25 Co 74/2025 - 255

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Moravce a soudkyní JUDr. Miluše Krejzlíkové a Mgr. Miroslavy Lanžhotské ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A]) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B]. Ing. [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované], narozený [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C], RČ 705916/3001 bytem [Adresa advokáta C] o určení vlastnického práva k odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 9. 2024 č. j. 4 C 78/2023-188 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši [částka].

III. Žalobci a žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu o určení, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] v obci [adresa] dle geometrického plánu č. [hodnota] vypracovaného společností [právnická osoba], přičemž každý je vlastníkem ideálního podílu o velikosti a že jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] v obci [adresa], přičemž každý je vlastníkem ideálního podílu o velikosti (výrok I). Žalobcům uložil povinnost společně a nerozdílně uhradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).

2. Žalobci se domáhali rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] v obci [adresa] dle přiloženého geometrického plánu č. [hodnota] vypracovaného společností [právnická osoba], přičemž každý je vlastníkem ideální podílu a dále, že jsou spoluvlastníky pozemku p. č. [číslo] v k. ú. [adresa] v obci [adresa], přičemž každý je vlastníkem ideální podílu. Tvrdili, že žalovaný je dle katastru nemovitostí vlastníkem pozemků p. č. [číslo], p. č. [číslo] a p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] v obci [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota]. Žalobkyně č. [hodnota] je dle katastru nemovitostí vlastníkem pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo] a stavby stojící na pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] ve stejném katastrálním území zapsaných na LV č. [hodnota]. Žalobci nabyli pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] (tehdy součást pozemku p. č. [číslo]), včetně stavby nacházející se na pozemcích p. č. [hodnota] a p. č. [číslo] (dále jen „chata“) kupní smlouvou uzavřenou dne [datum] mezi nimi a manželi [jméno FO] a [jméno FO]. Společně s pozemkem p. č. [číslo], v podobě, v jaké byl dne [datum], se žalobci ujali i držby části pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo], jak jsou vyznačeny na geometrickém plánu č. [hodnota] (dále jen „přiložený GP “) jako pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo]. Pozemek p. č. [číslo] totiž těsně přiléhá chatě a tvoří s ní funkční celek, jakousi „zahradu“ či „dvorek“ okolo chaty. Až na pozemcích p. č. [číslo] a p. č. [číslo] (mimo pozemek p. č. [číslo]) začínal lesní porost, který byl z velké části odstraněn až nedávno v souvislosti s kůrovcovou kalamitou, a pouze v této části, pokryté lesním porostem, je držel žalovaný. Okolí chaty až po lesní porost a pozemek, na němž se chata nachází, vždy měl v držbě vlastník chaty. To je patrné i ze samotného pozemku p. č. [číslo], kdy tento je k nerozeznání od pozemku p. č. [číslo], kdy neexistuje žádná patrná hranice mezi těmito pozemky, naopak je zjevné, že byly odnepaměti užívány spolu. Na pozemku p. č. [číslo] dokonce stojí část chaty. Žalobci nemohli, přinejmenším v době před účinností zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, tedy před [datum], vědět, že hranice pozemku, tak jak byla vyznačena na katastrální mapě, neprobíhá po hranici lesního porostu, ale až dále od něj, dokonce prochází chatou, kterou zakoupili. Byli tak v dobré víře, že veškeré pozemky, které užívají, jsou v jejich vlastnictví, když od svých právních předchůdců zakoupili chatu i s pozemky, které tvoří s chatou funkční celek. Poblíž severního rohu pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo] se navíc nacházel dřevěný přístřešek, garáž, též ve vlastnictví vlastníka chaty a přilehlých pozemků a tvořil součást onoho funkčního celku. O tom, že pozemky byly odnepaměti užívány spolu, svědčí i skutečnost, že až na hranici pozemků p. č. [číslo] a pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo], tedy přesně na hranici tehdejšího lesního porostu, existoval přinejmenším v 80. letech 20. století dřevěný plot, který tyto pozemky odděloval. Pozemek p. č. [číslo] byl žalobci užíván tak, že na něm bylo umístěno „posezení“ sestávající z laviček a stolu. V 80. letech jej v užívali i potomci žalobců, [Jméno žalobce B] a [jméno FO], kteří v té době byli v dětském věku. Žalobci tedy mají za to, že vlastnictví k pozemkům p. č. [číslo] a p. č. [číslo] vydrželi k [datum], kdy nabyl účinnosti zákon č. 509/1991 Sb. Alternativně lze posoudit skutkový stav tak, že žalobci dokonce ve smyslu § 1095 o. z. ve spojení s § 3066 o. z. vlastnické právo vydrželi mimořádně.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Tvrdil, že vlastníkem pozemků se stal v letech [rok] na základě dědictví po otci [jméno FO] a darovací smlouvy uzavřené s matkou [jméno FO]. Žalobci získali kupní smlouvou ze dne [datum] do společného jmění manželů pozemek označený v kupní smlouvě jako louka p. č. [číslo] o výměře 400 m2 a rekreační chatu na ní postavenou ev. č. [hodnota], vše k. ú. [adresa]. V kupní smlouvě byli žalobci výslovně upozorněni, že rekreační chata dosud není vyznačena v evidenci nemovitostí. Na tuto skutečnost byli upozorněni i dopisem střediska Geodézie, oddělení evidence nemovitostí, ze dne [datum]. Následně žalobci žádostí ze dne [datum] požádali o zápis stavby chaty do listu vlastnictví, a to dle geometrického plánu č. [hodnota] ze dne [datum]. Tímto geometrickým plánem došlo k rozdělení pozemku p. č. [číslo] na pozemky p. č. [číslo] louka o výměře 375 m2 a p. č. st. [číslo] zastavěná plocha – chata o výměře 25 m2. Zároveň ale byla chata ev. č. [hodnota] zakreslena tak, že její část o výměře 5 m2 označená jako p. č. [číslo] se nacházela na sousedním pozemku. K této žádosti bylo připojeno rozhodnutí odboru výstavby ONV v [adresa] ze dne [datum] čj. [spisová značka], ve kterém byli právní předchůdci žalobců výslovně upozorněni na nutnost provedení majetkoprávního vypořádání pozemku. Dohodou o vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobců ze dne [datum] se žalobci dohodli, že rekreační chata č. ev. [číslo] stojící na pozemku p. č. st. [číslo] o výměře 25 m2 a na pozemku jiného vlastníka p. č. [číslo] spolu s pozemkem p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo] připadnou do výlučného vlastnictví [Jméno žalobce A]. Zdůraznil, že žalobci koupili v roce [rok] rekreační chatu v lesní chatové osadě. Z připojené kopie katastrální mapy je zcela zřejmé, že se jedná o soubor rekreačních objektů postavený podél [Anonymizováno] potoka a který je ze všech stran obklopen lesními pozemky včetně porostů (pokud nedošlo z důvodu kůrovcové kalamity v posledních letech k jejich odstranění). Jednotlivé chaty se zde nachází několik desítek let. Po celou dobu existence této chatové osady pochopitelně majitelé rekreačních objektů zcela běžně užívali nejen své pozemky, ale i přilehlé pozemky spadající do kategorie pozemků lesních. Po celou dobu zde probíhaly spory mezi majiteli chat a správcem lesů, který byl nucen pravidelně neoprávněné zásahy uživatelů chat do lesních pozemků omezovat. Žalobci nebyli jediní, kdo svévolně užívali pro svoji potřebu část sousedního pozemku. Ostatní majitelé to ale postupně řešili odkoupením, popř. směnou pozemků. Žalobci kupní smlouvou ze dne [datum] zcela jasně koupili pozemek p. č. [číslo] označený jako louka spolu s chatou na tomto pozemku. Pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] byly již v roce [rok] vedeny jako pozemky lesní a byly dlouhodobě porostlé lesními porosty. Je tedy zřejmé, že nemohly být v žádném případě považovány za pozemek vedený jako louka. Navíc v kupní smlouvě ze dne [datum] byli žalobci ubezpečeni o tom, že zde nejsou žádné právní vady. Nemohli tak být upozorněni na fakt, že by měli užívat část pozemků jiného vlastníka. I žalobci v žalobě uvádí, že oba pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] byly donedávna pokryté lesním porostem, ani omylem tak nemohly být považovány za louku p. č. [číslo]. Neznatelnost hranic mezi pozemkem náležejícím k chatě a sousedními lesními pozemky je právě charakteristická pro lesní chatovou osadu, kde nebylo budováno žádné oplocení. Oba žalobci požádali žádostí ze dne [datum] o zápis stavby chaty do listu vlastnictví. Přílohou žádosti je geometrický plán ze dne [datum], který zakresluje chatu žalobců na sousedním pozemku. Takto byla nakonec chata na list vlastnictví zapsána. Pokud by byli žalobci přesvědčeni o tom, že pozemek p. č. [číslo] je v jejich vlastnictví, rozhodně by si nenechali zapisovat stavbu na cizím pozemku. Konečně pak v dohodě o vypořádání společného jmění žalobců ze dne [datum] je výslovně uvedeno, že předmětem vypořádání je i rekreační chata č. ev. [číslo] stojící na pozemku p. č. st. [číslo] a dále na pozemku jiného vlastníka (psáno tučně) p. č. [číslo]. Zde tak oba žalobci výslovně uvedli, že ví o tom, že pozemek č. parc. [číslo] není jejich. Není zde ani zmínka o tom, že by byli vlastníky části sousedních lesních pozemků. Žalobci tvrdili, že spornou část pozemků užívali i jejich právní předchůdci. V kopii rozhodnutí o povolení užívání stavby chaty ONV v [adresa] ze dne [datum] však je výslovně uvedena podmínka provedení majetkoprávního vypořádání pozemku. Žalobci vždy věděli, že pozemek pod přístřeškem není jejich, ale neřešili to. Začali to řešit v letech [rok], ale na nabídku na směnu pozemků za účelem přístupu do jeho lesa nakonec odmítli přistoupit, vyřešil si tedy přístup jiným způsobem. Pokud se žalobci svévolně zmocnili sousedních pozemků, byli si od samého počátku jejich užívání plně vědomi, že nejsou jejich. Koupili pozemek označený jako louka a nemohli se tak domnívat, že sousední lesní pozemek je jejich. Pouze stejně jako ostatní majitelé využili benevolence správce lesů a bez souhlasu užívali sousední lesní pozemky. V 80. letech minulého století to nikdo neřešil. Nelze tak dospět k závěru, že byli v dobré víře.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dle výpisů z katastru nemovitostí je žalovaný vlastníkem pozemků p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] v obci [adresa], zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota]. Jedná se o druh pozemku: lesní pozemek. Žalobkyně je dle katastru nemovitostí vlastníkem pozemků p. č. [číslo] a stavby stojící na pozemcích p. č. st. [číslo] ve stejném katastrálním území zapsaných na listu vlastnictví č. [hodnota]. Ze smlouvy kupní ze dne [datum] vyplývá, že žalobci nabyli pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. st. [číslo] (tehdy součást pozemku p. č. [číslo]) o výměře 400 m2, včetně stavby chaty zde postavené, a to kupní smlouvou uzavřenou mezi nimi a manželi [jméno FO] a [jméno FO]. Tato smlouva byla schválena Státním notářstvím v [adresa] dne [datum]. V kupní smlouvě byli žalobci upozorněni, že rekreační chata dosud není vyznačena v evidenci nemovitostí. Chata byla provedena vlastní výstavbou a je zde odkaz na rozhodnutí ONV ze dne [datum] a povolení k užívání chaty ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] byli žalobci upozorněni střediskem Geodezie, oddělení evidence nemovitostí, na to, že chatu nemohou zapsat do listu vlastnictví, jedině na základě geometrického plánu, který si mohou objednat. Dle dohody o vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobců ze dne [datum] bylo společné jmění žalobců vypořádáno tak, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí se stala žalobkyně. V čl. II., bod B je uvedeno, že předmětem vypořádání je i rekreační chata č. ev. [číslo] stojící na pozemku p. č. st. [číslo] a dále na pozemku jiného vlastníka p. č. [číslo]. Rozhodnutím ONV ze dne [datum] byli právní předchůdci žalobců výslovně upozorněni na nutnost provedení majetkoprávního vypořádání pozemku. Ze žádosti o zápis novostavby do listu vlastnictví ze dne [datum] včetně geometrického plánu vyplývá, že žalobci požádali o zápis chaty. Dle geometrického plánu byla chata částečně na pozemku žalovaného. K zaměření došlo [datum], pozemek p. č. [číslo] je veden jako louka. Z rozhodnutí o přípustnosti stavby ze dne [datum] včetně půdorysu a pohledu vyplývá, že přístavek u chaty nebyl v projektové dokumentaci uveden. Pozemek navíc nesmí být oplocován. Dle předložených fotografií žalobci užívali chatu a pozemek okolo ní, je zde plaňkový plot až ke kmenům stromů, posezení, přístavek k chatě, dřevník, stromy a následně pařezy, udírna u lesa a podobně. Dle fotografií žalobci užívali předmětný pozemek až k lesu, rozsahu užívání odpovídá geometrický plán předložený žalobkyní. Dle výpovědi svědka [jméno FO] má chatu hned naproti chaty žalobců, chatu tam má od roku [rok]. Myslí si, že přístavek tam byl v době, kdy jeho rodiče stavěli chatu v roce [rok]. Pozemky směrem k lesu byly ve správě [právnická osoba] a žalobci je neužívali. Les zasahoval k chatě. Užívali prostor trávy (louky), ale ne les. Les byl podle hranice, jak je na plánku. Byly tam vybetonované kolíky a hajný s nimi vedl spory ohledně udírny. To muselo být v 80. letech do roku [rok], kdy se to vrátilo majitelům. To všichni věděli, protože ta louka se nazývá [jméno FO]. Než to sebrali komunisti, ta louka byla [jméno FO] i ten les byl [jméno FO]. Na vesnici byly poměry známé, i na těch chatách. Po koupi ze strany žalobců se tam žalobci nevyskytovali, vyskytoval se tam otec žalobkyně pan [jméno FO], ten pak měl spory s hajným. Museli dodržovat pokyny hajného. Žalobci podle něho věděli, že užívají obecní pozemek před chatou. Žalobci sami se nezmiňovali, že by věděli o tom, že by mohli užívat cizí pozemky, ale on je upozorňoval. Dle svědka [jméno FO] zná historii údolí od roku [rok]. Chatu stavěla rodina [jméno FO], byla postavena v roce [rok] a užívání bylo povoleno v roce [rok]. V rozhodnutí o užívání stavby je jasně napsáno, že byla podle předložené a schválené projektové dokumentace a nebyly provedeny žádné změny oproti projektu. Byla dána podmínka k užívání stavby manželů [jméno FO], že si rychle vyřeší majetkové vztahy k pozemkům. Lesy navštěvoval až do roku [rok]. Zná se i s hajným [jméno FO]. V roce [rok] tam šli na procházku a u chaty žalobců bylo uděláno dřevěné sezení 2x2,5 m. A do stromů zatloukli plaňky. Když to hajný [jméno FO] viděl, tak je několikrát upozorňoval, že to tam nemá co dělat. Že hranice jsou úplně jinde a přesně jim ukazoval, kde ty hranice jsou. Nedošlo k nápravě, a tak jim to všechno vymlátil ven a naházel to k ohništi. Na 100 % ví, že žalobkyně věděla, kde pozemky mají. Věděla to pořád, to věděla od roku [rok]. To mu řekla v roce [rok], kdy seděli u vínka na terásce, udržovali dobré vztahy, chodila k nim až do roku [rok]. Než vlastnil chatu, tak tam chodil 3x až 4x týdně, to bylo od roku [rok]. Žalobkyně mu říkala na dotaz, jestli ví, že má stavbu na cizím pozemku, že to ví, že je to tam složitější, že ta přístavba je na pozemku pana [jméno FO] a ona vlastní tu stavbu, že ona to nestavěla, ale ví, že by se to mělo dotáhnout do konce. Ona ani ta budova nebyla celá na jejím pozemku. Bavili se o tom, ona to věděla, že to takhle je, ale nevěděla, co s tím dál. Dle výpovědi svědka [Jméno žalobce B] si vzpomíná na hajného [jméno FO], nezaznamenal žádné konflikty s ním, spíše opačně. Chata byla užívána bezprostředně po koupi v roce [rok]. Plot byl ohraničen na straně lesa, z přední strany také a pak od sousedů [jméno FO] a ze strany [jméno FO], tam to bylo ohraničeno garáží se suchým záchodem. Nevybavuje si, že by někdo řešil otázku hranic pozemků. Dle svědkyně [jméno FO] na chatě trávila celé dětství, rozsah užívání, co si pamatuje, se neměnil. Pamatuje si, že pozemek byl ohraničený ze všech stran. Ohraničení bylo různé – ovocné keře, ploty, plůtky, garáž (dřevník). U lesa byl malý plot, navazoval na les, neví, do kdy tam byl. Dle svědkyně [jméno FO] toto místo objevili v roce [rok] a v roce [rok] si koupili chatu v té oblasti. S hajným [jméno FO] měli vztah takový, že byl hajným na pravém místě, hlídal každou větvičku. Z prostoru lesa si nevzpomíná na oplocení u lesa, ale mezi chatami oplocení bylo. Žalobkyně chodila přes jejich pozemek ke studánce, byla nešťastná, že její pozemek byl zarostlý, požádala jejího manžela, zda by jí s tím nepomohl. Ohledně toho, že pozemek není v jejich vlastnictví, se žalobkyně někdy zmiňovala, když šla pro vodu. Svědkyně [jméno FO] nemá povědomí o problémech s hranicemi, nevzpomíná si, v jakém stavu žalobci chatu koupili. Dle svědka [jméno FO] manželé [jméno FO] nezná, na předchozí majitele si vzpomíná jako kluk. On dělá odbornou správu od roku [rok], předávali si to v roce [rok], do té doby tam správu vykonával jeho otec. Neví, zda konkrétně se žalobci řešil hranice jeho otec, ale řešily se černé stavby a ohníčky v lese.

5. Okresní soud dospěl k závěru, že žalobci nabyli vlastnické právo k pozemkům p. č. [číslo] a p. č. [hodnota] (tehdy součást p. č. [číslo]) na základě kupní smlouvy ze dne [datum], schválené Státním notářstvím v [adresa] dne [datum]. Rozhodnými pro posouzení dobré víry žalobců jsou tedy okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedních pozemků. Dle kupní smlouvy byli žalobci upozorněni na to, že chata dosud není vyznačena v evidenci nemovitostí. Chata byla provedena vlastní výstavbou a je zde odkaz na rozhodnutí ONV ze dne [datum] a povolení o přípustnosti stavby ze dne [datum]. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobci byli upozorněni střediskem Geodezie, oddělení evidence nemovitostí, na to, že chatu nemohou zapsat do listu vlastnictví, jedině na základě geometrického plánu, který si mohou objednat. Tedy již v době uzavření kupní smlouvy byli žalobci upozorněni na to, že chata je nezapsaná a dále na existenci rozhodnutí ONV ze dne [datum] a povolení o přípustnosti stavby ze dne [datum]. Koupili pozemek a chatu s tím, že tato není dosud zapsána a její zápis bude třeba v budoucnu dořešit. Ze skutečnosti, že chata není zapsána, kromě toho plyne to, že žalobci nemohli být od počátku v dobré víře o hranicích pozemku a umístění chaty. Pokud byli navíc prodávajícími manželi [jméno FO] upozorněni na existenci výše uvedených rozhodnutí, museli žalobci vědět, co je v těchto rozhodnutích obsaženo, tj. o podmínce provedení majetkového vypořádání a dále i neoplocení pozemku. Z dopisu ze dne [datum] navíc vyplývá, že žalobci byli upozorněni na podmínku zápisu chaty jedině na základě geometrického plánu. Nemohli tedy být v dobré víře, neboť nevěděli, kam až jejich pozemek sahá, resp. kde přesně je. Lze se domnívat, že v té době to ani neřešili. Jejich právní předchůdci manželé [jméno FO] v dobré víře též být nemohli, neboť o nutnosti majetkového vypořádání dle rozhodnutí ze dne [datum] věděli. Žalobci kupní smlouvou ze dne [datum] zcela jasně koupili pozemek p. č. [číslo] označený jako louka spolu s chatou na tomto pozemku. Neznatelnost hranic mezi pozemkem náležejícím k chatě a sousedními lesními pozemky je právě charakteristická pro lesní chatovou osadu, kde nebylo (a ani být nesmělo) budováno žádné oplocení. Oba žalobci požádali žádostí ze dne [datum] o zápis stavby chaty do listu vlastnictví. Přílohou této žádosti je geometrický plán ze dne [datum], který jasně zakresluje chatu žalobců na sousedním pozemku ve vlastnictví jiného vlastníka a okolní pozemky. Pokud by byli žalobci přesvědčeni o tom, že pozemek p. č. [číslo] je jejich, rozhodně by si nenechali zapisovat stavbu na cizím pozemku. A pokud tedy věděli, že není jejich pozemek p. č. st. [číslo], tím spíše nemohl být jejich navazující lesní pozemek. Potvrzení toho, že chata je na pozemku žalovaného, následně vyplývá i z vypořádání společného jmění manželů žalobců. Maximální konec vydržecí doby tedy byla tato žádost ze dne [datum]. O mimořádné vydržení se ve smyslu § 1095 zák. č. 89/2012 Sb. nemůže jednat, neboť zde není splněna podmínka držby 20 let. Pro soud bylo tedy podstatné období od [datum] do [datum]. Žalobci v tomto období dle doložených fotografií užívali pozemek kolem chaty až k lesu. Ten však neměl být oplocován a dle tehdy platného znění zákona č. 96/1977 Sb., o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství, měli uživatelé lesů v § 20 stanovena omezení při užívání lesů, např. provádění preventivních opatření před požáry, v § 19 pak omezení ohledně umístění staveb blíže než 50 m od lesa. Umístění drobných staveb a udírny tedy neodpovídalo ochraně lesa a nelze tak dovodit existenci dobré víry žalobců. To stejné platí pro oplocení – plaňky, které zde být nemělo a z jeho existence žalobci tak nemohou dovozovat dobrou víru. Okresní soud zdůraznil, že pozemek p. č. 384/4 s chatou žalobců se nacházel v lesní osadě, neměl být oplocen, žalobci byli upozorněni v kupní smlouvě na příslušná rozhodnutí a pokud nevynaložili žádné úsilí směřují k zápisu chaty, tak nemohli být od počátku v dobré víře. Kromě toho svědek [jméno FO] ve své výpovědi uvedl, že les zasahoval vždy k chatě žalobců, hranice byla v terénu vyznačena, zakreslil ji do plánku, kolíky tam byly od 80. let, všichni věděli, že pozemek u chaty patří [jméno FO]. Svědek [jméno FO] uvedl, že hajný [jméno FO] opakovaně požadoval odstranění staveb a ukazoval žalobcům, kde je hranice mezi pozemky. Svědek též potvrdil, že žalobci věděli, že sporný pozemek není jejich, vycházel s nimi dobře, pomáhal jim s údržbou, přičemž žalobkyně mu potvrdila, že ví, že chata je na cizím pozemku, zakreslil do plánku podrobné umístění hraničních kolíků. Svědci [Jméno žalobce B], [jméno FO] potvrdili pouze užívání a existenci ohraničení, dle svědkyně [jméno FO] byl lesní pozemek vždy oddělen kovovým ohraničením. Dle názoru okresního soudu neexistuje žádná okolnost, ze které lze dobrou víru žalobců odvozovat. Za tohoto stavu tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Proti rozsudku okresního soudu podali žalobci odvolání. Namítali, že dle jejich názoru byly splněny podmínky pro vydržení ve smyslu § 134 občanského zákoníku. Uvedli, že nabyli nemovitosti v katastrálním území [adresa] na základě kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené s převodci manželi [jméno FO] a [jméno FO]. Smlouva byla registrována Státním notářstvím v [adresa] dne [datum]. Je nerozhodné, že stavba chaty nebyla zapsána v tehdejší evidenci nemovitostí. Od tohoto okamžiku se chopili držby nabytých nemovitostí v těch hranicích a s tím příslušenstvím, jak je dosud užívali převodci. Užívali chatu s přístavkem dnes na pozemku p. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], jak je zakreslen v geometrickém plánu č. j. [spisová značka] vypracovaném společností [právnická osoba], a travnatý pozemek kolem chaty, na kterém byla jejich právními předchůdci postavena garáž se suchým WC, bylo tam dřevěné posezení s pevným stolem a udírna. Užívali tak od počátku i geometrickým plánem označený pozemek p. č. [číslo]. Umístění chaty, louky a její ohraničení v nich nevzbuzovalo žádné pochybnosti o tom, co jim patří. Nemovitosti jimi užívané byly v terénu odděleny od lesa nikoli plaňkovým plotem, ale dřevěnými ráhny upevněnými na dřevěných kůlech zatlučených do země na kraji lesa. Jejich držba předmětné části pozemků tak trvá nepřetržitě od roku [rok] a následně od roku [rok] výlučně žalobkyní až do současné doby. Stavbu chaty ani oplocení ani stavby vedlejší nestavěli žalobci, ale již na pozemku existovaly k okamžiku, kdy žalobci nabyli vlastnictví a chopili se držby dne [datum]. O hranicích pozemku se mohli dozvědět až v roce [rok], a to již bylo vlastnické právo vydrženo. Vytýkali okresnímu soudu, že nedůvodně směšuje zápis chaty do tehdejší evidence s dobrou vírou o hranicích pozemku. Jedná se však o kategorie nesouměřitelné, označitelné jako pomyslná jablka a hrušky. Nezapsaná stavba v evidenci není žádným důvodem pro pochyby, kde jsou hranice pozemku. Až do roku [rok], kdy si vyžádali geodetické zaměření pro zápis chaty, nebylo jakéhokoli důvodu usuzovat, že jejich pozemek – louka nekončí tam, kde začíná vedlejší pozemek – les. Poukázali na to, že dle kupní smlouvy byli ubezpečeni v článku III a článku VI, že na nemovitostech nejsou žádné vady. Kupní smlouvou nebyli ničím zavázáni vůči třetím osobám. Právní předchůdci žalobců pak majetkové vypořádání provedli. Jejich dobrou víru nevylučuje, že si nenechali nabytý pozemek odborně (např. geometrem) vymezit. Mají za to, že okresní soud se snažil vyloučit dobrou víru žalobců v rozhodném období skutečnostmi, které na dobrou víru nemají vliv. Kromě toho okresní soud dospěl k závěru, že předmětná část pozemku byla a dodnes je v užívání žalobců. Žalobci prokazatelně po celou dobu měli držební vůli, neboť se o pozemek starali – sekali trávu, užívali stavby na něm a považovali jej za vlastní. Držba předmětné části pozemku tedy trvá 43 let, přičemž z toho 22 let je ve výlučné držbě žalobkyně. K [datum] tedy byla splněna podmínka držby přesahující 20 let, a to žalobkyní, při započtení doby držby právního předchůdce – SJM žalobců. Závěr okresního soudu o tom, že neuběhla 20letá vydržecí doba pro mimořádné vydržení je zcela nepřezkoumatelný, neboť není nijak odůvodněn. Okresní soud v rozsudku pouze uvedl, že o mimořádném vydržení ve smyslu ustanovení § 1095 o. z. nemůže být řeč, neboť zde není splněna podmínka držby 20 let. Navrhli, aby byl rozsudek okresního soudu změněn a žalobě bylo vyhověno.

7. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobců navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Zdůraznil, že žalobci získali kupní smlouvou ze dne [datum] do bezpodílového spoluvlastnictví manželů pozemek označený v kupní smlouvě jako louka p. č. [číslo] o výměře 400 m2 a rekreační chatu na něm postavenou ev. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. V kupní smlouvě byly výslovně upozorněni, že rekreační chata dosud není vyznačena v evidenci nemovitostí. Z fotografií předložených žalobci plyne, že nejen, že si zcela neoprávněně zabrali pro svoji potřebu sousední lesní pozemek, který jim nepatřil, ale na tomto pozemku budovali přístřešek, oplocení a posezení. Takové úpravy však v té době platné předpisy na ochranu lesního půdního fondu rozhodně neumožňovaly, zástupce státních lesů hajný [jméno FO] byl nucen právní předchůdce žalobců i je samé opakovaně upozorňovat na porušování právních předpisů a z lesního pozemku je vykazovat. Zdůraznil, že [datum] žalobci podali žádost o zápis stavby chaty do listu vlastnictví, přílohou žádosti je geometrický plán ze dne [datum], který zcela jasně zakresluje chatu žalobců na sousedním pozemku ve vlastnictví jiného vlastníka a takto byla chata na list vlastnictví zapsána. I v tomto geometrickém plánu je pozemek p. č. [číslo] celý zakreslen jako les. Pokud by žalobci byli přesvědčeni o tom, že pozemek p. č. [číslo] je jejich, rozhodně by si nenechali zapisovat stavbu na cizím pozemku a pokud věděli, že není jejich pozemek p. č. [číslo], tím spíše nemohl být jejich navazující lesní pozemek. Kromě toho v dohodě o vypořádání společného jmění žalobců ze dne [datum] je výslovně uvedeno, že předmětem vypořádání je i rekreační chata č. ev. [číslo] stojící na pozemku p. č. st. [číslo] a dále na pozemku jiného vlastníka (psáno tučně) p. č. [číslo]. Zde tedy žalobci oba výslovně uvedli, že ví o tom, že pozemek p. č. [číslo] není jejich. Není zde ani zmínka o tom, že by byli vlastníky části sousedních pozemků. Pokud vydrželi dle svého tvrzení vlastnictví k datu [datum], nic takového by později nemohli tvrdit.

8. Žalovaná, ohledně které bylo odvolacím soudem usnesením ze dne [datum] č. j. [spisová značka] připuštěno, aby vstoupila do řízení na místo žalovaného ohledně určení vlastnického práva k části pozemku p. č. [číslo] v obci [adresa] (žalovaný převedl v odvolacím řízení kupní smlouvou ze dne [datum] pozemek p. č. [číslo] o výměře 50 m2 do jejího vlastnictví) ve svém vyjádření uvedla, že o věci jí není nic známo a ponechává rozhodnutí na úvaze odvolacího soudu.

9. Krajský soud jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými i právními závěry okresního soudu ohledně řádného vydržení pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo], na které zcela odkazuje a které vzhledem k odvolacím námitkám žalobců doplňuje pouze následujícím způsobem.

11. Dle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu 3 let, jde-li o movitost, a po dobu 10 let, jde-li o nemovitost.

12. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

13. Dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoli tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, respektive nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc nebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věci, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoli „se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným. Omluvitelným omylem může být výjimečně i omyl právní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). [adresa] víra držitele „se zřetelem ke všem okolnostem“ se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Oprávněná držba se ovšem nemusí nutně opírat o existující právní důvod; postačí, aby tu byl domnělý právní důvod. Jde tedy o to, aby držitel byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu takový právní titul svědčí (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

14. Žalobci se chopili držby části pozemků p. č. [číslo] a p. č. [číslo] (nyní pozemek p. č. [číslo] dle geometrického plánu č. [hodnota]) a pozemku p. č. [číslo] na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobci a manželi [adresa] a [jméno FO] (smlouva registrována Státním notářstvím v [adresa] dne [datum]), jejímž předmětem byl pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. st. [číslo] (tehdy součást pozemku p. č. [číslo] o výměře 400 m2) včetně stavby chaty č. ev. [číslo]. Chata stála částečně na pozemku p. č. [číslo] a k chatě přiléhaly pozemky p. č. [číslo] a p. č. [číslo] (nyní dle geometrického plánu jejich části označené jako p. č. [číslo]). Pozemek p. č. [číslo], který byl předmětem kupní smlouvy, je louka. V kupní smlouvě byli žalobci upozorněni, že rekreační chata dosud není vyznačena v evidenci nemovitostí a je zde odkaz na rozhodnutí ONV v [adresa] ze dne [datum] a povolení k užívání chaty ze dne [datum]. V rozhodnutí ONV v [adresa] ze dne [datum] byli právní předchůdci žalobců výslovně upozorněni na nutnost provedení majetkoprávního vypořádání pozemku. Dne [datum] podali žalobci žádost o zápis stavby chaty do listu vlastnictví, k níž předložili geometrický plán ze dne [datum] č. [hodnota], dle něhož byl kupovaný pozemek p. č. [číslo] louka a pozemek p. č. [číslo] les, chata byla vyznačena na cizím pozemku p. č. [číslo]. Dne [datum] uzavřeli žalobci dohodu o vypořádání zaniklého společného jmění manželů, v níž uvedli, že rekreační chata č. ev. [číslo][Anonymizováno]stojící na pozemku p. č. st. [číslo] o výměře 25 m2 je na pozemku jiného vlastníka p. č. [číslo] – pozemek určený k plnění funkcí lesa, vlastnické právo tohoto vlastníka zapsáno na LV č. [hodnota]. Předmětem jejich vypořádání (pokud jde o nemovitý majetek) se stala pouze rekreační chata č. ev. [číslo] a pozemky p. č. st. [číslo]. Žalobci tvrdili, že se chopili držby pozemku p. č. [číslo] a části pozemků p. č. [číslo], jak jsou vyznačeny na geometrickém plánu č. [hodnota] jako pozemek p. č. [číslo], na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] a vlastnické právo k těmto pozemkům vydrželi ke dni [datum]. Odvolací soud ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalobci sice drželi pozemky po dobu deseti let od [datum], nebyli však vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] (sestávající z části pozemků p. č. [číslo]) patří. V této souvislosti lze zcela odkázat na odůvodnění rozsudku okresního soudu. Je třeba zdůraznit, že žalobci kupovali pozemek p. č. [číslo], což byla louka, přičemž pozemky p. č. [číslo] byly pozemky lesní. Muselo jim tedy být zřejmé při zachování obvyklé opatrnosti, že uvedené pozemky (ani jejich části) nejsou předmětem kupní smlouvy. V kupní smlouvě byli též upozorněni na existenci rozhodnutí ONV v [adresa] z roku [rok], dle něhož bylo třeba provést majetkové vypořádání pozemku (urychleně provést) a bylo jim známo, že chata č. ev. [číslo], která byla předmětem kupní smlouvy, není dosud vyznačena v evidenci nemovitostí. Museli tedy mít vzhledem ke všem okolnostem pochybnosti o tom, kde jsou hranice jejich pozemků, které byly předmětem kupní smlouvy. Zejména je však třeba zdůraznit, že z výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a svědkyně [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobci věděli, že užívaný pozemek p. č. [číslo] a části pozemků p. č. [číslo] (nyní pozemek p. č. [číslo]) nejsou v jejich vlastnictví, resp. věděli, že stavba chaty není na pozemku v jejich vlastnictví a bylo jim známo, kde jsou hranice jejich pozemků, které ve vlastnictví na základě kupní smlouvy mají. Dle svědka [jméno FO] žalobci věděli, že užívají obecní pozemek před chatou, on je na to upozorňoval. Všichni věděli, že louka i les byly pana [jméno FO]. Dle svědkyně [jméno FO] se žalobkyně někdy zmiňovala, že ví, že pozemek není v jejich vlastnictví. Svědek [jméno FO] pak uvedl, že na 100 % ví, že žalobkyně věděla, kde pozemky mají. Věděla to pořád, věděla to od roku [rok]. To mu řekla v roce [rok], když seděli u vínka na terásce, udržovali dobré vztahy, chodila k nim až do roku [rok]. Kromě toho v roce [rok], když šli na procházku, tak u chaty žalobců bylo uděláno dřevěné sezení 2x2,5 metru, do stromů zatloukli plaňky, přičemž hajný [jméno FO] je několikrát upozorňoval, že to tam nemá co dělat, že hranice jejich pozemků jsou úplně jinde a přesně jim ukazoval, kde ty hranice jsou. Odvolací soud tak ve shodě s okresním soudem dospěl k závěru, že žalobci, přestože sporné pozemky užívali, nemohli být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že jim pozemky patří. Nenabyli tak vlastnictví k pozemkům p. č. [číslo] na základě řádného vydržení.

15. Dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

16. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

17. K mimořádnému vydržení zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.) ani (pro dobu držby před [datum]) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti dle § 6 odst. 1 o. z. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích, například kupující neví, že prodávající není vlastníkem věci a ani o tom nemohl vědět. Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, respektive o nedostatek nepoctivého úmyslu. V nepoctivém úmyslu jedná především ten, který ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu. Kvalifikace držby „nikoli v nepoctivém úmyslu“ vychází z hodnocení poctivosti či nepoctivosti v obecném smyslu. K naplnění takové držby postačí držitelovo přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma. Jde zde o kritérium obdobné dobré víře v nejméně přísném pojetí. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu nebo lstí anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální, žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Zákon výslovně neřeší otázku zániku držby nikoli v nepoctivém úmyslu. Podle § 995 o. z. věty první platí, že bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. Toto ustanovení lze analogicky aplikovat i na držbu směřující k mimořádnému vydržení. Do doby stanovené v § 1095 o. z. se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato držba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. Občanský zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2014 (§ 3081 o. z., srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum]). Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Úmysl jako vnitřní stav sám o sobě nemůže být předmětem dokazování. Předmětem dokazování mohou být skutečnosti vnějšího světa, jejichž prostřednictvím se vnitřní přesvědčení (stejně tak úmysl) projevuje navenek. Tento závěr platí i pro posuzování držby nikoli v nepoctivém úmyslu. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností, zakládající nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo při splnění předpokladů § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu, přitom podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě a takto jednat nechce) nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn). Podmínkou mimořádného vydržení je, že držiteli není prokázán nepoctivý úmysl při uchopení držby; to, že snad později zjistí, že vlastníkem věci (subjektem drženého práva) je někdo jiný, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

18. Pokud jde o mimořádné vydržení, lze uzavřít, že žalobci se ujali držby pozemku p. č. [číslo] a pozemku p. č. [číslo] (sestávajícího z části pozemků p. č. [číslo]) na základě kupní smlouvy dne [datum] a pozemky drželi po dobu více než 20 let. Podmínkou mimořádného vydržení však není jen délka vydržecí doby, ale i nedostatek nepoctivého úmyslu. Mimořádné vydržení je vyloučeno v případě, kdy držitel ví o tom, že svou držbou jedná protiprávně nebo že jeho držba působí nespravedlnost, škodu nebo újmu. Mimořádné vydržení se totiž opírá o poctivost držitele, respektive o nedostatek nepoctivého úmyslu. Odvolací soud však dospěl k závěru, že na straně žalobců není dán nedostatek nepoctivého úmyslu. V této souvislosti je třeba poukázat na okolnosti věci, tak jak byly konstatovány ohledně řádného vydržení. Pozemky p. č. [číslo] (nyní p. č. [číslo]) byly lesní pozemky (nacházely se na nich lesní porosty), přičemž předmětem kupní smlouvy ze dne [datum] byl pozemek p. č. [číslo] který byl loukou. Jednalo se tedy o zcela jiný druh pozemku, který si nebylo možno splést s lesním pozemkem. Kromě toho z výpovědi svědků [jméno FO], [jméno FO] a zejména [jméno FO] bylo zjištěno, že žalobci věděli o tom, že chata, která byla předmětem kupní smlouvy, je na pozemku jiného vlastníka (pozemku p. č. [číslo]) a že užívají i pozemky, které nejsou jejich (nebyly předmětem kupní smlouvy). Svědek [jméno FO] žalobce upozorňoval na to, že užívají pozemek, který není jejich. Stejně tak hajný [jméno FO] žalobcům několikrát ukazoval, kde jsou hranice jejich pozemků a věci umístěné jimi na pozemcích p. č. [číslo] vyhazoval. Dle svědkyně [jméno FO] jí žalobkyně říkala, že jí je známo, že žalobci užívaný pozemek není v jejich vlastnictví. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo též zjištěno, že žalobci věděli, že pozemek p. č. [číslo] a pozemek p. č. [číslo] není jejich, byli na to upozorňováni svědkem [jméno FO] i hajným [jméno FO]. Žalobkyně se mu navíc svěřila, že to věděla již od začátku, respektive od roku [rok], kdy se žalobci stali vlastníky pozemku p. č. [číslo]. Nelze tedy než uzavřít, že žalobci věděli, že tím, že se ujali držby pozemků p. č. [číslo], jednají protiprávně a působí jinému bezdůvodně újmu, respektive že svou držbou působí nespravedlnost. Mimořádnému vydržení pak brání to, že žalobci jednali v nepoctivém úmyslu., přičemž nepoctivý úmysl tu byl již při uchopení se držby v roce [rok]. Kromě toho žalobci uzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění manželů dne [datum] a konstatovali v ní, že chata č. ev. [číslo] stojí na pozemku jiného vlastníka p. č. [číslo] – pozemek určený k plnění funkcí lesa vlastnické právo vlastníka zapsáno na LV č. [hodnota] a předmětem jejich vypořádání (pokud jde o nemovitosti) byla pouze rekreační chata č. ev. [číslo][Anonymizováno]a pozemky p. č. st. [číslo] a p. č. [číslo]. Pozemky p. č. [číslo] nebyly v této dohodě vypořádány, nebylo ani uvedeno, že žalobci jsou vlastníky těchto pozemků v důsledku vydržení a posléze bude vyřešen jejich zápis do katastru nemovitostí apod. I vzhledem k tomu je možno uzavřít, že žalobci věděli po celou dobu od roku [rok], že pozemky p. č. [číslo], ohledně nichž se domáhají určení vlastnictví, jsou ve vlastnictví jiné osoby (žalovaného) a tím, že se chopili jejich držby, si byli vědomi toho, že svou držbou působí nespravedlnost, újmu a škodu. Podmínky pro mimořádné vydržení dle § 1095 o. z. tedy nebyly splněny.

19. Rozsudek okresního soudu tedy byl jako věcně správný potvrzen dle § 219 o. s. ř.

20. Žalobci nebyli v odvolacím řízení úspěšní a jsou tedy povinni nahradit žalovanému ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. náklady tohoto řízení. Náklady odvolacího řízení žalovaného spočívají v nákladech jeho právního zastoupení, a to v odměně za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) a [částka], ve dvou paušálních náhradách hotových výloh a [částka], v náhradě za ztrátu času ve výši [částka], v cestovném právního zástupce žalovaného z [adresa] k jednání odvolacího soudu a zpět ve výši [částka] (osobní automobil [značka], ujeto 185 km, průměrná spotřeba 6,4 l/100 km, cena benzínu 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80 Kč za 1 km jízdy), a v 21 % DPH ve výši [částka]; celkem činí náklady odvolacího řízení žalovaného [částka] (§ 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bod 5, § 13 odst. 4 a 5 a § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 137 odst. 3 o. s. ř.).

21. Žalovaná byla v odvolacím řízení úspěšná, avšak žádné náklady v souvislosti s odvolacím řízením jí nevznikly, a proto bylo rozhodnuto, že žalobci a žalovaná nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení