pokud by však bod 4.9. byl limitován jen na určitý druh smlouvy, nepochybně by to v textu bylo uvedeno – přesně tak, jak to uvedla ve svých nových obchodních podmínkách žalobkyně v bodě 4.7. a přesně tak, jak je to v obchodních podmínkách účinných od [datum] uvedeno v bodu 4.

4. Žalobkyně argumentuje tím, že soudem zastávaný výklad smluvních podmínek by žalobkyni neumožňoval vypovědět smlouvu ani v situaci, kdy by proto byly dány zákonné podmínky. Odvolací soud k tomu uvádí, že smlouva a obchodní podmínky tvoří určitý logický celek; to že žalobkyně nebyla oprávněna smlouvu vypovědět, nevypovídá nic o tom, zda nemohla smlouvu ukončit jiným způsobem. Zejména však žalobkyně opominula, že právní předchůdce žalobkyně si zakotvil možnost změny obchodních podmínek, přičemž právě souhrn jednotlivých práv a povinnost smluvního vztahu působil ve svém celku vyváženě a nepřipouští tak žalobkyní předkládaný absurdní výklad ujednání. To že ustanovení 4.4. má obecný charakter a jednotlivé smluvně připuštěné možnosti ukončení smlouvy jsou pak podrobněji upraveny v následujících ustanoveních, je zřejmé z textu celého čl.

4. Např. ve stejném duchu bod 4.4. upravuje obecně možnost odstoupení od smlouvy a bod 4.7. konkretizuje důvody pro odstoupení od smlouvy. Při výkladu právního úkonu nelze tedy z textu obchodních podmínek vytrhnout jedno ustanovení a odděleně od kontextu ho podrobit testu přiměřenosti a na základě toho dovozovat absurdnost ujednání. Smluvní ujednání souvisí s tím, že změna dodavatele tepelné energie není snadnou záležitostí, na rozdíl od změny dodavatele plynu či elektřiny, vyjma neexistence konkurence dodavatelů tepla v jedné lokalitě pak existuje veřejný zájem v podobě energetické koncepce. Stejně tak jen proto , že žalobkyně nedodržela sjednané postupy pro změnu obchodních podmínek, nelze její náhled na význam smluvních ujednání favorizovat oproti vůli účastníků smlouvy.

38. Sama výpověď z [datum] je odůvodněna prostým odkazem na čl. 4 odst. 4.7 písm. c) obchodních podmínek z roku 2018, které nebyly součástí smlouvy, a tímto úkonem žalobkyně projevila vůli vypovědět smlouvu bez uvedení důvodu. Odvolací soud konstatuje, že výpověď je jednostranný adresný právní úkon. Ochrana dobré víry adresáta jednostranného adresovaného právního jednání pak vyžaduje, aby soud právní jednání vyložil jen podle takového úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám v okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním). Při zjišťování úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl vnímat i adresát právního úkonu. Sama skutečnost, že žalovanému bylo již od roku 2019 známo, že žalobkyně požádala o zrušení licence pro podnikání v dané lokalitě, pak nemá vliv na to, že žalobkyně se nedovolávala důvodu pro výpověď ve smyslu bodu 4.9 obchodních podmínek účinných od [datum] a z tohoto důvodu smlouvu nevypověděla. I pokud by však žalobkyně splňovala podmínky pro vypovězení smlouvy, tak podle judikatury i odborné literatury, byl-li sjednán výpovědní důvod tam, kde ho zákon nevyžaduje, nelze vypovědět bez udání důvodu, jak to učinila žalobkyně /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], shodně výklad tohoto rozhodnutí viz PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota]./. Žalovaný přitom na doručení výpovědi ze dne [datum] reagoval písemně dne [datum], že výpověď je neplatná a na dodávce tepla trvá.

39. Rovněž snaha změnit obchodní podmínky tak, aby žalobkyně mohla oproti dosavadní úpravě vypovědět smlouvu bez jakýchkoliv omezení, pak přisvědčují správnosti výkladu soudu prvního stupně (v opačném případ je totiž jednání žalobkyně, která si sporné ujednání vykládá tak, že mohla smlouvu vypovědět bez jakýkoliv smluvních omezení nelogické, včetně setrvávána na stanovisku, že se vztah řídí novými obchodními podmínkami, které by v tomto pojetí pro žalobkyni nebyly bonusem). Závěr obvodního soudu o tom, že smlouva nebyla ukončena výpovědí dodavatele, je správný.

40. Podle § 575 odst. 1, 2 obč. zák. stane-li se plnění nemožným, povinnost dlužníka plnit zanikne. Plnění není nemožné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztížených podmínek, s většími náklady nebo až po sjednaném čase.

41. Podle § 352 odst. 1, 2, 4 obch. zák. závazek se považuje za splnitelný též v případě, lze-li jej splnit pomocí jiné osoby. Závazek se stává nesplnitelným také v případě, kdy právní předpisy, které byly vydané po uzavření smlouvy a jejichž účinnost není časově ohraničená, dlužníkovi zakazují chování, k němuž je zavázán, nebo vyžadují úřední povolení, jež dlužníku nebylo uděleno, ačkoliv o ně řádně usiloval. Nemožnost plnění je povinen prokázat dlužník.

42. Předmětné ustanovení obchodního zákoníku rozšiřuje negativní výčet obsažený v obč. zák. také o podmínku, že nemožná nejsou také plnění, která sice jsou zcela mimo jakékoliv možnosti povinné strany, dlužník by je však mohl splnit, kdyby použil osobu jinou, která potřebné předpoklady má. Zásadně není plnění nesplnitelné, pokud jej dlužník může splnit pomocí jiné osoby. Je tomu tak proto, že možnost plnit (byť s většími náklady) prostřednictvím nebo s pomocí třetí osoby je pro obchodní vztahy typická. Závazek se stává nesplnitelným také v případě, kdy právní předpisy, které byly vydané po uzavření smlouvy a jejichž účinnost není časově ohraničená, vyžadují úřední povolení, jež dlužníku nebylo uděleno, ačkoliv o ně řádně usiloval, což však není posuzovaný případ. Lze pak zdůraznit, že případ zrušení licence na vlastní žádost dlužníka pod ustanovení § 352 obch. zák. nespadá.

43. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] judikoval, že plnění se považuje za objektivně nemožné, nelze-li plnit vůbec. Subjektivní nemožnost nastává tehdy, jestliže dlužník pro překážky nastalé na své straně není schopen poskytnout věřiteli plnění, ačkoli jiná osoba by byla schopna plnit. Za této situace je možnost zániku obchodního závazku výrazně zúžena, protože ustanovení § 352 odst. 1 obch. zák. normuje, že závazek se považuje za splnitelný, lze-li jej splnit pomocí jiné osoby. Nastanou-li tedy překážky splnění na straně dlužníka, je povinen zajistit, aby bylo plněno s využitím někoho jiného. V tomto případě pak sama žalobkyně dokládala, že na základě podnětu mohla zajistit, aby žalovanému dodával teplo jiný dodavatel nad rámec licence na základě rozhodnutí [název], tímto způsobem se tedy žalobkyni nemohlo podařit prokázat zánik závazku pro nemožnost plnění.

44. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil mimo jiné právní závěr, že za nemožné se nepovažuje tzv. nemožnost hospodářská, kdy je možné splnit závazek jen za ztížených podmínek, s většími náklady (tj. náklady zvýšenými, nikoliv bez ohledu na náklady) nebo až po sjednaném čase, ani tzv. subjektivní nemožnost plnění (o níž podle § 352 odst. 1 obch. zák. nejde též v situaci, kdy lze závazek splnit pomocí jiné osoby), tedy zánik obchodního závazku nepřivodí. Nemožnost plnění, má-li vést k zániku závazku, musí být objektivní, nezávislá na osobě nebo na vůli dlužníka (zde žalobkyně). Obtížnost plnění zásadně nevede k aplikaci pravidel o nemožnosti plnění a platí obecná zásada soukromého práva "pacta sunt servanda". Sama žalobkyně navíc uvedla, že povinnost mohla plnit prostřednictvím jiných osob (institut dodávky nad rámec licence); mechanismus toho, jak by taková smlouva mohla být uzavřena je pak pro posouzení věci nepodstatný.

45. Protože plnění nebylo objektivně nemožné (sama žalobkyně, že její závazek ze smlouvy mohl být jinou osobou a navíc si svou právní nezpůsobilost úmyslně zavinila sama tím, že požádala o zrušení příslušené licence až po vzniku závazku), tak k zániku jejího závazku dodávat tepelnou energii ze smlouvy pro nemožnost plnění na straně dlužníka (žalobkyně) nedošlo. Ztrátu licence za popsaných okolností nelze považovat za vnější okolnost, kterou strana povinná nemohla překonat, ani ji v době vzniku závazku nemohla předvídat. V této souvislosti odvolací soud připomíná, že dle § 1 odst. 1 věta druhá o. z. je uplatňování soukromého práva nezávislé na uplatňování práva veřejného, proto sama absence veřejnoprávního povolení nemá za následek zánik smluvního vztahu (a zejména nemá za následek zánik závazku na náhradu škody pro porušení smlouvy).

46. Podle § 365 obch. zák. dlužník je v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

47. Podle § 373 obch. zák. kdo poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinen nahradit škodu tím způsobenou druhé straně, ledaže prokáže, že porušení povinností bylo způsobeno okolnostmi vylučujícími odpovědnost.

48. Podle § 377 odst. 1 obch. zák. strana, která porušuje svou povinnost nebo která s přihlédnutím ke všem okolnostem má vědět, že poruší svou povinnost ze závazkového vztahu, je povinna oznámit druhé straně povahu překážky, která jí brání nebo bude bránit v plnění povinnosti, a o jejích důsledcích. Zpráva musí být podána bez zbytečného odkladu poté, kdy se povinná strana o překážce dověděla nebo při náležité péči mohla dovědět.

49. Podle § 378 obch. zák. škoda se nahrazuje v penězích; jestliže však o to oprávněná strana požádá a je-li to možné a obvyklé, nahrazuje se škoda uvedením v předešlý stav.

50. Prodlení dlužníka nastává objektivně, jestliže nesplní svůj závazek jak včas a řádně. Pokud plnění znemožňují jiné okolnosti než prodlení věřitele, dostává se dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo je ovlivnit. (TOMSA, Miloš. § 365 [Vymezení pojmu]. In: ŠTENGLOVÁ, Ivana, PLÍVA, Stanislav, TOMSA, Miloš a kol. Obchodní zákoník. 12. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2009.). Není pochyb o tom, že žalobkyně od [datum] nedodávala tepelnou energii žalovanému a dostala se tak do prodlení. Na existenci a trvání prodlení nemá vliv to, že žalovaný (jako věřitel) urguju splnění závazku, proto také námitka žalobkyně, že po [datum] žalovaný k žalobkyni nevyzýval nemá vliv na závěr o existenci prodlení žalobkyně.

51. Vznik povinnosti k náhradě škody dle citovaných norem vyžaduje splnění těchto podmínek: (i) musí dojít k porušení povinnosti vyplývající ze závazkového vztahu, (ii) musí dojít ke vzniku škody, (iii) musí existovat příčinná souvislost mezi vznikem škody a porušením této povinnosti, a konečně (iv) nedošlo k prokázání liberačních důvodů.

52. Základním předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody odběrateli je, že mu není zajištěna řádná dodávka tepelné energie, přičemž neexistuje objektivní skutečnost, která by nárok na náhradu škody vylučovala. V tomto ohledu § 77 odst. 2 energetického zákona uvádí, že odběratel má nárok na náhradu škody v případě základních parametrů dodávky tepelné energie. Z účelu uvedeného ustanovení lze dovodit, že jeho smyslem je náhrada škody v případě, kdy odběrateli nebude poskytnuta řádná dodávka tepelné energie, a to v podobě, která je předmětem ujednání ve smlouvě o dodávkách tepelné energie, jedná se tedy o náhradu škody za porušení smluvní povinnosti (přičemž zároveň není vyloučeno, aby ve smlouvě pro porušení některých povinností byla sjednána smluvní pokuta). Lze tedy konstatovat, že náhrada škody přísluší odběrateli tehdy, pokud není uskutečňována dodávka tepelné energie, která by pokrývala potřebu tepla ze strany odběratele vymezenou ve smlouvě. (MED, [adresa]. § 76 [Výroba tepelné energie a rozvod tepelné energie]. In: ZDVIHAL, Zdeněk, SVĚRÁKOVÁ, Jana, MED, [adresa], OSADSKÁ, Jana a kol. Energetický zákon. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2020, s. 1493, marg. č. [hodnota].). Odpovědnost dodavatele je objektivní. Protože žalobkyně neukončila platně smlouvu, tak se dopustila porušení smluvní povinnosti tím, že žalovanému od [datum] nedodávala tepelnou energii.

53. Škoda je definovaná jako újma, která vznikla v majetkové oblasti subjektu, který byl poškozen, která je znázorněna penězi. Škoda skutečná je stav kdy byl reálně snížen majetek poškozeného. Smluvní vztah účastníků nebyl podroben úpravě účinné od [datum], proto se i nároky vzniklé porušením smluvních ujednání řídí dosavadní právní úpravou. Podle té pak poškozenému nevznikla škodou pouhým vznikem dluhu, ale až jeho zaplacením. Námitky žalobkyně o tom, že škoda žalovanému vznikla dříve, než došlo k protiprávnímu jednání, jsou tak zcela liché.

54. V tomto případě pak není pochyb, že na straně žalovaného došlo ke skutečné škodě, neboť byl povinen zajistit a zaplatit nový zdroj vytápění. Nebýt protiprávního jednání žalobkyně, nemusel by uvedené peníze vydat ([datum]) a zaplacením faktury se tak snížil majetek žalovaného. Nadto odvolací soud doplňuje, že obecná povinnost předcházet hrozícím škodám v § 415 až § 419 obč. zák., stejně jako speciální úprava v § 377 a § 384 obch. zák. cílí na to, aby osoba, které hrozí újma, mohla učinit opatření za účelem minimalizace újmy. Pokud tedy žalovaný po opakovaných upozorněních žalobkyně, aby si zajistil jiný zdroj tepla do [datum], se takto zachoval, je škoda vzniklá poškozenému v příčinné souvislosti s předem avizovaným protiprávním jednáním škůdce.

55. Tato škoda byla pro žalobkyni předvídatelná (§ 379 obch. zák.), neboť sama žalovaného vyzývala, aby si na své náklady zajistil nový zdroj tepla. Žalobkyně si tak byla vědoma toho, že pokud přestane žalovanému teplo dodávat, musí si žalovaný postavit nový zdroj tepla a zaplatit náklady s tím spojené (§ 380 obch. zák.).

56. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce (následkem porušení jeho právní povinnosti). Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jen tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Příčinná souvislost je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud tak zdůrazňuje, že žalobkyně upozornila předem, že nebude od [datum] plnit povinnosti ze smlouvy a již jen toto upozornění (zejména s ohledem na jeho opakovanost přes nesouhlas žalovaného) je způsobilé být příčinou škody vzniklé žalovanému. To, že žalobkyně skutečně plnit přestala, je jen dovršení jejího protiprávního jednání. Mezi jednání žalobkyně (tj. opakovaná upozornění na ukončení plnění dle smlouvy a skutečné ukončení plnění ke dni [datum]) a škodu vzniklou žalovanému (náklady na obstarání náhradního zdroje tepla) nevstoupila žádná nová skutečnost a řetězec příčin vyvolaných jednáním žalobkyně tak nebyl přetržen. Časově pak prvotní příčina (tedy upozornění žalobkyně, že od [datum] přestane dodávat žalovanému teplo, a výzva, aby si žalovaný obstaral nový zdroj) předchází nejen vzniku škody na straně žalovaného, ale i všem aktivitám žalovaného na obstarání nového zdroje tepla.

57. Odvolací soud tak uzavřel, že žalovanému v příčinné souvislosti s předem avizovaným protiprávním jednáním žalobkyně (přerušení dodávky tepla) vznikla pro škůdce předvídatelná škoda zaplacením faktury v lednu 2022 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka] publikované pod R 14/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek: Dokud dlužník nezaplatil dlužnou částku svému věřiteli, nemůže úspěšně uplatnit nárok na její náhradu z titulu odpovědnosti třetí osoby za škodu, neboť škoda mu zatím nevznikla; samotná existence pohledávky věřitele vůči dlužníku ani soudní rozhodnutí o povinnosti dlužníka zaplatit dluh není totiž skutečnou škodou ani ušlým ziskem.). Mezi uvedeným tvrzeným porušením smluvní povinnosti a škodou je příčinná souvislost, neboť kdyby žalobkyně neoprávněně neodmítla žalovanému dodávat tepelnou energii dle smlouvy, nemusel by vynaložit náklady na montáž jiného topného systému.

58. Námitku žalobkyně, že přes všechna její upozornění a výzvy k zajištěné nového zdroje tepla měl žalovaný zůstat nečinný, protože si nemohl být jistý, zda žalobkyně skutečně přestane od [datum] plnit, a proto si škodu způsobil sám, považuje odvolací soud za nemravnou (korektiv prostřednictvím ochrany dobrých mravů se uplatňuje ve vztazích řídících se obch. zák.). Pomine-li odvolací soud, že žalobkyně si vybrala pro ukončení dodávek tepla právě zimní období, tak sama tím připouští, že až do [datum] nebylo zřejmé, zda skutečně přestane teplo dodávat, což jen podtrhuje závěr soudů o platnosti smlouvy. Spekulace žalobkyně o tom, zda lze za škodu považovat plánované náklady, ačkoliv není jisté, zda bude nutný nový zdroj vytápění, jsou nadto zcela hypotetické, neboť v tomto případě není pochyb, že skutečně od [datum] žalobkyně dodávku tepla ukončila.

59. S ohledem na obranu žalobkyně odvolací soud zvažoval, zda se žalobkyně mohla vyvinit z povinnosti nahradit škodu tím, že žalovanému s předstihem sdělila, že své smluvní povinnosti od [datum] plnit nebude, protože si požádala o zrušení licence. Nutno podotknout, že uvedený důvod pro neplnění povinnosti ležel čistě v rukách žalobkyně a nejednalo se tak o překážku, která by jí ve smyslu § 377 obch. zák. bránila v plnění smluvních povinností. Pokud by byl přijat výklad, že oznámení dlužníka o tom, že nebude plnit, protože se mu plnit nechce, bylo způsobilé zabránit věřiteli, aby se domohl náhrady škody, jednalo by se o výklad absurdní. Navíc i z tohoto oznámení vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného, aby si zajistil jiný zdroj vytápění, a tak ani oznámení o hrozící škodě nemohlo zmírnit škodu žalovaného spočívající právě v nákladech na zajištění jiného zdroje tepelné energie.

60. K námitce žalobkyně, že si žalovaná měla u soudu podat žalobu a návrh na předběžné opatření, aby si zajistila smluvní plnění ze strany žalobkyně, odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem sporu byla dodávka tepelné energie do bytového domu a že žalovanému rozhodně nepostačoval exekuční titul, ale potřebovala právě tepelnou energii (a to též s ohledem na zimní období). Tato argumentace žalobkyně však je založena na myšlence, že žalobkyni by bylo možno takovou povinnost soudem uložit i přes absenci licence (zamítnutí žaloby by totiž ani žalobkyně nemohla považovat za zajištění tepla), což rovněž znevažuje námitky žalobkyně o nemožnosti plnění. Navíc z citovaného ustanovení vyplývá, že právo volby, zda bude požadovat odškodnění v penězích, anebo uvedení v předešlý stav, náleží věřiteli (zde žalovanému).

61. Pokud žalobkyně uvádí, že žalovaný si nemusel zařizovat vlastní kotelnu, ale mohl žádat o dočasné dodávky nad rámec licence od jiného dodavatele, tak odvolací soud poukazuje na to, že takové řešení bylo závislé na rozhodnutí [název] a navíc uvedené dočasné řešení rozhodně nebylo způsobilé odstranit újmu žalovaného. Ani odvolacímu soudu pak není zřejmé, proč by měl žalovaný za platnosti a účinnosti smlouvy o dodávce tepla uzavírat na stejný předmět plnění (ale jen na omezenou dobu) další smlouvu. I kdyby takovou smlouvu uzavřel, nedošlo by k zániku smluvních povinnosti žalobkyně a ani k zániku povinnosti k náhradě škody pro porušení smluvních povinností.

62. Pokud žalobkyně vznáší otázku přiměřenosti nákladů nového zdroje tepla, tak v kulisách tohoto případu jde jen o to, zda částka ve výši [částka] byla přiměřená nákladům na zhotovení nového zdroje tepla. To, že nový zdroj tepla pro bytový dům nelze za cenu nižší než [částka], navíc odvolací soud považuje za obecně známou skutečnost (§ 121 o. s. ř., o čemž účastníky odvolací soud poučil při jednání dne [datum]), ostatně ani žalobkyně netvrdila že byla schopna pořídit pro žalovaného nový zdroj tepla za cenu nižší než [částka]. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že další dokazování je zcela nadbytečné, neboť žalobkyně žádné konkrétní námitky nevznesla a její obrana tak zůstala jen zcela obecná a přesahující rámec tohoto řízení.

63. Pokud žalobkyně tvrdí, že se zvýšila hodnota domu, tak pomíjí, že žalovaný není vlastníkem domu, takže pořízení kotelny nemělo na jeho majetkovou strukturu žádný vliv. Jedná se navíc jen o zcela obecné konstatování, které nemůže zpochybnit závěr soudu o výši pohledávky uplatněné k zápočtu. Proto se také odvolací soud nezabýval obranou žalovaného, že žalobkyně na svých webových stránkách tvrdí opak, než uvádí v tomto řízení. To, že existuje další soudní spor mezi účastníky, pak nemá vliv na rozhodování v této věci, účastníkům lze jen doporučit, aby se pokusili o narovnání svých vztahů.

64. Odvolací soud nerozumí námitce, že žalovaný nemá právo na náhradu škody, protože po výzvě žalobkyně, že si má žalovaný zajistit nový zdroj tepla, již žalobkyni zpětně neinformoval, že tak učiní. Podání takové informace nemohlo ovlivnit ani vznik škody, ani její výši, pro žalobkyni by takové sdělení nemělo žádný informační přínos, ze zákona pak žádná taková povinnost pro poškozeného a liberační oprávnění pro škůdce nevyplývá. Pokud však žalobkyně avizuje, že byla připravena poskytnout žalovanému pomoc při zajištění vlastního zdroje tepla, tak odvolacímu soudu není jasné, proč se jí zdráhá poskytnout nyní (alespoň ve výši, kterou považuje za adekvátní).

65. K hypotetickému příkladu uváděnému žalobkyní navázanému na předpoklad, že by žalobkyně i po [datum] dodávala teplo žalovanému a současně měl žalovaný zajištěn nový zdroj vytápění, odvolací soud dodává, že soudy v řízeních a rozhodnutích neřeší hypotetické situace, o kterých ví, že nenastaly. Rozhodování soudů vychází ze zjištěného skutkového stavu, přičemž v posuzovaném případě bylo zjištěno protiprávní jednání žalované, vzniklá škoda i příčinná souvislost mezi nimi. Zabývat se otázkou, jak by soud posoudil požadavek žalovaného na náhradu škody, i kdyby se žalobkyně nedopustila protiprávního jednání, tak nemá praktický přínos a je to zcela nadbytečné.

66. Námitka, že smlouva mezi žalobkyní a žalovanou zanikla odmítnutím žalovaného uzavřít smlouvu na stejný předmět na dobu 3 měsíců s jiným dodavatelem, nemá oporu v platném právu. Zákon takový případ zániku smlouvy nezná a účastníci si jej nad rámec zákonné úpravy nedojednali.

67. Právo žalobkyně na zaplacení ceny tepla tak zaniklo započtením ze dne [datum] (§ 358 obch. zák. a § 580 obč. zák.), jak správně uzavřel obvodní soud. Odvolací soud proto rozsudek v napadeném rozsahu postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil, když proti výroku o nákladech řízení stran jejich účelnosti či výpočtu žádné námitky vzneseny nebyly a odvolací soud žádné pochybení neshledal (výrok I).

68. K námitce žalobkyně, že soud měl zohlednit to, že žaloba byla podána po právu a až v průběhu řízení došlo k zániku pohledávky započtením, odvolací soud uvádí, že pokud by žalobkyně reagovala procesně adekvátním způsobem (tj. vzala žalobu zpět pro chování žalované), tak by jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení dle § 146 odst. 1 o. s. ř. Protože však na své žalobě setrvala a řízení skončilo zamítnutím žaloby, postupoval obvodní soud správně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.; jedná se však jen o důsledek procesní taktiky žalobkyně.

69. O nákladech odvolacího řízení (výrok II) rozhodl soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., účelné náklady žalovaného tvoří náklady na zástupce z řad advokátů, tj. odměna [částka] dle § 7 AT určená z tarifní hodnoty [částka] (§ 8 odst. 1 poslední věta AT) za každý ze 2 účelných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu), 2 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT, náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 AT ve výši 8 x [částka] a náhrada cestovních výdajů v souvislosti s jednáním odvolacího soudu (použitý vůz Toyota Yaris, vzdálenost [právnická osoba] – [adresa] a zpět 300 km, průměrná spotřeba vozu 4,9 l/100 km, cena benzínu [částka]/l) dle § 13 odst. 5 AT ve spojení s vyhláškou č. 398/2023 Sb. ve výši [částka] (požadavek na [částka] tedy neodpovídá právním předpisům, na které žalovaný odkázal, aniž jinou výši nákladů jakkoliv dokládal). Účelné náklady žalovaného v odvolacím řízení tak činí [částka].

70. Při aplikaci § 142 odst. 1 o. s. ř. soud nemůže rezignovat na zkoumání účelnosti jednotlivých úkonů provedených advokátem, odvíjí-li se výše odměny a hotových výdajů takového zmocněnce právě od počtu provedených úkonů. Za účelné lze považovat toliko takové úkony advokáta, které byly potřebné (nezbytné) k účelnému uplatnění nebo bránění práva v konkrétně projednávaném případě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud pak neshledává za účelný úkon právní služby doplnění vyjádření k odvolání, které bylo soudu doručeno až bezprostředně před jednáním, neboť toto své doplnění žalovaný mohl přednést při jednání, kterého se rovněž zúčastnil, navíc se částečně jednalo o opakovaní téhož, případně nadbytečný návrh na doplnění dokazování, kterému soud nevyhověl.

71. Odvolací soud rovněž nepřiznal žalované náhradu ušlého výdělku předsedkyně výboru žalovaného u jednání odvolacího soudu, neboť žalovaný přes poskytnutou lhůtu k vyúčtování nákladů řízení nedoložil to, že by paní Skřivanová zaměstnána nebo podnikala a dosahovala alespoň minimální mzdy. Nesplnění podmínek pak nelze obcházet tím, že účastník vyčíslí náklady v marginální výši.

72. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění náhrad nákladů řízení žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení