28 C 286/2023 - 175

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená [Jméno Zástupce], advokátem sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Anonymizováno] - [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 328 625 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 31 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4.2.2024 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 297 625 Kč s příslušenstvím a příslušenství za dobu od 14.11.2023 do 3.8.2023 z částky 31 000 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 23 002 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 12. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 328 625 Kč s příslušenstvím coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] Žalobkyně uvedla, že v podkladovém konkurzním řízení dne 6. 8. 2002 proti dlužníkovi [právnická osoba], IČO [IČO], přihlásila vykonatelnou pohledávku ve výši 335 638,40 Kč. Žalobkyně je tak účastna předmětného konkurzního řízení ode dne 6. 8. 2002, tj. tedy okamžikem přihlášením pohledávky a toto účastenství trvá dosud. Žalobkyni bylo na základě rozvrhového usnesení ze dne 21. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], přiznáno poměrné uspokojení ve výši 10,28 %. Celková doba účastenství žalobkyně na řízení trvá 20 let a 11 měsíců. Žalobkyně požaduje 15 000 Kč za první dva roky řízení a dále 15 000 Kč za každý další rok řízení, to vše zvýšené o 10 % z důvodu abnormální délky řízení, značného významu konečného rozhodnutí pro žalobkyni a psychického tlaku způsobeného nejistotou, což činí žalovanou částku. Pouhé konstatování porušení práva podle žalobkyně není dostatečnou formou satisfakce. Žalobkyně dále ve své žalobě poukázala na některá vyhovující rozhodnutí zdejšího soudu a Městského soudu v Praze týkající se odškodnění za délku podkladového řízení u dalších věřitelů, jakožto poškozených. Žalobkyně předběžně dne 31. 7. 2023 uplatnila u žalované nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, ve finanční podobě. Žalovaná stanoviskem ze dne 3. 11. 2023 konstatovala porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě, avšak neshledala důvod k odškodnění v penězích, což žalobkyně považuje za nedostatečné odškodnění její nemajetkové újmy.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a poskytla žalobkyni zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalovaná upozornila na abnormální složitost podkladového řízení, do kterého se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, v nedávné době bylo pro účely vydání rozvrhového usnesení třeba provést hromadnou lustraci cca 13 000 věřitelů, zjistit, zda zde jsou právní nástupci již zemřelých věřitelů apod. Podkladové řízení rovněž komplikovala skutečnost, že mezi věřitele patřili i občané Slovenské republiky, což mnohdy ztěžovalo komunikaci se správcem konkurzní podstaty. Nadto v podkladovém řízení proběhlo celkem 1 032 incidenčních sporů. Podle názoru žalované s ohledem na vysoký počet věřitelů museli tito očekávat rozvrhové plnění v bagatelní výši. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná shledala jako velmi malý, a to s ohledem na bagatelní výši uspokojení přihlášené pohledávky. Přes uvedenou mimořádnou složitost je však třeba objektivně celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná má za to, že zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva je jako odškodnění dostačující. S tímto názorem žalované se ztotožnily i další senáty v obdobných věcech vedených u Obvodního soudu pro [adresa] a rovněž některé senáty Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Jednotlivé věci pak žalovaná ve svém podání zkonkretizovala uvedením jejich spisových značek. V uvedených rozhodnutích byl význam konkurzu pro poškozené soudy hodnocen jako nepatrný, přičemž byla akcentována samotná povaha konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem.

3. Zdejší soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 28 C 286/2023 – 134 tak, že žalobu žalobkyně na zaplacení částky 328 625 Kč s příslušenstvím zamítnul (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované (výrok II.). Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 7. 2024 č. j. 25 Co 217/2024 - 151 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu I. stupně vytknul, že pokud se nezajímal o strukturu věřitelů, o počet a průběh incidenčních sporů související s podkladovým konkurzním řízením, o počet instancích v nich rozhodující apod., zásadně tím pochybil. Podle odvolacího soudu při posuzování přiměřenosti délky konkursního řízení je totiž nutno zohlednit existenci vztahu hlavního řízení, které nemůže pokračovat z důvodu probíhajících řízení vedlejších (tj. incidenčních), v rámci kterých se rozhoduje o otázkách podstatných pro pokračování řízení původního. V takových případech je třeba zkoumat, zda ve vedlejším řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Pokud tomu tak je, nelze učinit závěr o tom, že by byla délka původního řízení nepřiměřená a naopak (srov. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009, podrobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 106/2018). Také podle názoru odvolacího soudu závěr soudu I. stupně, že neefektivní spolupráce soudce a správce konkurzní podstaty ústící ve změnu soudce měla nepříznivý vliv na délku řízení, nebyl skutkově podložen a pro tento závěr soud I. stupně rozhodně nenačerpal dostatek zjištění. Stejně tak nebylo možné ze zjištění, že správce opakovaně podal zprávu později (za což byl penalizován pořádkovou pokutou), učinit závěr, že nebýt těchto prodlev, mohlo být konkursní řízení kratší.

4. Odvolací soud proto dospěl k názoru, že závěr soudu I. stupně o tom, zda ze strany konkursního soudu došlo k nesprávnému úřednímu postupu projevující se prodloužením celého řízení, je třeba konkrétně zjistit, tj. jak se špatná kooperace mezi soudem a správcem konkurzní podstaty projevila na délce konkursního řízení. Je totiž pravděpodobná i druhá varianta – že zasažené období špatné spolupráce je překryto běžícími dědickými a incidenčními řízeními, která bránila ve skončení konkursního řízení, takže špatná spolupráce soudce a správce (či prodlení správce s podáváním zpráv) se tak ve skutečnosti vůbec na délce řízení negativně neprojevila. Protože podle závěru odvolacího soudu byla délka řízení soudem I. stupně shledána nepřiměřená právě s ohledem na zjištěné nedostatky v postupu konkursního soudu a správce konkurzní podstaty, tak tato otázka musí být postavena na jisto a nelze ji pouze předjímat jako jednu z možných variant. Pokud totiž uvedená špatná spolupráce a pozdní dodávání zpráv soudu neměly fakticky na délku konkursního řízení žádný vliv, může být vadný i závěr soudu I. stupně, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Odvolací soud tudíž soud I. stupně zavázal, aby žalobkyni postupem podle § 118a odst.1, 3 o. s. ř. vyzval k doplnění tvrzení a následně v reakci na doplnění tvrzení měl soud I. stupně provést další dokazování spisy z incidenčních sporů vyvolaných odškodňovaným konkursním řízením (případně též jiných řízení, která bránila skončení konkursního řízení). Závěrem odvolací soud soudu I. stupně připomněl, že byť je nejistota věřitele přihlášeného do konkurzního řízení jiného charakteru, než je nejistota účastníka běžného nalézacího řízení, tak jen z pouhé výše pohledávky 34 516,18 Kč (resp. pro období r. 2007–2022 nižší, neboť žalobkyně očekávala v tomto období plnění max. 26 851 Kč), nelze dovodit zcela nepatrný význam předmětu řízení. Odvolací soud tak nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o bagatelním významu předmětu odškodňovaného řízení pro žalobkyni, neboť jen na základě skutečnosti, že je v konkursním řízení předpokládaná nízká míra uspokojení v řádu jednotek procent, není možné dovodit, že význam řízení je pro žalobkyni nepatrný, když se jí má v konkursním řízení dostat částky 35 154 Kč. Jinak řečeno – pokud po doplnění dokazování soud I. stupně znovu shledá řízení nepřiměřeně dlouhým, nelze považovat satisfakci ve formě konstatování práva za dostatečnou.

5. Soud veden závazným právním názorem odvolacího soudu vyzval žalobkyni písemně před jednáním a následně i při jednání konaném dne 2. 10. 2024 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby v intencích rozhodnutí odvolacího soudu doplnila skutková tvrzení a označila důkazy, která incidenční řízení měla vliv na délku podkladového řízení. Na to žalobkyně reagovala přípisem ze dne 19. 8. 2024 a rovněž při ústním jednání tak, že netvrdí a ostatně ani žalovaná toto v rámci řízení také netvrdila, že by se některé z incidenčních řízení podílelo na délce řízení konkurzního, tedy, že by některé z těchto řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a zapříčinilo tak délku podkladového řízení. Žalobkyně proto neoznačila žádné z těchto vedlejších řízení a nenavrhla žádné důkazy.

6. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně u žalované dne 31. 7. 2023 uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno]. Žalovaná po projednání její žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení, přičemž žalobkyni poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobkyně do podkladového řízení přihlásila svou pohledávku ve výši 335 638,40 Kč dne 6. 8. 2002 jako věřitel č. 628 a míra uspokojení podle rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2022, č. j. [Anonymizováno], činila 10,28 %. Mezi účastníky řízení rovněž nebyl sporný průběh podkladového řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno], jak byl opakovaně zjištěn v obdobných řízeních vedených u zdejšího soudu.

7. Mezi účastníky tedy nebylo sporné že dne 12. 4. 2002 podala Česká republika – Okresní soud v [Anonymizováno] k Městskému soudu v Praze na společnost [právnická osoba]. v likvidaci návrh na prohlášení konkurzu. Věc byla zapsána pod sp. zn. [Anonymizováno] a pod touto spisovou značkou nadále vedena. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu. Dne 23. 5. 2012 byl dlužník soudem vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci konkurz a současně ustanovil správce konkurzní podstaty dlužníka a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30.9.2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Městské státní zastupitelství vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty a dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba]. Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru. Seznam incidenčních sporů čítal celkem 39 sporů. Dne 15. 1. 2003 byl soudcem dán pokyn k předložení spisu z důvodu další zprávy o činnosti stran mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [Anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podával správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, kdy mj. upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Počet konkurzních věřitelů k danému období dosáhl čísla 14 557, celková výše přihlášených pohledávek byla 2 685 422 820,04 Kč. Správci konkurzní podstaty bylo soudem uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty a dílčí zprávu o své činnosti s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se jako správce konkurzní podstaty dlužníka, účastní. Dále uvedl, že součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex [právnická osoba] na Budějovické, stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o své činnosti. Dne 30. 9. 2004 aktualizoval soupis konkurzní podstaty. Dne 20.9.2004 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Konkurzní soud žádal Městský soud v Praze, ve věci vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] o urychlené vydání rozhodnutí. Dne 11. 1. 2005 podal správce konkurzní podstaty zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty žádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek (cca 14 000). Dne 19. 4. 2005 soud žádal správce konkurzní podstaty, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 předložil dílčí zprávu o své činnosti, aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávkách. Dne 2. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty zprávu o průběhu konkurzního řízení. Dne 16. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Toto bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud toto povolil dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání. V rámci tohoto jednání byly správcem konkurzní podstaty popřeny některé pohledávky. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil čerpání odměny. Dne 30. 8. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 1. 10. 2007. Druhé zvláštní přezkumné jednání bylo nařízeno na den 17. 12. 2007. Dne 15. 4. 2008 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnosti. Soud povolil třetí zálohu na odměnu usnesením ze dne 19. 6. 2008. Dne 30. 6. 2008 žádal soud správce konkurzní podstaty, aby dodal ve lhůtě 30 dnů zprávu o vedených incidenčních sporech, aktuální soupis konkurzní podstaty a návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty na požadavek reagoval dne 10. 10. 2000, kdy podal dílčí zprávu o své činnosti a seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo nařízené třetí zvláštní přezkumné jednání na den 16. 12. 2008. Při tomto konstatováno vedení přes 200 incidenčních sporů. Dne 16. 12. 2008 vyzval soud správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty a zprávu o dosavadních nákladech konkurzu. Na což správce konkurzní podstaty reagoval sdělením o incidenčních žalobách napadlých v období říjen, listopad 2008. Dne 14. 4. 2009 vyzval soud správce konkurzní podstaty k podání zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuálního soupis konkurzní podstaty. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem.

8. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty podal dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 11. 6. 2009. Dne 18. 6. 2009 sdělil správce konkurzní podstaty opět dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále pak dne 18. 6. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky s návrhem na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 18. 6. 2009. Stejně tak podal správce konkurzní podstaty návrhy dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud následně dne 24. 8. 2009 opakovaně správci konkurzní podstaty uložil, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Stejně tak dne 28. 8. 2009, dne 31. 8. 2009 a dne 3. 9. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávek a jejich dodatečné zjištění. Soud o těchto návrzích rozhodl dne 22. 9. 2009. Městské státní zastupitelství dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dne 22. 12. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dne 30. 12. 2009 předložil správce konkurzní podstaty aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud dne 6. 1. 2010 rozhodl o pohledávce konkurzního věřitele, kterou měl za zjištěnou. Dne 11. 2. 2010 a dne 19. 2. 2010 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění. O tomto soud rozhodl dne 23. 2. 2010 a dne 1. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko o své dosavadní činnosti. Zprávu o činnosti podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky. Dne 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil k návrhu věřitelky dne 14. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 byl soudu předložen zápis ze schůze věřitelského výboru, konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu a dne oznámení došlé soudu dne 21. 7. 2010, že eviduje 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. O úmrtí dalších věřitelů informuje správce konkurzní podstaty soud dne 2. 8. 2010.

9. Dne 9. 9. 2010 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008 se konala přezkumná jednání (cca 180 neukončených incidenčních sporů). Dne 3. 3. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o průběhu konkurzu, o přehledu příjmů a aktualizovaný soupis majetku. Stejně tak dne 3. 3. 2011 uložil soud věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 23. 6. 2011, dne 27. 6. 2011 a dne 9. 8. 2011 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. O těchto návrzích soud rozhodl dne 11. 8. 2011. Dne 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení. Na to reagoval správce konkurzní podstaty podáním dílčí zprávy o své činnosti a o stavu konkurzního řízení dne 24. 4. 2012. Dne 10. 7. 2012 podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto předložil správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012. Z předložené konečné zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty, učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy, činí částku 88 882 878,81 Kč. Schůze věřitelského výboru se konala dne 30. 5. 2012. Dne 10. 7. 2012 věřitelský výbor žádal vyplacení odměny. Dne 18. 9. 2012 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu, což učinil dne 16. 10. 2012. Dne 4. 12. 2012 byl urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení, zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 30. 1. 2014 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil zprávu o své činnosti. Na to věřitelský výbor reagoval podáním došlým soudu dne 10. 3. 2014. Dne 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty soudu dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce konkurzní podstaty soudem vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení je zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce Městského soudu v Praze. Dne 18. 3. 2015 uložil soud správci konkurzní podstaty pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh na částečný rozvrh. Správce konkurzní podstaty podal dne 8. 4. 2015 odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Spis byl předložen dne 30. 4. 2015 odvolacímu soudu. Tento usnesením ze dne 14. 5. 2015 napadené usnesení potvrdil. Dne 4. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty vyzván, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh. Dne 18. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty soudem urgován.

10. Dne 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že bylo zkontrolováno cca 2 000 věřitelů. Zjistil, že dochází k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne 12. 2. 2016 sdělil správce konkurzní podstaty přehled příjmů a výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Dne 18. 3. 2016 bylo věřitelskému výboru uloženo, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti, opětovně pak dne 9. 8. 2016. Toto věřitelský výbor soudu předložil dne 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 učinil konkurzní úpadce návrh na svolání věřitelského výboru. Věřitelský výbor byl svolán na den 28. 11. 2016. Následně dne 17. 1. 2017 soud uložil správci konkurzní podstaty pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč s odůvodněním, že hrubě stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení. Dne 24. 2. 2017 byla svolána schůzka správce konkurzní podstaty, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně, za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Věc byla s odvoláním předložena odvolacímu soudu dne 2. 3. 2017. Dnes 24. 4. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí součinnosti s doručením. Dne 22. 5. 2017 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení kompletní zprávy - aktuálního stavu majetkové podstaty, přehledného aktuálního seznamu přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných a popřených pohledávek. Dne 16. 6. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k vyhovění žádosti, s tím, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 000 věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun. Dne 31. 7. 2017 podal správce konkurzní podstaty návrh na částečný rozvrh. V návrhu na částečný rozvrh je konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 - 8 %. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně o uložení pořádkové pokuty, co do její výše. Usnesením ze dne 15. 11. 2017 byl dosavadní správce konkurzní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven nový správce konkurzní podstaty. Současně byl dosavadní správce konkurzní podstaty vyzván k vysvětlení. Proti usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty, podal dne 1. 12. 2017 dosavadní správce konkurzní podstaty odvolání. Spis byl s odvoláním předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Tento usnesením ze dne 16. 5. 2018 usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty zrušil a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že vytkl, že tomuto rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu a správce konkurzní podstaty a nebyla vytýčena jasná představa soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat. Z usnesení odvolacího soudu bylo zcela zřejmé, že kýženého postupu nemůže žádný správce v řízení dosáhnout bez součinnosti soudu, a že je potřeba, aby soud věc neprodleně projednal a učinil ve věci další úkony, nikoli, aby to ponechával na úvaze správce či věřitelského výboru a omezoval se přitom na pasivní a procesně neefektivní písemnou komunikaci. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen konkurznímu soudu zpět. Dne 6. 6. 2018 předseda Městského soudu v Praze rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a přidělil věc [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán Obvodním soudem pro [adresa] ke sp. zn. [Anonymizováno] a následně vrácen zpět dne 10. 10. 2018. Z úředního záznamu ve spise se podává, že správce konkurzní podstaty nedoložil ke dni 18. 12. 2018 seznam věřitelů, kterým nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost (lustrace) bylo následně požádáno Ministerstvo vnitro. Dne 14. 3. 2019 podal správce konkurzní podstaty žádost o poskytnutí další součinnosti. Dne 25. 3. 2019 bylo správci konkurzní podstaty sděleno, že soud disponuje adresy z Centrální evidence obyvatel. Následně zaslal správce konkurzní podstaty 77 výzev, komunikoval s věřiteli a poskytl informace dědicům. Dne 26. 6. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato byla soudem prodloužena do 30. 9. 2019. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla soudu předložena dne 18. 10. 2019. Dne 30. 10. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu. Následně probíhala lustrace adres věřitelů ze Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím pracovnice soudu, tj. aby předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dne 10. 12. 2019 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou dle poskytnutého vzoru do 18. 2. 2020.

11. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu nedoručených výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce konkurzní podstaty předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev k zjištění údajů z CEO. Na to reagoval správce konkurzní podstaty dne 7. 2. 2020. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, aby předložil zpracované seznamy pohledávek. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 17. 2. 2020 s tím, že současně požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Konečnou zprávu správce konkurzní podstaty předložil soudu dne 17. února 2020, kde uvedl, že hlavní náplní práce správce konkurzní podstaty je komunikace s věřiteli a problematika zemřelých věřitelů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od Obvodního soudu pro [adresa], kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnost, tj. aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně dne 21. 5. 2020 vyzval soud věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020. Na to bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl soudem vyzván k součinnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu, ke sdělení, zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. Tato informace byla Finančním úřadem pro hl. město Prahu, Územní pracoviště pro [adresa] poskytnuta dne 1. 7. 2020. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvu soudu, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání. Současně správce konkurzní podstaty soud informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti Finančního úřadu pro [adresa] s tím, že výdaje budou projednány v září na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru.

12. Dne 5. 8. 2020 bylo správci konkurzní podstaty soudem uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit přezkumné jednání. Dne 11.11.2020 dal soud podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení. Přípisem ze dne 3.12.2020 oznámilo Městské státní zastupitelství, že nevstupuje do konkurzního řízení, neboť neshledalo dostatečný veřejný zájem. Podezření na porušení trestně právních předpisů pak bylo postoupeno trestnímu úseku. Dne 8.12.2020 byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soudu pro [adresa]. Dne 16. 12. 2020 požádal správce konkurzní podstaty soud o součinnost s lustrací v CEO. Dne 21.12.2020 [právnická osoba] sdělil k výzvě soudu, kdo je bude v řízení zastupovat. Dne 5. 1. 2021 soud uložil správci, aby předložil kompletní zprávu o dosud nedoručených výzvách. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 7. 1. 2021. Dne 3. 2. 2021 soud svolal schůzi věřitelského výboru na den 6. 5. 2021 a uložil správci konkurzní podstaty, aby sdělil, kde jsou uloženy finanční prostředky konkurzní podstaty, předložil účetní doklady, předložil originály vrácených výzev k podání incidenčních žalob a podal doplňující vysvětlení ke zprávě o stavu doručování. Dne 15. 2. 2021 správce konkurzní podstaty zaslal originály požadovaných dodejek. Dne 19. 2. 2021 předložil správce konkurzní podstaty aktuální stav doručování výzev a dne 24. 2. 2021 zaslal doplňující vysvětlení. Dne 4. 3. 2021 byl spis zapůjčen Městskému soudu v Praze. Dne 1. 4. 2021 správce předložil seznam účtů se složenými peněžními prostředky majetkové podstaty. Dne 15. 4. 2021 předložil správce konkurzní podstaty účetní doklady. Dne 26. 4. 2021 předložil správce konkurzní podstaty přehled vyúčtování odeslaných zásilek. Dne 3. 5. 2021 předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 6. 5. 2021 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž bylo zjištěno, že zhruba 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Následně byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soud pro [adresa]. Přípisem ze dne 7.9.2021 prodloužil soud správci konkurzní podstaty lhůtu ke splnění povinností, které mu uložil na schůzi věřitelského výboru. Dne 15. 10. 2021 předložil správce konkurzní podstaty soudu konečnou správu včetně vyúčtování odměny. Z této se podává, že míra uspokojení přihlášených věřitelů bude ve výši 8 % zjištěných pohledávek. Dne 13. 1. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty povinnost ohledně nedoučených výzev věřitelům – k podání incidenční žaloby. Na to reagoval správce konkurzní podstaty přípisem dne 9. 2. 2022. Dne 17. 2. 2022 vyzval soud opět správce konkurzní podstaty ke splnění povinnosti stran nedoručených výzev věřitelům. Na tento pokyn reagoval správce konkurzní podstaty dne 15. 3. 2022. Dne 3. 5. 2022 zaslal soud dožádání Okresnímu soudu v [Anonymizováno] k provedení lustrace v CEO občanů Slovenska. Dne 24. 5. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil úplné účetnictví, účetní doklady atd. Dne 26. 5. 2022 přišlo soudu sdělení od Okresního soudu [Anonymizováno] stran dožádání - lustrace. Správce konkurzní podstaty reagoval na pokyn soudu sdělením dne 7. 6. 2022. Dne 9. 6. 2022 bylo správci konkurzní podstaty opět uloženo předložit další podklady, na což reagoval správce konkurzní podstaty dne 14. 6. 2022. Dne 29. 6. 2022 byla vyvěšena konečná zpráva a dne 31. 8. 2022 byla schválena. Řízení není dosud ukončeno a aktuálně probíhají výplaty poměrného uspokojení pohledávek věřitelům.

13. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou.

15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

16. Žalobkyně vystupuje v podkladovém konkurzním řízení jakožto věřitel, který přihlásil svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, který by podal návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení je tedy okamžik, kdy přihláška jeho pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). V posuzovaném případě podkladové řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od 6. 8. 2002 do 25. 3. 2024 (tj. k datu vydání prvního rozhodnutí v této věci), celkem 21 let a 8 měsíců.

17. Soud v této části připomíná specifika konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední.

18. Délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, se pak podává, že „(…)jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky.“ 19. Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010, uvádí, že „(….)složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze.“ 20. Optikou výše sděleného posoudil soud věc takto: prvotně uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že by nějaké incidenční či jiné řízení mělo vliv na délku podkladového konkurzního řízení a ani soudu neoznačila v této souvislosti žádné důkazní návrhy, neprováděl soud v tomto směru žádné dokazování, neboť připomíná, že řízení je ovládáno zásadou kontradiktornosti a soud sám o své vůli nemůže nahrazovat procesní činnost některé ze stran tj. aby si v tomto konkrétním případě sám o sobě „vybral“ některá incidenční či jiná řízení, která by se snad mohla podílet na celkové délce řízení. Takovýto aktivismus ze strany soudu činěný nad rámec tvrzení účastníků by byl porušením práva na rovnost zbraní jako součásti práva na spravedlivý proces (viz čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a § 18 odst. 1 věta první o. s. ř.). Navíc je soud závěru, že doplnění dokazování tímto směrem by bylo zcela nadbytečné, neefektivní a přispívalo by k délce tohoto odškodňovacího řízení, protože lze bez dalšího uzavřít (tj. bez provedení dokazování stran průběhu incidenčních, popř. dalších řízení), že řízení (byť se jedná o konkurzní řízení se svými specifiky), který trvá přes 20 let je řízením zcela zjevně nepřiměřeným, i kdyby se snad vedlejší řízení na jeho délce určitým způsobem podílela. Jinak řečeno, soud si nedovede představit, že by mohl snad takto dlouhé řízení označit ještě za přiměřené. Proto je soud přesvědčení, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, kdyby vedlejší řízení přispěla k jeho délce. Posledně zmiňované, však soud sděluje jen nad rámec rozhodného, neboť hlavním důvodem proč soud ve věci nedoplňoval žádné dokazování, bylo to, že žalobkyně po poučení soudu ničeho dalšího v tomto směru netvrdila a ani nehodlala prokazovat.

21. Předmětné řízení tak ve vztahu k žalobkyni činilo celkem 21 let a 8 měsíců, a jednalo se o dobu zcela zjevně nepřiměřenou. K jednotlivým kritériím, ke kterým soud podle § 31a odst. 3 zákona přihlíží, uvádí následující:

22. Postup orgánů státu v rámci řízení pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočovala ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení se správcem konkurzní podstaty nespolupracoval a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. V této souvislosti je však třeba vnímat, že samotná délka průtahu (což lze vztáhnout i na jiný, ne zrovna procesně odpovídající postup soudu) se jednak odráží ve zjištění stran nepřiměřené délky řízení a zároveň má z podstaty věci pro poškozeného (pozitivní) vliv na výši odškodnění již ve vztahu k výpočtu základu přiměřeného zadostiučinění. Vzhledem k popsanému proto soud na tomto kritériu žádné ohodnocení nečinil.

23. Kritérium složitosti věci na podkladě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že konkurzní řízení vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo 14 557 s pohledávkami ve výši 2 685 540 014,02 Kč, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a přezkoumávat rozsah majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko prostřednictvím civilního dožádání. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. Správce konkurzní podstaty popřel pohledávky 6 130 věřitelů a s tím souviselo celkem 1 032 incidenčních sporů (a to i na více stupních soudní soustavy) s celkovou částkou dosud neskončených řízení o pohledávkách ve výši 1 486 029,80 Kč. Součástí původního majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba]. v [adresa], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně aj. I přes mimořádnou obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení. Zde soud jen doplňuje, s odkazem na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu, že to nebyly orgány státu, které by se svou nekooperací se správcem konkurzní podstaty podílely na délce řízení, ale především složitost podkladového řízení. Na tomto kritériu proto soud základní částku ponížil o 50%.

24. Kritérium podílu žalobkyně na délce řízení žalobkyně se na délce řízení žádným způsobem nepodílela, proto soud toto kritérium ponechal bez procentuálního povšimnutí.

25. Počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela věc se pouze dvakrát s odvoláním nacházela u Vrchního soudu v Praze, tudíž se počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, nikterak zásadně nepromítl do celkové doby řízení a i toto kritérium soud ponechal bez modifikace.

26. Význam předmětu řízení pro poškozeného k významu předmětu řízení pro žalobkyni soud uvádí, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno FO] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010).

27. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba připomenout, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR, jako se děje v případě nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobkyně již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení musela být seznámena s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí (spíše v řádu jednotek procent) a s pravděpodobností blížící se jistotě nebude uspokojena v plné výši (což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační).

28. Soud shledal význam předmětu řízení pro žalobkyni vzhledem k závaznému právnímu názoru odvolacího soudu jako nízký, nikoli však zanedbatelný. Nízký význam je dán především tím, že žalobkyně již po přezkumném jednání věděla, že její pohledávka byla uznána a současně, že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy samotného konkurzu). S ohledem na zprávy správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bylo možné očekávat v rozsahu 6 - 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení nakonec bude činit 10,28 % a žalobkyně tak bude uspokojena v poměru 34 516,18 Kč. Míra uspokojení v prve uvedeném rozmezí navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu ze dne 31. 7. 2017. Žalobkyni tak míra uspokojení byla od této dob zřejmá a tato se plynutím času navýšila toliko o [právnická osoba] uvedenému datu 31. 7. 2017 lze proto hovořit o ukončení nejistoty žalobkyně stran výše uspokojení její přihlášené pohledávky. Žalobkyně tedy věděla, že její pohledávka byla uznána, v jaké výši a při známosti přepokládaného uspokojení byla i za použití jednoduchého výpočtu seznámena s předpokládanou výší uspokojení. Význam předmětu řízení je proto při takto nízké míře uspokojení, při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení a dlouhé době vědomí žalobkyně v rámci konkurzního řízení v jaké výši bude přibližně uspokojena její pohledávka, značně snížený. Tento názor ostatně nelze v judikatuře zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutími odvolacího soudu považovat za ojedinělý (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2020, č. j. 43 C 60/2020 -180 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 53 Co 55/2021 - 173, rozsudek ze dne 22. 3. 2021, č. j. 44 C 24/2020 - 163 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 70 Co 192/2021 - 135, rozsudek ze dne 27. 5. 2021, č. j. 15 C 236/2020 - 122, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 62 Co 294/2021 - 150, rozsudek ze dne 22. 6. 2021, č. j. 17 C 220/2020 – 114, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. 58 Co 372/2021 - 138, rozsudek ze dne 17. 6. 2021, č. j. 27 C 103/2021 – 103, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 53 Co 337/2021 - 134), kdy na základě těchto rozhodnutí byl nárok na přiměřené zadostiučinění za stejné podkladové řízení zamítnut pro zanedbatelný význam předmětu řízení pro poškozené nebo rozhodnutí, kterým byla poškozeným na nemajetkové újmě přiznána částka, nepřesahující výši peněžité částky, které se jim dostalo na uspokojení jejich pohledávky v rámci podkladového konkurzního řízení (např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. 28 C 185/2023 – 383 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, č. j. 39 Co 136/2024 – 410 nebo rozsudek ze dne 31. 10. 2022, č. j. 25 C 124/2022 – 132 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2024, č. j. 39 Co 39/2023 – 197). Na tomto kritériu z důvodu nízkého významu řízení pro žalobkyni proto soud základní částku ponížil o 40% 29. Celkově shrnuto s odkazem na shora popsaný průběh řízení dospěl soud ve shodě s účastníky řízení k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona a je nutné uzavřít, že délka posuzovaného řízení byla nepřiměřená. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušením práva na přiměřeně dlouhé řízení, je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení a s tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. V rozsudku ze dne 4.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, je na místě aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 zákona stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobena poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích). V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný“). K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.6.2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015). Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění je v odůvodnění rozsudku nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V posuzované věci pak výpočet soudu vypadá následně: základní částka za 21 let a osm měsíců trvání řízení činí 15 000 Kč za rok, za první dva roky trvání řízení pak částka v poloviční výši, tedy celkem základní částka činí 310 000 Kč. Od této částky soud odečetl 50 % z důvodu složitosti věci a 40% z důvodu sníženého významu předmětu řízení pro žalobkyni, celkem tedy odečetl 90 %, což činí částku 279 000 Kč. Žalobkyni proto na přiměřeném zadostiučinění z důvodu nesprávného úředního postupu v podkladovém řízení přiznal částku 31 000 Kč výrokem I. rozsudku.

30. Úrok z prodlení žalobkyni náleží v souladu s § 15 odst. 2 zákona, podle něhož se náhrady škody u soudu může poškozený domáhat pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Jelikož žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalované dne 3.8.2023, dostala se žalovaná podle citovaného zákonného ustanovení do prodlení až uplynutím zákonné šestiměsíční lhůty pro jeho vyřízení, tedy dnem 4.2.2024 a od toho data proto žalobkyni náleží i příslušenství z přiznané částky (tj. žalobkyní požadované příslušenství do tohoto data soud zamítnul). Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroku z prodlení.

31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žaloby v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným úspěchem žalobce ve věci. Žalobkyně má proto ve vztahu k žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají z nákladů před nalézacím soudem: - mimosmluvní odměna advokáta ve výši 12 400 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (4 úkony právní služby po 3 100 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 2x účast na jednání dne 25. 3. 2024 a 2. 10. 2024), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (4 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a 2x účast u jednání), z náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) cit. vyhl. (12 započatých půlhodin á 100 Kč v souvislosti s cestou k jednání konaném dne 25. 3. 2023 a dne 2. 10. 2024 na trase [adresa] a zpět), z cestovného k jednání konaném dne 25. 3. 2023 ve výši 1 341 Kč podle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb. (na cestě [adresa] a zpět tj. 190 km, spotřebě 5,7 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty 34,40 Kč/ l a sazbě za použití motorového vozidla 5,20 Kč/km), z cestovného k jednání konaném dne 2. 10. 2024 ve výši 1 461 Kč podle ust. § 1 písm. b), ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 398/2023 Sb. (na cestě [adresa] a zpět tj. 190 km, spotřebě 5,7 l/ 100 km, průměrné ceně motorové nafty 37,70 Kč/ l a sazbě za použití motorového vozidla 5,60 Kč/km) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. a nákladů před odvolacím soudem: - mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 úkon právní služby po 3 100 Kč – sepis odvolání) a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 úkony právní služby po 300 Kč – sepis odvolání).

32. Lhůtu k plnění pak soud stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalovaného jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění. Tuto skutečnost soud reflektoval v poskytnutí delší lhůty k plnění.