53 Co 337/2021- 134

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Richarda Tomana a soudkyň JUDr. Lady Záviškové a JUDr. Renáty Zimové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 103/2021-103 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Výrok II. tohoto rozsudku se opravuje tak, že správně zní: Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zadostiučinění nemajetkové újmy, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002 (dále jen„ řízení“). Ke dni podání žaloby trvalo řízení již více než 18 let a 3 měsíce. Žalovaná k žádosti žalobce poskytla konstatování porušení práva.

3. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků, zejména o průběhu řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 3. a 4.). Odvolací soud na tato zjištění odkazuje, a na tomto místě jen stručně shrnuje stěžejní skutečnosti.

4. Městský soud v Praze prohlásil dne [datum] konkurz na majetek dlužníka [právnická osoba] v likvidaci (dále jen„ dlužník“). Dne [datum] přihlásil žalobce svoji pohledávku ve výši [částka], která byla uznána v plné výši. Celková výše přihlášených pohledávek činila částku 2 [tel. číslo], [částka]. Počet konkurzních věřitelů dosáhl počtu 14 557, přičemž část z nich jsou občané Slovenské republiky. Při přezkumném jednání bylo popřeno 6 103 přihlášek. Probíhají stovky incidenčních sporů. V průběhu řízení dochází k velkému počtu úmrtí věřitelů. V návrhu na částečný rozvrh ze dne [datum] bylo uvedeno, že žalobci má být vyplaceno 3% z přihlášené pohledávky a rovněž že lze očekávat, že pohledávky budou uspokojeny poměrně ve výši 6 až 8 %. Řízení dosud není skončeno. Žalovaná k žádosti žalobce o předběžné projednání ze dne [datum] shledala délku řízení nepřiměřenou a poskytla mu konstatování porušení práva, peněžitou náhradu nepřiznala.

5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), zejména podle § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk. Na základě zjištěného skutkového stavu, citovaných zákonných ustanovení a judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Řízení ve vztahu k žalobci trvá od podání přihlášky dne [datum] do dne rozhodování soudu prvního stupně (řízení není dosud skončeno) celkem 18 let a 10 měsíců. Soud prvního stupně hodnotil za použití kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk přiměřenost délky posuzovaného řízení. V přípravné fázi řízení (od podání návrhu dne [datum] do prohlášení konkursu dne [datum]) byl postup soudu plynulý. Tato fáze trvala pouze dva měsíce. Přezkumné jednání bylo nařízeno již na den [datum]. Realizační fáze konkurzu (tj. od prohlášení konkurzu) dosud trvá a je ovlivněna řadou okolností.

6. Z pohledu složitosti řízení se jedná o konkursní řízení s počtem 14 557 přihlášených věřitelů s pohledávkami ve výši [částka]. S takto vysokým počtem věřitelů souvisí bezpochyby problémy s doručováním, průběžné lustrace a probíhající dědická řízení, neboť někteří věřitelé v průběhu řízení zemřeli. Správce konkurzní podstaty popřel pohledávky 6 130 věřitelů a s tím souviselo celkem 1 032 incidenčních sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši [částka]. Součástí původního majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba] v [obec], ulice [ulice], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka ve výši [částka], vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně. Konkurzní soud v průběhu řízení povoloval konkursnímu správci čerpání záloh na činnost správce konkursní podstaty a věřitelského výboru, opakovaně uložil konkursnímu správci pořádkovou pokutu za včasné nesplnění povinnosti. Dne [datum] navíc nepravomocně rozhodl o zproštění funkce správce, což odvolací soud zrušil a věc byla následně přidělena jinému soudci. Podíl žalobce na délce řízení soud neshledal.

7. V souvislosti s postupem soudu vzal prvostupňový soud v potaz povahu nesprávného úředního postupu a postavení správce konkurzní podstaty v konkurzním řízení coby zvláštního procesního subjektu, jenž není státním orgánem nebo státní organizací ve smyslu odškodňovacího zákona a nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uloží soud. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, řádně činil.

8. Význam předmětu řízení hodnotil jakožto nízký (a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2888/2010 a povahu konkurzního řízení), vzhledem k věku žalobce a výši jeho přihlášené pohledávky v konkurzním řízení však nikoliv zanedbatelný. Žalobce není v řízení věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkurzního řízení, nýbrž je věřitelem, který žádá uspokojení své pohledávky. Konkurzní řízení jako takové je řízením s obecně nižším významem řízení pro účastníka, neboť v něm věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Z provedeného dokazování se podává, že žalobci je dlouhodobě známo, že uspokojení jeho pohledávky se bude pohybovat v rozmezí 6 – 8 %, v rámci částečného rozvrhu mělo být žalobci vyplaceno 3% z přihlášené pohledávky, tedy částka cca [částka]. U konkurzního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného vycházet z konečné částky, které se má žalobci v rámci rozvrhového řízení dostat. V tomto směru soudu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém tento soud dospěl k závěru, že jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Za uvedené situace, kdy žalobce měl na základě návrhu na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového [číslo] dostat částku [částka] představující 3% jeho pohledávky, lze dojít k závěru, že význam pro žalobce je nízký. Na druhou stranu přihlédl k věku žalobce (80 let) a výši jeho starobního důchodu, která činí cca [částka]. [příjmení], která by mu měla být vyplacena v rámci částečného rozvrhu, odpovídá výši jeho měsíčního příjmu, a proto nelze hovořit o zcela zanedbatelném významu.

9. Uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení není (zejm. realizační fáze konkursního řízení) s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 144/2020 – 91). Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela.

10. Vzhledem ke konkrétním okolnostem případu dospěl soud prvního stupně k závěru, že je na místě přiznat žalobci peněžité zadostiučinění na nemajetkovou újmu. Vyšel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční), tedy za 18 let a 10 měsíců ([částka] [anonymizováno] Kč/měsíc) z částky [částka]. Tuto základní částku dále ponížil o 45 % vzhledem k charakteru konkursního řízení, které je svou podstatou velmi složité, navíc v daném případě s velkým množstvím věřitelů a incidenčních sporů (viz shora). Dále základní částku ponížil o 50 % za význam předmětu řízení pro žalobce, čímž dospěl k částce [částka]. Tuto částku ještě ponížil na výslednou částku [částka], která odpovídá míře uspokojení, které by se žalobci prokazatelně dostalo v rámci částečného rozvrhu. V souladu s § 1970 o.z. pak žalobci přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícím po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy ode dne [datum]. V části, kdy žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení před tímto datem, soud žalobu rovněž zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že je na místě hodnotit význam posuzovaného řízení pro žalobce jako zanedbatelný, a to i přes to, že v jeho průběhu dosáhl věku 75 let. Věřitelům v posuzovaném řízení je známo (ostatně i žalobce toto tvrdí), v jakých intencích budou jejich přihlášené pohledávky uspokojeny. Jedná se o 6 – 8 % zjištěných nezajištěných pohledávek, která v případě žalobce činí částku [částka]. Jedná se o kvalifikovaný odhad konkursního správce. Je jen čistě teoretická představa, že by se v majetkové podstatě objevil další hodnotný majetek, který by zajistil přihlášeným věřitelům uspokojení jejich pohledávek v zásadě větší částce, než kolik činí aktuální odhad insolvenčního správce. [jméno] uspokojení přihlášených věřitelů se bude s postupem času spíše zmenšovat, jelikož každá majetková podstata v konkurzních a insolvenčních řízeních vyžaduje náklady na svou správu a údržbu. Zdůraznila, že podstatou odškodnění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení je odškodnit žalobce za jeho nejistotu, které je vystaven ohledně výsledku tohoto řízení. Z podstaty konkurzního, příp. insolvenčního řízení však plyne, že míra nejistoty je značně limitována, protože podstatou těchto řízení není spor o existenci pohledávky věřitele. V žalobcově případě byla výše jeho pohledávky vyjasněna v rámci posuzovaného řízení v jeho rané fázi. Žalobce tak v rámci posuzovaného řízení netrpí po celou jeho dobu nejistotou o výsledku řízení ve smyslu toho, že by nevěděl, zda jeho pohledávka platně existuje. Jediné, co doposud na jisto postaveno není, je, jakou přesnou částkou bude jeho dříve zjištěná pohledávka uspokojena. To ovšem není typický případ nejistoty o výsledku řízení, jak bývá odškodňován v případě jiných nepřiměřeně dlouho trvajících soudních řízení. Navíc ze samotné podstaty insolvenčního řízení obecně vyplývá, že toto je vedeno s úpadcem, tzn. osobou, která není nebo nebude schopna splácet své dluhy. Pro tyto případy existuje soudní mechanismus, který až na výjimky zajišťuje věřitelům takového subjektu poměrné uspokojení jejich pohledávek, jelikož takový způsob je považován za spravedlivý. Výše uvedené skutečnosti (všechny, nikoliv pouze orientační propočet možné míry uspokojení) se projeví v kritériu významu řízení podle § 31a odst. 3 písm. e) zákona. I Městský soud v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 53 Co 55/2021 dospěl k závěru (řízení se týkalo posuzovaného řízení, avšak jiného poškozeného jakožto přihlášeného věřitele), že pokud má odškodnění kompenzovat nejistotu žalobce ohledně výsledku řízení, nelze než uzavřít, že tato nejistota vyvolaná objektivně nepřiměřeně dlouhým konkurzním řízení zahájeným v roce 2002 byla minimální, což vede k závěru, že význam předmětu řízení je při zhodnocení všech shora uvedených skutečností ve spojení s odhadem uspokojení žalobcovy pohledávky z posuzovaného řízení v podstatě bagatelní a konstatování porušení práva je přiléhavou formu kompenzace. Navrhla, aby odvolací soud žalobu zcela zamítl, neboť žalobci bylo již před podáním žaloby poskytnuto dostatečné zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení ve formě konstatování porušení práva v rámci mimosoudního projednání nároku u žalované, čímž byla jemu vzniklá újma zcela kompenzována.

12. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání nesouhlasí s argumenty žalované. Má za to, že by žalobce mohl očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, než které se mu má dostat. Konkurzní soud dal dne [datum] podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení. Konkurzní správce v předložené zprávě uvádí nedoložený, neschválený výdaj 20 milionů. Kč očekávané daně z příjmu, dále v nákladech majetkové podstaty výdaje na mzdy zaměstnanců správce ve výši 5 milionů Kč, které by však měly být hrazeny z prostředků správce, nutně se tedy musí vrátit do majetkové podstaty a dále správce nedostatečně zohlednil výdaje a příjmy u incidenčních sporů. Konkurzní správce předložil soudu dne [datum] konečnou zprávu s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce, kdy výdaje činily [částka], příjmy [částka], a odměna [částka], o níž dosud nebylo rozhodnuto. Žalobce má za to, že za popsané situace lze důvodně očekávat vyšší míru uspokojení žalobce, než 6 až 8 %. Zdůraznil rovněž, že není namístě vyčkávat skončení konkurzního řízení, jelikož význam může být posouzen jednoznačně již nyní, a to právě s ohledem na to, že věk žalobce přesáhl 80 let. U žalobce tak hrozí ztráta možnosti domoci se zadostiučinění později. Význam řízení pro žalobce tak není zanedbatelný. Soud prvního stupně správně posoudil, že částka soudem poskytnutého zadostiučinění je souměřitelná s výší jeho starobního důchodu. Nelze rovněž přehlédnout, že 6% z jeho uznané a nezajištěné pohledávky činí částku [částka] a 8% částku [částka], což jsou částky nikoliv zanedbatelné s ohledem na to, že pobírá pouze starobní důchod. Délku posuzovaného řízení je třeba hodnotit jako nepřiměřenou a je namístě, aby byl žalobce finančně odškodněn, když pouhé konstatování porušení práva není přiléhavou formou satisfakce. Pro své závěry argumentoval i poukazováním na rozhodování zdejšího soudu v jiných věcech, když zejména vyzdvihl nejednotnost takového rozhodování. Navrhl potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený výrok rozsudku včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

14. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil postačující skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a pro stručnost na ně odkazuje. Správně také dovodil, že délka posuzovaného řízení není přiměřená (ke dni rozhodování odvolacího soudu trvá již 19 let a 6 měsíců). Správným je i jeho závěr, že je namístě poskytnout žalobci odškodnění imateriální újmy, kterou v příčinné souvislosti s dlouhotrvajícím řízením utrpěl. [příjmení] nebyl ani průběh namítaného řízení, tedy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], a to ani v rovině jeho celkového trvání (od podání přihlášky žalobcem dne [datum] do rozhodování soudu), když řízení dosud není skončeno, ani v rovině časové posloupnosti jednotlivých procesních úkonů, k nimž v řízení docházelo. [příjmení] zůstalo, jaká forma odškodnění odpovídá újmě žalobce při zohlednění kritérií vyplývajících z § 31a odst. 3 OdpŠk. V tomto směru se odvolací soud se závěry soudu prvního stupně již neztotožnil. Naopak přisvědčil žalované, že k odškodnění újmy způsobené žalobci i v tomto konkrétním případě postačuje konstatování porušení práva, které mu již bylo žalovanou poskytnuto.

15. Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje specifičnost konkurzního řízení, které nesměřuje primárně k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Konkurzní řízení se člení na několik relativně samostatných fází, z nichž první, přípravná fáze počíná podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končí prohlášením konkursu, druhá, realizační fáze se v době od prohlášení konkurzu do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty pojí s přihlašováním pohledávek věřitelů, zjišťováním majetku patřícího do konkurzní podstaty a zpeněžováním tohoto majetku, a třetí, závěrečná fáze počínající rozvrhovým usnesením, postihuje vlastní rozvrh výtěžku konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 208/2003 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2917/2007). Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu rovněž plyne, že právě povaha konkurzního řízení (řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku, který tvoří úpadcovu konkurzní podstatu a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně a těmito nároky si též vzájemně konkurují), rozhodujícím způsobem snižuje význam předmětu řízení pro poškozeného pro účely posouzení přiměřenosti délky konkurzního řízení, formy odškodnění i jeho případné výše. Z hlediska posouzení tohoto kritéria je podstatná též hodnota uplatněného peněžitého nároku, kterou však s přihlédnutím k popsané povaze konkurzního řízení (v němž se prosazuje princip jen poměrného uspokojení věřitelů) nelze směšovat s nominální výší uplatněného nároku. Jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkursní věřitel mohl v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkursu dostalo na uspokojení jeho pohledávky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 2012/2010), případně v jaké výši je reálné budoucí uspokojení přihlášené pohledávky žalobce za situace, kdy konkurzní řízení do fáze faktického uspokojení přihlášených pohledávek ještě nedospělo.

16. V projednávané věci vyplynulo, že do konkurzu prohlášeného na majetek dlužníka se přihlásilo 14 557 konkursních věřitelů s tím, že celková výše přihlášených pohledávek představuje částku 2, [částka]. Žalobce přihlásil svoji pohledávku ve výši [částka] dne [datum]. Při přezkumném jednání byla jeho pohledávka uznána v plné výši. V návrhu na částečný rozvrh ze dne [datum] bylo uvedeno jeho uspokojení v rozsahu 3% s tím, že lze očekávat, že pohledávky budou nakonec uspokojeny poměrně ve výši 6 až 8 %. Posuzované konkursní řízení dosud není skončeno, to však nijak nebrání tomu, aby ve věci bylo rozhodnuto, aniž by přitom musela být žaloba posouzena jako předčasná (z důvodu, že konkurs dosud není ukončen). Z daných zjištění je zřejmé, že pohledávka bude v řízení uspokojena poměrně, a to v řádu jednotek procent přihlášené pohledávky. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že odškodnění nepřiměřené délky konkurzního řízení neplní a ani nemá plnit funkci náhradního plnění za předmět posuzovaného řízení. Není proto namístě koncipovat výši odškodnění s ohledem na výši, kterou má žalobce přiznanou v návrhu na částečný rozvrh, jak učinil soud prvního stupně. Zadostiučinění rovněž nepředstavuje odškodnění za špatné rozhodnutí o investici ze strany žalobce a dalších osob.

17. Odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). Má-li odškodnění kompenzovat nejistotu žalobce ohledně výsledku řízení, nelze než uzavřít, že tato nejistota vyvolaná objektivně nepřiměřeně dlouhým konkurzním řízení zahájeným v roce 2002 je v tomto případě minimální. Žalobce již po přezkumném řízení věděl, že jeho pohledávka byla uznána, a současně že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy konkurzu, jak rozebrána výše). Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z návrhu na částečný rozvrh se podává uspokojení ve výši 3%, s očekávaným uspokojením ve výši 6 až 8 %. Nejistotu žalobce proto lze vztahovat pouze k tomu, jaké (malé) procento z přihlášené pohledávky mu nakonec bude vyplaceno. Již od počátku bylo přitom zřejmé, že se konkurzním věřitelům dostane pouze minimálního odškodnění. Význam předmětu řízení je proto nutné při takto nízké míře uspokojení hodnotit jako malý až bagatelní a konstatování porušení práva jako přiléhavou formu kompenzace. Tento závěr by nemohla ovlivnit ani skutečnost, že by zjištěný majetek v konkurzu byl přece jen vyšší (případných 20 milionů Kč očekávané daně z příjmů), neboť při přepočtu na konkrétní pohledávku žalobce by došlo maximálně k navýšení uspokojení pohledávky žalobce v nízkých jednotkách tisíců korun. Ani to by nemohlo jakkoli ovlivnit závěr o nepatrném významu řízení z hlediska míry uspokojení žalobcovy pohledávky. Proti takovému závěru nesvědčí ani výše žalobcova důchodu, jak dovozoval soud prvního stupně. Stejně nesprávné bylo dovozovat význam předmětu řízení poukazem na výši přihlášené pohledávky v konkurzním řízení.

18. Relevantním parametrem při hodnocení významu předmětu řízení je naopak okolnost, že žalobce dosáhl v roce 2021 věku 80 let (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. zn. 30 Cdo 2292/2012, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1980/2019 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4904/2016). Přesto nelze přehlédnout, že po převážnou délku posuzovaného řízení neplatilo, že žalobce je starší 75 let (celých 15 let trvání konkursního řízení tento aspekt nebyl přítomen), a proto není namístě jen z tohoto důvodu hodnotit význam předmětu řízení pro žalobce jako vyšší než nepatrný. Navíc i v této souvislosti je nutné přihlížet ke specifikům konkurzního řízení, z jehož samotné podstaty plyne, že míra nejistoty je značně limitována. Podstatou konkurzního řízení není individualizovaný spor o existenci pohledávky věřitele. Nemůže se v něm proto prosadit ani požadavek, že vysoký věk účastníka sám o sobě zakládá předpoklad přednostního a bezprůtahového postupu soudů v takové věci, a zvyšuje tím i význam předmětu řízení pro něj (srov. již citované usnesení sp. zn. 30 Cdo 4904/2016). V žalobcově případě byla výše jeho pohledávky vyjasněna v rámci posuzovaného řízení v jeho zcela rané fázi. Žalobce v rámci posuzovaného řízení netrpí po celou jeho dobu nejistotou o výsledku řízení v tom smyslu, že by nevěděl, zda jeho pohledávka platně existuje. Jediné, co doposud na jisto postaveno není, je, jakou přesnou částkou bude jeho dříve zjištěná pohledávka uspokojena. Popsaná podstata žalobcovy nejistoty se přitom v průběhu času nijak nemění, od počátku je zřejmé, že uspokojení dosáhne poměrně minimální výše, jež byla následně v roce 2017 blíže upřesněna na 3%, resp. možných 6- 8%. Pouhá skutečnost, že žalobci je postupně 75 let a více, ji nemůže ovlivnit. Ani tato okolnost tak nemá podle odvolacího soudu za následek, že význam posuzovaného řízení v celkovém souhrnu všech aspektů přesáhl hodnocení jako nepatrný či zanedbatelný. Konstatování porušení práva proto odvolací soud považuje za přiléhavou formu kompenzace. Vzhledem k tomu, že se žalobci tohoto zadostiučinění již od žalované dostalo, a to ještě před zahájením řízení (co nejdřívější poskytnutí zadostiučinění je přitom žádoucí, neboť větší měrou zabezpečuje odškodnění vzniklé újmy), odvolací soud shledal žalobu nedůvodnou.

19. Poukazoval-li pak žalobce na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 i Městského soudu v Praze, které shledaly za přiléhavé finanční odškodnění, a naopak žalovaná zdůrazňovala jiná rozhodnutí Městského soudu v Praze, vychází rozhodnutí odvolacího soudu při konkurenci více rozhodnutí z těch, která považuje za přesvědčivější, byla vydána později a jejichž obsah plně odpovídá projednávané věci (§ 13 o. z.).

20. Odvolací soud proto napadený výrok I. rozsudku změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že zamítl žalobu i pro částku [částka] s příslušenstvím. Nenapadený výrok II. zůstal nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

21. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 2 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované vznikly náklady řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Za řízení před soudem prvního stupně se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů á [částka] (vyjádření k žalobě, příprava a účast u jednání soudu) ve výši [částka]. Za odvolací řízení jde taktéž o 3 paušální náhrady hotových výdajů á [částka] (vyjádření k odvolání, příprava a účast u jednání odvolacího soudu) ve výši [částka]. Celkové náklady řízení činí částku [částka].

22. Vzhledem k tomu, že při vyhlášení výroku II. tohoto rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti, když bylo při změně rozsudku rozhodnuto pouze o nákladech odvolacího řízení, odvolací soud vyhlášený výrok opravil podle § 211 o. s. ř. a použití § 164 a § 167 odst. 2 o. s. ř.

Poučení