25 Co 346/2024 - 82

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [název], [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. července 2024, č.j. 46 C 60/2024-54, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení (I) a v zamítavém výroku o věci samé co do částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení (II) potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé co do úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (I) mění tak, že žaloba o úrok z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] se zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se v zamítavém výroku o věci samé (II) co do úroku z prodlení částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] potvrzuje a co do částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Ve zbytku ([částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] za den [datum] (pozn. odvolacího soudu: správně má být [datum]) a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) soud žalobu zamítl žalobu (výrok II). Žalované uložil zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] (resp. tuto výši specifikoval jen v bodě 35. odůvodnění) do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka].

3. Žalovaná uvedla, že došlo k porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, za což žalobkyni již před zahájením řízení vyplatila [částka], což považuje za adekvátní okolnostem případu (zejména tomu, že právní předchůdce žalobkyně vedl několik řízení se stejným skutkovým základem).

4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Žalovaná ve stanovisku ze dne [datum] dospěla k závěru, že celková délka odškodňovaného řízení byla nepřiměřená a vyplatila žalobkyni z tohoto titulu [částka], když zadostiučinění zejména snížila o již poskytnuté zadostiučinění [částka], vyplacené žalobkyni za újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. O odškodnění újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] rozhodoval Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka]).

5. Obvodní soud v bodě 7. odůvodnění podrobně rozepsal průběh odškodňovaného řízení a shrnul, že původní žalobce (tj. manžel žalobkyně) se žalobou z [datum] domáhal o určení vlastnického práva 1. žalované k bytové jednotce, u níž je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník 2. žalovaný. Nejprve soud rozhodoval o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků (zaplacen [datum]). Usnesením ze dne [datum] (PM [datum]) soud na návrh 1. žalované přerušil řízení postupem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do skončení řízení zahájeného rovněž manželem žalobkyně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady první žalované ze dne [datum], na základě kterého došlo k převodu vlastnického práva k jednotce z 1. žalované na 2. žalovaného. Manžel žalobkyně zemřel [datum], o dědické řízení bylo pravomocně skončeno [datum]. Městský soud rozhodl dne [datum] o pokračování s [tituly před jménem] T. P. na straně navrhovatele, resp. usnesením ze dne [datum] změnil rozhodnutí ze dne [datum] tak, že po odpadnutí důvodu pro jeho přerušení bude v řízení nadále pokračováno se synem žalobkyně a s žalobkyní jako právními nástupci manžela žalobkyně na straně navrhovatele (právní moc dne [datum]). O pokračování v řízení po odpadnutí důvodů, které vedly k přerušení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. soud formálně nerozhodoval, ale průběžně zjišťoval stav v řízení sp. zn. [spisová značka] (pravomocně skončeno [datum]) a dalších souvisejících řízení (tj. sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] a [spisová značka]). Všechna řízení byla zahájena manželem žalobkyně a důvodem bylo určení výše vypořádacího podílu při vystoupení ze společnosti [právnická osoba], tj. v odškodňovaném řízení 1. žalované. V řízení sp. zn. [spisová značka] se tamní účastníci při jednání dne [datum] dohodli, že se pokusí o smírné řešení a v posuzovaném řízení pak soud monitoroval průběh mimosoudního jednání. Dne [datum] soud nařídil jednání na den [datum], které se nekonalo z důvodu na straně soudu. Dne [datum] první žalovaná navrhla přerušení řízení dle § 110 o. s. ř., o čemž soud rozhodl se souhlasem ostatních účastníků dne [datum]. Dne [datum] vzali navrhovatelé žalobu zpět a soud řízení postupem dle § 96 o. s. ř. zastavil (právní moc dne [datum]).

6. Soud prvního. stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1, § 13 odst. 1, § 15 odst. 2 a § 31a odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/.

7. Celkovou dobu řízení prvostupňový soud vypočetl na 11 let (od zahájení řízení [datum] do právní moci usnesení o zastavení řízení [datum]).

8. Obvodní soud shledal období nečinnosti od [datum] do [datum] (tj. rozhodování odvolacího soudu o odvolání žalobce proti usnesení o neosvobození od soudních poplatků), dále od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum]. S ohledem na tuto nečinnost shledal délku řízení nepřiměřeně dlouhou.

9. Dále se zabýval formou satisfakce za újmu vzniklou nepřiměřenou délkou řízení a vyložil, že konstatování porušení práva by bylo nedostatečné a že je na místě přiznat satisfakci v peněžní formě. K výši této satisfakce poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu i Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), podle které ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám.

10. Pokud jde o výpočet, vycházel obvodní soud především ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], [spisová značka] (dále jen „Stanovisko“) a zdůraznil, že paušální částka uvedená ve Stanovisku byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP i ve vztahu k odškodněním aktuálně poskytnutým ve světle poměrů České republiky; není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, inflace či jiných ekonomických ukazatelů, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Akcentoval to, že při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

11. Protože odškodňované řízení bylo přerušeno od [datum] do [datum] postupem dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., poukázal na nutnost zkoumat přiměřenost délky řízení sp. zn. [spisová značka]. Do celkové doby řízení se započítává i doba přerušení řízení, ale pro dobu souběžného průběhu (zde od [datum] do [datum]) se pro účely odškodnění považují za řízení jediné, kdy újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Protože odškodňované řízení bylo přerušeno do skončení vedlejšího řízení, byla újma žalobkyně v daném období soustředěna toliko na řízení vedlejší, na kterém mělo rozhodnutí v odškodňované věci záviset. Soud proto v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část naříkaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), tj. v řízení sp. zn. [spisová značka]. Na odškodněnou část vedlejšího řízení připadá doba od [datum] (kdy bylo naříkané řízení pravomocně přerušeno) do [datum], do data, do kterého bylo vedlejší řízení odškodněno v řízení sp. zn. [spisová značka], proto za toto období žalobkyni zadostiučinění za zde odškodňované řízení nenáleží.

12. K požadavku žalobkyně na přezkum správnosti přerušení řízení obvodní soud dodal, že manžel žalobkyně měl podat opravný prostředek proti rozhodnutí o přerušení řízení, nebo navrhnout pokračování v řízení. Nelze však zpětně tvrdit, že řízení nemělo být přerušeno, když se strana žaloby tento stav nepokusila nijak zvrátit, jedná se o zpětně dovozený závěr s ohledem na výsledek řízení, do kterého bylo projednávané řízení přerušeno.

13. Soud tak žalobkyni přiznal zadostiučinění za období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], celkem tedy za 4 roky a 8 měsíců. Základní částka zadostiučinění za dosud neodškodněnou část řízení v trvání 4 let a 8 měsíců činí částku [částka] (3x15 [částka] + 10x1 [částka], pozn. soud správně počítal 8 x [částka], i když činitel uvedl špatně).

14. K jednotlivým zákonným kritériím obvodní soud uvedl, že posuzované řízení bylo složitější po skutkové i procesní stránce a z tohoto důvodu soud základní částku snížil o 15 %. Manžel žalobkyně se domáhal určení vlastnictví k bytové jednotce, která byla původně ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Manžel žalobkyně podal u Městského soudu v Praze několik žalob, které spolu vzájemně souvisely, a to pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]. Soud se tak v posuzovaném řízení musel vypořádat i s navazujícími řízeními. Za tímto účelem bylo následně řízení taktéž přerušeno, když otázka platnosti rozhodnutí valné hromady, na základě kterého došlo k převodu naříkané bytové jednotky, byla řešena v samostatném řízení. Soud následně v pravidelných intervalech zjišťoval důvody trvání přerušení řízení. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy o osvobození manžela žalobkyně od soudních poplatků. Ve věci samé nebylo rozhodnuto.

15. Ke kritériu postupu soudu v řízení obvodní soud konstatoval, že došlo k bezdůvodné nečinnosti od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], zejména však po [datum], kdy odpadl důvod přerušení řízení a soud jen činil úřední záznamy o průběhu snahy účastníků o mediaci v řízení sp. zn. [spisová značka], aniž řízení přerušil, proto základní částku navýšil o 20 %.

16. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela.

17. K hledisku významu řízení pro žalobkyni obvodní soud uvedl, že typově se jednalo o řízení se standardním významem řízení (určení vlastnického práva 1. žalovaného, výsledkem nemohlo být přiznání podílu na zpeněžování). Protože však manžel žalobkyně byl v době zahájení řízení osobou pokročilejšího věku a navíc [podezřelý výraz] a rovněž žalobkyně je vyššího věku, zohlednil soud tyto skutečnosti navýšením základní částky o 5 % (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). K požadavku na zvýšení satisfakce, protože ze strany žalované v původním řízení docházelo k útokům na stranu žaloby, obvodní soud poukázal na to, že příčinou útoků nebyla nepřiměřená délka řízení, ale animozita mezi účastníky posuzovaného řízení, která zde byla přítomna ještě před zahájením posuzované věci. Již manžel žalobkyně zevrubně popisoval diskriminační chování strany žalované vůči jemu jakožto minoritnímu společníkovi společnosti [právnická osoba] Z důvodu sdílení újmy se synem (jako dalším žalobcem v odškodňovaném řízení) snížil soud satisfakci o 5 %.

18. Základní částku [částka] tak soud modifikoval o mínus 15 % za složitost věci, o plus 20 % za postup soudu, o plus 5 % za zvýšený význam daný věkem žalobkyně a jejího manžela a o mínus 5 % za sdílení újmy, tj. nárok žalobkyni činí [částka]. Protože žalovaná již plnila [částka], přiznal soud žalobkyni zbývajících [částka] s úrokem z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 1970 o. z. ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk, s tím, že v prodlení se žalovaná ocitla až [datum] (výrok I); ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10). Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), za 3 úkony právní služby (ale vypočetl jen 2 úkony: převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby) ve výši [částka] za úkon (z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) AT), 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á [částka] dle § 13 AT, celkem [částka]. Platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III).

20. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

21. Proti tomuto rozsudku podali včas přípustné odvolání oba účastníci.

22. Žalovaná se odvolala do vyhovujícího výroku a do nákladového výroku. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne zcela. Zopakovala své dosavadní procesní stanovisko i argumentaci. Žalovaná považuje navýšení o 20 % za postup soudu za nadsazené, protože v hodnocení období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] soud nezohlednil, že hlavním důvodem podání žalob bylo dohodnutí výše vypořádacího podílu manžela žalobkyně v případě vystoupení z první žalované, o čemž se účastníci v řízení [spisová značka] dohodli mimosoudně jednat; doba jejich jednání byla prodloužena z důvodu pandemie Covid 19. Vyčkávání soudu tak bylo zcela se zásadou procesní ekonomie a požadavek na formální přerušení řízení ryzí formalizmus. Období 5 měsíců rozhodování o odvolání manžela žalobkyně proti rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků nelze považovat za průtah odůvodňující tak razantní navýšení. Žalobkyně (resp. její manžel) podal větší množství žalob, aby vyvinul tlak na první žalovanou, aby došlo k dohodě o výši vypořádacího podílu. Žalobkyně tak po dobu jednání o smíru zahrnujícího všechna neskončená řízení nemohla být v nejistotě ohledně výsledku odškodňovaného řízení, neboť vědomě o jeho výsledku jednala, což soud nezohlednil. Pokud jde o sdílení újmy, měl soud přistoupit ke snížení částky ve stejném rozsahu jako Městský soudu v Praze v rozsudku č. j. [spisová značka], tj. o 10 %. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že soud byl dlouhodobě nečinný, vůbec nekonal a nechránil práva právního předchůdce žalobkyně, který v průběhu řízení zemřel, ani žalobkyně. Nečinnost soudu nedávala žalobkyni ani žádnou naději do budoucna, čímž byla žalobkyně donucena uchýlit se k mimosoudnímu řešení celé věci. Jediné, co soud činil, byly úřední záznamy, které ale nedával žalobkyni na vědomí. Žalobkyně je pak smutná z toho, jak právě žalovaná obrací kauzalitu toho, proč bylo zahájeno tolik řízení. Žaloba byla podána, protože manžel žalobkyně věřil, že soud věc sp. zn. [spisová značka] v rozumné době vyřeší. Mimosoudní jednání účastníků soudu nebránilo jednat, případně činit alespoň nějaké úkony. Frustrace nečinnosti žalobkyně z míry nečinnosti soudu dosáhla nadkritické úrovně. Mnohem výhodnější by pro žalobkyni bylo, pokud by soud normálně fungoval a vyřešil spor v přiměřené době, než dohoda vynucená na žalobkyni argumentacím, že soud ještě vůbec nezačal a bude trvat minimálně dalších 10 let a stát žalobkyni víc a víc peněz, manžel se konce ani nedočkal. Základní částku [částka] za rok považuje žalobkyně za nedostatečnou s ohledem na svůj věk a znehodnocení peněz inflací.

23. Žalobkyně se odvolala proti zamítavému výroku a navrhuje, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví. Odkázala na argumentaci ve svých předchozích podáních. Základní částku [částka] za rok považuje žalobkyně za nespravedlivě nízkou, protože podle statistické ročenky je průměrná délka civilního řízení v ČR 1-2 roky a posuzované řízení probíhalo několikanásobně déle; žalobkyni je v současné době 81 let, inflace dosáhla extrémních hodnot. Zcela nesprávný je závěr soudu o nutností snížit základní částku pro složitost o 15 %. Řízení totiž bylo skutkově jednoduché, nebylo třeba provádět výslechy svědků ani znalecké posudky, resp. soud za 10 let neprovedl ani jediný důkaz, nenařídil ani jedno jednání a výlučně soud dobu řízení uměle prodlužoval. Složitost právního posouzení byla rovněž jednoduchá, existovala již ustálená judikatura. Pokud jde o procesní složitost, tak soudy rozhodovaly jen o žádosti o osvobození od soudních poplatků a pokračování v řízení při smrti účastníka, což jsou standardní rozhodnutí s minimální složitostí, stejně jako další ojedinělé procesní úkony. Dle žalobkyně byl kritérium složitosti řízení mělo vést k navýšení odškodnění. Vysoký věk žalobkyně byl zohledněn nedostatečně. Tím, že soud vychází stále ze stejné základní částky, tak dochází k diskriminaci vůči žadatelům, kteří žádají o náhradu nemajetkové újmy později. Poukazuje na znehodnocování peněz a statistické údaje a dovozuje, že reálné snižování odškodnění určitě nebylo záměrem zákonodárce, vypočítává, že základní částka by se měla pohybovat v rozmezí [částka] ročně. Navýšení odškodnění o 20 % nevystihuje extrémně dlouhotrvající nečinnost soudu. Zejména však vytkla, že řízení vůbec nemělo být přerušeno a nebylo vůbec nutno čekat na skončení řízení [spisová značka]. Soud měl i bez rozhodnutí o ohledně platnosti usnesení valné hromady posoudit, zda byly splněny podmínky § 135 a § 196a obch. zák. při darování bytové jednotky z majetku s. r. o. na společníka a jednatele, tj. zda k darování bytu v hodnotě cca [částka]. Kč došlo za podmínek obvyklých v obchodním styku. Obvodní soud tak pochybil v tom, že se důvodností přerušení řízení vůbec nezabýval, a proto chybně nezahrnul dobu přerušení do celkové doby řízení. Nadto soud vinu za nesprávně přerušené řízení klade manželovi žalobkyně a jen z důvodu nepodání odvolání důvodnost přerušení nepřezkoumal. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že za přiměřené zadostiučinění považuje již přiznanou částku. Přiznání základní částky [částka] ročně považuje za přiměřené a soudem řádně odůvodněné. Ohledně námitky inflace odkázala na hojnou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu.

24. Odvolací soud přezkoumal napadené výroky rozsudku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že jen odvolání žalobkyně je opodstatněné.

25. Odvolací soud si je vědom nedostatků písemného vyhotovení rozsudku (ve výroku II je nesprávně uvedeno datum [datum], namísto správného [datum], ve výroku III není uvedena konkrétní částka, výrok I je v přímém rozporu s odůvodněním počátku prodlení žalované v bodě 33. odůvodnění, chyby v číslech, usnesení sp. zn. [spisová značka] vydal vrchní soud a nikoliv městský soud), avšak má za to, že žádná chyba (a to ani všechny ve svém souhrnu) nečiní rozsudek nepřezkoumatelným; důsledkem je tak jen nižší přesvědčivost takového rozhodnutí.

26. Samo zamítnutí požadavku na úrok z prodlení za den [datum] předmětem odvolacích námitek nebylo, zůstalo proto stranou zájmu odvolacího soudu (na okraj lze dodat, že z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá správnost zamítavého výroku v této části).

27. Soudem prvého stupně zjištěný skutkový stav ohledně průběhu odškodňovaného řízení odpovídá obsahu spisu, současně nikdo z účastníků proti skutkovým zjištěním soudu v odvolacím řízení nebrojí, proto odvolací soud proto v podrobnostech na skutkové závěry soudu prvního stupně uvedené v písemném vyhotovení napadeného rozsudku v bodě 5 odůvodnění pro stručnost odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení není účelné tyto závěry znovu opisovat (bod 7. odůvodnění prvostupňového rozsudku).

28. Odvolacísoud jen z důvodu přehlednosti ohledně nesporných tvrzení účastníků a vyšším počtu žalob podaných právním předchůdcem žalobkyně u Městského soudu v Praze uvádí následující. V řízení sp. zn. [spisová značka] se manžel žalobkyně úspěšně domáhal určení vlastnického práva společnosti [právnická osoba] k bytům [číslo].V řízení sp. zn. [spisová značka] (tj. „vedlejší řízení“, již odškodněné v řízení sp. zn. [spisová značka]) se manžel žalobkyně domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba] ze dne [datum] a toto řízení bylo přerušeno do skončení dovolacího řízení ve výše uvedením řízení (sp. zn. [spisová značka]). V řízení sp. zn. [spisová značka] (tj. „hlavní řízení“, zde odškodňované) se manžel žalobkyně opětovně domáhal určení vlastnictví vlastnického práva společnosti [právnická osoba] k bytu [číslo], který byl opětovně převeden na společníka. V řízení sp. zn. [spisová značka] se manžel žalobkyně opětovně domáhal určení vlastnictví vlastnického práva společnosti [právnická osoba] k bytu [číslo], který byl opětovně převeden na společníka. V řízení sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], která byla spojena, se manžel domáhal určení vlastnictví vlastnického práva společnosti [právnická osoba] k bytům [číslo]. V řízení sp. zn. [spisová značka] se manžel žalobkyně domáhal určení neplatnosti usnesení valné hromady [právnická osoba] ze dne [datum]. Manžel žalobkyně byl společníkem ve společnosti [právnická osoba] Tato společnost zprivatizovala byty, jejími společníky byly nájemci těchto bytů a manžel žalobkyně. Společnost začala převádět byty na nájemce a manžel žalobkyně proti tomu brojil, neboť se obával, že tím dojde ke snížení jeho vypořádacího podílu.

29. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] (důkaz proveden již obvodním soudem) pak odvolací soud akcentuje, že řízení sp. zn. [spisová značka] trvalo 7 let a 3 měsíce a bylo shledáno nepřiměřeně dlouhé. Odvolací soud vycházel ze základní sazby [částka] ročně (tj. základní částka [částka]). Za složitost snížil základní částku o 10 % (věc probíhala na dvou stupních soudní soustavy a vrchní soud rozhodoval 2x). Z důvodu vyššího věku poškozených (žalobkyně a jejího manžela) základní částku navýšil o 10 %. Za nedůvodné přerušení řízení (do skončení řízení sp. zn. [spisová značka] ve věci dovolání proti usnesení sp. zn. [spisová značka]) v délce 11 měsíců a následnou nečinnost o délce 9,5 měsíce navýšil základní částku o 10 %; za sdílení újmy žalobkyně se synem pak základní částku o 10 % ponížil.

30. Pokud jde o právní hodnocení věci, tak soud prvého stupně použil přiléhavou právní normu v odpovídajícím znění. K otázce přerušení řízení 31. Nejvyšší soud konstatoval, že do celkové doby řízení je v zásadě třeba započítávat i dobu, po kterou bylo řízení přerušeno podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., tedy z důvodu, že probíhá jiné (vedlejší) řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení hlavním. Při posuzování přiměřenosti celkové délky (hlavního) řízení se v takovém případě přihlédne k tomu, zda bylo řízení přerušeno důvodně (zda šlo skutečně o situaci předvídanou ustanovením § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.), a v případě, že ano, zda vedlejší řízení probíhalo po přiměřeně dlouhou dobu. Nejvyšší soud také uzavřel, že v případě, pokud by se ukázalo, že přerušení řízení nebylo (byť třeba jen po část svého trvání) důvodné, vedlo by toto zjištění k závěru, že doba, po kterou bylo posuzované řízení přerušeno (nebo jeho část), je průtahem na straně soudu, který k přerušení přistoupil, ač pro to nebyl důvod, nebo v přerušeném řízení včas nepokračoval (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nepřiměřenost délky vedlejšího řízení a adekvátní odškodnění žalobkyně pak bylo předmětem řízení zakončeného rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka].

32. Obligatorní důvod přerušení řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. by se mohl týkat jen doby od [datum] (kdy zemřel žalobce) do [datum] (kdy skončilo řízení o pozůstalosti). Soud se o smrti původního žalobce dozvěděl až po skončení řízení o pozůstalosti, nutnost přerušení řízení z tohoto důvodu tak ani nenastala (tj. v důsledku smrti manžela žalobkyně k prodloužení řízení nedošlo).

33. Odvolací soud připomíná, že odškodňované řízení bylo přerušeno usnesením ze dne [datum] s odkazem na ust. § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., o pokračování v odškodňovaném řízení nebylo rozhodnuto vůbec, ačkoliv avizovaný důvod pro přerušení řízení odpadl [datum]. (zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne [datum] co do převodu bytu [číslo] a současně sdělil, že i když je dán souhlas valné hromady, tak převod může být uskutečněn jen za podmínek obvyklých v obchodním styku a tato otázka nemůže být posuzována v řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady).

34. Podle § 196a odst. 1 poslední věta obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.

35. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že obě podmínky (tj. souhlas valné hromady i splnění podmínek obvyklých v obchodním styku) musí být splněny současně. Existence souhlasu nebyla sporná, neboť manžel žalobkyně (a poté žalobkyně) se ve vedlejším řízení domáhala určení neplatnosti tohoto usnesení. Splnění této podmínky však mohlo odpadnout, pokud by příslušný soud shledal usnesení valné hromady neplatné (případně nicotné), čímž by se soud nemusel zabývat otázkou splnění podmínek obvyklého obchodního styku nemusel vůbec zabývat. Soud řízení tak přerušil do rozhodnutí soudu o žalobě na rozhodnutí o platnosti usnesení valné hromady důvodně. Účelnost přerušení řízení nelze posuzovat výlučně z pohledu znalosti toho, jak vedlejší řízení skončilo. Vedlejší řízení totiž skončilo zamítnutím žalobního požadavku a konstatováním, že i když je dán souhlas valné hromady, tak převod může být uskutečněn jen za podmínek obvyklých v obchodním styku, přičemž tato otázka nemůže být posuzována v řízení o vyslovení neplatnosti valné hromady (usnesení Vrchní soud [město] sp. zn. [spisová značka]). Aktuální hodnocení přerušení řízení jako nedůvodného tak vychází právě až z výsledku vedlejšího řízení, tzv. pohled generála po bitvě.

36. Námitka žalobkyně, že soud nesprávně nezohlednil dobu přerušení do celkové doby řízení, není důvodná, obvodní soud výslovně uvedl, že se doba přerušení řízení do celkové doby řízení započítává. Tento závěr pak koresponduje s tím, že určil celkovou dobu řízení na 11 let.

37. Při stanovení výše zadostiučinění se pak zohlední, že obě řízení (přerušené hlavní řízení i řízení vedlejší) je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Dobu tohoto souběhu (od [datum], kdy nastala právní moc usnesení o přerušení řízení, do [datum], kdy konečné rozhodnutí ve vedlejším řízení nabylo právní moci) obvodní soud posoudil zcela správně. Právní posouzení věci 38. Podle § 31a odst. [právnická osoba] Odpšk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

39. Ustanovení § 31a odst. 2 OdpŠk je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Smyslem poskytnutí zadostiučinění podle § 31a odst. 2 OdpŠk je kompenzace nemajetkové újmy, která poškozenému v důsledku nesprávného úředního postupu vznikla. Nemajetková újma sama je subjektivní kategorií obtížně definovatelná, objektivně komplikovaně vyjádřitelnou a o to složitěji prokazatelnou. Právo na přiměřenou náhradu/zadostiučinění za nemajetkovou újmu nemá exaktní podstatu a že nemůže být nikdy dokonale bezezbytku ve smyslu úplné restituce naplněno. Spravedlivé a rozumné vypořádání záleží na individuálním zhodnocení toho, v čem poškozeným tvrzená újma ve vztahu k němu spočívá, v jaké zadostiučinění ve smyslu reparačními jí odpovídá; nemajetková újma obvykle spočívá v navození psychicky negativních stavů, v dopadech do společenské pověsti a cti poškozeného. Evropský soud pro lidská práva opakovaně rozhodl, že přiměřenost délky soudního řízení je třeba hodnotit s ohledem na složitost věci, chování stěžovatele, postup vnitrostátních orgánů a rovněž podle toho, co je pro stěžovatele v řízení v sázce (rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [název], [číslo], § 66 a v něm obsažený odkaz na rozsudek ve věci [název] [velký senát], č. 30979/96, § 43, ESLP 2000-VII) a jen po zohlednění těchto kritérií, (která odpovídají kritériím § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk) pak umožňuje učinit závěr o tom, zda v konkrétní věci bylo či nebylo porušeno právo na její projednání v přiměřené lhůtě. Platí přitom, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. rozsudek ESLP ve věci Metzová proti České republice ze dne [datum], [číslo], § 27).

40. Závěr obvodního soudu o délce odškodňovaného řízení 11 let je zcela správný. K jednotlivým kritériím pak odvolací soud uvádí, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i na závěru o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a mnoha dalších).

41. Prvním ze zákonných kritérií (§ 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk) je složitost řízení. Složitost řízení je dána jednak počtem instancí, které jsou do řízení zapojeny a jednak ve složitosti řízení jako takové (tj. procesní nebo hmotněprávní) – srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba], 2019, s. 282., shodně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další.

42. V tomto případě nebylo vydáno ani jedno rozhodnutí ve věci samé, dvě instance rozhodovaly jen o žádosti o osvobození od soudních poplatků. Prvostupňový soud nadto rozhodoval jen o přerušení řízení, procesním nástupnictví a zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby, doručování nebylo spojeno se žádnými obtížemi. Je lhostejné, má-li být na základě podaného opravného prostředku řešena otázka týkající se rozhodování věci samé, nebo i jen otázka procesní, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], vyslovil, že důvod a obsah přezkumu vyšším soudem tu není podstatný, neboť i řešení procesních otázek má vliv na posuzovanou složitost řízení a tudíž jeho celkovou délku. Z pohledu instanční i procesní složitosti je tak nutno na řízení pohlížet jako na standardní. Pokud jde o hmotněprávní složitost, tak odškodňované řízení s ohledem na jeho předmět obecně nelze považovat za simplexní, byť se jedná o běžný spor pro specializovaný úsek krajského soudu. S ohledem na to, že řízení nepokročilo ani do fáze zahájení dokazování, tak odvolací soud z obsahu spisu nedovodil důvody, pro které by mělo být po hmotněprávní stránce složitější nebo jednodušší než v jiných obdobných věcech. Závěr o složitosti řízení se projevuje tak, že toto kritérium vliv na úvahy o přiměřenosti délky řízení nemá.

43. Druhým z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) je jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Žalobkyně (ani její právní předchůdce) nikdy nevyužila žádného prostředku k odstranění tvrzených průtahů, avšak poškozenému nelze přičítat k tíži, že nevyužil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. K tomu odvolací soud dodává, že bylo povinností soudu činit úkony směřující k vyřízení věci a po účastnících řízení nelze požadovat, aby soud urgovali, aby se jejich věcí zabýval. Je úkolem státu zorganizovat své soudnictví způsobem, který zaručí, že právo účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě nebude porušováno.

44. S ohledem na uzavření mimosoudní dohody nelze počínání účastníků při mimosoudním jednání považovat za obstrukci, naopak k uzavření dohody skutečně došlo. Tato skutečnost měla nepochybně výrazný pozitivní účinek na délku řízení, neboť došlo ke skončení řízení zastavením pro zpětvzetí žaloby a nikdo z účastníků se proti tomuto rozhodnutí neodvolal.

45. K poukazu na prodloužení řízení v důsledku pandemie odvolací soud dodává, že ani vyšší moc (zde v podobě pandemie COVID-19) sama o sobě nevylučuje nástup objektivní odpovědnosti státu za škodu či nemajetkovou újmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

46. Otázka, zda poškození přispěli k celkové délce původního řízení tím, že se proti jeho přerušení nebránili odvoláním, nebo že nenavrhovali, aby v řízení bylo pokračováno, pak může být hodnocena rovněž v rámci posouzení jednání účastníka řízení, kterým k nepřiměřené délce řízení přispěl, avšak pouze tehdy, je-li od počátku zjevné, že důvod přerušení původního řízení nemůže být naplněn (otázka, pro jejíž zodpovězení ve vedlejším řízení bylo původní řízení přerušeno, není ve vedlejším řízení vůbec řešena) nebo vyjde-li nemožnost naplnění důvodu přerušení původního řízení dodatečně najevo (např. ve vedlejším řízení dojde ke změně jeho předmětu a rozhodnutí v něm vydané již nemůže sloužit jako podklad pro rozhodnutí v řízení původním) a poškozený, ačkoliv si této skutečnosti musel být vědom, se proti přerušení řízení nebránil, resp. pokračování původního řízení nenavrhl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zde lze uvést, že pokud by v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady soudy žalobě vyhověly, tak by odpadla nutnost zkoumat v odškodňovaném řízení to, zda k převodu bytu došlo za obvyklých obchodních podmínek. Nejednalo se tedy o řízení, které by bylo zcela mimoběžné s předmětem odškodňovaného řízení a soud by kladl na účastníky nepřiměřené nároky, pokud by je sankcionoval za to, že při pochybnostech o skutečném přínosu rozhodnutí ve vedlejším řízení neiniciovali pokračování v řízení, zejména když k tomuto závěru nedospěl ani soudce - profesionál. Dále pak odvolací soud nevidí důvod, proč by měl být právě účastník penalizován za to, že po [datum] soud nerozhodl z vlastní iniciativy o pokračování v řízení, neboť soud o důvodech pro pokračování věděl (viz odůvodnění usnesení z [datum], kde soud účastníkům sděloval, proč v řízení nepokračuje). Je to právě soud, kdo je odpovědný za řádný a bezprůtahový průběh řízení. V tomto případě se pak jednalo o specializovanou obchodní agendu obsluhovanou specializovaným soudcem, který měl nepochybně lepší předpoklady než žalobkyně (právní laik seniorského věku, do řízení vstoupila jako právní nástupce manžela), aby zvážil další postup ve věci.

47. Odvolací soud tak uzavřel, že toto kritérium výraznější vliv na délku řízení nemělo.

48. Třetím z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je postup orgánů veřejné moci během řízení který by měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci (v souladu s čl. 38 bod 2 Listiny základních práv a svobod). Ten je v případě soudů v občanskoprávním řízení definován maximou stanovenou v § 6 o.s.ř., podle kterého soud v řízení postupuje v součinnosti se všemi účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Dle odvolacího soudu však doba rozhodování vrchního soudu o odvolání (necelých 5 měsíců, od [datum] do [datum]) na délku řízení (11 let) významnější vliv neměla a zejména s ohledem na následné přerušení řízení se v celkové době řízení nijak neprojevila. Navíc dřívější přerušení řízení by pro žalobkyni znamenalo s ohledem na metodu výpočtu nižší relutární satisfakci za odškodňované řízení (viz dále).

49. Zcela zásadní však byl postup městského soudu, který 6 let a 3 měsíce vyčkával na rozhodnutí o jedné z hmotněprávních otázek a především pak to, že ani po skončení vedlejšího řízení nerozhodl o pokračování v řízení a v řízení 3 roky a 8 měsíců řádně nekonal (přerušení řízení dle § 110 o. s. ř. v době, kdy nebylo rozhodnuto o pokračování v řízení přerušeném dle § 109 odst. 2 o. s. ř. nelze považovat za účelný úkon soudu). Usnesení ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nelze považovat za rozhodnutí o pokračování v přerušeném řízení, neboť sám soud ve výroku uvedl, že v řízení bude pokračováno s právními nástupci zesnulého žalobce až po odpadnutí důvodu pro jeho přerušení, což v odůvodnění specifikoval tak, že „řízení [spisová značka] sice bylo skončeno, ovšem ve věci [spisová značka] týchž účastníků, na témže skutkovém základě, bylo řízení ke společnému návrhu účastníků přerušeno. Z tohoto důvodu soud dosud nerozhodl o pokračování řízení [spisová značka] nerozhodl a vyčkává případné dohody mezi účastníky“. Toto vyčkávání je nutno považovat za nedůvodnou nečinnost soudu, které mělo výrazný vliv na délku řízení.

50. Čtvrtým z uvedených kritérií (§ 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) je význam předmětu řízení pro poškozeného. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek ESLP ze dne [datum] ve věci [název], [číslo] a v něm obsažený odkaz na rozsudek ESLP ve věci [číslo] [velký senát], [číslo]), je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Dovolací soud ve své judikatuře opakovaně uvádí, že ve vztahu k významu předmětu řízení pro poškozeného je obecně třeba vyjít z toho, že nejde-li o vyjmenované případy domněnky vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného, je význam předmětu řízení pro něj standardní, což nevede k posílení ani potlačení úvahy o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ani případnému zvýšení či snížení základního odškodnění za ně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zvýšený význam posuzovaného řízená je dán typově v tom smyslu, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná, což však v posuzovaném případě nebylo ani tvrzeno. Jak bylo popsáno – žalobkyně v tomto a jiných řízeních bojovala proti vyvádění majetku s. r.o., kde byla společníkem; jedná se tedy o majetkový spor se standardním významem. Nejistota žalobkyně o tom, jak zde odškodňované řízení dopadne, nadále přetrvávala i po rozhodnutí věci ve vedlejším řízení, neboť to skončilo vysvětlením, že vlastnickým právem ani platností převodu se tamní soud zabývat nemůže.

51. K otázce, zda při vyšším počtu současně vedených řízení je třeba nemajetkovou újmu vzniklou poškozenému považovat za újmu jedinou, nebo za újmu vzniklou mu v každém z namítaných řízení zvlášť, Nejvyšší soud uvedl, že se jedná o několik samostatných újem (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Nadto žalobkyně v tomto případě nemohla na základě rozhodnutí v dříve skončené věci předvídat výsledek odškodňovaného řízení, proto skončení vedlejšího řízení nemělo vliv na význam řízení. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že účelem podání všech zmíněných žalob, byla ochrana společníka před vyvedením majetku ze společnosti na ostatní společníky, aniž by dostal odpovídající vypořádací podíl. V řízení sp. zn. [spisová značka] se proto žalobce domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne [datum], v řízení sp. zn. [spisová značka] vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady ze dne [datum], v řízeních sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka] pak určení vlastnického práva k bytům ve prospěch [právnická osoba] (a to v případě některých bytů opakovaně, neboť po úspěchu manžela žalobkyně znovu došlo k pokusům o převod bytů na společníky). Byť tedy v pozadí každého z řízení byl společný význam (spravedlivý vypořádací podíl), tak každé z řízení bylo jen nutným dílčím prostředkem s částečně samostatným předmětem řízení. Podávání žalob tak byl jen důsledek úmyslného jednání ostatních spoluvlastníků. Animozita vztahů mezi společníky pak nebyla vyvolána odškodňovaným řízením, pokusy o vyvedení majetku zahájení řízení předcházely. Stejně tak nelze dovozovat, že dřívějším skončením řízení by se vztahy zlepšily (stejně tak ani skončením řízení sp. zn. [spisová značka] se vztahy nezlepšily, ostatní společníci podnikli další pokus o vyvedení majetku). Odvolací soud uvedené protichůdné vlivy celkově posoudil tak, že ani uvedený „vyšší“ počet žalob a ani existence v pozadí stojícího společného významu všech těchto řízení a ani nevraživé projevy ostatních společníků vliv na modifikaci základní částky nemají.

52. Význam řízení je pak modifikován i sdílením újmy žalobkyně s jejím synem (druhým právním nástupcem původního žalobce). V tomto směru odvolací soud odkazuje ve smyslu § 13 o. z. na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], který rozhodoval o odškodnění žalobkyně za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou vedlejšího řízení, neboť v tomto řízení nevyšly najevo žádné jiné okolnosti, než byly známy v uvedeném řízení. S ohledem na to, že do řízení po smrti původního žalobce vstoupili jeho dědici, byla jejich újma nesena dvěma osobami, které navíc byly v úzkém rodinném vztahu, což nutně mělo na dopady délkou posuzovaného řízení způsobené útrapy vliv, neboť matka a syn se mohli v jejich snášení vzájemně podpořit. Z tohoto důvodu tak odvolací soud považuje za důvodné základní částku zadostiučinění snížit o 10 %.

53. Dalším typovým hlediskem zvýšeného významu řízení je věk a [podezřelý výraz] účastníka řízení, původní žalobce byl [podezřelý výraz] (soudu bylo známo z žádosti o osvobození od soudních poplatků) a poškozená žalobkyně je rovněž žena vyššího věku (aktuálně 82 let). Z tohoto důvodu zdejší soud navýšil základní částku rovněž o 10 %, stejně jako Městský sodu v Praze v rozsudku sp. zn. [spisová značka] (§ 13 o.z.).

54. K tomu odvolací soud dodává, že dodržení stejných parametrů hodnocení kritérií jako v řízení sp. zn. [spisová značka] je v tomto řízení podstatné i proto, že výpočet zohledňuje relutární satisfakci poskytnutou v uvedeném řízení a jedná se tak díky tomu o rovnocenné hodnoty.

55. Spekulaci žalované o tom, že jednání o mimosoudním vyřízení sporu svědčí o sníženém významu řízení, odvolací soud nepřisvědčil. Žalobkyně si sice „mohla být jista“, že v době mimosoudního vyjednávání nerozhodne, ale tato jistota souvisela spíše s dosavadním průběhem řízení; žádné jednání se neuskutečnilo ani v době, kdy účastníci o smíru nejednali. Úporná snaha žalobkyně o vyřešení věci naopak svědčí o tom, že řízení pro žalobkyně nebylo nepodstatné.

56. Z uvedeného je tak zřejmé, že na celkové délce posuzovaného soudního řízení 11 let se negativně zejména nečinnost prvostupňového soudu. Právě proto odvolací soud uzavřel, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) a že satisfakce formou konstatování porušení práva žalobkyně není dostatečná, jak zcela pregnantně vyložil již obvodní soud (viz též Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] zn. [číslo] publikovaného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

57. Z rozsudku velkého senátu ESLP ve věci [název] lze vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám (srovnej Stanovisko, bod V., rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ze Stanoviska přitom vyplývá, že základní částka [částka] až [částka] za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva (srov. část VI Stanoviska a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). [částka] je přitom částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 128/11) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3350/12).

58. Pokud jde o konkrétní výpočet výše finančního zadostiučinění, s ohledem na nepřiměřenou délku odškodňované části správního řízení, považuje odvolací soud za odpovídající základní částku [částka] za rok a pro první dva roky ve výši 50 % této základní částky. To, že aktuálně řízení v civilních věcech trvá 1 – 2 roky (a to se zohledněním řízení skončených platebními rozkazy), nemá žádnou vypovídací hodnotu průměrné délce řízení v roce 2012. Odvolací soud připomíná, že i první řízení o určení vlastnického práva ke stejnému bytu trvalo déle než 4 roky, takže ani zde odškodňované řízení nelze v této relaci považovat za extrémně dlouhé, i když jeho délka 11 let již navozuje potřebu vycházet z vyšší základní sazby.

59. Ohledně inflace, resp. požadavku na valorizaci základní sazby, žalobkyně nic nového (nad rámec toho, co již bylo vypořádáno rozhodnutími Nejvyššího soudu) neuvádí, proto lze na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto rozsahu plně odkázat. Relevantní pro výši sazby jsou částky, které ukládá ESLP platit státům, a v tomto směrů žalobkyně s žádnou argumentací či důkazy o navýšení odškodňování újmy ze strany ESLP nepřišla. Srov rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka] a tam citovanou judikaturu.

60. Výpočet částky přiměřeného odškodnění podle názoru odvolacího soudu vypadá proto následovně: z odškodňované délky řízení 11 let se neodečítá žádná doba přerušení řízení, proto relevantní délka odškodňovaného řízení pro účely výpočtu činí 11 let násobená částkou [částka] za rok řízení a pro první dva roky však jen v její 50% úrovni (tj. 2 x [částka] + 9 x [částka]), z čehož vychází základní náhrada [částka].

61. Částka, k níž soud dospěje součinem základní částky a celkové doby řízení počítané v letech (příp. měsících), se sice následně upravuje v důsledku působení jednotlivých kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud již shora vysvětlil, že kritéria spočívající v hodnocení složitosti řízení a jednání žalobkyně v odškodňovaném nijak k délce řízení nepřispěla, proto na výpočet konečné částky nemají žádný vliv. V předchozí části odůvodnění odvolací soud rozebral zvýšený význam poškozené vyvolaný jejím věkem, resp. též vyšším věkem a [podezřelý výraz] jejího manžela, z tohoto důvodu proto odvolací soud základní náhradu zvýšil o 10 % a snížení významu v rozsahu sdílené újmy o 10 %. Nejzásadnější příčinou nepřiměřené délky řízení byl postup soudu. Nečinnost soudu je při úvaze o výše odškodnění zohledněna jednak tím, že řízení je právě z tohoto důvodu shledáno nepřiměřeně dlouhým a jednak navýšením základní částky o 30 %. O kritéria modifikovaná částka se tak počítá jako navýšení základní částky [částka] o 30 % (tj. [částka]).

62. Pro určení přiměřeného zadostiučinění z důvodu vyloučení duplicitního odčinění újmy za nepřiměřenou délku vedlejšího i hlavního řízení v době jejich souběhu je třeba z výsledné částky odečíst tu relutární satisfakci, kterou již žalobkyně obdržela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně obdržela [částka], přičemž době souběhu ([datum] – [datum]) poměrně odpovídá částka [částka]. Rozdíl obou částek ([částka] a [částka]) pak činí [částka] a právě tato částka je odpovídající satisfakcí žalobkyni za újmu způsobenou jí nesprávným úředním postupem soudu v odškodňovaném řízení.

63. Odvolací soud dále od uvedené částky odečetl již dobrovolně vyplacenou částku ([částka]), takže oprávněný nárok žalobkyně činí [částka]. Z tohoto důvodu odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé co do přiznané částky [částka] a co do zamítnuté části [částka] potvrdil (§ 219 o. s. ř.) a v rozsahu částky [částka] zamítavé rozhodnutí soudu změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

64. Podle § 15 OdpŠk je stát povinen toliko nahradit škodu do šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Marným uplynutím této lhůty se stát ocitá v prodlení a ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost (sankce) zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (srov. bod 10 Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] [číslo], rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], nebo sp. zn. [spisová značka]. Podle ustálené judikatury poškozená má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnila postupem podle § 14 OdpŠk bez ohledu na to, kdy žalovaná její žádost vyřídila. Z obsahu spisu vyplývá (a mezi účastníky není ani sporné), že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne [datum], žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do [datum] (§ 605 odst. 2 o.z.) a dnem [datum] se tak ocitla v prodlení. Obvodní soud tak rozhodnutí o úroku z prodlení odůvodnil správně, ačkoliv sám výrok rozhodnutí byl chybný, proto obvodní soud rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně prodlení za dobu do [datum] změnil (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

65. Výše úroku z prodlení byla určena podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

66. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto § 224 odst. 1, 2 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. (viz rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tarifní hodnotu [částka] odvolací soud určil podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), odměna za jeden úkon právní služby činí [částka] (§ 7 AT). Zástupce poskytl žalobkyni v řízení před soudem prvního stupně celkem [hodnota] účelné úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem prvního stupně). V odvolacím řízení pak zástupce žalobkyně vykonal rovněž 3 účelné úkony právní služby (odvolání do věci samé, vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání odvolacího soudu), takže odměna zástupce činí [částka]. Dále náklady žalobkyně tvoří náhrada hotových výdajů zástupce ve smyslu § 13 odst. 4 AT [částka] (6 x [částka]) a zaplacený soudní poplatek za žalobu [částka]; její celkové náklady se tak rovnají [částka].

67. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že odvolací soud má za to, že o 12 dnů delší než zákonná lhůta není pro žalobkyni nadměrně zatěžující a neúměrně ji neznevýhodňuje, když úrok z prodlení je jí přiznán až do úplného zaplacení dluhu. Odvolací soud vzal pak v potaz to, že povinnost k plnění je ukládána odvolacím rozhodnutím, které nebývá právní moci již doručením, a dále též specifika plnění ze státního rozpočtu. O místě k plnění nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení