25 Co 94/2022 - 311

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Krejsové a soudkyň JUDr. Ireny Paterové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobce: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalobce A] sídlem [Adresa žalobce A] zastoupený [Jméno žalobce B], sídlem [Adresa žalobce B] proti žalovaným: [Jméno žalované], narozený dne [Datum narození žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A], IČO [IČO advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení částky 1 153 478 Kč o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. 12. 2021, č. j. 16 C 126/2020-257 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím byli žalovaní zavázáni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 600 186,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím byli žalovaní zavázáni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 553 291,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1. 1. 2020 do zaplacení mění tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

IV. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 6. 5. 2022 se ve výroku I. a II. mění tak, že žalovaní č. 1 a č. 2 jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice - Okresnímu soudu v Karlových Varech do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu, který činí 30 010 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku ve výši 1 153 478 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok I) a na náhradě nákladů řízení částku 8 790 Kč (výrok II). Výrokem I. usnesení ze dne 6. 5. 2022 pak byla žalovanému 1) uložena povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu ve výši 57 674 Kč a výrokem II. tohoto usnesení byla žalované 2) uložena povinnost zaplatit soudní poplatek z návrhu také ve výši 57 674 Kč. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalobce se v řízení domáhal zaplacení žalované částky poukazem na smlouvu o dílo, na základě které měli žalovaní jako sdružení zhotovitelů pro žalobce vypracovat ve stanoveném termínu komplexní pozemkovou úpravu v katastrálním území [adresa]. Smlouva nabyla platnosti a účinností 21. 1. 2014. Dílo bylo rozděleno do tří hlavních celků, kdy u každého hlavního celku byla ve smlouvě ujednána cena, která byla spolu s termínem ukončení hlavního celku a dále s cenami a termíny pro ukončení jednotlivých dílčích částí zapsána do přílohy č. 1 zmíněné smlouvy o dílo. Hlavní fakturační celek, přípravné práce, byl oceněn částkou 520 500 Kč bez DPH. Celková cena díla představovala částku 937 400 Kč bez DPH. Dílo mělo být předáno v sídle objednatele po ukončení hlavních fakturačních celků termínech, které jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Také zde byla uvedena sankce za nesplnění termínu jednotlivé dílčí části díla prokazatelně zaviněné zhotovitelem a to ve výši 0,2 % z ceny hlavního celku za každý započatý den prodlení. Dodatkem č. 1 ke smlouvě o dílo pak byl termín fakturačního celku 1.

4. A a 1.

5. A posunut z 31. 8. 2015 na 31. 10. 2015. Tohoto dne byla ze strany žalovaných odevzdána část díla, předaná dokumentace ale obsahovala vady, které byly žalovanými uznány. Žalobcem pak byla poskytnuta lhůta pro odstranění těchto vad, a to do 4. 3. 2016 s upozorněním na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. Část díla v požadovaném rozsahu však nebyla žalovanými žalobci nikdy předána. S ohledem na hrubé porušení závazků vyplývajících ze smlouvy pak byla tato smlouva v souladu se smluvními podmínkami dne 12. 12. 2018 ukončena. Tím, že žalovaní nepředali dílo v požadované podobě podle smlouvy, nedodrželi termín ve smlouvě sjednaný. Dne 15. 1. 2019 byla žalovaným zaslána výzva k úhradě částky ve výši 1 153 478 Kč, přičemž se jednalo o smluvní pokutu ve výši 1 059 738 Kč, která byla vyměřena podle čl. VI odst. 2 smlouvy, za prodlení od 7. 3. 2016 do 19. 12. 2018, tedy za 1018 dnů prodlení po 1 041 Kč za každý den prodlení, celkem 1 059 738 Kč a smluvní pokutu dle čl. IX předmětné smlouvy ve výši 93 740 Kč. Žalovaný 1) namítal, že se žalobou nesouhlasí. Konstatoval, že se ucházel společně se žalovanou 2) o veřejnou zakázku zadavatele, tedy [právnická osoba], kdy součástí nabídky byly i návrhy smluv o dílo. Rozhodnutím zadavatele byla nabídka žalovaných vybrána jako nevhodnější, žalovanému 1) pak byla dne 27. 1. 2014 předložena k podpisu smlouva o dílo týkající se katastrálního území [adresa]. Žalovaný se domníval, že tento návrh plně koresponduje s nabídkovým návrhem smlouvy o dílo, s nímž soutěžili společně se žalovanou 2) o zmíněnou veřejnou zakázku. Ve smlouvě bylo na straně zhotovitele uvedeno sdružení zhotovitelů zastoupené [Jméno žalované]. Připustil, že pro žalobce prováděl práce směřující k přípravě návrhu pozemkové úpravy pro katastrální území [adresa]. Žalovanému nejsou však známy problémy na sporném geometrickém a polohovém určení, neboť o tom se žalobcem jednala právě žalovaná 2). Namítá, že uvedená smlouva má charakter jednání neurčitého a nesrozumitelného. Rovněž ujednání týkající se smluvních pokut jsou neurčitá. Vyčíslenou pokutu pak považuje za nepřiměřenou. Žalovaná 2) rovněž uvedla, že se žalobou nesouhlasí, že vymezení zhotovitele je vágní a neurčité, když jako zhotovitel je ve smlouvě uvedeno sdružení, aniž by toto označení bylo blíže specifikováno. Odkazuje dále na to, že smlouva o sdružení žalovaných byla uzavřena až 31. 1. 2014, tedy až po uzavření smlouvy o dílo. Také připustila, že společně se žalovaným 1) se ucházela o shora uvedenou zakázku, a že v rámci výběrového řízení společně se žalovaným 1) zaslala podepsaný návrh smlouvy o dílo, kde v hlavičce byli výslovně uvedeni oba žalovaní. Nikdy nebyla připravena nést odpovědnost za realizaci projekční části zakázky, která měla být realizována žalovaným 1). Dovozuje, že se žalobcem neměla nikdy uzavřenou smlouvu týkající se provádění komplexních pozemkových úprav v katastrálním území [adresa]. Tyto pozemkové úpravy prováděla, stalo se tak ale nikoliv na základě smlouvy o dílo, ale na základě smlouvy uzavřené se žalovaným 1). Dovozuje, že z popsaného smluvního vztahu jí nemohla vzniknout solidární odpovědnost za splnění závazku zhotovitele. Dílo prováděla žalovaná 2) v období od začátku roku 2014 do první poloviny roku 2016, kdy byla formálně ukončena smlouva o sdružení a zpracování příslušné části díla pak převzala společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a to s výslovným souhlasem žalobce. Namítala dále promlčení části nároku, když žaloba byla soudu doručena 23. 4. 2020, tedy nesouhlasí s výpočtem smluvní pokuty. Tuto považuje za zcela nepřiměřenou a namítá, že žalobce nedoložil prokazatelné zavinění zhotovitelem. Odkazuje dále i na prodlení s poskytnutím součinnosti ze strany žalobce, například při tvorbě základní mapy. Zpracovatel komplexní pozemkové úpravy nalezl nesoulady a chyby v operátu nemovitostí. Žalobce v reakci na námitky žalovaných v písemném podání ohledně označení smluvních stran poukázal na to, že žalovaní povinnost ve smyslu zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v platném znění, splnili předložením smlouvy o sdružení ze dne 15. 10. 2013. Podle žalobce označení a způsob jednání zhotovitele odpovídá smlouvě o sdružení tak, jak byla uzavřena. Podle žalobce jako objednatele byly smluvní povinnosti plněny jediným zhotovitelem. Pokud se týká délky prodlení, pak odkazuje na dopis z 2. 2. 2016, kterým byla stanovena lhůta k odstranění vad díla na 4. 3. 2016. Jednalo se tak o reakci na sdělení žalované z 26. 11. 2015, ve kterém uznala vady díla. Žalovaní proti délce poskytnuté lhůty žádné námitky neměli. V prodlení tedy byli od 5. 3. 2016, přičemž toto datum připadlo na den pracovního klidu, takže žalobce považuje za první den prodlení nejblíže následující pracovní den, tedy pondělí 7. 3. 2016. Smluvní vztah mezi stranami sporu byl ukončen odstoupením od smlouvy dopisem z 12. 12. 2018, který byl žalovaným doručen 19. 12. 2018., čímž se odstoupení od smlouvy stalo účinným. Prodlení trvalo od 7. 3. 2016 do 19. 12. 2018, tedy 1018 dnů. Smluvní pokuta za jeden den prodlení činí 1 041 Kč. Dne 29. 2. 2016 byla žalobci doručena smlouva o ukončení sdružení ze dne 25. 2. 2016 spolu s oznámením žalované 2) o vystoupení ze sdružení. Žalobce pak vyzval žalované k podání vysvětlení, jakým způsobem budou smluvní závazky dále plněny. Z podání žalovaného 1) ze dne 8. 3. 2016 pak vyplývá, že žalovaný má nadále zájem plnit smluvní ujednání, avšak k plnění geodetické části díla není odborně způsobilý a žalovaná další plnění smluvních závazků odmítá. Při jednání dne 5. 4. 2016 pak žalobce nabídl žalovaným možnost řešení vzniklé situace. Žalovaná 2) požádala žalobce o přistoupení nového subdodavatele. Žalobce k tomu vydal písemný souhlas. Smlouvu o subdodávce pak uzavřel 27. 5. 2017 se společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] proto, aby umožnil pokračování prací. K odstoupení od smlouvy pak byl žalobce donucen odmítnutím žalované 2) podepsat jí zpracované části díla podle požadavku [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V bodech 6. až 38. soud prvního stupně popsal skutková zjištění učiněná z provedených důkazů. Na tyto body odvolací soud pro stručnost odkazuje. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla podepsána smlouva o dílo dne 27. 1. 2014 a k jejímu ukončení došlo dopisem žalobce z 12. 12. 2018. Smlouva byla podepsána na základě výsledků zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek č. 137/2006 Sb., v rámci něhož žalovaní předložili žalobci smlouvu o sdružení ze dne 15. 10. 2013. V průběhu celého období došlo k opakovaným jednáním mezi účastníky ve smyslu plnění uzavřené smlouvy o dílo. Žalovaní uzavřeli smlouvu o sdružení, jejímž reprezentantem byl žalovaný 1) [Jméno žalované]. Následně došlo k ukončení smlouvy o sdružení, a to smlouvou z 25. 2. 2016. [Anonymizováno] [Anonymizováno] po žalované 2) [tituly před jménem] [jméno FO] pak na základě smlouvy převzala společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Přes opakovaná upozornění ze strany žalobce nebyly sjednané práce zpracovány a odevzdány včas. Tyto okolnosti byly zjištěny jak při jednání mezi účastníky, tak v rámci kontrolních dnů. Žalovaní se tedy nepochybně dostali do prodlení ohledně smluveného díla, přesto, že jim byla lhůta k odstranění vad díla prodloužena do 4. 3. 2016. Soud dále odkázal na ustanovení § 51 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, a na ustanovení § 69 odst. 4 tohoto zákona. Odkázal dále na ustanovení § 544 občanského zákoníku s tím, že smlouva o dílo byla účastníky podepsána 14. 1. 2014, tedy poté, co od 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník. Nicméně podpis smlouvy o dílo byl vyvrcholením zadávacího řízení ve smyslu zákona o veřejných zakázkách, jež bylo zahájeno ještě za účinnosti předchozí právní úpravy, platné a účinné do 31. 12. 2013. Součástí zadávacích podmínek byl i návrh smlouvy o dílo uzavírané v režimu obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. Vztah mezi účastníky je vztahem obchodně právním ve smyslu ustanovení § 261 odst. [právnická osoba] zákoníku. Soud aplikoval ustanovení týkající se právních úkonů, jak je upravoval obchodní zákoník v § 266 a následujících. Vzhledem k tomu, že podpis smlouvy o dílo byl vyvrcholením postupu podle zákona o veřejných zakázkách, je třeba akcentovat veškeré souvislosti související s projevem vůle ve smyslu § 266 odst. 3 obchodního zákoníku. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaní v rámci zadávacího řízení předkládali smlouvu o sdružení ze dne 15. 10. 2013 a v rámci zadávacího řízení vystupovali jako jeden uchazeč ve smyslu § 69 odst. 4 tohoto zákona, přičemž v souladu s ustanovením § 51 odst. 6 jako dodavatel (více společných dodavatelů) v průběhu zadávacího řízení doložili listiny osvědčující, že všichni tito dodavatelé budou vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně. V této souvislosti se soud ztotožňuje s argumentací žalobce v tom směru, že pokud by žalovaná 2) nebyla smluvní stranou na základě uzavřené smlouvy o dílo, pak je nepochopitelné, z jakého důvodu by konala kroky o postoupení smlouvy na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] Soud má za to, že smlouva o dílo při označení sdružení zhotovitelů pouhým zástupcem v podobě žalovaného 1) nemá za následek neurčitost v označení smluvní strany, a nemá tudíž za následek neplatnost smlouvy o dílo. Soud rovněž přihlédl k chování stran po podpisu smlouvy ve smyslu § 266 odst. 3 obchodního zákoníku, neboť účastníci se touto smlouvou po řadu let řídili. Neplatnost smlouvy počali žalovaní namítat teprve v reakci na požadavky žalobce na úhradu zažalované smluvní pokuty. Námitku promlčení soud neakceptuje, když smlouva o dílo byla ukončena odstoupením ze dne 12. 12. 2018, a to posledním doručením tohoto odstoupení ke dni 19. 12. 2018. Teprve ode dne následujícího, tedy od 20. 12. 2018, počala běžet čtyřletá promlčecí doba podle § 397 obchodního zákoníku. Pokud žalobce nárok uplatnil žalobou podanou dne 21. 4. 2020, právo nemůže být promlčené. Soud nemůže akceptovat ani názor žalované 2) ohledně toho, že žalobce neprokázal zaviněné porušení povinnosti, na něž je vázána smluvní pokuta. Z provedeného dokazování totiž soud zjistil, že žalovaní po celou dobu jevili zájem sjednané dílo dokončit. Je nepochybné, že dílo nebylo dokončeno ve sjednaném termínu a z tohoto důvodu žalobce od smlouvy odstoupil. Odkázal na ustanovení § 300 obchodního zákoníku s tím, že okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Je nepochybné, že žalovaní se v průběhu prací prováděných na základě platně uzavřené smlouvy o dílo se žalobcem, jak byla výše citována, dostali do prodlení s odevzdáním díla přesto, že jim termín byl žalobcem prodloužen a žalovaní mohli promítnout komunikaci s úřady do sjednávaného prodloužení termínu skončení díla. Žalovanou 2) naznačovaná problematická spolupráce s některými úřady není a nemohla být zákonem uvažovanou okolností vylučující odpovědnost. Soud smluvní pokutu nemoderoval, neboť se žalovaní nedovolávali žádných skutečností odůvodňujících moderaci výše smluvní pokuty ve smyslu § 301 obchodního zákoníku. Jelikož se žalovaní dostali v průběhu prováděných prací do prodlení s odevzdáním díla, jsou povinni společně a nerozdílně podle smlouvy o sdružení žalobci uhradit smluvní pokutu podle § 544 občanského zákoníku. V čl. VII Smlouvy o dílo je uvedena cena za provedení díla, takže přípravné práce jsou zde uvedeny částkou 520 500 Kč bez DPH. Celková cena bez DPH je uvedena částkou 937 400 Kč. Výše smluvní pokuty byla za 1018 dnů prodlení při sazbě za jeden den prodlení ve výši 1 041 Kč vyčíslena na částku 1 059 738 Kč a dále ve výši 93 740 Kč, což je částka odvozená z celkové ceny díla bez DPH, kde sankce je stanovena ve výši 10 % z této částky, takže smluvní pokuta činí celkem částku 1 153 478 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobce měl ve věci plný úspěch.

2. Usnesením ze dne 6. 5. 2022 soud prvního stupně uložil žalovaným 1) a 2), aby zaplatili České republice – Okresnímu soudu v Karlových Varech do tří dnů od právní moci usnesení soudní poplatek za žalobu, který činil částku 57 674 Kč. Odkázal přitom na ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. s tím, že žalobce jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] je osvobozen od placení soudních poplatků, proto poplatková povinnost za žalobu přešla na žalované.

3. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání. Žalovaný 1) v odvolání uvádí, že namítal duplicitně vedený spor u soudu prvního stupně pod sp. zn. 15 C 127/2020, jenž byl odůvodněn zcela identickým zněním článku V obou žalob. Tedy dovozoval zjevnou překážku litispendence u později zahájeného sporu. Žalobce později v paralelním sporu vzal částečně svoji žalobu zpět a změnil žalobní tvrzení. Žalovaný je však přesvědčen, že tímto způsobem není možno zhojit překážku řízení, která zde byla od počátku sporu. Má za to, že soud prvního stupně zcela pominul i převážnou část věcných námitek, které žalovaný vznesl. Pominul argumentaci žalovaného týkající se neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem o veřejných zakázkách, námitky týkající se objektivní nemožnosti plnění díla a tím dovozovaný zánik závazku, nepřiléhavost odůvodnění nároku ujednáním čl. VI odst. 2 Smlouvy o dílo. Soud neuvádí v rámci shrnutí obrany ani žalovaným vznesenou námitku promlčení a žádost o moderaci smluvní pokuty. Soud selektivně uvádí výčet provedených důkazů, přičemž vynechává důkazy navržené a zdůrazňované žalovaným. Žalovaný tak nenalezl v odůvodnění rozsudku ani zmínku o stěžejních listinných důkazech, zejména návrhu smlouvy o dílo, který byl součástí nabídky žalovaných jako uchazečů o veřejnou zakázku nebo o předávacím protokolu ze dne 30. 10. 2015. Dle žalovaného by jakožto základní skutková zjištění měly být uvedeny především okolnosti rozhodné pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy, tedy okolnosti týkající se kontraktačního procesu, a dále skutečnosti, ze kterých bude zřejmé, zda a kdy měla být předmětná část díla provedena a zda provedena a předána byla nebo nebyla, a pokud byla provedena a předána neúplně, s vadami, o jaké vady šlo, a zda za ně zhotovitel odpovídá či nikoli. Žalovaný zdůrazňuje, že jediný sjednaný termín pro plnění sporné části díla byl stanoven dodatkem na 31. 10. 2015 a fakturační celky byly provedeny a předány dne 30. 10. 2015. Dílo tedy bylo zjevně provedeno včas. Žalovaný (správně zřejmě žalobce) sice vytkl vady spočívající v neúplnosti některých náležitostí této části díla, přičemž žalovaní vysvětlili, že tyto části nebylo možno provést, neboť nezávisle na žalobci či žalovaných dochází k procesu změny hranice zpracovávaného katastrálního území. I svědkyně [Anonymizováno] potvrdila, že v termínu předání díla jej nebylo možné zcela dokončit. Pokud jde o právní hodnocení, pak se soud nevypořádal s obranou žalovaného, která se týkala zmiňovaného kontraktačního procesu. Žalobce svévolně zasáhl do návrhu smlouvy, který byl součástí jejich nabídky. V návrhu smlouvy byli totiž jako účastníci smlouvy výslovně uvedeni oba žalovaní, přičemž každý z nich byl označen jako zhotovitel vymezené části díla – prvý žalovaný jako zhotovitel projekční části zakázky, druhá žalovaná pak geodetické části zakázky. Takové vymezení žalobce považoval za rozporné se zadávacími podmínkami, proto rozhodl o jeho změně. K takové změně však žalobce nebyl oprávněn, neboť takový postup je nejen nezákonný, ale přímo se příčí smyslu a účelu zákona. Buď byla smlouva předložena žalovanými v rozporu se zadávacími podmínkami, pak měl být uchazeč vyřazen, případně soutěž zrušena. Jestliže nabídková smlouva v rozporu se zadávacími podmínkami nebyla, měla být uzavřena beze změn tak, jak ji žalovaní předložili. V žádném případě však žalobce nebyl oprávněn nabídkový návrh smlouvy svévolně měnit. Smlouva je tudíž neplatná. Pokud jde o smlouvu o sdružení, je pravdou, že tato byla přiložena k nabídce. V rozporu s tím však součástí nabídky byl návrh smlouvy o dílo, kde účastníci svou odpovědnost rozdělili na projekční a geodetickou část zakázky. Tyto dokumenty tedy byly zjevně rozporné a žalobce svévolně a v rozporu se zákonem návrh nabídkové smlouvy změnil. Žalobce opravu udělal takovým způsobem, že vzbuzuje přinejmenším pochybnost, kdo by měl být smluvní stranou. Pokud jde o námitku promlčení, pak tuto soud hodnotil jako nedůvodnou. Žalovaný odkazuje na rozhodnutí NS ČR 29 Odo 847/2001 s tím, že u práva na zaplacení smluvní pokuty sjednané procentní sazbou ze stanovené částky za každý den prodlení počíná promlčecí doba v obchodních závazkových vztazích běžet vždy dnem, za který věřiteli vzniklo právo na smluvní pokutu. Pokud žalobce požaduje nárok za období od 7. 3. 2016 do 19. 12. 2018, přičemž žaloba byla podána 21. 4. 2020, je část nároku zjevně promlčena. Soud se nevypořádal ani s námitkou akcentovanou druhou žalovanou, která zdůrazňovala, že žádné prodlení nezavinila, přičemž důkazní břemeno v tomto směru žalobce neunesl. Soud dovozuje zavinění u žalované z faktického pokračování v díle, což postrádá jakoukoliv logiku. Soud měl zjistit, zda se žalovaní vůbec ocitli v prodlení a z jakého důvodu, tedy měl zjistit, kdy mělo být plněno, zda bylo plněno včas, a pokud ne, zda a na jaké straně je možno přičítat zavinění (minimálně ve formě nedbalosti) na tomto prodlení. Nepřípadná je rovněž argumentace soudu ustanovením § 300 ve spojení s ustanovením § 374 obchodního zákoníku. Ujednání o smluvní pokutě, o které žalobce svůj nárok opírá, ale výslovně váže sankci na zaviněné porušení povinnosti. Ustanovení § 300 obchodního zákoníku přitom není ve výčtu těch, od kterých by se strany nemohly odchýlit. Odmítá dále tvrzení soudu, že se žalovaní nedovolávali žádných skutečností odůvodňujících moderaci výše smluvní pokuty. Rovněž se nezabýval argumentací žalovaných týkající se neurčitého ujednání smluvní pokuty. Ujednání smlouvy neobsahuje jasně vymezený základ pro výpočet denní sazby prodlení, když uvádí obrat „z ceny bez DPH“, ačkoliv smlouva obsahuje v části týkající se „Přípravných prací“ různé částky, jež lze interpretovat jako cenu bez DPH. Rovněž pominul obranu žalovaného, která poukazovala na fakt, že pokud byly sporné části díla provedeny neúplně, stalo se tak nikoliv z důvodů na straně žalovaných. V době provádění pozemkové úpravy totiž došlo ke změně hranice zpracovávaného katastrálního území, tím se v podstatě změnil předmět smlouvy, protože právě svou hranicí je celé zpracovávané území charakterizováno. V termínu, který byl sjednán, pak docházelo k procesu změny hranice, což znamenalo, že zpracování díla v původním zadání nebylo možno opatřit potřebnými vyjádřeními příslušného katastrálního úřadu. Zpracování díla v nové hranici katastrálního území by bylo jednak jiným než sjednaným plněním, a ani toto nebylo možné realizovat v dané době, neboť proces změny hranice dokončen nebyl. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta.

4. Žalovaná 2) v podaném odvolání namítá, že soud v celé řadě případů zvýhodňoval žalobce a znevýhodňoval oba žalované. Pokud bylo na nesprávný postup soudu žalovanými v průběhu řízení poukazováno, byly tyto poukazy soudem ignorovány. Žalovaná poukazuje na nestandardní přístup žalobce, když žalobce v průběhu sporu opakovaně zmatečně zaměňoval nárokované částky, stejně jako katastrální území, jichž se žaloba týká, nebo předkládané listiny, čímž došlo ke zcela zbytečnému zaplevelení spisu a ani přes avizované výhrady nebyl žalobce schopen přehledně uvést, jaké důkazy se mají vztahovat k jakým tvrzením. V důsledku neprovázanosti tvrzení s důkazy pak žalobce potažmo soud fakticky žalovaným znemožnil uplatňovat svá práva. Soud nerozhodl o návrhu žalovaných týkající se námitky litispendence. Soud umožnil fakticky žalobci opravit žalobu a doplnit nový soubor důkazů, přesto, což má fatální dopad třeba z hlediska stavění běhu promlčení doby, považoval soud řízení za zahájené již okamžikem podání původního vadného návrhu. Rovněž nebylo rozhodnuto o vyseparování části náhrady nákladů řízení. Namítají dále, že jim soud nikdy nesdělil svůj předběžný právní názor a rovněž je nevyzval ani k tomu, aby doplnili rozsah tvrzených skutečností a předkládaných důkazů. Až z rozhodnutí soudu poprvé zazněla ze strany soudu úvaha v tom smyslu, že by se snad daný vztah měl řídit předchozí právní úpravou. Bez ohledu na nesprávnost tohoto závěru považuje žalovaná 2) za velmi významné pochybení soudu to, že se o tomto odlišném právním hodnocení v průběhu celého řízení ani nezmínil. Poukazuje dále, že odůvodnění rozhodnutí je fatálně nesprávné ve smyslu právního posouzení nároku žalobce. Poukazuje zejména, že soud uvádí, že se žalovaní nedovolávali žádných skutečností odůvodňujících moderaci výše smluvní pokuty. Poukazuje na své vyjádření k žalobě, kde zcela jasně označuje smluvní pokutu za nepřiměřenou a explicitně žádá soud o její moderaci. V důsledku vadného procesního postupu soud v rámci odůvodnění naformuloval řadu zmatečných, resp. s meritem věci nějak nesouvisejících skutkových zjištění. Jedná se především o odstavce 9., 10., 17., 18., 19., 21., 24., 25., 27., 31., 32., 33., 37. a 38. odůvodnění rozsudku, kdy z textu není zřejmé, jak tato skutková zjištění mají souviset s právním posouzením nároku žalobce. K nesprávnému právnímu posouzení pak uvádí, že ve druhé polovině roku 2013 se oba žalovaní přihlásili do veřejné zakázky na provádění komplexních pozemkových úprav v katastrálním území [adresa]. V rámci výběrového řízení předložili návrh smlouvy, kde byli uvedeni jako členové sdružení, přičemž žalovaný 1) měl být odpovědný za projekční část zakázky a žalovaná 2) měla být odpovědná za geodetickou část zakázky. Oba žalovaní byli v návrhu označeni jako smluvní strany a návrh smlouvy oba podepsali. Současně předložili žalobci smlouvu o sdružení, z níž vyplývalo přijetí solidarity obou žalovaných. Společná a nerozdílná odpovědnost za plnění zakázky byla ostatně i podmínkou výběrového řízení. Návrh smlouvy předložený žalovanými tak byl a je v rozporu s podmínkami výběrového řízení a v rozporu s předloženou smlouvou o sdružení. Tento rozpor měl být žalobcem řešen buď tím, že oba žalované vyloučí z výběrového řízení, anebo s nimi výslovně a prokazatelně uvedený rozpor vyřeší tak, aby byla zřejmá vůle obou žalovaných v otázce jejich odpovědnosti. Naproti tomu žalobce vyřešil popsaný rozpor tak, že předložil žalovanému 1) bez jakéhokoli vysvětlení jiný, žalobcem jednostranně a bez vědomí žalované 2) upravený návrh smlouvy. V tomto návrhu, který obsahově vycházel ze smlouvy předložené ve výběrovém řízení, byly upraveny smluvní strany tak, že jako zhotovitel byl označený žalovaný 1), coby reprezentant sdružení blíže neidentifikovaného. Žalovaná 2) proto navrhla uzavření nové smlouvy mezi ní a žalovaným 1), na jejímž základě by žalovaná 2) realizovala geodetickou část zakázky. Podle jejího přesvědčení již na začátku roku 2014 totiž nebyl žádný právní titul pro to, aby realizovala geodetickou část předmětné zakázky. Žalovaná 2) pak prováděla díla pro žalovaného 1) jako jeho subdodavatel, tj. bez přímého smluvního vztahu se žalobcem. To uznával i žalobce, když vydal písemný souhlas k tomu, aby žalovaná 2), coby subdodavatel geodetických prací, byla nahrazena jiným subjektem. Až v okamžiku zahájení řízení od tohoto konceptu žalobce účelově odstoupil. Žalovaná 2) tedy práce na díle prováděla výlučně v období od počátku roku 2014 do první poloviny roku 2016, kdy byla formálně ukončena smlouva o sdružení a zpracovávání příslušné části díla převzala společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a to s výslovným souhlasem žalobce. I kdyby snad teoreticky mohly žalobci plynout jakékoli nároky vůči žalované 2) ze smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovanou 2), byly by takové nároky již v okamžiku podání žaloby promlčeny. Soud se s otázkou změny subjektu provádějícího geodetickou část zakázky v odůvodnění rozhodnutí nevypořádal. Žalobce se to snažil bagatelizovat tvrzením, že si sám svévolně smlouvu upravil dle jakýchsi standardů. V průběhu řízení ale bylo vyvráceno, že by jakékoliv takové standardy existovaly. Žalobce sám v rámci předložených důkazů předložil dopis svého vedoucího zaměstnance, který obsáhle argumentuje v tom smyslu, že není chybou, když je ve smlouvě uzavřené v lednu 2014 obsažen odkaz na již neúčinný obchodní zákoník. Soud se rovněž nevypořádal s argumentací žalovaných, že zadavatel není oprávněn nijak obsah nabídky uchazečů měnit. Rovněž soud neučinil žádné právní hodnocení skutkového zjištění, že v důsledku postoupení na společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v únoru 2016 žalovanou 2) v jejích podáních bylo argumentováno s tím, že žalované z tohoto důvodu nesvědčí pasivní legitimace v řízení. Za šokující právní posouzení považuje pak podřazení právního vztahu mezi žalobcem a žalovanými pod právní úpravu předcházející novému občanskému zákoníku, tedy pod občanský a obchodní zákoník. To pak z hlediska některých institutů jako promlčení nároku na smluvní pokutu nebo posouzení otázky zavinění má fatální dopady do posouzení nároku žalobce. Odkazuje na ustanovení § 3028 odst. 1 NOZ. Poukazuje na nepřiměřenou výši smluvních pokut, považuje za nepřijatelné, aby za prodlení s dodáním díla v hodnotě 937 000 Kč byla nárokovaná smluvní pokuta ve výši 1 153 478 Kč. Má za to, že limit smluvní pokuty vyplývá z čl. IX, kde je uvedeno, že v případě odstoupení je objednatel oprávněn uplatnit smluvní pokutu ve výši 10 % z ceny díla, tedy maximální přípustná výše nároku by tak byla 93 700 Kč. K tomu se soud nevyjádřil. Má za to, že žalobce neunesl břemeno důkazní k otázce zavinění porušení povinnosti, za něž je požadována smluvní pokuta. Navrhuje změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení, popřípadě napadený rozsudek zrušen.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., včetně výroků I a II usnesení ze dne 6. 5. 2022, které mají povahu výroků závislých, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., a o odvolání rozhodl za použití ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř. po provedeném ústním jednání konaným za přítomnosti účastníků řízení (jejich zástupců).

6. Závěr soudu prvního stupně o tom, že vztah účastníků je nutno posuzovat dle občanského a obchodního zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013, je správný. Odvolací soud nemůže mít za důvodné námitky žalované 2) v podaném odvolání o „šokujícím nesprávném právním posouzení, spočívajícím v podřízení vztahu účastníků právní úpravě předcházející NOZ“. Zákon č. 303/2013 Sb. o změně zákonů v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva výslovně stanoví ve svém článku LXXV, že „bylo-li přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník zahájeno zadávací řízení, řídí se soukromá práva a povinnosti ze smlouvy uzavřené na základě tohoto zadávacího řízení, včetně práv a povinností z porušení této smlouvy, dosavadními právními předpisy, ledaže zadavatel v zadávacích podmínkách určí jinak. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich soukromá práva a povinnosti budou řídit zákonem č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku“. Za stavu, kdy zadávací řízení bylo prokazatelně zahájeno v roce 2013 (a účastníci netvrdí ani neprokazují, že by si ujednali působnost nového občanského zákoníku), je nutno smlouvu o dílo, z níž žalobce dovozuje uplatňované nároky, byť byla podepsána v lednu roku 2014, posuzovat dle obchodního a občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013.

7. Podle ustanovení § 536 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o dílo se zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení.

8. Podle ustanovení § 829 odst. 1 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) několik osob se může sdružit, aby se společně přičinily o dosažení sjednaného účelu.

9. Podle ustanovení § 829 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. sdružení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

10. Podle ustanovení § 835 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně.

11. Podle ustanovení § 51 odst. 6 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v případě, že má být předmět veřejné zakázky plněn společně několika dodavateli, jsou veřejnému zadavateli povinni předložit současně s doklady prokazujícími splnění kvalifikačních předpokladů smlouvu, ve které je obsažen závazek, že všichni tito dodavatelé budou vůči veřejnému zadavateli a třetím osobám z jakýchkoliv právních vztahů vzniklých v souvislosti s veřejnou zakázkou zavázáni společně a nerozdílně, a to po celou dobu plnění veřejné zakázky i po dobu trvání jiných závazků vyplývajících z veřejné zakázky.

12. Podle ustanovení § 69 odst. 4 cit. zák. společnou nabídkou se rozumí nabídka, kterou podalo za podmínek stanovených v § 51 odst. 6 více dodavatelů společně. V takovém případě se dodavatelé podávající společnou nabídku považují za jednoho uchazeče.

13. Závěr soudu prvního stupně, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo dle ustanovení § 536 a následujících obchodního zákoníku, má odvolací soud za správný. Neplatnost uzavřené smlouvy žalovaní dovozují ze skutečnosti, že je ve smlouvě zhotovitel označen neurčitě, je zde uvedeno sdružení, aniž by toto označení bylo blíže specifikováno. Namítají, že žalobce jednostranně změnil jimi předloženou smlouvu, když namísto označení obou žalovaných spolu se specifikací činností, za které má každý z nich odpovídat, změnil záhlaví smlouvy tak, že je zde jako zhotovitel uvedeno sdružení zhotovitelů, jež má zastupovat reprezentant sdružení [Jméno žalované] (který pak smlouvu podepsal). Odvolací soud v tomto ohledu odkazuje na ustanovení § 829 a následujících občanského zákoníku platného a účinného do 31. 12. 2013 s tím, že ustanovení upravující smlouvu o sdružení nestanoví žádné bližší podmínky týkající se označení sdružení.

14. V řízení bylo zcela nepochybně prokázáno, že žalovaní uzavřeli dne 15. 10. 2013 smlouvu o sdružení, z níž vyplývá jejich vůle společně se ucházet krom jiných i o zakázku, týkající se pozemkových úprav v katastrálním území [adresa], a v níž se zavazují, že jsou vůči veřejnému zadavateli zavázáni společně a nerozdílně, a že zástupce sdružení (reprezentant) je [Jméno žalované].

15. Smlouvu o dílo, z níž žalobce dovozuje své nároky (za zhotovitele podepsanou [Jméno žalované]) je nutno proto posuzovat při hodnocení určitosti označení zhotovitele ve spojení s žalovanými uzavřenou, a žalobci v zadávacím řízení předloženou smlouvou o sdružení ze dne 15. 10. 2013. V této smlouvě o sdružení žalovaní zcela nepochybně vyjádřili vůči zhotoviteli vůli veřejnou zakázku plnit ve smyslu ustanovení § 51 a 69 zákona o veřejných zakázkách, tedy společně a nerozdílně. Tedy, i byť své sdružení žalovaní neoznačili jinak než jako „sdružení zhotovitelů“, je zřejmé, že toto jejich sdružení (tedy sdružení [Jméno žalované] a [Jméno advokátky B]) mělo být v případě výběru ke zpracování veřejné zakázky zhotovitelem díla, což vyplývá z posledního odstavce této smlouvy. Shodně se soudem prvního stupně pak odvolací soud v souladu s ustanovením § 266 obchodního zákoníku přihlíží i k následnému chování stran. Žalobce i oba žalovaní se smlouvou řídili a neplatnost smlouvy začali žalovaní namítat až po uplynutí několika let. Odvolací soud doplňuje, že označení účastníků smlouvy v tzv. záhlaví smlouvy je nezbytné k identifikaci smluvních stran. V případě, že je jako zhotovitel uvedeno sdružení, jež sice nemá právní subjektivitu, ale je zároveň zcela zřejmé, jak ze souvisejícího dokumentu, tak i z chování účastníků, kdo byl účastníkem tohoto sdružení, pak nelze tuto část smlouvy označit jako neurčitou. O identitě žalovaných jako zhotovitelů sdružených pro účely splnění podmínek zadávacího řízení a následného plnění smlouvy tak není žádných pochyb.

16. Pokud žalobce jako zadavatel tzv. hlavičku smlouvy (označení účastníků) změnil v tom smyslu, že namísto označení obou žalovaných jako zhotovitelů jednotlivých částí díla uvedl sdružení zhotovitelů (jak výše uvedeno v souladu s předloženou smlouvou o sdružení), nejde o změnu, již má na mysli ustanovení § 82 odst. 7 zák. č. 137/2006 Sb. Nešlo o podstatnou změnu práv a povinností, jež měla smlouva obsahovat. Obsahově šlo v tomto ohledu o stejnou smlouvu. Jedinou změnou bylo označení zhotovitele tak, aby to bylo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách, jak již výše uvedeno. Odvolací soud k těmto uvedeným závěrům odkazuje na judikaturu NS ČR, např. rozsudek sp. zn. 33 Odo 659/2002 a sp. zn. 29 Odo 83/2001.

17. Rovněž ujednání o smluvní pokutě má odvolací soud za dostatečně určité, a tudíž platné. Žalobce požaduje smluvní pokutu za prodlení s plněním tzv. hlavního fakturačního celku „přípravné práce“ tento tzv. hlavní fakturační celek je ve smlouvě označen jako dílčí část díla a samostatně oceněn, (viz čl. VII bod 1). Je-li tedy účtována smluvní pokuta za prodlení s plněním této části díla dle čl. VI bodu 2, podle kterého sankce za nesplnění hlavního fakturačního celku přípravné práce ve sjednaném termínu prokazatelně zaviněné zhotovitelem činí 0,2 % z ceny bez DPH za každý kalendářní den prodlení, a to právě uvedenou sjednanou sazbou z ceny tohoto celku, pak jde o nárok ze smlouvy vyplývající, neboť ze souvislosti obsahu dalších bodů článku VI je zřejmé, že smluvní pokuta je sjednána za prodlení s plněním jednotlivých částí díla vždy zvlášť, v závislosti na ceně těchto jednotlivých částečných plnění. Jinak by totiž uvedené ujednání postrádalo smysl a mohla by být sjednána pouze jedna smluvní pokuta účtovaná z ceny celkové. Skutečnost, že jde o smluvní pokutu účtovanou sjednanou sazbou z cen jednotlivých částečných plnění, pak je zřejmá i z toho, že v souvislosti s odstoupením od smlouvy dle článku IX je pak sjednána výslovně smluvní pokuta ve výši 10 % z ceny díla.

18. Odvolací soud tak má za to, že byť v jednotlivých bodech článku VI není výslovně uvedeno, že má jít o sazbu z ceny fakturačního celku, ale není zde uvedeno ani, že má jít o sazbu z ceny díla, jako takového, je namístě, i s ohledem na výše uvedené, dovodit, že se vždy jedná o cenu toho kterého fakturačního celku. Za absurdní by bylo nutno považovat takový výklad uvedeného ujednání, že za prodlení s plněním části díla „přípravné práce“ by se pak měla považovat částka vypočtená sjednanou sazbou z ceny jiného fakturačního celku. Smluvní pokuta ve smlouvě sjednaná v článcích VI a IX je tedy dle názoru odvolacího soudu sjednána dostatečně určitě a jde proto o ujednání platné.

19. Ohledně zavinění prodlení pak odvolací soud konstatuje, že je dáno již tím samotným faktem, v řízení nesporným, že žalovaní dílo nedokončili ve sjednané době, ač k tomu byli dle smlouvy povinni. Prodlení s plněním je pak zaviněno zejména chováním a postojem žalované 2). Z provedeného dokazování korespondencí účastníků a dalšími listinami vyplývá, že k prodlení se zhotovením díla došlo nejen tím, že žalovaná 2) se v průběhu provádění díla rozhodla dále v jeho provádění nepokračovat (domnělé postoupení smlouvy či vystoupení ze sdružení) ale také tím, že odmítala se žalobcem komunikovat a dále jakkoli na díle participovat poukazem na vystoupení ze sdružení. Odvolací soud zde zejména odkazuje na zápis z jednání na krajském pozemkovém úřadě dne 5. 4. 2016, na zápis z kontrolního dne ze dne 8. 8. 2018, z něhož vyplývá, že žalovaná 2) prohlašuje, že od 1. 6. 2016 není zpracovatelem geodetických plánů, na dopis žalované ze dne 6. 9. 2018, v němž uvádí, že činnost ukončila k 31. 5. 2016 a nositelem zakázky se stala firma [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že příslušné kapitoly by tedy měl podepsat nositel zakázky, protože i k těmto pracím se připojuje časové razítko a i razítko odborné způsobilosti. Dále pak na zápis z jednání ze dne 5. 4. 2016, z něhož vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] nastínila problémy při řešení šetření obvodu dotčených pozemkových úprav a následně odmítla pokračovat v započatých pracích.

20. Lze doplnit, že na rozdíl od žalovaných má odvolací soud za to, že žalobce v průběhu provádění díla projevil dostatek vstřícnosti vůči žalovaným tím, že poté co se žalovaná 2) snažila vyvázat z plnění, povolil přibrání subdodavatele na geodetické práce tak, aby bylo možno v díle pokračovat. K následnému odstoupení od smlouvy pak došlo jednoznačně v závislosti na postoji žalované 2), jak výše uvedeno. Samozřejmě pak nutno zdůraznit, že přibrání subdodavatele na straně zhotovitele se souhlasem objednatele, samo o sobě nemění ničeho na závazcích žalované 2) z uzavřené smlouvy.

21. Nedůvodnou je i námitka nemožnosti plnění, jež žalovaní spatřují v tom, že mělo dojít ke změnám hranic katastrálních území. Není sporné, že ke změnám skutečně došlo, ale to nebylo důvodem nemožnosti plnění. Pouze šlo o to, že došlo k prodlení s plněním, jež žalobce i akceptoval. Nejprve byl uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě s tím, že termín plnění fakturačního celku 1.

4. A a 1.

5. A se posouvá z 31. 8. 2015 na 31. 10. 2015. Žalovanými bylo sice k 30. 10. 2015 plnění odevzdáno, avšak část díla nebyla zcela dokončena. Nedostatky byly vytčeny a žalovaná 2) na ně reagovala dopisem z 26. 11. 2015, v němž uvedla, že tyto nedostatky uznává, a že hlavní příčinou je velká oprava hranice na obvodu [Anonymizováno], která zároveň tvoří katastrální a obecní hranici. Změna musí být odsouhlasena zastupitelstvy obou dotčených obcí, [Anonymizováno] [adresa] a [Anonymizováno] [adresa]. Tyto změny nebyly dosud projednány a v případě neodsouhlasení nelze v započaté práci pokračovat (viz také zápis z kontrolního dne 13. 11. 2015). Žalobce na to uložil dopisem z 2. 2. 2016 lhůtu pro odstranění závad do 4. 3. 2016 v závislosti na odsouhlasení změn obecními zastupitelstvy. Jak vyplývá z dalších listinných důkazů, změny hranic v k. ú. [adresa] a k. u. [adresa] byly obecními zastupitelstvy schváleny, a tedy žalovanými mohlo být plněno (dopis žalobce z 2. 2. 2016).

22. K námitce žalovaných, že žalobce nespecifikuje přesně, zda bylo plnění vadné, či šlo o plnění částečné, odkazuje soud na ustanovení § 516 odst. [právnická osoba] zákoníku, podle kterého dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Nutno též odkázat na znění smlouvy o dílo, která ve svém článku VI bod 6 stanoví, že dílo má vady, pokud neodpovídá kvalitou či rozsahem podmínkám stanoveným ve smlouvě, případně požadavkům obecně závazných norem nebo předpisům uvedeným v této smlouvě. Je tak zřejmé, že za vadu plnění lze považovat i nedostatečný rozsah plnění. Jinak řečeno, nebylo-li plnění žalovanými poskytnuto v plném rozsahu, neodpovídalo smlouvě a mělo tak vady. Žalovaní navíc uvedené vady uznali a neodstranili. Uvedené vyplývá jednoznačně z dopisu samotné žalované ze dne 26. 11. 2015. Pokud tedy žalovaní uvedenou vadu spočívající v nedostatečném rozsahu plnění neodstranili, jsou za prodlení odpovědni.

23. Své odpovědnosti se žalovaná 2) nemůže zprostit ani poukazem na to, že ze sdružení vystoupila či že smlouvu postoupila. K uvedené smlouvě o postoupení smlouvy, uzavřené mezi žalovanou 2) a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] pak odvolací soud podotýká, že v režimu obchodního zákoníku a občanského zákoníku platných a účinných do 31. 12. 2013 není možné postoupení smlouvy jako takové. Žalovaná by své případné pohledávky ze smlouvy mohla sice postoupit dle ustanovení § 524 a násl. občanského zákoníku, závazek ke zhotovení díla ze smlouvy o dílo má však povahu dluhu a takový dluh by bylo možno převést na jiného dlužníka jen se souhlasem věřitele tj. v daném případě žalobce (ustanovení § 531 zák. č. 40/1964 Sb.) Žalovaní netvrdí, že by byl takový souhlas dán. Na tom nic nemění ani skutečnost, že následně, jak již uvedeno, byla společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] schválena žalobcem jako subdodavatel, který však přímý právní smluvní vztah se žalobcem neměl. Svých povinností ze smlouvy o dílo vyplývajících se tak žalovaná 2) uvedenou smlouvou účinně zprostit nemohla. I pokud žalovaná 2) vystoupila ze sdružení, a toto žalobci oznámila, ničeho to na jejím závazku ze smlouvy o dílo nemění, jak vyplývá z ustanovení § 840 zák. č. 40/1964 Sb.

24. Za vadu řízení odvolací soud nepovažuje skutečnost, že soud prvního stupně nerozhodl o námitce litispendence žalovanými vznesené. Z protokolu o ústním jednání ze dne 14. 10. 2020 vyplývá, že byla podána žaloba ve věci 15 C 127/2020 a soud tedy konstatuje existenci řízení vedeného u téhož soudu pod touto spisovou značkou, avšak rovněž skutečnost, že se jedná o žalobu s rozdílnou žalovanou částkou, a že žaloba ve věci 15 C 127/2010 byla podána shodně jako žaloba v projednávané věci dne 21. 4. 2020, avšak o 2 minuty dříve, přičemž zástupkyně žalobce konstatuje, že zmíněné žaloby se liší jak částkou, tak i smlouvou, na kterou je odkazováno. Jedná se tak o dva samostatné nároky vycházející z různých smluv o dílo. Došlo pouze k písařské chybě. Odvolací soud tak uzavírá, že v dané věci nešlo o překážku věci zahájené, neboť nebyla splněna podmínka totožnosti předmětu řízení, jednalo-li se o jinou částku, a vyplývalo-li ze skutkových tvrzení, že sice mělo jít o stejné katastrální území, avšak odkazem na jiné číslo smlouvy. Navíc jak později vychází najevo, šlo dle žalobce o chybu v psaní, ohledně označení k. ú. shodně jako v této projednávané věci. Občanský soudní řád výslovně nestanoví povinnost soudu o nedůvodně vznesené námitce litispendence rozhodovat samostatným usnesením. Pouze shledal-li by ji soud důvodnou, šlo by o neodstranitelnou překážku řízení a soud by v takovém případě musel řízení zastavit. Neučinil-li tak, vyplývá z povahy věci, že tuto námitku neměl za důvodnou, a pokud v řízení bez dalšího pokračoval, nejde o vadu, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

25. Podle ustanovení § 397 obchodního zákoníku, nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba 4 roky.

26. V případě požadavku na smluvní pokutu určenou denní sazbou, tj. z určité částky v určité sazbě za každý den prodlení, se takový nárok promlčuje ve lhůtě čtyř let, vždy za každý jednotlivý den, za něž je smluvní pokuta požadována. Závěr soudu prvního stupně, že nárok žalobcem uplatněný není promlčen, protože žalobce od smlouvy odstoupil ke dni 19. 12. 2018 a teprve poté začala běžet promlčecí doba, se může uplatnit jen ohledně té části smluvní pokuty, jíž se žalobce domáhá dle článku IX bodu 12., tj. jako sankce související s ukončením smlouvy odstoupením. Tato smluvní pokuta činí částku 93 740 Kč a nárok není promlčen.

27. Jako částečně promlčenou však nutno posoudit smluvní pokutu uplatňovanou dle článku VI bod 2 v sazbě 0,2 % z ceny fakturačního celku bez DPH za každý den prodlení. Žalobce tuto smluvní pokutu uplatnil za dobu od 7. 3. 2016 do 19. 12. 2018, tj. za 1018 dní prodlení. Žaloba byla podána dne 21. 4. 2020, tedy smluvní pokuta žalobcem uplatňovaná za období od 7. 3. 2016 do 20. 4. 2020 je promlčená a nárok žalobce v tomto ohledu nemůže být důvodným. Promlčená část této požadované smluvní pokuty činí částku 46 845 Kč. Žalobci přísluší jako nepromlčený nárok na smluvní pokutu za období od 21. 4. 2016 do 19. 12. 2018, tj. za 933 dní prodlení. Ta pak činí v sazbě 0,2 % z částky 520 500 Kč jako ceny hlavního fakturačního celku přípravné práce bez DPH, částku celkem 1 012 893 Kč.

28. Žalovaní v řízení uplatnili námitku nepřiměřenosti požadované smluvní pokuty, resp. požádali o její moderaci. Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že v režimu obchodního zákoníku může soud dle ustanovení § 301 nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to i bez návrhu. Soud prvního stupně proto nepostupoval správně, když se nezabýval otázkou přiměřenosti výše sjednané smluvní pokuty, a jeho odkaz na to, že žalovaní moderaci nepožadovali, není namístě.

29. Odvolací soud se proto zabýval otázkou posouzení výše sjednané smluvní pokuty ve smlouvě účastníky uzavřené a dospěl k závěru, že smluvní pokuta sjednaná v čl. IX bodu 12 není nepřiměřeně vysoká. Je nutno přihlédnout k tomu, že zajišťuje zhotovení díla jako celku a její funkcí by mělo být krom jiného též nahrazení nákladů, které žalobci jako zadavateli nutně vzniknou s vyhlášením dalšího výběrového řízení na nového dodavatele. Jako nepřiměřenou však odvolací soud po zvážení všech okolností věci hodnotí, i s přihlédnutím k výši sazby sjednané za každý den prodlení (jež činí fakticky 73 % ceny za rok, což značně přesahuje obvyklé úrokové sazby z úvěrů), smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení s plněním dle čl. VI. bod 2. Při posuzování přiměřenosti této smluvní pokuty soud přihlédl i k významu zajišťované povinnosti a vychází krom jiného z toho, že v případě prováděných prací, jejichž včasnost měla být zajišťována, se nejedná o práce natolik významné (soudu známo, že např. nepřesná vymezení územních hranic v katastru trvají roky). Vzal také v potaz, že nešlo o zakázku dotovanou (z okolností to nevyplývá), a že tak případná prodlení s plněním nemohou způsobovat ztrátu nároku na dotace, jak tomu bývá v případech např. veřejných staveb.

30. Uvedenou část smluvní pokuty proto odvolací soud snížil na jednu polovinu (1 012 893 : 2), což činí částku 506 446,50 Kč. Protože žalobce má, jak již výše uvedeno, nárok i na smluvní pokutu dle článku IX bod 12 ve výši 93 740 Kč, náleží mu celkem smluvní pokuta ve výši 93 740 Kč + 506 446,50 Kč, tj. 600 186,50 Kč.

31. Odvolací soud proto dle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správnou tu část výroku I, jíž byli žalovaní zavázáni k zaplacení částky 600 186,50 Kč, a změnil dle ustanovení § 220 o. s. ř. tu část výroku I, jíž byli zavázáni k zaplacení částky 553 291,50 Kč. Tato částka sestává jednak z promlčené části smluvní pokuty a dále z části, jež byla předmětem moderace soudem (46 845 Kč + 506 446,50 Kč).

32. Vzhledem k tomu, že byl rozsudek soudu prvního stupně měněn, rozhodl odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že poměr úspěchu účastníků je zhruba stejný, bylo rozhodnuto, že náhrada nákladů nepřísluší žádnému z nich.

33. Usnesením ze dne 6. 5. 2022 rozhodl soud prvního stupně krom jiného i o povinnosti žalovaných zaplatit soudní poplatek z návrhu dle ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výroky I. a II.). Žalobce je od placení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení jako osoba uvedená v ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) tohoto zákona osvobozen. Byla-li žalovaným uložena povinnost k placení soudního poplatku, mají uvedené výroky usnesení z 6. 5. 2022 povahu výroků závislých, a tudíž musely být rovněž předmětem přezkumu odvolacím soudem. O poplatkové povinnosti žalovaných soud prvního stupně nerozhodl správně. Ve věci byla podána jen jedna žaloba a ta musí proto být zpoplatněna jen jedním poplatkem. Není důvodu, pro který by měl celý poplatek platit každý žalovaný (na rozdíl od odvolání, kdy jsou v případě dvou žalovaných podána dvě odvolání a jde tak o dva poplatné úkony). Poplatek z návrhu na zahájení řízení činí podle předmětu sporu částku 57 674 Kč. Žalovaní však nebyli v řízení zcela neúspěšní, proto je dána jejich povinnost k placení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení dána jen poměrně, a to částkou 30 010 Kč, kterou zaplatí na účet soudu prvního stupně společně a nerozdílně. Odvolací soud proto výroky I. a II. usnesení z 6. 5. 2022 dle ustanovení § 220 o. s. ř. změnil, jak uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku.

Poučení