28 C 185/2023 - 383

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci žalobce: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0], b) [Anonymizováno]. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] oba zastoupeni advokátem JUDr. Vladimírem Dvořáčkem sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8 proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], za níž jedná [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované. ¨

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhali po žalované zaplacení částky ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím pro každého z žalobců coby přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou konkurzního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalobci uvedli, že v podkladovém konkurzním řízení žalobce a) dne 13. 8. 2002 a žalobce b) dne 19. 9. 2002 proti dlužníkovi [právnická osoba]., v likvidaci, přihlásili vykonatelnou pohledávku ve výši 224 458 Kč /žalobce a)/ a ve výši 446 728,80 Kč /žalobce b)/. Žalobci a) byla rozvrhovým usnesením ze dne 21.11.2022, č.j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], přiznána částka ve výši 23 082,68 Kč a žalobci b) částka ve výši 45 940,43 Kč (tj. uspokojení v rozsahu 10,28%), která jim byla po právní moci tohoto usnesení v únoru 2022 vyplacena. Celková doba řízení tak vůči žalobcům činí více než dvacet let. Žalobci se na délce řízení nijak nepodíleli, složitost řízení byla dána vyšším počtem věřitelů, avšak nejednalo se o nic výjimečného. Při výpočtu žalované částky žalobci vyšli ze skutkově obdobné věci, a to konkrétně z rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 27.6.2019 ve věci sp. zn. 58 Co 188/2019. Žalobcům (každému z nich) tak náleží odškodnění ve výši 45,99 Kč za den trvání řízení (celkem 7 924 dní), snížené o 70 %, přičemž žalobci výslednou částku zaokrouhlili na 100 000 Kč. Žalobci předběžně uplatnila u žalované nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě dne 16.12.2022. Žalovaná stanoviskem ze dne 15.5.2023 a ze dne 18.5.2023 konstatovala porušení práva, neshledala však důvod k odškodnění v penězích, což žalobci považují za nedostatečnou formu satisfakce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření nesporovala skutečnost, že u ní žalobci uplatnili nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaná po projednání této žádosti dospěla k závěru, že nárok žalobců je důvodný a poskytla žalobcům zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva. Žalovaná upozornila na abnormální složitost podkladového řízení, do kterého se přihlásilo cca 15 000 věřitelů, v nedávné době bylo pro účely vydání rozvrhového usnesení třeba provést hromadnou lustraci cca 13 000 věřitelů, dále také zjistit, zda zde jsou právní nástupci již zemřelých věřitelů apod. Podkladové řízení rovněž komplikovala skutečnost, že mezi věřitele patřili i občané Slovenské republiky, což mnohdy ztěžovalo komunikaci se správcem konkurzní podstaty. Nadto v podkladovém řízení proběhlo celkem 1 032 incidenčních sporů. Podle názoru žalované s ohledem na vysoký počet věřitelů museli tito očekávat rozvrhové plnění v bagatelní výši. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala jako velmi malý, a to s ohledem na bagatelní výši uspokojení přihlášené pohledávky. Přes uvedenou mimořádnou složitost je třeba objektivně celkovou délku řízení hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná má za to, že zadostiučinění ve formě konstatování je jako odškodnění dostačující. S tímto názorem žalované se ztotožnily i některé senáty v obdobných věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 2 a rovněž některé senáty Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího. Jednotlivé věci pak žalovaná ve svém podání zkonkretizovala uvedením jejich spisových značek. V uvedených rozhodnutích byl význam konkurzu pro poškozené hodnocen jako nepatrný, přičemž byla akcentována samotná povaha konkurzního řízení jako zcela specifického řízení před soudem.

3. Usnesením ze dne 11. 1. 2024, č.j. 28 C 185/2023 - 352 byla spojena věc žalobce b) vedená u zdejšího pod sp. zn. 28 C 265/2023 s věcí žalobce a) vedenou pod sp. zn. 28 C 185/2023 ke společnému řízení pod sp. zn. 28 C 185/2023.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce a) a žalobce b) uplatnili dne 16.12.2002 u žalované svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Žalovaná po projednání jejich žádosti dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení, přičemž žalobcům poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že žalobce a) do podkladového řízení přihlásil svou pohledávku ve výši 224 458 Kč dne 13.8.2002 jako věřitel č. [hodnota] a žalobce b) jako věřitel č. [hodnota] svou pohledávku ve výši 446 728,80 Kč dne 19.9.2002. Mezi účastníky řízení rovněž nebyl v rozepři průběh podkladového řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] jak byl zjištěn v obdobných řízení vedených u zdejšího soudu (např. sp. zn. 28 C 160/2023m sp. zn. 180/2023). Konečně mezi účastníky nebylo sporné rozvrhové usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno], které nabylo právní moci dne 22.12.2022 a ze kterého vyplývá míra uspokojení věřitelů v rozsahu 10,28 % a také, že k vyplacení částky 23 082,68 Kč pro žalobce a) a částky 45 940,43 Kč pro žalobce b) na základě uvedeného rozvrhového usnesení došlo v únoru 2022.

5. Podkladové řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] byla zahájeno dne 12. 4. 2002 návrhem na prohlášení konkurzu na společnost [právnická osoba]. v likvidaci podaným [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] v [Anonymizováno] k Městskému soudu v Praze. Věc byla zapsána pod sp. zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a pod touto spisovou značkou nadále vedena. Dne 22. 4. 2002 soud vyzval navrhovatele, aby odstranil vady svého návrhu. Dne 23. 5. 2012 byl dlužník soudem vyzván, aby se vyjádřil k návrhu na prohlášení konkurzu. Usnesením ze dne 13. 6. 2002 prohlásil soud na majetek dlužníka [právnická osoba]. v likvidaci konkurz a současně ustanovil správce konkurzní podstaty dlužníka a vyzval věřitele, aby ve lhůtě 60 dnů od vyvěšení usnesení, přihlásili u soudu pohledávky za dlužníkem. Dne 12. 8. 2002 podal správce konkurzní podstaty soudu dílčí zprávu a soupis konkurzní podstaty. Na den 30.9.2002 bylo nařízeno přezkumné jednání přihlášených pohledávek. Městské státní zastupitelství vstoupilo do konkurzního řízení dne 21. 8. 2002. Dne 30. 9. 2002 se konalo přezkumné jednání, předmětem bylo přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. Dne 30. 9. 2002 se konala schůze konkurzních věřitelů. Dne 1. 11. 2002 byl soudu doložen průběžný soupis konkurzní podstaty a dne 31. 10. 2002 popření pohledávky konkurzním věřitelem [právnická osoba]. Dne 13. 11. 2002 se konala schůze věřitelského výboru. Seznam incidenčních sporů čítal celkem 39 sporů. Dne 15. 1. 2003 byl soudcem dán pokyn k předložení spisu z důvodu další zprávy o činnosti stran mimosoudního řešení sporu ohledně administrativní budovy na Budějovické. Dne 24. 1. 2003 požádal věřitel [Anonymizováno] o odstranění zřejmé nesprávnosti z protokolu. Dne 23. 5. 2003 podával správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti, kdy mj. upozornil na velký počet incidenčních žalob. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. Počet konkurzních věřitelů k danému období dosáhl čísla 14 557, celková výše přihlášených pohledávek byla 2 685 422 820,04 Kč. Správci konkurzní podstaty bylo soudem uloženo, aby podal další zprávu do 24. 10. 2003. Dne 9. 12. 2003 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti. V mezidobí byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Dne 7. 4. 2004 správce konkurzní podstaty podal aktualizaci soupisu konkurzní podstaty a dílčí zprávu o své činnosti s tím, že upozornil na počet incidenčních sporů, jichž se jako správce konkurzní podstaty dlužníka, účastní. Dále uvedl, že součástí majetku úpadce jsou budovy, administrativní komplex [právnická osoba] na [Anonymizováno], stroje a dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly a cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka 652 000 000 Kč z titulu náhrady škody, vypořádací podíly jiných úpadců, účty v bankách a pokladnách. Dne 26. 8. 2004 podal správce dílčí zprávu o své činnosti. Dne 30. 9. 2004 aktualizoval soupis konkurzní podstaty. Dne 20.9.2004 se konala schůze věřitelského výboru. Dne 3. 12. 2004 podal správce konkurzní podstaty zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Konkurzní soud žádal Městský soud v Praze, ve věci vedené pod sp.zn. [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o urychlené vydání rozhodnutí,. Dne 11. 1. 2005 podal správce konkurzní podstaty zpráva o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 12. 1. 2005 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil soudu aktuální zprávu o své činnosti. Dne 18. 4. 2005 správce konkurzní podstaty žádal o prodloužení lhůty o 6 měsíců z důvodu velkého množství podaných přihlášek (cca 14 000). Dne 19. 4. 2005 soud žádal správce konkurzní podstaty, aby ve lhůtě do 1. 8. 2005 předložil dílčí zprávu o své činnosti, aktuální zprávu o přezkoumávání přihlášených pohledávek. Dne 11. 8. 2005 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti a aktuální zprávu o přezkoumaných přihlášených pohledávkách. Dne 2. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty zprávu o průběhu konkurzního řízení. Dne 16. 2. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na nařízení prvního zvláštního přezkumného jednání. Toto bylo nařízeno na 26. 5. 2006. Dne 13. 3. 2006 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na jeho dosavadní činnost. Soud toto povolil dne 14. 3. 2006. Dne 26. 5. 2006 proběhlo první zvláštní přezkumné jednání. V rámci tohoto jednání byly správcem konkurzní podstaty popřeny některé pohledávky. Dne 25. 10. 2006 byla podána dílčí zpráva o činnosti správce konkurzní podstaty. Dne 10. 1. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby ve lhůtě 30 dnů podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dne 6. 3. 2007 správce konkurzní podstaty podal dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 3. 2017 správce konkurzní podstaty podal návrh na povolení čerpání odměny. Dne 20. 3. 2007 soud povolil čerpání odměny. Dne 30. 8. 2007 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal aktuální zprávu o stavu řízení. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 1. 10. 2007. Druhé zvláštní přezkumné jednání bylo nařízeno na den 17. 12. 2007. Dne 15. 4. 2008 podal správce konkurzní podstaty návrh na povolení čerpání zálohy na odměnu za jeho dosavadní činnosti. Soud povolil třetí zálohu na odměnu usnesením ze dne 19. 6. 2008. Dne 30. 6. 2008 žádal soud správce konkurzní podstaty, aby dodal ve lhůtě 30 dnů zprávu o vedených incidenčních sporech, aktuální soupis konkurzní podstaty a návrh na další postup v řízení. Správce konkurzní podstaty na požadavek reagoval dne 10. 10. 2000, kdy podal dílčí zprávu o své činnosti a seznam incidenčních sporů. Dne 13. 10. 2008 bylo nařízené třetí zvláštní přezkumné jednání na den 16. 12. 2008. Při tomto konstatováno vedení přes 200 incidenčních sporů. Dne 16. 12. 2008 vyzval soud správce konkurzní podstaty k doložení zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuální soupis konkurzní podstaty a zprávu o dosavadních nákladech konkurzu. Na což správce konkurzní podstaty reagoval sdělením o incidenčních žalobách napadlých v období říjen, listopad 2008. Dne 14. 4. 2009 vyzval soud správce konkurzní podstaty k podání zprávy o stavu incidenčních sporů, aktuálního soupis konkurzní podstaty. Dílčí zprávu o své činnosti podal správce konkurzní podstaty dne 22. 4. 2009. Dne 4. 6. 2009 soud vyzval správce konkurzní podstaty, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem.

6. Dne 8. 6. 2009 správce konkurzní podstaty podal dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 11. 6. 2009. Dne 18. 6. 2009 sdělil správce konkurzní podstaty opět dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Soud o tomto rozhodl dne 11. 6. 2009. Dále pak dne 18. 6. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky s návrhem na její dodatečné zjištění. Soud o tomto návrhu rozhodl dne 18. 6. 2009. Stejně tak podal správce konkurzní podstaty návrhy dne 3. 8. 2009 a 18. 8. 2009. Soud následně dne 24. 8. 2009 opakovaně správci konkurzní podstaty uložil, aby předložil aktuální přehled příjmů a výdajů konkurzu odsouhlasený věřitelským výborem. Stejně tak dne 28. 8. 2009, dne 31. 8. 2009 a dne 3. 9. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávek a jejich dodatečné zjištění. Soud o těchto návrzích rozhodl dne 22. 9. 2009. Městské státní zastupitelství dne 3. 11. 2009 vystoupilo z konkurzního řízení. Dne 22. 12. 2009 podal správce konkurzní podstaty návrh na uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. Dne 30. 12. 2009 předložil správce konkurzní podstaty aktuální přehled dosavadních příjmů a výdajů konkurzu. Soud dne 6. 1. 2010 rozhodl o pohledávce konkurzního věřitele, kterou měl za zjištěnou. Dne 11. 2. 2010 a dne 19. 2. 2010 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na dodatečné zjištění. O tomto soud rozhodl dne 23. 2. 2010 a dne 1. 3. 2010. Dne 15. 3. 2010 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti a sdělil soudu své stanovisko o své dosavadní činnosti. Zprávu o činnosti podal věřitelský výbor dne 1. 3. 2010. Dne 23. 3. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil vyjádření k podání věřitelky. Dne 31. 3. 2010 byl soudu předložen zápis jednání věřitelského výboru ze dne 31. 3. 2010. Správce konkurzní podstaty se vyjádřil k návrhu věřitelky dne 14. 4. 2010. Dne 15. 4. 2010 byl soudu předložen zápis ze schůze věřitelského výboru, konané dne 10. 12. 2009. Dne 10. 6. 2010 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil zprávu o aktuálním stavu konkurzního řízení. Dne 24. 6. 2010 správce konkurzní podstaty podal návrh na vyplacení odměny věřitelskému orgánu a dne oznámení došlé soudu dne 21. 7. 2010, že eviduje 136 věřitelů, kteří v průběhu řízení zemřeli. O úmrtí dalších věřitelů informuje správce konkurzní podstaty soud dne 2. 8. 2010.

7. Dne 9. 9. 2010 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 30. 9. 2002, 26. 5. 2006, 17. 12. 2007, 16. 12. 2008 se konala přezkumná jednání (cca 180 neukončených incidenčních sporů). Dne [právnická osoba]. 2011 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o průběhu konkurzu, o přehledu příjmů a aktualizovaný soupis majetku. Stejně tak dne [právnická osoba]. 2011 uložil soud věřitelskému výboru, aby předložil dílčí zprávu o své činnosti. Dne 20. 4. 2011 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu o své činnosti a o stavu konkurzního řízení. Dne 23. 6. 2011, dne 27. 6. 2011 a dne 9. 8. 2011 podal správce konkurzní podstaty návrh na dodatečné uznání pohledávky a návrh na její dodatečné zjištění. O těchto návrzích soud rozhodl dne 11. 8. 2011. Dne 14. 3. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil aktuální zprávu o stavu konkurzního řízení. Na to reagoval správce konkurzní podstaty podáním dílčí zprávy o své činnosti a o stavu konkurzního řízení dne 24. 4. 2012. Dne 10. 7. 2012 podán návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 18. 9. 2012 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu. Tuto předložil správce konkurzní podstaty dne 16. 10. 2012. Z předložené konečné zprávy vyplývá, že čistý výtěžek zpeněžení konkurzní podstaty, učiněný v rozvrhu pro uspokojení pohledávek věřitelů náležejících do II. třídy, činí částku 88 882 878,81 Kč. Schůze věřitelského výboru se konala dne 30. 5. 2012. Dne 10. 7. 2012 věřitelský výbor žádal vyplacení odměny. Dne 18. 9. 2012 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil předběžnou konečnou zprávu, což učinil dne 16. 10. 2012. Dne 4. 12. 2012 byl urgován návrh na vyplacení odměny věřitelského orgánu. Dne 16. 12. 2013 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby podal dílčí zprávu o stavu řízení, zahrnující rovněž aktuální přehled stavu neukončených incidenčních sporů, aktualizovaný soupis majetkové podstaty, přehled příjmů a výdajů. Dne 30. 1. 2014 podal správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 14. 2. 2014 soud uložil věřitelskému výboru, aby předložil zprávu o své činnosti. Na to věřitelský výbor reagoval podáním došlým soudu dne 10. 3. 2014. Dne 27. 3. 2014 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby předložil kompletní vyúčtování hotových výdajů, aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a návrh na částečný rozvrh. Přehled příjmů a výdajů za dosavadní průběh konkurzního řízení doložil správce konkurzní podstaty soudu dne 27. 5. 2014. Dne 11. 7. 2014 byl správce konkurzní podstaty soudem vyzván ke zvážení částečného rozvrhu. Vzhledem k počtu konkurzních věřitelů, množství sporných pohledávek, okruhu nedořešených procesních nástupnictví po zemřelých účastnících konkurzního řízení je zřejmé, že příprava návrhu na částečný rozvrh je technicky a administrativně velice náročná záležitost, a proto byla soudem vyčleněna speciální administrativní pracovnice. Dne 3. 11. 2014 soud vyzval správce, aby připravil částečný rozvrh ve spolupráci s asistentkou soudce Městského soudu v Praze. Dne 18. 3. 2015 uložil soud správci konkurzní podstaty pořádková pokuta, neboť nesplnil povinnost zpracovat návrh na částečný rozvrh. Správce konkurzní podstaty podal dne 8. 4. 2015 odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Spis byl předložen dne 30. 4. 2015 odvolacímu soudu. Tento usnesením ze dne 14. 5. 2015 napadené usnesení potvrdil. Dne 4. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty vyzván, aby předložil aktualizovanou zprávu o dosavadních příjmech a výdajích a aby soudu sdělil, kdy lze očekávat kvalifikovaný návrh na částečný rozvrh. Dne 18. 12. 2015 byl správce konkurzní podstaty soudem urgován.

8. Dne 28. 12. 2015 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že bylo zkontrolováno cca 2 000 věřitelů. Zjistil, že dochází k dalším úmrtím věřitelů a začínají se řešit nástupnictví a dědictví. Dne [právnická osoba]. 2016 sdělil správce konkurzní podstaty přehled příjmů a výdajů za celý průběh konkurzního řízení. Dne 18. 3. 2016 bylo věřitelskému výboru uloženo, aby předložil soudu dílčí zprávu o své činnosti, opětovně pak dne 9. 8. 2016. Toto věřitelský výbor soudu předložil dne 1. 9. 2016. Dne 6. 10. 2016 učinil konkurzní úpadce návrh na svolání věřitelského výboru. Věřitelský výbor byl svolán na den 28. 11. 2016. Následně dne 17. 1. 2017 soud uložil správci konkurzní podstaty pořádkovou pokutu ve výši 50 000 Kč s odůvodněním, že hrubě stěžuje a brání dalšímu postupu konkurzního řízení Dne 24. 2. 2017 byla svolána schůzka správce konkurzní podstaty, místopředsedkyně Městského sodu v Praze a vyřizující soudkyně, za účelem zajištění rychlejšího postupu ve věci. Správce konkurzní podstaty podal odvolání do usnesení o uložení pořádkové pokuty. Věc byla s odvoláním předložena odvolacímu soudu dne 2. 3. 2017. Dnes 24. 4. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o poskytnutí součinnosti s doručením. Dne 22. 5. 2017 soud vyzval správce konkurzní podstaty k doložení kompletní zprávy - aktuálního stavu majetkové podstaty, přehledného aktuálního seznamu přihlášených pohledávek, včetně zjištěných, nezjištěných a popřených pohledávek. Dne 16. 6. 2017 požádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k vyhovění žádosti, s tím, že se jedná o náročný a v České republice ojedinělý konkurzní případ s 15 000 věřiteli a pohledávkami ve výši mnoha set miliónů korun. Dne 31. 7. 2017 podal správce konkurzní podstaty návrh na částečný rozvrh. V návrhu na částečný rozvrh je konstatováno, že s přihlédnutím k dosavadnímu zpeněžení majetkové podstaty lze očekávat, že veškeré zjištěné pohledávky konkurzních věřitelů určených do rozvrhu budou uspokojeny poměrně ve výši 6 – 8 %. Dne 22. 9. 2017 odvolací soud změnil odvoláním napadené usnesení soudu I. stupně o uložení pořádkové pokuty, co do její výše. Usnesením ze dne 15. 11. 2017 byl dosavadní správce konkurzní podstaty zproštěn funkce a byl ustanoven nový správce konkurzní podstaty Současně byl dosavadní správce konkurzní podstaty vyzván k vysvětlení. Proti usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty, podal dne 1. 12. 2017 dosavadní správce konkurzní podstaty odvolání proti svému zproštění správce konkurzní podstaty. Spis byl s odvoláním předložen odvolacímu soudu dne 11. 1. 2018. Tento usnesením ze dne 16. 5. 2018 usnesení o zproštění funkce správce konkurzní podstaty zrušil a nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný samosoudce s tím, že tomuto rozhodnutí nepředcházela procesní kooperace soudu a správce konkurzní podstaty s vytýčením jasné představy soudu o tom, jak má být částečně rozvrh sestaven a jak se tohoto dobrat.. Dne 31. 5. 2018 byl spis vrácen konkurznímu soudu zpět. Dne 6. 6. 2018 předseda Městského soudu v Praze rozhodl, že věc bude projednána jiným soudcem a přidělil věc Mgr. Eriku Ambrusovi. Dne 11. 9. 2018 byl spis vyžádán Obvodním soudem pro Prahu 2 ke sp. zn. 14 C 465/2014 a následně vrácen zpět dne 10. 10. 2018. Z úředního záznamu ve spise se podává, že správce konkurzní podstaty nedoložil ke dni 18. 12. 2018 seznam věřitelů, kterým nebyly doručeny výzvy k podání žaloby, jak bylo dohodnuto na jednání soudce se správcem konkurzní podstaty dne 31. 10. 2018. Dne 30. 1. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o součinnost při doručování a zjištění údajů o věřitelích. O součinnost (lustrace) bylo následně požádáno Ministerstvo vnitro. Dne 14. 3. 2019 podal správce konkurzní podstaty žádost o poskytnutí další součinnosti. Dne 25. 3. 2019 bylo správci konkurzní podstaty sděleno, že soud disponuje adresy z Centrální evidence obyvatel. Následně zaslal správce konkurzní podstaty 77 výzev, komunikoval s věřiteli a poskytl informace dědicům. Dne 26. 6. 2019 žádal správce konkurzní podstaty o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Tato byla soudem prodloužena do 30. 9. 2019. Konečná zpráva s vyúčtováním hotových výdajů odměny správce konkurzní podstaty byla soudu předložena dne 18. 10. 2019. Dne 30. 10. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty, aby do dne 18. 10. 2019 zpracoval předloženou konečnou zprávu. Následně probíhala lustrace adres věřitelů ze Slovenské republiky. Dne 10. 12. 2019 soud uložil správci konkurzní podstaty splnit povinnosti uložené mu soudem prostřednictvím pracovnice soudu, tj. aby předložil zprávu o doručení dosud nedoručených výzev v podání incidenčních žalob, včetně dokladů o jejich doručení či nedoručení, a aby v této lhůtě požádal soud u nedoručených výzev o jejich doručení prostřednictvím soudu. Dne 10. 12. 2019 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil konečnou zprávu zpracovanou podle poskytnutého vzoru do 18. 2. 2020.

9. Dne 19. 12. 2019 předložil správce aktuální přehled stavu nedoručených výzev a žádost o součinnost. Dne 30. 1. 2020 soud vyžádal od správce konkurzní podstaty předložení 80 výzev k náhradnímu doručení a 78 výzev k zjištění údajů z CEO. Na to reagoval správce konkurzní podstaty dne 7. 2. 2020. Dne 10. 2. 2020 soud vyzval správce, aby předložil zpracované seznamy pohledávek. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 17. 2. 2020 s tím, že současně požádal o prodloužení lhůty pro finální konečnou zprávu z důvodu neschválení některých výdajů. Konečnou zprávu správce konkurzní podstaty předložil soudu dne 17. února 2020, kde uvedl, že hlavní náplní práce správce konkurzní podstaty je komunikace s věřiteli a problematika zemřelých věřitelů. Dne 11. 3. 2020 byl spis vrácen od Obvodního soudu pro Prahu 2, kam byl zapůjčen. Dne 21. 5. 2020 byl správce opakovaně vyzván na splnění povinnost, tj. aby předal kompletní zprávu o nedoručených výzvách, předložil opravenou konečnou zprávu, doložil souhlasy věřitelského výboru s výdaji, předložil návrh na přiznání odměny pro členy věřitelského výboru, předložil specifikaci všech sporů, které v rámci konkurzu probíhaly. Současně dne 21. 5. 2020 vyzval soud věřitelský výbor k podání zprávy ze dne 21. 1. 2020. Na to bylo reagováno věřitelským výborem dne 3. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 byl soudem vyzván k součinnosti Finanční úřad pro hlavní město Prahu, ke sdělení, zda úpadce podal daňové přiznání za rok 2004. Tato informace byla Finančním úřadem pro hl. město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 3 poskytnuta dne 1. 7. 2020. Dne 13. 6. 2020 reagoval správce na výzvu soudu, že některé věřitele musí vyzvat k odstranění nedostatků přihlášek, a proto je nutné nařídit mimořádné přezkumné jednání. Současně správce konkurzní podstaty soud informoval, že dosud nedošlo ke schválení závěrečné zprávy, přičemž se čeká na součinnosti Finančního úřadu pro Prahu 3 s tím, že výdaje budou projednány v září na jednání věřitelského výboru u soudu. Dne 14. 7. 2020 soud prodloužil lhůtu pro vypracování návrhu na přiznání odměny věřitelskému výboru.

10. Dne 5. 8. 2020 bylo správci konkurzní podstaty soudem uloženo, aby předložil zpracované listy seznamu pohledávek některých věřitelů včetně výzev k opravě, aby soud mohl nařídit přezkumné jednání. Dne 11.11.2020 dal soud podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení. Přípisem ze dne 3.12.2020 oznámilo Městské státní zastupitelství, že nevstupuje do konkurzního řízení, neboť neshledalo dostatečný veřejný zájem. Podezření na porušení trestně právních předpisů pak bylo postoupeno trestnímu úseku. Dne 8.12.2020 byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Dne 16.12.2020 požádal správce konkurzní podstaty soud o součinnost s lustrací v CEO. Dne 21.12.2020 [právnická osoba] sdělil k výzvě soudu, kdo je bude v řízení zastupovat. Dne 5.1.2021 soud uložil správci, aby předložil kompletní zprávu o dosud nedoručených výzvách. Na to správce konkurzní podstaty reagoval dne 7.1.2021. Dne 3.2.2021 soud svolal schůzi věřitelského výboru na den 6.5.2021 a uložil správci konkurzní podstaty, aby sdělil, kde jsou uloženy finanční prostředky konkurzní podstaty, předložil účetní doklady, předložil originály vrácených výzev k podání incidenčních žalob a podal doplňující vysvětlení ke zprávě o stavu doručování. Dne 15.2.2021 správce konkurzní podstaty zaslal originály požadovaných dodejek. Dne 19.2.2021 předložil správce konkurzní podstaty aktuální stav doručování výzev a dne 24.2.2021 zaslal doplňující vysvětlení. Dne 4.3.2021 byl spis zapůjčen Městskému soudu v Praze. Dne 1.4.2021 správce předložil seznam účtů se složenými peněžními prostředky majetkové podstaty. Dne 15.4.2021 předložil správce konkurzní podstaty účetní doklady. Dne 26.4.2021 předložil správce konkurzní podstaty přehled vyúčtování odeslaných zásilek. Dne 3.5.2021 předložil správce konkurzní podstaty dílčí zprávu. Dne 6.5.2021 se konala schůze věřitelského výboru, přičemž bylo zjištěno, že zhruba 90 věřitelům nebyly doručeny výzvy k uplatnění popřených pohledávek. Následně byl spis opětovně zapůjčen Obvodnímu soud pro Prahu 2. Přípisem ze dne 7.9.2021 prodloužil soud správci konkurzní podstaty lhůtu ke splnění povinností, které mu uložil na schůzi věřitelského výboru. Dne 15. 10. 2021 předložil správce konkurzní podstaty soudu konečnou správu včetně vyúčtování odměny. Z této se podává, že míra uspokojení přihlášených věřitelů bude ve výši 8% zjištěných pohledávek. Dne 13. 1. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty povinnost ohledně nedoučených výzev věřitelům – k podání incidenční žaloby. Na to reagoval správce konkurzní podstaty přípisem dne 9. 2. 2022. Dne 17. 2. 2022 vyzval soud opět správce konkurzní podstaty ke splnění povinnosti stran nedoručených výzev věřitelům. Na tento pokyn reagoval správce konkurzní podstaty dne 15. 3.2022. Dne 3. 5. 2022 zaslal soud dožádání Okresnímu soudu v Bánské Bystrici k provedení lustrace v CEO občanů Slovenska. Dne 24. 5. 2022 uložil soud správci konkurzní podstaty, aby předložil úplné účetnictví, účetní doklady atd. Dne 26. 5. 2022 přišlo soudu sdělení od Okresního soudu Bánská Bystrica stran dožádání - lustrace. Správce konkurzní podstaty reagoval na pokyn soudu sdělením dne 7. 6. 2022. Dne 9. 6. 2022 bylo správci konkurzní podstaty opět uloženo předložit další podklady, na což reagoval správce konkurzní podstaty dne 14. 6. 2022. Dne 29. 6. 2022 byla vyvěšena konečná zpráva a dne 31.8.2022 byla schválena. Rozvrhové usnesení bylo vydáno dne 21. 11. 2022 a nabylo právní moci dne 22. 12. 2022. Částky přiznané na základě rozvrhové usnesení byly žalobci a ) a žalobci b) vyplaceny správcem konkurzní podstaty v únoru 2022.

11. Z vyjádření vyřizujícího soudce Mgr. Erika Ambruse ze dne 13. 3. 2020 soud zejm. zjistil (na základě odkazu žalobců), že zpeněžování konkurzní podstaty bylo dokončeno v roce 2004 – 2005 a konečná zpráva proto mohla být konkurznímu soudu předložena a projednána v přiměřené době po dokončení tohoto zpeněžování, tj. před přidělením spisu současnému vyřizujícímu soudci.

12. Z průměrné hrubé měsíční mzdy zaměstnanců v národním hospodářství ČR zjištěno, že tato v roce 2002 činila 15 911 Kč a v roce 2022 částku 40 317 Kč.

13. Soud neprovedl návrh na doplnění dokazování výpisem konkurzního řízení vedeného u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jak navrhovali žalobci, neboť je pro věc zcela bezpředmětné, jaký průběh mělo toho jiné konkurzní řízení, které bylo skončeno podstatně dříve než podkladové řízení, na což žalobci upozorňovali. Podstatné pro rozhodnutí soudu ve věci je přezkoumat a vyjít z rozhodného řízení, nikoli podkladové řízení poměřovat okolnostmi řízení jiného (byť třeba obdobného).

14. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

17. Žalobci vystupovali v podkladovém konkurzním řízení jakožto věřitelé, kteří přihlásili svou pohledávku k uspokojení, avšak nejedná se o věřitele, kteří by podali návrh na prohlášení konkurzu na majetek úpadce. Rozhodujícím okamžikem pro stanovení celkové délky řízení tedy je okamžik, kdy přihláška jejich pohledávky došla soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010) a pro určení konce doby konkurzního řízení, kdy správce konkurzní podstaty ve vztahu k žalobcům splní pravomocné rozvrhové usnesení, tedy kdy bylo žalobcům poskytnuto plnění. V posuzovaném případě tedy podkladové řízení trvalo ve vztahu k žalobci a) od 13.8.2002 do doby právní moci rozvrhového usnesení dne 22. 12. 2022, resp. do února 2023, kdy došlo k vyplacení částky 23 082,68 Kč na základě rozvrhového usnesení a ve vztahu k žalobci b) od 19.9.2002 do stejného data, neboť i u něj byla částka z rozvrhu ve výši 45 940,43 Kč vyplacena správcem konkurzní podstaty v únoru 2023. Konkurzní řízení pro žalobce a) proto trvalo celkem 20 let a 6 měsíců a pro žalobce b) 20 let a 5 měsíců.

18. Ve věci je nutné přihlédnout ke specifikům konkurzního řízení, které není typickým řízením sporným, ale jedná se o speciální řízení, jehož účelem je uspořádat majetkové poměry dlužníka, který se dostal do úpadku. Jak uzavřel i Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Co 144/2020, je třeba při vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona tyto hodnotit právě s ohledem na specifickou povahu konkurzního řízení jako takového. Toto sestává ze tří fází; první fází je fáze počínající podáním návrhu na prohlášení konkurzu a končící prohlášením konkurzu; druhá fáze je fází realizační, trvající do podání konečné zprávy správcem konkurzní podstaty a zahrnující zejména přihlašování pohledávek, zjišťování majetku a jeho zpeněžování; a třetí fáze pak začíná rozvrhovým usnesením a zahrnuje vlastní rozvrh výtěžku z konkurzní podstaty mezi věřitele a zrušení konkurzu. Podstatná část délky posuzovaného konkurzního řízení se odehrála v tzv. realizační fázi řízení a v poslední době přešla do fáze poslední. Pro určení konce doby konkurzního řízení rozhodné pro posouzení přiměřenosti celkové délky konkurzního řízení, jak již bylo uvedeno v odstavci 17, je u konkurzního věřitele podstatné, kdy správce konkurzní podstaty úpadce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení, nikoli to, kdy byl konkurz formálně ukončen vydáním usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení. Ke splnění pravomocného rozvrhového usnesení v posuzovaném řízení ve vztahu k žalobcům již došlo, tudíž je konkurzní řízení pro ně již ukončeno, i když ještě nebylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu.

19. Délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje u jiných „běžných“ nalézacích sporů. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 5. 2012 sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 se pak podává, že „jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou právu konkurzního řízení, nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele, co do výše peněžitého nároku, určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky“.

20. Délka konkurzního řízení je pak obecně dána zejména složitostí věci v podobě množství věřitelů, jež mají být v rámci konkurzního řízení uspokojeni, zjištění majetku úpadce a s tím související úkony k jeho zpeněžení, množstvím sporů, jež jsou konkurzem vyvolány (incidenční spory) procesním chováním účastníků řízení, kterými jsou konkurzní věřitelé úpadce, případně procesním chováním třetích osob dotčených řízením, kterými jsou dlužníci úpadce. Jde přitom nejen o počet přihlášených konkurzních věřitelů, ale též o četnost nároku na vyloučení věci z podstaty, nároku na oddělené uspokojení, případných pracovních nároků apod. V této souvislosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 687/2010 uvádí, že složitost konkurzní věci přímo ovlivňující délku konkurzního řízení může být zapříčiněna též četností sporů vyvolaných konkurzem (incidenčních sporů) a jejichž trvání zpravidla ovlivňuje i možnost v rámci konkurzní podstaty přikročit ke zpeněžení majetku, jež je předmětem vyloučení a z nějž by měli být v konkurzu uspokojeni i úpadcovi věřitelé. Podobně toto platí i pro spory o určení neexistence nebo o úhradu pohledávek za podstatou či pracovních nároků. Délka takových sporů sama o sobě ospravedlňuje délku konkurzního řízení, jež bez jejich ukončení se zpravidla nemůže dostat do závěrečné fáze.

21. Pro posuzované řízení to optikou výše uvedeného znamená, že toto vykazovalo mimořádně vysokou obtížnost. Ta spočívala v počtu přihlášených věřitelů, kterých bylo cca 15 000, nutnosti každou jednotlivou přihlášku přezkoumat a přezkoumávat rozsah majetkové podstaty dlužníka. Nelze pominout ani vysokou úmrtnost věřitelů (cca 600) a s tím spojenou nutnost vyčkat rozhodnutí v dědických řízeních, potřeba v nemalé míře lustrovat věřitele v rámci doručování, a to i na Slovensko prostřednictvím civilního dožádání. Do doby provedení kompletní lustrace věřitelů totiž není možné vydat rozvrhové usnesení. V souvislosti s naříkaným řízením proběhlo celkem 1 032 incidenčních sporů (a to i na více stupních soudní soustavy), bez jejichž skončení nelze řádně konkurzní řízení ukončit. I přes mimořádnou obtížnost řízení je však třeba uzavřít, že ani výše uvedená složitost řízení neodůvodňuje takto dlouhou dobu řízení.

22. Pokud jde o činnost orgánů státu, tato nevybočuje ze standardní a běžné činnosti, v řízení se nevyskytla rozsáhlá období nečinnosti či prodlev konkurzního soudu. Tento postupoval v přiměřených lhůtách a také řádně dohlížel na činnost správce konkurzní podstaty. Za určité pochybení lze považovat postup správce konkurzní podstaty, který včas a řádně nereagoval na výzvy soudu, za což mu byla uložena i pořádková pokuta, avšak za (ne)činnost správce konkurzní podstaty není odpovědný stát. O pochybení ze strany státu, by se jednalo, kdyby konkurzní soud řádně neplnil svou dohledovou a kontrolní činnost nad činností správce konkurzní podstaty, o což v posuzovaném případě nešlo. Nicméně konkurznímu soudu lze vytknout, že řádně v rámci konkurzního řízení nespolupracoval se správcem konkurzní podstaty a tato skutečnost vedla k tomu, že věc byla přidělena jinému soudci. Tento postup již lze hodnotit jako nesprávný úřední postup orgánů státu, který se mohl promítnout do celkové délky posuzovaného řízení.

23. K významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že obecně s tímto typem sporu není Evropským soudem pro lidská práva shledáván vyšší význam řízení pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010).

24. S hlediskem významu řízení pro účastníka je třeba připomenout, že délka konkurzního řízení nemůže být porovnávána s ostatními typy nalézacích sporů, neboť ji nelze poměřovat klasickými měřítky ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu České republiky, jako se děje v případě nalézacího řízení. Předmětem konkurzního řízení je především to, aby poškozený (věřitel) došel uspokojení přihlášené pohledávky na rozdíl od nalézacích sporů, kdy otázkou nalézacího řízení je, jakým způsobem vůbec řízení pro poškozeného dopadne, tzn., zda bude v rámci sporu procesně úspěšný či nikoliv. Tato základní otázka pak působí největší nejistotu, která je spojena právě s vedeným řízením. Naopak při vedeném konkurzním řízení má již poškozený jistotu v tom, že disponuje vůči úpadci určitou pohledávkou a nejistota pak zůstává toliko ve výši jejího uspokojení. Tedy jinak řečeno konkurzní řízení disponuje podstatně nižší formou nejistoty pro poškozeného než řízení nalézací. Žalobci již při uplatnění své pohledávky v rámci konkurzního řízení museli být seznámeni s případnými obtížemi, které se s pohledávkami spojenými s konkurzním řízením pojí. Ty spočívají zejména v obtížné vymahatelnosti a v tom, že výše uspokojení bude pouze dílčí, (spíše v řádu jednotek procent), nad to, když v podkladovém konkurzním řízení vystupovalo přes 15 000 věřitelů, a s pravděpodobností blížící se jistotě nebudou uspokojeni v plné výši (což ostatně vyplývá i z charakteru řešení úpadku konkurzem, který je nikoliv sanační, ale likvidační).

25. Soud proto shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako zanedbatelný. Žalobci již po přezkumném jednání věděli, že jejich pohledávka byla uznána a současně, že bude uspokojena v konkurzu pouze poměrně (což plyne z povahy samotného konkurzu), a to v řádech procent, když ze zprávy správce konkurzní podstaty v průběhu řízení bylo zřejmé, že uspokojení věřitelů bude možné očekávat v rozsahu 6 – 8 %. Následně byla upřesňována pouze výše uspokojení. Z rozvrhového usnesení se podává, že uspokojení činilo cca 10,28 % a žalobce a) proto byl uspokojen v rozsahu částky 23 082,68 Kč a žalobce b) v rozsahu částky 45 940,43 Kč. Míra uspokojení v uvedeném rozmezí (6 až 8%), navíc byla uvedena již v částečném rozvrhu ze dne 31. 7. 2017. Žalobcům tak míra uspokojení byla již po určitou dobu trvání podkladového řízení zřejmá, nad to jim musela být zřejmá a i z nadstandardního počtu věřitelů, kteří do řízení přihlásili své pohledávky, navíc převážně v obdobné výši jako žalobci. Lze tedy uzavřít, že žalobci věděli, že jejich pohledávka byla uznána, v jaké výši a při známosti o počtu věřitelů a následně o výši možného přepokládaného uspokojení byli i za použití jednoduchého výpočtu seznámeni s předpokládanou výší uspokojení po dobu vedení konkurzního řízení (kdy došlo pouze k nepatrné odchylce). O nejistotě stran výše uspokojení tak nemůže být téměř řeč. Význam předmětu řízení je ale při takto nízké míře uspokojení a při zohlednění výše popsaného charakteru konkurzního řízení nutné hodnotit jako zcela marginální, neboť v případě žalobce b) šlo o nízkou částku a v případě žalobce a) rovněž o nízkou částku, spíše již bagatelního charakteru, které byly pro ně po celou dobu trvání konkurzního řízení „ve hře“ a o nichž žalobci věděli po určitou část vedeného podkladového řízení. Tento názor (stran zanedbatelného významu pro poškozené) ostatně nelze v rozhodovací činnosti zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutími odvolacího soudu považovat za ojedinělý (viz rozsudek zdejšího soudu č.j. 43 C 60/2020 – 180 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8.4.2021, č.j. 53 Co 55/2021 - 173, rozsudek ze dne 22.3.2021, č. j. 44 C 24/2020 – 163 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2021, č. j. 70 Co 192/2021 – 135, rozsudek ze dne 27. 5. 2021, č.j. 15 C 236/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č.j. 62 Co 294/2021 – 150, rozsudek ze dne 22. 6. 2021, č.j. 17 C 220/2020 – 114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č.j. 58 Co 372/2021 – 138, rozsudek ze dne 17. 6. 2021, č. j. 27 C 103/2021 – 103 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č.j. 53 Co 337/2021 – 134). Ostatně soudu je známa i nejednotná praxe při odškodňování nemajetkové újmy, a to jak před zdejším soudem, tak i před Městským soudem, jako soudem odvolacím.

26. Pokud pak žalobci argumentovali rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023, č. j. 29 Cdo 3623/2021 - 242 v obdobné věci, kterým zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2021, č. j. 12 Co 97/2021- 262 s odůvodněním, že „jestliže odvolací soud založil svůj závěr o nepatrném významu předmětu řízení pro poškozeného na samotné povaze konkurzního řízení, odchýlil se tím od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť z povahy konkurzního řízení není možné dovodit, že by toto řízení mělo pro věřitele nepatrný význam“, přičemž následně Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 12 Co 97/2021 – 262 byla poškozené přiznána na nemajetkové újmě částka ve výši 57 850 Kč, tak s touto argumentací soud nesouhlasí. V popsané věci částka 115 144,06 Kč, která byla v rámci konkurzního řízení na přihlášce pohledávky této poškozené (žalobkyni) vyplacena, je podstatně vyšší, než v případě obou žalobců, tudíž nebylo možné uzavřít, že v popsané věci by byl význam předmětu řízení pro tuto poškozenou zcela zanedbatelný.

27. Navíc soud dodává, že své zamítavé rozhodnutí nezaložil jenom na nepatrném významu předmětu řízení pro poškozené z důvodu, že se jednalo o konkurzní řízení, nýbrž i na tom, že význam předmětu řízení byl pro žalobce nepatrný i z hlediska částky, která pro ně byla stran možného uspokojení „ve hře“ a tato se podle soudu spíše blížila částce bagatelního charakteru, než by tomu bylo naopak. Pokud má soud odškodňovat délku předmětného řízení, odškodňuje především nejistotu, kterou měl účastník po dobu trvání řízení, zejména v tom, jakým způsobem řízení dopadne. Uvedená nejistota je pak umocňována nebo naopak snižována právě tím, o co se řízení vede (tj. zda o peněžitou částku a v jaké výši, o pracovněprávní věc o věc osobního stavu). V podkladovém řízení pak byla nižší nejistota žalobců dána nejenom tím, že se jednalo o konkurzní řízení, kdy žalobci věděli jeho výsledek, tj. že mají vůči úpadci uznanou pohledávku správcem konkurzní podstaty, nýbrž také i tím, že míra jejich uspokojení byla v obou případech velmi malá, tudíž dané konkurzní řízení nemohlo nijak citelně zasáhnout jejich osobnostní sféru.

28. Obdobně tak soud nepřisvědčil argumentaci žalobců rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 14.6.2023, č. j. 18 Co 122/2023-238 (zdejším soudem vedeno pod sp. zn. 27 C 103/2022), a to pro individuální specifika této věci oproti projednávané věci, která vzal odvolací soud při svém rozhodování v potaz. Žalobci ve zmíněném řízení se v konkurzním řízení dostalo uspokojení ve výši 45 634 Kč (tj. cca dvakrát vyššího než žalobci a) a v podstatě ve stejné výši jako žalobci b), nicméně tento poškozený byl invalidním důchodcem a současně byl vyššího věku (79 let), přičemž tyto parametry (tj. další okolnosti, které k významu řízení pro poškozeného přistoupily), vzal odvolací soud v potaz a zhodnotil je jako podstatné pro vyšší význam (než zanedbatelný) podkladového řízení. V případě žalobce b) soud takováto specifika, která by odůvodňovala relutární satisfakci, nezjistil a v případě žalobce a) bylo naplněno jen kritérium vyššího věku, které však žalobce a) splňoval pouze pro nepatrnou část řízení, když hranici 75 let, která je brána Nejvyšším soudem jako hranice pro zjištění vyššího věku poškozeného, dosáhl v [Anonymizováno] [Anonymizováno], což soud, jak již uvedl výše, neshledal jako dostatečné pro finanční odškodnění z hlediska nízké částky představující předmět řízení, když u poškozeného ve věci 27 C 103/2022 k tomu přistoupil ještě jeho nepříznivý zdravotní stav.

29. Konečně pro rozhodnutí v projednávané věci není podstatné ani to, zda podkladové řízení mohlo být skončeno hned poté, co v roce 2004 – 2005 bylo dokončeno zpeněžování konkurzní podstaty, na což také žalobci poukazovali, neboť se posuzuje celková délka řízení, která byla jak žalovanou, tak soudem shledána jako nepřiměřená. Odškodnění resp. délka řízení se posuzuje ke dni vyplacení přihlášené pohledávky, nikoliv kdy by hypoteticky podkladové řízení mohlo být skončeno.

30. S ohledem na výše uvedené se jeví konstatování porušení práva dostatečnou satisfakcí za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podle které konstatování porušení práva ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení obvykle postačuje v případech, kdy újma způsobená poškozenému se jeví vzhledem k okolnostem případu jako minimální či zanedbatelná a celkově tak lze uzavřít, že nesprávný úřední postupu nemohl nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru poškozeného, což je podle názoru soudu případ obou žalobců (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 40/2009). Jelikož se tohoto zadostiučinění žalobci a) i žalobci b) dostalo již od žalované v průběhu mimosoudního uplatnění jejich pohledávek, nezbylo než o uplatněném nároku rozhodnout zamítavě výrokem I. a II. rozsudku.

31. K argumentaci žalobců, kteří uvedli, že míra jejich uspokojení v rámci konkurzu byla posuzována optikou roku 2002, kdy bylo řízení zahájeno, tedy, že částka, které se nakonec žalobci dočkali, se časem nijak nezvýšila a s ohledem na nárůst průměrné mzdy v České republice, došlo tak k jejímu znehodnocení (neboť v dnešních poměrech se jedná o částku podstatně nižší než by tomu bylo např. v roce 2005, kdy by bylo možné skončení konkurzu očekávat), soud uvádí, jak již naznačil shora, že mj. pro posouzení formy a výše zadostiučinění je podstatná délka konkursního řízení (jejíž vymezení bylo soudem popsáno), výše přiznané (uznané) pohledávky a míra uspokojení, nikoli nastíněná hypotetická situace možného dřívějšího ukončení konkurzního řízení a s tím související možná vyšší míra uspokojení žalobců v rámci konkurzu v poměru nárůstu průměrné mzdy v čase (tj. inflace vyplacené částky v čase), neboť jak opakovaně naznal Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, nemá z hlediska částek pro odškodňování na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace ani změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Uvedené lze aplikovat i na případ žalobců, tj. že na vyplacené finanční plnění (a s tím související případný význam předmětu řízení pro jejich osobu) nemá vliv inflace, resp. nárůst průměrné mzdy v České republice.

32. Výrok II. o nákladech řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byla žalovaná ve sporu plně úspěšná, přiznal jí soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (4 x 300 Kč) podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b) a c) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za 4 úkony právní služby - písemné vyjádření k žalobě v každé z věcí do doby jejich spojení (tj. 2x) a příprava na jednání a účast u jednání dne 3.1.2024. Soud proto náhradu nákladů řízení ve vztahu k žalobcům poměrně rozdělil a každému z nich dal k úhradě přiznané částky.

Poučení