25 Co 93/2022- 940

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Renáty Lukešové a soudkyň Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Ireny Sekavové v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 2. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 4 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 1. 2022, č. j. 5 C 198/2016-795 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění tak, že tento výrok se nevydává.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení 87 120 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení 68 700 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalobce je povinen zaplatit 3. žalované náhradu nákladů řízení 112 960 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to částku 56 480 Kč k rukám právní zástupkyně 3. žalované a částku 56 480 Kč na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

V. Rozsudek soudu prvního stupně se výroku I. potvrzuje.

VI. Žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 50 700 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

VII. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 50 900 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit 3. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 50 700 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to částku 25 350 Kč na účet Okresního soudu v Kutné Hoře a částku 25 350 Kč k rukám právní zástupkyně 3. žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 5 C 198/2016-795, rozhodl Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaných společně a nerozdílně zaplacení částky 4 150 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 4 150 000 Kč od [datum] do zaplacení. Dále bylo rozhodnuto, že ve vztahu mezi žalobcem a 1. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a že ve vztahu mezi žalobcem a 2. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit 3. žalované náhradu nákladů řízení v částce 66 375 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně 3. žalované. Konečně bylo rozhodnuto, že o výši náhrady nákladů státu, kterou je žalobce povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Kutné Hoře v rozsahu 30 %, bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok V.). Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce na náhradu újmy (škody), která mu měla vzniknout vydáním předběžného opatření k návrhu žalovaných není důvodný, a to z důvodů uvedených níže. Věc právně posoudil dle ust. § 77a odst. 1,2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a dále dle ust. § 420 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) a ust. § 137 odst. 1 a § 139 odst. 2 obč. zák.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm uvedl, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil obsah předběžného opatření, konkrétně slovní spojení„ jakkoli nakládat“. Dle internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk česky Akademie věd ČR má slovo významy:„ jakýmkoli způsobem, v jakékoli míře; vůbec nějak, jedno jak“. Žalobce má tedy za to, že zákaz jakkoli nakládat s předmětnými nemovitosti, uvedený v předběžném opatření, se týkal i pronajímání nemovitostí a údržby, neboť pro takto rozsáhlý komplex se jedná o značnou a rozsáhlou údržbu, kdy by jak z finančních, tak z právních důvodů bylo zapotřebí součinnosti všech spoluvlastníků. Z jednání žalovaných je zřejmé, že by součinnost žalobci neposkytly, a tudíž je mezi jednáním žalovaných a žalobci vzniklou újmou příčinná souvislost. Skutečnost, že předběžným opatřením bylo zakázáno předmětné nemovitosti pronajímat, potvrdily i žalované, které na žalobce a tehdejšího nájemce podávaly několik trestních oznámení. V odůvodnění napadeného rozsudku se pak uvádí, že žalobce porušoval předběžné opatření právě tím, že majetek pronajímal. Žalobce navrhoval k prokázání svého nároku na nemajetkovou újmu provedení znaleckého posudku. Tento návrh však soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost bez jakéhokoliv podrobnějšího zdůvodnění. Žalobce má za to, že prokázal dostatečně, že mu byla způsobena škoda finanční, škoda materiální i nemateriální. Soud prvního stupně se nedostatečně vypořádal s návrhy na doplnění dokazování i s tvrzeními žalobce, kterými byla prokázána zákonnost žaloby. Další navržené důkazy neprovedl s odkazem na koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř., což odůvodnil jedinou větou, aniž by se k jednotlivým důkazům vyjádřil. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za neurčité, nesrozumitelné a nepřezkoumatelné. Zamítnutím důkazů, kterými měla být prokázána tvrzení žalobce, bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Neprovedení části navrhovaných důkazů je přitom ryze formalistické, když spor trvá již několik let. Je diskutabilní, kdy konkrétně nastává okamžik koncentrace řízení a zda je koncentrační lhůta neprolomitelná. V odstavci 14. odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvádí tvrzení, která odporují závěru, že se jedná o nedůvodnou žalobu. Jako nesprávný se žalobci jeví postup soudu prvního stupně, který žalobce nepoučoval dle § 118a odst. 1 o. s. ř. k doplnění žalobních tvrzení i přesto, že byl přesvědčen o nedostatku žalobních tvrzení. Rovněž tímto bylo porušeno právo žalobce na spravedlivý proces. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. 2. žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že žalobce ve věci absolutně nezohledňuje, že nikdy nebyl většinovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a nemohl tak bez souhlasu 3. žalované jako druhé spoluvlastnice platně rozhodovat o nakládání s nemovitostmi ve smyslu podané žaloby (tj. zejména dát nemovitosti do nájmu). Podíl žalobce na nemovitostech činil pouze . Žalobce tak nemohl uzavřít jím zmiňované smlouvy, což je základní podmínka pro možnost vzniku nároku na zaplacení ušlého zisku, který žalobou požaduje. 2. žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS ČR“) ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2416/2012. Při výkladu předmětného předběžného opatření nelze„ rezignovat“ pouze na jazykový výklad rozhodnutí. Pokud předběžné opatření zakazovalo žalobci„ nemovitosti prodat, darovat, či jinak zcizit a jakkoliv s nimi nakládat“ a v jeho odůvodnění je pak uvedeno, že je zde„ nebezpečí, že shora uvedený majetek by mohl být zcizen“, pak je nepochybné, že šlo o omezení v právním nakládání s nemovitostmi, tedy omezení takového právního jednání, kterým by mohl být změněn dosavadní právní stav věcí. Předběžné opatření nebránilo žalobci o nemovitosti pečovat a udržovat je. Opačný výklad by byl koneckonců nepřípustným zásahem státu do vlastnického práva žalobce, resp. všech vlastníků nemovitostí. Tvrzení o tom, že žalovaní (resp. 3. žalovaná jako spoluvlastnice) žalobci v tomto směru neposkytli součinnost, je zcela spekulativní. Byl to naopak žalobce, který s nemovitostmi protiprávně nakládal dle vlastního uvážení před i po vydání předběžného opatření. Pokud jde o navržený znalecký posudek k prokázání nemajetkové újmy, tento byl soudem prvního stupně důvodně zamítnut, neboť žalobce nepředložil v řízení žádné relevantní důkazy, ze kterých by znalec při svém znaleckém zkoumání mohl vycházet. Je pravdou, že řízení je vedeno již po poměrně dlouhou dobu. Tím spíše si však mohl žalobce opatřit veškeré důkazy k prokázání svých tvrzení, popř. tyto dostatečně konkretizovat. Nelze považovat za procesní chybu soudu prvního stupně, pokud k důkazům označeným po koncentraci řízení nepřihlížel. NS ČR ve své judikatuře k ust. § 118b o. s. ř. uvádí, že stanovení lhůty delší než 30 dnů by mělo být spíše výjimečné. Soudem prvního stupně stanovená lhůta v délce 40 dnů byla jistě dostatečná a o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, kterou žalobce namítá, nelze hovořit. Soud prvního stupně žalobce při jednání dne [datum] poučil rovněž dle § 118a o. s. ř. o tom, jaká tvrzení a jaké důkazy mají být doplněny. Již na jednání dne [datum] velice široce popsal výsledky přípravy jednání včetně uvedení skutečností, které budou muset být v řízení prokázány, aby žaloba mohla být úspěšná. Pokud jde o výroky II. až V. napadeného rozsudku, bylo postupováno v intencích ust. § 138 odst. 1 o. s. ř., kdy jsou 1. a 2. žalovaná zcela osvobozeny od soudních poplatků a 3. žalované byla vůči neúspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 2. žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. 1. a 3. žalovaná k odvolání žalobce uvedly, že vydané předběžné opatření nebránilo žalobci jakkoliv nakládat s předmětnými nemovitostmi. Ostatně bylo doloženo, že žalobce nemovitosti přes několik let pronajímal a z pronájmu měl i nezanedbatelné příjmy, to vše bez souhlasu 3. žalované jako poloviční spoluvlastnice. Soud prvního stupně dospěl správně k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi vydaným předběžným opatřením a vznikem skutečné škody. Dále správně zamítl provedení žalobcových návrhů důkazů, které byly předloženy po koncentraci řízení, a dále návrhy důkazů nadbytečných. V řadě předchozích vyjádření žalované namítaly, že stav zápisu vlastnických práv v katastru nemovitostí se neopírá o platný právní titul. Odkázaly rovněž na rozsudek soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2022 ve věci sp. zn. 4 C 43/2019, v němž požadoval žalobce po 3. žalované zaplacení poměrné části daně z nemovitostí. V tomto rozsudku soud prvního stupně předběžně vyslovil, že dohoda o vydání věci ze dne [datum], týkající se předmětných nemovitostí, je neplatná. 1. a 3. žalovaná navrhly, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř, a zjistil, že odvolání není důvodné.

6. Odvolací soud předně zkoumal, zda je dána pravomoc (příslušnost) soudů České republiky (dále jen ČR) k projednání dané věci, a jaké je zapotřebí použít rozhodné právo, když se jedná o věc s cizím prvkem (3. žalovaná má a k datu podání žaloby / [datum] měla bydliště ve Švédsku). Je zapotřebí aplikovat Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I.“). Toto nařízení je (ve sporech s mezinárodním prvkem) přímo aplikovatelné a má přednost před národním právem. Pravomoc soudů ČR je pak dána dle čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 5 odst. 3 Nařízení Brusel I. V tomto směru odkazuje odvolací soud na závěry usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 11. 2013, č. j. 9 C 16/2012 – 168, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2014, č. j. 25 Co 36/2014-190, a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2015, č. j. 25 Cdo 3273/2014-255, vydanými v této věci, s nimiž se plně ztotožňuje.

7. Pokud pak jde o rozhodné právo, je třeba aplikovat právní řád ČR, a to ve smyslu čl. 4 odst. 1, čl. 4 odst. 2 a contrario a čl. 4 odst. 3 a contrario Nařízení EP a Rady (ES) č. 864/2007 z 11. 7. 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (dále jen„ Nařízení Řím II“).

8. V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobce a 3. žalovaná byli ke dni [datum] v katastru nemovitostí zapsáni jako podíloví spoluvlastníci mj. pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je průmyslový objekt [adresa], vše v [katastrální uzemí] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), a to každý s podílem o výši ke společnému majetku. V řízení, vedeném u soudu prvního stupně mezi 3. žalovanou a [jméno] [příjmení] na straně žalující a [anonymizováno 5 slov], [obec], a žalobcem na straně žalované, bylo žalobci usnesením ze dne 2. 6. 1998, č. j. 4 C 119/98-18, zakázáno do pravomocného rozhodnutí o platnosti dohody o vydání věci ze dne [datum] mj. předmětné nemovitosti„ prodat, darovat, či jinak zcizit a jakkoliv s nimi nakládat“. V uvedeném řízení byla později žaloba soudem prvního stupně zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, a to rozsudkem ze dne 13. 4. 2012, č. j. 4 C 119/98-1177, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. 7. 2012, č. j. 4 C 119/98-1235 Krajský soud v Praze jako soud odvolací toto rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, a to rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, č. j. 30 Co 561, [číslo]. Dne [datum] udělila 3. žalovaná plnou moc svému bratrovi, tj. žalobci, k zastupování při jednáních a převzetí rodinného majetku navráceného podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, (dále jen„ zákon č. 403/1990 Sb.“) včetně právních úkonů podpisu smluv a převzetí nemovitého i movitého majetku.

9. S takto zjištěným skutkovým stavem věci se odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování a s tím, že nedoznal změn ani v rámci odvolacího řízení.

10. Pokud jde o právní hodnocení skutku, soud prvního stupně správně podřadil vztah účastníků pod režim zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a to dle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Předmětem žaloby je nárok na náhradu škody, která měla dle žalobce vzniknout jednáním 3. žalované a právního předchůdce 1. a 2. žalované před [datum], tedy za účinnosti obč. zák. Soud prvního stupně správně aplikoval i jednotlivá (dále uvedená) ustanovení obč. zák., resp. o. s. ř.

11. Podle § 77a odst. 1, 2 o. s. ř. zaniklo-li nebo bylo-li zrušeno nařízené předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, je navrhovatel povinen nahradit škodu a jinou újmu každému, komu předběžným opatřením vznikla. Této odpovědnosti se navrhovatel nemůže zprostit, ledaže by ke škodě nebo k jiné újmě došlo i jinak (odst. 1). Žalobu na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 je třeba podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy předběžné opatření zaniklo nebo kdy bylo pravomocně zrušeno, jinak právo zanikne. Zmeškání této lhůty nelze prominout (odst. 2).

12. Podle § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

13. Podle § 137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.

14. Podle § 139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

15. Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu (újmu) je protiprávní úkon, tedy jednání, které je v rozporu s objektivním právem, existence škody (újmy), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody (újmy), případně zavinění.

16. V projednávané věci uplatnil žalobce vůči žalovaným tyto nároky: 1) nárok na náhradu škodu, spočívající ve ztrátě na zisku za období od [datum] do [datum] ve výši běžného nájemného 250 000 Kč měsíčně (vzniklého v důsledku vydaného předběžného opatření), což za uvedenou dobu a při žalobcově podílu činí celkem 2 000 000 Kč. 2) nárok na náhradu škody ve výši 700 000 Kč, vzniklou na předmětných nemovitostech tím, že v důsledku nařízeného předběžného opatření nebylo možno provádět pravidelnou údržbu, což vedlo k chátrání vybavení nemovitostí. 3) nárok na náhradu škody ve výši 3 000 000 Kč, vzniklou na předmětných nemovitostech v důsledku četných vloupání (např. zcizené elektrické rozvaděče, vytrhané a ukradené elektrické rozvody, vytrhané mříže a rozbitá okna, ukradené šatní skříňky a regály, přístroje apod.) Ze škod ad 2) a 3) v celkové výši 3 700 000 Kč uplatnil žalobce žalobou jako podílový spoluvlastník předmětných nemovitostí , tj. částku 1 850 000 Kč. 4) nárok na zaplacení nemateriální újmy ve výši 60 000 Kč, která měla žalobci vzniknout tím, že musel kvůli vloupáním se do předmětných nemovitostí často jezdit do [obec] na Policii ČR a nemohl se věnovat běžným činnostem. 5) nárok na zaplacení nemajetkové újmy - psychické újmy ve výši 240 000 Kč, která měla žalobci vzniknout tím, že jako osoba podnikatelského smýšlení nemohl realizovat své záměry a musel přihlížet devastaci rodinného majetku (15 000 Kč za každý měsíc shora uvedeného období, tj. za 16 měsíců). Celkem tak požadoval po žalovaných zaplacení újmy (škody) ve výši 4 150 000 Kč.

17. Odvolací soud předně konstatuje, že se plně shoduje s právními závěry soudu prvního stupně, vyjádřenými v odstavcích 13. až 18. odůvodnění napadeného rozsudku.

18. Rekapituluje, že v případě ust. § 77a odst. 1 o. s. ř. se ke vzniku nároku nevyžaduje, aby navrhovatel předběžného opatření vznik škody nebo újmy zavinil; jde o případ odpovědnosti za výsledek (objektivní odpovědnost za škodu). Své odpovědnosti se navrhovatel (žalobce) může zprostit, jen jestliže by ke škodě nebo jiné újmě došlo i jinak (např. v důsledku živelní pohromy nebo vady spočívající ve vnitřní povaze věci). Soud prvního stupně správně uzavřel, že je ve sporu dána aktivní věcná legitimace na straně žalobce (osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako poloviční spoluvlastník předmětných nemovitostí, jemuž bylo předběžným opatřením zakázáno s těmito nemovitostmi nakládat), jakož i pasivní věcná legitimace na straně žalovaných (3. žalovaná a právní předchůdce 1. a 2. žalované byli navrhovateli uvedeného předběžného opatření). Řízení, v němž bylo předběžné opatření vydáno, skončilo pravomocným zamítnutím žaloby, čímž došlo k zániku předběžného opatření z důvodů jiných než uvedených v § 77a odst. 1 o. s. ř. Konečně je třeba konstatovat, že žalobce rovněž dodržel šestiměsíční prekluzivní lhůtu stanovenou v odst. 77a odst. 2 o. s. ř., když rozsudek odvolacího soudu ve věci soudu prvního stupně sp. zn. 4 C 119/98 byl vyhlášen dne 31. 10. 2012 (a nabyl právní moci ještě později) a žaloba v této věci byla podána [datum]. Žaloba je tedy včasná. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně, že však není důvodná.

19. V případě nároku ad 1) – ušlý zisk - poukazuje odvolací soud zejména na skutečnost, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, a to ve stejném rozsahu jako 3. žalovaná. K jakémukoliv nakládání s předmětnými nemovitostmi by tak ve smyslu ust. § 139 odst. 2 obč. zák. potřeboval souhlas 3. žalované. Je přitom evidentní, že vztahy těchto účastníků byly a stále jsou v tomto směru antagonistické a 3. žalovaná s podnikatelskými aktivitami žalobce nesouhlasila, v důsledku čehož vznikalo mezi účastníky množství sporů. V případě ušlého zisku se přitom musí jednat o takové rozmnožení majetku, jež se dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh událostí. V řízení vyšlo s ohledem na zjištěný skutkový stav věci najevo, že tvrzený ušlý zisk žalobci vzniknout nemohl. Odvolací soud pak konstatuje, že plná moc, kterou 3. žalovaná udělila žalobci dne [datum], byla zcela evidentně (dle jejího jazykového vyjádření) určena pouze pro účely právního jednání žalobce ohledně restitučních nároků dle zákona č. 403/1991 Sb., nikoliv pro účely dalšího nakládání s takto získaným majetkem do budoucna (prodej, pronájem apod.). Pokud se v této plné moci uvádí pojem„ včetně právních úkonů podpisu smluv“, je třeba jej vykládat v kontextu jednak se zde uvedeným zákonem č. 403/1991 Sb., ale i s dále uvedeno formulací„ a převzetí nemovitého i movitého majetku“. Je evidentní, že šlo o právní úkony žalobce směřující k vydání a převzetí nemovitého a movitého majetku dle citovaného restitučního zákona.

20. V případě nároků ad 2) a 3) – majetková škoda na předmětných nemovitostech – souhlasí odvolací soud s tím, že zde není dána příčinná souvislost mezi vydaným předběžným opatřením a vznikem uvedených škod. Otázka příčinné souvislosti není otázkou právní, ale skutkovou (k tomu obdobně rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Mezi protiprávním úkonem a škodou (újmou) musí existovat vztah příčiny a následku a vždy musí jít o příčinu přímou. Žalovaný nemůže v daném případě odpovídat za jakoukoliv škodu vzniklou žalobci, ale pouze za škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s vydaným předběžným opatřením. Žalobci nebylo předběžným opatřením zakázáno provádět pravidelné údržby a opravy předmětných nemovitostí, případně do nich investovat potřebné prostředky tak, aby předešel škodám. Pokud takto (ať už z jakýchkoliv důvodů, včetně nedostatku shody s další spoluvlastnicí – 3. žalovanou) nečinil, došlo k případné škodě na nemovitostech v důsledku jeho nečinnosti (nečinnosti spoluvlastníků), nikoliv v důsledku vydaného předběžného opatření. Stejně tak nelze k tíži žalovaných přičítat případné škody v důsledku vloupání do předmětných nemovitostí. Ani v tomto případě nelze spatřovat příčinnou souvislost mezi vydaným předběžným opatřením a uvedenou tvrzenou škodou.

21. V souvislosti s tím lze rovněž konstatovat, že nemůže být důvodný ani nárok ad 4) – nemajetková újma žalobce v souvislosti s cestami na Policii ČR [obec] z důvodu tvrzených vloupání. Pokud případná vloupání nikterak nesouvisí s vydaným předběžným opatřením (viz shora), nemůže zde být rovněž dána příčinná souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou, která měla žalobci vzniknout právě v souvislosti s těmito vloupáními.

22. V případě nároku ad 5) – nemajetková újma – žalobce ani po poučení soudu prvního stupně dle § 118a o. s. ř. blíže nespecifikoval a neprokázal, že mu uvedená újma vznikla. Jak soud prvního stupně správně uvádí, uvedený nárok souvisí zejména s nárokem ad 1) a s tou skutečností, že žalobce je podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí ve stejném rozsahu jako 3. žalovaná (každý vlastní polovinu těchto nemovitostí a takto jsou jako vlastníci zapsáni i v katastru nemovitostí). Žalobce totiž nemohl mít legitimní očekávání, že uvedené nemovitosti pronajme a získá zisk, který tvrdil. Nárok ad 5) se dále logicky odvíjí i od nároků ad 2) a 3), které rovněž odvolací soud považuje za nedůvodné (viz shora).

23. Pro úplnost pak odvolací soud uvádí, že žalobce při konstrukci svých nároků zaměňuje často újmu (škodu), která mu mohla teoreticky vzniknout v důsledku vydaného předběžného opatření, a újmu (škodu), která mu (a ostatně 3. žalované jako další podílové spoluvlastnici) mohla vzniknout v důsledku toho, že se tito spoluvlastníci nebyli schopni dohodnout o hospodaření se společnou věcí (§ 137 odst. 1 a 139 odst. 2 obč. zák.) Tomu ostatně nasvědčuje vyjádření samotného žalobce v rámci závěrečné řeči při jednání odvolacího soudu dne [datum]. Ten uvedl, že„ předběžné opatření samo o sobě nebylo důvodem veškerých ztrát, které utrpěl. Tímto důvodem bylo zejména následné chování žalovaných, které nespolupracovaly, sabotovaly činnost žalobce, a v podstatě vyštvaly veškeré nájemce, které žalobce zařídil, a současně tvrdily, že 3. žalovaná není vlastníkem těchto nemovitostí“.

24. Ze všech shora uvedených důvodů tak žaloba není důvodná a po právu, a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud jí v plném rozsahu zamítl, aniž by se zabýval výší nároku žalobce.

25. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. ve věcném výroku I. potvrdil (výrok V. tohoto rozsudku).

26. Pokud jde o rozhodnutí ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi účastníky, odvolací soud konstatuje, že žalované měly ve věci plný procesní úspěch a náleží jim proto vůči žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž v tomto směru není podstatné, že jim byly právní zástupkyně – advokátky ustanoveny soudem ve smyslu ust. § 30 ve spojení s § 138 o. s. ř. Tato skutečnost má význam pouze pro určení platebního místa, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, v jakém rozsahu bylo té které žalované přiznáno osvobození od soudních poplatků.

27. Pokud jde o 2. žalovanou, náklady řízení před soudem prvního stupně tvoří odměna za 3 úkony právní služby po 5 000 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 12a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného do 31. 12. 2021 - dále jen„ AT do [datum]“, a to za převzetí a přípravu zastoupení, účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], tj. 15 000 Kč, dále odměna za 2 úkony právní služby po 24 900 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), účinného od 1. 1. 2022 - dále jen„ AT od [datum]“, a to za sepis vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], tj. 49 800 Kč, dále 5x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 1 500 Kč, náhrada za ztrátu času za 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. 2 400 Kč, celkem tedy 68 700 Kč 2. žalovaná je plně osvobozena od soudních poplatků a právní zástupkyně jí byla ustanovena soudem prvního stupně.

28. Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení 68 700 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře (výrok III. tohoto rozsudku).

29. Žalované č. 1 a 3 byly zastoupeny stejnou právní zástupkyní, a to advokátkou, která jim byla rovněž ustanovena soudem prvního stupně. Zároveň je však do určité doby zastupovala na základě plné moci. Při zastupování dvou účastnic je zapotřebí snížit u každé z nich odměnu právní zástupkyně o 20 % ve smyslu ust. § 12 odst. 4 AT od [datum], a to od té doby, kdy začala právní zástupkyně zastupovat obě tyto účastnice. Odměna za úkon právní služby tak činí u každé z těchto žalovaných 19 920 Kč. Za úkony, které činila právní zástupkyně těchto žalovaných v době, kdy jim již byla ustanovena soudem, lze počítat s maximální výši odměny 5 000 Kč za úkon právní služby dle § 12a AT do [datum]. Od [datum] (od kdy je uvedené ustanovení zrušeno) již toto maximální omezení neplatí. Nutno rovněž poznamenat, že 1. žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu, 3. žalovaná pak v rozsahu 50 %.

30. Náklady řízení 1. žalované (právní zástupkyně ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum]) před soudem prvního stupně tvoří odměna za převzetí a přípravu zastoupení dne [datum] ve výši 19 920 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT do [datum], dále odměna v rozsahu , tj. ve výši 9 960 Kč za 3 úkony: žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], a nahlížení do spisu dne [datum], odměna ve výši 5 000 Kč se zohledněním § 12a AT do [datum] za 3 úkony: vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], odměna ve výši 19 920 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT od [datum] za účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], tj. odměna v celkové výši 84 720 Kč, 8x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 400 Kč, celkem tedy 87 120 Kč.

31. Náklady řízení 3. žalované (právní zástupkyně ustanovena usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum]) před soudem prvního stupně tvoří odměna za převzetí a přípravu zastoupení dne [datum] ve výši 24 900 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT do [datum], dále odměna v rozsahu , tj. ve výši 12 450 Kč za podání námitky místní nepříslušnosti, odměna za 3 úkony právní služby v rozsahu ve výši 9 960 Kč za úkony: žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], a nahlížení do spisu dne [datum], odměna ve výši 5 000 Kč se zohledněním § 12a AT do [datum] za 3 úkony: vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum] a dne [datum], odměna ve výši 19 920 Kč dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT od [datum] za účast při jednání soudu prvního stupně dne [datum], tj. odměna v celkové výši 102 150 Kč, 9x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 2 700 Kč, cestovné v celkové výši 5 110,14 Kč, a náhrada za ztrátu času za celkem 30 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT ve výši 3 000 Kč, celkem tedy 112 960 Kč po zaokrouhlení.

32. Odvolací soud tedy změnil rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. ve výroku II. tak, že žalobce je povinen zaplatit 1. žalované náhradu nákladů řízení 87 120 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Kutné Hoře (výrok II. tohoto rozsudku) a ve výroku IV. tak, že žalobce je povinen zaplatit 3. žalované náhradu nákladů řízení 112 960 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to částku 56 840 Kč k rukám právní zástupkyně 3. žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) a částku 56 840 Kč na účet Okresního soudu v Kutné Hoře (výrok IV. tohoto rozsudku).

33. Dále změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V. tak, že se tento výrok nevydává, neboť České republice žádné náklady řízení nevznikly (viz závěr odvolacího soudu o platebním místě náhrady nákladů řízení u plně či částečně osvobozených účastníků řízení od placení soudních poplatků, kterým byl ustanoven zástupce dle § 30 o. s. ř.).

34. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, v tomto stádiu řízení byly opět plně úspěšné žalované a náleží jim proto právo na náhradu těchto nákladů vůči žalobci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.).

35. Žalované č. 1 a 3 byly zastoupeny stejnou právní zástupkyní, a to advokátkou, která jim byla ustanovena soudem prvního stupně. Při zastupování dvou účastnic je zapotřebí snížit u každé z nich odměnu právní zástupkyně o 20 % ve smyslu ust. § 12 odst. 4 AT od [datum]. Odměna za úkon právní služby tak činí u každé z těchto žalovaných 19 920 Kč Náklady každé z těchto účastnic tvoří odměna za 2,5 úkonu právní služby po 19 920 Kč podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT od [datum] (vyjádření k odvolání žalobce, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum], účast při vyhlášení rozsudku dne [datum] – zde odměna ve výši úkonu), tj. 49 800 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 900 Kč, celkem tedy 50 700 Kč.

36. Odvolací soud tak výrokem VI. a VIII. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit každé z těchto žalovaných náhradu nákladů odvolacího řízení. V případě 1. žalované pak na účet Okresního soudu v Kutné Hoře, neboť 1. žalovaná byla osvobozena od soudních poplatků v plném rozsahu. V případě 3. žalované pak bude žalobce platit náhradu nákladů odvolacího řízení z 50 % (tj. v částce 25 350 Kč) na účet Okresního soudu v Kutné Hoře, když 3. žalovaná byla v rozsahu 50 % osvobozena od soudních poplatků. Dalších 50 % těchto nákladů v částce 25 350 Kč pak žalobce zaplatí k rukám právní zástupkyně 3. žalované, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

37. Pokud jde o 2. žalovanou, náklady odvolacího řízení tvoří odměna za 2 úkony právní služby podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. AT od [datum] po 24 900 Kč (vyjádření k odvolání žalobce, účast při jednání odvolacího soudu dne [datum]), tj. 49 800 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 600 Kč, a náhrada za promeškaný čas za celkem 5 půlhodin po 100 Kč ve výši 500 Kč za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu dne [datum] celkem tedy 50 900 Kč 2. žalovaná je plně osvobozena od soudních poplatků a právní zástupkyně jí byla ustanovena soudem prvního stupně. Proto odvolací soud rozhodl výrokem VII. tohoto rozsudku, že žalobce je povinen zaplatit tuto náhradu nákladů odvolacího řízení na účet Okresního soudu v Kutné Hoře.

38. Lhůtu k plnění stanovil odvolací soud v délce třiceti dnů vzhledem k výši přiznaných nákladů řízení, a dále vzhledem k majetkovým, osobním a výdělkovým poměrům žalobce, který byl v řízení osvobozen od soudních poplatků v rozsahu 70 %.

Poučení