46 C 60/2024 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/1] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 363 617 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 367 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 41 367 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 322 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 363 617 Kč za den 6. 9. 2013 a zákonným úrokem z prodlení z částky 322 250 Kč od 7. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku, která bude vyčíslena v písemném vyhotovení rozsudku, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 363 617 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 6. 9. 2023 do zaplacení. Svou žalobu zdůvodnila tím, že její manžel [tituly za jménem] [jméno FO], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum] (dále jen „manžel žalobkyně“), podal žalobu dne 18. 10. 2012, tj. byl v procesním postavení žalobce, v řízení vedeném u [Anonymizováno] (dále jen „posuzované řízení“). Manžel žalobkyně byl v době podání žaloby již starobní důchodce a byl ve špatném zdravotním stavu (držitel karty ZTP/P). Soudní řízení bylo přerušeno v roce 2013. Vzhledem k vysokému věku manžela žalobkyně nemělo být řízení přerušeno. Žalobkyně rozporuje názor žalované, že existovalo související řízení vedené u [Anonymizováno], pro které bylo třeba řízení přerušit. Bylo naprosto zřejmé, že převod bytové jednotky mezi společností a jednatelem za nízkou cenu je absolutně neplatný. Následně soud podnikal vadné procesní úkony, které byly rušeny nadřízeným soudem, nebo si je soud rušil sám v rámci autoremedury. Žalobkyně sama iniciovala jednání o mimosoudní dohodě v roce 2022 a 2023, která vyústila ve smírné řešení sporu. V březnu 2023 požádala žalobkyně o přerušení řízení a následně vzala žalobu zpět. Soudní řízení bylo ukončeno 18. 10. 2023. Délka řízení tak byla s ohledem na jeho charakter zcela nepřiměřená, když řízení trvalo 11 let. Nepřípustnost takto dlouhého řízení je umocněna i vysokým věkem žalobkyně. Žalobkyně tak původně žádala po žalované přiměřené zadostiučinění ve výši 380 000 Kč. Žalobkyně žádala zadostiučinění ve výši 20 000 Kč za rok, což odpovídá i znehodnocení peněz inflací. Podle žalobkyně by se tak zadostiučinění vzhledem k inflaci mělo pohybovat mezi 24 000 Kč až 32 000 Kč ročně. Žalobkyně zdůrazňuje, že v době podání žaloby byl její manžel velmi vážně nemocen, což bylo soudu v posuzovaném řízení známo. Soud v posuzovaném řízení tak měl postupovat přednostně. Žalobkyně dále uvedla, že jí je 81 let, objektivně se tak u ní i jejího manžela jednalo o výraznější zásah do jejich práv na spravedlivý proces. V řízení absentovaly okolnosti, které by zvyšovaly složitost věci, přičemž soud v posuzovaném řízení nenařídil ani první jednání ve věci. Řízení bylo pro žalobkyni a jejího manžela významné, když byli/jsou starobními důchodci, přičemž značná část jejich majetku ležela v hodnotě obchodního podílu společnosti [právnická osoba] Hrozilo, že hodnota tohoto podílu v částce 8 miliónů Kč bude zkrácena o 500 tisíc Kč. Délka řízení nepříznivě ovlivnila celou rodinu žalobkyně (její syny), kteří byli protahováním soudního řízení také zasaženi. Dlouhé řízení i způsobilo, že byl manžel žalobkyně slovně opakovaně napadán jednateli shora uvedené společnosti. Pokud by soud rozhodl v přiměřené lhůtě k těmto útokům, jak na soudních jednáních, tak na valných hromadách, nemuselo vůbec dojít. V řízení vznikly průtahy, ke kterým žalobkyně nezavdala důvod.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 6. 9. 2023. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ČNR č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), (dále jen „zákon“), a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 16 383 Kč. Při výpočtu výše zadostiučinění vyšla ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010. Vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 333 Kč za měsíc trvání řízení s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční. Žalovaná nepřistoupila k navýšení základní částky. Naopak přistoupila ke snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu procesní složitosti řízení, když v řízení bylo soudem I. stupně rozhodováno o přerušení řízení do pravomocného skončení souvisejícího řízení vedeného [Anonymizováno] od 2. 10. 2013 do 7. 5. 2021. Vzhledem k tomu, že manžel žalobkyně v průběhu řízení zemřel, muselo být vyčkáno pravomocného skončení dědického řízení, tj. do 4. 5. 2017. Následně bylo soudem v posuzovaném řízení rozhodnuto, že v řízení bude pokračováno s [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobkyní. Poté účastníci mimosoudně jednali, což vedlo k dalšímu přerušení řízení na návrh účastníků dne 27. 3. 2023, právní moc nastala dne 20. 4. 2023. Význam řízení žalovaná hodnotila jako běžný, a to i přesto, že byl manžel žalobkyně i žalobkyně v pokročilém věku. Žalovaná totiž zjistila, že manžel žalobkyně vedl několik řízení se stejným skutkovým základem u [Anonymizováno]. Posuzované řízení tak je jen jedno z mnoha. Význam byl tedy nižší, než kdyby se jednalo o řízení jediné. Žalovaná pak vzala v potaz i tzv. sdílenou újmu, když žalobkyně v řízení vystupovala se svým synem. Z důvodu tzv. sdílené újmy ponížila žalovaná zadostiučinění o dalších 10 %. Žalovaná tak vypočítala zadostiučinění žalobkyně na 110 133 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla již v řízení vedeném u [Anonymizováno] odškodněna částkou ve výši 93 750 Kč s příslušenstvím, tak výsledná náhrada představuje 16 383 Kč. Žalovaná má za to, že odškodnění, které žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku poskytla, je odpovídající a dostatečné.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení ze dne 10. 7. 2023 se podává, že se žalobkyně dne 16. 8. 2023 obrátila na žalovanou se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného před [Anonymizováno], kterou vyčíslila částkou 380 000 Kč za 10 let a 6 měsíců trvání řízení.

5. Ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne 6. 9. 2023 soud zjistil, že žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že celková délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona. Celkovou délku řízení ve vztahu k žalobkyni žalovaná vypočetla na 10 let a 10 měsíců a přiznala žalobkyni přiměřené zadostiučinění v částce 16 838 Kč. Při výpočtu vyšla ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 a přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 16 000 Kč za rok řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Výslednou částku pokrátila o 30 % z důvodu procesní složitosti a tzv. sdílené újmy. Dále zadostiučinění pokrátila o již poskytnuté zadostiučinění ve výši 93 750 Kč za řízení vedené u [Anonymizováno].

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2, čj. 15 C 238/2020-54, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 232/2021-76, se podává, že žalobkyni bylo přiznáno odškodnění za řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] od 12. 10.2012 do 6. 1. 2020 ve výši 93 750 Kč s příslušenstvím. Rozsudek nabyl právní moci dne 21. 9. 2021.

7. Ze spisu [Anonymizováno], soud ohledně průběhu řízení zjistil následující: - [jméno FO] - [Anonymizováno] [datum] [Anonymizováno]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum] [datum]. - [datum]. - [datum] [datum]. - [datum]. - [datum] [jméno FO]. - [jméno FO]. - [datum] - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum].ř. - [datum]. - [datum]. - [datum] [datum]. - [datum] [datum]. - [datum] [datum]. - [datum] [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum]. - [datum] [datum]. - [datum]. - [datum] - [datum] - [datum] - [datum]. - [datum]. - [datum] [datum]. - [datum]. - [datum] - [datum]. - [datum]. - [datum] - [datum].

8. Z likvidační doložky žalované ze dne 8. 9. 2023 soud zjistil, že k úhradě 16 383 Kč na účet žalobkyně žalovanou došlo 11. 9. 2023.

9. Zdejší soud se nezabýval přehledem vývoje částek minimální mzdy s poslední aktualizací ke dni 5. 1. 2024 a výpisy průměrné výše sólo důchodu v ČR, neboť tyto nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatné.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

11. Soud ve věci aplikoval zejména následující ustanovení zákonných předpisů: Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 13 odst. 1 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 15 odst. 2 zákona se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle druhého odstavce téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle třetího odstavce téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Podřazením zjištěného skutkového stavu shora citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba je poté, co bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění, částečně důvodná.

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále "EÚLP"). Podle čl. 6 odst. 1 věta první EÚLP má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z ESLP na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Soud je toho názoru, že má-li odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již v EÚLP, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií stanovených judikaturou ESLP.

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená, naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

16. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud má za to, že tento je naplněn, neboť v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

17. Nesprávný úřední postup v posuzovaném případě spočíval v celkově nepřiměřené délce posuzovaného řízení. V řízení došlo ke třem významnějším průtahům před nařízením jednání (od 4. 12. 2012 do 30. 4. 2013, tj. od předložení spisu odvolacímu soudu do jeho rozhodnutí ohledně neosvobození manžela žalobkyně jako původního žalobce od soudních poplatků; od 6. 1. 2020 do 12. 4. 2021, tj. od právní moci konečného rozhodnutí v řízení vedeného u [Anonymizováno]; od 8. 5. 2021 do 15. 11. 2021, tj. od následujícího dne po právní moci rozhodnutí o procesním nástupnictví do nařízení jednání). Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

18. Vznik újmy ostatně dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku ze dne 6. 9. 2023, kterým přiznala žalobkyni zadostiučinění ve výši 16 383 Kč. Ustanovení § 31a odst. 2 zákona vymezuje jak formu, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je namístě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009, dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč[Anonymizováno]až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

20. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok nepřiměřeně dlouhého řízení částka 15 000 Kč až 20 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Zdejší soud vycházel s ohledem na celkovou nepřiměřenou délku řízení z částky 15 000 Kč za rok, neboť neshledal, že by zde byly dány podmínky odůvodňující přiznání částky vyšší, když v daném případě se nejednalo o délku řízení extrémní (viz rozsudek NS ze dne 21.10. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3026/2009). Tato paušální částka byla Nejvyšším soudem shledána jako spravedlivá a v souladu s judikaturou ESLP ve vztahu k odškodněním poskytnutým ve světle poměrů České republiky. Není tedy nijak proměnlivá podle vývoje průměrné měsíční hrubé mzdy, inflace či jiných ekonomických ukazatelů, a není proto namístě tuto částku ani z tohoto důvodu navyšovat. Jen pro doplnění, dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Nejvyšší soud se k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

21. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2011 plyne, že dojde-li k přerušení původního řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. z důvodu, že probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu (vedlejší řízení), započítává se doba, po kterou je původní řízení přerušeno, do celkové doby jeho trvání. V takovém případě je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho přerušení byla délka původního řízení nepřiměřená (srov. Rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Soud se proto zabýval i tím, zda délka řízení, do jehož skončení bylo posuzované řízení přerušeno, byla přiměřená.

22. Naříkané řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. přerušeno do doby skončení řízení vedeného [Anonymizováno], a to v období od 2. 10. 2013 do 6. 1. 2020.

23. Pokud spolu dvě řízení souvisejí natolik úzce, že jedno z nich nemůže být skončeno před tím, než je skončeno druhé, a v důsledku toho daná řízení po určitou dobu probíhají vedle sebe, je třeba je považovat v rozsahu souběžného průběhu z hlediska doby rozhodné pro stanovení přiměřeného zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona za řízení jediné (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 348/2010). Žalobkyni byla již za nepřiměřenou délku vedlejšího řízení vedeného [Anonymizováno], za období od 12. 10. 2012 do 6. 10. 2020 odškodněna v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 238/2020. Při stanovení výše zadostiučinění je třeba v rozsahu jejich souběhu vnímat naříkané i vedlejší řízení jako řízení jediné, neboť újma utrpěná účastníkem zůstává stejná a nenásobí se počtem souběžných řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1021/2010). Bylo-li naříkané řízení přerušeno do skončení vedlejšího řízení, byla újma žalobkyně v daném období soustředěna toliko na řízení vedlejší, na kterém mělo rozhodnutí v naříkaném řízení záviset. Soud proto v rámci vyloučení duplicitního odškodnění zohlednil zadostiučinění přiznané z titulu nepřiměřené délky vedlejšího řízení a přiznal toliko přiměřené zadostiučinění za tu část naříkaného řízení, po kterou neprobíhalo souběžně s vedlejším řízením (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2237/2017, a ze dne 29. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2286/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4900/2016).

24. Naříkané řízení tak bylo zahájeno manželem žalobkyně dne 18. 10. 2012 a trvalo do 18. 10. 2023, kdy pravomocně skončilo. Na odškodněnou část vedlejšího řízení připadá doba od 2. 10. 2013 (kdy bylo naříkané řízení pravomocně přerušeno) do 6. 1. 2020, tedy do data, do kterého bylo vedlejší řízení odškodněno v řízení zdejšího soudu sp. zn. 15 C 238/2020. Za toto období tak žalobkyni zadostiučinění za naříkané řízení nenáleží. Náleží jí však zadostiučinění za období od 18. 10. 2012 do 1. 10. 2013 a od 7. 1. 2020 do 18. 10. 2023, celkem tedy za 4 roky a 8 měsíců. Základní částka zadostiučinění za dosud neodškodněnou část řízení v trvání 4 let a 8 měsíců činí částku 55 000 Kč (3x15 000 Kč + 10x1 250 Kč).

25. Pro úplnost soud dodává, že má-li žalobkyně za to, že posuzované řízení nemělo být přerušeno pro zjevnost nároku, pak měl manžel žalobkyně podat opravný prostředek proti rozhodnutí o přerušení řízení. Případně navrhnout, aby se v přerušeném řízení pokračovalo. Nic ze shora uvedeného se však nestalo. Nelze tak zpětně bez dalšího tvrdit, že řízení nemělo být přerušeno, když se strana žaloby tento stav nepokusila nijak zvrátit, navíc se jedná spíše o zpětně dovozený závěr s ohledem na výsledek řízení, do kterého bylo projednávané řízení přerušeno.

26. Posuzované řízení bylo složitější po skutkové i procesní stránce. Manžel žalobkyně se domáhal určení vlastnictví k bytové jednotce, která byla původně ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] Manžel žalobkyně podal u Městského soudu v Praze několik žalob, které spolu vzájemně souvisely, a to pod sp. zn. 81 Cm 175/2012, 81 Cm 24/2013, 81 Cm 25/2013, 81 Cm 172/2012 a 81 Cm 110/2013. Soud se tak v posuzovaném řízení musel vypořádat i s navazujícími řízeními. Za tímto účelem bylo následně řízení taktéž přerušeno, když otázka platnosti rozhodnutí valné hromady, na základě kterého došlo k převodu naříkané bytové jednotky, byla řešena v samostatném řízení. Soud následně v pravidelných intervalech zjišťoval důvody trvání přerušení řízení. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy, když se rozhodovalo o osvobození manžela žalobkyně od soudních poplatků. Ve věci samé nebylo rozhodnuto. Z tohoto důvodu soud základní částku snížil o 15 %.

27. Z hlediska postupu soudu je namístě vytknout, jak výše uvedeno, bezdůvodnou nečinnost v době od 6. 1. 2020 do 12. 4. 2021 a od 8. 5. 2021 do 15. 11. 2022, kdy měl pokračovat v řízení, neboť dne 6. 1. 2020 došlo k pravomocnému skončení řízení vedeného u [Anonymizováno], pro které bylo posuzované řízení přerušeno. Soud do spisu jen opakovaně činil úřední záznam o tom, že v řízení vedeném u [Anonymizováno] pod sp. zn. [Anonymizováno] jsou vedena mimosoudní jednání, přičemž v případě smírného vyřešení sporu by došlo ke skončení i posuzovaného řízení. Pakliže měl soud prvního stupně za to, že řízení je vázáno na řízení vedené u [Anonymizováno], pak měl posuzované řízení řádně přerušit případně vyzvat účastníky ke klidu řízení, to však neučinil. Z toho důvodu soud částku navýšil o 20 %.

28. Žalobkyně se na délce řízení významně nepodílela.

29. Namítané řízení není spojeno, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, s vyšším typovým významem pro účastníka, jaký mají např. řízení trestní, vazební či osobnostní. Šlo o standardní občanskoprávní řízení, který je v rámci uvedeného typu řízení naprosto běžný. Jednalo se o vyslovení určení neplatnosti vlastnictví k bytové jednotce. Nejednalo se tak o faktické zpeněžování podílu žalobkyně. Nejednalo se o to, že by se žalobkyni dostalo po skončení uvedeného řízení fakticky jakékoliv finanční částky, se kterou by v době předcházející pravomocnému ukončení sporu nemohla jakkoliv nakládat. Manžel žalobkyně však byl osobou pokročilého věku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), kdy v době zahájení posuzovaného řízení mu bylo 76 let (ročník 1936), a byl nemocen, když mu [Anonymizováno] přiznány výhody III. stupně postižení, tj. průkaz ZTP/P. Stejně tak žalobkyně je osobou pokročilého věku, když do řízení vstoupila ve věku 79 let (ročník 1942). Soud tak zvýšil shora uvedenou částku o 5 %, a to z důvodu vyššího věku jak předchůdce žalobkyně, tak následně i žalobkyně.

30. Žalobkyně dále tvrdila, že ze strany žalované v původním řízení docházelo k útokům na stranu žaloby, ke kterým by nedocházelo, pokud by soud v posuzovaném řízení rozhodl v přiměřeném časovém horizontu. Příčinou útoků však nebyla nepřiměřená délka řízení, jak se žalobkyně mylně domnívá, ale animozita mezi účastníky posuzovaného řízení, která zde byla přítomna ještě před zahájením posuzované věci. O této skutečnosti svědčí zejména podání manžela žalobce, ve kterých zevrubně popisuje diskriminační chování strany žalované v posuzovaném řízení vůči jemu jakožto minoritnímu společníkovi společnosti [právnická osoba] Vzájemné útoky a osočování, tak nelze odvíjet od naříkaného soudního řízení.

31. Stran návrhu žalované na snížení základní částky z důvodu sdílené újmy, má soud za to, že je namístě snížit přiměřené zadostiučinění o 5 % z důvodu sdílení nemajetkové újmy. Po smrti manžela žalobkyně, došlo k tomu, že uvedený podíl dle obchodního rejstříku byl rozdělen rovným dílem mezi žalobkyni a jednoho ze synů žalobkyně. Tito již potom nesli nejistotu spojenou s nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě společně.

32. Soud výši základní částky stanovil na 55 000 Kč. Základní částku dále modifikoval, přičemž s ohledem na složitost věci a stupně soudního řízení zadostiučinění snížil o 15 %. Důvody pro zvýšení náhrady o 15 % soud shledal v postupu soudu (20 %) a zvýšený význam řízení spočívající ve vyšším věku manžela žalobkyně a žalobkyně (5 %), dále soud shledal důvody pro snížení zadostiučinění o 5 % v důsledku sdílené újmy. Žalobkyni tak náleží zadostiučinění v celkové výši 57 500 Kč. Žalovaná již žalobkyni uhradila 16 383 Kč, z toho důvodu tak soud žalobkyni přiznal 41 367 Kč, a co do zbytku žalobu výrokem II. zamítl.

33. Výrokem I. soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od uplatnění nároku. Dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas. Zároveň se náhrady škody může u soudu podle § 15 odst. 2 zákona domáhat poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne 16. 8. 2023, lhůta 6 měsíců tak uplynula dne 16. 2. 2024 a od 17. 2. 2024 je v prodlení.

34. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu.

35. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle§ 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud přitom vycházel z toho, že žaloba byla v celém rozsahu podána důvodně ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne 10. 2. 2015, příp. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2412/10 ze dne 4. 4. 2011. Žalobkyně má nárok na plnou náhradu vzniklých nákladů. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za 3 úkony právní služby (spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby) ve výši 3 100 Kč za úkon (z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky), dále 3x paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky. Celkem tak žalobkyni na náhradu nákladů řízení náleží 12 200 Kč. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Platební místo bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Za uplatnění nároku u žalované odměna dle § 31 odst. 4 zákona nenáleží.

Poučení