25 Co 46/2025 - 207

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 85 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 9. 2024, č. j. 9 C 190/2023-183 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 11 979 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne ze dne 26. 9. 2024, č. j. 9 C 190/2023-183, rozhodl Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 85 000 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 85 000 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žaloba se co do 15 % úroku z prodlení ročně z částky 85 000 Kč od 20. 6. 2023 do 7. 7. 2023 zamítá. Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 67 288 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Z odůvodnění rozsudku se podává, že žalobce jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřeli smlouvu o dílo, dle které se žalobce zavázal zhotovit pro žalovanou celkem 6 videí v kvalitě 4K (včetně postprodukční práce) a žalovaná se zavázala za to zaplatit žalobci sjednanou cenu ve výši 85 000 Kč. Bylo prokázáno, že žalobce videa v požadované kvalitě natočil, žalované je předal, žalovaná se s nimi seznámila, nic nenamítala, čímž vznikl žalobci nárok na zaplacení sjednané ceny díla, neboť dílo bylo provedeno, tedy dokončeno a předáno. Žalovaná však ničeho neplnila. Pokud pak žalovaná uplatnila námitku započtení, soud prvního stupně uzavřel, že všechny rozhodné skutečnosti, týkající se vzniku, výše a splatnosti započítávané pohledávky vznikly předtím, než nastaly účinky koncentrace řízení, k těmto novým skutečnostem tak nelze v souladu s § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) přihlížet. Nadto se jedná o pohledávku, která není způsobilá k započtení, neboť je nejistá, objektivně sporná, a se žalovaným nárokem souvisí pouze okrajově. Ze všech těchto důvodů bylo žalobě co do žalované jistiny plně vyhověno, korigováno bylo pouze období, za které žalobce požadoval zákonný úrok z prodlení. Právně byla věc hodnocena dle ust. § 2586 a násl., § 1987, § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř.

2. Proti výrokům I. a III. tohoto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná. Uvedla, že společnost [právnická osoba]. dlouhodobě spolupracuje s žalovanou i jejím jednatelem a společníkem [jméno FO]. Tato společnost se zaobírá audiovizuálními službami a měla zajistit vytvoření videí pro zadavatele společnost [právnická osoba] Žalovaná zajišťuje technické zabezpečení akcí, půjčování techniky a částečnou realizaci různých projektů, včetně natáčení videí či pořizování fotografií. Spolupráce probíhá tak, že [právnická osoba]. zadá zakázku žalované a ta si již vybere sama technika (kameramana) pro zpracování videí či fotografií. Technik (kameraman) za svou práci odpovídá přímo žalované, nikoliv dalším článkům řetězce. Kameraman má zpracovat videa v příslušném počtu, velikosti a kvalitě. Nejprve jsou předkládaná v nižší kvalitě a velikosti jako ukázka a teprve po schválení žalovanou jsou zpracována v příslušné velikosti a finální kvalitě, respektive finální verzi. Finální verze musí být předána přímo žalované, a to na přenosném disku, případně jiném vhodném nosiči, důvodem je zajištění archivace. Dalším důvodem je případná reklamace ze strany zadavatele. Navíc poskytovatelé služeb, jako je úschovna, neručí za správné předání obsahu a také nezaručují dostupnost a bezchybnost nahrávaného obsahu. Žalovaná namítla, že jí nikdy nebyla doručena finální verze práce, za kterou žalobce požaduje zaplatit žalovanou částku. Soud prvního stupně označil námitku žalované, že finální verze nebyla předána ani na přenosném disku ani na počítači za účelovou, aniž by k této námitce provedl řádné dokazování. Vycházel výhradně z tvrzení žalobce, a navíc si spekulativně činil vlastní závěry. Žalovaná v tomto směru navrhovala výslechy svědků [jméno FO] kteří se měli vyjádřit k zavedeným postupům při předávání díla. Dále navrhovala odborné vyjádření experta z oboru IT, který by posoudil nespolehlivost doručování prostřednictvím úschovny a mohl se vyjádřit ke skutečnosti, že finální verze žalované nebyla doručena. Rozhodující není obecná praxe doručování v jiných zakázkách, ale konkrétní otázka, zda bylo v tomto případě žalované dílo řádně doručeno a předáno. Žalovaná je schopna prokázat, že v předchozích zakázkách se finální verze rozhodně nedoručovaly prostřednictvím úschovny. Tuto skutečnost doložila například výpovědí svědka [Anonymizováno] či svědka [Anonymizováno]. Svědek [Anonymizováno] není zaměstnancem společnosti [právnická osoba]., pouze s ní spolupracuje, a na této zakázce působil jako externista. Navíc uvedl, že materiál obdržel od paní [jméno FO], která nepracuje pro [právnická osoba]., ale pro [právnická osoba] Ani z tohoto tvrzení tedy nevyplývá, že by finální verze byla předána žalované. Tvrzení žalobce, že některé předchozí zakázky byly předávány prostřednictvím úschovny, rovněž nebylo nijak prokázáno. Z e-mailové komunikace předložené žalobcem totiž nevyplývá, že by šlo o finální verze zakázek. Pokud měl být způsob předávání zakázek prokázán, měl soud prvního stupně vyslechnout navrhované svědky. Důkazem měla být i výpověď paní [jméno FO], kterou navrhoval sám žalobce, avšak její výslech nakonec zjevně z opatrnosti odvolal. Z e-mailové komunikace je dále patrné, že jednatel žalované opakovaně požadoval, aby žalobce zasílal jednotlivé práce přímo jemu, přičemž ostatní osoby měly být uvedeny v kopii. Tento postup však žalobce nedodržoval. Soud prvního stupně rovněž odmítl započtení pohledávek ze strany žalované s odůvodněním, že bylo učiněno až po koncentraci řízení a tyto pohledávky vznikly před tímto okamžikem. Naopak k důkazům předloženým žalobcem až po koncentraci řízení přihlédl (například e-mailová komunikace z října a listopadu 2021 a z února 2022). Ke koncentraci řízení mělo dojít dne 22. 2. 2024, avšak z protokolu o jednání z tohoto data nevyplývá, že by žalobce tyto důkazy navrhl. Soud prvního stupně k nim tedy vůbec neměl přihlížet. Navíc se jedná o postup žalobce vůči jinému subjektu a ohledně jiných zakázek. Stejně tak neměl soud prvního stupně přihlížet k výpisům z úschovny s daty 23. 11. 2021, 28. 10. 2021, 6. 3. 2022, 18. 4. 2022 a 26. 4. 2022. Žalovaná má za to, že řízení nebylo soudem prvního stupně řádně zkoncentrováno. Žalovaná uplatnila námitku započtení dne 18. 6. 2024, doložila soudu prvního stupně vznik, výši i splatnost dané pohledávky. Účastník může vznést námitku započtení kdykoliv během řízení, neboť námitka započtení je novou hmotněprávní skutečností, proto ji bylo možné učinit poté, co již nastaly účinky koncentrace (rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále jen „NS“ ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4182/2016). Odkaz soudu prvního stupně na rozhodnutí NS ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, považuje žalovaná za nepřiléhavý. Pokud k započtení pohledávek došlo až po koncentraci řízení, jedná se o novou hmotněprávní skutečnost. Žalovaná řádně jako novou hmotněprávní skutečnost uplatnila pohledávku jako námitku započtení po koncentraci řízení. Soudem prvního stupně uváděný judikát řeší pouze problematiku uplatnění započtení až v odvolacím řízení, když NS svým rozhodnutím chtěl dosáhnout toho, aby podstatné náležitosti pro rozhodování soudů byly řešeny u prvoinstančních soudů, aby již odvolací soud řešil pouze odvolací důvody, a nikoliv nové skutečnosti. V případě žalované jde ovšem o úplně jiný případ a postup. Námitka započtení je novou skutečností, uvedla ji jako svou obranu právě před soudem prvního stupně a soud prvního stupně by ji měl také projednat. Výklad soudu prvního stupně je v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Protože žádné rozhodnutí NS nepojednává o tom, že by žalovaná nemohla svou pohledávku započíst po koncentraci řízení, ač pohledávka vznikla před koncentrací řízení, a ani výklad komentářů příslušných ustanovení o nemožnosti započtení po koncentraci řízení dospělých pohledávek vzniklých před koncentrací nepojednávají o takové možnosti, má žalovaná za to, že soud prvního stupně se s její námitkou započtení řádně nevypořádal. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně, aby tento rozsudek v napadeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá.

3. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že mezi účastníky nebyla žádná dohoda o tom, že by hotová videa měla být předána výlučně na fyzickém datovém nosiči. Naopak, vzhledem k dlouholetému přátelskému vztahu mezi žalobcem a panem Velesem a celkovému neformálnímu nastavení spolupráce byla mezi účastníky zavedena dlouhodobá pravidelná praxe stran, spočívající v předávání hotových výstupů právě prostřednictvím úložiště úschovna. Předání díla prostřednictvím tohoto úložiště v rámci předchozích spoluprací bylo ze strany pana Velese vždy považováno za dostačující a řádné, přičemž odměna žalobce za práci na jednotlivých zakázkách byla v uvedených případech ze strany pana Velese (případně jiného subjektu, za který pan Veles vystupoval nebo v něm působil) vždy řádně a bez problémů uhrazena (viz e-maily a faktury, včetně bankovních výpisů). Lze si jen těžko představit, že by pan Veles byl ochoten uhradit žalobci odměnu za práci, která by mu nebyla řádně dodána, respektive, že by tato dodaná díla nepovažoval za finální. Žalovaná, respektive [jméno FO], ani v případě zakázky, jejímž předmětem bylo zhotovení uvedených videí, nevyslovila požadavek na odlišný způsob předání díla, ani žádným jiným způsobem nedala žalobci najevo, že by předání videí prostřednictvím úschovny bylo nežádoucí. Žalobce tudíž postupoval v souladu se zavedenou praxí stran, přičemž oprávněně předpokládal, že odevzdání videí žalované prostřednictvím úschovny je zcela dostačující. Žalovaná si u žalobce objednala zhotovení videí, a to v rámci prací na projektu pro Správu železnic jako koncového zákazníka. Práce na projektu tvorby videí byly koordinovány mezi všemi spolupracujícími subjekty, tj. nejen mezi žalovanou a žalobcem, ale i prostřednictvím zástupců společnosti [Anonymizováno], [adresa], se kterými žalobce komunikoval napřímo. K odevzdání finální verzí videí v požadované kvalitě všem zúčastněným subjektům došlo ze strany žalobce dne 10. 5. 2023, přičemž o této skutečnosti byla žalovaná, respektive [jméno FO], informován také prostřednictvím WhatsApp komunikace. Žalovaná v rámci své argumentace zcela záměrně opomíjí skutečnost, že se ve vztahu k ostatním subjektům chovala tak, že považovala videa za řádně odevzdaná a doručená, neboť si nechala od společnosti [Anonymizováno] uhradit odměnu za přípravu videí. To potvrdil [jméno FO] žalobci ve WhatsApp komunikaci ze dne 3. 6. 2023. Pokud žalovaná na jedné straně tvrdí, že jí ze strany žalobce nebyla odevzdána videa, a na druhé straně inkasovala za tato videa odměnu, je patrné, že se z její strany buď jedná o zcela účelové argumenty, anebo si je jasně vědoma toho, že se vůči žalobci dopustila bezdůvodného obohacení. Obě varianty nemohou však požívat právní ochrany. Z provedených důkazů je zcela jasně patrné, že právním důvodem vedení tohoto soudního řízení je narušení přátelského vztahu žalobce s [jméno FO], zapříčiněné jednostrannou nabídkou od [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] na další spolupráci této společnosti a žalobce. [jméno FO] považoval za osobní zradu ze strany žalobce. Kromě předání videí prostřednictvím úschovny v souladu se zavedenou praxí předal žalobce žalované k rukám [jméno FO] veškerá hrubá data a pracovní soubory s videi související, a to konkrétně dne 28. 4. 2023 před sídlem žalované. Veškerá data byla uložena v notebooku [jméno FO], který jej žalobci poskytl pro práci na projektu. Tato skutečnost je prokázána předložením komunikace mezi žalobcem a [jméno FO] z uvedeného data. Žalobce dále uvedl, že veškeré jím uvedené rozhodné skutečnosti byly označeny před zkoncentrováním řízení, konkrétně při jednání dne 22. 2. 2024, při němž žalobce uvedl, že navrhuje důkazy, které budou soudu předloženy písemně prostřednictvím samostatného písemného podání, což následně učinil ve svém podání ze dne 8. 3. 2024. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalované není důvodné.

5. Zamítavý výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

6. Na základě dokazování, provedeného soudem prvního stupně, bylo zjištěno, že žalobce pro žalovanou prováděl kameramanské a postprodukční práce na zakázce pro [právnická osoba] (dále jen „[Anonymizováno]“), kterou žalovaná prováděla na základě objednávky od společnosti [právnická osoba]“), a ta na základě objednávky od [právnická osoba]“). Žalobce tyto práce provedl a výstup - 6 videí v kvalitě 4K odevzdal žalované prostřednictvím internetového úložiště úschovna.cz dne 10. 5. 2023, které odeslal na e-mail jednatele žalované [jméno FO]. Zakázky pro žalovanou, resp. [jméno FO], žalobce standardně a zásadně odevzdával prostřednictvím internetového úložiště úschovna.cz, přičemž faktury, vystavené žalobcem za tuto práci, byly propláceny. Náhledy uvedených videí - tedy jejich podoba v nižší kvalitě pro případné korekce - byly zaslány kromě žalované také společnostem [Anonymizováno], rovněž prostřednictvím internetového úložiště úschovna.cz, a to dne 27. 4. 2023, respektive 28. 4. 2023. Následně žalobce provedl požadované korekce, o čemž vyrozuměl [jméno FO] prostřednictvím WhatsApp komunikace. Účastníci se dohodli, že za zhotovení celkem 6 videí v kvalitě 4K pro koncového zákazníka Správa železnic dostane žalobce odměnu ve výši 85 000 Kč včetně DPH. Žalobce vystavil na tuto částku fakturu č. 2023-06-01, kterou doručil žalované e-mailem ze dne 5. 6. 2023. Žalovaná však tuto fakturu neuhradila.

7. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud plně ztotožňuje, neboť má svou oporu v provedeném dokazování. Uvedený skutkový závěr pak nedoznal zásadní změny ani v rámci odvolacího řízení.

8. Odvolací soud doplnil dokazování ve smyslu ust. § 213 odst. 4 o. s. ř.

9. Takto zjistil z e-mailové zprávy [jméno FO]), zaslané dne 29. 5. 2023 na e-mailové adresy [e-mail] a [e-mail], že [Anonymizováno] oficiálně schválila/převzala všechny reportáže.

10. Dále bylo takto zjištěno z dopisu [jméno FO] ([Anonymizováno]) soudu prvního stupně ze dne 22. 4. 2024, že co se týče projednávané věci, byl zadavatelem zakázky. Jednalo se o kamerové záznamy a finální produkční část. Zadal to panu [jméno FO], až poté zjistil, že se pan [jméno FO] domluvil s panem [Anonymizováno] a svěřil tento úkol jemu. Od této doby již s panem [jméno FO] nespolupracoval ani to v další době neplánuje. Má okolo sebe vždy zvláštní spolupracovníky a nebudí to v něm důvěru. Zakázku jako takovou dostali kompletní a uhradili ji v plné výši.

11. Žalovaná v průběhu řízení před soudem prvního stupně, konkrétně podáním ze dne 18. 6. 2024, doplnila svá tvrzení, že jí v důsledku nekalých praktik žalobce vznikla škoda ve výši 93 300 Kč, neboť žalobce v rozporu s nastavenou praxí přímo kontaktoval [Anonymizováno] s konkurenční finanční nabídkou, čímž se snažil žalovanou a rovněž společnost [Anonymizováno] jak z předmětného projektu, tak i z budoucích dalších projektů, odstranit. [Anonymizováno], která se zaobírá audiovizuálnímu službami, měla zajistit vytvoření videí pro [Anonymizováno], která v rámci projektu pro [Anonymizováno] zajišťovala zakázku. [Anonymizováno] s žalovanou, potažmo jejím jednatelem [jméno FO], dlouhodobě spolupracuje. K realizaci shora uvedeného projektu byla žalovaná oslovena [adresa] ze společnosti [Anonymizováno]. O nekalých praktikách žalobce se žalovaná dozvěděla po natáčení na [Anonymizováno] v dubnu 2023. Došlo tím k poškození obchodního jména žalované. Zároveň musela žalovaná pro udržení spolupráce se společností [Anonymizováno] zvýšit slevu na všechny další zakázky s touto společností a poskytnout další slevu na akci [Anonymizováno]. Další zakázky již [Anonymizováno] žalované nezadala.

12. Žalovaná nejprve (při jednání konaném dne 18. 6. 2024) uplatnila nárok na zaplacení částky 93 300 Kč jako vzájemnou žalobu. Následně podáním ze dne 18. 6. 2024 upřesnila, že uplatňuje nárok na zaplacení částky 97 848 Kč, z toho co do výše žalobního nároku jej uplatňuje k započtení, co do částky 12 848 Kč jej uplatňuje jako vzájemnou žalobu, což potvrdila k výzvě soudu prvního stupně svým podáním ze dne 20. 7. 2024.

13. Soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 7. 2024, č. j. 9 C 190/2023-144, vyloučil řízení o vzájemné žalobě o zaplacení částky 12 848 Kč s příslušenstvím k samostatnému řízení. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl, že se jedná o nárok z nekalosoutěžního jednání, ohledně něhož je dána věcná příslušnost krajských soudů dle § 9 odst. 2 písm. h) o. s. ř. Toto řízení je vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 136/2024.

14. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

15. Podle § 2604 o. z. dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

16. Podle § 2605 odst. 1 o. z. dílo je dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad.

17. Podle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

18. Podle § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odst. 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odst. 2).

19. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odst. 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odst. 2).

20. Pokud jde o žalobní nárok, odvolací soud se plně ztotožňuje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými zejména v odstavci 43. odůvodnění napadeného rozsudku. Rekapituluje, že žalobce prokázal, že uzavřel se žalovanou smlouvu o dílo v intencích § 2586 a násl. o. z., dle které se žalobce zavázal zhotovit pro žalovanou celkem 6 videí v kvalitě 4K, včetně postprodukční práce (to ostatně žalovaná ani nesporovala), a žalovaná se zavázala za to zaplatit žalobci sjednanou cenu ve výši 85 000 Kč. Rovněž prokázal, že videa v požadované kvalitě natočil, žalované je předal, žalovaná se s nimi seznámila a ničeho nenamítala. Žalobci tak vznikl nárok na zaplacení sjednané ceny díla dle § 2610 odst. 1 o. z., neboť dílo bylo provedeno, tj. dokončeno a předáno (§ 2604 o. z.). Z dokazování jako celku má rovněž odvolací soud za prokázané, že dílo bylo dokončeno a bylo způsobilé sloužit svému účelu ve smyslu § 2605 odst. 1 o. z. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce videa natočil, sestříhal, provedl další postprodukční práce, a následně tato videa v nižší kvalitě zaslal žalované, k jejímu pokynu též [adresa] ze společnosti [Anonymizováno] a [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno] k připomínkám. Po zaslaných připomínkách a odsouhlasení finální verze pak zaslal videa žalované dne 10. 5. 2023 prostřednictvím internetového úložiště úschovna.cz. Je tedy zjevné, že žalobce dílo dokončil, předal, tedy provedl, a rovněž předvedl způsobilost sloužit svému účelu. Uvedený závěr lze ostatně učinit i na základě dokazování, provedeného odvolacím soudem. Tím bylo prokázáno, že Mikenopa dostala zakázku kompletní a žalované ji uhradila, a také [Anonymizováno] oficiálně schválila a převzala všechny reportáže. O „funkčnosti“ díla tak nemůže být pochyb.

21. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobce prokázal jak základ, tak výši svého žalobního nároku.

22. Ze všech shora uvedených důvodů tak také odvolací soud považuje nárok žalobce na zaplacení žalované jistiny za důvodný a po právu.

23. Jak bylo dále zjištěno, žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě žalované jistiny v souvislosti se zasláním faktury, vystavené žalobcem za jím provedené dílo, a odeslané žalované e-mailem dne 5. 6. 2023. Odvolací soud na tomto místě konstatuje, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavci 49. odůvodnění, pokud jde o splatnost předmětné faktury, resp. prodlení žalované s placením žalované částky, a pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku na tyto závěry plně odkazuje. Žalovaná se dostala se svým plněním do prodlení dne 8. 7. 2023 a žalobce má od tohoto data ve smyslu ust. § 1968 o. z. nárok na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce má dále nárok na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, když uplatnil pohledávku vzniklou z podnikatelského vztahu mezi účastníky.

24. Odvolací soud dále řešil otázku, zda došlo k zániku této (pasivní) pohledávky žalobce (ve výši žalované jistiny) v důsledku započtení (aktivní) pohledávky ze strany žalované, či nikoliv.

25. Dle komentářové literatury k ust. § 1987 odst. 2 o. z. (srovnej Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1141-1147: J. Šilhán) „…důvodová zpráva zdůrazňuje, že „započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolání nejasností a následných sporů“. Případné nejasnosti ohledně výše, splatnosti, předmětu plnění, či dokonce samotné existence pohledávky mají být odstraněny především dohodou stran (např. narovnáním dle § 1903, případně zrušením dohodou dle § 1981). Nemohou být ale jednostranně „řešeny“ jen započítacím úkonem jedné ze stran…Vzhledem k tomu, že účinkem započtení je trvalý a definitivní zánik pohledávek, je požadavek určitosti a jistoty do značné míry zcela nevyhnutelný…“. O nižší míře „jistoty“ pohledávky lze pak dle komentáře hovořit v případě „pohledávek, u kterých protistrana důvodně popírá samotnou existenci pohledávky; nesmí jít ovšem o svévolné a ničím nepodložené popírání existence… Vždy musí jít o „nejistotu“ a „neurčitost“ určitého kvalifikovaného rozměru, který již přesahuje obvyklé meze, které účastníci příslušných vztahů oprávněně očekávají a které musejí obecně akceptovat. Důkazní břemeno ohledně nesplnění předpokladů kompenzability, a tedy neoprávněnosti započtení nese ta strana, která to vůči druhé straně namítá“.

26. Také např. dle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, „…nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne).“ 27. Důkazní břemeno ohledně oprávněnosti, resp. důvodnosti aktivní pohledávky, tedy nároku uplatněného započtením, nese žalovaná. Důkazní břemeno ohledně neoprávněnosti započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. pak nese žalobce.

28. Byť je odvolací soud toho názoru, že kompenzační námitka mohla být v rámci řízení před soudem prvního stupně žalovanou zásadně vznesena a uplatněna, je ve shodě se soudem prvního stupně, že pohledávka uplatněná žalovanou v rámci její kompenzační námitky není způsobilá k započtení ve smyslu ust. § 1987 odst. 2 o. z., neboť je nejistá a neurčitá (viz správné závěry soudu prvního stupně v odst. 46. až 48. odůvodnění napadeného rozsudku). Navíc lze pochybovat i o tzv. dospělosti této pohledávky, kterou před tímto započtením žalovaná vůči žalobci dříve nepožadovala, resp. ji takto vůči němu neuplatnila. Prvně tuto pohledávku uplatňuje až v rámci započtení. Podle komentářové literatury „… Aktivně započítávaná pohledávka, tedy pohledávka, kterou je započítáváno, musí být splatná (= již dospělá), tj. po splatnosti dluhu (1958); k okamžiku, kdy lze nejdříve učinit započtecí jednání, viz 1982. Je-li pohledávka splatná na výzvu k plnění, lze započtecí jednání učinit až poté, co uplyne lhůta bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 (NS 33 Cdo 1534/2018)…Aktivně započítávanou pohledávkou nemůže být dle ObčZ pohledávka nevymahatelná u soudu (1987), nejistá (1987) a neurčitá (1987).“ (srovnej VÝTISK, Michal. § 1982 [Předpoklady a účinky započtení]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5–7.).

29. Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud žalobě vyhověl co do žalované jistiny 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 8. 7. 2023 do zaplacení a přiznal žalobci rovněž částku 1 200 Kč.

30. Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku I. podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I. tohoto rozsudku).

31. Rozsudek soudu prvního stupně byl dle § 219 o. s. ř. potvrzen i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Soud prvního stupně správně dle § 142 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že je to žalovaná, která je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, když žalobce měl v řízení neúspěch v pouze nepatrné části (zamítnutý zákonný úrok z prodlení z žalované jistiny za období od 20. 6. 2023 do 7. 7. 2023). Správně rovněž stanovil výši těchto nákladů, lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto pro stručnost odůvodnění tohoto rozsudku odkazuje na tyto správné závěry soudu prvního stupně včetně správné právní kvalifikace, uvedené v odstavci 50. a 51. odůvodnění napadeného.

32. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, odvolací soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů žalobci, v daném případě dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalobce byl v tomto stadiu řízení plně úspěšný. Náklady žalobce pak tvoří odměna jeho právního zástupce za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované, účast při jednání odvolacího soudu dne 9. 4. 2025) po 4 500 Kč (z tarifní hodnoty 85 000 Kč) dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“), tj. 9 000 Kč, 2 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tedy 900 Kč, a 21 % DPH z částky 9 900 Kč ve výši 2 079 Kč, celkem 11 979 Kč. Lhůtu k plnění této náhrady nákladů řízení stanovil odvolací soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny a místo plnění k rukám právního zástupce žalobce, která je advokátem, podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení