25 Co 370/2025 - 126

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení vlastnického práva k nemovitosti a práva služebnosti nezbytné cesty, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. srpna 2025, č. j. 10 C 10/2023-97, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích o věci samé (I a II) mění tak, že žaloba, aby soud určil existenci služebnosti cesty k části pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to pro obec [adresa], katastrální území [adresa], vymezené geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 16. 2. 2025, vyhotoveným [právnická osoba], IČ [IČO], ve prospěch stavby bez čp. a č. ev., stojící na pozemku parc. č. [číslo], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrální úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to pro obec [adresa], katastrální území [adresa], a aby soud určil existenci vlastnického práva žalobkyně pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to pro obec [adresa], katastrální území [adresa], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 51 720,80 Kč do 3 od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky.

Odůvodnění

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I určil existenci služebnosti cesty k části pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to pro obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále jen „pozemek parc. č. [číslo]“), vymezené geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 16. 2. 2025, vyhotoveným [právnická osoba], IČ [IČO], a to ve prospěch stavby bez čp. a č. ev., stojící na pozemku parc. č. [číslo], zapsaných v katastru nemovitostí vedeném [právnická osoba] pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále jen „stavba bez čp. a č. ev.“). Výrokem II určil existenci vlastnického práva žalobkyně pozemku parc. č. [číslo], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], a to pro obec [adresa], katastrální území [adresa] (dále jen „pozemek parc. č. [číslo]“). Výrokem III žalovanému uložil uhradit žalobkyni na náklady řízení 58 614,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

2. Takto prvoinstanční soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala výše uvedených určení s odůvodněním, že na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1999 je výhradním vlastníkem stavby bez č.p. a č. ev. na pozemku parc. č. [číslo], u něhož je v katastru zapsaným vlastníkem žalovaný. Žalovaný se na žalobkyni v řízení vedeném před Okresním soudem pro [adresa] pod sp. zn.: [spisová značka], domáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků parc. č. [číslo] a parc č. [číslo]. Ke stavbě bez č. p. a č. ev. neexistuje jiná skutečná cesta než přes pozemek ve vlastnictví žalovaného parc. č. [číslo]. žalobkyně má za to, že ona a její právní předchůdci vykonávali právo nezbytné cesty přes pozemek parc. č. [číslo] ke stavbě bez č. p. a č. ev. po dobu delší 20 let a že právo nezbytné cesty mimořádně vydržela. Existence vlastnického práva k pozemku parc. č. [číslo] žalobkyně vyvozuje z titulu mimořádného vydržení vlastnického práva, protože k tomuto pozemku po dobu delší 20 let žalovaný ani jiný jeho právní předchůdce nečinil nic, z čeho by vyplývala jeho vůle vykonávat k pozemku parc. č. [číslo] vlastnické právo. Pasivita vlastníka nemovité věci je rozhodovací soudní praxí uznávána coby skutečnost prokazující dobrou víru a oprávněnost držby zakládající právní domněnku vydržení vlastnického práva k věci. Protože zapsaný stav je v rozporu se skutečným stavem, má žalobkyně zásadní právní zájem na určení.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, protože žalobkyně si musela být vědoma, že nekupuje pozemek parc. č. [číslo], ale pouze stavbě bez č. p. a č. ev., žalobkyně si po celou dobu byla vědoma s ohledem na stav v katastru nemovitostí, že se nikdy nestala a nemohla stát vlastníkem tohoto pozemku (viz judikát Nejvyššího soudu číslo 22 Cdo 210/2024). Žalobkyně nesplnila podmínky ani pro mimořádné vydržení práva služebnosti, protože jej nevykonávala. Žalovaný oba pozemky nabyl originárním způsobem v dražbě z roku 2017 příklepem v roce 2020, originální způsob nabytí ruší veškeré předchozí právní vztahy k dané nemovitosti a došlo k přerušení vydržecí doby.

4. Soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně je výlučným vlastníkem stavby bez č.p. a č. ev. Žalovaná nabyla vlastnické právo k předmětné budově na základě kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1999 s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni 23. 7. 2002 (pozn. odvolacího soudu: správně má být 1. 7. 2002). Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemku parc č. [číslo] a parc. č. [číslo]. Usnesením soudního exekutora (ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 3.4.2020, které nabylo právní moci dne 26.5.2020) byl žalovanému jako vydražiteli udělen příklep na vydražených nemovitostech, a to k pozemkům parc. č. [číslo] i parc. č. [číslo]. Žalovaný v postavení žalobce se na žalobkyni v postavení žalované žalobou podanou dne 29. 4. 2022 Okresnímu soudu [adresa] pod sp. zn. sp. zn. [spisová značka] domáhá zaplacení částky 10 992 Kč z titulu užívání cesty přes pozemek parc. č. [číslo] a z titulu užívání pozemku parc. č. [číslo] stavbou bez č.p. a č. ev. Ke stavbě bez č.p. a č. ev. vede z hlavní silnice přístupová cesta, a to přes pozemek žalovaného parc. č. [číslo], jde o upravenou tvrdou cestu z hlavní silnice, která je používána i pro auta a cyklisty, od hlavní silnice k předmětné budově má délku asi 1 kilometr, půl metru od cesty je [adresa] potok, za stavbou bez č.p. a č. ev. je stráň. Geometrickým plánem č. [číslo] ze dne 16. 2. 2025, vyhotoveným [právnická osoba], IČO [IČO] byl vymezen přístup ke stavbě bez č.p. a č. ev., a to přes pozemek parc. č. [číslo] po přístupové cestě z hlavní silnice o délce cca 1 km. Z ostatních provedených důkazů soud nic podstatného nezjistil.

5. Soud prvého stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1089, § 1090, § 1091 odst. 2, § 1095, § 1260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že aktivní věcná legitimace žalobkyně a pasivní věcná legitimace žalovaného jsou dány tím, že žalobkyně v řízení vystupuje jako pravý vlastník pozemku žalovaného parc. č. [číslo], který dle žalobních tvrzení mimořádně vydržela, a jako vlastník stavby, ke které dle žalobních tvrzení svědčí vydržené věcné břemeno služebnosti přístupu k této stavbě po části pozemku žalovaného parc. č. [číslo]; žalovaný je pak v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku parc. č. [číslo] a i parc. č. [číslo].

6. Dále obvodní soud vysvětlil, že mezi zákonné podmínky řádného vydržení vlastnického práva k pozemku i vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni k nemovitosti (a) držba po zákonem stanovenou dobu; (b) řádná držba, která se zakládá na právním důvodu; (c) poctivá držba, kdy držitel poctivě věří, že mu věc náleží (viz § 992 o. z.) a (d) pravá držba, kdy k držbě nedošlo na základě vetření, vloudění potajmu či lstí (viz § 993 o. z). Řádnost, pravost a poctivost držby se presumují, není-li prokázán opak (viz § 994 o. z.) U mimořádného vydržení odpadá požadavek stanovený pod písm. (b), tedy držba se nemusí zakládat na právním důvodu, ale zákonem stanovená doba držby je 20 let.

7. Žalobkyně tvrdila, že přístup k předmětné budově přes pozemek žalovaného parc. č. [číslo] používala od 20. 12. 1999, kdy nabyla do vlastnictví stavbu bez č.p. a ev. č. Dvacetiletá lhůta pro vydržení služebnosti tak uplynula 20. 12. 2019. Žalovaný v řízení neprokázal své tvrzení, že žalovaná tento přístup nepoužívala, nadto toto tvrzení žalovaného je vyvráceno tím, že se žalovaný v pozici žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] domáhá po žalobkyni v pozici žalované úhrady za užívání pozemku parc. č. [číslo] pro přístup ke stavbě bez č. p. a č. ev. Jediný možný přístup ke stavbě žalobkyně je po části pozemku parc. č. [číslo] (přístupové cestě), jak je v nezbytném rozsahu vymezeno v geometrickém plánu. Žalovaný netvrdil a neprokazoval nepoctivý úmysl žalobkyně při užívání přístupu k předmětné budově. Pozemek parc. č. [číslo] žalobkyně drží od 20. 12. 1999, dvacet let od tohoto data uplynulo dnem 20. 12. 2019. Námitka žalovaného, že žalobkyně musela vědět, že spolu s předmětnou budovou nekupuje pozemek parc. č. [číslo], není důvodná, protože žalovaný netvrdil a neprokazoval nepoctivý úmysl žalobkyně ohledně držby pozemku pac. č. [číslo]. Nabytím vlastnického práva k pozemku na základě rozhodnutí o udělení příklepu nezaniká k vydržení způsobilá držba vlastnického práva k takovému pozemku nebo jeho části, takže rozhodnutí o příklepu nemělo vliv ani na běh vydržecí doby (srov. např. rozsudek NS sp. zn. 22 Cdo 3664/2023); není tak důvodná námitka žalovaného, že oba pozemky nabyl originárním způsobem v dražbě. 8.[Anonymizováno]O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Náklady žalobkyně 58 614,60 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 10 000 Kč a náklady na advokáta. Žaloba na určení vlastnického práva k nemovitosti resp. práva věcného břemene není žalobou na splnění povinnosti žalovaného a ustanovení § 142a o. s. ř. se v této věci nepoužije.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, nebo změnil. Namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť obvodní soud nezdůvodnil, proč nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného o tom, že žalobkyně věděla, že spolu se stavbou nekupuje i pozemek parc. č. [číslo]. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se stala vlastníkem stavby bez č.p. a ev. č. až 1. 7. 2002, mohlo by dojít k tzv. mimořádnému vydržení vlastnického práva k pozemku parc. č. [číslo] a práva služebnosti k pozemku parc. č. [číslo] nejdříve 1. 7. 2022. Žalobkyně ani netvrdila užívání stavby a přístupu k ní v době předcházející zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Žalovaný na ochranu svého vlastnického práva k pozemkům podal proti žalobkyni dne 29. 4. 2022 u Okresního soudu [adresa] žalobu o zaplacení za užívání pozemků. Existencí řízení u Okresního soudu [adresa] byl jednoznačně prokázán nepoctivý úmysl žalobkyně, nemohlo tedy dojít k mimořádnému vydržení ve smyslu § 1095 o. z. Žalobkyně nabyla do vlastnictví pouze stavbu, čehož si byla po celou dobu vědoma, pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] využívala na základě souhlasu tehdejšího vlastníka pozemků, což žalovaný prokázal dopisem žalobkyně ze dne 14. 10. 2021 předloženým při jednání před soudem dne 29. 4. 2025, avšak obvodní soud tento důkazní prostředek pominul. Pouhá skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni, ještě neznamená, že je držitelem věcného práva; žalobkyně se prostřednictvím tohoto řízení snaží proměnit v trvalé právo to, co jí bylo povolenou jen výprosou (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 595/2001). Jestliže žalobkyně po celou dobu držby a užívání stavby bez č. p. a ev. č. věděla, že pozemek parc. č. [číslo] není v jejím vlastnictví, nemohla tento pozemek nabýt do svého vlastnictví postupem dle § 1095 o. z., protože vědomost o tom, že žalobkyně kupní smlouvou nabyla pouze stavbu prokazuje naplnění skutkové podstaty nepoctivého úmyslu, který brání vydržení, který existoval již při uchopení držby. Navíc pro stavby vzniklé za účinnosti předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. není použitelné ustanovení o mimořádném vydržení dle § 1095 o. z., právní poměry ke stavbě na cizím pozemku jsou upraveny v § 3055 a 3056 o. z. Rozhodnutím soudu by došlo k protiústavnímu odebrání vlastnického práva bez náhrady. Akcentoval to, že samotné faktické užívání cizí věci není možné kvalifikovat jako držbu práva (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3750/2023).

10. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za správný a navrhla jeho potvrzení. V části týkající se služebnosti cesty nemá, co by navíc uvedla. K jejímu domu dlouhodobě muselo být kudy se přibližovat a že sám žalovaný svým chováním potvrdil, že žalobkyně přes jeho pozemek ke svému domu přistupuje a přijíždí tím, že se domáhá v řízení před Okresním soudem pro [adresa] na žalobkyni úhrady. Předchozí korespondence žalobkyně ohledně možnosti přístupu nemůže mít na rozhodnutí soudu vliv, protože není sporu, že k domu žalobkyně dlouhodobě jiná možnost cesty nebyla a není, proto jsou splněny podmínky pro rozhodnutí o existenci služebnosti práva cesty. V části týkající se mimořádného vydržení vlastnického práva k pozemku má za to, že obvodní soud vzal správně v úvahu nejen lhůtu, po kterou bylo právo vykonáváno právním předchůdcem žalobkyně, ale zejména velmi dlouhou dobu, po kterou se žalovaný nechoval jako vlastník pozemku pod domem, a svým chováním či nekonáním tak přispěl k naplnění podmínek mimořádného vydržení vlastnického práva žalobkyní. Odmítá, že by kdy vykonávala držbu pozemku či služebnost práva cesty s nepoctivým úmyslem.

11. Odvolací soud (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.) – přezkoumal podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. napadený rozsudek včetně postupu soudu prvního stupně předcházejícího jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je opodstatněné.

12. Odvolací soud si je vědom nesprávné formulace výroku I, kdy obvodní soud opomněl ve výroku uvést, že nedílnou součástí výroku je geometrický plán; nesprávně pak postupoval při doručení rozsudku a to v důsledku toho, že neměl dostatek originálů (stejnopisů) oddělovacího geometrického plánu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 588/2022, publikované pod R2/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obvodní soud se nezabýval tím, jaké by byly důsledky toho, že žalobkyně je vlastníkem pozemku i stavby na ní vystavěné, zda by se stala nestala jen součástí pozemku (srov. § 3058 odst. 1 o. z.), a zda může existovat služebnost k součásti pozemku. Nadto má odvolací soud za to, že obvodní soud nesprávně četl v geometrickém plánu a nesprávně se zorientoval v terénu při místním šetření, protože nezaznamenal, že mezi [adresa] potokem (pozemek parc. č. [číslo]) a pozemkem parc. č. [číslo] leží ještě jeden pozemek – parc. č. [číslo], což je pozemek, který při místním šetření popisoval jako tvrdou cestu se živičném povrchem užívaný auty i cyklisty ([adresa] – viz náhled do [www] provedený při jednání odvolacího soudu, když existence a poloha pozemku parc. č. [číslo] je zřejmá již map z katastru nemovitostí předložených žalobkyní). Předmětem sporu však byla jen část pozemku parc. č. [číslo] od hranice s pozemkem parc. č. [číslo] k hranici s pozemkem par. č. [číslo] (dle místního šetření jde asi o 14 m, viz protokol č.l. 86, dle oddělovacího geometrického plánu o 13,43 m), což koresponduje rovněž s tvrzením žalobkyně, že chce zřídit služebnost mezi pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] (viz poslední věta protokolu na č.l. 54, resp. jednání odvolacího soudu). Odvolacímu soudu není zřejmé, proč oddělovací geometrický plán vyznačuje služebnost žalobkyně i na pozemcích parc. č. [číslo] [adresa]) a parc. č. [číslo] (koryto [adresa] potoka). S ohledem na svůj opačný názor však odvolací soud tyto nesrovnalosti nenapravoval.

13. K odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze dodat, že se míjí obsahem spisu. Žalobkyně nikdy netvrdila, že by se vlastníkem stavby stala ke dni 20. 12. 1999[Anonymizováno](bylo prokázáno, že se jím stala až 1. 7. 2002) a nikdy netvrdila, že by se držby tohoto pozemku ujala právě v den sepisu smlouvy. S ohledem na účinky poučení dle § 219a o. s. ř. už ani takové nové tvrzení není přípustné, nadto užívání stavby z důvodu jiného než vlastnického práva nemá vůbec žádnou souvislost s vlastnickou držbou pozemku pod ním. Proto výpočet obvodního soudu o běhu doby mimořádného vydržení je v rozporu se žalobními tvrzeními i výsledky dokazování.

14. Ke zcela obecnému tvrzení žalobkyně (že by se jí měla započítat držba jejích právních předchůdců) a vyjádření k odvolání (podle kterého soud správně započetl dobu, po kterou bylo právo vykonáváno právním předchůdcem žalobkyně) lze jen dodat, že obvodní soud nezjistil nic o právních předchůdcích žalobkyně, započtenou dobu od 20. 12. 1999 spojoval výlučně s osobou žalobkyně. Skutkový stav 15. K výzvě obvodního soudu žalobkyně popsala okolnosti své držby tak, že se domnívala, že když pozemek není nikým užíván, tak jej v dobré víře vydržela (viz protokol ze dne 11. 9. 2024, č. l. 54).

16. Z informací z katastru nemovitostí (č.l. 53) vyplývá, že stavba žalobkyně existovala již v roce 1961 jako nouzový dům na pozemku parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], prvotní zápis stavby do katastru nemovitostí proběhl podle rozhodnutí [orgán] pro [adresa] (zn.: [spisová značka]). V roce 1980 došlo ke změně katastrální hranice mezi [adresa] a [adresa], pozemek parc. č. [číslo], k. ú. [adresa] se přečísloval na pozemek parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], ale z důvodu duplicitního výskytu č. p. [číslo] v k. ú. [adresa] došlo pod [spisová značka] k výmazu č. p. [číslo] u stavby na parc. č. [číslo].

17. Obvodní soud se pokusil zjistit informace ohledně stavby bez č.p. a č. ev.; učinil dotaz na stavební úřad, který potvrdil informace o změně katastrálního území s tím, že stavba pravděpodobně dostala ev. č. [číslo]. Stavebnímu úřadu se ohledně této stavby nepodařilo dohledat vůbec nic, žádné listinné podklady ani dokumentaci, takže vychází jen z údajů z katastru nemovitostí. Zápis vlastnictví ke stavbě do katastru nemovitostí musel být podložen prokázáním její legálnosti, z tohoto předpokladu vychází i stavební úřad (č.l. 63).

18. K výzvě soudu katastr nemovitostí předložil listiny, které měl ohledně stavby bez č.p. a č. ev. k dispozici – jedná se o kupní smlouvu ze dne 20. 12. 1999 a s ní související návrh na vklad vlastnického práva žalobkyně ze dne 25. 6. 2002, doručený katastru nemovitostí dne 1. 7. 2002 (viz č.l. 56 a násl.). Tyto listinné důkazy provedl již obvodní soud. Odvolací soud navíc zjistil jen to, že prodávající se stal výlučným vlastníkem stavby na základě smlouvy o převodu nemovitostí a dohody o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví (rozhodnutí katastru nemovitostí o zápisech: [spisová značka] a [spisová značka], [spisová značka]), převáděno bylo vlastnictví jen ke stavbě, strany se dohodly, že kupní cena bude uhrazena do 31. 12. 2002 a návrh na vklad bude podán až po zaplacení. Též návrh na vklad se týkal jen převodu vlastnického práva ke stavbě (č.l. 57-59).

19. Odvolací soud provedl dokazování listinou předloženou žalovaným včas již před soudem prvního stupně (tj. dopis žalobkyně ze dne 14. 10. 2021), když obvodní soud tento důkaz neprovedl, ani jeho provedení nezamítl, a jedná se tak o opomenutý důkaz zakládající vadu řízení. Z dopisu žalobkyně ze dne 14. 10. 2021 odvolací soud zjistil, že reagovala na výzvu advokátky žalovaného z 24. 9. 2021 a sdělila, že budovu bez č.p. a č. ev. nabyla kupní smlouvou s právními účinky vkladu ke dni 1. 7. 2002. Rozhodnutí, na jehož základě byla stavba na cizím pozemku postavena, nemá k dispozici. Zastavěný pozemek parc. č. [číslo] a přístup k budově po pozemku parc. č. [číslo] k. ú. [adresa], obec [adresa], byly užívány bezúplatně na základě ústní dohody s původním majitelem. V souvislosti se změnou majitele předmětných pozemků bude hradit cenu za užívání zastavěného pozemku ve výši zjištěné znaleckým posudkem, která by měla vycházet z ceny, za kterou nový vlastník tento pozemek nabyl. Přístup k budově po pozemku parc. č. [číslo] navrhuje řešit v dohodě služebností za cenu zjištěnou znaleckým posudkem. Zástupce žalobkyně k tomuto důkaznímu prostředku uvedl, že žalobkyně není právně vzdělána, reagovala na přípis advokátky žalovaného, byla uvedena do omylu, protože nebyla poučena o vydržení, čímž si vytvořila mylný dojem. Až později vyhledala odbornou pomoc a byla o vydržení informována. Odvolací soud k tomu uvádí, že žalobkyně popsala okolnosti, za jakých užívá svou stavbu, nejednalo se tedy o odbornou právní otázku, ale o skutkové údaje, které právě jen jí (a nikoliv žalovanému či jeho zástupkyni) mohly být známy. K výtce, že byla advokátkou žalovaného uvedena v omyl, protože jí nepoučila o možném vydržení, odvolací soud dodává, že advokátka neznala důvod, z čeho žalobkyně dovozuje se právo užívat nemovitosti evidované v katastru nemovitostí na jiného vlastníka, nemohla by ji (i kdyby to byla její právní povinnost) v tomto směru poučovat, nadto ze sdělení žalobkyně se takové poučování stalo zcela bezpředmětné. V tomto řízení pak nevyšlo najevo nic, co by vyvracelo pravdivost sdělení žalobkyně v uvedeném dopise, že nemovitosti žalovaného užívala na základě dohody s předchozím vlastníkem, žalovaný pravdivost údajů uvedených žalobkyní v tomto dopisem nezpochybňoval.

20. Žalobkyně při jednání odvolacího soudu namítla, že by soud měl rozhodnout obdobně jako senát [číslo] Městského soudu v [adresa], který dal za pravdu o mimořádném vydržení části pozemku žalovaného parc. č. [číslo] a předložila soudu rozsudek Městského soudu v [adresa] č. j. [spisová značka]. Žalovaný uvedl, že zde posuzovaná věc se zcela zásadně liší, neboť v paralelní věci jiné žalobkyně šlo o to, že část pozemku parc. č. [číslo] byla dlouhodobě připlocena k sousednímu pozemku tamní žalobkyně; nadto žalovaný podal ve věci dovolání. Odvolací soud se s tímto rozsudkem při jednání dne 29. 1. 2026 seznámil a konstatoval, že se nejedná o případ, který by byl shodný v podstatných znacích jako zde projednávaná věc ve smyslu § 13 o. z. Tamní žalobkyně koupila sousední pozemek parc. č. [číslo] v polovině 80. let a tento pozemek byl na východní straně (tj. sousedící s pozemkem parc. č. [číslo]) již oplocen, tímto oplocením desítky let prorůstají vzrostlé stromy. Soudy uzavřely, že žalobkyně se chopila držby již v 80. letech, čímž se uvedená kauza od zde posuzovaného případu zásadně liší.

21. Odvolací soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně je výlučným vlastníkem stavby bez č.p. a č. ev. na pozemku parc. č. [číslo]. Žalovaná nabyla vlastnické právo k této stavbě dne 1. 7. 2002 kupní smlouvou ze dne 20. 12. 1999. Ke stavbě bez č.p. a č. ev. vede z [adresa] (pozemek parc. č. parc. č. [číslo]) jediná přístupová cesta v délce necelých 14 m přes pozemek žalovaného parc. č. [číslo]. Žalobkyně žalovanému 14. 10. 2021 sdělila, že užívá jeho pozemky parc. č. [číslo] i parc. č. [číslo] na základě ústní dohody o bezúplatné užívání uzavřené s původním majitelem a je připravena žalovanému za užívání jeho pozemků platit. Ohledně své držby pozemků k dotazu soudu uvedla, že se domnívala, že když pozemek není nikým užíván, tak jej v dobré víře vydržela. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako výlučný vlastník pozemku parc č. [číslo] a parc. č. [číslo], vlastnictví nabyl příklepem v dražbě dle usnesení soudního exekutora z roku 2017 ve spojení s usnesením odvolacího soudu z roku 2020. Žalovaný (v postavení žalobce) se po žalobkyni (v postavení žalované) žalobou podanou dne 29. 4. 2022 u Okresní soudu [adresa] pod sp. zn. sp. zn. [spisová značka] domáhá zaplacení částky 10 992 Kč z titulu užívání cesty přes pozemek parc. č. [číslo] a z titulu užívání pozemku parc. č. [číslo] stavbou bez č.p. a č. ev. Právní posouzení 22. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

23. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

24. Ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení lze odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku, neboť tento závěr nebyl zpochybněn. Žalobou na určení, zda tu právní poměr nebo právo je, či není (§ 1040 a násl. o. z. ve spojení s § 80 o.s.ř.), se zahajuje řízení, v jehož rámci soud deklaratorně rozhoduje o tom, zda určité právo nebo právní poměr existuje, či nikoliv. Podle ustálené rozhodovací praxe spočívá předpoklad úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, po procesní stránce v tom, že 1/ účastníci mají věcnou legitimaci a že 2/ na požadovaném určení je naléhavý právní zájem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1274/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 4366/2015, ze dne 20. 4. 2016). Význam takovéto žaloby je ryze praktický – nastolení jistoty v ohrožených právních vztazích, žalobcův naléhavý právní zájem na požadovaném určení musí být vyvolán stavem, který způsobuje, že právní stav žalobce k věci se stal nebo stává nejistým, je zpochybněn (srov. Hora, J.: Československé civilní právo procesní. Díl I. Nauka o organizaci a příslušnosti soudů. Všehrd, Praha 1922, str. 154-155, Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád – komentář. I. Díl.

6. Vydání C. H. Beck, Praha 2003, str. 259, stanoviska Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. Pl. ÚS - st. 21/05). Z pohledu naléhavého právního zájmu na určení v řízení podle § 80 o.s.ř. není důležité, zda v řízení bude prokázáno žalobcovo tvrzení o skutečnostech odůvodňujících žalobu na určení (tj. tvrzení ohledně platnosti vrácení daru); rozhodující je, zda vůbec (objektivně) by případně úspěšná určovací žaloba mohla naplnit požadavky vyplývající z ustanovení § 80 o. s. ř. (podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3820/2009, ze dne 11. 1. 2011). Podstatné – z pohledu naléhavého právního zájmu – tedy je, zda by vyhovující rozsudek mohl být podkladem pro zápis v katastru nemovitostí, což splněno je a tento závěr pak koreluje s úsudkem o existenci naléhavého právního zájmu.

25. K otázce pasivity žalovaného při ochraně jeho vlastnických práv namítané žalobkyní odvolací soud dodává, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k nemovitosti nemá osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 655/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4264/2007), jestliže není žalovaným její vlastnictví zpochybněno; z toho je a contrario patrné, že naléhavý právní zájem je dán v případě, že žalobce je sice zapsán v katastru nemovitosti jako vlastník sporné nemovitosti, žalovaný však tvrdí, že vlastníkem je ve skutečnosti on sám (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2333/2012, nebo sp. zn. 22 Cdo 1868/2005). Rovněž dle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2307/2022 jen pokud držitel odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby v zásadě zabránit mimořádnému vydržení žalobou napadající „držbu nebo její poctivost“, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva, nebo, má-li na určení naléhavý právní zájem, žalobou na určení svého práva či určení, že držiteli držené právo nenáleží.

26. Pokud tedy žalobkyně namítá, že žalovaný svou dlouholetou pasivitou přispěl k vydržení, tak odvolací soud dodává, že žalovaný neměl žádnou možnost obrany, neboť ještě v roce 2021 žalobkyně jeho vlastnická práva a absenci právního titulu k užívání jeho pozemků plně respektovala, dokonce přislíbila za jejich užívání platit, sama žalobkyně se za držitele nepovažovala. Žalovaný tak nemohl podat vlastnickou žalobu, neboť na žádném takovém určení nemohl mít naléhavý právní zájem (byl zapsaná v katastru nemovitostí a na jeho nemovitostech dle stavu zapsaného v katastru nemovitostí žádná věcná břemena ve prospěch stavby žalobkyně neváznou, žalobkyně jeho vlastnická práva nezpochybňovala). Žalovanému zbyla jen možnost žalovat vydání bezdůvodného obohacení, což činí (o čemž nebylo mezi účastníky sporu). Pokud žalobkyně zastává názor, že lze za sankciovatelnou pasivitu považovat to, že vlastník nemovitosti zapsaný v katastru nemovitostí nepodává preventivně žaloby na určení svého vlastnického práva proti osobám, které užívají jeho nemovitost, aniž jeho vlastnické právo jakkoliv zpochybňují, tak odvolací soud s tímto právním názorem nesouhlasí; je v rozporu s účelem určovacích žalob, aplikace tohoto pravidla by vedla k zahlcení soudů zcela zbytečnými žalobami a vzniku zcela neúčelných nákladů účastníkům.

27. Podle § 3055 odst. 1 věta prvá o. z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

28. Podle § 987 o. z. držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

29. Podle § 988 odst. 1, o. z. držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Osobní právo není předmětem držby ani vydržení. Kdo však vykonává osobní právo poctivě, je oprávněn své domnělé právo vykonávat a hájit.

30. Podle § 989 odst. 1, 2 o. z. vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník. Jiné právo drží ten, kdo je počal vykonávat jako osoba, jíž takové právo podle zákona náleží, a komu jiné osoby ve shodě s ním plní.

31. Podle § 990 odst. 1, 2 o. z. držbu lze nabýt bezprostředně tím, že se jí držitel ujme svou mocí. Bezprostředně se držba nabývá v rozsahu, v jakém se jí držitel skutečně ujal. Držbu lze nabýt odvozeně tím, že dosavadní držitel převede svou držbu na nového držitele, nebo tím, že se nový držitel ujme držby jako právní nástupce dosavadního držitele. Odvozeně se nabývá držba v rozsahu, v jakém ji měl dosavadní držitel a v jakém ji na nového držitele převedl.

32. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

33. Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že vydržet vlastnické právo může jen držitel, tedy ten, kdo v případě nemovitosti či věcných práv k cizí nemovitosti vykonával držbu příslušného práva nejméně 20 let. Držba v nikoli nepoctivém úmyslu se posuzuje k okamžiku, kdy se držitel držby chopil, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, nebo sp. zn. 22 Cdo 505/2025. Vydržet tak zásadně nemůže vlastnické právo osoba, která cizí věc užívá z jiného titulu než vlastní držby. Z tvrzení žalobkyně a z provedených skutkových zjištění však nevyplývá nic, co by zakládalo prostor pro úvahu, že by užívání pozemků žalovaného mělo být výkonem věcného práva odpovídajícího vlastnickému právu či věcnému břemenu (služebnosti) ze strany žalobkyně.

34. Přitom ten, kdo se domáhá vydržení práva služebnosti, musí prokázat, že toto právo po určitou zákonem stanovenou dobu jako právo věcné držel, tj. fakticky vykonával jeho obsah (corporalis possessio) s úmyslem mít ho pro sebe (animus possidendi), a to bez ohledu na to, zda mu takové právo náleží či nikoli. Samotné faktické užívání věci cizí bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva služebnosti, a proto ani nemůže vést k vydržení tohoto práva. Jedná se jen o chování, které by sice mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání) nebo bez právního důvodu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2914/2024, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2098/2023, sp. zn. 22 Cdo 2274/2021, nebo sp. zn. 22 Cdo 1991/2013). Důkazní břemeno ohledně držby práva pak tíží toho, kdo se vydržení domáhá. Založil-li obvodní soud svůj závěr o vydržení práva odpovídajícího služebnosti jen na samotném faktu užívání pozemku žalobkyní, bez dalšího, aniž by vysvětlil povahu tohoto užívání jako výkonu věcného práva odpovídajícího věcnému břemenu, jsou jeho závěry v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.

35. Žalobkyně neoznačila žádný okamžik, kdy by se měla ujmout držby vlastnického práva (či práva služebnosti), obvodnímu soudu sdělila, že se domnívala, že k vydržení stačí to, že pozemek není nikým užíván, což však k vydržení vlastnického práva ani práva služebnosti (jak shora vysvětleno) nestačí. Nadto ve smyslu § 1045 odst. 2 o. z. by vlastnictví k opuštěné nemovité věci připadlo do vlastnictví státu a nikoliv do vlastnictví žalobkyně.

36. Dle výsledků dokazování žalobkyně užívala pozemky žalovaného nikoliv jako držitel vlastnického práva (práva služebnosti), ale na základě ústní dohody o bezúplatném užívání s předchozími vlastníky, tj. na základě výprosy, a poté bez právního důvodu. Ještě v roce 2021 si byla vědoma své povinnosti za užívání pozemků platit jejich vlastníkovi (žalovanému), protože nemovitosti užívá bez právního důvodu. Odvolací soud tak uzavřel, že žalobkyně vůbec nevykonávala držbu práva vlastnického či služebnosti.

37. To, zda se za těchto okolností mohla žalobkyně někdy později (tj. po 14. 10. 2021) ujmout relevantní držby pozemků žalovaného, je zcela bezpředmětné, neboť je evidentní, že v takovém případě by vydržecí doba doposud neuplynula. Lze však přisvědčit žalovanému, že žalobkyně se snaží proměnit v trvalé to, co jí bylo povoleno jen výprosou, a proto se nemůže stát držitelem nikoli v nepoctivém úmyslu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2098/2023].

38. Odvolací soud přezkoumávaný rozsudek ve výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 o. s. ř. ).

39. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., zcela úspěšnému žalovanému vznikly náklady na soudní poplatek z odvolání 10 000Kč a dále náklady právního zastoupení. Zástupkyně žalovanému poskytla celkem 7 účelných úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT – převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně dne 15. 11. 2023, 11. 9. 2024, 29. 4. 2025 a 5. 8. 2025, odvolání ve věci samé včetně doplnění (jedná se o 1 účelný úkon právní služby) a účast na jednání odvolacího soudu dne 29. 1. 2025. Odvolání proti usnesení o přerušení řízení odvolací soud vyhodnotil jako neúčelný úkon právní služby s ohledem na to, že odvolání bylo odmítnuto pro opožděnost. Tarifní hodnotu sporu odvolací soud určit dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (tj. pro úkony uskutečněné do 31. 12. 2024 činí tarifní hodnota 50 000 Kč a sazba odměny tak dle § 7 AT činí 3 100 Kč za 1 úkon právní služby, pro úkony uskutečněné od 1. 1. 2025 činí tarifní hodnota 113 000 Kč a sazba odměny 5 620 Kč za 1 úkon právní služby), odměna zástupkyně tak činí 3 x 3 100 Kč + 4 x 5 620 Kč (tj. 31 780 Kč). Náklady žalovaného dále tvoří náhrada hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 4 AT ve výši 3 x 300 Kč + 4 x 400 Kč[Anonymizováno](tj. 2 700 Kč) a náhrada za 21% DPH 7 240,80 Kč.

40. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., o místě k plnění bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1o. s. ř.

Poučení