25 Co 57/2025 - 178

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců JUDr. Václava Nekoly a Mgr. Kláry Hrobské ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně A]., IČO [IČO žalobkyně A] sídlem [Adresa žalobkyně A] zastoupený [Jméno žalobkyně B], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalovaného: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] zastoupený [Jméno žalovaného B], advokátem [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného: [Jméno žalovaného C]., IČO [IČO žalovaného C] se sídlem [Adresa žalovaného C] o zaplacení 88 330 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 10. 2024, č. j. 16 C 85/2024-102 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. co do částky 15 330 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 73 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 65 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně ve výši 28 345,80 Kč.

IV. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v rozsahu 65 % do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně ve výši 19 149,10 Kč.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 10. 2024, č. j. 16 C 85/2024-102, zamítl žalobu, aby byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobkyni částku 88 330 Kč se 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 1. 1. 2024 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 23 199 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a uhradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 1 080 Kč do tří od právní moci tohoto rozsudku(výrok III.). Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem na její straně a jednáním žalovaného, tedy nebylo prokázáno, že ve dnech, kdy docházelo k opravě autodromu (14. 9. a 15. 9. 2023) by žalobkyně bývala autodrom pronajala a mohla tak dosáhnout příjmu, který jí v důsledku oprav na dráze ušel. Podle judikatury nemůže vzniknout nárok žalobce na zaplacení ušlého zisku, zůstal-li pouze v hypotetické rovině, což se stalo i v daném případě. Žalobkyně tím, že předem vyblokovala dny, na něž byla plánovaná oprava dráhy, v podstatě neumožnila třetím subjektům projevit zájem o pronajmutí dráhy, takže nemohlo dojít ke zmaření nějakého obchodu žalobkyně, jenž jí měl přinést zisk. Rovněž nebylo prokázáno, že případná poptávka zájemců o pronájem autodromu nemohla být uspokojena v jiný den, popřípadě že konkrétní zájemce proto, že 14. 9. a 15. 9. 2023 nebyla dráha volná, využil nabídku u jiného provozovatele. Dne 14. 9. 2023 žalobkyně nakonec areál zčásti pronajala, čímž své tvrzení, že termíny byly předem vyblokovány, a tudíž o ně neprojevil nikdo zájem, sama vyvrátila. Návrh žalobkyně na výslech svědkyně [jméno FO], která měla vypovídat o její provozních záležitostech, tedy o způsobu pronájmu autodromu, komunikaci s klienty, včetně rezervací, byl soudem prvního stupně zamítnut, neboť osvětlení činnosti žalobkyně při pronajímání autodromu nemá na podstatu sporu vliv, výslech svědkyně by vedl jen k prodloužení délky řízení, aniž by měl z hlediska důkazního vliv na výsledek sporu za situace, kdy žalobkyně ani netvrdila, že areál nemohla pronajmout konkrétní osobě v důsledku realizace oprav dráhy. Soud prvního stupně rovněž neposkytl žalobkyni lhůtu k doplnění skutkových tvrzení ohledně využití areálu pro jeho vlastní činnost. Ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přiznal soud prvního stupně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, a to za čtyři úkony právní služby po 4 660 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč, 8 půl hodin po 100 Kč za ztrátu času jízdou právního zástupce žalobkyně k jednání soudu a cestovné 2 559 Kč, celkem 23 199 Kč. Vedlejší účastnici na straně žalovaného byly přiznány náklady za tři úkony právně nezastoupeného účastníka po 300 Kč (§ 2 odst. 2 vyhl. č. 254/2015 Sb.), jízdné v ceně 90 Kč za jednu cestu, celkem 1 080 Kč.

2. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalobkyně s tím, že soud prvního stupně nesprávně věc právně posoudil a neprovedl potřebné navržené důkazy. Poškození závodní dráhy nepochybně souviselo s činností žalovaného, bylo jím akceptováno, stejně jako vedlejší účastnicí, která ve stoprocentním rozsahu přímé škody plnila. Žalovaný se sám rozhodl pro způsob řešení škody, který byl zvolen, konkrétně pro uzavření autodromu a opravu prostřednictvím společnosti SaM silnice, která mu přímo dodala ke schválení rozpočet. Ten byl odsouhlasen stejně jako termín opravy a z toho vyplývající uzavření autodromu. Žalovaný vyslal svého zástupce, který se opravy jako pozorovatel účastnil. Příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného - poškození autodromu, jeho opravou a samozřejmě jeho uzavřením po nezbytnou dobu - je zcela jednoznačná. Žalobkyně uhradila náklady na první neúspěšnou opravu ze svého, stejně tak i ušlý zisk související s omezením vyvolaným touto opravou. Ušlý zisk je zde předem předpokládanou a žalovaným akceptovanou skutečností, neboť žalovaný počítal s uzavřením areálu, dokonce na celé dva dny, a počítal s tím, že uhradí ušlý pronájem. Zde byl uplatněn pouze holý nájem za dráhu, bez navazujících služeb. Přestože soud prvního stupně sám konstatoval, že žalobkyně nemohla prokázat konkrétního zájemce o dané termíny, neboť na uvedené termíny byl kalendář vyblokován, zaujal stanovisko, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost. Jednoznačná příčinná souvislost je dána např. 14. 9. 2023, kdy žalobkyně měla zájemce o pronájem celého areálu a v zájmu snížení ušlého zisku areál rozdělila na dvě části provedením řady opatření a pronajala za padesát procent pouze areálu. Nemůže se tak jednat o hypotetický zisk, ale o skutečný. Žalobkyně dokládala ceny pronájmu a využití areálu, které je vždy v měsíci září stoprocentní. Pokud zbývá využití dne 15. 9. 2023, pak žalobkyně skutečně nemohla s ohledem na vyblokování v plánovacím daném termínu prokázat zájemce, je však zřejmé, že v ostatních dnech areál pronajat nebo využit byl, a to i v dalším roce. Z hlediska technologického nebyla možná oprava v pozdějším termínu, např. v říjnu (zejm. pro nejistotu počasí). Provoz autodromu je spíše sezónní a největší zájem je právě mimo jiné v září s ohledem na ukončení prázdnin a vhodné počasí. Využití jiného provozovatele je s ohledem na omezený výběr a odlišné ceny fakticky vyloučeno. Nešlo tak jen o potencionální zisk, který by se mohl objevit, ale s pravděpodobností hraničící s jistotou by došlo k pronájmu dráhy i v uvedených termínech a žalobkyně vyčísleného zisku pozbyla v důsledku dotčené opravy. S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná jí náhradu nákladů řízení, příp. aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Podáním ze dne 3. 6. 2025, zpřesněným při ústním jednání dne 4. 6. 2025, vzala žalobkyně žalobu co do částky 15 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení zpět s poukazem na to, že bylo postaveno na jisto, že není možno účtovat z ušlého zisku DPH.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil s tím, že žalobkyně nedoložila důkazy, které by potvrdily její tvrzení a neprokázala tak příčinnou souvislost mezi ušlým ziskem a jednáním žalovaného. Nemůže dle judikatury vzniknout nárok žalobkyně na zaplacení ušlého zisku, zůstal-li pouze v hypotetické rovině. Žalobkyně tím, že vyblokovala dny, na něž byla plánována oprava dráhy, v podstatě neumožnila třetím subjektům projevit zájem o pronajmutí dráhy, proto nemohlo dojít k zmaření nějakého obchodu žalobkyně. Žalobkyně byla opakovaně vyzývána pojišťovnou, aby doložila doklady o zájmu konkrétního zájemce o pronájem dráhy v dotčených termínech, nikdy se tak nestalo. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Vedlejší účastnice na straně žalovaného (dále též jen „vedlejší účastnice“) navrhla též potvrzení napadeného rozsudku s tím, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a právní posouzení věci, včetně odkazů na judikaturu Nejvyššího soudu je správné. Žalobkyně neprokázala, resp. ani netvrdí žádný konkrétní zisk, který jí měl v důsledku poškození povrchu provozované závodní dráhy ujít, tj. že by jí ušla nějaká konkrétní zakázka. Neoznačila přes výzvu soudu prvního stupně jediného potencionálního zákazníka, jehož by musela kvůli opravě dráhy odmítnout bez náhradního termínu. Až v odvolacím řízení začala uvádět nová tvrzení a navrhovat nové důkazy, což bylo nepřípustné. Žaloba je založena toliko na spekulacích a žalobkyně v průběhu řízení měnila svá tvrzení. Soud prvního stupně postupoval správně, pokud zamítl návrh na výslech svědkyně Dušánkové, která měla pouze obecně popsat způsob pronajímání dráhy. Jak uvádí sama žalobkyně v odvolání, s ohledem na specifičnost auto motosportu a značně omezený výběr tratí v ČR je fakticky vyloučeno, že by oprava trati v délce necelých dvou dnů způsobila odliv zákazníků žalobkyně ke „konkurenci“. Není pravdou, že by v uvedeném období byla dána stoprocentní obsazenost dráhy. Není správný přístup žalobkyně, že by de facto měla škůdci – žalovanému pronajmout dráhu za účelem opravy, a tak mu účtovat cenu pronájmu. Opravu dráhy si objednala žalobkyně a té bylo také ze strany realizující firmy účtováno.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je opodstatněné.

7. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

8. Žalobkyně vzala žalobu co do částky 15 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení zpět, žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného s tímto zpětvzetím souhlasili, a proto odvolací soud výrok I. napadeného rozhodnutí v tomto rozsahu zrušil a řízení o této částce zastavil.

9. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Podle prohlášení podepsaného nájemcem bez čitelného jména, na němž je v horním levém rohu dopsáno ,,[jméno FO], byl žalovaný byl seznámen s povinnostmi plynoucích mu z podnájmu závodního okruhu autodromu [adresa] ve dnech 23. 6. až 24. 6. 2023, který si pronajal za účelem pořádání soukromé akce s tím, že na sebe převzal veškerou odpovědnost za případný vznik škody jak na majetku autodromu, tak případně na zdraví či majetku zúčastněných osob. V emailu ze dne 24. 8. 2023 adresovaného zástupci žalovaného byla zaslána adresátu cenová nabídka na opravu povrchu po nehodě na autodromu v části bývalé šotoliny, kdy po lokální ruční opravě vrypu do povrchu obrusné vrstvy došlo k degradaci povrchu na těchto opravených místech, jelikož se nachází ve směrovém oblouku a jízdní stopě. Proto musí být obrusná vrstva v tomto místě odfrézovaná v dostatečném rozsahu, aby byla oprava provedena strojní pokládkou.

10. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému fakturou č. 357 ze dne 26. 9. 2023 náklady na opravu asfaltového povrchu částkou 101 050 Kč a 21 % DPH ve výši 21 220,50 Kč, úhrnem 122 270,50 Kč se splatností do 10. 10. 2023, dále mu fakturou č. 356 vystavenou 26. 9. 2023 žalobkyně vyúčtovala částku ve výši 73 000 Kč a 21 % DPH ve výši 15 330 Kč, celkem 88 330 Kč se splatností do 10. 10. 2023, a to za dny 14. 9. a 15. 9. 2023. Z oznámení o vyřízení škody ze dne 23. 10. 2023 vyplynulo, že částka 101 050 Kč za opravu povrchu dráhy byla žalobkyni uhrazena vedlejší účastnicí na straně žalovaného. V emailové komunikaci ze dne 17. 8. a 18. 8. 2023 žalobkyně informovala žalovaného, konkrétně pana [Anonymizováno], že škoda za opravu autodromu byla stanovena v rozpětí 80 000 - 100 000 Kč podle skutečného množství asfaltového materiálu, který bude použit s tím, že bude muset dojít k dvoudenní odstávce, kterou bude žalobkyně požadovat refundovat po žalovaném, celkovou cenu odhadla na 180 000 - 200 000 Kč. Žádala, aby žalovaný zajistil přítomnost pojišťovny za účelem obhlídky místa. Následně byl žalovaný informován o tom, že k opravám dojde ve dnech 14. 9. a 15. 9. 2023. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván emailem ze dne 20. 11. 2023 k úhradě ušlého zisku v žalované výši a stejná výzva byla zaslána dne 4. 12. 2023 i vedlejší účastnici. Žalovaný na to žalobkyni sdělil, že pokud doloží listiny požadované vedlejší účastnicí, bude mu škoda uhrazena, doposud k tomu však nedošlo. Vedlejší účastnice žalobkyni odpověděla tak, že není prokázáno, že závodní dráha měla být zrovna v době oprav využívána, navíc případný pronájem mohl být realizován, respektive přesunut na jiný termín.

11. Z přehledu akcí za září 2023 (předloženého vedlejší účastnicí) soud prvního stupně zjistil, že 1. září nebyl areál obsazen, 2. září byl pronajat od 8:00 do 16:00 hodin, 3. září od 16:00 do 18:00 hodin, 4. září od 9:00 do 14:00 hodin a poté od 16:00 do 19:00 hodin, 5. září od 16:00 do 19:00 hodin, 6. září od 8:00 do 16:00 hodin, 7. září na celý den, 8. září od 8:00 do 16:00 hodin, 9. září od 11:00 do 15:00 hodin, 10. září od 15:00 do 18:00 hodin, 12. září od 8:00 do 19:00 hodin, 13. září od 8:00 do 15:00 hodin, 14. září od 8:00 do 16:00, 15. září nebyl obsazen, 16. září od 8:00 do 19:00 hodin, 17. září celý den, 18. září celý den, 19. září od 8:00 do 18:00 hodin, 20. září od 8:00 do 16:00 hodin, 21. září celý den, 22. září od 8:00 do 16:00 hodin, 23. září od 15:00 do 19:00 hodin, 24. září od 15:00 do 18:00 hodin, 26. září od 8:00 do 18:00 hodin, 27. září od 8:00 do 19:00 hodin stejně jako 28. září, 29. září celý den a 30. září od 8:00 do 18:00 hodin. Obdobný přehled na daný měsíc předložila i žalobkyně, z něj naopak vyplynulo, že dne 2. 9., 6. 9. až 17. 9., 19. 9. až 21. 9. byl areál celodenně obsazen, v ostatních dnech bylo obsazení pouze částečné, rozpis končí datem 22.

9. Areál je pronajímán i za účelem výcviku řidičů, kdy Policii ČR byly nabízeny volné termíny v září, 14.9. a 15. 9. bylo vypuštěno.

12. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud neztotožnil, když soud prvního stupně z něj uzavřel, že ze strany žalobkyně nebylo prokázáno, že ve dnech, kdy docházelo k opravě autodromu (14. 9. a 15. 9. 2023) by žalobkyně bývala autodrom pronajala a mohla dosáhnout požadovaného příjmu, který jí v důsledku oprav na dráze ušel, tj. zamítl žalobu na neunesení důkazního břemene ve vztahu rozhodné tvrzené skutečnosti – o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a ušlým ziskem, aniž by žalobkyni poskytl řádné poučení ve smyslu § 118 odst. 3 o. s. ř. (příp. i dle odst. 1 uvedeného ustanovení při nedostatečnosti tvrzení) včetně poučení o následcích nesplnění takové výzvy. Pro žalobkyni tak byl předmětný závěr nepředvídatelný a překvapivý, i s ohledem na skutečnost, že výslech svědkyně [jméno FO], který žalobkyně včas navrhla s poukazem na to, že u žalobkyně zajišťuje kontakt s klienty a je obeznámena s chodem provozní činnosti, byl ze strany soudu prvního stupně zamítnut jako nepotřebný, vzhledem k absenci tvrzení o existenci konkrétní osoby, která měla zájem o pronájem v uvedených termínech. Soud prvního stupně pak opomněl zohlednit ustálený závěr judikatury, že významným tvrzením pro posouzení nároku poškozeného na ušlý zisk, který se vždy pohybuje v určité míře v hypotetické rovině, je nejen tvrzení o existenci konkrétních smluvních vztahů, které měl pro rozhodnou dobu poškozený sjednány nebo mohl je reálně sjednat (tj. o konkrétních klientech), ale i např. o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel (tj. o obvyklém běhu podnikatelské činnosti), na nichž žalobkyně založila svou žalobu, neboť termíny opravy v rámci předcházení vzniku další škody (hrozící z nerealizovaných smluvních závazků vůči klientům) vyřadila z nabídky široké veřejnosti.

13. Odvolací soud proto zopakoval dokazování vybranými listinnými důkazy a provedl již dříve navržený důkaz ceníkem služeb žalobkyně a výslechem svědkyně [jméno FO], jelikož bylo zjevné, že zjištěný skutkový stav ze strany soudu prvního stupně je neúplný. Současně poskytl žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nezbytnosti prokázání vysoké pravděpodobnosti, že by ve dnech 14. 9. a 15. 9. 2023 dosáhla ze svého podnikání výnosu v požadované výši 73 000 Kč, nebýt škodné události způsobené žalovaným na pronajímané dráze a potřeby její opravy. Tím došlo ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. k prolomení koncentrace řízení a neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. ve vztahu k daným skutečnostem, nelze se tudíž ztotožnit s námitkou vedlejší účastnice o nepřípustnosti případných nových tvrzení a návrhů důkazů v tomto směru. Odvolací soud pak doplnil dokazování jak relevantními důkazy navrženými žalobkyní, tak i vedlejší účastnicí na straně žalovaného.

14. Z ceníku žalobkyně (zajištěno z webových stránek žalobkyně, dle nesporných tvrzení účastníků ve znění platném i v roce 2023) je patrné, že žalobkyně pronajímala v posuzovaném období září 2023 asfaltový okruh ve dnech pondělí až čtvrtek za částku 6 000 Kč bez DPH na hodinu (v čase 8:00 – 19:00 hod.), v pátek pak na celý den za částku 55 000 Kč bez DPH (v čase 8:00 – 19:00 hod.), přičemž v tento den nebyla možnost pronájmu po hodinách. Dle přehledu akcí za období 1. 9. – 30. 9. 2023 (vypracováno a užíváno interně žalobkyní) bylo v období měsíce září 2023 účtováno jednotlivým v tabulce vymezeným klientům žalobkyně, a to každý den v měsíci s výjimkou 14. 9. (poznámka „Frézování na dráze“) a 15.

9. Z tohoto přehledu je patrné, že byl okruh pronajat každý pátek v měsíci září s výjimkou termínu opravy (obdobně i každý pátek v srpnu i v říjnu, viz přehledy za tyto měsíce). Takto je zaznamenána například fakturace dne 27. 9. 2023 „[Anonymizováno]“, souběžně fakturace „[jméno FO]“ a vůči tomuto klientu ještě 28. 9. 2023. Z přehledů obsazenosti na autodromu za září 2024, předloženého žalobkyní (verze ze dne 23. 9. 2024 končící 22. 9.) a vedlejším účastníkem na straně žalovaného (verze ze dne 6. 8. 2024), dostupných dle účastníků na webových stránkách žalobkyně, je patrné, že se zájemci o pronájem hlásil a obsazoval volné termíny i krátce před tím, než tyto termíny nastaly (viz soudem prvního stupně zjištěná absence obsazenosti např. 1. 9. u staršího přehledu a plná obsazenost u novějšího nebo doplnění obsazenosti při hodinovém pronájmu např. 5. 9. – přibyl pronájem od 9:00 do 10:00 hod.).

15. V emailu [jméno FO], vedoucího úseku pokládky asfaltových směsí [právnická osoba]., předloženém žalobkyní po dotčeném poučení, odesílatel jednateli žalobkyně potvrdil, že termín 14. 9. a 15. 9. 2023 bylo nutné naplánovat z důvodu objednání subdodávky, neboť uvedená společnost nedisponuje silniční frézou a v období září – říjen je problém objednat frézování vozovky ze dne na den. Oprava musela být provedena ve dvou dnech z technologických důvodů (dále vysvětlen postup). Opravované místo se nachází ve směrovém oblouku, kde dochází k namáhání povrchu v horizontálním směru, proto bylo objednateli doporučeno používat plochu až další den po pokládce obrusné vrstvy. Se žalovaným nekomunikovali, objednatelem prací byla žalobkyně. V emailu ze dne 3. 5. 2025 potvrdil [jméno FO], že termín 15. 9. 2023 včetně odpolední přípravy 14. 9. 2023 byli nuceni zrušit z důvodů na straně žalobkyně (poničená - nesjízdná trať), které by ovlivnily průběh jejich akce a žalobkyní navrhované alternativy (jiný termín) pro ně nepřipadaly v úvahu. Celý koncept této události museli kvůli zrušení tohoto termínu pozastavit (de facto zrušit). Dotčený email navazoval na připojený email ze dne 24. 7. 2023 odeslaný z adresy: [e-mail], kde odesílatelka potvrzovala, že 15. 9. rezervovala, myšlenku „[Anonymizováno]“ (dle oslovení v záhlaví) předala manželovi a ostatní si řeknou, až se potkají.

16. V emailu ze dne 20. 12. 2023 a 8. 4. 2024 reagoval [jméno FO], specialita oddělení stížností vedlejší účastnice, na předžalobní výzvy právního zástupkyně žalobkyně s tím, že nemají od žalobkyně doloženo, zda vůbec došlo k nějakému ušlému zisku. Poškozená uplatňuje škodu za nemožnost užívání závodní dráhy, ale není ničím prokázáno, že závodní dráha měla být zrovna v době opravy využívána. Pokud měl někdo o pronájem dráhy zájem, mohl poškozený přesunout jeho zákazníka na jiné období, neboť dle náhledu do termínového kalendáře je patrné, že ne vždy je dráha obsazená. V druhém z emailů trvali na tom, aby poškozená uvedla, kdo konkrétně měl zájem si dráhu 15. 9. 2023 pronajmout a musel být odmítnut, dále žádali vysvětlit, jak je možné, že první den se jim podařilo dráhu na většinu dne pronajmout, a druhý den to nebylo možné. V reakci na předžalobní výzvu ze dne 24. 1. 2024 právní zástupce žalovaného uvedl, že se nezříkají odpovědnosti za škodu, kterou způsobili v rámci jejich podnikatelské činnosti, na což jsou též pojištěni. Požadují prokázání, že v daném případě došlo ke ztrátě zakázek bez možnosti náhrady v jiných termínech.

17. Svědkyně [jméno FO], prokuristka žalobkyně a manželka jednatele žalobkyně, ve své výpovědi uvedla, že u žalobkyně zhruba od roku 2021 pracuje na pozici styku s klienty, má na starosti objednávky, fakturace, zařizování, kontakt s klienty. Ceník pronájmů se mezi roky 2023 až 2025 neměnil. Přes ni si pan [jméno FO], zástupce žalovaného, objednával pronájem okruhu na červen 2023, po jeho akci bylo zjištěno poškození dráhy, které jim ani pan [jméno FO] nesdělil a nepřiznal. S jeho souhlasem a vědomím nechali dráhu opravit poprvé (s náklady 6 000 Kč), šlo o opravu menšího rozsahu, která se však ukázala jako nedostatečná. K poškození došlo ve stopě dráhy, kde je tato dráha velmi namáhaná, jde o speciální asfalt. Žalovanému přeúčtované a následně uhrazené náklady na tuto opravu byly vráceny a byla najata specializovaná firma, o čemž pan [jméno FO] věděl a odsouhlasil to (byl mu zaslán rozpočet, termín oprav a blokace dráhy na webových stránkách). Termín 14. a 15. 9. stanovila uvedená firma provádějící zakázku, a to s ohledem na zajištění specializované techniky a délku opravy. Zákazníci si dráhu objednávají různým způsobem, buď se podívají na webové stránky, kdy je volno, a pak zavolají či napíšou. Mohou také volat nebo psát, aniž by se podívali do uvedeného kalendáře. Září je celkově silný měsíc, lidé volají nebo píšou velmi často (10 – 20 klientů týdně). Svědkyně potvrdila, že má zřejmě v mailu objednávku na termín 14. 9. nebo 15. 9. 2023. V termínu 14. 9. 2023 bylo možno dráhu částečně pronajmout, protože přehradili dráhu a pronajali pouze část. Klient měl zájem hodinově, nevěděla, zda na celý den. Podle jejích zkušeností se pronajme každý pátek v září, obdobně v říjnu. Svědkyně potvrdila, že „přehled akcí“ předložený žalobkyní je jejím interním kalendářem, kam si zapisuje jednotlivé fakturace. Kurzy bezpečné jízdy se dávají vždy na neděli, protože je tam menší hlučnost a neobtěžuje to tolik okolní obce. Termíny v září jsou spojeny s pěkným počasím a na to je to velmi vázáno, klienti proto nemají zájem o pozdější termíny. Následně si svědkyně nepamatovala, zda byla mezi první a druhou opravou dráha využívána a jestli z důvodu opravy v dotčených termínech musela být nějaká akce rušena s tím, že by se musela podívat do emailů.

18. Jednatel žalobkyně, [jméno FO], ve své výpovědi uvedl, že obchodní vztahy s novými klienty řeší u žalobkyně on, opakované vztahy, jako v případě zmiňovaného pana [jméno FO], vyřizuje jeho manželka nebo někdo ze sekretariátu (zaměstnanci). Mají též nabídku přes internet, 20 – 30 % objednávek jim chodí touto cestou. Denně má 100 telefonátů, 50 mailů s objednávkami. Komunikaci ohledně škody vedl s panem [Anonymizováno] od okamžiku zjištění škody on (objednávku akce provedla manželka nebo zaměstnanec), první opravu dráhy po zjištění poškození uhradila žalobkyně, nešlo to ani přes pojišťovnu. Tuto opravu následně zaplatil žalovaný, ale peníze mu následně byly vráceny z důvodu nové opravy. Tato oprava byla nedostatečná, bylo to ve stopě a hrozila fatální nehoda na straně motorkářů, proto mohli po jejím provedení pronajímat dráhu automobilům, motorkám jen s omezením (ne všichni to akceptovali). Řešilo se, jak dráhu opravit lépe, pan [jméno FO] navrhl několik řešení, které si našel na internetu. Nakonec s ním vykomunikoval nabídku od společnosti [Anonymizováno], která sídlí vedle nich a bylo to jednodušší, aby se to vyřešilo. [jméno FO] dostal nabídku realizace opravy, byl vyrozuměn o technologickém postupu i vyblokování termínu pro účely opravy. Odsouhlasil ji, byť s ním byla komunikace složitá. Poptávek na volný zářijový termín pronájmu, bez konkrétního data, přišlo více, nepředkládali je. Stejně tak Policie ČR měla zájem o zářijové termíny. Vedle ceny opravy byl pan [jméno FO] vyrozuměn i o ceně pronájmu, a to pouze základního, nikoliv obchodní ceny (za zaměstnanec, kteří v tech dnech neměli práci, další provozní náklady atd.). Jejich podmínkou, že přijede ze strany žalované zástupce, který odsouhlasí rozsah, cenu atd.

19. Na místo dne 14. 9. 2023 zástupce přijel, neprokázal se ničím, zda je od pojišťovny žalovaného nebo od žalovaného. Byl přítomen pracím od začátku, přeměřil si metry, viděl i částečný pronájem realizovaný uvedeného dne. V té době to jednatel řešil vše telefonicky se společností [právnická osoba] jako pojišťovacím subjektem žalovaného, nikoliv s vedlejší účastnicí, s ohledem na nepřehlednost situace následně přistoupili k písemnému styku. Žalobkyně vycházela z toho, že bylo vše odsouhlaseno stranami, včetně ušlého zisku, a že se nebude muset nic prokazovat. K vyblokování termínu dráhy došlo mezi první a druhou opravou, někdy v červenci. Dne 14. 9. 2023 proběhl na vymezené malé části kurz bezpečné jízdy, organizovaný třetí osobou, kvůli bezpečnosti i v té době musel jejich zaměstnanec zastavovat provoz na dráze podle potřeby opravy. Pronájem trval od rána, kdy tam byl zmiňovaný zástupce strany žalované, zhruba do jedné nebo druhé hodiny odpoledne. V pracovní dny (mimo pátek) provozuje žalobkyně základní pronájem od 8:00 do 16:00 (pro firmy, IZS), od 16:00 do 19:00 hod pak krátkodobý pronájem pro firmy jako pan [jméno FO]. k ježdění motorek. Účtován je tak ušlý zisk za ten odpolední blok 3 hodin od 16:00 do 19:00 hod, co by pronajaly panu [jméno FO] na přípravu akce na následný den, což odpovídá i dohodě s panem [Anonymizováno]. Veškerou elektronickou komunikaci měli na cloudovém úložišti, k 1. 2. 2024 došlo k prodeji podniku žalobkyně včetně elektroniky, proto vznikl problém dohledat komunikaci s klienty. Používal desítky adres, email od pana [jméno FO] se podařilo dohledat na adrese jeho manželky, nikoliv na adrese „obchod“, kterou měli k dispozici a kde hledali.

20. Odvolací soud se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že výpověď svědkyně [jméno FO] je nepoužitelná jako celek pro její nevěrohodnost, a to pro její vztah k žalobkyni (prokuristka žalobkyně, manželka jednatele žalobkyně). To, že někdo pracuje v právnické osobě, která je účastníkem řízení, je zainteresován na její obchodních výsledcích a statutární orgán je pro něj osobou blízkou, samo o sobě nevylučuje svědka z možnosti svědčit u soudu a též použitelnost jeho výpovědi zejména za situace, že jej může v krajním případě postihnout i trestní stíhání pro poskytnutí vědomě nepravdivé výpovědi. Soud samozřejmě přikládá jednotlivým důkazům různou váhu a zohledňuje i takovéto skutečnosti (např. vazbu svědka na účastníka). Žalovaný stejně jako vedlejší účastnice poukazovali na nepravdivost této výpovědi v kontextu porovnání s výpovědí jednatele žalobkyně a mezery v nich. Obě zmiňované výpovědi si vzájemně neodporují a že si na něco svědkyně nevzpomněla, nebo odkázala na potřebu „podívat se do mailu“, nečiní tento důkaz nepoužitelným. V kontextu dříve provedených důkazů listinných nelze hodnotit tuto výpověď jako nepravdivou. Svědkyně i jednatel žalobkyně, fakticky působící v „rodinné firmě“, konzistentním způsobem popsali působ podnikání, jak probíhá kontakt s klienty, okolnosti opravy dráhy i proces jednání se žalovaným (zejm. jeho zástupcem panem [Anonymizováno]), což zapadá i do rámce dalších důkazů (kalendář obsazenosti, seznam vystavených faktur, emailová korespondence stran). Proto neschopnost svědkyně vyjádřit se ke skutečnosti, zda byl areál pronajímán mezi termíny dvou oprav (skutečnost zjištěná jinak z listin), nebo drobný nesoulad mezi výpověďmi, kdo a jak s kým komunikoval, nelze přičítat na vrub nepravdivosti výpovědí a úmyslu ovlivnit stav dokazování jednoznačně ve prospěch žalobkyně. Naopak dohledaný email od [jméno FO] z 24. 7. 2023 nebo vyjádření [Anonymizováno]. potvrdili výpověď svědkyně v domněnce, že může mít konkrétní poptávku pronájmu v emailu nebo např. v tom, kdo stanovil termín opravy a proč.

21. Soud prvního stupně věc správně posuzoval podle ustanovení o. z.

22. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

23. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

25. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

26. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

27. Při posuzování ušlého zisku nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetku poškozeného v budoucnosti, ale musí být postaveno najisto, že při pravidelném běhu věcí, pokud by nebylo protiprávního jednání škůdce, mohl poškozený důvodně očekávat zvětšení svého majetku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006), a dále že pro výši ušlého zisku je určující, jakému majetkovému prospěchu, k němuž mělo reálně dojít, zabránilo jednání škůdce, tj. o jaký reálně dosažitelný, nikoli hypotetický, prospěch poškozený přišel (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2385/2014). Nejvyšší soud přitom ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že ušlý zisk je možno posuzovat pouze na základě určitých (existujících a prokázaných) právních skutečností a nikoli na základě hypotetických tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 30 Cdo 331/2021). 28. “Skutkové vymezení ušlého zisku přitom nemůže být libovolné. Je třeba jej vymezit tak, aby mohla být zjištěna jeho pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1996, sp. zn. 2 Odon 15/96).

29. Způsob zjišťování výše ušlého zisku závisí v každém jednotlivém případě na skutkových tvrzeních poškozeného, jimiž je uplatněný nárok na náhradu škody zdůvodněn, tedy na tvrzeních o konkrétních okolnostech, z nichž dovozuje, že by v zažalovaném období (nebýt vazby) dosáhl při svém podnikání zisku, o který přišel. Významná pro vymezení nároku mohou být např. tvrzení o konkrétních smluvních vztazích, které měl pro rozhodnou dobu sjednány, o pravidelně se opakujících obchodních příležitostech, o něž v té době přišel, popř. (pokud předpokládané příjmy byly dosaženy i bez jeho osobního přičinění) o snížení zisku z podnikání o prostředky vynaložené na mzdu nebo na jiný příjem osoby, která v tomto období vykonávala za poškozeného činnost k dosažení zisku, zatímco předtím tyto prostředky nebyly vynakládány apod. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1920/99).

30. V dané věci se žalobkyně domáhá na žalovaném náhrady škody z titulu ušlého zisku, když v důsledku poškození závodní dráhy žalobkyně v souvislosti s činností žalovaného ve dnech 23. 6. 2023 a 24. 6. 2023 bylo nezbytné provést její opravu. Po dobu opravy dráhy specializovanou firmou, kdy nebylo možno dráhu užít ke komerčním pronájmům jiným subjektům, měl žalobkyni ujít zisk v požadované výši 73 000 Kč a DPH ve výši 15 300 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v důsledku činnosti žalovaného jako uživatele závodní dráhy provozované žalobkyní došlo v uvedených dnech k jejímu poškození, přičemž žalobkyně zajistila její opravu (druhou v pořadí) ve dnech 14. 9. 2023 a 15. 9. 2023 a přímé náklady na tuto opravu, tj. na obnovení funkčnosti dráhy, uhradila vedlejší účastnice jako pojistitelka žalovaného. Je tak patrné, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného došlo k poškození věci, kterou měl v posuzovaném období v dočasném užívání, přičemž oprava této věci si vyžádala její znepřístupnění pro další potencionální zákazníky žalobkyně, právnické osoby mimo jiné podnikající v oblasti pronájmu této dráhy a navazujícího areálu. Bylo tak na žalobkyni, aby prokázala, že v důsledku těchto oprav (v příčinné souvislosti s jí způsobenou věcnou škodou ze strany žalovaného) nedošlo k rozmnožení jejího majetku o žalovanou částku 73 000 Kč, tj. že by reálně výnos z jejího podnikání činil ve dnech 14. 9. 22023 a 15. 9. 2023 alespoň (dalších) 73 000 Kč. S odkazem na ustálenou judikaturu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3321/2020, publikované pod č. 58/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) není náhrada škody v podobě ušlého zisku podrobena dani z přidané hodnoty, a proto požadavek žalobkyně zahrnující i tuto daň z ušlého zisku nebyl důvodný. Žalobkyně pak žalobní nárok v tomto směru v odvolacím řízení omezila.

31. Pokud pak soud prvního stupně z jím provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzeným ušlým ziskem a jednáním žalovaného, když nebylo prokázáno, že by se v uvedených dnech autodrom pronajal reálným konkrétním zájemcům (vyblokováním termínů žalobkyně znemožnila třetím subjektům projevit zájem o tyto termín) a že poptávka zájemců nemohla být uspokojena ze strany žalobkyně v jiných dnech, pak s tímto závěrem se odvolací soud po doplnění dokazování neztotožňuje. Soud prvního stupně vyšel z premisy, že ušlý zisk je možno prokázat pouze ve vztahu k tvrzením o konkrétních smluvních vztazích, které měla pro rozhodnou dobu poškozená strana sjednány, nebo si je mohla s konkrétními subjekty reálně sjednat. Opomněl se zabývat situací, zda by vznikly žalobkyni při obvyklém běhu událostí, nebýt potřeby opravy dráhy, obchodní příležitosti (pravidelně se opakující) k obchodnímu využití dráhy, resp. celého či části autodromu, v podobě pronájmu třetími subjekty. Žalovaný a vedlejší účastnice, resp. i soud prvního stupně, dávají de facto žalobkyni k tíži to, že postupovala s péčí řádného hospodáře a znepřístupnila termíny nabídky pronájmu na dobu opravy ve veřejnosti dostupné nabídce na internetu, aby tak nemusela následně rušit své závazky pro nemožnost plnění na její straně (potencionální škoda na straně klientů) nebo aby si nepoškozovala pověst pro svou nespolehlivost ve vztahu k potencionálním zákazníkům, čímž se však zbavila možnosti na dané termíny založit smluvní vztahy nebo doložit skutečné zájemce o pronájem. V případě opačného postupu by však mohlo žalobkyni být vytýkáno, že si nepočínala preventivně (§ 2900 o. z.), a že tak nemá na takto navýšenou škodu o nároky poškozených klientů nárok.

32. Žalobkyně prokázala, že na její straně existovala reálná obchodní příležitost autodrom ve dnech 14. 9. 2023 (od 16:00 do 19:00 hod.) a 15. 9. 2023 (na celý den) pronajmout a nešlo tudíž v případě žalovaného nároku pouze o hypotetický prospěch žalobkyně, ale o reálně dosažitelný. Z provedeného dokazování je patrné, že září pravidelně spadá v rámci jejího podnikání mezi měsíce s největší obsazeností areálu a tím i s největší obchodní příležitostí dosahovat zisku z pronájmů a navazujícíh služeb (viz plánovací kalendář za rok 2024, seznam fakturace za srpen až říjen 2023, i korespondující výpovědi svědkyně Dušánkové a jednatele žalobkyně). Je tomu tak s ohledem na stabilitu „pěkného“ počasí a poprázdninové období (viz výpověď [jméno FO]). V páteční dny žalobkyně pronajímá dráhu pouze na celý den, a to dlouhodobě za částku 55 000 Kč (viz ceník), přičemž všechny pátky v září 2023, s výjimkou dotčeného 15. 9. 2023, ale i v roce 2024 byly pronajaty konkrétními zákazníky. Lze sice přisvědčit námitce vedlejší účastnice na straně žalovaného, že dle kalendáře (ale z roku 2024, tedy rok po události) není patrná stoprocentní obsazenost areálu v jednotlivých dnech, ale i z porovnání obsazenosti termínů v září 2024 k datu 6. 8. 2024 a 23. 9. 2024, je zjevné, že se zájemci objevovali i těsně před vlastním termínem, obsazovali i několikahodinové úseky (jak jednatel vysvětlil rozdělení na základní období pronájmů od 8:00 do 16:00 a na krátkodobé, zejm. pro hobby jezdce od 16:00 do 19:00 hod.). Žalobkyně pak po poučení ze strany odvolacího soudu, kterého se jí před soudem prvního stupně nedostalo, předložila i potvrzení od konkrétního zájemce ([jméno FO]), že o pronájem ve dnech 14. 9. 2023 odpoledne a 15. 9. 2023 měl zájem, ale zabránila tomu překážka na straně žalobkyně. Předložení tohoto dokumentu až u odvolacího soudu, po předchozích marných výzvách pojišťovny, jeví samozřejmě důvodné pochybnosti o jeho původu, avšak jednatel společnosti situaci z pohledu odvolacího soudu vysvětlil odpovídajícím způsobem zapadajícím do kontextu předchozího dokazování. Žalovaný (jednající prostřednictvím pana [Anonymizováno]) byl prokazatelně o potřebě opravy a s tím související úhrady jak přímých nákladů na opravu, tak i na vlastní uzavření areálu pro její realizaci v konkrétních termínech upozorněn (viz emaily svědkyně [jméno FO] ze dne 17. 8. a 18. 8. 2023), dle jednatele tyto skutečnosti včetně částek dokonce odsouhlasil (minimálně na bázi telefonické domluvy), zástupce žalovaného nebo vedlejší účastnice se při započetí prací do areálu přímo dostavil a seznámil se jak s rozsahem opravných prací (s ohledem na jejich proplacení nebyly zjevně sporné), tak i s omezeními v pronajímání. Logicky pak žalobkyně vycházela z této dohody (i ve vztahu k ušlému zisku, když na škodu bylo bez problémů plněno), nyní žalovaným rozporované. Proto samozřejmě musel být překvapivým požadavek pojišťovny doložit zájem konkrétního zájemce o pronájem v termínech, u nichž bylo široké veřejnosti dopředu avizováno, že jsou nedostupné. Jednatel žalobkyně pak přiměřeným způsobem vysvětlil, jak projevený zájem [jméno FO], zjevně opakujícího se klienta (viz seznam faktur), byl dohledán a tento byl potvrzen v emailu uvedeného klienta ze dne 3. 5. 2025. Poukázal zejména na prodej podniku žalobkyně v únoru 2024, využívání celé řady emailových adres, široký způsob oslovování žalobkyně ze strany klientů, čemuž korespondují i dřívě předložené listinné důkazy. I bez ohledu na email [jméno FO] je ze shora uvedeného patrné, že v pátek 15. 9. 2023 by byl při běžném běhu událostí autodrom reálně pronajat po celý den za částku minimálně 55 000 Kč (holý nájem dráhy bez služeb) a i 14. 9. 2023 by žalobkyně s pravděpodobností hraničící s jistotou dosáhla dalšího výnosu v částce minimálně 18 000 Kč (tři hodiny po 6 000 Kč holého nájmu). Opět by bylo absurdní žalobkyni vyčítat, že v rámci předcházení větší ztrátě zisku přistoupila jen k pronájmu části areálu, na časově omezenou dobu dne 14. 9. 2023 a ve zbytku termín vyblokovala, čímž se připravila o další obchodní příležitost. Taktéž žalobkyně prokázala nezbytnost uzavřít areál na jeden celý den a část předchozího v uvedeném, jinak v nejvytíženějším období, a to s ohledem na možnosti zhotovitele opravy, technologický postup této specifické opravy a stálost počasí v době opravy (viz vyjádření [právnická osoba].). Naprosto nepřiléhavou se pak v tomto kontextu jeví námitka žalovaného, že dle obecného povědomí se mohou provádět stavební práce i v prosinci, tj. zde mimo sezónu. Sezónnost využitelnosti dráhy, specifičnost dané aktivity (jízda na motocklu nebo automobilem na dráze), nezbytnost plánovat akci pro více osob ze strany organizátora – nájemce dráhy mnohdy časově výrazněji dopředu (zde zjevně vyblokováno zhruba 1 až 1,5 měsíce předm) apod. nepochybně zabránily žalobkyni v možnosti dosáhnout daného zisku od téhož klienta v jiný termín. S ohledem na výše uvedené tak odvolací soud shledal nárok žalobkyně jak z hlediska uplatňované částky ušlého zisku, tak reálnosti jeho vzniku a příčinné souvislosti k protiprávnímu jednání žalovaného – poškození pronajaté dráhy – po právu.

33. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve zbývající žalované částce 73 000 Kč a navazujícím příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonné z této částky od 1. 1. 2024 do zaplacení změnil a žalobě vyhověl.

34. Protože odvolací soud měnil meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nově i o náhradě nákladů řízení vzniklých před tímto soudem, a to podle § 142 odst. 2 a 146 odst. 2 o. s. ř. Vyšel při tom z ustálené judikatury Ústavního soudu, potvrzené i rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017), že úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství. Pro účely rozhodování o uvedeném poměru úspěchu a neúspěchu je nezbytné vycházet z toho, že ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (6. 11. 2024) činila předmět sporu částka 99 181,28 Kč včetně příslušenství a žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 81 968 Kč. Žalobkyně tak byla úspěšná v rozsahu 82,6 % předmětu řízení a neúspěšná z 17,4 %, kdy v této části došlo k zastavení řízení pro chování žalobkyně – částečné zpětvzetí žaloby, náleží jí tak 65 % účelně vynaložených nákladů řízení (po zaokrouhlení). Náklady žalobkyně před soudem prvního stupně tvoří zaplacený soudní poplatek (4 417 Kč), odměna za zastoupení advokátem za šest úkonů právní služby po 4 660 Kč a jedna za 2 330 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 advokátního tarifu, z tarifní hodnoty 88 330 Kč, konkrétně za přípravu a převzetí zastoupení, jednoduchou předžalobní výzvu ze dne 20. 11. 2023, sepis žaloby, vyjádření k odporu žalovaného, vyjádření k podání vedlejší účastnice ze dne 20. 9. 2024, účast při jednání dne 30. 10. 2024 v rozsahu dvou úkonů dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu, 7 náhrad hotových výdajů za 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem tak žalobkyni přísluší na základě výše uvedeného poměru náklady ve výši 28 345,80 Kč (z celkové částky 43 608,90 Kč včetně DPH); tuto částku uložil odvolací soud žalovanému a vedlejší účastnici zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud naopak neshledal účelně vynaloženými právním zástupcem žalobkyně účtované úkony druhé předžalobní výzvy ze dne 4. 12. 2023 a jednoduché doplnění vyjádření ze dne 9. 10. 2024 a nepřiznal tak za ně odměnu a paušální náhradu.

35. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 2 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že odvolací soud přiznal poměrně úspěšné žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v rozsahu 65 %, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku 4 417 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 4 660 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 advokátního, jedné náhrady hotových výdajů za 300 Kč a dvou dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění do 31. 12. 2024 a od 1. 1. 2025, ve spojení s jeho ustanovením § 11 odst. 1 písm. k), g) advokátního tarifu, za sepis odvolání a účast na jednáních ve dnech 30. 4. 2025 a 4. 6. 2025. Dále tato zahrnuje promeškaný čas cestou advokáta žalobkyně k ústním jednáním v rozsahu 16 půlhodin po 150 Kč dle § 14 advokátního tarifu a cestovné za cesty právního zástupce žalobkyně z [adresa] a zpět 2 x 204 km v částce 3 162,58 Kč. Cestovné bylo přiznáno za cesty právního zástupce žalobkyně vozidlem zn. [Anonymizováno], [SPZ], při ceně 34,70 Kč/l Nafty motorové, spotřebě 5,3 l/100 km, paušální náhradě 5,8 Kč/km dle vyhl. č. 475/2024 Sb. Žalobkyni byla přiznána daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, neboť její právní zástupce prokázal, že je plátcem daně. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobkyně před odvolacím soudem 29 460,10 Kč, 65 % z této částky činí 19 149,10 Kč a žalovanému a vedlejší účastnici na jeho straně bylo uloženo jí je zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení