25 Co 7/2025 - 197

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná Česká republika - [správní orgán] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 328 625 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. října 2024, č.j. 28 C 286/2023-175, ve znění opravného usnesení ze dne 31. října 2024, č. j. 28 C 286/2023-184 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve vyhovujícím výroku (I) mění tak, že žaloba o zaplacení 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 2. 2024 do zaplacení (výrok I), ve zbytku (297 625 Kč s příslušenstvím a dále příslušenství za dobu od 14. 11. 2023 do 3. 8. 2023 z částky 31 000 Kč) pak žalobu zamítl (výrok II) a žalované uložil zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 23 002 Kč (výrok III), vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

2. Opravným usnesením pak opravil ve výroku II datum 3. 8. 2023 na datum 3. 2. 2024 s poukazem na zjevnou nesprávnost dle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přičemž toho rozhodnutí nebylo napadeno odvoláním.

3. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“).

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobkyni již před zahájením řízení poskytla satisfakci ve formě konstatování porušení práva.

5. Soud postupoval v intencích kasačního usnesení Městského soudu v [místo] ze dne 18. 7. 2024, č. j. [spisová značka], kde odvolací soud zavázal soud I. stupně, aby postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Žalobkyně reagovala sdělením, že netvrdí, že by se některé z incidenčních řízení podílelo na délce řízení konkurzního, ani že by některé z těchto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, proto neoznačila žádné vedlejší řízení a nenavrhla žádné důkazy. Doplňovat tvrzení či důkazy odmítla s poukazem na účinky koncentrace řízení.

6. Po doplnění žalobních tvrzení soud prvního stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované dne 31. 7. 2023. Žalovaná ve stanovisku ze dne 3. 11. 2023 konstatovala, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, v důsledku čehož došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces.

7. V bodech 6 až 12 odůvodnění pak obvodní sporu podrobně popsal průběh hlavního konkurzního řízení, na uvedená skutková zjištění odvolací soud pro stručnost odkazuje, když pro potřeby odvolacího řízení není potřeba je znovu opisovat. Jen pro přehlednost odvolací soud stručně shrnuje, že Česká republika – Okresní soud v [místo] dne 12. 4. 2002 podala návrh na prohlášení konkurzu na [společnost] v likvidaci, usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek tohoto dlužníka konkurz, konkurzní řízení stále není skončeno. Pohledávky ve výši 2 685 540 014,02 Kč přihlásilo 14 557 věřitelů, správce konkursní podstaty popřel pohledávky 6 300 věřitelů, probíhalo 1032 incidenčních sporů (a to na více stupních soudní soustavy) s celkovou částkou dosud neskončených řízení o pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč, součástí majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [společnost 2] v [místo], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně, cca 600 věřitelů v průběhu konkurzního řízení zemřelo a bylo třeba řešit otázku právního nástupnictví, pro problémy s doručováním bylo nutno provádět lustrace adres účastníků a mezinárodní dožádání včetně doručování do zahraničí.

8. Žalobkyně (jako věřitel č. [číslo]) přihlásila svou pohledávku ve výši 335 638,40 Kč dne 6. 8. 2002, dle částečného rozvrhu z 31. 7. 2017 mohla žalobkyně očekávat poměrné uspokojení své pohledávky v rozsahu 6–8 %, konečná výše míry uspokojení pohledávky žalobkyně činí dle rozvrhové usnesení 10,28 % (právní moc dne 22. 12. 2022).

9. Soud prvního stupně po právní stránce odkázal na ust. § 1 odst. 1, § 2, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), na příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu včetně stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále též jen „Stanovisko Cpjn 206/2010“).

10. Posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 21 let a 8 měsíců; bylo zahájeno dnem 6. 8. 2002, kdy do něj žalobkyně coby konkursní věřitel přihlásila svou pohledávku (rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. [spisová značka]) do dne 25. 3. 2024.

11. Obvodní soud připomněl specifika konkurzního řízení; jedná se o řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 30 Co 144/2020). Konkurzní řízení sestává ze tří fází; první fází počíná podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končí prohlášením konkurzu; druhá fáze (realizační) trvá do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnuje zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; třetí fáze začíná rozvrhovým usnesením, zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední.

12. Délka konkurzního řízení tak nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, nelze ji totiž poměřovat klasickými měřítky pro běžné nalézací spory ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky, narozdíl od nalézacích sporů, kde zásadní otázkou je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu spojeno s nalézacím řízením. Při konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Konkurzní řízení tak disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací a jestliže v řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 687/2010).

13. Žalobkyně netvrdila, že by nějaké incidenční či jiné řízení mělo vliv na délku podkladového konkurzního řízení a ani soudu neoznačila v této souvislosti žádné důkazní návrhy, neprováděl soud v tomto směru žádné dokazování, neboť řízení je ovládáno zásadou kontradiktornosti a soud sám o své vůli nemůže nahrazovat procesní činnost některé ze stran (viz právní úprava a judikatura týkající se aktivismu soudu a práva na spravedlivý proces). Přesto obvodní soud uzavřel, že řízení, které trvá přes 20 let, je řízením zcela zjevně nepřiměřeným bez dalšího.

14. K jednotlivým kritériím uvedeným v ust. § 31a OdpŠk pak obvodní soud uzavřel následující: Činnost orgánů státu nevybočovala ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. Konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení se správcem konkurzní podstaty nespolupracoval a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci (pozn. odvolacího soudu: obvodní soud nezjistil, že by vytýkané jednání mělo jakýkoliv vliv na délku posuzovaného řízení, tedy že by v jakékoliv období výlučně toto jednání bránilo konkurs ukončit, s čímž koresponduje závěr obvodního soudu, že orgány státu se na délce řízení nepodílely – viz bod 23 odůvodnění soudu prvního stupně).

15. Konkurzní řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo 14 557 s pohledávkami ve výši 2 685 540 014,02 Kč, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a přezkoumávat rozsah majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko prostřednictvím civilního dožádání. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. Správce konkurzní podstaty popřel pohledávky 6 130 věřitelů a s tím souviselo celkem 1 032 incidenčních sporů (a to i na více stupních soudní soustavy) s celkovou částkou dosud neskončených řízení o pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. Součástí původního majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [společnost 2] v [adresa], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně aj. I přes mimořádnou obtížnost řízení však ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. Obvodní soud uzavřel, že to nebyly však orgány státu, které by se svou nekooperací se správcem konkurzní podstaty podílely na délce řízení, ale byla to složitost podkladového řízení. Na tomto kritériu proto soud základní částku ponížil o 50 %.

16. Věc se pouze dvakrát s odvoláním nacházela u Vrchního soudu v [místo], tudíž se počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, nikterak zásadně nepromítl do celkové doby řízení, proto soud toto kritérium ponechal bez modifikace.

17. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela.

18. Posuzované řízení nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (viz judikatura ESLP, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k této otázce).

19. Soud shledal význam předmětu řízení pro žalobkyni vzhledem k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu jako nízký, nikoli však zanedbatelný. Nízký význam je dán tím, že žalobkyně již po přezkumném jednání věděla, že její pohledávka byla uznána a současně, že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně. S ohledem na zprávy správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 - 8 % a následně byla jen upřesňována výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit 10,28 % a žalobkyně tak bude uspokojena v poměru 34 516,18 Kč. Míra uspokojení byla uvedena již v částečném rozvrhu ze dne 31. 7. 2017, od této doby byla žalobkyni míra uspokojení zřejmá a tato se plynutím času navýšila toliko o 2 %. K datu 31. 7. 2017 lze proto hovořit o ukončení nejistoty žalobkyně stran výše uspokojení její přihlášené pohledávky. Význam předmětu řízení je proto při takto nízké míře uspokojení, při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení a dlouhé době vědomí žalobkyně v rámci konkurzního řízení v jaké výši bude přibližně uspokojena její pohledávka, značně snížený. Tento názor ostatně nelze v judikatuře zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutími odvolacího soudu považovat za ojedinělý. Z důvodu nízkého významu řízení pro žalobkyni prvostupňový soud základní částku ponížil o 40 %.

20. Obvodní soud tak uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku její právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne.

21. Ohledně formy satisfakce pak obvodní soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 763/2009 a část V. Stanoviska Cpjn 206/2010, podle kterých je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 722/2015).

22. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. Stanovisko Cpjn 206/2010či nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 Stanoviska Cpjn 206/2010). V posuzované věci pak výpočet soudu vypadá následně: základní částka za 21 let a osm měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení pak částka v poloviční výši, tedy celkem základní částka činí 310 000 Kč. Od této částky soud odečetl 50 % z důvodu složitosti věci a 40 % z důvodu sníženého významu předmětu řízení pro žalobkyni, celkem tedy odečetl 90 %, což činí částku 279 000 Kč. Soud proto žalobě v rozsahu 31 000 Kč vyhověl (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

23. Úrok z prodlení žalobkyni přiznal dle § 15 odst. 2 OdpŠk, neboť žalovaná se dostala do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy dnem 4. 2. 2024 a od toho data proto žalobkyni náleží i příslušenství z přiznané částky. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrok III), náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč dle § 7 bod č. 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“, z náhrady hotových výdajů 1 500 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT a z náhrady za promeškaný čas 1 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) AT, cestovného 2 802 Kč.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. s poukazem na delší dobu nutnou k uvolnění prostředků ze státního rozpočtu čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu.

26. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá. Poukázala na kasační důvody uvedené v usnesení odvolacího soudu č. j. 25 Co 217/2024-151 a má za to, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, sp. zn. 30 Cdo 106/2018) a soud prvního stupně se s výtkami ohledně dostatečných zjištění k vlivu konkurzního soudu na délku řízení nevypořádal. Tvrzení žalobkyně, že v žádném z incidenčních řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, což dle jejího názoru nemá vliv na nepřiměřenost délky konkurzního řízení. Tento názor je však v rozporu se závazným právním názorem odvolacího soudu. Zjištěný skutkový stav i nadále nepostačuje pro přijetí závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce posuzovaného řízení skutečně došlo.

27. Žalobkyně navrhla napadené rozhodnutí potvrdit. Zopakovala obsah svého podání na č.l. 161, že všechna vedlejší řízení byla přiměřeně dlouhá a že s ohledem na účinky koncentrace řízení již žalobkyně nemůže tvrdit jiné skutečnosti ani k nim označit důkazy. Žalobkyně z toho dovozuje, že již nelze ani učinit závěr o neunesení procesních břemen z její strany. Navíc má za to, že odvolací soud zrušovacím usnesením porušil právo žalobkyně na spravedlivý proces, protože skutečnosti a důkazy ohledně vlivu incidenčních sporů existovaly, proto je bylo možno uplatnit jen postupem dle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Dle žalobkyně není možné při absenci nesprávného úředního postupu v incidenčních sporech dovozovat absenci nesprávného úředního postupu v konkursním řízení (viz II. ÚS 385/15).

28. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je opodstatněné. Procesní otázky 29. Zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden, nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř.) a zůstal stranou zájmu odvolacího soudu.

30. Žalobkyně namítá, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces tím, že odvolací soud zrušil předchozí (zamítavé) rozhodnutí obvodního soudu pro nedostatečně zjištěný skutkový stav. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 385/15, podle kterého odvolací soud tím, že připustil žalobcem nově předložené důkazy, prolomil zásadu neúplné apelace, když připuštění takových důkazů ani jako výjimečné neodůvodnil. Tímto postupem odvolacího soudu bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele (tj. žalovaného v nalézacím řízení) na spravedlivý proces. V řízení posuzovaném Ústavním soudem tedy došlo k situaci, kdy v řízení před soudem prvního stupně úspěšný žalovaný v důsledku připuštění nových důkazů ze strany žalující v odvolacím řízení spor prohrál, aniž odvolací soud vysvětlil, jaký důvod dle § 205a o. s. ř. nastal.

31. Zde obvodní soud svým prvním rozsudkem žalobu zcela zamítl s odůvodněním, že význam řízení pro žalobkyni byl zanedbatelný. Právě z tohoto důvodu považoval za nadbytečné, aby žalobkyni poučoval dle § 118a o. s. ř. o nutnosti splnit procesní povinnosti, neboť při uvedeném právním názoru žalobkyně nemohla být v řízení úspěšná. Odvolací soud však s tímto právním posouzení o zanedbatelném významu řízení pro žalobkyni nesouhlasil, a právě proto se neúplně zjištěný skutkový stav stal důvodem procesního neúspěchu žalobkyně. Nastal tak důvod pro kasaci rozhodnutí dle § 219a odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť se jedná o vadu řízení dle § 213b odst. 2 o.s.ř. Ust. § 205 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se v takovém případě neuplatní a naopak trvá zákaz provádění dokazování odvolacím soudem ke skutečnostem, ke kterým nebylo dosud provedeno žádné dokazování dle § 213 odst. 4 o. s. ř. Jinými slovy: v řízení byly naplněny důvody prolomení zákonné koncentrace řízení a to výlučně z důvodu zachování práva na spravedlivý proces ve vztahu k žalobkyni. Shodně viz odůvodnění kasačního usnesení č. j. [spisová značka] vydané v této věci. Právě vlivem zrušení prvostupňového rozsudku s poučením o jiném právní posouzení věci odvolacím soudem se pro žalobkyni negativní následky spojené s účinky koncentrace řízení neprojevily a žalobkyně dostala novu šanci doplnit svá relevantní tvrzení. Tím, že odvolací soud pro žalobkyni negativní rozsudek odstranil, nemohlo dojít k porušení jejích procesních práv a či práva na spravedlivý proces; této obrany by se mohla dovolávat toliko žalovaná. Při jednání dne [datum] pak obvodní soud žalobkyni řádně poučil a to včetně následku v podobě neúspěchu v řízení, pokud své procesní povinnosti nesplní. Žalobkyně setrvala na svém tvrzení ze dne 21. 8. 2024, že žádný incidenční spor neměl vliv na délku posuzovaného řízení, tedy nedoplnila tvrzení o tom, že by existovala vedlejší řízení zatížené nesprávným úředním postupem a ovlivňující negativně délku posuzovaného řízení. Žalobkyně tak přes opakovaná poučení nesplnila své procesní povinnosti. Meritorní posouzení 32. Soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, který není účastníky napadán a který nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení, proto lze na závěry o skutkovém stavu plně odkázat. Odvolací soud akcentuje, že žalobkyně netvrdila žádné skutečnosti o tom, že by délka posuzovaného řízení neměla být přiměřená z důvodů přičitatelných státu; výtka související se špatnou kooperací soudce a správce konkursní podstaty ústící ve změnu soudce dle zjištěného skutkového stavu neměla na délku posuzovaného řízení vliv (neboť skončení posuzovaného řízení i v dotčenou dobu bránila vedlejší řízení).

33. Jde-li o právní posouzení věci, tak obvodní soud aplikoval přiléhavou právní úpravu. Odvolací soud dodává, že objektivní odpovědnosti za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem se stát nemůže zprostit, jestliže jsou kumulativně splněny tři podmínky: 1) odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnut nebo nesprávný úřední postup), 2) vznik újmy a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem majetkové újmy. Existence všech těchto podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozené. Lze pak souhlasit s tím, že v případě prokázání existence odpovědnostního titulu v podobě nepřiměřené délky řízení, se vznik újmy u poškozeného presumuje.

34. Odvolací soud se s právním posouzením věci ze strany obvodního soudu plně neztotožňuje. Zcela správně pak obvodní soud vyložil, že délku konkursního řízení nelze poměřovat délkou běžných civilních řízení, neboť se jedná o zcela jiný druh soudního procesu. Závěr o tom, že délka konkursního řízení 20 let je bez dalšího nepřiměřená, je tak zcela nepřezkoumatelná, neboť z obsahu rozhodnutí nelze zjistit, jak soud tuto hranici určuje. Obecné konstatování obvodního soudu, že si nedovede představit, že by mohl snad takto dlouhé řízení označit ještě za přiměřené, je totiž v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, podle které sama délka řízení nevypovídá nic o ne/přiměřenosti délky a řízení, neboť tento závěr je až výsledkem zvažování vlivu jednotlivých kritérií (přičemž ani výčet v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk nelze považovat za taxativní). Jinými slovy – samotné zjištění, že řízení trvalo 21 let a 8 měsíců samo o sobě neimplikuje závěr o tom, že se jedná o řízení nepřiměřeně dlouhé a tedy i nesprávný úřední postup ve smyslu Odpšk.

35. Z rozhodovací praxe ESLP i Nejvyššího soudu naopak plyne, že při posuzování přiměřenosti délky řízení a stanovení případného finančního zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené době je nutno se vyvarovat mechanické aplikace práva (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 22. 8. 2013, sp. zn. III. ÚS 903/13, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4004/2016).

36. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla ke stanovení postupu, jenž má k posouzení přiměřenosti délky řízení a k určení přiměřené výše finančního zadostiučinění vést (viz Stanovisko Cpjn 206/2010). Z konstantní judikatury dovolacího soudu tak vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění se totiž kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projeví ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

37. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s tím, že posuzované řízení bylo extrémně složité a to zejména z důvodů procesní složitosti. Konkursní řízení bylo zatíženo velkým počtem přihlášených věřitelů pohledávkami přesahujícím [částka] Kč, vysokým počtem popřených pohledávek a incidenčních sporů, úmrtími věřitelů, nutností dožádání a doručování do zahraničí. Instanční složitost posuzovaného řízení byla běžná (Vrchní soud rozhodoval ve věci dvakrát), incidenční řízení však probíhala na více stupních soudní soustavy. Hmotněprávní složitost byla složitá v souvislosti se složitě strukturovaným majetkem úpadce. Toto kritérium se zcela dominantně a výlučně projevilo v délce řízení a má tak zcela zásadní vliv na úvahy soudu o přiměřenosti délky posuzovaného řízení.

38. Zcela správný je pak závěr o tom, že žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela a že toto kritérium tedy nemá žádný vliv ani na úvahu o přiměřenosti délky řízení či formy (výše) satisfakce.

39. V postupu konkursního soudu neshledal obvodní soud žádné pochybení ovlivňující délku posuzovaného řízení a zcela správně konstatoval, že za případná pochybení správce konkursní podstaty není žalovaná odpovědná. Zjištění, že konkursní soud řádně se správcem konkurzní podstaty nespolupracoval a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci, lze pak akcentovat to, že nebylo ani tvrzeno a ani prokázáno, že by vlivem těchto skutečností došlo k prodloužení délky posuzovaného řízení a dle závěru obvodního soudu nikoliv. Jedná se totiž o období probíhajících incidenčních sporů, kdy právě pro tuto překážku nemohlo být posuzované řízení skončeno, půtky soudce a správce jsou tak zcela bez vlivu na délku posuzovaného řízení. Odvolací soud tak (ve shodě se soudem prvého stupně) konstatuje, že postup orgánů veřejné moci byl zcela standardní, bez průtahů a pochybeních negativně ovlivňujících délku řízení a konkursní soud řádně dohlížel na činnost správce konkursní podstaty. Sama žalobkyně pak vyloučila, že by délka posuzovaného řízení byla negativně ovlivněna průběhem jakéhokoliv vedlejšího sporu (tedy že by ve vedlejších sporech nebyly věci rozhodnuty v přiměřené lhůtě). Shodně viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, sp. zn. 30 Cdo 106/2018. Odvolací soud připomíná, že pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Takové příčiny žalobkyně netvrdila, soud je ani jinak nezjistil a toto kritérium tak tedy na délku řízení žádný vliv nemělo (což ostatně uzavřel již obvodní soud).

40. Ohledně závěru o nízkém významu řízení pro žalobkyni se odvolací soud s hodnocením soudu prvního stupně plně ztotožňuje Žalobkyně vystupovala v posuzovaném řízení jako přihlášený věřitel (který sám návrh na prohlášení konkursu nepodal) a ze samotného průběhu konkurzního řízení muselo být žalobkyni zřejmé, že její pohledávka bude uspokojena jen částečně, dle částečného rozvrhu z 31. 7. 2017 bylo možno očekávat uspokojení v rozsahu 6–8 % a dne 22. 12. 2022 bylo postaveno najisto, v jakém rozsahu bude její přihlášená pohledávka z majetku v konkursní podstatě skutečně uspokojena. Žalobkyně nemohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, což je určující i z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni, od něhož se odvíjí případná forma (a výše) zadostiučinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). Co se týče kritéria významu jako v podstatě nejvýznamnějšího kritéria v rámci úvah o stanovení formy a výše zadostiučinění, tak odvolací soud plně odkazuje na zevrubné odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí v bodech 26 až 28.

41. Odvolací soud tak ohledně kritérií v § 31a OdpŠk shledal, že jediným důvodem zjištěné délky posuzovaného řízení je jeho extrémní složitost a současně byl význam řízení pro žalobkyni byl velmi nízký. Na rozdíl od obvodního soudu má odvolací soud za to, že u takto extrémně složitého sporu nebylo možno očekávat dřívější skončení, ostatně obvodní soud ani neuvedl, jakou délku řízení by s ohledem na zjištěné okolnosti ještě považoval za přiměřenou, a proto je jeho úvaha zcela neúplná. Např. z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že konkurs na společnost [právnická osoba] (kde bylo přihlášeno „jen“ 625 věřitelů) trval 14 let a 7 měsíců (řízení vedeno u Městského soudu v [místo] dříve Krajského obchodního soudu pod sp. zn. [spisová značka]) a nebylo shledáno nepřiměřeně dlouhé dle OdpŠk. Odvolací soud si je vědom toho, že nelze porovnávat délky různých řízení, uvádí to jen na podporu svého tvrzení, že žádné řízení nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé bez dalšího. Za zcela zásadní naopak odvolací soud považuje důvody délky každého řízení, což však v tomto případě byla výlučně jeho složitost a nikoliv důvody přičitatelné státu. Je pak judikatorně ustáleno, že v případě nemožnosti skončit odškodňované řízení z důvodů nutnosti vyčkat na rozhodnutí ve vedlejších řízení, a pokud tato vedlejší řízení byla projednána v přiměřené lhůtě, nelze učinit závěr o tom, že by z důvodu jeho nepokračování byla délka původního řízení nepřiměřená. Přesně o tuto situaci pak s ohledem na zjištěný skutkový stav v posuzovaném řízení šlo, proto nelze zjištěnou délku řízení považovat za nepřiměřenou.

42. S ohledem na tyto závěry tak nemá za to, že by posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a neshledal tak ani existenci nesprávného úředního postupu dle § 13 OdpŠk.

43. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

44. Vzhledem k částečné změně napadeného rozsudku rozhodl odvolací soud originálně jak o nákladech odvolacího řízení tak i o nákladech řízení před soudem prvního stupně postupem dle ust. § 224 odst. 1, 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. V tomto případě žaloba nebyla podána důvodně, proto zcela úspěšné žalované odvolací soud přiznal náhradu řízení před soudy obou stupňů ve výši 8 paušálních náhrad dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., jíž se stanoví výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za 8 účelných úkonů dle § 1 odst. 3 písm. a/, b/, c/ cit. vyhlášky (vyjádření ve věci samé, odvolání ve věci samé, příprava účasti na jednání a účasti u jednání soudů dne [datum], [datum] a [datum]) po 300 Kč (§ 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky), tj. 2 400 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení