25 Co 67/2025 - 261

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Václava Nekoly v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované B], IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení částky 1 993 087,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 11. 2024, č. j. 22 C 381/2023-220, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2025, č. j. 22 C 381/2023-249 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v napadeném výroku I. mění tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 1 993 087,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 993 087,60 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s pohledávkou 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 237 741 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 2 571 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Praha-východ.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 140 009 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

VI. Ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VII. Žalované se vrací poměrná část zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 99 654 Kč, která jí bude vrácena prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 15. 11. 2024, č. j. 22 C 381/2023-220, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 2. 2025, č. j. 22 C 381/2023-249, rozhodl Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 993 087,60 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 993 087,60 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. byla žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 1 993 087,60 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 993 087,60 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení, zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou a ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně rovněž rozhodl, že žalobkyně je povinna uhradit České republice na náhradě nákladů státu částku 1 285,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ (výrok V.) a že žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně uhradit České republice na náhradě nákladů státu částku 1 285,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do dispozice Okresního soudu Praha – východ (výrok VI.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody, která jí měla vzniknout dne 23. 7. 2022 porušením právní povinnosti ze strany žalované jako smluvního partnera žalobkyně. Soud prvního stupně žalobě vyhověl co do 50 % žalovaného nároku při zohlednění § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), z důvodu spoluzpůsobení škody rovněž ze strany žalobkyně. Věc dále právně kvalifikoval dle ust. § 2913 ve spojení s § 5 odst. 1 o. z. a § 2316 a § 2586 odst. 1 o. z. Dále použil ustanovení § 2951, § 2952 o. z. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), v případě náhrady nákladů řízení státu pak dle § 148 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti výrokům I., III., IV., V. a VI. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Uvedla, že řízení před soudem prvního stupně bylo zahájeno na základě žaloby, kdy se žalobkyně domáhala náhrady škody, ke které došlo z dosud nezjištěných příčin dne 23. 7. 2022 na potrubí, které pro žalobkyni pokládala v rámci stavby tepelného napáječe žalovaná. Pokládka probíhala pomocí jeřábů, které si žalobkyně u žalované na základě specifikace svého projektanta objednala. Pro skutkový stav je dále rozhodné, že žalobkyně uzavřela samostatnou smlouvu na vazačské práce se společností [právnická osoba]., což je společnost, která je součástí skupiny [Anonymizováno], do které patří také žalobkyně. Během zdvihu potrubí došlo k posunu úvazů, promáčknutí potrubí v místech úvazů a prasknutí sváru prováděného společností [právnická osoba]., jakož i průhybu potrubí. Žalobkyně pak tvrdila, že za vyčíslenou škodu je odpovědná žalovaná. To však žalovaná odmítá, zejména proto, že není znalcem břemene jako takového a jeho vlastností jako je pevnost, pružnost a podobně. Pro zdvih samotný je pro ni rozhodující váha břemene místo pokládky (například s ohledem na vyložení ramene jeřábu). Naopak žalobkyně je odborníkem na pokládku potrubí, znalcem břemene, které se má zdvihat a je jí známa projektová dokumentace stavby tepelného napaječe. Nadto je dle žalované nutné zohlednit, kdo a jakým způsobem provedl vazačské práce. Žalovaná dále namítala, že pro ni bylo rozhodnutí soudu prvního stupně překvapivé, neboť soud prvního stupně neseznámil strany sporu se svým předběžným právním názorem, čímž žalované znemožnil adekvátně reagovat, navrhovat důkazy a doplnit svá tvrzení. Nadto nesprávně zjistil skutkový stav věci, když nebylo postaveno najisto, jakým způsobem škoda vznikla. Sice konstatuje, že došlo k prověšení břemene, nijak se však blíže nezabývá tím, zda došlo k promáčknutí potrubí úvazem (což je také patrné z provedených důkazů - fotodokumentace), a jak se taková škoda podepsala na celkové škodě na zdvihaném potrubí. Dále bylo z obou stran sporu jasně konstatováno, že došlo k sesunutí jednoho z úvazů a prasknutí sváru u tohoto úvazu. To je však v napadeném rozsudku zmíněno v podstatě jen v rámci obsahu svědeckých výpovědí. Soud prvního stupně nesprávně pochopil roli jednotlivých osob, které se podílely na zakázce, a praxi při provádění stavebních prací. Tím dospěl k nesprávnému závěru, že za škodu odpovídá z 50 % žalovaná. Zcela pominul skutečnost, že se nejednalo o izolovanou činnost pokládky potrubí. Stavba tepelného napaječe je technicky sofistikovanou stavbou a vyžaduje pro své provádění povolení vydaná na základě projektové dokumentace, zpracované odborníkem s autorizací. Roli projektanta a projektu jako takového však soud prvního stupně nevzal v potaz. Pokud pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi stranami sporu má prvky smlouvy o dílo, zcela opomenul aplikaci § 2630 o. z., dle kterého za vady odpovídá také ten, kdo dodal stavební dokumentaci, ledaže prokáže, že vadu nezpůsobila chyba ve stavební dokumentaci. Z provedeného dokazování nicméně vyplývá, že existovala projektová dokumentace, která však předpokládala provedení pokládky potrubí pomocí trubokladače. Žalobkyně nicméně prostřednictvím svého projektanta rozhodla o použití jeřábu. Není jasné, zda byla projektová dokumentace odpovídajícím způsobem upravena a kdo rozhodl o tom, že je pro dané břemeno vhodný tento způsob manipulace. Stejně tak nebyla nijak zohledněna role vazačů břemene, když zcela zjevně došlo poškození (promáčknutí) potrubí, což jak konstatuje jeden ze svědků, je také vada. Došlo také k poškození sváru, který prováděla společnost [právnická osoba]. Co se pak týká přípravy břemene ke zdvihu, nebyl zpracován technologický postup pro vazače, přestože svědek [jméno FO] vypověděl, že zdvih pomocí jeřábů, a nikoliv trubokladačů, byl pro vazače neobvyklý. Soud prvního stupně vycházel z nesprávného skutkového zjištění týkajícího se odborného posouzení vlastností břemene, když je zřejmé, že tyto vlastnosti jsou známy jen žalobkyni, která je odborníkem pro oblast inženýringu a pokládaného potrubí. Žalovaná naopak zdvihá břemena naprosto rozdílného charakteru. Soud prvního stupně odkazuje na vypracování plánu zdvihu, aniž by blíže zjišťoval, co je jeho obsahem. Nezohlednil, že plán zdvihu by neobsahoval informace, které by zabránily vzniku škody. Obsahem rozhodně není posouzení břemene z hlediska jeho průhybu a výpočty, které by se tohoto týkaly. Z hlediska žalované byl počet jeřábů pro zdvih s ohledem na hmotnost břemene dostatečný. Z výslechu svědků vyplývá, že svědek [jméno FO] upozornil žalobkyni, že vybrala jeřáby s nedostatečnou nosností a navrhl použít jeřáby s vyšší nosností. Soud prvního stupně se rovněž nezabýval ani námitkou týkající se výše škody, když žalobkyně neprokázala, jak naložila s odvezeným potrubím, zda jej dále zpeněžila a podobně. Rovněž neprovedl výslech svědka [jméno FO], navrženého žalovanou, a to přesto, že z jeho výslechu mohl lépe pochopit roli jednotlivých osob v rámci výstavby tepelného napaječe. Také opomenul aplikaci ustanovení § 2903 o. z., podle kterého nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit. Soud prvního stupně měl za prokázané, že žalovaná upozorňovala na možná rizika při zdvihu, žalobkyně je však zcela ignorovala. Neprovedla výpočty týkající se břemene, přestože ještě v důsledku objednání menšího počtu jeřábů provedla zkrácení břemene, a to s pouhým hrubým odhadem dělení břemene napůl s tím, že postačí poloviční množství jeřábů. To neodpovídá odbornosti, s jakou je potřeba přistupovat k výstavbě technické stavby. Žalobkyně ani neprověřila, zda těmto jejím změnám odpovídá projektová dokumentace. Z výpovědi svědků navíc vyplývá, že žalobkyně chtěla uskutečnit stejný postup při zdvihu i poté, co došlo ke škodné události, v čemž ji zabránil svědek [jméno FO], zástupce investora stavby. Soud prvního stupně tak nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, když konstatuje, že je dáno nedbalostní zavinění žalované, protože zanedbala odbornou péči. Příčinná souvislost je dána naopak zcela u žalobkyně, která jako odborník na pokládku potrubí zanedbala svou odbornou péči, když neprověřila stavební a zejména projektovou dokumentaci, neprovedla výpočty týkající se břemene a jeho možného průhybu, po změně délky břemene neprovedla dodatečný výpočet a objednala konkrétní počet jeřábů. Žalovaná ještě namítala, že poučení daná účastníkům dle § 118a o. s. ř. byla pouze formální, nebyly sděleny konkrétní závěry o neúplnosti skutkových tvrzení, a strany sporu tak až do vyhlášení rozsudku netušily, jakým směrem se úvahy soudu prvního stupně ubírají. Bylo tak porušeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. I. ÚS 2014/10, a nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 4495/12). Žalovaná opakovaně argumentovala tím, že znalcem zdvihaného břemene (potrubí) je žalobkyně. Provádění jeřábnických prací je svou podstatou přemístění věci, podobně jako je tomu u přepravy. Právě ustanovení týkající se přepravy lze na daný případ analogicky aplikovat. Žalovaná odkázala na čl. 17 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 11/1975, o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), dle kterého je dopravce zproštěn odpovědnosti vznikne-li škoda z důvodu přirozené povahy určitého zboží, pro kterou podléhá úplné nebo částečné ztrátě, anebo poškození, zejména lomem rzí a podobně. Podobně dle § 2566 o. z. se dopravce zprostí povinnosti k náhradě škody, pokud škodu způsobila vada či přirozená povaha zásilky. Za přirozenou vlastnost lze v daném případě jednoznačně pokládat také průhyb materiálu nebo výrobku. Po dopravci tak nelze spravedlivě požadovat, aby nesl riziko za poškození zásilky, neboť je to odesílatel, který by měl znát své zboží nejlépe. Odesílatel samozřejmě může navrhnout přijetí adekvátních opatření, aby vzniku škody zabránil. V tomto případě tedy analogicky platí, že jestliže břemeno, kterým je potrubí, podléhá při zdvihu průhybu, musí to být známo žalobkyni a tato musí učinit opatření, aby k němu nedošlo (volba vhodného způsobu pokládky, podložení potrubí v místě zdvihu a podobně). Projev přirozené vlastnosti potrubí nelze dávat k tíži žalované. Není úkolem žalované, aby přezkoumala projektovou dokumentaci a provedla sama výpočty týkající se průhybu břemene. To nevyplývá ani ze smlouvy uzavřené mezi účastnicemi, ani z obchodních zvyklostí. Pokud soud prvního stupně správně konstatuje, že v rámci komunikace stran sporu odkázala žalobkyně na výpočet svého projektanta, lze takový výpočet považovat za dostatečný doklad pro žalovanou, že si je žalobkyně vědoma vlastností zdvihaného břemene a že tyto vzala v úvahu při způsobu pokládky do výkopu. Nelze tedy dovozovat, že by žalovaná byla jakkoli laxní či zanedbala odbornou péči. Za takovéto situace není namístě, aby byla shledána odpovědnou za škodu s povinností k její náhradě ve výši 50 %. Byla to žalobkyně, která svým jednáním, nebo spíše nejednáním, vytvořila stav, který bezprostředně vedl ke vzniku škody, když zanedbala svou odbornou péči, neprověřila stavební a zejména projektovou dokumentaci, nezohlednila, zda je způsob uložení potrubí do vykopu vhodný z hlediska břemene, jehož vlastnosti zná jen ona sama, neprovedla výpočty týkající se břemene a jeho možného průhybu, po změně délky břemene neprovedla dodatečný výpočet, a objednala konkrétní počet jeřábů. Ke vzniku škody tedy vedlo jednání, respektive opomenutí, žalobkyně. Přitom je zapotřebí vyjít z toho, že je to žalobkyně, která musí tvrdit a svá tvrzení podložit důkazy tak, aby mohl být učiněn závěr o odpovědnosti žalované. Žalobkyně však svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní nesplnila, po celou dobu (ještě v závěrečné řeči) tvrdila, že neví, co je příčinou vzniku škody. Jediná nedostatečná pečlivost ze strany žalované je dána tím, že si nenechala veškerou komunikaci s žalobkyní potvrdit písemně. Z dokazování však vyplynulo, že probíhala opakovaná telefonická komunikace, žalovaná byla ubezpečena, že počet jeřábů zvolil odborník na straně žalobkyně, a že si je vědoma možného průhybu zdvihaného potrubí. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu tak, že se žaloba zamítá, a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání je důvodné.

4. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení nebyl odvoláním napaden a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Nebyl tedy ani předmětem přezkumu odvolacího soudu.

5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že dne 20. 7. 2022 byly žalovanou žalobkyni zaslány dvě cenové nabídky k zakázce „Manipulace uložení potrubí ([Anonymizováno]), [adresa] (nosnost 100 t) - mobilizace a demobilizace“, kdy za žalovanou takto jednal [jméno FO], V jedné cenové nabídce byl uveden 3x autojeřáb (přejezd jeřábů, montáž a demontáž, přeprava protizávaží) 127 000 Kč, manipulace 3x autojeřáb nad rámec 5 hodin – každá započatá hodina 15 000 Kč, a v druhé nabídce byl uveden 6x autojeřáb (přejezd jeřábů, montáž a demontáž, přeprava protizávaží) 340 000 Kč, manipulace 6x autojeřáb (0-5 hodin) 150 000 Kč, manipulace 6x autojeřáb nad rámec 5 hodin – každá započatá hodina 30 000 Kč. Z elektronické adresy [jméno FO], vedené u žalované, na elektronickou adresu zaměstnance [Anonymizováno] vedené u žalobkyně, byla zaslána cenová nabídka, v níž bylo uvedeno, že je provedena na základě požadavku projektanta protistrany, aby zdvih byl uskutečněn najednou, a také tak, aby nedošlo k poškození potrubí a průhybům při manipulaci. Dne 21. 7. 2022 bylo mezi týmiž osobami elektronicky sděleno, že na základě nových informací je zasílána upravená cenová nabídka s výzvou k zaslání objednávky. Ještě téhož dne, tj. 21. 7. 2022 byla mezi žalobkyní jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem uzavřena smlouva označená „Objednávka č. [hodnota]“, předmět plnění „Montážní práce Tepelný napáječ [Anonymizováno], termín dodání dne 23. 7. 2022, jeřáb [Anonymizováno] (nosnost 100 t), mobilizace a demobilizace – 3x autojeřáb (zahrnuje přejezd jeřábů, montáž a demontáž, přepravu protizávaží)“ 127 000 Kč, manipulace 3x autojeřáb nad rámec 5 hodin – každá započatá hodina 15 000 Kč. Strany si mj. sjednaly, že „Práce budou provedeny v souladu s legislativními požadavky, zejména [Anonymizováno]

1. Při používání jeřábu bude uživatelem (dodavatelem zařízení) určena kompetentní osoba, pověřená řízením a vydáváním příkazů i osobám objednatele“. Žalovaná plnila dle smlouvy tak, že dne 23. 7. 2022 dodala požadované množství jeřábů (tři) a provedla zdvih. Veškerá komunikace o realizaci zdvihu probíhala na místě samém, kde byla před zdvihem provedena koordinační schůzka. Žalovaná nevyhotovila plán zdvihu. Ze strany [právnická osoba]., s nímž byla žalobkyně ve smluvním vztahu (smlouva ohledně svařovacích a vazačských prací ze dne 24. 2. 2022), byli v místě tři vazači a jejich nadřízený-mistr. Za žalovanou byl v místě přítomen [jméno FO]. Po provedení úvazu vazači [právnická osoba]. byl dán pokyn [jméno FO], který měl k dispozici vysílačku, jíž dal jeřábníkům pokyn ke zdvihu. Zdvih potrubní sestavy prováděly všechny tři jeřáby najednou. V rámci tohoto zdvihu došlo ke zničení zdvihané potrubní sestavy. Důvodem byl nedostatečný počet jeřábů. Počet jeřábů byl poddimenzovaný s tím, že nebylo reálné provést zdvih bez prověšení břemene. Došlo k lomu sestavy a k deformaci potrubí. Důvodem vzniku škodné události nebyl nerovnoměrný zdvih. V souvislosti s touto škodnou události žalobkyně vynaložila částku ve výši žalované jistiny 3 986 175,20 Kč, kterou tvoří částka 2 892 921,20 Kč za materiál na opravu zničeného potrubí, částka 991 478 Kč za práce na poškozeném potrubí, a částka 101 776 Kč za vícepráce na poškozeném potrubí. Dopisem ze dne 10. 10. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k náhradě škody v částce 3 986 175,20 Kč, vzniklé v souvislosti se škodnou událostí ze dne 23. 7. 2022. Dále žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění předžalobní upomínkou ze dne 17. 8. 2023.

6. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud zásadně ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Neztotožňuje se však s jeho právním hodnocením.

7. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

8. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

10. Podle § 2900 zákona o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

11. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

12. Podle § 5 odst. 1 o. z. kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži.

13. Odvolací soud dospěl na základě skutkového stavu, zjištěného dokazováním, provedeným soudem prvního stupně, k závěru, že žaloba není důvodná a nárok žalobkyně není oprávněný, a to ani co do svého základu.

14. Uzavírá, že mezi účastníky byla dne 21. 7. 2022 uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2586 a násl. o. z., jejímž předmětem bylo provedení jeřábnických prací – pokládka potrubí v rámci stavby Tepelný napáječ [Anonymizováno], [právnická osoba], dostavba [adresa], dle konkrétní objednávky žalobkyně, opřené o projektovou dokumentaci, kterou nechala za tímto účelem vyhotovit. V rámci provádění předmětných prací dne 23. 7. 2022 bylo navařeno 15 kusů potrubí do jednoho celku, celou trasu potrubí pak zvedaly 3 jeřáby v jeden okamžik. Došlo k sesunu potrubí při jeho zvedání a dále pak k poškození potrubí v důsledku jeho pádu.

15. Žalobkyně byla soudem prvního stupně vyzvána při jednání dne 12. 4. 2024, aby doplnila svá tvrzení ohledně vzniku nárokované škody ze škodné události dne 23. 7. 2022. Uvedla, že není zřejmé, z jakého důvodu ke škodě došlo. Ke škodné události mohlo dle ní nicméně dojít pouze ze dvou důvodů, které upřesnila. Buď nebyly řádně koordinovány jeřábnické práce nebo nebyly řádně zkontrolovány úvazy. Žalobkyně popřela, že by příčinou pádu potrubí bylo užití malého množství jeřábů či špatný úvaz sám o sobě. Tvrdila, že množství jeřábů bylo dimenzováno řádně a rozhodně nedošlo k prověšení potrubí. Jedinými možnými příčinami pádu potrubí byl buď špatný, nesynchronizovaný zdvih břemene nebo sesunutí břemene z úvazu, který nebyl osobou, která měla provádět koordinaci prací za žalovanou, zkontrolován.

16. Odvolací soud rekapituluje, že povinností žalobkyně, která tvrdí, že je žalovaná odpovědná za vznik jí požadované škody, je tvrdit rozhodné skutečnosti. V tomto směru má zejména povinnost tvrzení. Žalobkyně v rámci koncentrační lhůty ve smyslu § 118b o. s. ř. doplnila a upřesnila svá žalobní tvrzení, pokud jde příčiny vzniku škody, a to shora uvedeným způsobem. Tvrdila, že těmito příčinami mohly být pouze 1) špatná koordinace jeřábnických prací – nesynchronizovaný zdvih břemene, či 2) nedostatečná kontrola úvazu – sesunutí břemene z úvazu. Nedostatečný počet objednaných jeřábů pak žalobkyně jako příčinu vzniku škody výslovně vyloučila.

17. Odvolací soud má (ostatně stejně jako soud prvního stupně) na základě provedeného dokazování naopak za prokázané, že důvodem vzniku škody na straně žalobkyně nebyly tyto žalobkyní tvrzené příčiny, ale právě nedostatečný počet objednaných jeřábů (což však žalobkyně kategoricky popírala). Skutečnost, že nedošlo k nerovnoměrnému zdvihu, resp., že tento zdvih byl rovnoměrný, je pak prokázána výpovědí svědka [jméno FO] (projektový manažer, zástupce investora [Anonymizováno]), který je jako zástupce hlavního investora naprosto nezávislým na obou účastnících řízení. Ten mj. uvedl, že jednoznačným problémem bylo, že na takto dlouhou sestavu (každá sestava složena z 16 svařených trubek o délce 16 metrů; celkem byly takto 4 sestavy) bylo málo jeřábů. Neviděl, že by došlo k nerovnoměrnému zdvihu. Když došlo ke zdvihu, došlo v lomu v místě sváru, zdvih byl zastaven. Po uložení trubek do výkopu bylo zřejmé, že v místě, které navazuje na místo sváru, je trubka vyosená. Důvodem této situace není nerovnoměrný zdvih. Otázka, zda bylo málo jeřábů či málo úvazů, spolu souvisí. Na každý jeřáb připadá jeden úvaz ve tvaru písmene A. Výpověď svědka [jméno FO] potvrdil i svědek [jméno FO] (koordinátor pro danou akci za žalovanou). Ten vypověděl, že v místě zdvihu probíhala kooperace jeřábníků, tedy svědka a jeřábníků, a osob od žalobkyně, potažmo [právnická osoba]. Svědek byl koordinátorem pro zaměstnance žalované. Říkal jim, co mají dělat. Do úvazů nezasahoval. Úvazy zajišťoval [právnická osoba]. Provedení úvazů bylo poté zahlášeno, svědek a jejich předák dali příkaz ke zdvihu. Když začalo docházet ke zdvihu, došlo k havárii a práce se zastavily. Zaměstnanec [Anonymizováno] (svědek [jméno FO] – pozn. odvolacího soudu) práce ihned zastavil, trval na tom, že takto se dále již pokračovat nebude. Nařídil, že se jednotlivé sestavy potrubí nařežou. Potom už k žádnému problému nedošlo. Svědek byl v místě jako koordinátor, koordinaci prací prováděl s předákem [právnická osoba]., hlásili do vysílačky, kdy má dojít ke zdvihu, vysílačku měl k dispozici pouze on. K nerovnoměrnému zdvihu nedošlo. Upozorňovali už od počátku, že počet jeřábů je nedostatečný. Na žalovanou byl jediný požadavek, tj. ať přistaví stroje. Pakliže dělá úvaz jiná společnost a žalovaná zdvihá náklad, který váže někdo jiný, postupuje se tak, že ten, kdo zajišťuje úvaz, řekne, jak ho bude provádět. Váhu zvedaného břemene znali. Oba uvedení svědci byli přítomni při vzniku škodné události, jedná se tedy o očité svědky, na rozdíl od svědkyně [jméno FO], která měla škodnou událost posoudit s ohledem na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na základě objednávky žalobkyně jako technik externí firmy, a na místě samém se v den zdvihu nenacházela. I kdyby pak snad byla příčinou vzniku škodné události a vzniku škody nedostatečná kontrola úvazu a s tím související sesunutí břemene z úvazu, uvedená kontrola byla povinností nikoliv žalované, ale zaměstnanců firmy[Anonymizováno][právnická osoba]., s níž byla žalobkyně ve smluvním vztahu (smlouva ze dne 24. 2. 2022) a za níž byli v místě prováděného zdvihu přítomni tři vazači a jejich nadřízený mistr (viz výpověď svědka [jméno FO] – vazače uvedené firmy).

18. Lze tak uzavřít, že žalovaná neporušila žádnou z žalobkyní (v rámci koncentrační lhůty) tvrzených povinností tak, aby v důsledku tohoto porušení právní povinnosti (v příčinné souvislosti s ní) vznikla tvrzená škoda. Absentuje tedy jeden ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za újmu (škodu) dle § 2913 o. z., kterými jsou 1) porušení smluvní povinnosti, 2) vznik újmy (škody), a 3) příčinná souvislost mezi 1) a 2), když k zavinění se v daném případě nepřihlíží, neboť odpovědnost za porušení smluvní povinnosti je založena na objektivním principu bez ohledu na zavinění), a to konkrétně předpoklad ad 1). Pokud chybí jeden ze základní předpokladů, soud již další nezkoumá. Za uvedené situace tak není namístě zabývat se ani dalšími vznesenými námitkami žalované k otázce výše újmy (škody), případně otázkou spoluzpůsobení újmy (škody) žalobkyní dle § 2918 o. z. apod.

19. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud žalobě, byť jen částečně, vyhověl.

20. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném věcném výroku I. změnil podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobu na vydání rozsudku, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 1 993 087,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 993 087,60 Kč od 17. 11. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s pohledávkou 1 200 Kč, zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

21. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl odvolací soud ve smyslu ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení byla plně úspěšná žalovaná, resp. vedlejší účastnice na její straně.

22. Vedlejší účastnice na straně žalované se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala. Proto bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

23. Náklady řízení žalované před soudem prvního stupně tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna ve výši 24 260 Kč za celkem 8 úkonů právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění (dále jen „AT“), z tarifní hodnoty 3 986 175,20 Kč, tj. 194 080 Kč, 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 400 Kč, a 21 % DPH z částky 196 480 Kč ve výši 41 260,80 Kč, celkem tedy 237 741 Kč po zaokrouhlení.

24. Odvolací soud tak rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně 237 741 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II. tohoto rozsudku).

25. Státu vznikly v řízení před soudem prvního stupně náklady v celkové výši 2 571 Kč v podobě svědečného, vyplaceného z rozpočtových prostředků soudu prvního stupně. Odvolací soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., že je tyto náklady povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-východ žalobkyně, která byla ve věci plně procesně neúspěšná (výrok IV. tohoto rozsudku).

26. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byla opět plně procesně úspěšná žalovaná a vedlejší účastnice na její straně. Mají tedy podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proti žalobkyni.

27. Vedlejší účastnice na straně žalované se výslovně vzdala i svého práva na náhradu nákladů odvolacího řízení. Proto bylo rozhodnuto výrokem VI. tohoto rozsudku, že ve vztahu mezi žalobkyní a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

28. Náklady odvolacího řízení žalované tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna ve výši 16 300 Kč za 2 úkony právní služby dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT z tarifní hodnoty 1 993 087,60 Kč (předmět odvolacího řízení), tj. 32 600 Kč, 1 režijní paušál po 300 Kč (podání odvolání dne 29. 12. 2024) dle § 13 odst. 4 AT a 1 režijní paušál po 450 Kč (účast při jednání odvolacího soudu dne 7. 5. 2025) dle AT, účinného od 1. 1. 2025, tj. 750 Kč, 21 % DPH z částky 33 350 Kč ve výši 7 003,50 Kč, a zaplacený soudní poplatek 99 655 Kč, celkem tedy 140 009 Kč po zaokrouhlení.

29. Odvolací soud tak rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 140 009 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok V. tohoto rozsudku).

30. K plnění náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů stanovil odvolací soud lhůtu v délce tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Platební místo náhrady nákladů řízení žalované je pak určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jejího právního zástupce, který je advokátem.

31. Konečně pak odvolací soud rozhodl výrokem VII. tohoto rozsudku o vrácení poměrné části zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalované. Žalovaná upřesnila, že její odvolání nesměřuje do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně. Odvolala se tedy pouze proti věcnému výroku I., tedy co do částky 1 993 087,60 Kč s příslušenstvím. Soudní poplatek tak činí dle položky č. 22 odst. 1 písm. a) ve spojení s položkou č. 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), 5 %, tj. částku 99 655 Kč. Žalované je tak zapotřebí dle § 10 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích vrátit přeplatek soudního poplatku ve výši 99 654 Kč.