25 Co 74/2025 - 318

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Kapitánové a soudkyň Mgr. Zdeňky Winklerové a JUDr. Ivety Veselé ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [jméno FO], narozená [datum], státní příslušnice [stát] [adresa] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. srpna 2024 č.j. 10 C 22/2019-276, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích o věci samé (I až VII) mění tak, že z věcí, které měli žalobce a žalovaná ve společném jmění manželů se: do výlučného vlastnictví žalobce přikazuje: - zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu] - zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] č. účtu [č. účtu] - pohledávka z penzijního pojištění [právnická osoba]. - polohovací gauč zn. [nazev] - kopie starožitného gauče, design [nazev] - porcelánová sada od [jméno FO] - tuner a zesilovač zn. [nazev] - přehrávač CD zn. [nazev] se 2 reproduktory - starožitné mapy - domácí lihový krb - 3 obrazy od malíře [jméno FO] do výlučného vlastnictví žalované přikazuje: - zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] - zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] - zůstatek na bankovním účtu vedeném u [jméno FO] č. účtu [IBAN] - fotoaparát zn. [nazev]. Žalobce je povinen na vypořádací podíl zaplatit žalované částku ve výši 532 062,39 Kč[Anonymizováno]do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal zaniklé společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu] ve výši 484 140,98 Kč, zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] v [adresa] č. účtu [IBAN] ve výši 16 274,56 a pohledávku z penzijního pojištění [právnická osoba]. ve výši 75 380 Kč (výroky I až III). Do výlučného vlastnictví žalované přikázal zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] ve výši 2 232,75 €, zůstatek na bankovním účtu vedeném u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] ve výši 752,16 € a zůstatek na bankovním účtu vedeném u [jméno FO] č. účtu [IBAN] ve výši [částka] (výroky IV až VI). Výrokem VII žalobci uložil uhradit na vypořádací podíl žalované částku ve výši 480 924,99 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku a výrokem VIII rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Takto soud rozhodl o žalobě ze dne 25. 1. 2019 a o vzájemném návrhu žalované ze dne 27. 11. 2019.

3. Obvodní soud konstatoval, že se jedná o věc s mezinárodním prvkem (žalovaná je státní občankou [stát], žalobce tvrdil, že do společného jmění účastníků patří nemovitost ve [stát]) a že nelze aplikovat nařízení Rady (EU) 2016/1103 ze dne 24. 7. 2016 provádějící posílenou spolupráci v oblasti příslušnosti, rozhodného práva a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových poměrů v manželství, neboť toto nařízení vstoupilo v platnost až po podání žaloby, ani nařízení EU č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (použití vyloučeno dle čl. I. bod 2 a/ nařízení). Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a [stát] o právní pomoci, uznání a výkonu rozhodnutí ve věcech občanských (6/1989 Sb.) otázky pravomoci (příslušnosti) soudů a určení hmotného práva neupravuje. Proto soud postupoval podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (ZMPS) ve spojení s § 88 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, je ve věci dána rovněž pravomoc českých soudů. Rozhodné právo je upraveno v § 69 odst. 1 ZMPS ve prospěch právního řádem místa, v němž věc je (tj. k otázce nabytí vlastnického práva k nemovitosti ve [stát] aplikoval soud [stát] hmotné právo).

4. Soud prvního stupně zjistil, že účastníci byli manželé od 7. 8. 2004 do 22. 11. 2018. Ohledně jednotlivých položek navržených k vypořádání vyšel především ze shodných skutkových tvrzení účastníků.

5. Zůstatek ke dni 22. 11. 2018 činil na účtech vedených pro žalobce u [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu] částku 484 140,98 Kč, u [právnická osoba] č. účtu [IBAN], částku 16 274,56 (tj. 479 937 Kč), pohledávka z penzijního pojištění [právnická osoba]. vzniklá na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojišťovnou a žalobcem činila ke dni 22. 11. 2018 částku 75 380 Kč. Zůstatky ke dni 22. 11.2018 na bankovním účtech vedených pro žalovanou činily u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] částku 2 232,75 € (tj. 56 421,60 Kč), u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] částku 752,16 € (tj. 19 008 Kč) a u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] částku 86,16 € (tj. 2 178 Kč).

6. Žalovaná je ve [stát] katastru nemovitostí zapsána jako vlastník bytu v ulici [adresa], [stát], a to od 29. 8. 2007 na základě kupní smlouvy dle notářského zápisu ze dne 20. 7. 2007. Matka žalované tento byt koupila dne 22. 12. 2003 ve fázi výstavby za cenu 205 761 €, splátku ve výši 3 210 € zaplatila prodávajícímu před podpisem smlouvy jako rezervační poplatek a částku ve výši 17 366,10 € zaplatila prodávajícímu při podpisu smlouvy; žalovaná se zavázala umožnit její matce přístup k hypotečnímu úvěru, který nebyl matce žalované vzhledem k jejímu věku poskytnut, a proto bylo dohodnuto, že vlastníkem bude žalovaná, ale veškeré náklady spojené s pořízením nemovitosti půjdou k tíži matky žalované. Podle [stát] občanského zákoníku vzniká vlastnické právo k majetku již okamžikem uzavření kupní smlouvy ve formě soukromé listiny (soukromá kupní smlouva), nikoli až vkladem (zápisem) vlastnického práva do veřejného seznamu, jako je tomu např. v České republice. Podle § 1356 [stát] občanského zákoníku platí, že majetek, který si jeden z manželů koupí na splátky, bude součástí společného jmění manželů, je-li první splátka uhrazena ze společných prostředků, a to i v případě, že zbytek splátek je hrazen z prostředků ve výlučném vlastnictví. Majetek koupený na splátky bude ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, uhradí-li tento manžel první splátku z vlastních prostředků. Podle § 1357 [stát] občanského zákoníku platí, že majetek koupený na splátky jedním z manželů před vznikem společného jmění manželů bude vždy ve výlučném vlastnictví tohoto manžela i v případě, že celá kupní cena nebo její část bude zaplacená, ze společných prostředků.

7. Jiné skutečnosti prokázány nebyly a další dokazování soud zamítl pro nadbytečnost.

8. Po právní stránce obvodní soud věc posoudil podle ust. § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, § 711 odst. 2, 3, § 740 a § 742 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

9. Soud konstatoval, že žalobce sice tvrdil, že do společného jmění účastníků patří rovněž byt ve [stát], ale v řízení bylo prokázáno, že žalovaná tento byt nabyla právním jednáním vztahujícím se k jejímu výlučnému vlastnictví, proto nepatří tato nemovitost podle § 709 odst. 1 písm. b) o. z. do společného jmění účastníků.

10. Ohledně movitých věcí (vybavení bytu žalobce a bytu žalované) uvedl, že na jednání dne 27. 9. 2023 účastníky poučil, že nemá za prokázané, které movité věci a v jaké hodnotě patří do společného jmění účastníků, přes toto poučení účastníci neprokázali, které movité věci a v jaké hodnotě se v bytech nacházejí a tedy neprokázali, že tyto věci patří do jejich společného jmění.

11. Nebylo prokázáno, že by žalobce měl u [právnická osoba] kromě účtu č. [IBAN] ještě jiný účet, ani to, že by žalobce odeslal dne 16. 6. 2015 částku 400 000 z účtu [IBAN] u banky [právnická osoba] na účet [jméno FO].

12. Podíl ve společnosti [právnická osoba] nepatří do společného jmění účastníků, cena za převod podílu byla věcí žalobce a argumentace žalované o „vyvedení majetku ze SJM“ a „nehospodárnosti jako důvodu k disparitě“ není důvodná.

13. Soud proto přikázal každému z manželů do výlučného vlastnictví zůstatky na účtech vedených na jejich jméno. Podíly účastníků na vypořádání jsou stejné, neboť soud neshledal důvod pro disparitu. Celková suma hodnoty přikázané do vlastnictví účastníkům činí součet částek 1 039 457,98 Kč (žalobce) a 77 608 Kč (žalovaná), tedy částku 1 117 065,98 Kč, polovina z této částky činí 558 532,99 Kč. Rozdíl mezi hodnotou podílu žalobce a žalované činí 480 924,99 Kč.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na recentní judikaturu, podle které poměřování úspěšnosti účastníků řízení o vypořádání zrušeného spoluvlastnictví podle kritérií „klasického“ sporného řízení je nepřiléhavé a neodpovídá jeho ústavněprávním, hmotněprávním ani procesním specifikům (srov např. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, nález Ústavního soudu ze dne 5.4.2022 sp .zn. IV. ÚS 404/22).

15. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a domáhá se jeho zrušení, má za to že rozsudek je pro vady odůvodnění nepřezkoumatelný. Nesouhlasí s tím, že soud nevypořádal movité věci, na nichž se a účastníci se shodli, a to včetně jejich ceny (tj. polohovací gauč, kopie starožitného gauče, porcelánová sada od [jméno FO], tuner, zesilovač, přehrávač a dva reproduktory, starožitné mapy, domácí lihový krb, fotoaparát, 3 obrazy [jméno FO]), takže vypořádací podíl žalované má být o 57 750 Kč vyšší. Ohledně účtu č. [IBAN] u banky [právnická osoba] má za to, že je ve stavu informační nouze a není objektivně schopná výpisy z tohoto účtu doložit, proto to měl soud uložit žalobci, nebo učinit dotaz na banku sám. Nesouhlasí proto se závěrem, že nebylo prokázáno, že účet patří žalobci a peníze odeslal z tohoto účtu on (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1027/2018, sp. zn. 22 Cdo 1433/2015). Dále odkazuje na judikaturu, která se týká výběru peněz z účtu za trvání manželství, který jeden z manželů provede bez souhlasu druhého (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2433/99), domáhá se toho, aby částka 400 000 byla vypořádána. Protestovala proti tomu, že soud nezohlednil, že žalobce s [jméno FO] dne 17. 10. 2014 založil společnost [právnická osoba], ale již v 5/2015 svůj obchodní podíl prodal za 1 000 000 Kč, ačkoliv dle žalované hodnota podílu byla vyšší, proto má žalovaná celou transakci za nedůvěryhodnou. Podíl ve společnosti nikdy nebyl předmětem tohoto řízení, avšak dle žalované by okolnost jeho nízké prodejní ceny měla představovat důvod pro disparitu podílu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1728/2014, nebo sp. zn. 22 Cdo 3237/2023). V dalším doplnění pak zpochybňuje sdělení banky [právnická osoba], domnívá se, že obsahuje jen informace o některých účtech žalobce. Má za to, že udělala maximum ohledně toho, že žalobce vlastní další účty a žalovaný své tvrzení o neexistenci účtu neprokázal. Částka podle žalované odpovídá rozdílu hodnoty obchodního podílu a jeho údajné kupní ceny, dle žalované si tyto peníze žalobce u pana [jméno FO] uschoval. Podíl ve společnosti [právnická osoba] nebyl zahrnut do vypořádání, protože v době zániku manželství nebyl součástí společného jmění. Součástí společného jmění je suma, kterou žalobce za prodej obdržel 1 000 000 Kč, kterou žalobce zcela jistě nespotřeboval a o této částce by mělo být rozhodnuto disparitně tak, že by žalované měla připadnout celá, protože se žalobce za nepochopitelně nízkou cenu zbavil svého majetku.

16. Žalobce navrhl napadený rozsudek potvrdit. Zopakoval, že dokumenty předložené žalovanou nejsou ani originál, ani pravé, jak opakovaně dokládal. K tvrzení žalované, že provedla platbu na tento účet, sdělil, že se o to také pokusil, ale platba se vrátila, že jsou údaje neplatné. Žalovaná naopak nepředložila žádný doklad o tom, že její platba skutečně proběhla. Zdůraznil, že po výzvě soudu předložil potvrzení banky [právnická osoba], že pro žalobce nikdy účet č. [IBAN] nevedla a nevede. Judikatura, na kterou žalovaná odkazuje, není použitelná, protože žalovaná ani netvrdila (natož aby prokazovala), že účastníci za trvání manželství nabyli 400 000 . Pokud měla žalovaná za to, že podíl ve společnosti [právnická osoba] patří do společného jmění, měla se domáhat relativní neplatnosti smlouvy o převodu podílu. Nadto sama žalovaná však v řízení uvedla, že tento obchodní podíl do společného jmění nepatřil. Své tvrzení o zastřeném obchodu nijak neprokázala, v tomto kontextu odkázal na znalecký posudek ohledně hodnoty obchodního podílu, důvody pro disparitu podílu nejsou dány.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. Nepřezkoumatelnost 18. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno jen nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat, což není případ přezkoumávaného rozhodnutí. Smyslem odůvodnění je především seznámení účastníků řízení s úvahami, na nichž soud založil své rozhodnutí (viz rozhodnutí Ústavního soudu, např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 360/99 či nález ze sp. zn. III. ÚS 961/09). Závěr o nedostatku přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí vychází z okruhu sporných skutkových či právních otázek, které měly soudy v řízení z podnětu námitek účastníka řízení řešit, ale buď je neřešily vůbec, anebo zcela nedostatečně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V tomto směru odvolací soud žádné pochybení nezjistil, neboť kvalita rozsudku nebyla na újmu procesních práv žalované, žalovaná totiž byla schopna řádně a úplně formulovat odvolací důvody, odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neznemožňuje řádný přezkum napadeného rozhodnutí, včetně přezkumu skutkového a právního závěru, ze kterého soud prvního stupně při svém rozhodnutí vycházel, proto nelze napadený rozsudek shledat nepřezkoumatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a na něj navazující judikaturu, např. viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3814/2015 nebo sp. zn. 30 Cdo 3342/2016). Lze však souhlasit s tím, že obvodní soud se nevyvaroval formulačních nepřesností v tom směru, že obvodní soud v odůvodnění svého rozhodnutí používá obraty, že „účastníci neprokázali“ i v situaci, kdy rozhodl na základě zjištěného skutkového stavu.

19. Z ust. § 6 o. s. ř. vyplývá, že sporné skutečnosti mají být spolehlivě zjištěny. Tímto neurčitým právním pojmem je vyjádřena míra důkazu, tedy stupeň vnitřního přesvědčení soudce, který musí být dán, aby určitou skutečnost bylo možno považovat za prokázanou. Pro středoevropský civilní proces je charakteristický subjektivní přístup, na jehož základě se skutečnost považuje za prokázanou tehdy, nabude-li soudce vnitřního přesvědčení o pravdivosti skutkového přednesu na úrovni praktické jistoty. Nepřijímá se tedy objektivní pojetí míry důkazu, které se spokojuje s tím, že se po provedeném dokazování a hodnocení důkazů určitá skutečnost jeví více pravděpodobná než nepravděpodobná (srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. Praktický komentář, Wolters Kluwer. Praha. 2016, § 6).

20. Podle § 132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

21. Uvedená norma upravuje tzv. zásadu volného hodnocení důkazů soudu. Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popř. hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popř. v jakém směru). Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané) a které nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud pak uzavírá, že všechny soudem prvního stupně provedené důkazy byly opatřeny zákonným postupem, jejich provedení bylo v souladu s procesními pravidly.

22. V posuzovaném případě výsledky hodnocení důkazů umožnily soudu přijmout jednoznačný závěr o pravdivosti skutečnosti, která je předmětem dokazování, neboť na jejich základě nabyl jistoty (přesvědčení) o relevantních skutečnostech, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti, viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. Protože relevantní skutečnosti pro potřeby rozhodnutí v této věci byly spolehlivě zjištěny, bylo skutečně veškeré další dokazování navrhované žalobkyní zcela nadbytečné z pohledu rozhodnutí v této věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1402/2016, nebo sp. zn. 32 Cdo 2203/2010).

23. V řízení bylo zjištěno, že žalobce podal žalobu na rozvodu manželství a manželství bylo přes nesouhlas žalované rozvedeno. Dále žalovaná v postavení žalobkyně podala neúspěšné žaloby na výživné manželky a na zpřístupnění bytu manžela.

24. Odvolací soud doplnil dokazování a webových stránek www.kurzy.cz zjistil, že ke dni vyhlášení rozsudku jsou kurzy cizích měn vůči české koruně obchodovány takto: 1 = 29,12 Kč a 1 € = 25,02 Kč.

25. Odvolací soud pak zopakoval dokazování listinami již provedenými obvodním soudem.

26. Ze Sdělení banky [právnická osoba] ze dne 25. 10. 2023 odvolací soud zjistil, že pro žalobce eviduje 2 stále existující účty č. [IBAN] a č. [IBAN]; dále již zrušené účty č.: [IBAN], č. [IBAN] a č. [IBAN]. Žalovaná napadla pravdivost této listiny, avšak odvolací soud shledal, že jej vystavila banka a týká se jejího běžného provozu. Z obsahu spisu nevyplývá žádný skutečnost, proč by banka měla vydávat nepravdivé potvrzení, odvolací soud žádné důvody nevěrohodnosti neshledal, a to ani s přihlédnutí k dalším výsledkům dokazování.

27. Z čestného prohlášení [jméno FO] odvolací soud zjistil, že od žalobce nikdy neobdržel žádné finanční plnění, které by jakýmkoliv způsobem souviselo se společností [právnická osoba], ani s převodem žalobcova podílu v této společnosti. Od žalobce neobdržel žádné finanční plnění v době převodu jeho obchodního podílu v této společnosti a ani mu žádné neposkytl.

28. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], kterým byla zamítnuta žaloba o výživné nerozvedené manželky, odvolací soud zjistil, že již od roku 2012 účastníci trávili svůj volný čas odděleně, nehospodařili společně, každý si žil na své náklady, vzájemně se neinformovali o svých životních plánech, intimně spolu nežili, oba účastníci pracovali v [obor]. I v tomto řízení žalovaná předkládala údajné potvrzení o bezhotovostní platbě 400 000 , ale ze sdělení nástupnického subjektu banky [právnická osoba] soud zjistil, že se nejedná o výstup z jejich informačního systému.

29. Z rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 7. 2020, č. j. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka]; čistý příjem žalované od 6. 3. 2016, kdy byla zaměstnána u [právnická osoba], činil 6 727,46 € měsíčně (tj. v roce 2016 cca 180 000 Kč měsíčně a v roce 2017 170 000 Kč měsíčně), celkový příjem žalobce v roce 2016 činil v průměru 186 000 Kč měsíčně, v roce 2017 pak 52 122 Kč měsíčně.

30. Lze pak shrnout, že dokument, který předložila žalovaná, není ani potvrzením o proběhlé platbě, tedy ani neprokazuje skutečné odeslání peněz. Původně žalovaná tvrdila, že se jedná o výpis z účtu (č.l. 46), posléze své tvrzení opravila tak, že se nejedná o originální dokument banky, ale jde o originál listiny, který objevila v bytě žalobce, neví přitom, odkud byla vytištěna (č.l. 188). Pomine-li odvolací soud to, že je zcela nelogické, aby žalobce nechával v bytě užívaném žalovanou doklady o dle žalované plánovaném odklonu společného majetku (tedy nízkou věrohodnost legendy žalované), tak je nutno zdůraznit, že soudy mají k dispozici vždy je elektronický otisk listiny, a to ještě nikoliv v konvertované formě, navíc jen jednu stranu, ačkoliv žalovaná avizovala, že se jedná o oboustranně potištěnou listinu. Skutečnost, že na uvedeném dokumentu je uvedenou, že se jedná o 1. stranu z 1 (Page 1 of 1) pak potvrzuje verzi žalobce, že se v originále jedná o listinu, na kterou bylo dodatečně něco dotištěno. Odvolací soud tak ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí tento žalovanou předkládaný dokument jako nevěrohodný.

31. Odvolací soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci byli manželé od [datum] do [datum], manželství zůstalo bezdětné, vztah účastníků se rozpadl již v roce 2012, od té doby společně nehospodařili.

32. Za trvání manželství nabyli: polohovací gauč zn. [nazev], jehož aktuální cena činí 20 000 Kč, kopii starožitného gauče, design [nazev] v aktuální ceně 10 000 Kč, porcelánovou sadu od [jméno FO] v aktuální ceně 3 000 Kč, tuner a zesilovač zn. [nazev], přehrávač CD zn. [nazev] se 2 reproduktory v celkové aktuální ceně 30 000 Kč, starožitné mapy v aktuální ceně 3 000 Kč, domácí lihový krb v aktuální ceně 500, 3 obrazy od malíře [jméno FO] po 15 000 Kč (vše u umístěno žalobce) a fotoaparát zn. [nazev], model [nazev]. v aktuální ceně 4 000 Kč (v držení žalované). Žalobce je majitelem bankovního účtu u [právnická osoba]. č. účtu [č. účtu], kde byl ke dni rozvodu zůstatek 484 140,98 Kč, účtu u [právnická osoba] č. účtu [IBAN], kde byl ke dni rozvodu zůstatek 16 274,56 a účastníkem penzijního pojištění [právnická osoba]. s výší pohledávky ke dni rozvodu 75 380 Kč; žalovaná je majitelkou účtu vedeného u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] se zůstatkem ke dni rozvodu 2 232,75 €, bankovního účtu vedeného u [právnická osoba] č. účtu [IBAN] se zůstatkem ke dni rozvodu 752,16 € a bankovní účtu u [jméno FO] č. účtu [IBAN] se zůstatkem ke dni rozvodu 85,16 €. Žalobce nebyl ani není majitelem č. [IBAN] u banky [právnická osoba] a neposlal na účet [jméno FO] 16. 6. 2015 400 000 . Za trvání manželství žalobce nabyl podíl ve společnosti [právnická osoba], který za trvání manželství prodal za 1 000 000 Kč, žalovaná nenapadla prodej relativní neplatností, tuto kupní cenu žalovaná navrhla k vypořádání poprvé až při jednání dne 27. 9. 2023.

33. Po právní stránce rovněž odvolací soud aplikoval české právo jako právo rozhodné (§ 49 odst. 3 ZMPS), tedy ust. § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, 3 a § 740 až § 742 o. z.

34. Podle § 740 o. z. Nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

35. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

36. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění, g) přihlédne se k tomu, že se jeden z manželů dopustil vůči druhému domácího násilí nebo činu povahy úmyslného trestného činu, zejména k jeho povaze, závažnosti, době trvání a okolnostem spáchání.

37. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vždy v souvislosti s vypořádáním zákonných majetkových společenství zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015), resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5133/2016). Odklon 400 000 38. Podle § 565 věta první o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost.

39. U soukromých listin je třeba rozeznávat jejich pravost (tedy skutečnost, že soukromá listina pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel) a správnost (pravdivost). Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3478/2007. Žalovaná přitom nese procesní odpovědnost za prokázání pravosti a správnosti (pravdivosti) soukromé listiny, přičemž z výsledků provedeného dokazování vyšlo jednoznačně najevo, že listina nepochází od banky a obsah dokumentu není pravdivý. Další dokazování též odvolací soud v tomto řízení shledává zcela neúčelné. Veškerá skutková zjištění ohledně žalovanou tvrzeného převodu 400 000 vyplývající z důkazních prostředků různých zdrojů na sebe navazují, lze uzavřít, že byla prokázána skutková verze žalobce (tj. původcem listiny není banka, majitelem účtu nebyl žalobce, pan [jméno FO] peníze neobdržel). V rozporu s tím je pouze tvrzení žalované podepřené tvrzením o existenci listiny, jež je nejen nevěrohodná, ale ani nepochází od banky tam označené; odvolací soud proto považuje tvrzení žalované za zcela vyvrácené.

40. Nadto tvrzení žalované jsou nekonzistentní a proměnlivá. Aktuálně tvrdí, že částka 400 000 odpovídá doplatku skutečně realizované ceně za obchodní podíl, které žalobce obdržel mimo smlouvu a uschoval si u pana [jméno FO], proto ji žalovaná žádá vypořádat, ale současně tvrdí, že nízká kupní cena obchodního podílu je důvodem pro disparitu. Tato obrana je zcela nelogická a sama sebe vyvrací – pokud by žalobce obchodní podíl prodal za takto vysokou částku, nebylo by možné odůvodňovat disparitu tím, že takto vysoké částky za prodej nedosáhl. V minulosti navíc žalovaná požadovala vypořádat obě částky vedle sebe – jak 400 000 bez označení případné zdroje takového majetku jako odklon, tak i jí uvažovanou kupní cenu za obchodní podíl (12 120 000 Kč). Jedná se tedy jen o zcela účelové spekulace proměnlivé v čase svědčící o nízké věrohodnosti takových námitek.

41. K požadavku žalované, aby žalobce předložil důkaz o tom, že neodeslal 400 000 lze jen dodat, že nelze předložit důkaz o ději, který neproběhl („negativa non sunt probanda“, viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4175/2011, sp. zn. 26 Cdo 2341/2009, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011 publikované pod R 46/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Žalobce prokázal, že nebyl majitelem účtu a jeho možnost předložit výpis z tohoto účtu je zcela stejná, jako v případě žalované; následky této neschopnosti tedy musí být pro oba účastníky shodné.

42. K tvrzení, že žalovaná v 9/2023 převedla na sporný účet 1 a platba proběhla, odvolací soud dodává, že toto tvrzení nemá vůbec žádnou relevanci pro učinění závěru o tom, zda účet existoval v době do zániku společného jmění účastníků (22. 11. 2018), případně v době 16. 6. 2015, a kdo byl majitelem účtu v rozhodném období. Proto odvolací soud nepovažuje ani za relevantní obranu žalobce, který prokazoval, že naopak se recentní pokus o platbu na tento účet nezdařil. Tvrzení žalované o platbách na tento účet v minulosti pak žalobce odvracel tvrzením, že se jednalo o účet vedený jinou bankou, nadto se opět nejedná o rozhodné období (tj. roky 2015 a 2018), proto z pohledu předmětu řízení irelevantní.

43. Odvolací soud dodává, že banky mají povinnost mlčenlivosti a soudy jsou povinny tuto bankovní mlčenlivost respektovat. Nelze žádat, aby banka předkládala výpisy z cizích účtů a takto bylo prolamováno bankovní tajemství (§ 38 zákona o bankách, avšak britská banka se řídí úpravou bankovního tajemství ve [stát]), neboť by tím docházelo ke zneužívání civilního řízení k obstarávání si informací z bankovního prostředí o osobách, které se řízení neúčastní a nemohly by se proti takovému zásahu do svých práv bránit. Z hlediska principu proporcionality (tj. práva účastníků tohoto řízení na ještě detailnější seznámení se stavem prostředků na účtu jiných osob, versus právo majitele účtu na dodržení bankovního tajemství a ochranu jeho práv) je takový zásah zcela nepřiměřený. Pro účely tohoto řízení je zcela dostačující zjištění, že žalobce majitelem tohoto účtu nebyl a není. Obchodní podíl v [právnická osoba]

44. K převodu obchodního podílu lze konstatovat, že žalovaná nenapadla převod obchodního podílu relativní neplatností, proto jakékoliv dokazování ohledně skutečné ceny obchodního podílu přesahuje předmět tohoto řízení.

45. Požadavek na vypořádání kupní ceny 1 000 000 Kč a na disparitu v tom smyslu, aby celá kupní cena za obchodní podíl obdržená v roce 2015 připadla žalované, protože nemohla být spotřebována, odvolací soud dodává, že součástí vypořádání jsou zůstatky na účtech žalobce, které přesahují 1 000 000 Kč, takže úspory našetřené žalobcem ve výši přesahující uvedenou kupní ceny jsou předmětem vypořádání.

46. Navíc v řízení o vypořádání SJM lze skutečně vypořádat pouze to, co bylo procesně relevantním způsobem předmětem vypořádání učiněno ve tříleté lhůtě od zániku společného jmění (srovnej také např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1192/2007, nebo sp. zn. 22 Cdo 968/2021); po uplynutí této lhůty nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání a soud již nemůže společné jmění vypořádat (§ 741 o. z.). K samotnému požadavku na vypořádání obdržené kupní ceny 1 000 000 Kč pak odvolací soud dodává, že je žalovaná poprvé uplatnila až při jednání dne 27. 9. 2023, tedy po marném uplynutí lhůty dle § 741 o. z. Obdrženou kupní cenu tak nelze v tomto řízení vypořádat, a tudíž nelze ani zohlednit požadavek na disparitu ohledně této položky.

47. Obecně k poukazu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1027/2018 či sp. zn. 22 Cdo 2433/99, podle kterých prostředky tvořící společné jmění manželů může každý z manželů vybírat z účtu a používat pro běžnou spotřebu, resp. toho manžela, který finanční prostředky z účtu u peněžního ústavu vybere, tíží břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, jakým způsobem s takovými prostředky naložil, lze dodat, že žádné takové výběry předmětem vypořádání nestaly (nebyly nejpozději ke dni 22. 11. 2021 označeny jako předmět řízení). Ohledně účtu č. [IBAN] bylo prokázáno, že tento účet nebyl bankou veden pro žalobce, vyvráceno bylo i tvrzení o tom, že by žalovaný částku 400 000 poskytl p. [jméno FO]. Disparita 48. Soudní odklon od (základního) pravidla o rovnosti vypořádacích podílů (tzv. disparita podílů) musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi případu [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007]. K disparitě vypořádacích podílu je nezbytné přistupovat zdrženlivě, neboť se jedná o institut, jehož použití musí být odůvodněno okolnostmi konkrétního případu. Při posouzení možné disparity podílů je vedle okolností samotných nutno přihlédnout také k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Disparitu vypořádacích podílů nemusí nutně založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, nýbrž je možné uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit, ale ve svém souhrnu či kombinaci uplatnění disparity opodstatňují [rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1488/2013].

49. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5384/2015, mohou být důvodem vedoucím k disparitě vypořádacích podílů negativní okolnosti v manželství, jakož i zohlednění principu zásluhovosti, případně další okolnosti. Odklon od principu rovnosti podílů nebude dán jakýmkoliv negativním jednáním, ale pouze takovým, které se významněji promítá do majetkové sféry zákonného majetkového společenství manželů nebo do péče o rodinu [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3637/2010].

50. Existence negativní okolností odůvodňujících disparitu podílu v řízení nevyšly najevo. Odvolací soud neshledává důvod pro aplikaci disparity v tom, že žalovaná měla prostředek k tomu, aby zvrátila prodej obchodního podílu, se kterým nesouhlasila. Její pasivitu nelze tímto způsobem obcházet. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1728/2014 upravuje zcela jiný důvod pro disparitu v souvislosti s podnikem manžela (předluženost tohoto podniku), proto jeho závěry nelze v posuzované věci použít. Stejně tak není aplikovatelná judikatura týkající se jiného způsobu snižování hodnoty obchodního podílu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3575/2020), neboť v tomto případě žalovaná objektivně měla možnost napadnout prodej relativní neplatností.

51. Co se pak týče principu zásluhovosti, vychází judikatura z teze, že odklon od rovnosti podílů manželů je namístě jenom za situace, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004]. Žalovaná netvrdila, že by jejím zvýšeným úsilím byl do společného jmění nabyt majetek značné hodnoty, proto ani princip zásluhovosti nemůže odůvodnit disparitu podílu v její prospěch.

52. K požadavku na disparitu s ohledem na informační deficit žalované odvolací soud uvádí, že účastníci se sice rozvedli až v roce [datum], ale již od roku 2012 spolu nehospodařili. Oba tedy trpěli informačním deficitem o poměrech toho druhého. Žalobce v žalobě uvedl své účty a označil majetek, který měl v držení. Žalovaná odmítla uvést účet, kam jí zaměstnavatel posílal peníze a sama neoznačila žádné své úspory, ani věci, které zakoupila do bytů, které užívala apod. Jinými slovy – žalovaná dosáhla reálné disparity již tím, že žalobce navrhl vypořádat své úspory a věci jím užívané, což žalovaná recipročně neučinila. Pokud se žalovaná dovolává informačního deficitu, tak v tom byl spíše žalobce, který opakovaně žalovanou žádal, aby sdělila čísla učtu, kam jí chodí plat, čemuž žalovaná nevyhověla. Ani odvolací soud nepochybuje o tom, že žalovaná má účet, na který jí chodí plat a že již nelze pohledávku žalované za bankou vypořádat. Je však s podivem, že se aplikace judikatury o informačním deficitu dovolává právě ta strana, které své procesní povinnosti s tímto institutem neplnila. Naopak žalobci v tomto směru nedostatek součinnosti vytknout nelze.

53. Vysvětlovací povinnost procesní strany nezatížené důkazním břemenem vychází z ústavního hlediska z principu rovnosti zbraní, který se nutně musí vztahovat i na shromažďování skutkového materiálu v řízení ovládaném zásadou projednací. Shromažďování skutkového materiálu iniciativou procesních stran může plnit svoji funkci jenom za předpokladu, že obě strany mají stejnou možnost přístupu k informacím důležitým pro objasnění rozhodných skutečností. Jestliže jedna z procesních stran nemá reálnou možnost získat potřebné informace a je tedy postižena „informačním deficitem“, je ohroženo nebo porušeno její právo na ‚spravedlivý proces‘. Z objektivního hlediska je informačním deficitem procesní strany zase ohrožena nebo porušena základní společenská funkce civilního procesu, spočívající v poskytování ochrany skutečným subjektivním hmotným právům, jež vyplývají z pravdivě zjištěného skutkového stavu (srov. cit. dílo s. 61 a násl.)“.

54. Odvolací soud se tak (i s přihlédnutím k tomu, že aplikace institutu disparity má umožnit rozumné a spravedlivé uspořádání právních poměrů bývalých manželů ve vztahu ke společnému jmění) zcela ztotožňuje se závěrem obvodního soudu, že v posuzovaném případě neshledává naplnění podmínek pro disparitu podílu.

55. Obvodní soud však pochybil, pokud nevypořádal věci movité, o nichž se účastníci shodli, že byly nabyty na trvání manželství, stále existují a shodli se i na jejich aktuálním stavu i aktuální ceně – viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (polohovací gauč zn. [nazev] v ceně 20 000 Kč, kopie starožitného gauče, design [nazev] v ceně 10 000 Kč, porcelánová sada od [jméno FO] v ceně 3 000 Kč, tuner a zesilovač zn. [nazev], přehrávač CD zn. [nazev] se 2 reproduktory v ceně 30 000 Kč, starožitné mapy v ceně 3 000 Kč, domácí lihový krb v ceně 500, 3 obrazy od malíře [jméno FO] po 15 000 Kč, fotoaparát zn. [nazev], model [nazev] v ceně 4 000 Kč). Účastníci se pak shodli i na rozdělení věcí mezi ně, odvolací soud tuto jejich shodu respektoval, přičemž movité věci jsou pak přikazovány vždy tomu, kdo je má v držení.

56. K výpočtu vypořádacího podílu odvolací soud shrnuje, že cena movitých věcí činí 115 500 Kč, pohledávky na korunových účtech 559 520,98 Kč, pohledávky na účty v cizích měnách pak 16 274,56 (tj. při kurzu 29,12 Kč za 1 473915,19 Kč) a 3 070 € (při kurzu 25,02 Kč za 1 € 76 811,40 Kč), cena vypořádaného majetku tak činí 1 225 747,57 Kč. Žalobci byly přikázány hodnoty v ceně 1 144 936,17 Kč a žalované v ceně 80 811,40 Kč, k dorovnání podílu tak žalobci zbývá vyplatit žalované 532 062,39 Kč.

57. Odvolací soud si je vědom toho, že ve výrokové části obvodní soud hovoří současně o „žalobkyni a žalovaném“ i o „žalobci a žalované“. Proto s ohledem na celkovou srozumitelnost výrokové části rozhodnutí o vypořádání zaniklého společného jmění přistoupil odvolací soud k tomu, že napadený rozsudek ve výrocích o věci samé celý změnil (§ 221 o s. ř.), byť obsahově se jedná částečně též o potvrzovací výrok.

58. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o. s. ř. s tím, že proti lhůtě poskytnuté již obvodním soudem nikdo z účastníků neprotestoval.

59. S ohledem na povahu řízení (iudicii duplicis) a s přihlédnutím k judikatuře citované již obvodním soudem (viz zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2148/23) rozhodl odvolací soud rovněž v intencích § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l, 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení